Všichni Autoři a témata

Anatolij Nekrasov (11)

Anatolij Alexandrovič Někrasov je známý ruský psycholog, spisovatel, kouč, filozof, specialista na partnerské vztahy, otec 8 dětí. Na kontě má kolem 40 knih, přednáší a je zakladatelem pomocného programu Šťastná rodina. Narodil se na Altaji, kde pobýval do svých 12 let a sílu a zdraví místní přírody pojmul so svého těla. Deset let strávil v Krasnodarském kraji, kde překročil hranici 33 let. Pak se přestěhoval na Kavkaz, kde prožil dalších 10 let a kde vstoupil do \"nového života\" - tam se započalo jeho probuzení a vstup do duchovní sféry, začal na sobě pracovat. Pak ho osud zavál do Sýrie a po návratu jej pozvali do Moskvy, kde úspěšně řešil rozsáhlý úkol. I moskevské období pro něj mělo svůj význam.

Altea Villa (12)

Alois Adalbert Hoch (7)

* 3. 8. 1888 Stará Dobev † 19. 9. 1978 Praha Syn učitele, maturoval poblíž rodiště na reálném gymnáziu v Písku v r. 1906. Po studiu na pražské a brněnské technice dosáhl titulu inženýra. V r. 1908 se ještě jako student oděný v čamaře účastnil pohřbu Sv. Čecha . V r. 1909 se stal členem Federace českých anarchistů. Sblížil se s kladenskými dělníky a mosteckými horníky. Seznámil se s anarchistickou literaturou a začal publikovat v Zádruze, Mladém průkopníku, Kalendáři anarchistů, překládal zvláště z francouzské anarchistické literatury. Společně s S. K. Neumannem a jeho anarchokomunistickými skupinami se účastnil v r. 1921 zakládání KSČ. Stal se knihovníkem ministerstva veřejných prací , dopravy , techniky a nakonec stavebnictví . Práce ve státních službách ho přiměla používat řady pseudonymů a značek , pod kterými se významně podílel na vzdělávacím a uvědomovacím programu KSČ. Rozsáhlé použití pseudonymů v bohaté překladatelské i původní publicistice způsobilo, že podstatná část jeho tvorby s ním nebyla spojována, a zkreslovalo tak intelektuální význam jeho osobnosti v dějinách české kultury. Skrývalo také jeho vyhraněnou marxistickou filozofickou orientaci v pojetí dějin techniky i vědeckotechnické revoluce. H. byl mimořádně sečtělý a znalý několika jazyků. To mu umožnilo přístup k původní francouzské, německé, ruské, angloamerické beletrii i odborné literatuře, se kterou seznamoval čtenáře v Červnu, Proletkultu, Kmenu, Komunistické revui, Panoramě aj., a to v ukázkách, komentářích i samostatných článcích. Napsal řadu původních knih nejen z dějin techniky, ale i z českých a světových dějin. Historie technické revoluce od 70. let 18. století až po první generace počítačů 20. století a historie revolučních zápasů o společenské osvobození (od vzpoury Spartakovy přes husitství, Pařížskou komunu 1871 až po Říjnovou revoluci a SSSR...

Allen Carr (9)

