Výpis všech autorů

Lubomír Teprt

PhDr., český novinář, scénárista, historik a kuchař. Zabývá se gastronomií. Publikace z oboru.

Lewis Thomas

Lewis Thomas byl americký lékař, básník, etymolog, esejista, pedagog, politický poradce a výzkumník. Thomas vystudoval lékařství na Princeton University a Harvard Medical School. Stal se děkanem Yale Medical School a New York University School of Medicine a prezidentem newyorského ústavu pro výzkum rakoviny „Memorial Sloan-Kettering Institute“ a členem Národní akademie věd USA. Vydal několik odborných publikací, zejména v oboru imunologie. Své Poznámky pozorovatele biologie publikoval od roku 1971 v „New England Journal of Medicine“, byly sebrány do dvou knih - „The Lives of a Cell“ a „The Medusa and the Snail“ . První svazek těchto esejů dostal v roce 1974 „National Book Awards“ ve dvou kategoriích a také ocenění „Christopher Award“. Druhý svazek „The Medusa and the Snail“ získal další „National Book Award“ za vědu. Literární cena Lewise Thomase „Lewis Thomas Prize“ za „vědce jako básníka“ je každoročně udělována univerzitou „Rockefeller University“ .

Lauren Tarshis

Lauren Tarshisová se narodila 23. listopadu 1963 a v současné době bydlí v Connecticutu s manželem a čtyřmi dětmi. Když není s rodinou, nebo nepracuje na Storyworks, velký časopis pro děti, chce být se svými přáteli. Se svými nejlepšími přáteli se setkala, když jí bylo 11 let a dodnes s jedním nebo s druhým mluví takřka denně. Jak stárne, zjišťuje, že je stále těžší a těžší učit se novým věcem. Naučit se psát román pro mládež byl proces, který jí zabral mnoho, mnoho let. Tento rok se také naučila péct perfektní sušenky . Stále pemýšlí nad tím, co se naučí příští rok.

Karla Tchawou Tchuisseu

Narozena 1992 v Kadani. Blogerka, korektorka, zakladatelka projektu Červená propiska, zábavnou formou propaguje znalosti z oblasti češtiny a literatury na sociálních sítích, též spoluautorka knihy.

Joe Townway

Narozen 5. 5. 1946 ve Varnsdorfu. Chemik, pedagog, prozaik, autor manuálů pro výpočetní techniku. Píše sci-fi a westerny.

Jiří Trnka

Narozen 3.1.1924 v Humpolci. RNDr., CSc., spisy z oboru chemie a natěračství.

Jiří Trávníček

Jiří Trávníček je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Jiří Trávníček se narodil roku 1960 ve Vyškově do rodiny vysokoškolského učitele. V letech 1979–1984 studoval FF UJEP se zaměřením na češtinu a historii. Své studium úspěšně zakončil diplomovou prací Působení Jana Skácela v Rovnosti v letech 1945–1952. Roku 1987 se stal odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, následně v září 1989 přešel do oddělení teorie ÚČSL v Praze. V letech 1991–2003 se stal vyučujícím na katedře české a slovenské literatury a literární vědy Filozofické fakulty MU v Brně aby se později v letech 1997–2003 stal jejím vedoucím. Zde přednášel o současné české literatuře a teorii literatury. Roku 1991–1992 se navrátil opět do studijních let, kdy postgraduálně studoval na University of London School of Slavonic and East European Studies. Díky tomuto studijnímu pobytu vzešla práce Language as Memory. Two Czech Poets in Exile: Ivan Jelínek and Ivan Blatný. Za tuto práci získal titul M. A. . Roku 1996 se za svou práci Poezie poslední možnosti stal docentem. V roce 2003 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení teorie prózy. Pár let na to, roku 2007 pak přešel do oddělení pro výzkum literární kultury. Tohoto roku se také stal zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště ÚČL AV ČR. Od roku 2003 také vyučuje na FF KU v Praze, kde byl roku 2005 jmenován profesorem. Jiří Trávníček je ženatý a má dvě dcery. Jiří Trávníček publikuje od roku 1980, kdy v době svého studia přispíval do brněnských studentských časopisů. Tyto své rané příspěvky vždy podepisoval pseudonymy Gapriel Poupě-Nerozvité či Prozan Kliotić. Do konce 80. let přispíval také do samizdatových periodik Kritický sborník a Revue 88. Zde se také publikoval pod krycími ...

