Výpis všech autorů

K. A Tucker

Narodila se v malém městečku v Ontariu. První knihu napsala v šesti letech s pomocí školní knihovny a krabicí pastelek. Kathleen v současné době žije v malebném městečku mimo Toronto se svým manželem, dvěma dcerami a čtyřnohými mazlíčky.

Jurij Valentinovič Trifonov

Jurij Valentinovič Trifonov byl ruský sovětský prozaik, básník, redaktor, mistr \"mětské\" prózy, jedna z hlavních osobností literatury 60. a 70. let 20. století. Psal o říjnové revoluci, občanské válce a stalinských represích jako o příčině současných deformací lidských vztahů a společnosti. Vyjádřil problematiku mravní volby v atmosféře konformismu 60. a 70. let, zachytil složitou psychologii městského člověka.

Jürgen Tautz

Německý biolog a zoolog, odborník na včely.

Josef Týfa

Josef Týfa byl český typograf, knižní grafik a tvůrce písem. Studoval na pražské Rotterově soukromé škole užité grafiky. Pracoval jako reklamní výtvarník velkých obchodních společností a průmyslových firem, byl vedoucím propa­gačního výtvarnictví PZO Centrotex, plzeňského Prazdroje či Baťových závodů. Od roku 1951 se zaměřil na tvorbu typografických písem a na knižní typografii. Společně se Stanislavem Dudou a Karlem Míškem navrhl antikvu Kolektiv a grotesk . V roce 1960 uspěl s návr­hem písma Týfova antikva a kurzíva, roku 1968 navrhl antikvu Academia s kurzívou do odborných publikací a Juvenis do knih pro děti . Spolupracoval s českými nakladatel­stvími, mj. Odeon, Academia, Avicenum, Horizont. Podílel se na typografické úpravě knih pro edice Most, Archiv, Ypsilon , Situace či Klubu přátel poezie. Spolupracoval na propagaci reprezentačních výstav, např. Expo 58 v Bruselu, Československého skla v Moskvě a dalších. Byl členem SČUG Hollar a dopisujícím členem německého spolku Bund Deutscher Buchkünstler. Za svou tvorbu získal titul zasloužilý umělec , též řadu mezinárodních ocenění. 1975 Josef Týfa: Písmo, značky, kniha, Strahovská knihovna, filozofický sál, Praha

Josef Träger

Josef Träger byl český divadelní kritik a teoretik, redaktor a scenárista. Narodil se v Praze v úřednické rodině. Začal studovat na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici a pokračoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1923. Následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor moderní filologie a dějiny moderních literatur, kterou absolvoval v roce 1929 a získal titul PhDr. Začal pracovat jako tajemník v nakladatelství Melantrich. Během vojenské služby působil nejdříve v Chomutově, později ve Vojenském vědeckém ústavu v Praze. Zde zůstal i po vojně až do roku 1933 jako knihovník a poté se vrátil do Melantrichu na funkci tajemníka ředitele a redaktor. Již v roce 1939 se stal ředitelem nakladatelství Melantrich a působil zde do roku 1947. Za války umožnil vydávání děl umělců židovského původu . Od roku 1948 byl dramaturgem Čs. statního filmu, od roku 1954 až do své smrti dramaturgem Studia kresleného, loutkového a dětského filmu . Po druhé světové válce redigoval Divadelní zápisník a později také Divadelní noviny . Na počátku 30. let 20. století patřil spolu s A. M. Píšou, Karlem Schulzem a Otakarem Mrkvičkou do okruhu kritiků spřízněných s avantgardou, ale nikoliv komunistických . Ve druhé polovině 30. let 20. století publikoval divadelní kritiky zvláště v deníku A-Zet a v Listech pro umění a kritiku a prosazoval zásadní změny ve vedení pražských oficiálních scén. Byl stoupencem divadla řízeného režisérskou osobností . Za války byl divadelním referentem v Českém slově, po válce ve Svobodném slově , od roku 1947 v deníku Práce, v roce 1952 v Literárních novinách a přispíval rovněž do dalších periodik. Používal šifry: t, R , dále také -Jtg-, jtg, t., T , tg, -er, -ger. V...

Josef Tóth

Autor knihy o zdravém životním stylu.