Allen Carr byl britský autor knih o odvykání kouření a dalších psychických závislostech včetně závislosti na alkoholu. Založil síť klinik, které odvykají kouření jeho metodou the Easyway. Do roku 1983, než ve svých 48 letech přestal kouřit, kouřil třiatřicet let a v posledních letech až 100 cigaret denně. Než Allen Carr přestal kouřit a začal se profesionálně věnovat problému kouření, živil se jako účetní. Provedl mnoho pokusů přestat kouřit a vždy trpěl silnými abstinenčními příznaky. V posledních letech dokázal vykouřit i 100 cigaret denně, ovšem nikdy méně než tři krabičky denně. 15. července 1983 přestal kouřit natrvalo. Začal zkoumat, proč bylo tak jednoduché přestat kouřit, ale nemohl tomu přijít na kloub, než zjistil, že problém není nutno hledat v tom, proč to bylo tak jednoduché, nýbrž spíše proč se to zdá jiným kuřákům tak těžké. Začal se profesionálně věnovat problému závislosti na nikotinu a léčit z této závislosti kuřáky; nejdříve svou metodu používal na individuálních sezeních ve svém bytě a nakonec při skupinových seminářích. Dnes se tyto skupinové semináře konají po celém světě pod značkou Allen Carr’s EASYWAY®. V roce 1985 Carr napsal svou nejznámější knihu Snadná cesta jak přestat kouřit. Dodnes je to nejprodávanější kniha o odvykání kouření na světě. Metoda EASYWAY je v principu protikladem tradiční „metody silné vůle“. Allen Carr tvrdil, že k tomu, aby člověk přestal kouřit, silnou vůli nepotřebuje. Potřebuje se pouze myšlenkově naladit do stavu, kdy nebude po cigaretách tesknit. Jestliže se takto kuřák naladí ještě během doby, co kouří, bude vyléčen ze své závislosti v momentě, kdy típne svou poslední cigaretu. Metoda se zakládá na analýze a racionálním vhledu. Carr kuřákům vysvětloval, že samotná drogová závislost na nikotinu je poměrně slabá, kuřák při odvykání necítí žádnou fyzickou bolest, je to jen pocit prázdnoty. Skutečným problémem jsou podle něj pochybnosti. Kuřák sice chce přestat,...

Alice Munro (13)

Alice Ann Munroová, , rodným jménem Laidlawová je kanadská spisovatelka, proslulá především svými povídkami. Třikrát získala nejprestižnější kanadské literární ocenění Governor General's Award a roku 2009 i Mezinárodní Man Bookerovou cenou. Většina jejích próz se odehrává v její rodné provincii Ontariu. Její povídka The Bear Came Over the Mountain byla roku 2006 zfilmována režisérkou Sarah Polleyovou pod názvem Away from Her. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. V roce 2013 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu, přičemž byla označena za „mistryni současné povídky“ s výjimečně vyvinutým pozorovacím talentem a stylově se blížící k ruskému prozaikovi Čechovovi. Stala se tak vůbec první Kanaďankou, která obdržela Nobelovu cenu, a třináctou ženou oceněnou za literaturu. Alice Munroová se narodila v městečku Wingham na západě kanadské provincie Ontario v roce 1931. Sama toto místo svého dětství popisuje spíše jako ghetto plné pašeráků a prostituce. Její otec provozoval liščí a norčí farmu, matka byla učitelkou. Alice má ještě 2 sestry. Počátkem 30. let se ani její rodině nevyhnula velká hospodářská krize. I proto matka chtěla ze svých dcer vychovat uhlazené a vznešené dámy, které by se mohly dobře provdat. V této době je možné nalézt zárodek jejího feminismu, zrod vzdoru proti konvenci. Jiné okolnosti jejího dětství nebývají zmiňovány, nicméně Munroová otevřeně přiznává, že se do díla promítají. Příkladem je například povídka The Bear Came Over the Mountain, tematizující Alzheimerovu chorobu, kterou koncem 40. let začala trpět její matka. Zfilmována jako Away from Her v roce 2006, v českém překladu vyšla ve sbírce Nepřítel, přítel, manžel, milenec. Po střední škole nastoupila studium žurnalis...

Alfred Technik (11)

Alfréd Technik byl český spisovatel, reportér Československého rozhlasu a scenárista. Rozhlasovým reportérem se Alfréd Technik stal ještě jako student ČVUT , když musel svá studia přerušit kvůli válečným událostem. Během svého působení v rozhlase odvysílal nebo napsal asi 1500 rozhlasových pásem, reportáží, besed a rozhlasových her.

Alexa Kriele (9)

Alexa Kriele studovala filozofii a psychologii a pracovala jako novinářka a trenérka pro manažery. Od roku 1994 zaměřuje své aktivity na knihy o andělech.

Alex Frith (11)

Publicista. Britský autor příručky pro dospívající chlapce.

Alena Santarová (8)

Alena Santarová byla česká spisovatelka literatury pro děti a mládež. Byla dcerou českého spisovatele Vladislava Vančury a jeho ženy, spisovatelky a lékařky Ludmily Vančurové . Jejím prvním manželem byl československý scenárista a režisér Bořivoj Zeman. Mezi její prozaická díla dle Národní knihovny ČR kupříkladu náleží Deset z první řady , Znamá neznámá , Třiatřicet splněných přání , Slon v domácnosti , Program na neděli , Káťa, Katrin, Katynka , či Od úterka do soboty .