Jean Torton

Belgický výtvarník, ilustrátor.

Jan Tykač

Ing., práce z oboru květinářství.

Jakub Trpiš

Jakub se liší od ostatních autorů a stejně tak je jedinečná i jeho tvorba. Při psaní střídá nejrůznější polohy, žánry i pohledy na svět. „Psaní je pro mě způsobem, jak překonat sebe sama a svůj omezený pohled na svět.“ Jeho první román Volba vyšel v roce 2012, v přepracované verzi 2016. Jedná se o společenský román i duchovní literaturu. Jeho druhá kniha Landie: Čtyři poutníci vychází 16.11.2017. Je to první díl moderní fantasy trilogie.

Jacques Thomas-Bilstein

Francouzský spisovatel, knihy pro děti.

Ivo Telec

Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...

Hippolyte Adolphe Taine

Hippolyte Adolphe Taine byl francouzský filozof, historik a literární kritik a literární historik, představitel pozitivizmu. Měl mimořádný vliv na dílo řady francouzských spisovatelů, jako např. Zoly, Bourgeta a Maupassanta.

Herbert Tichy

Herbert Tichy byl rakouský spisovatel, geolog, novinář a horolezec. V roce 1933 cestoval na motocyklu z Rakouska do Indie. V roce 1935 cestoval k hoře Kailás v západním Tibetu. Během druhé světové války pracoval jako geolog a novinář v Číně. 19. října 1954 provedli spolu se Seppem Jöchlerem a Pasang Dawou prvovýstup na Čo Oju.

František Trávníček

František Trávníček byl český a československý slavista, bohemista, profesor českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně , akademik ČSAV. Po únoru 1948 byl též politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR; prosazoval marxistické výklady slov ve slovnících. Narodil se v rodině půlláníka v Spešově Františka Trávníčka st. a matky Anny, rozené Fikesové . Jako sedmiletý ztratil matku, která zemřela po porodu a úmrtí dcery. Po smrti matky ho vychovávali prarodiče ve Svinošicích. V letech 1907–1911 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slavistiku a srovnávací indoevropskou jazykovědu. Navštěvoval přednášky Františka Pastrnka, Emila Smetánky, Jiřího Polívky, Jana Máchala a Josefa Zubatého. Po studiích vyučoval v Praze na střední škole . V letech 1911–1915 byl sekretářem lexikografické a dialektologické komise ČAVU v Praze, v roce 1911 získal na FF UK doktorát filozofie . V roce 1915 byl vyslán na ruskou frontu. Přešel do ruského zajetí a stal se štábním kapitánem československých legií v Rusku a redaktorem tamních Československých listů. Významně ho ovlivnilo setkání s ruským slavistou, jazykovědcem a odborníkem na historickou dialektologii A. A. Šachmatovovem . Dne 11. května 1913 se v Praze oženil s Františkou Novákovou . S ní měl dvě dcery. Milenu Josefu Marii, provdanou Pavlincovou a Zoru, provdanou Kroupovou . V roce 1920 se na Univerzitě Karlově v Praze habilitoval prací Studie o vidu slovesném. V letech 1921–1959 působil na Masarykově univerzitě v Brně, zpočátku jako mimořádný, od roku 1927 řádný profesor mluvnice československého jazyka se zvláštním zřetelem k dialektologii. Na FF MU zastával funkci děkana . V roce 194...

