Všichni Autoři a témata

Jan Henke (1)

Český ilustrátor, narozen 31. 8. 1959 v Praze.

Zdeněk Filip (1)

Zdeněk Filip je český malíř, ilustrátor, grafik a karikaturista. Zdeněk Filip vystudoval v Praze nejprve Státní grafickou školu a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou pod vedením profesora Antonína Pelce. Věnoval se grafice, karikaturám, návrhům poštovních známek a ilustracím knih pro děti a mládež. Od roku 1984 byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze profesorem a vedoucím ateliéru propagační grafiky a plakátu.

Jarmila Šilínková (1)

Leonard Trelawney Hobhouse (1)

Britský filozof a sociolog, předtavitel teoret. liberalismu.

Paul Oskar Kristeller (1)

Paul Oskar Kristeller byl americký historik německého původu, jeden z největších znalců a autorit v oblasti renesančního myšlení a autor významných spisů týkajících se renesančních děl. Napsal více než 200 knih a článků, získal mnohá ocenění v Evropě a USA. Narodil se v Berlíně v roce 1905 v bohaté německé židovské rodině. Dobré postavení rodiny mu sice umožnilo studium na kvalitních univerzitách, ale po nástupu nacismu byl jako Žid donucen opustit svou zem a působit na území jiných států.Co se týká jeho rodičů, tak otce, který zemřel na infarkt, nikdy nepoznal. Matka se po jeho smrti vdala za ředitele továrny Heinricha Kristellera, se kterým měl P. O. Kristeller dobré vztahy. Heinrich Kristeller ho také mimo jiné podporoval při jeho studiích a měl na něj dobrý výchovný vliv. Co se týká vlastního soukromého života P. O. Kristellera, tak do manželského svazku vstoupil jednou a to v roce 1939 s Němkou působící v USA – Edith Lind Lewinnek. Svá studia začal úspěšně v roce 1914 na vyhlášeném Mommsenově gymnáziu v rodném Berlíně, kde získal mnoho znalostí v oblasti klasických autorů filosofie. V roce 1923 pokračoval ve vysokoškolském studiu nejprve v Německu, později v Itálii a nakonec přesídlil do Spojených států. V Německu studoval filosofii a klasickou filologii v Heidelbergu, kde svá studia uzavřel prací o Plótínovi a kde také navštěvoval přednášky Edmunda Husserla a Karla Jasperse. Následovala studia ve Freiburgu. Letní semestr 1926 strávil v Marburgu, kde navštěvoval přednášky Martina Heideggera, u něhož také později psal svou habilitační práci. Po nástupu nacismu 1933 skončila léta úspěšného vzdělávání na německých universitách. Odešel do Itálie, kde získal podporu od Giovanniho Gentile, bývalého ministra školství, který mu pomohl získat místo na Scuola normale Superiore v Pise, která byla považována za jednu z nejelitnějších univerzit v Itálii. V Pise vzrostl jeho zájem o renesanční filosofii a publiko...

Rudolf Fischer-Wollpert (1)

Katolický kněz, teolog.

James D Tabor (1)

Religionista a biblický badatel.

Charles A Coulombe (1)

Americký žurnalista a spisovatel. Věnuje se především náboženské, politické a ekonomické tématice.

Daniel A Helminiak (1)

Narozen 20. 11. 1942. Teolog, psycholog, bývalý katolický kněz. Působí jako psychoterapeut a vychovatel.

Ivana Hudcová (1)

Narozena 1957. Novinářka.

Oscar Zarate (1)

Oscar Zarate se narodil v Buenos Aires, pracoval do roku 1970 jako umělecký šéf několika tamějších reklamních agentur. V roce 1971 se přestěhoval do Londýna a začal se věnovat kresbě a ilustraci. Podílel se na kreslené podobě Shakespearova Othella, Marlowova Doktora Fausta a řady dalších knížek pro dospělé i pro děti.

Susanne Heine (1)

Susanne Heine je rakouská protestantská pastorka a profesorka praktické teologie a psychologie náboženství na univerzitě ve Vídni.

Franz Joseph Schierse (1)

Německý teolog a spisovatel, zabýval se výkladem bible.

