5581–5640 z 146193 Autoři
Karel Šourek (10)
Karel Šourek byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění. Karel Šourek studoval v letech 1925–30 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha. V letech 1927-1928 byl scénografem v divadle Dada , roku 1929 scénografem Moderního studia. Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál , Studentský časopis , Akce , Žijeme , Útok , Brázda Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politiku a uspořádal řadu výstav . Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění. Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku a Pražské baroko se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma . Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči. Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal s...
Více od autora
Karel Rauner (13)
Dr. Ing. Karel Rauner vysokoškolský učitel na Katedře matematiky, fyziky a technické výchovy Západočeské univerzity v Plzni; též spoluautor učebnic.
Více od autora
Karel Naxera (10)
Narozen 19. 5. 1953 v Plzni. MUDr., lékař a komunální politik působící na jižním Plzeňsku, člen autorské dvojice Naxera-Benda, autor a spoluautor sci-fi románů a povídek.
Více od autora
Karel Mečíř (8)
Karel Mečíř byl český a československý novinář, spisovatel, diplomat a politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak teologii na českém semináři v Římě. Po návratu v Praze a absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako advokátní koncipient, ale pak dal přednost žurnalistice. Působil například v listech Politika nebo Čas. Počátkem 20. století se angažoval v agrárním tisku. Byl redaktorem listu Obrana zemědělců. Během první světové války byl aktivní v domácím protirakouském odboji. Psal i beletrii. Je autorem románů Zlatý důl, V tenatech, Cesta do rodiny do dne a do roka nebo humoristických románů, dramat i studií. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na mandát rezignoval v září 1919. Byl profesí redaktorem. Pak se zapojil do československé diplomacie. Zastupoval ČSR v Belgii a Řecku.
Více od autora
Karel Kamiš (12)
Karel Kamiš je bohemista, slavista, folklorista a biolingvista. Specializuje se na biolingvistiku a na problematiku vokálu ve slovanských jazycích. Momentálně působí jako profesor na Katedře bohemistiky PedF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zaměřením na výuku studujících všech stupňů učitelství, zvláště pak pro 1. stupeň ZŠ. Napsal již řadu publikací, například Výraz a význam předložkového lokálu, Čeština a romština v českých zemích: překonávání komunikačních bariér v multietnické společnosti, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy nebo Diktáty od šestky do devítky .
Více od autora
Karel Funk (13)
Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.
Více od autora
Karel Dvořák (7)
* 28. 5. 1913, Olomouc † 9. 6. 1989, Praha Literární historik a editor Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica...
Více od autora
Karel Bartošek (6)
Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.
Více od autora
Kamila Teslíková (8)
Kamila Teslíková je scenáristka a dramaturgyně pořadů České televize Ostrava První pomoc, Pod pokličkou, Bydlení je hra, Zahrada je hra, Chalupa je hra, Zkus mít vkus a dalších, redaktorka a moderátorka vysílání. V ČT působí – s krátkou přestávkou v Českém rozhlase – od roku 1993. Jako absolventka stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně zúročila svoje vědomosti i v populárně-naučném cyklu pro děti U6 Úžasný svět techniky, je spoluautorkou několika dílů jeho knižní podoby. Dále je spoluautorkou knižní řady Draci v hrnci a Ty Brďo!, zpracovaných podle jejích pořadů. Je patronkou nadačního fondu Křídlení.
Více od autora
Kamil Šrubař (11)
Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.
Více od autora
Kamil Fürst (14)
Narozen 13.8.1883 v Přešticích, zemřel 3.5.1945 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a spisy z oboru.
Více od autora
Juraj Šebo (12)
Juraj Šebo pochádza z Bratislavy. Aj jeho rodičia sú Bratislavčania. Počas štúdia na Vysokej škole dopravnej v Žiline bol členom vtedajších známych bigbítových skupín. K písaniu sa dostal pomerne dosť neskoro. Dosiaľ vydal: Zlaté 60. roky a Normálne 70. roky , ktoré zaznamenali nečakaný čitateľský úspech. Podieľal sa aj na vzniku publikácie Slovenský bigbít.
Více od autora
Julie Brožová-Malá (10)
Narozena 2.6.1883 v Kladně, zemřela 16.2.1971 v Praze. Knihy pro děti, beletrie.