František Tichý

Felix Tauer

Felix Tauer byl český orientalista a profesor, znalec dějin, kultury a jazyků Blízkého východu, Persie a Střední Asie. Je bratrem překladatelky a sochařky Marie Tauerové a diplomata, baskologa a spisovatele Norberta Tauera. Při studiích češtiny a historie na pražské univerzitě se začal zabývat arabštinou, perštinou a turečtinou, které studoval u Rudolfa Dvořáka a Maxe Grünerta. Doktorát z historie získal v roce 1917 za práci Al-Valíd ibn Jazíd ibn Abdulmalik, umajjovský chalífa a básník. V letech 1921–22 studoval rukopisy v osmanských archivech v Istanbulu, kam se v následujících letech ještě několikrát vrátil. Habilitaci získal Tauer v roce 1925 v souvislosti s překlady knihy Tisíce a jedné noci. Od roku 1929 pak působil na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1945 jmenován profesorem dějin islámských zemí. Do penze odešel v roce 1965, i nadále se ale věnoval odborné práci a překladům. Přestože je Felix Tauer znám hlavně jako překladatel knihy Tisíce a jedné noci z arabštiny, odborně se zabýval především perskou literaturou a tureckou a perskou historiografií. Celoživotním tématem jeho práce pak byl vojevůdce Tamerlán a dějiny Střední Asie v době jeho vlády. Tauer vydal edice zásadních perských pramenů pro toto období a množství drobných překladů a souvisejících článků. Publikoval také texty týkající se perských a osmanských historických rukopisů, se kterými se seznámil během svých studijních pobytů v Istanbulu. Společně s dalšími československými historiky se Tauer podílel na knižní edici Dějiny lidstva, vydávané nakladatelstvím Melantrich, kde napsal kapitoly o vzniku islámu, dějinách arabského světa a muslimské Asie ve středověku. Posmrtně vydaná publikace Svět islámu je souhrnem jeho celoživotního vědeckého díla. Podává přehled nejen dějin muslimských zemí Blízkého a Středního východu od vzniku islámu po rozpad Osmanské říše, ale i muslimské kultury, vzděl...

Emil Tréval

Emil Tréval , vlastním jménem MUDr. Václav Walter, byl český lékař a spisovatel. Psal beletrii, je autorem mnoha naturalistických románů, divadelních her a populárně vědeckých publikací. Emil Tréval studoval v Praze, Berlíně a Paříži. V roce 1883 vstoupil jako lékař do státní služby, působil v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Od roku 1919 působil jako vrchní zdravotní rada v politické správě na Žižkově. Od 1925 byl členem Československé akademie, od 1927 byl v redakci beletristického časopisu Zvon. Ze začátku své tvorby psal pod svým vlastním jménem převážně vědecké a populárně zdravovědné spisy. Od let 80. let přispíval do časopisů Včela, Vesna a Moravské orlice. V této době tvořil fejetony s lékařskou tematikou. Jeho tvorba byla zprvu spíše realistická, šlo o pouhé vypravování. Postupem času začal autor směřovat svou tvorbu k symbolismu a dekadenci. Jeho literární tvorba je silně ovlivněna jeho povoláním lékaře. Častým tématem jeho mnohdy naturalistické tvorby bylo romantické pojetí ženských postav. Psal také o duševních poruchách, utkvělých představách, halucinacích, zrůdné erotice a o psychických i mravních otázkách manželství. Některá svá díla publikovali společně se svou manželkou Zdenou Walterovou pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola, či Emil Viola-Tréval. Užíval i jiných pseudonymů: Pantalon, Václav Prešovský, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Ben Trovato, Holofernes Kotě, Vrač, Prof. Zmatěj, Ad. Pisánka, a Trdlo Aristotele. Emil Tréval přispíval do časopisů Zlatá Praha, Lumír a j. Fejetony s lékařskou tematikou vydával v brněnském listu Beobachter pod titulem Aus dem Tagebuche eines Arztes.