Raymond Edward Brown (1)

Publikace z oboru teologie.

František z Assisi (1)

František z Assisi , zvaný též sv. František Serafinský byl mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů a mystik. Je známý vedením jednoduchého a přísně asketického života a jako první, u koho se objevila stigmata . Bazilika nad jeho hrobem v Assisi a nedaleká kaple Porciunkule patří k nejvýznamnějším křesťanským poutním místům. Svatý František se narodil v Assisi, asi 25 km východně od Perugie, dnešního hlavního města stejnojmenné provincie v oblasti Umbria. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka Jana Picaová pocházela z Francie, patrně z Provence. Při křtu dostal jméno Giovanni . Protože od matky uměl francouzsky, dali mu kamarádi přezdívku malý Francouzek . Toto jméno později použil jako své jméno v řádu. Za téměř tisíc let od jeho narození nakupili životopisci pro Františkovu slávu bezpočet historek, které jsou z větší části pouhé legendy. Např. není pravda, že se narodil ve stáji. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kteří by se dnes označili za zlatou mládež. Stejně jako ostatní miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem. Daleko od pravdy nejsou ani zmínky o jeho bezstarostnosti a marnotratnosti. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce 1201 výpravy proti Perugii. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí, než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce 1205 zúčastnil tažení proti císaři Filipu Švábskému. V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u...

Peter Lamborn Wilson (1)

Americký filosof, politický myslitel, spisovatel, esejista, básník, autor konceptu TAZ .

Abú Hámid Muhammad Ibn Ahmad <<al->>Ghazzálí (1)

Islámský teolog, mystik a filozof.

Marie Hübner (1)

Marie Hübner-Posselt byla německá spisovatelka, básnířka píšící i německým dialektem. Rodiče: Johann Posselt, malíř porcelánu a Klara Posselt-Hemrich. Sourozenci: Heinrich Posselt , Amalia Posselt a Anna Posselt . 13. února 1886 se provdala za Antona Hübnera . Měli spolu sedm dětí, ale jen tři se dožili dospělého věku: Marta Hübner, Elisabeth Hübner a Heinrich Hübner . Marie Hübner-Posselt byla výraznou osobností kulturního života v Jablonci nad Nisou. Stala se vzorem emancipované ženy. Byla dokonce jedno volební období zastupitelkou v Jablonci . Marie byla aktivní ve spolku Hausfrauenverein, v Bund der Deutschen a v dalších. Psala básně a povídky ve spisovném jazyce i v nářečí . Její divadelní hry nevyšly knižně a některé básně vyšly pouze v časopisech a novinách. Přispívala mj. do časopisů Gablonzer Tagblatt a Vokwehr, Bydlela v Jablonci nad Nisou na Podhorské ulici.

Merritt Parmelee Allen (1)

Britský spisovatel.

Petr Hejtmánek (1)

Elektro ing., cestovatel, horolezec, fotograf, publikuje zejména o Africe a Českém ráji.

A. Jäger (1)

Jan Petrák (1)

Narozen asi 1909. Učitel, výzkum hmotných památek vinařství, stati z oboru.

Josef Dostál (1)

Narozen 20.12.1903 v Praze, zemřel 10.5.1999 v Praze. RNDr., profesor systematické botaniky, literatura z oboru.

Dolfina Poppée (1)

Narozena 8. 9. 1865 v Nových Dvorech u Chýnova, zemřela 8. 3. 1934 v Praze. Polyglotka, první licencovaná grafoložka v Čechách, soudní písmoznalkyně Zemského soudu ve Vídni, léčitelka a feministka.

Richard Martinčík (1)

Narozen 7.5.1875 v Seničce u Litovle. Typograf, publikace z oboru knihtisku, beletrie.