Více od autora
Julia Boehme (13)
Julia Boehme studovala po střední škole literatury a hudby studie v Berlíně a poté pracovala jako redaktor. Již v průběhu této doby, napsala řadu článků pro noviny a rozhlasové stanice. Po jejím absolvování pracovala jako redaktorka televize pro děti, kde se vyvinula a poslání kapitána Bluebear. Od roku 2000 Julia Boehme pracovala jako autor na volné noze a vzdala se své práci editora. Žije s rodinou v Berlíně
Více od autora
Josef Stanislav Menšík (4)
Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...
Více od autora
Josef Skružný (13)
Narozen 15. 3. 1871 v Dolní Krči, zemřel 12. 5. 1948 v Zbraslavi. Novinář, překladatel a dramatik. Jedním z nejplodnějších humoristů počátku 20. století byl Josef Skružný . Téměř v každé jeho povídkové sbírce najdeme nějakou fantastickou či vědeckofantastickou povídku. Skružný v těchto nenáročných příbězích dociloval humorných situací bud zveličením současných jevů v blízké budoucnosti, nebo domýšlením dopadů nových vynálezů. Kromě povídky Roku 2907 vydané ve sbírce Kotrmelce načrtl momentku z rapidní budoucnosti také v povídce Ve století spěchu ze sbírky Dobrý den . Běžný provoz prodejny létajících dopravních prostředků popisuje hříčka Ve velkozávodě se vzducholoděmi . Až do nebe se dostane pomocí letadla nového typu podnikatel v povídce Sensační reklama . Aviatik, který ovládl tajemství ptačího letu, se pro hrdinku povídky Anděl stal přeludem anděla, což vedlo k založení poutního místa navštěvovaného lidmi z širokého okolí. Hloubavý vynálezce z povídky Štastný den profesora Karfiola sestrojí „ženicholapač„: na dálku ovládaný elektrický proud přichytí k lavičce párek milenců na takovou dobu, že pak dvojici nezbývá než se vzít. Josef Skružný působil v letech 1895–1930 jako redaktor Humoristických listů, kde publikoval i své povídky, shrnuté ve výše jmenovaných sbírkách. Lidové popularity dosáhl zejména díky sérii vyprávění o životem zkoušeném mládenci Venouši Dolejšovi. Vlastním nákladem vydal desítky narychlo napsaných veseloher a komediálních skečů. Podle jeho námětů bylo natočeno i několik filmů, z nichž nejzajímavější je Falešná kočička s postavou učitele, který je samozvaným odborníkem na mluvu a gesta galerky. V rukopisné pozůstalosti autora se nachází nedatovaná „fantastická pohádková hra o 5 obrazech“ Tisíc a jedna noc, tiskem zřejmě nevydaná. Orientálního sultána zde navštíví cestovatel časem z budoucnosti ...
Více od autora
Josef Palivec (7)
Josef Palivec byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny . Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž . Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR. Rytíř Řádu čestné legie . Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje . Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, al...
Více od autora
Josef Karel Šlejhar (11)
Josef Karel Šlejhar byl český naturalistický spisovatel. Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová. Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy. 9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká , dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého. Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt. Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři. Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..." Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu a Šlejharově odchodu ze statku. Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění. Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učit...
Více od autora
Josef Kafka (15)
Josef Kafka byl český přírodovědec, paleontolog, zoolog, hydrobiolog, botanik a také spisovatel vědecko-populárních prací, překladatel z němčiny, zaměstnanec Národního muzea v Praze , kde se později stal ředitelem geologicko-paleontologických sbírek.
Více od autora
Josef Frolík (3)
Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...
Více od autora
Josef Dvořák (7)
Narozen 23. 3. 1922 v Bratislavě. MUDr., CSc., docent, kosmický fyziolog, specialista na působení vlivů extrémního prostředí na člověka, též beletrista, autor literatury faktu.
Více od autora
Josef Dolejší (8)
Narozen 31. 7. 1942 ve Velkém Přítočně u Kladna, zemřel 30. 3. 2023. Pedagog a historik, autor prací oboru vojenské historie, regionální historie ve vojensko historických souvislostech a dějin umění.
Více od autora
Jose Luis Ruiz (7)
Spoluautor ezoterické literatury, duchovní učitel, původem z Mexika, působí v USA..
Více od autora
Jörg Sommer (9)
Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.