Claude Tresmontant

Claude Tresmontant byl francouzský filosof, helénista a teolog, který vyučoval středověkou filosofii a filosofii vědy na Sorbonně. Byl členem akademie morálních a politických věd. Křesťanství představuje pro Tresmontanta „obecnou teorii skutečnosti“. Vysvětluje existenci toho, co je, na rozdíl od experimentálních věd, které nám umožňují poznávat přírodu. Je přesvědčen, že lidský rozum je schopen dokázat Boží existenci. Metafyziku a ontologii nechápe jako čistou apriorní vědu v kantovském smyslu, ale jako racionální analýzu empirické skutečnosti, předkládané nám vědami. Za základ teologie Tresmontant považuje důkaz, že K prvnímu bodu argumentuje výsledky čtyř svých analýz: existence a vyladění vesmíru, objevení informace ve vzniku života, který svou nízkou entropií stojí na hranici druhého termodynamického zákona; růst této informace a objevení člověka, bytosti, která je nadána vědomím a může celý vesmír reflektovat. K druhému argumentuje jsoucností proroků. V christologii vyjadřuje Tresmontant přesvědčení, že Ježíš Kristus přináší člověku nový program, namísto programu geneticky získaného, uloženého v paleokortexu. Tresmontant se nejvíce obává moderního křesťanského iracionalismu, který označuje jako patologii křesťanství. Pro křesťanskou filosofii vidí několik zásadních úkolů: V roce 1991 vedl seminář o modernistické krizi. Modernistickou krizí nazývá hlubokou krizi, která nastala v katolickém myšlení na počátku 20. století. Byl to konflikt jednak s objevy přírodních věd, protiklad evoluční teorie a fixního vnímání stvoření, a pak také objevy biblické exegeze, která prokázala, že Bible nebyla sepsána naráz, ale že zachycuje postupný vývoj myšlení hebrejského národa. Dalším jevem modernistické krize bylo střetnutí katolické teologie a moderní filosofie, zejména systémů, které sestavili Immanuel Kant a Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Tyto systémy nejsou podle Tresmontanta slučitelné s tradiční katolickou teologií, pro...

C. L Taylor

C. L. Taylor poslala svůj první rukopis do nakladatelství, když jí bylo osm let. Odmítnutí ji nezlomilo; psala dál, ale dlouhá léta jen pro sebe. Teprve když BBC vyhlásila soutěž pro začínající autory, odhodlala se svou tvorbu předložit světu podruhé. Tentokrát uspěla a její povídka byla zařazena do antologie britských literárních talentů. Během následujících dvou let byly její povídky publikovány tolikrát, až sama autorka ztratila přehled . Stejně tak nedokáže říct, kolik nominací či literárních cen v tomto období své spisovatelské kariéry posbírala. S jistotou ví jediné: že teprve opakované úspěchy, které sklidila za povídkovou tvorbu, ji podnítily k napsání románu. Bylo to velmi dobré rozhodnutí, protože její psychologické thrillery patří mezi to nejlepší, co v tomto žánru momentálně vychází. Kniha Lež dobyla první příčky všech významných žebříčků bestsellerů v Británii a byla přeložena do patnácti světových jazyků.

Bohuslav Trojan

Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.

Armin Täubner

Německý pedagog, učitel výtvarné výchovy, angličtiny a biologie, autor příruček výtvarných prací.

Zdeněk A Tichý

Narozen 24. 1. 1965 v Ústí nad Orlicí. Mgr., redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg a publicista. Publikačně je zaměřen především na oblast divadla, také autor článku z oblasti knihovnictví, spolupracuje na divadelních a filmových festivalech.

Yuka Tachibana

Walter S Tevis

Americký sci-fi spisovatel a scénárista.

Vitalij J Tichoplav

Ruský vědec, autor knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Tomáš Tepper

Narozen 10.3.1950 v Rimavské Sobotě , působí v Čechách.Doc., PhDr., CSc., ekonom, práce z oboru kapitálového trhu a investic, práce o ekonomických reformách postkomunistických zemí, odborné překlady z maďarštiny.