Zdeněk Tmej (1)

Zdeněk Tmej byl významný český reportážní a dokumentární fotograf. Vystudoval Státní grafickou školu a několik let dělal asistenta špičkovému českému reportérovi Karlu Hájkovi. Proslavil se svými fotografiemi z válečného totálního nasazení. Své fotografie publikoval v prvorepublikovém tisku již od svých 16 let. Spolupracoval zejména s časopisy nakladatelství Melantrich a s Pestrým týdnem. Za druhé světové války a ještě několik let po ní spolupracoval s dalšími špičkovými autory Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou při fotografování divadla a baletu . Do dějin světové fotografie se zapsal originálním souborem z totálního nasazení v polské Vratislavi . Tmej zde byl nasazen mezi roky 1943–1944 na práci při překládání poštovních zásilek. Během svého pobytu zde vytvořil soubor několika desítek fotografií zachycujících běžný život nasazených mužů. V jeho snímcích není prvoplánový vzruch, není tam nikdo mučen či mlácen, přesto z nich dýchá smutek, drobné lidské utrpení, ani ne újma fyzická jako spíš duševní. Fotografoval většinou za přirozeného osvětlení nebo s jedinou žárovkou na film s nevelkou citlivostí 19 DIN. Fotografie vyšly knižně po válce pod názvem Abeceda duševního prázdna s doprovodným textem Aleny Urbanové. V roce 1944 uprchl do Prahy. Během květnové revoluce vyfotografoval několik snímků, z nichž mezi nejsilnější patří raněný německý voják na pražské dlažbě. Společně s Ludwigem a Chocholou těsně po skončení války podnikl dobrodružnou fotografickou cestu do poraženého Německa. Po únoru 1948 Tmej fotografoval představení Státního souboru písní a tanců. V roce 1951 dostali Tmej a Ludwig nabídku od generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského na založení fotograficko-propagačního oddělení Komunistické strany Československa. Po odstranění Slánského z jeho pozice nabídka skončila. Tmej byl od roku 1958 sedm let vězněn komunistickým...

Božena Matějovcová (1)

Narodila se 1.8. 1892. V roce 1914 vstupuje do sokolské jednoty na Královských Vinohradech. Krátce po I. světové válce se stává členkou cvičitelského sboru, v r. 1920 místonáčelnicí a v r. 1922 náčelnicí jednoty. Tuto funkci zastávala 13 let. Proslavila se sletovými vystoupeními, Jejichž tvorba začíná na VIII. všesokolském sletu v r. 1926, pro který byla přijata její skladba prostných dorostenek s hudbou Karla Matějovce. Se svými skladbami uspěla i na všech následujících všesokolských sletech až do r. 1948. Na IX. sletě v r. 1932 byla přijata její skladba pro ženy, opět s hudbou Karla Matějovce, se kterým pokračovala nejen v úspěšné tvorbě sletových vystoupení, ale od r. 1930 potvrdila vzájemné zaujetí v tvůrčí sokolské činnosti i v osobním životě uzavřením svazku manželského. Pro sletová vystoupení při X. všesokolském sletu 1938 byly vybrány skladby manželů Matějovcových pro dorostenky a ženy. XI. všesokolský slet 1948 byl z hlediska volby sletových skladeb skutečným triumfem manželů Matějovcových. Jednak byla zařazena do sletového pořadu slavná skladba obou tvůrců pro dorostenky s bílými kroužky, jednak jejich mimořádně odvážná skladba - rej 30 000 žen. Nová netradiční choreografie s vysokým počtem cvičenek strhla diváky k nadšenému bouřlivému potlesku. Kromě obdivuhodné tvůrčí činnosti vynikala Božena Holečková Matějovcová i v dalších oborech tělovýchovné činnosti. Byla od r. 1922 dlouholetou členkou náčelnictva žen ČOS. Postupné se její činnost v ČOS rozšiřovala o působení v řadě dalších útvarů, odborů, komisí. Ještě ve výroční zprávě vinohradské jednoty za rok 1947 je uveden tento rozsáhlý vyčet jejích funkcí v ČOS: Členka náčelnictva žen Č0S, předsedkyně komise rytmicko-gymnastické, členka komise nástupové, komise krojové, zástupkyně zájmů žen v odborech hudebním, biografickém a filmovém, zpravodajka odborů sletového, slovanského, výstavního a hudebního odboru, důvěrnice župy Denisovy, Nitranské a Východočeské. Sestra Božena Holečková-Matějovcová patří mezi...