Josef Thomayer

Josef Thomayer byl český lékař – profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách. Jde o tvůrce českého lékařského názvosloví a autora populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, podílel se na založení odborných lékařských časopisů. Vedle svého povolání se zabýval literární tvorbou, psal beletrii, cestopisné fejetony a črty do časopisů. Své beletristické práce publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot . Jeho bratr František Josef Thomayer byl český zahradní architekt. Narodil se v Trhanově na Chodsku. Studoval na gymnáziu v Klatovech, kde byl jeho spolužákem a přítelem Emil Frida, pozdější známý spisovatel Jaroslav Vrchlický. Sblížila je láska k literatuře a společně se pokoušeli uplatnit své literární pokusy v časopisech. Po maturitě studoval na lékařské fakultě ještě nerozdělené univerzity v Praze. Stal se jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Vydal hodně používanou příručku Úvod do drobné lékařské praxe. V roce 1893 vyšla jeho Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Josef Thomayer se věnoval vnitřnímu lékařství, v roce 1883 byl docentem, roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty UK. V roce 1886 se stal přednostou polikliniky české lékařské fakulty. V letech 1902 až 1921 byl po profesoru Emerichu Maixnerovi druhým přednostou II. interní kliniky, kterou neobyčejně povznesl. Pěstovaly se na ní všechny obory interny, pneumologie, kardiologie, endokrinologie, ba i neurologie jako konkurence brzy nato vzniklé Haškovcově neurologické kliniky. On sám se angažoval ve více interních oblastech. Významné úspěchy však docílil zejména ve studiu břišního poklepu, jejž důkladně popsal. Byl vynikající diagnostik. Studoval intermitentní klaudikace (kulhání po únavě při obliterující tromba...

Johan Troïanowski

Francouzský výtvarník, ilustrátor, spisovatel, autor grafických románů a komiksů. Pořadatel workshopů pro děti.

Jochen Till

Německý spisovatel.

Jiří Tolar

Narozen 25.3.1939 ve Zlíně. Prof., Ing., DrSc., fyzik, práce z oboru jaderné, matematické a kvantové fyziky.

Jiří Tetiva

Jiří Tetiva je československý basketbalista , účastník předolympijské kvalifikace 1960 a bronzový medailista z Mistrovství Evropy 1957. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V československé basketbalové lize s týmy ÚDA Praha a Slovan Orbis Praha jako hráč byl v letech 1954 až 1961 pětkrát mistrem a jednou vicemistrem Československa a má jedno třetí místo. V letech 1953-1967 celkem odehrál 14 ligových sezón. Za Slovan Orbis Praha hrál dvakrát v Poháru evropských mistrů, v roce 1960 se probojovali až do semifinále, kde podlehli vítězi poháru ASK Riga. Za reprezentační družstvo Československa hrál na Mistrovství Evropy - 1957 v Sofii, Bulharsko, kde získal bronzovou medaili. Dále hrál na předolympijské kvalifikaci v Itálii pro účast na Olympijských hrách 1960, v kvalifikaci Československo bylo první mezi 18 týmy a kvalifikovalo se na OH 1960.

Jiří Teryngel

Narozen 20.2.1949 v Českém Krumlově. JUDr., právník, odborné i populárně naučné práce z oboru trestního práva a hospodářské kriminality.

Jindřich Tošner

Narozen 16. 10. 1947 v Žatci. Lékař, gynekolog, přednosta porodnicko-gynekologické kliniky LF UK a FN Hradec Králové . Majitel nakladatelství Medexart, vydavatel časopisu Gynekolog, básník, prozaik a publicista. Spoluautor učebnic gynekologie a porodnictví.