Alena Hanzlíková (8)

Autorka příruček domácího hospodaření, zejména z oblasti šití a pletení.

Adriana Krištofíková (11)

Slovenská spisovatelka, manželka diplomata cestující s ním po světě, učitelka angličtiny na Slovensku.

Abby Jimenez (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Zakladatelka a majitelka cukrářství a pekařství Nadia Cakes.

Zsigmond Móricz (10)

Studoval teologii,práva,filozofii a současně neustále stoupal jeho spisovatelský věhlas.Podstatnými rysy Móriczova vypravěčského umění i nazírání je souvztažnost biologických a sociálních motivů jako projevů životní síly,jeho epická vyprávění jsou protkána lyrickými emocemi i dramatickým napětím.Řada jeho děl zachycuje tragicky marnou vzpouru výjimečného jedince proti netečnému prostředí.

Zdenka Kabátová-Táborská (4)

Narozena 3.6.1933 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Zdeněk Vavřík (11)

Zdeněk Vavřík byl český knihovník, básník, prozaik a dramatik, rovněž autor knih pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin. Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci . Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.

Zdeněk Trefný (8)

Publikace a překlady z oboru matematiky.

Zdeněk Michalec (5)

Narozen: 1929, zemřel: 23.9.1984. Ing. žurnalista působící v Čs.televizi od jejích počátků - zakládal 2.program; /Za televizní obrazovkou - s M.Baumanem a L.Kejhou; předseda red.rady čas.Televizní tvorba; články v čas. mj. Televizní tvorba./ Nekrolog: Televizní tvorba, 1984,č.4,s.107.

Zdeněk Ležák (12)

Zdeněk Ležák je novinář, publicista a od roku 2010 šéfredaktor technického a přírodovědného časopisu pro mládež – ABC. Zdeněk Ležák absolvoval literární akademii Josefa Škvoreckého. Od roku 1999 působí v redakcích časopisů pro děti. V letech 1999 až 2008 pracoval jako redaktor časopisu ABC. Mezi roky 2008 až 2010 zastával pozici šéfredaktora časopisu 21. století JUNIOR. Ve své literární tvorbě se Zdeněk Ležák zaměřuje na děti a mládež, tematicky pak na historii a moderní technologie. Žije v Jílovém u Prahy a v Praze. K jeho zálibám patří ještě film, komiks, pěší turistika a cykloturistika.

Zdeněk Kožmín (10)

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Hron (8)

Zdeněk Hron je český pedagog, překladatel, redaktor, básník a diplomat. Roku 1961 maturoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a následně vystudoval v letech 1961–1967 angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1968 vyučoval na Jazykové škole v Praze a od roku 1987 se věnuje ve svobodném povolání překladatelské činnosti. Byl rovněž kulturním atašé velvyslanectví České republiky v Londýně. Překládá z angličtiny , a to prózu, poezii i divadelní hry. Pro Československou a Českou televizi přeložil dialogy a titulky k řadě filmů a seriálů. Jako nakladatelský redaktor sestavil několik básnických antologií, uspořádal výbory z veršů různých českých básníků a sám je rovněž autorem deseti básnických sbírek.

Zdeněk Hrdlička (10)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

Zdeněk Burian (5)

Zdeněk Brdlík (7)

Zdeněk Brdlík byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Zdeněk Brdlík absolvoval v Praze Státní grafickou školu a posléze Akademii výtvarných umění u profesorů Miloslava Holého a Vladimíra Pukla. Působil jako grafik v časopise Tvorba. Ilustroval knihy o přírodě . Vedle ilustrací a grafiky se věnoval také volné malbě a známkové tvorbě.