Josef Havel (1)

Josef Havel je český spisovatel, autor literatury faktu, filmař a publicista. Narodil se 13. října 1937 v Litomyšli a svůj život prožil v Ústí nad Orlicí v podhůří Orlických hor. Do obecné školy začal chodit v předposledním válečném roce, měšťanskou školu ukončil v roce 1953. Po závěrečné zkoušce nastoupil jako učeň do n.p. Kovostav, kterému zajišťovalo výchovu učňovského dorostu odborné učiliště Kdyňských strojíren v Domažlicích. Po roce učení v profesi univerzální soustružník byl vyslán na studia do Náchoda, kde tehdy existovala Vyšší průmyslová škola strojně textilní. Tu ukončil maturitou v roce 1958 a následovaly dva roky základní vojenské služby v Brně u protiletadlového dělostřeleckého pluku v Brně - Židenicích. V roce 1960 se vrátil do n.p. Kovostav, kde pracoval jako technický kontrolor a později jako konstruktér. A to ve skupině, která úspěšně přivedla k realizaci první provozuschopný bezvřetenový dopřádací stroj na světě – BDA 200. V roce 1963 se oženil, s manželkou Ludmilou mají dvě dcery. Rok 1968 ho zastihl kromě technické funkce jako člena Závodního výboru a později předsedu Podnikového výboru Revolučního odborového hnutí. Za svoji činnost a postoje v tomto období byl v roce 1970 propuštěn z práce. Po poznání, jak vypadá nezaměstnanost, začal pracovat jako dělník v ústeckém Komunálním podniku. Po čase přijal nabídku nastoupit opět jako konstruktér, ale ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí nad Orlicí. V přelomovém 90. roce se opět zapojil do veřejné činnosti a stanul ve vrcholového vedení ústavu. Do důchodu odešel jako personální ředitel v roce 1998. Od té doby se plně věnuje událostem probíhajícím především v letech 1937-45. Studuje a tvoří v tandemu s manželkou. Nikdy nebyl a ani není členem žádného politického subjektu.

Michaela Lesařová-Roubíčková (1)

Narozena 19.4.1949 v Praze. Výtvarnice, knižní tvorba a ilustrace, vědecké bibliofilie.

Josef Višinka (1)

Narozen 8.7.1911 v Olešnici, zemřel 23.2.1985. Kronikář města Olešnice.

Luboš Grunt (1)

Narozen 27. 1. 1947 v Praze, zemřel v roce 2012. Malíř, grafik a ilustrátor.

Petra Jelenová (1)

Narozena 1974 v Praze. Výtvarnice, malířka, ilustrátorka.

Vilém Kropp (1)

Vilém Kropp byl český reportážní fotograf a držitel ocenění World Press Photo z roku 1958. Vystudoval obor strojní zámečník a ve strojním průmyslu také pracoval. Fotografii na školách nikdy nestudoval, učil se jí sám. Po druhé světové válce začal pracovat jako redaktor a fotoreportér pro řadu novin a časopisů, jako například deník Práce nebo Svět v obrazech. V roce 1958 získal první cenu v kategorii Features v mezinárodní soutěži novinářské fotografie World Press Photo za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil malého chlapce v mateřské školce s rukama v kapsách, kterého kárá jeho paní učitelka. Kromě toho vyhrával i další soutěže v Čechách i v zahraničí. Výstavu vidělo přes 160 tisíc lidí a stala se nejnavštěvovanější výstavou galerie Leica v Praze. Od padesátých do osmdesátých let minulého století sledoval každodenní události na Václavském náměstí. Dokumentoval humorné, nostalgické, poetické příběhy tehdejších obyčejných lidí, pohlcených vlastními starostmi a radostmi. Na snímcích zachycoval májové průvody, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd Gagarina, stavbu tramvajového kolejiště, ale také drobnosti: dítě nesoucí obrovskou vánočku, pána s piánem na zastávce, kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda nebo ořezávání větví, tramvaje, lidé ve sněhové vánici, automat Koruna nebo pruhovaný válec pro dopravního strážníka na Můstku.

Milan Mazura (1)

Autor cestopisného vyprávění z Nepálu.