The Temptations

The Temptations jsou legendární americkou vokální skupinou, která se významně podílela na rozvoji R&B a soulové hudby. Vznikla v roce 1960 v Detroitu ve státě Michigan a stala se jednou z nejúspěšnějších skupin spojených s vydavatelstvím Motown Records. Jejich klasickou sestavu tvořili členové jako Otis Williams, Melvin Franklin, Paul Williams, Eddie Kendricks a David Ruffin, i když se složení skupiny v průběhu let často měnilo. The Temptations jsou proslulí svou výraznou harmonií, choreografií a stylovými obleky. Prvního významného úspěchu dosáhli s písní "The Way You Do The Things You Do", kterou napsal a produkoval Smokey Robinson, a poté vydali řadu hitů včetně "My Girl", "Ain't Too Proud to Beg" a "Papa Was a Rollin' Stone". Za svou hudbu získali tři ceny Grammy a v roce 1989 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy. The Temptations Jejich vliv na R&B a soulovou hudbu je obrovský a jejich tvorba stále inspiruje umělce napříč generacemi.

Taťjana S Tichoplav

Ruská spoluautorka knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Štefan Teren

dlhoročný funkcionár Československého a Slovenského poľovníctva, prvý predseda SPZ, autor odbornej literatúry i beletrie

Simon Tofield

Studoval grafiku a animaci na De Montfortově univerzitě a v současné době pracuje v Lodýně jako výtvarník a ředitel společnosti Tandem Films.

Sabaa Tahir

Vyrostla v rodinném motelu v Mohavské poušti v Kalifornii. Čas trávila hltáním fantasy románů, nájezdy na bratrovu skrýš s komiksy a špatným hraním na kytaru. Vystudovala Kalifornskou univerzitu v Los Angeles a pracovala ve Washington Post. Žije se svou rodinou v San Francisco Bay Area. Román Jiskra v popelu začala psát během nočních směn, když pracovala jako editorka. Kniha vychází ve třiadvaceti zemích a dostala se do žebříčku bestsellerů New York Times.

Rose Tremain

Rose Tremainová se narodila v roce 1943 v Londýně. Studovala na pařížské Sorbonně a na Východoanglické univerzitě, kde také v letech 1988–1995 učila kurzy tvůrčího psaní. Napsala několik románů, televizních her a povídkových sbírek. První román Sadler’s Birthday Sedlářovy narozeniny) vydala v roce 1976, následovaly knihy Letter to Sister Benedicta , The Cup-board Kredenc, 1981) a The Swimming Pool Season . Jejím zatím nejúspěšnějším dílem je historická freska Navrácená milost – román situovaný do doby vlády Karla II. vypráví příběh nadaného studenta medicíny Roberta Merivela, který se osudově zamiluje do královy milenky. Kniha byla nominována na Booker Prize a v roce 1996 se dočkala filmového zpracování. V poslední době Tremainová vydala úspěšný historický román ze 17. století Hudba a ticho , jenž získal v roce 1999 Whitbreadovu cenu, a letos román Colours , který v českém překladu vyjde v příštím roce taktéž v nakladatelství Mladá fronta.

Rob Thurman

Americká autorka fantasy románů.

Richard Tames

Britský autor naučných knih pro děti a mládež.

Radu Tudoran

Radu Tudoran, vlastním jménem Nicolae Bogza byl rumunský spisovatel a překladatel. Narodil se jako Nicolae Bogza, mladší bratr spisovatele Gea Bogzy a syn hudebníka a filosofa Alexandra Bogzy. Studoval na vojenských školách. Nejprve absolvoval střední vojenské lyceum v klášteře Dealu v župě Dâmbovița , poté pokračoval na vojenské akademii v Sibiu . Do roku 1938 sloužil jako důstojník u rumunského pozemního vojska. V roce 1938 se rozhodl pro vlastní literární činnost, začal také překládat z francouzštiny a ruštiny. Roku 1992 zemřel na infarkt myokardu v bukurešťské v nemocnici Fundeni. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radu Tudoran na anglické Wikipedii.