Jelena Tomilina

Jelena Tomilina, rusky Елена Томилина se narodila v roce 1962 v Rusku. Její otec byl vojákem z povolání, maminka výtvarnicí. Také Jelena šla zpočátku v jejích stopách, stala se z ní akademická malířka. Jenže pak přišly zdravotní potíže a problém s otěhotněním. Tehdy se vydala vlastní cestou, učila se od léčitelů a po 13 letech se dočkala miminka. Díky svým letitým zkušenostem vytvořila vlastní vysoce účinné metody léčení a omlazení organismu, pořádá ozdravné kurzy a pomáhá i ženám, které mají podobné potíže, jako kdysi ona… -- Elena Tomilina je senzibilem světové úrovně, aktivní členkou mezinárodní lékařské asociace Evropa. Je velmi úspěšnou léčitelkou s řadou schopností a morálních kvalit, zkušeným terapeutem, psychologem. Ovládá poznatky chiropraxe a umění lidového lékařství, které spojila je s rozvíjením umělecké tradice po předcích. Je výbornou lektorkou s titulem akademická malířka. Maluje ezoterické obrazy, které jsou velmi léčivé. Narodila se v roce 1962 v Rusku, ve městě Lipeck. Rodiče pocházejí z města Murom ve Vladimirské oblasti. Otec byl vojákem z povolání a maminka je výtvarnice. Elena absolvovala vyšší pedagogické vzdělání a několik let pracovala v lidové škole umění jako vedoucí uměleckého studia. Problémy s vlastním zdravím a přirozená hloubavost ji vedly ke studiu východní medicíny a filozofie. Přečetla mnoho literatury a navštěvovala četné kurzy. V roce 1989 absolvovala v Moskvě studijní a ozdravný kurz Larisy Fotiny a Mirzakarima Norbekova. Sama na sobě pocítila obrovský ozdravný účinek a toužila se podělit o svou radost a pomáhat jiným. Vystudovala proto střední zdravotnickou školu a absolvovala masérský kurs. Studovala různé meditační techniky a vytvářela esoterické léčebné obrazy. Své první album výtvarných prací „Osvícení“ vydala v Moskvě v roce 1994. V roce 1990 na kurzu profesora Zolotnického v Tambově se seznámila Borisem Tichanovským, se kterým následně pracovala několik let. Organizovali mnoho akcí jak v Rusku, tak i v České republice....

Jaroslav Tomsa

Jaroslav Tomsa byl český sportovec a přední filmový kaskadér. Hrál fotbal, lední hokej, tenis a box, poté však jeho sportovní kariéru ukončil úraz, a proto se začal věnovat kaskadérství. Pracoval v barrandovských filmových ateliérech a po sametové revoluci založil kaskadérskou agenturu Filmka Stunt, kterou v roce 2000 předal svému kamarádovi Ladislavu Lahodovi. Byl ženatý a měl dvě dcery.

Jaromír Tláskal

Narozen 14. 2. 1949 v Praze, zemřel 20. 5 .2008 v Praze. Romanista, se specializací na francouzštinu a portugalštinu.

Jan Tuláček

JUDr., autor, redaktor a nakladatel publikací z oboru práva, také publicista a autor oborového překladového slovníku.

Jan Tomšíček

Jan Tomšíček je český cestovatel a dobrodruh. Publikoval několik knih o svém cestování po Africe, Rusku a asi polovině Evropy. Narodil se 29. listopadu 1951. Již v dětství bylo jeho touhou kolo i přes nelibost rodičů. Když dospěl, kolo mu pomohlo se zotavit z těžkého úrazu. Během několika dalších let procestoval státy v okolí Česka. Vyučil se zámečníkem. Ve třetí třídě dostal od rodičů starší dámské kolo značky Eska tourist, bez přehazovačky. V šesté třídě na podzim s ním během jednoho odpoledne podnikl výlet do Hradce Králové a zpět - asi 80 km. V osmé třídě dostal od rodičů starší kolo Eska s tříkolečkem. Později cestoval na kole Favorit. Jeho první velká cesta vedla do Bulharska. Na této cestě absolvoval dle svých slov 4.000 km téměř závodním tempem za 20 dní. Následně se pokusil se realizovat v závodní cyklistice, ale neuspěl a zůstal věrný cykloturistice. Podnikl cestu do Maďarska, Rumunska a Bulharska na skládacím kole Eska bez přehazovačky, během které za 64 dní urazil 6.840 km a bylo to dle jeho slov snad nejpříjemnější a nejpohodlnější cestování které zažil. V roce 1991 vycestoval s kamarády na plachetnici Polárka, s jízdním kolem v podpalubí. Pro něj tato cesta skončila v jihoafrické republice , kde expedici opustil, pro názorové neshody s kapitánem . V JAR žil asi 2 roky, v nichž tuto zem procestoval, navštívil i Botswanu, Namibii, Lesotho. Udělal si též výlet k Viktoriiným vodopádům. V roce 1993 se vydal na 16.700 kilometrů dlouhou pouť domů skrz celou Afriku na jízdním kole Favorit. Cesta z Kapského Města do Chocně mu zabrala 5 měsíců a 20 dní během kterých na kole našlapal 13.600 km, 800 km jel "stopem" v místech kde to bylo pro kolo nesjízdné nebo kde bylo nebezpečno, 600 km jel vlakem přes Nubijskou poušt a 1700 km loděmi přes Asuánskou přehradu a Středozemní moře. Celkově za tuto půlroční cestu utratil přibližně 1450 USD. Na cestě se zastavil v Rokycan...