Josef Havlíček (1)

Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, člen Devětsilu. Nejznámější stavbou, kterou postavil spolu s Karlem Honzíkem, je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Narozen 5. května 1899 v Praze Josefu Havlíčkovi , pozdějšímu radovi ministerstva veřejných prací, a Kamile Havlíčkové, rozené Hübschmannové , jež byla sestrou architekta Bohumila Hübschmanna. Studium architektury na ČVUT v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára, v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-1936 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem , později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Byl členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes , předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM , v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Jeho manželkou byla sochařka Marta Jirásková–Havlíčková, se kterou se oženil 29. srpna 1931. 6. října začal studovat jako mimořádný posluchač na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Závěr jeho života poznamenává chronická nemoc, umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla. V meziválečném období bylo známé jeho přátelství s Aloisem Wachsmanem. Při studiích na ČVUT ve 20. letech se svým excentrickým stylem zařadili mezi tzv. pražské figurky - jejich módní, intelektuální a řečnické obraty se staly vzorem dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Po druhé světové válce se přímo účastnil návrhu sídla OSN v New Yorku ve skupi...

Zdeněk Forman (1)

Narozen 16.3.1926, zemřel 23.10.1981 v Praze. Docent filmové fakulty, režisér, scénárista, literatura z oboru.

Malcolm Barber (1)

Malcolm Charles Barber je britský historik, odborník na středověké dějiny. Specializuje se na historii křížových výprav a dějiny Latinských států ve Svaté zemi ve dvanáctém a třináctém století, dějiny rytířských řádů a kacířství . Studoval na univerzitě v Nottinghamu a na British School v Římě . V roce 1968 získal doktorát na univerzitě v Nottinghamu. Působil jako profesor středověkých evropských dějin na univerzitě v Readingu ve Velké Británii až do svého odchodu do důchodu v září 2004.

Jean Flori (1)

Jean Flori byl francouzský historik a pracovník Centre national de la recherche scientifique a Centre d'Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale . Specializoval se především na dějiny středověké společnosti, rytířství a křížových výprav. Doktorát z humanitních věd získal v roce 1981 . V současnosti působí jako ředitel výzkumu v CNRS . Je autorem mnoha knih mimo jiné s tematikou rytířství a křížových výprav a také několika monografií věnovaných středověkým osobnostem . Jeho knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků.

Jacques Verger (1)

JACQUES VERGER , jeden z předních znalcù dějin středověkých univerzit. V řadě prací se věnoval vzniku a vývoji univerzit, dějinám myšlení a kultury středověku či osobnosti Petra Abélarda. Je místopředsedou mezinárodní komise pro dějiny univerzit.

Václav Jakš (1)

Zdatný organizátor a učitel včelařství. Narodil se 3. 8. 1862 v Protivíně. Absolvoval učitelský ústav v Soběslavi. Ve svém rodišti působil jako odborný učitel měšťanských škol od 16. 9. 1903 až do 1. 3. 1923, kdy odešel do výslužby. Po 40 let byl členem píseckého včelařského spolku, jehož byl dlouhá léta předsedou. V r. 1932 se přičinil o založení včelařského spolku v Protivíně, který měl ihned při svém založení 154 členů a stal se také na krátkou dobu jeho prvním předsedou. 22. 6. 1933 se stěhuje ke svému synovi Václavovi do Libčic n./Vlt., kde zemřel 21. 10. 1938. Jeho zásluhou se podařila dochovat nejen značná část jeho životopisu, který o sobě sám napsal, ale i životní příběhy mnoha dalších významných českoslovanských včelařů. Jako jeden z pramenů lze uvést Památník včelařů českoslovanských, vydaný v r. 1896, napsaný jako upomínka na Českoslovanskou národopisnou výstavu v r. 1895. Památník napsal spolu s ostatními Josef Kebrle, farář v Přistoupimi a starosta Zemského ústředního spolku včelařského pro království České. V r. 1925 se velice zasloužil o druhé vydání dvoudílné knihy Františka Vohnouta Včelařova čítanka, která byla do velké míry ve svém I. vydání překladem amerického originálu z r. 1903 od A. I. Roota. Dodatečně se zjistilo, že téma amerického originálu není zdaleka vyčerpané a tak přepracování a doplnění knihy trvalo dalších pět let. Na nové knize pracoval celý redakční výbor, kde s Václavem Jakšem spolupracovali také Josef Kebrle, Fr. Adamec, J. Boháč a J. Forst. Asi za nejznámější literární dílo se považuje kniha od V. Jakše Včelař začátečník, která vyšla v Praze r. 1895, a která se dočkala pro velký zájem v krátké době šesti vydání, do roku 1939 již osmi vydání. Slovenský včelař Juraj Babka, redaktor časopisu Slovenský Včelár, přeložil tuto knihu též do slovenštiny. Jakš byl též uznávaným odborníkem a prvním náměstkem starosty Zemského ústředí včelařských spolků v Praze. Přednášel na významných včelařských akcích, např. na XI. valném sjezdu čes...