Více od autora
Joe Abercrombie (10)
Joe Abercrombie je britský spisovatel. Joe Ambercrombie se narodil v Lancasteru v Anglii. Poté, co vystudoval obor psychologie, dal se na práci televizního producenta. Po nějaké době přešel na práci soukromého střihače, během pauzy mezi zaměstnáními v roce 2002 začal psát svou prvotinu The Blade Itself . Tu dokončil o dva roky později a v roce 2006 ji vydal. Skončil s prací střihače a naplno se vrhl na dráhu spisovatele.
Více od autora
Jitka Čupová (7)
Narozena 2. 8. 1975. Psycholožka se zaměřením na psychologii organizace a řízení. Též překladatelka fantasy literatury z angličtiny.
Více od autora
Jiří Wohlmuth (11)
Narozen 1948. Dopravní inženýr, publikuje knižně i časopisecky v oblasti motoristického sportu.
Více od autora
Jiří Štaidl (4)
Jiří Štaidl nebyl umělec, skladatel ani hudební skupina, ale významný český textař a hudební manažer, který v 60. a na počátku 70. let 20. století významně přispěl k rozvoji české hudební scény. Nejznámější je jeho spolupráce s významným českým zpěvákem Karlem Gottem, pro kterého napsal řadu úspěšných písní. Štaidlova práce přesahovala rámec jednotlivých skladeb, podílel se na formování kariéry několika umělců a podílel se na produkci řady alb.
Více od autora
Jiří Sommer (8)
Český historik. Narozen 28. 11. 1937 v Golčově Jeníkově. PhDr., CSc., historik, zabývá se regionální historií, regionální geografií, uměleckými památkami a dějinami umění, autor pověstí, píše pro různé časopisy i deníky.
Více od autora
Jiří Šamla (7)
Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.
Více od autora
Jiří Pánek (8)
Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor, překladatel. V letech 2000-2002 šéfredaktor v nakladatelství Slovanský dům. Majitel nakladatelství Litera.
Více od autora
Jiří Novotný (8)
Narozen 24. 12. 1921 v Přerově. Bohemista zaměřující se na otázky spisovné češtiny a syntax.
Více od autora
Jiří Nevěčný (12)
Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.
Více od autora
Jiří Mrázek (6)
Narozen 17.4.1923 v Praze, zemřel 14.11.1978 tamtéž. RNDr., CSc., pracovník Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd, geofyzik, popularizátor přírodních věd a kosmonautiky. Práce v oboru.
Více od autora
Jiří Mikula (5)
Zasloužilý umělec profesor Jiří Mikula se narodil 19. 1. 1926 v Poplzích na Litoměřicku. Nejvíce znám jako malíř a grafik. Od roku 1965 se zabývá také archeologií. Mnohostranný talent, především výtvarník, absolvent grafické školu Umělecko-průmyslové školy v Praze, povoláním dlouholetý redaktor nakladatelství Naše vojsko, spisovatel, fotograf, paleontolog a sběratel pravěkých artefaktů. Narodil se 19. ledna 1926 v Poplzích a mládí strávil na dohled romantické siluety Hazmburku, zátočin Ohře a pahorků vulkanického Středohoří. Vracel se sem později z Prahy jako náruživý rybář, malíř a grafik, fotograf a nakonec i sběratel pravěké industrie. Po absolvování studia na grafické škole a na Umělecko- průmyslové škole v Praze absolvoval roční praxi v důstojnickém učilišti v Litoměřicích na úseku kreslení a tvorby názorných pomůcek počátkem padesátých let 20. století. Pracovali tam společně s manželkou, Miladou Mikulovou narozenou 2. prosince 1926. Právě tam realizoval Jiří Mikula první portréty pravěkých lidí a krajiny geologických dob. Námět, k němuž se vrátil ve zralém věku, již nejen s potřebou portrétovat, ale i objevovat. Společná práce na dřevorytech - ilustracích k prozaickému a básnickému dílu českého romantika Karla Hynka Máchy sblížila oba talenty a inspirací byly hory, hrady, květiny Středohoří, jak je potkávali při letních vycházkách. Dokonce i věnec na vazbě knihy sdružuje typickou floru v těchto kopcích. Výbor z díla Zemi krásnou, zemi milovanou, Naše vojsko 1956, byl významným příspěvkem k máchovské ilustraci. Ilustrování celé řady titulů zejména válečné literatury, kterou editovalo nakladatelství Naše vojsko, a činnost ve skupině umělců Radar, řada obrazů, výstavy, cesty vyplňují nadějná šedesátá léta. Přehled tvůrčí dráhy: Studia na grafické škole u profesora Jaroslava Vodrážky od roku 1941 studium na UMPRUM u profesora Karla Svolinského od roku 1945 člen skupiny RADAR od roku 1961 vlastní tvorba - obrazy, grafické listy, plakáty, ilustrace a grafická řeš...