Zdeněk Birner (6)

Zdeněk BIRNER se narodil 13.3.1927. Jeho trvalým bydlištěm byla Plzeň.. Rodiče ho přivedli ke skautingu a to byl hlavní pramen k pozdější práci v turistice. Byl zaměstnán v hornobřízských keramických závodech, kde zastával náročné technické funkce a přesto dokázal věnovat mnoho energie právě turistice. Stal se členem a také jedním ze zakladatelů odboru turistiky při plzeňské tělovýchovné jednotě Prazdroj. Byl typem vzdělaného a přemýšlivého tělovýchovného funkcionáře, metodika. Jako představitel turistiky, v tomto případě Českého svazu turistů a později Svazu turistiky ČSTV kdy vykonával funkci předsedy Městského výboru ST ČSTV, zastupoval turistiku i ve vyšších orgánech ČSTV. V roce 1961 byl vedoucím autorského kolektivu turistického průvodce PLZEŇSKEM a BRDY ve sportovním a turistickém nakladatelství v Praze. V roce1966 pak vedl kolektiv ZÁPADOČESKÁ LÁZEŇSKÁ OBLAST ve stejném nakladatelství..Jako modernější představitel turistiky usiloval v roce 1967 – 1968 o obnovu JUNÁKA a těsnou spolupráci s Junákem, především v oblasti mládeže. V letech 1970 – 1974 byl předsedou Českého svazu turistů. Vždy se osvědčil jako výborný organizátor turistických akcí. Je autorem myšlenky etapového pochodu „OD KONEČNÉ KE KONEČNÉ“, který přilákal mnoho turistů. Kromě organizační činnosti byla velmi významná i jeho publikační činnost. Přispíval do časopisu TURISTA i do denního tisku články o turistice. Největší význam mají jeho turistické průvodce a texty na mapách..Velkou pozornost věnoval ve svých publikacích historii a uměleckým památkám. Za tuto výjimečnou turistickou činnost byl oceněn Čestným uznáním I.stupně, dále získal státní vyznamenání „ZA VYNIKAJÍCÍ PRÁCI“, a Vzorný cvičitel. 13.10.1985 náhle umírá což znamenalo velkou ztrátu pro turistickou veřejnost. Uveden do Síně slávy české turistiky Plzeňského kraje dne 6.2. 2010....

Zdeněk Bažant (9)

Narozen 11. 6. 1908 v Novém Městě na Moravě, zemřel 26. 8. 2001 v Praze . Dr. techn. ing., profesor zakládání staveb, odborník na geomechaniku, autor publikací z oboru. Byl otcem stavebního inženýra Zdeňka P. Bažanta a synem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta .

Zdeněk Bažant (9)

Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...

Zbyněk Vybíral (11)

Zbyněk Vybíral je českým psychologem a pedagogem Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou v letech 2005–2017 rovněž vedl. Po vědecké stránce se zabývá psychoterapií, slovní komunikací a kritickou psychologií. Zbyněk Vybíral vyučuje zejména v oblastech psychoterapie, kritické psychologie, základní i aplikované sociální psychologie a poradenské psychologie . Kromě toho v letech 2002 až 2010 koordinoval českou část mezinárodního projektu e-learningového vzdělávání v teorii psychoterapie SEPTIMUS a zabýval se výzkumy v oblasti internetové komunikace. Zbyněk Vybíral kromě toho kriticky vystupuje proti porušování etického kodexu psychology a psychoterapeuty, je členem Society for Psychotherapy Research. Zasluhuje se také o popularizaci psychologie v České republice, kromě publikace popularizačních knih spolupracuje např. s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v psychologii. Kromě toho působil mezi roky 1990–2006 jako šéfredaktor a později i jako vydavatel časopisu pro psychoterapii Konfrontace, v letech 2007–2010 byl šéfredaktorem časopisu Psychoterapie, nyní je v jeho redakční radě. Píše i prózu.

Yuka Tachibana (6)

Yes (12)

Yes je anglická progresivní rocková skupina, která vznikla v roce 1968 v Londýně. Skupina je známá svými složitými kompozicemi, rozsáhlými písňovými strukturami a virtuózním muzikantstvím. Yes se prosadila jako průkopníci žánru progresivního rocku řadou úspěšných alb v průběhu 70. let, včetně "Fragile" a "Close to the Edge" . Tato alba jsou často citována jako mezníky progresivního rocku, vyznačující se složitými aranžemi ovlivněnými klasikou, inovativní produkcí a použitím syntezátorů.

Wolfgang Döbereiner (12)

Německý astrolog.

