144901–144960 z 145128 Autoři
Marcus Porcius Cato Censorius (1)
Marcus Porcius Cato , známý také jako Cato starší, případně Cato Censorius, byl přední římský senátor, řečník a spisovatel. Pocházel z poměrně skromného, plebejského rodu z města Tusculum. Jako voják se vyznamenal za druhé punské války. V jejím závěru zahájil svoji výjimečně úspěšnou politickou kariéru, v níž ho podporoval urozený Lucius Valerius Flaccus. Společně s ním zastával v roce 195 př. n. l. konzulát a v roce 184 př. n. l. cenzuru. Ve funkci konzula vedl vítězné tažení proti odbojným kmenům v Hispánii, za což se mu v Římě dostalo triumfu. V roce 191 př. n. l. se podílel na vítězství nad seleukovským králem Antiochem III. v bitvě u Thermopyl. Své silně konzervativní názory prosazoval v úřadu cenzora, kdy bojoval zejména proti přepychu a rozmařilosti vyšších římských vrstev. Jako přísný obhájce starobylých mravů se stavěl proti vzrůstajícímu vlivu řecké kultury. V politice se opakovaně střetával s Hannibalovým přemožitelem Scipionem Africanem a přivodil jeho pád. Navzdory nepřátelství části nobility se Cato postupem let domohl pozice jednoho z nejváženějších členů římského senátu. V pokročilém věku navštívil Kartágo a znepokojen obnovenou prosperitou bývalého nepřítele soustavně vyzýval k jeho zničení . Zemřel nedlouho po vypuknutí třetí punské války. Cato dosáhl značného věhlasu svou výmluvností. Zasloužil se rovněž o rozvoj latinské prózy a je považován za jejího zakladatele. Jeho dílo Počátky představuje první latinsky psané dějiny Říma. V úplnosti se ale dochoval pouze jeho spis O zemědělství . Cato se narodil v roce 234 př. n. l. v latinském městě Tusculum, přičemž náležel k plebejskému rodu Porciů. Jeho rodina nepatřila k římské aristokracii a nebyla ani nijak zámožná. Svého otce Marka popsal Cato jako poctivého a statečného muže. Vyzdvihoval také odvahu svého praděda, který v boji přišel o pět válečných koní a obdržel za to náhradu ze státní pokladny. Někteří historikové...
Více od autora
Josef Šváb-Malostranský (1)
Josef Šváb-Malostranský byl český herec, kabaretiér, prozaik, dramatik, písničkář, režisér a scenárista. Stál u zrodu českého filmu a stal se prvním českým filmovým hercem . Josef Šváb-Malostranský se učil pekařem, později měl v Mostecké ulici na Malé Straně papírnictví, vydával lidové písničky a kuplety. Už tehdy si začal vymýšlet vtipné veršíky, scénky a kuplety, s nimiž vystupoval jako lidový zpěvák a ochotník. V 80. letech byl typickým představitelem českého lidového humoru a stal se mezi lidmi velmi oblíbený. Působil i v Malostranské besedě. Přispíval do humoristických časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa. Své kuplety zdarma posílal i českým krajanům do Ameriky a Austrálie. Společně s Heřmanem Zeffim měl významné místo ve vývoji českého klasického kabaretu. V letech 1885–1916 byl členem Švandova divadla. Přátelil se s významnými osobnostmi, nejvíce si rozuměl s Ignátem Herrmannem, znal se s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem. Rád vždy zdůrazňoval, že na Jubilejní výstavě 1891 byl prvním Čechem, který promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. Když hledal Jan Kříženecký herce do svých prvních filmů, Šváb se mu sám přihlásil a stal se společně s Ferdinandem Gýrou prvním českým hercem ve filmech Dostaveníčko ve mlýnici a Výstavní párkař a lepič plakátů. Oba filmy natočili v areálu Pražského výstaviště. Kromě těchto groteskních výstupů natočil v téže době i film Smích a pláč, který je vynikajícím sólovým dílkem, v němž předváděl svoji tvář na přechodu od smíchu k pláči. K filmu se pak dostal až těsně před 1. světovou válkou, kdy nová společnost Lucernafilm natočila jako svoji premiéru film podle Švábovy divadelní hry Zlaté srdéčko. Šlo o repertoárovou hru Švandova divadla a on sám si v ní zahrál se značným divadelním přehráváním roli sluhy France. Po skončení dráhy u divadla se stal knihkupcem a vydavatelem kupletů a divadelních her. Již od roku 1911 vyd...