Více od autora
Jiří Hronek (7)
Jiří Hronek, vlastním jménem Jiří Langstein byl český novinář, publicista, dramatik a prozaik. Pocházel z novinářské rodiny redaktora Isidora Langsteina a matky Růženy, rozené Pickové . Měl mladší sestru Růženu ; rodina žila na Žižkově, od roku 1907 na Královských Vinohradech. Rodiče i sestra se v roce 1942 stali oběťmi holocaustu. Po nedokončených studiích na gymnáziu se věnoval žurnalistice, V letech 1925–1936 byl redaktorem Central European Radio, od roku 1936 vídeňským a po připojení Rakouska k nacistickému Německu pařížským dopisovatelem listů nakladatelství Melantrich. Po okupaci Francie uprchl do Londýna, kde v letech 1940–1945 pracoval na československém ministerstvu zahraničí. Od roku 1945 pracoval v různých funkcích. Působil na ministerstvu informací, byl šéfredaktorem Československého rozhlasu a šéfredaktorem ČTK pověřeným vedením agentury Pragopress. V letech 1946–1951 byl generálním sekretářem Mezinárodní asociace novinářů. Také hodně cestoval. Roku 1970 odešel do důchodu. Publicistické dílo Jiřího Hronka bylo zaměřené na světové politické dění a bylo dosti poplatné soudobé komunistické propagandě. Z beletrie psal především historické romány a knihy pro mládež.
Více od autora
Jiří Hlušička (12)
Jiří Hlušička je český historik umění a výtvarný kritik se zaměřením na české umění 20. století, muzejní a galerijní pracovník. Po vyučení typografem v tiskárně v Liberci absolvoval vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně . Na brněnské Filozofické fakultě vystudoval v letech 1952-1957 dějiny umění a estetiku u prof. Alberta Kutala a Václava Richtera. Od roku 1957 pracoval jako asistent na Katedře dějin architektury a ornamentálního kreslení FAPS VUT Brno. Po nástupu na místo přednosty obrazárny Moravského muzea roku 1959 se zasloužil o vznik Moravské galerie v Brně. V letech 1961 až 1989 zde vykonával funkci ředitele. Koncipoval program galerie a připravil četné výstavy českého a československého moderního umění. Je spoluzakladatelem Mezinárodního bienále užité grafiky a až do roku 1989 byl jeho generálním komisařem.Za vedení Jiřího Hlušičky vždy doplňovaly sbírkotvornou, výstavní a publikační práci Moravské galerie různé formy kulturně výchovné činnosti. Jiří Hlušička podnítil organizování kulturních pořadů, které zvýšily popularitu galerie, jednalo se např. o cyklus večerů, kde společné působení slova, obrazu a hudby mělo přiblížit vybrané kapitoly z dějin světového i českého umění. Dále byl iniciátorem kulturně výchovných pořadů pro mládež. V roce 1971 působil jako externí učitel dějin umění na JAMU, v letech 1977-1989 jako externí přednášející Semináře dějin umění FF MU v Brně. Byl členem umělecké rady Ministerstva kultury , vědeckých rad NG v Praze a SNG v Bratislavě, a vykonával funkce ve SČVU . Publikuje v odborných časopisech i knižně. Věnuje se znalecké činnosti v oboru českého umění dvacátého století. Ve svých publikacích Jiří Hlušička uplatňuje uměleckohistorickou metodu, jež věcný a přesný rozbor tvorby jednotlivých osobností nebo vývojových období začleňuje do širších historických souvislostí. Podrobně - viz Hlušička: vlastní bibliogra...
Více od autora
Jiří Dienstbier (7)
Jiří Dienstbier byl český politik, novinář a disident. V letech 1989 až 1992 působil jako československý ministr zahraničí a místopředseda federální vlády, v období 2008–2011 pak vykonával úřad senátora za volební obvod Kladno.