Wolf Serno (9)

Wolf Serno se narodil v roce 1944 v Hamburku. V mládí pracoval jako divadelní osvětlovač a elektrikář. Později sloužil u luftwaffe. Odjakživa se však chtěl věnovat psaní. Po studiu kultury řeči a komunikace nastoupil do prestižní reklamní agentury jako textař, později se stal jejím ředitelem. V Hamburku působil jako docent na odborné škole pro reklamu. Do dnešní doby má na kontě několik skvělých románů, které se staly bestsellery v mnoha zemích. V literatuře Serno uplatňuje i své celoživotní koníčky: lásku k moři a historické mořeplavbě i hluboký zájem o dějiny lékařství a medicínu. Se svou ženou žije v Hamburku.

William Boyd (9)

William Boyd je skotský spisovatel narozený v Ghaně a píšící anglicky. Vystudoval na University of Glasgow a Oxfordskou univerzitu. Zde pak i vyučoval. Roku 1981 vydal svůj první román A Good Man in Africa, s nímž měl ihned úspěch. Kniha získala Somerset Maugham Award a je dodnes jeho nejúspěšnějším dílem. Poté napsal řadu dalších románů: An Ice-Cream War , Brazzaville Beach , The Blue Afternoon , Armadillo , Any Human Heart , Ordinary Thunderstorms či Waiting for Sunrise . V letech 1981–1983 byl televizním recenzentem týdeníku New Statesman, sám napsal několik televizních scénářů. Roku 2012 získal od dědiců Iana Fleminga právo užít postavu Jamese Bonda. Svou bondovku nazvanou Solo vydal o rok později. Cítí se být Skotem a součástí skotské literatury.

William B Breuer (7)

Americký vojenský historik a spisovatel.

Wensley Clarkson (7)

Psal i pod pseudonymem "Jon Bellini". Wensley Clarkson patří k nejúspěšnějším britským novinářům a spisovatelům. V roce 1991 se přestěhoval s manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Los Angeles. Mezi jeho dalšími knihami je pohled do zákulisí bulvárního tisku,dále úspěšnými kriminálními příběhy na podkladě skutečných událostí. Dosud největší a mimořádný úspěch mezi literární veřejností v roce 1993 vzbudila jeho první ucelená monografie o Hollywood hvězdě Mel Gibsonovi,který nazval The Inside Story.

Wendy Holden (12)

Wendy Holden , známá také jako Taylor Holden, je autorkou a novinářkou, která napsala více než třicet knih, mnohé z nich mezinárodní bestsellery. Narodila se v Pinner, North London, v roce 1961 a nyní žije v Suffolku v Anglii.)

Walter S Tevis (3)

Americký sci-fi spisovatel a scénárista.

Waldemar A Olga (3)

České vokální duo.

W. E. B Griffin (10)

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

W. E Butterworth (3)

WEB Griffin, vlastním jménem William Edmund Butterworth III., se narodil 10. listopadu 1929. Je úspěšným spisovatelem knih z vojenského a detektivního prostředí. Své práce publikoval pod několika pseudonymy. Griffin vyrůstal v New Yorku a Philadelphia. V roce 1946 se nastoupil do armády. Působil v okupační armádě v Německu, kde si vysloužil medaili. Po té, co ukončil aktivní vojenskou službu, zapsal se na Philipps-Universität Marburg v Marburg. V roce 1951 byl opět povolán do služby v armádě do Korei. Nejprve jako oficiální vojenský zpravodaj, potom jako úředník pro informování veřejnosti v USA. Griffin obdržel odznak za službu v 1. linii. Jeho znalosti boje,život v posádce a přátelství s vojenským personálem z různých služeb, mu dobře posloužily v jeho psaní. Mnoho z jeho knih jsou věnováno padlým kamarádům, kteří zemřeli v Koreji, ve Vietnamu nebo při službě v mezinárodních mírových sílách během libanonské občanské války . Po skončení korejského konfliktu Griffin dál pracuje pro armádu v civilní funkci náčelníka úřední divize. Po třech prvních románech, kdy se tato činnost ukázala jako úspěšná, začíná psát na plný úvazek. K dnešnímu dni má n kontě asi 130 beletrií.

W Crosny (11)

Spisovatel, autor dobrodružných románů.