František Dráb (1)

Dobrovolný hasič, spoluautor výroční publikace.

Ľudovít Gešajovský-Švancer (1)

Včelař, publicista.

David Clay Large (1)

Historik, vysokoškolský pedagog, specializace na novodobé evropské dějiny, zejména moderní dějiny Německa a Rakouska.

Vojtěch Kolman (1)

Vojtěch Kolman je český filosof, zabývající se především logikou, filosofií matematiky a filosofií G. W. F. Hegela. Je docentem Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, kde vyučuje logiku a analytickou filosofii. V letech 2014–2016 byl proděkanem pro vědu a výzkum FF UK. Vydal mimo jiné monografii Zahlen a knihu O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat .

Dominique Webb (1)

Romana Provazníková (1)

Narozena 21.6.1964 v Pelhřimově. Ing, Ph.D., ekonomka. Práce z oboru obecná ekonomická teorie ; financování územních samosprávných celků.

Jolana Volejníková (1)

Ing., Ph.D., ekonomka, práce z oboru.

Alois Podzemský (1)

Narozen 20.6.1881. Ing., architekt, publikace z oboru stavitelství.

Jindřich Freiwald (1)

Jindřich Freiwald byl český architekt. Byl žákem Jana Kotěry. Jindřich Freiwald se narodil v rodině Františka Freivalda, hostinského v Hronově a jeho manželky Josefy, rozené Jiráskové. V Hronově se vyučil zedníkem a v Praze absolvoval stavitelské oddělení Vyšší průmyslové školy, kde ukončil studium v roce 1910. Poté se stal asistentem Antonína Balšánka. V letech 1913-15 a 1917-18 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry . V roce 1921 založili s Jaroslavem Böhmem společný ateliér Freiwald a Böhm. V lednu 1925 se oženil se Zdenčou Hrubešovou. Od počátku Pražského povstání 5. května 1945 se ho aktivně zúčastnil v Braníku, na Zbraslavi, v Nuslích, Pankráci a Krči, v uniformě kapitána československé armády. Byl zajat ustupujícími Němci a zastřelen. Tělo bylo nejprve uloženo na hřbitově v Braníku, později bylo převezeno a pohřbeno na městském hřbitově v Hronově. Navrhl a postavil řadu bankovních domů a divadel . K dalším realizacím patři dělnické kolonie v Duchcově a Chustu na Podkarpatské Rusi, nájemní dům v Praze v Bubenči , objekty továrny Aero v Praze ve Vysočanech a Karlíně a kino Aero v Praze na Žižkově. Navrhl též stavbu Hotelu na Masarykově náměstí v Pardubicích a několik dalších budov v Kolíně. Při Pražském povstání byl zavražděn nacisty v Braníku , kde měl nad kostelem sv. Prokopa svou vilu....

Karel Hannauer (1)

Narozen 11.6.1906 v Praze, zemřel 13.7.1966 v Praze. Ing.arch. Dr.techn., práce z oboru bytové architektury.