Quentin Tarantino

Quentin Jerome Tarantino je americký filmový režisér, scenárista a herec, který začátkem devadesátých let proslul jako svěží, drsný i černohumorný vypravěč, který vnesl do tradičních amerických archetypů nový život. Svoji filmovou kariéru začínal jako uvaděč v kině. Nějaký čas byl i uvaděčem v pornokině. Tuto práci označil jako úplně nejlepší, filmová režie je podle něj až na druhém místě. Když mu bylo 22 let odešel z práce v pornokinu a pracoval následujících pět let ve videopůjčovně VideoArchives. Než se stal slavným scenáristou a režisérem, pobyl krátce i ve vězení, kde skončil kvůli nezaplacenému parkování. V jeho filmech se skoro vždy objevuje akce, násilí i krvavé scény, a to i přesto, že se nejedná o typický hororový film. On sám přiznal, že je velkým fanouškem tzv. splatter hororů a je velkým obdivovatelem italského hororového mistra Daria Argenta. V říjnu 2015 Tarantino podpořil hnutí Black Lives Matter v New Yorku, veřejně odsoudil policejní násilí na černošském obyvatelstvu ve Spojených státech a prohlásil: „Vraždu musím nazývat vraždou a vrahům musím říkat vrazi“. Tarantinova slova odmítla policejní oddělení po celých Spojených státech, včetně New Yorku a Los Angeles, a vyzvala k bojkotu jeho nového filmu Osm hrozných. Několik dní předtím byl v New Yorku zavražděn policista při výkonu služby, proto někteří policisté kritizují Tarantinovy výroky jako obzvláště necitlivé. Po odhalení, že přední hollywoodský producent Harvey Weinstein měl sexuálně obtěžovat desítky žen, Tarantino v říjnu 2017 přiznal, že věděl o Weinsteinově chování desítky let a je zahanben, že nic nepodnikl. V reakci na to známý šéfkuchař a spisovatel Anthony Bourdain obvinil Tarantina ze „spoluviny“.

P Tausk

Oldřich Tibitanzl

Narozen 21. 3. 1944 v Českých Budějovicích, od roku 1984 žije v Plzni. Básník. Též zaměřený na historii první světové války a československých legií.

Markéta Theinhardt

Narozena 6. 7. 1954 v Praze. Doc. PhDr., historička umění, docentka na Sorbonně v Paříži, specializace na malířství 19. století, překladatelka do francouzštiny a němčiny.

Mariko Tamaki

Kanadská spisovatelka, autorka románů, novel, dramat a komiksů.

Marie Tichá

malířka a ilustrátorka Vystudovala Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor ilustrace a knižní grafika u prof. Petra Dillingera a Karla Müllera. Věnuje se ilustrační tvorbě pro děti, spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Alter, Knižní klub, Sid a Nero, Fragment a Egmont. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knih.

Marie Těšitelová

Marie Těšitelová byla česká jazykovědkyně, specializující se na oblast kvantitativní lingvistiky. Byla nazývána „první dámou české lingvistiky“. V roce 1940 maturovala na kutnohorském gymnáziu. Na Filozofickou fakultu přišla v roce 1945 po učitelské praxi na kutnohorských školách. Jejím oborem byla čeština a dějepis. Byla ovlivněna svým učitelem Vladimírem Šmilauerem, díky kterému vyšel v časopise Naše řeč její první článek. Článek se věnoval kvantitativní lingvistice a nesl název O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém pomáhala se zpracováním frekvenčního slovníku češtiny. Slovník Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce nakonec vyšel až v roce 1961. Od roku 1956 byla výkonnou redaktorkou časopisu Slovo a slovesnost, kde setrvala do roku 1990. Spolu s pracovníky ÚJČ Antonínem Tejnorem, Františkem Danešem, Vlastou Strakovou a Josefem Filipcem se podílela na Slovníku slovanské lingvistické terminologie. Na základě práce kolektivu pracovníků Oddělení matematické a aplikované lingvistiky v ÚJČ vznikl pod jejím vedením Korpus věcného stylu původně zpracovaný pomocí děrných štítků a obsahující 540 000 slov. Významný z hlediska teorie komunikace byl její překlad sborníku Teorie informace a jazykověda. Z hlediska kvantitativní lingvistiky v rámci ÚJČ spolupracovala na problematice sporného autorství Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Zároveň v roce 1956 začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, kde pomáhala s přípravou 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého. Poté se v roce 1965 stala vedoucí Oddělení matematické a aplikované lingvistiky ÚJČ ČSAV. V této funkci setrvala do zániku tohoto oddělení, který nastal v polovině osmdesátých let. V roce 1990 odešla do důchodu....