Více od autora
Jennifer Crusie (11)
Autorka milostných románů ze současnosti. Jennifer Crusie se pravým jménem jmenuje Jennifer Smith. Pseudonym si vybrala podle dívčího jména své babičky. Crusie se narodila ve Wapakonetě v Ohiu. Po bakalářském studiu výtvarného umění pracovala ve školce. Po narození dcery učila na základní a střední škole a dokončila magisterské studium profesionálního psaní a literatury pro ženy. Ve své dizertační práci porovnávala rozdíly, jak k vyprávění příběhu přistupují muži a jak ženy. Jako součást výzkumu četla i milostné romány, které ji zcela pohltily, a rozhodla se skončit s učitelstvím a začít psát. Jeden rok trvalo, než vyšla její prvotina Sizzle, již dnes sama nazývá \"opravdu mizernou\". Crusie napsala 15 románů, několik literárních kritik a esejů. Její knihy byly vydány ve 20 zemích. Žije v New Jersy, je rozvedená a má jednu dceru.
Více od autora
Jean-Noël Mouret (5)
Francouzský spisovatel věnující se různorodým tématům. Autor monografií o etnografických objektech, například zbraních.
Více od autora
Jean Richard Bloch (7)
Jean Richard Bloch se narodil 25. května roku 1884 v Paříži a 15. března roku 1947 tam i zemřel. Byl to dramatik, prozaik a žurnalista. Byl středoškolským profesorem historie a zeměpisu. V letech 1910 až 1914 vydával v Poitiers levicový časopis L'Effort libre, kam přispíval Romain Rolland. Za 1. světové války byl na frontě. Po válce se věnoval literatuře a politické činnosti v sociální straně. Spolupracoval s Barbussem, byl členem A.R.A.C., Clarté, podílel se na vedení časopisu Europe, v letech 1937 až 1939 řídil s Aragonem list Ce Soir. V letech 1941 až 1944 byl komentátorem moskevského vysílání pro Francii, po válce řídil obnovený Ce Soir. Debutoval hrou Neklidná, uvedenou Antoinem roku 1910. Mimo povídky napsal balzacovský román o rodině alsaských židovských průmyslníků. Z publicistické tvorby se velký ohlas získaly reportáže Espagne! Espagne! , rozhlasové projevy vydával pod titulem De la France trahie à la France en armes (Od Francie zrazené k Francii bojující. Blochovo dílo zahrnuje eseje o divadle, několik dramatizací. Z jeho her je známé drama s okupační tematikou Toulon.
Více od autora
Jasinda Wilder (11)
Autorka je Michiganská rodačka a píše pro NEW YORK TIMES, USA TODAY, Wall Street Journal příběhy o sexy mužích a silných ženách. Žije na farmě v Severním Michiganu s jejím manželem, autorem Jackem Wilderem, jejich pěti dětmi a mnoha zvířaty.
Více od autora
Jaroslav Wagner (6)
Ing. Jaroslav Wagner, PhD. 2005 PhD. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví 2000 Ing. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví 9/2003 – 8/2006 asistent, Katedra manažerského účetnictví, Fakulta financí a účetnictví, VŠE v Praze 9/2006 – trvá odborný asistent, Katedra manažerského účetnictví, Fakulta financí a účetnictví, VŠE v Praze Člen Evropské asociace účetních Lektor v předmětu Managerial Accounting v rámci Joint degree programme Finance and Accounting for Common Europe Lektor kurzu Manažerské účetnictví v rámci systému Certifikace vzdělávání účetních ACCA Lektor v programu celoživotního vzdělávání Využití účetních informací v řízení podniku
Více od autora
Jaroslav V Mareš (9)
Jaroslav V. Mareš je známý televizní reportér. Několik let působil v České televizi, kde v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT získal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu reportéra Josefa Klímy.
Více od autora
Jaroslav Šerých (6)
Jaroslav Šerých byl český malíř, grafik a ilustrátor pohybující se na české i mezinárodní umělecké scéně od 50. let 20. století. V letech 1946 až 1950 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou a Střední výtvarné škole v Turnově. Poté pokračoval v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vlastimila Rady a prof. Vladimíra Pukla, poté následovala aspirantura u prof. Vladimíra Silovského. Doménou jeho díla byla monumentální malba, které se věnoval a kterou vystavoval od samého počátku své tvorby. Stejnou měrou se ale věnoval i grafice, zprvu převážně mědirytům suchou jehlou a leptům, později spíše litografii dokonale vyhovující jeho kreslířským schopnostem. Ilustroval řadu literárních textů českého i světového písemnictví určených jak dospělým, tak i dětem, a to jak v běžných, tak i v bibliofilských vydáních. Od roku 1976 do konce 80. let 20. století vytvářel také plastické měděné desky často doplněné barevnými smalty. Od roku 1957 byl členem SČUG Hollar, od roku 1958 členem umělecké skupiny M 57 a od roku 2004 člen Umělecké besedy. Od roku 1957 se též účastnil více než sta kolektivních výstav v Československu / České republice. Dále se účastnil kolem sta kolektivních výstav po celém světě.