Více od autora
Alfred Einstein (1)
Alfred Einstein byl německo-americký muzikolog a hudební kritik. Je znám zejména díky editaci první největší revizi Köchelova seznamu, která byla vydána v roce 1936. Köchelův seznam je souborný katalog skladeb Wolfganga Amadea Mozarta. Podle některých zdrojů byl vzdáleným příbuzným Alberta Einsteina. Einstein se narodil v Mnichově. Zpočátku studoval práva, avšak rychle zjistil, že jeho hlavním zájmem je hudba. Ve svém studiu na Mnichovské univerzitě, kde získal svůj doktorát, se věnoval především instrumentální hudbě období pozdní renesance a raného baroka, zejména pak hudbou pro violu da gamba. V roce 1918 se stal prvním editorem Zeitschrift für Musikwissenschaft a o něco později se stal hudebním kritikem pro deník Münchner Post a v roce 1927 se stal hudebním kritikem pro Berliner Tageblatt. V této době se také přátelil s hudebním skladatelem Heinrichem Kasparem Schmidem v Mnichově a Augšpurku. V roce 1933, kdy se v Německu chopil moci Adolf Hitler, opustil Německo. Odcestoval nejprve do Londýna, poté do Itálie a nakonec, v roce 1939, do Spojených států, kde přednášel na několika univerzitách včetně Smith College, Kolumbijské univerzity, Princetonské univerzity, Michiganské univerzity, či Hartt School of Music v Hartfordu ve státě Connecticut ad. Einstein se nezabýval pouze bádáním a psaním odborných esejů na určitá témata, ale psal také populární historické spisy o hudbě, včetně Short History of Music , či Greatness in Music . Zvláště díky své hluboké znalosti díla W. A. Mozarta, publikoval významnou a rozsáhlou revizi Köchelova seznamu Mozartových skladeb . Tato práce je zřejmě nejznámějším počinem Alfreda Einsteina. Einstein publikoval také comprehensive, třísvazkový soubor The Italian Madrigal o této italské světské hudební formě, což byl zároveň první detailní rozbor tohoto tématu. Jeho kniha Mozart: His Character, His Work z roku je významná studie Mozarta. Jeden z pramenů ...
Více od autora
Aňa Geislerová (1)
Anna „Aňa“ Geislerová je česká filmová herečka, spisovatelka a modelka, která obdržela tři České lvy pro nejlepší herečku v hlavní roli a další dva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Jejími sestrami jsou herečka Ester Geislerová a výtvarnice a zpěvačka Lenka Geislerová. Annina matka Věra Geislerová je akademická malířka a otec Petr Geisler byl lékař a japanolog, syn herečky Růženy Lysenkové. V patnácti letech se Aňa vydala do Milána, kde se snažila stát modelkou, po několika měsících bloudění po městě se vrátila. Po dokončení základní školy studovala dva roky konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, ale nedokončila ji. V roce 2005 se provdala za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka. V roce 2004 ještě před svatbou mu porodila syna Bruna Fidelia Janáčka, v roce 2007 dceru Stellu Ginger. V roce 2013 se narodil syn Max. V roce 2009 zemřel otec Geislerové, Petr Geisler, na cirhózu jater ve věku 60 let. O čtyři roky později zemřela i jeho matka a babička Růžena Lysenková ve věku 94 let. Kariéru řádně odstartovala v roce 1991, kdy dostala vůbec svou první filmovou roli v komedii Pějme píseň dohola od režiséra Ondřeje Trojana. Ještě ve stejném roce ji obsadil i režisér Filip Renč do hlavní role snímku Requiem pro panenku, který ji rychle dostal do povědomí českých diváků i kritiků. Následovaly mnohé úspěšné filmové role, které Anně vynesly pět Českých lvů, nejvíce ze všech hereček. Zvítězila za snímky Návrat idiota, Želary, Štěstí, Kráska v nesnázích a Nevinnost, k nimž přidala ještě šest neproměněných nominací. Za snímek Nevinnost byla oceněna zároveň i Cenou české filmové kritiky. Svou nejvýraznější televizní roli získala v romantickém seriálu Až po uši v roce 2014 pod režisérskou taktovkou Jana Hřebejka. Ten vznikal pod televizní stanicí HBO Europe a v roce 2017 získal druhou řadu, kde si Geislerová svou roli Šárky zopakovala. V roce 2015 vydala soubor fejetonů P.S., kterými v předešlých pěti letech příspívala do časopisu ELLE. O návrh...
Více od autora
Ctibor Hugo Bezděk (1)
Narozen 10.3.1872 v Podivíně u Břeclavi, zemřel 22.2.1956 v Senohrabech u Prahy, MUDr., lékař, křesťanský humanista, mystik, etikoterapeut, spisovatel, filantrop; věnoval se lékařské osvětě, sociální péči, filozofii a literární tvorbě; propagoval duševní hygienu, eubiotiku a vegetarianismus; též autor cestopisů a beletristických medailónků pro děti.
Více od autora
Jan Kotrč (2)
Jan Kotrč byl český šachista, šachový skladatel a publicista, tvůrce českého prvního odborného šachového listu Šach-Mat roku 1884 a Českých listů šachových roku 1896 . Roku 1882 se kolem něj vytvořila šachová společnost , která se scházela v Jedličkově kavárně v Praze. Roku 1899 založil první šachovou rubriku v českém denním tisku , kterou vedl do roku 1900. Věnoval se také kompozičnímu šachu podle zásad české školy úlohové. Roku 1903 se Kotrč odstěhoval do Vídně, kde žil celých dalších čtyřicet let jako ředitel tiskárny. Ve dvacátých a třicátých letech zde vydával zajímavý časopis Arbeiter Schachzeitung, který je dnes bibliografickou raritou.