Ján Tibenský

Ján Tibenský byl slovenský historik. V roce 1948 dokončil Filozofickou fakultu Slovenské univerzity v Bratislavě. V letech 1951–1986 pracoval v slovenské akadaemii věd . Důležité bylo jeho dle na poli slovenského národního obrození, též dějiny vědy na Slovensku. Psal také o A. Bernolákovi, Adamu Františku Kollárovi a Mateji Belovi

Jan Těsnohlídek

Narozen 11.4.1987 v Havlíčkově Brodě. Knihovník a informatik, básník.

Jack Thorne

Jack Thorne je anglický scenárista a dramatik.

Hugo Toman

Narozen 20.10.1838 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 19.3.1898 v Podhoří u Prahy. JUDr., politik, právní historik, publikace z oboru historie husitství a státního práva.

Helena Třeštíková

Helena Třeštíková, rozená Böhmová je česká režisérka a pedagožka. Jejím manželem je architekt Michael Třeštík. Ve své filmové tvorbě se věnuje dokumentaristice zaměřené zejména na mezilidské vztahy a sociální problémy. V roce 2007 byla krátce ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Jejím synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou producentka Hana Třeštíková. Helena Třeštíková vystudovala dokumentární tvorbu na FAMU. Studium dokončila roku 1975. V letech 1974–1977 působila jako dramaturgyně. Později se začala věnovat režii. Většinu její tvorby tvoří filmové dokumenty, jejichž tématy jsou většinou konkrétní obyčejní lidé. Několik z nich tvořila tzv. časosběrnou metodou v průběhu mnoha let, kdy své postavy jezdila pravidelně navštěvovat a z každé návštěvy něco natočila a poté použila. Na přelomu století začala spolupracovat s Radou České televize jako externí spolupracovník jejího „etického panelu“. V prosinci 2017 byla jmenována profesorkou pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Dokumentární tvorba na Akademii múzických umění. V roce 2018 jí UMPRUM udělila titul dr.h.c.. Na počátku července 2019 se stala členkou americké Akademie filmového umění a věd, která každoročně uděluje ceny zvané Oscar. Krátce se angažovala také v politice, od 9. do 26. ledna 2007 byla ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Byla navržena KDU-ČSL jako nezávislá. Její nominace se mezi členy a voliči lidové strany setkala s tvrdou kritikou, řada z nich argumentovala, že je nepřípustné, aby strana navrhovala osobu s nepřátelským postojem vůči církvím a s názory, které jsou neslučitelné s křesťanským světonázorem. Na stejném základě se nad její nominací podivovali i někteří politologové, například Lubomír Kopeček. Třeštíková na post 26. ledna rezignovala, což oficiálně odůvodnila spor...

Helen Tucker

Americká spisovatelka.

Harry Tomlinson

Je uznávaný odborník na bonsaje, napísal mnoho uznávaných publikácií o ich pestovaní, tvarovaní a tiež vlastní Greenwood Bonsai Studio v Nottinghamu v Anglii, kde aj žije.

Greta Thunberg

Švédská klimatická aktivistka.

George Brown Tindall

George Brown Tindall byl profesorem historie na univerzitě v Severní Karolíně, kde učil více než 30 let . Během 2. světové války sloužil v Pacifiku u U.S. Army Air Corps.

Fritz Terofal

Studoval na mnichovské univerzitě přírodní vědy se zaměřením na zoologii. Od roku 1960 pracuje ve Státních zoologických sbírkách v Mnichově, kde se podílel na obnovení sbírek kolekcí ryb zničených za 2. světové války. Od roku 1980 je hlavním konzervátorem a vedoucím oddělení obratlovců. Publikoval velký počet vědeckých prací a německy mluvící veřejnosti je znám především díky populárně vědeckým knihám a zpracováním odborných prací.