Vojtěch Koráb (10)

Doc. Ing. Dr. Vojtěch Koráb, MBA od počátku působení na VUT v Brně, Fakultě podnikatelské, se zabýval problematikou podnikatelství, drobného podnikání a malých a středních podniků. V této oblasti přednáší, a to jak na VUT v Brně, tak i na univerzitách v zahraničí. Výzkumné aktivity během celého působení na VUT směřoval hlavně do oblasti malých a středních podniků, zvláště pak do problematiky růstu malých podniků, strategie malých podniků, bankrotů malých podniků a pokročilých metod podnikání. V posledních letech se zaměřuje též na souvislosti hospodaření s odpady u malých a středních podniků.

Vlado Bednár (13)

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladimír Zemánek (5)

Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.

Vladimír Vokolek (11)

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Vladimír Vařecha (8)

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Vladimír Teyssler (10)

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vladimír Stibor (10)

Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.

Vladimir Šadek (9)

Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.

Vladimír Pacovský (8)

Narozen 22. 7. 1928 v Praze, zemřel 4. 8. 2011. Prof. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství, specializace na geriatrii, publikace z oboru. Akademik ČSAV.

Vladimír Nagaj (6)

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vladimír Medek (6)

Vladimír Medek je český ekonom a překladatel z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil překladem sedmidílné ságy Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Vladimír Medek absolvoval v roce 1962 studium na VŠE v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem šedesátých let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 pak ve Španělsku. Knižně publikuje od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil např. Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy, či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť. Spolu se svým bratrem Pavlem přeložili sedmidílnou ságu Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Nakladatelství Albatros oslovilo Vladímíra Medka s nabídkou překladu prvního dílu ságy Harry Potter a kámen mudrců v roce 1998. Přeložil i druhý díl – Harry Potter a tajemná komnata. K překladu třetího dílu ságy pak přizval svého bratra Pavla. Důvodem byla snaha vydavatelství dohnat skluz ve vydávání Harryho Pottera proti ostatním světovým nakladatelům. Čtvrtý díl Harry Potter a Ohnivý pohár přeložil opět Vladimír Medek a Pavel Medek se pak ujal překladu zbylých dílů ságy. Překlad bratří Medků je mistrovský; při práci nejen zohlednili cílovou skupinu čtenářů z prvního stupně základních škol a věnovali velkou péči například i překladu vlastních jmen a neologismů, ale dokázali také postihnout proměnu vypravěčského stylu od dětské knihy až po thriller pro dospělé, řešící závažné existenciální otázky.

Vladimír Martinec (12)

Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.

Vladimír Hynek (5)

Inženýr, autor článků a knih s vojenskohistorickou tématikou. Zemřel náhle 29. 9. 1985 ve věku 57 let.

Vladimír Hyhlík (8)

Vladimír Hyhlík, fotograf - nar. 12. 8. 1925 v Banské Bystrici. Přes čtyřicet let se profesionálně věnuje fotografické dokumentaci památek. Studoval fotografické oddělení Grafické školy v Praze u profesorů J. Ehma, .1. Funkeho a R. Skopce. Poté absolvoval mistrovskou školu fotografickou při Státní grafické škole u prof. Ehma a Drtikola. V roce 1946 nastoupil jako fotograf u Státního fotoměřického ústavu, který se v r. 1953 stal součásti Státní památkové správy a v r. 1958 Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde až do odchodu na důchod vedl fotografický ateliér Svými fotografiemi vybavil slovky odborných a populárních článků řady uménovedných časopisů, desítky brožur o hradech, zámcích a historických městech a pořídil tisíce snímků pro pohlednice. Podílel se jako spoluautor na řadě publikací.

Vladimír Dvořák (6)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vítězslav Jozífek (11)

Narozen 26. 12. 1906 v Radčicích u Železného Brodu, zemřel 14. 1. 1983 v Praze. Doc., matematik a vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic a dalších publikací z oboru.

Vilma Sokolová (10)

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Vilém Walter (5)

Narozen 1912, zemřel 2001.Práce z oboru zahradnictví.

Vilém Pospíšil (8)

Narozen 19.7.1911 v Praze, zemřel 19.9.1988 tamtéž. JUDr., hudební kritik, redaktor, muzikologická literatura.

Viktor Viktorovič Koneckij (9)

Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.