Ludmila Tomandlová

Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.

Libor Teplý

Vystudoval gymnázium v Praze, Vysokou školu zemědělskou v Brně a Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Pracoval v JZD a v Domě umění města Brna . Od roku 1991 pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, od roku 1980 do roku 2009 uspořádal přes třicet autorských fotografických výstav. Ve své volné černobílé tvorbě se věnuje tematickým cyklům Tma a světlo, Řád a svoboda, v současné době tématu O dobru, zlu a o naději. Od roku 2000, kdy s manželkou Janou založil vydavatelství FOTEP, vydal sedmnáct autorských fotografických publikací. Tyto publikace, založené na jeho vlastní fotografické tvorbě, jsou tematicky zaměřeny především na významné stavby v České republice. Nejobsáhlejší fotografická publikace „České dědictví“ se zabývá památkami UNESCO v České republice.

Laura Thalassa

Americká spisovatelka.

Laini Taylor

Laini Taylorová je americká autorka fantasy pro dospívající mládež . Narodila se v Kalifornii, vyrostla jako vojenské dítě v Evropě a Kalifornii, vystudovala angličtinu na UC Berkeley. Nyní žije s manželem a dcerou v Portlandu v Oregonu. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale než dokončila svou první novelu, bylo jí 35. V roce 2004 napsala grafickou novelu ilustrovanou jejím manželem, kterým je Jim Di Bartolo. První novelka jí vyšla v roce 2007. V roce 2011 vydala knhu Dcera kostí a dýmu, kterou Amazon označil za Nejlepší Teen knihu roku 2011. Od té doby vydala řadu dalších knih.

Karel Ladislav Thuma

Karel Ladislav Thuma, křtěný Karel Emanuel, psáno též Tůma byl český malíř a ilustrátor. Působil jako učitel v Holicích a Heřmanově Městci. Jeho karikatury se objevovaly v dobových časopisech . Ilustroval převážně knihy pro děti.

Julian Tuwim

Julian Tuwim byl polský básník a překladatel židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků. Jeho manželkou byla Stefania Tuwim , sestrou Irena Tuwim . Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba . Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě . V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander . V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i 'Związek Artystów i Kompozytorów Scenicznych' . Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? . Do války vyšla ještě dvakrát. V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu . Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach', ve Varšavě. Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista , Banda , Nowa Banda, Cyrulik Warszawski . Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů . Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski. Některá byla přeložena do češtiny....

Josef Tvrdý

Josef Tvrdý byl český profesor filosofie a psychologie, zastánce positivismu. V mládí navštěvoval gymnázium v Jičíně . V této době u něj místní profesor Oldřich Kramář probudil zájem o filosofii a psychologii. V letech 1896–1901 pak Tvrdý studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filozofii, klasickou filologii a franštinu. Po škole začal učit na Matičním gymnáziu ve Vyškově , poté byl přeložen do Brna. Během první světové války sloužil jako důstojník zdravotní služby u těžkého dělostřelectva. Od roku 1918 učil na II. státním gymnáziu v Brně. Dva roky na to získal doktorát z filosofie. O další dva roky, v květnu 1922, získal habilitaci na FF MU. V roce 1927 byl pozván na filozofickou falkultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde ihned získal mimořádnou profesoru. Řádným profesorem systematické filosofie byl jmenován až v roce 1930. Po vynuceném odchodu z Bratislavy byla jeho profesura přenesena na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Jeho práci ukončilo zatčení gestapem v prosinci 1941. Krátce byl vězněn na Kounicových kolejích a poté byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde byl pod číslem 1218 vězněn v bloku 15, "Stube" B. Zemřel v Mauthausenu II ve 14.35 hodin dne 13. března 1942 . V současnosti je po něm v Brně pojmenovaná ulice Tvrdého. Přispíval také do sborníků a odborných časopisů.