Benjamin Shield (1)

PhD. Benjamin Shield je kraniosakrální terapeut, pedagog a autor žijící v Los Angeles. Bakalářský titul v oboru biologie získal na Universitě v Californii, postgraduálním studiem na Boston University School z mediciny a v Boston University Graduate School jeho doktorát v oboru lékařských věd. Vyučoval četné kurzy týkající se zdravotní péče a technik ve Spojených státech, Kanadě a Evropě, je zakládajícím členem rady Mezinárodní asociace terapeutů jógy a americké Asociace kraniosakrální terapie. Je učitel, lektor, psychoterapeut – napsal nesčetnou řadu článků o psychologii, léčení a lidské psychice. Stal se častým hostem v celostátních rozhlasových a televizních pořadech. Společně s Richardem Carlsonem sepsali a vydali knihy Healing on Healing – Léčitelé o léčení, For the Love of God – Pro lásku boží a Handbook for the Soul – Kniha nejen pro duši.

Gerlinde Ortner (1)

Německá dětská psycholožka.

Susan Page (1)

Thubtän Lhündrub (1)

Buddhistický mnich žijící v Austrálii.

Sister Moon (1)

Profesionální provozovatelka okultismu a učitelka Wiccy.

Susan Edwards (1)

Psycholožka, žije v Priceton, New Jersey, vede kurzy pro muže, aby porozuměli milostným vztahům.

Roswin Finkenzeller (1)

Narozen v Berlíně, vystudoval historii a promoval ve Frankfurtu n.M. Od r. 1962 novinář.Od r.1970 šachový korespondent .

Otto Batala (1)

Autor, učitel výtvarné výchovy na pražské Umělecko - výtvarné škole na základě svých dlouholetých zkušeností a praxe napsal odbornou publikaci o keramice. Od jejich počátkiů, kdy vypalování bylo nejstarší lidové řemeslo. přes historii a objevy až do současnosti. Popisuje keramické nádoby, reliéfy, plastiky, materiály, technologii, výrobu.

Zdenka Volavková-Skořepová (1)

Narozena 7. 12. 1929 v Praze, zemřela 18. 9. 1990 v Torontu. Kunsthistorička se zaměřením na české barokní umění a africké umění, vysokoškolská učitelka. Od roku 1970 žila v Kanadě.

Berenice Abbott (1)

Berenice Abbottová byla americká fotografka, která se proslavila černobílou fotografií newyorské architektury 30. let 20. století. Jméno Berenice převzala při svém pobytu ve Francii ve 20. letech 20. století. Narodila se ve Springfieldu v Ohiu, kde vyrůstala se svou matkou. V jedné ze svých autobiografických skečí se zmiňuje o svém nepříliš šťastném dětství se svou rozvedenou matkou, odloučená od svých pěti sourozenců. V roce 1918 opustila Ohio spolu se svými přáteli Susan Jenkinsovou a Jamesem Lighem se přestěhovala se do New Yorku, kde si společně pronajali pokoj v bohémské čtvrti Greenwich Village. Nejprve projevila zájem o novinařinu, ale brzy se její zájem obrátil k divadlu. V roce 1919 skoro zemřela, když New York zasáhla pandemie španělské chřipky. Po uzdravení se rozhodla pro studium žurnalistiky na Columbijské Univerzitě, avšak rozčarována výukou, opustila od plánu stát se novinářkou a dala se na studium sochařství. Odjela do Evropy v roce 1921 a strávila v Paříži a Berlíně dva roky studiem sochařství. Během tohoto období si také změnila jméno na Berenice. Také publikovala několik básní v literárním časopise. V roce 1923 v Paříži potkala Američana Mana Raye, který se zabýval portrétní fotografií a sháněl ochotnou asistentku. Od něho se rychle učila stylizaci a abstraktní kompozici. Man Ray ji posléze nabídl, že místo zvýšení mzdy může používat jeho studio. Jeho nabídku přijala a brzy se díky svým fotografiím stává slavnou. V roce 1926 už měla svoji první samostatnou výstavu v galerii Au Sacre du Printemps a založila své vlastní studio. Portrétovala osobnosti z uměleckého a literárního světa, jako vlastence Jeana Cocteau, Jamese Joyce a další. Také pracovala pro francouzský Vogue magazín. V roce 1925 jí Man Ray přivedl k fotografiím Eugèna Atgeta a ona se stala jeho velkou obdivovatelkou. V roce 1927 se jí podařilo Atgeta přemluvit, zda by jej mohl...