František Táborský

František Táborský byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít. Narodil se v chudé rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie, dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h. c. brněnské univerzity. Do Bystřice pod Hostýnem se rád vracíval na letní prázdniny. V Praze bydlel v učitelské době na Novém Městě ve Vodičkově ulici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd do novostavby domu čp.602/III s výhledem na Kinského zahradu. Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy, zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů a sborníků . Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Dvakrát navštívil Rusko právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. Pobýval v Bulharsku, přátelil se s kolegou, prof. Viktor...

František Alois Tichý

Narozen 25. 3. 1898 v Chrudimi, zemřel 10. 3. 1971 v Praze. Hudební skladatel, aranžér, dirigent a klavírista, stati z oboru.

Erhard Thiel

Dr. Erhard Thiel se narodil v roce 1940 a trvale žije v Mnichově.Thiel je autorem zábavných povídek stejně tak jako lékařských a kulturně-historických článků.Populárně psychologickými tématy se začal zabývat v celé řadě časopisů a později se ve svém díle věnoval otázkám vyjádření osobnosti.

Enrique Torres

Eliska Tanzer

Spisovatelka a tanečnice, autorka autobiografické prózy z prostředí romských slumů na Slovensku.

Eduard Táborský

Narozen 18. 3. 1910 v Praze, zemřel 12. 11. 1996 v Austinu v USA. JUDr., docent právnické fakulty, tajemník E. Beneše, diplomat, po roce 1948 v emigraci.

Dušan Trávníček

Narozen 14. 4. 1925 v Brně, zemřel 12. 4. 1996 v Brně. Doc., PhDr., CSc.,geograf, vysokoškolský pedagog, specializace na historickou geografii, publikace z oboru a z oboru historie.

David Torjussen

Daniel Tučka

Narozen 26. 7. 1976 v Brně. Autor převážně fantastické literatury, poezie a písňových textů.

Colin Tipping,

Cinzia Trenchiová,

Bryan Talbot

Britský ilustrátor a komiksový spisovatel.

Břetislav Tureček

Břetislav Tureček je český novinář a vysokoškolský učitel, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě. Nyní vyučuje na Metropolitní univerzitě Praha . Od roku 1993 pracoval jako novinář na volné noze, který se specializoval na oblast Blízkého a Středního východu. Jeho texty publikovaly např. Lidové noviny, MF Dnes, Reflex, Respekt atd. Od roku 1997 byl redaktorem deníku Právo. Od dubna 2007 působil jako zahraniční redaktor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Od ledna 2008 do července 2013 byl stálým zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě. Od podzimu 2013 je externím spolupracovníkem Lidových novin a webu Česká pozice, kam přispívá analýzami a zpravodajstvím o Blízkém východě. V letech 2003 až 2007 přednášel problematiku Blízkého východu na Západočeské univerzitě v Plzni. Od září 2013 vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. Přednáší předměty související s Blízkým východem a se žurnalistikou. V říjnu 2007 vydal cestopisnou knihu „Světla a stíny islámu - Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel“. Kniha obsahuje postřehy autora z cest do oblasti Blízkého východu, které podnikal soukromě a jako reportér. V září 2011 vydal politickou reportážní knihu „Nesvatá válka o Svatou zemi - Málo známá zákoutí nelítostného boje mezi Židy a Araby“. Autor v knize využil své četné cesty mezi Izraelci a Palestinci i dosavadní čtyři roky života v Jeruzalémě k pohledu do zákulisí jednoho z nejdelších konfliktů na světě. V roce 2012 za ni obdržel Cenu Egona Erwina Kische. V květnu 2013 vydal politickou reportážní knihu „Labyrintem Íránu - Cesta do nitra jaderné říše a k pramenům jejího vzdoru“. V roce 2015 se jako jeden z editorů podílel na přípravě publikace „Blízký východ na křižovatce - Význam kmenové společnosti v 21. století“, první z avizované řady knih vydávané společně MUP a Nakladatelstvím Lidové noviny. V říjnu 2016 vydal reportážně-analytickou knihu „Blízký východ nad propastí ...

Bohumil Vít Tajovský

Narozen 3. 3. 1912 v Klanečné u Havlíčkova Brodu, zemřel 11. 12. 1999 v Želivi. Katolický kněz, opat, člen řádu premonstrátů, autor publikací z oblasti náboženské literatury, memoárů a literární kritiky.