Více od autora
Jaroslav Rosendorfský (10)
Narozen 26.1.1907 v Dubňanech, zemřel 2002. PhDr., CSc., docent katedry romanistiky, publikace a překlady z oboru.
Více od autora
Jaroslav Marcha (12)
Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...
Více od autora
Jaroslav Charvát (11)
Narozen 22.9.1904 v Třebíči, zemřel 5.9.1988 v Benešově. Prof., PhDr. DrSc., historik, archivář, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Jaromír Javůrek (7)
Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.
Více od autora
Jarmila Kubíková (9)
Narozena 12.2.1933. Promovaná bioložka, CSc., odborná pracovnice katedry botaniky, publikace z oboru.
Více od autora
Jarmila Kelnarová (12)
PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.
Více od autora
Jan Smolík (9)
Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.
Více od autora
Ján Mach (9)
Narozen 23.6.1915 v Brně, zahynul 7.4.1945 ve Vídni. Beletrista, básník, publicista.
Více od autora
Jan Kvirenc (9)
Mgr. Jan Kvirenc vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk - dějepis a pracuje jako gymnaziální profesor dějepisu. Zabývá se metodikou výuky dějepisu a popularizací historie; organizátor i lektor dějepisného vzdělávání a recenzent dějepisných publikací. Dlouholetý člen výboru Asociace učitelů dějepisu ČR. Autorsky, editorsky či lektorsky se podílel na řadě dějepisných učebnic, atlasů a sborníků; pravidelně přispívá do časopisu literatury faktu Přísně tajné. Velký ohlas vzbudil jeho dvoudílný projekt „Historie v dokumentech“, a to České dějiny do roku 1914 a Evropa do roku 1914 . Od r. 2017 spolupracuje s nakladatelstvím Grada, pro které kromě dárkové reprezentativní publikace České dějiny – 100 památných míst připravil i knížku pro děti o českých panovnících. Za dlouholetou spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského byl v r. 2012 vyznamenán Medailí J. A. Komenského. V roce 2018 obdržel prestižní ocenění Učené společnosti ČR a Nadačního fondu Neuron pro pedagogy.
Více od autora
Jan František Hruška (11)
Jan František Hruška byl český národopisec, spisovatel a středoškolský profesor. Stejně jako jeho vzdálený příbuzný Jindřich Šimon Baar, s nímž se znal z domažlického gymnázia, se zajímal především o rodné Chodsko. Narodil se v rodině Melchiora Hrušky, pracovníka na pile a matky Anny, rozené Teydlové, oba rodiče pocházeli z rodů s písmáckou tradicí. Po obecné škole v Trhanově vystudoval v letech 1878-1886 gymnázium v Domažlicích; poté studoval soukromě bohosloví a od roku 1888 slovanskou a klasickou filologii na filozofické fakultě v Praze. Po studiích pracoval jako středoškolský profesor češtiny a latiny v různých českých městech. Každoročně navštěvoval rodné Chodsko a za honorař ze své knihy Chléb náš vezdejší, doplněný veřejnými sbírkami, nechal v Trhanově vybudovat roku 1909 kapli sv. Prokopa. Poté, co získal v roce 1899 definitivní profesorské místo na gymnáziu v Plzni, žil zde až do smrti. Jan František Hruška se věnoval především chodské dialektologii. Vrcholem jeho díla je Dialektický slovník chodský. Vydal i řadu beletristických publikací, zejména pohádek a příběhů z Chodska. Jako hluboce věřící člověk nebyl v období komunistického režimu příliš připomínán. V tomto období vyšla pouze převyprávěná kniha jeho pohádek Pták štěstí v nakladatelství Albatros . Jan František Hruška doprovázel v roce 1882 po Chodsku Aloise Jiráska, a spolupracoval s ním při studiu archivu v Domažlicích, kde Jirásek sbíral podklady pro román Psohlavci.
Více od autora