Josef Trejbal

Josef Trejbal byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda ústředního výboru odborového svazu. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. V rejstříku živnostníků je Ing. Josef Trejbal narozen 9. března 1935 evidován od roku 1992 jako podnikatel, bytem Hromnice.

Josef Topol

Josef Topol byl český básník a dramatik. Po maturitě v roce 1953 se stal lektorem v divadle D E. F. Buriana. Při této práci studoval divadelní vědu . Studium ukončil roku 1959. Od roku 1959 působil jako spisovatel z povolání. Roku 1965 se stal režisérem a dramaturgem Divadla za branou, jehož byl spoluzakladatelem . V roce 1972 bylo toto divadlo zakázáno a Josef Topol jako dramatik rovněž. Po roce 1972 měl několik zaměstnání a od roku 1977, kdy podepsal Chartu 77 pracoval, až do roku 1989, v dělnických profesích. V tomto období pracoval též jako překladatel v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Pohřeb se konal na Břevnově ve středu 24. 6. 2015. Smuteční mši v bazilice sv. Markéty celebroval Václav Malý. Mezi smutečními hosty nechyběl Vlastimil Harapes a Ondřej Pavelka. Pochován byl na Břevnovském hřbitově. Jeho manželka Jiřina Topolová byla dcerou spisovatele Karla Schulze . Starší syn Jáchym Topol se stal také spisovatelem a mladší syn Filip Topol byl členem rockové skupiny Psí vojáci.

John Sims Townsend

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

Jiřina Tejkalová

Narozena 1955 v Rokycanech, žije v Praze. Absolventka DAMU-obor divadelní dramaturgie. Od roku 1987 do 2005 redaktorka a šéfredaktorka několika nakladatelství . Od 2005 na volné noze. Pravidelná autorská spolupráce se stanicí Vltava, samostatná redakční a překladatelská činnost, scénáře pro Divadlo Viola a vlastní knižní tvorba . Ve všech těchto činnostech pokračuje dále.

Jiří Tříska

Narozen 1. 6. 1922. Ing., elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Jiří Tomeš

Narozen 12. 5. 1953 v Praze. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, práce z oboru politické a regionální geografie, též spoluautor atlasů.

Jerry D Thomas

Americký pedagog, duchovní a autor knih pro děti a mládež.

Jaromír Tláskal

Narozen 14. 2. 1949 v Praze, zemřel 20. 5 .2008 v Praze. Romanista, se specializací na francouzštinu a portugalštinu.

Ivana Trump

Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková, je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka. V letech 1977–1991 byla první manželkou podnikatele a pozdějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ivana Zelníčková se narodila 20. února 1949 v Československu. Narodila se Miloši Zelníčkovi a Marii Zelníčkové, roz. Francové v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně. Její otec byl elektrotechnik a její matka pracovala jako telefonní operátorka. Od útlého věku jí otec pomáhal rozvíjet talent pro lyžování. Po rozvoji lyžařských dovedností nastoupila do juniorského národního lyžařského týmu. V roce 1972 byla údajně vybrána jako náhradnice do československého olympijského týmu, díky čemuž jí bylo dovoleno cestovat i mimo komunistický východní blok. Navštěvovala Univerzitu Karlovu v Praze a magisterský titul z tělesné výchovy získala v roce 1972. Ivana Trumpová hovoří pěti jazyky, mj. česky, anglicky a rusky. Trochu mluvit česky se naučil její syn Donald ml., a to i díky prázdninám, tráveným u dědečka na Moravě. Dcera Ivanka rozumí češtině pouze málo a nejmladší syn Eric ji neovládá, mimo jiné proto, že se jeho čeští prarodiče v době jeho dětství už naučili dobře anglicky. Všichni tři sourozenci se také ve škole učili francouzštinu.

Ivan Taller

Narozen 30.3.1930 v Nymburce, zemřel 24.5.2001 v Liberci. Dramaturg, dramatik.