Andrea Tornielli

Andrea Tornielli, vatikanista, narodil se v roce 1964, vystudoval historii řeckého jazyka. Je ženatý a má tři děti. Bydlí v Římě a Miláně. Pracuje pro noviny La Stampa.

Andrea Tláskalová

Mgr. Ing., učitelka Ekoškoly ZŠ Zbiroh, autorka učebních materiálů a článků z matematiky a objevování vědy, techniky a ekologie zábavnou formou.

Alighiero Tondi

Alighiero Tondi pocházel z liberální protiklerikální rodiny. Jako mladík se přiklonil ke katolické církvi. V r. 1936 vstoupil do jezuitského řádu. S dějinami římskokatolické církve se seznámil tak důkladně, že se vypracoval v úspěšného docenta filosofie a teologie na papežské Gregoriánské univerzitě. Ale jak pronikal do dějin své církve, a jezuitského řádu, začal pochybovat o základech katolické víry. Několik let tajil své pochybnosti, až se mu přihodilo velké neštěstí. On, který se v mládí rozhodl pro katolickou víru , vyřešil svou vnitřní krizi tím, že svou nesnadně osvojenou náboženskou víru zase zavrhl a nahradil ji marxleninismem . Několik měsíců se tajně scházel s komunisty, až si dojednal tajnou rozmluvu s šéfem italské KS Palmirem Togliattim. Krátce na to nechal zveřejnit, že vstoupil do komunistické strany. Jako dříve horlil pro církev , nyní agitoval pro KS. Psal protikatolické pamflety. V letech 1957–1962 komunisticky působil ve Východním Berlíně na Humboldtově univerzitě. Tam napsal a publikoval útočné protikatolické knihy Vatikan und Neofaschismus a Die Jesuiten . Byly přeloženy do mnoha jazyků. Tondi se přimkl k marxleninismu těsně před jeho hlubokým propadem. Do italské KS vstoupil rok před Stalinovou smrtí. Do NDR přesídlil rok poté, co Chruščov šokoval světovou veřejnost upozorněním na některé z obrovských Stalinových zločinů. Další závažná svědectví toho, že sovětský režim nezaostal v zločinnosti za Hitlerovou Třetí říší, měla následovat. Pobyt ve Východním Berlíně bezpochyby urychlil Tondiho vystřízlivění z marxleninismu. Snadněji z tohoto města, než odněkud z Itálie, mohl sledovat, jak se zevnitř hroutí usilovná snaha komunistických režimů o dosažení cílů, stanovených Marxovým utopickým programem: jednak v sousedním Polsku a Československu, ale především v samotné NDR. Na přelomu padesátých a šedesátých let šlo už jen o to, aby se odd...

Adolf Tůma

Narozen 29.5.1868 v Ledenici u Českých Budějovic, zemřel 24.12.1950 v Českých Budějovicích. Profesor obchodní akademie, učebnice němčiny.

Zdeněk Tichý

Narodil se v lednu 1965. Redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg.

Yasutaka Tsutsui

Jasutaka Cucui , se narodil 24. září 1934 v Osace. Vystudoval literární fakultu univerzity Dóšiša, pracoval jako úředník, designér. Od roku 1965 spisovatel. Debutoval v roce 1960 mikropovídkou Otasuke , která vyšla ve fanzinu NULL Řada C. románů a povídek jsou vlastně groteskami, parodiemi na klasickou am. SF – sem patří např. jeho román Óinaru džosó . Nejznámější jsou jeho experimentální SF díla, např. Kjodžintači . C. nejznámějšími díly jsou román–parodie o počítači, jenž ovládá svět, Dassó to cuiseki no sanba a příběh o dospívajícím chlapci nadaném schopností čtení myšlenek Kazoku hakkei . Parodií na nadvládu sdělovacích médií je román Jonžú hači oku no mósó . C. je autorem řady povídkových sbírek, v Tókaidó sensó se zabývá otázkami války mezi dvěma znepřátelenými skupinami japonských Sil domobrany a v Betonamu kankó kóša popisuje dobrodružství cestovní kanceláře, která své zákazníky odesílá do vietnamské války a na Měsíc. C. je také autorem comicsů, z nichž nejzajímavější vyšly v Cucui Jasutaka zen manga , a editorem antologií – Džikken šósecu meisakusen a každoročně vycházející Nihon SF besuto šúsei . C. je držitelem několika cen Seiun za tituly Reičórui minami e , Furuneruson , Bitamin , Nihon igai zenbu čimbocu a Ore no či wa tanin no či . V letech 1983–1985 bylo vydáno celé jeho dílo pod názvem Cucui Jasutaka zenšú . C. povídka Stojící žena vyšla č. v antologii Vesmír je báječné místo pro život . Výb. bibl.: Metamorufosesu guntó , Eročikku kaidó (Eroti...

Władysław Lech Terlecki

Polský spisovatel a scénárista.

William G Tapply

Byl americký spisovatel, který publikoval více než 40 děl. Byl nejvíce známý pro jeho právní série, které řešil právník a detektiv Brady Coyne. Tapply se narodil a žil v Nové Anglii . Byl to středoškolský učitel a vysokoškolský profesor. Po jeho smrti, po sobě zanechal jeho manželku spisovatelku Vicki Stiefelovou a pět dětí.Tapply zemřel 28. července 2009 na leukémii na své farmě v Hancocku, New Hampshire.

Wilhelm Treue

Vratislav Tůma

Narozen v červnu 1874, zemřel 1949. Sládek, próza z oboru.

Vlastimil Tichý

Vlastimil Tichý, nar. 1964 v Červené Řečici , geograf a občasný cestovatel, který v letech 1997-98 studoval v Sydney. Do dnešních dob má za sebou pět návštěv u protinožců a na světě je jeho třetí knížka. Down Under našoféroval již více než 78.000 km.

Vlasta Tafelová

Narozena 18. 10. 1920 v České Kubici, zemřela 1. 1. 2006 v Praze. Překladatelka z ruštiny a němčiny.

Vladimír Tomčík

Slovenský historik umění.

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Viktor Trkal

Viktor Trkal byl český fyzik a poslední generální tajemník České akademie věd a umění. Narodil se 14. srpna 1888 v Ostřetíně u Pardubic. Roku 1906 složil maturitu na klasickém gymnáziu ve Vysokém Mýtě; poté se zapsal ke studiu matematiky a fyziky na Karlově Univerzitě v Praze. Jeho nadání mu umožnilo dosáhnout doktorátu již v roce 1911. Po dobu tří let působil jako učitel na reálném gymnáziu v Praze 7 a na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici. Po začátku 1. světové války byl mobilizován a účastnil se bojů na ruské frontě. Byl dvakrát zraněn, v roce 1915 padl do zajetí a deportován do zajateckého tábora. Podařilo se mu však obrátit se dopisem na profesora fyziky na univerzitě v Petrohradu Oresta Chvolsona; díky jeho doporučení se ještě během války mohl stát asistentem ve fyzikálním ústavu na nově založené univerzitě v Permu. V listopadu 1918 zde obhájil svoji habilitační práci. Do Prahy se vrátil počátkem roku 1919 a nastoupil na místo asistenta v Ústavu pro teoretickou fyziku Univerzity Karlovy u profesora Závišky. Roku 1920 působil jako asistent na univerzitě v Leydenu, u profesora P. Ehrenfesta a H. Lorentze, kde se věnoval kvantové a vlnové mechanice. V lednu 1921 se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; roku 1922 zde byl jmenován profesorem. V letech 1937-1938 a pak po znovuobnovení českých vysokých škol v roce 1945 byl děkanem fakulty. Od roku 1939 zastával Trkal funkci tajemníka České akademie věd a umění, od roku 1942 do roku 1952 pak jejího generálního tajemníka mj. v době, kdy prezidentem ČAVU byl Zdeněk Nejedlý. Po skončení 2. světové války se dostal do konfliktu s J. Heyrovským, kterého obvinil z kolaborace s nacisty. Později se aktivně zasadil mj. o vznik Ústavu pro nukleární fyziku ČAVU, pozdější Laboratoře pro nukleární fyziku ČSAV. Po založení ČSAV se však nestal jejím členem, protože po Únoru 1948 upadl do nepřízně některých činitelů komunistického režimu. V...

Věra Tichá

Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.

Věra Talandová

Propagátorka živé stravy, autorka knihy receptů na nevařené pokrmy.

Věnceslava Tylová

Narozena 1926. Autorka dětské knihy.