Více od autora
Andrej Melicherčík (1)
Bol slovenský folklorista, ktorý sa vo svojom bádaní sústreďoval na oblasť ľudovej slovesnosti, ale venoval sa aj dejinám etnografie a folkloristiky a ďalším problémom národopisu.
Více od autora
Jessica Sorensen (1)
Americká spisovatelka Jessica Sorensen je mnohými považována za faktickou zakladatelku stále populárnějšího žánru New Adult. Čím si toto označení vysloužila? Právě knihami Tajemství Elly a Michaela a Ella a Michael navždy. Na tomto místě bývá zvykem napsat pár slov o autorce či autorovi. Protože je ale Jessica na informace o svém soukromí dosti skoupá, můžeme na ni prozradit jen to, že si k psaní vždy pouští hodně hlasitou muziku. Kdyby prý měla sestavit seznam oblíbených kapel, byl by dlouhý několik mil a našli bychom v něm prakticky ode všeho něco. Víceméně totéž se dá říct i o jejím filmovém vkusu: ve výčtu filmů, které si pouští pořád dokola, jsou tak odlišné záležitosti jako Zkažená úča nebo Pýcha a předsudek.
Více od autora
Michaela Samant (1)
Narodila se v Myjavě, v městečku ležícím v údolí Kopanic. Vystudovala myjavské gymnazium a po škole pracovala jako úřednice. V roce 2002 se rozhodla odejít do Indie za mužem, do kterého se nadálku zamilovala, aniž měla představu jak to dopadne a co ji čeká. Provdala se za něj a mají spolu dvě dcery Saloni a Sanabhí. Jako pravá indická manželka a žena v domácnosti tráví většinu času v kuchyni. To jí také nakonec vedlo k tomu, že začala psát blog s názvem Recepty z Indie, který je věnovaný především indické kuchyni.
Více od autora
Jiří Libor Bílý (1)
Narozen v roce 1952 v Olomouci; doc. JUDr., Ph.D.; právník a politik. V rámci své pedagogické a odborné činnosti se zabývá právní archeologií, moravskou historií a pomocnými vědami historickými. Spoluzakladatel Moravské národní strany a bývalý poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko.
Více od autora
Michail Krausnick (1)
MICHAIL KRAUSNICK západoněmecký spisovatel a dramatik, narozený roku 1943 v Berlíně, vystudoval literární vědu a sociologii na univerzitě v Heidelbergu. Žije v Neckarge-miindu. Je angažovaným spisovatelem, v jeho dílech se výrazně projevuje smysl pro sociální problematiku, např. život lidí vyřazených ze společnosti nebo příslušníků takzvaných okrajových skupin. Jeho nejoblíbenějším žánrem je však sciencc-fiction. Píše vědeckofantastické povídky, např. Aféra Paracana , rozhlasové i televizní hry, básně, kabaretní texty, filmové scénáře i divadelní hry. Jeho zatím nejúspěšnější román Smrtonosný mrak varuje před možností, kterou představuje nekontrolovaný technický a průmyslový vývoj. V závěru si bere slovo sám: ,,Všichni jsme povinni veřejně a kriticky bojovat za lepší budoucnost a vysvobodit náš svět, životní prostředí a zdraví z moci těch, kteří je zamořují, otravují a ničí."
Více od autora
René Rémond (1)
René Rémond byl francouzský historik a politolog. Od roku 1998 byl členem Académie française. Od roku 1981 do ledna 2007 působil jako prezident Fondation nationale des sciences politiques. V tomto článku byl použit překlad textu z článku René Rémond na německé Wikipedii.
Více od autora
Otakar Hromádko (2)
Otakar Hromádko byl československý novinář a důstojník. Od mládí bojoval za komunistické ideály, za které byl i odsouzen, aby se později stal obětí komunistických čistek a politickým emigrantem. Bojoval jako dobrovolník v Interbrigádách ve Španělské občanské válce a ve francouzském protinacistickém odboji během druhé světové války. Po druhé světové válce se vrátil do Československa a podílel se na budování Komunistické strany Československa. Ačkoliv vyrostl jako silný antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve čtyřech zemích – ve Francii , Polsku , Jugoslávii a Československu . Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v Československé armádě. Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích, včetně československých uranových dolů. V roce 1956 byl propuštěn a později zcela rehabilitován. Vydal knihu vzpomínek Jak se kalila voda: výbor z kriminálních příběhů a úvah, jež čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a deziluze z revoluce. Otakar Hromádko se narodil 30. srpna 1909 v Kněži, lesníkovi Ottovi Hromádkovi a Marii Hromádkové. Když jeho otec zemřel v roce 1914 na východní frontě první světové války, přestěhovala se rodina do Německého Brodu. V roce 1928 začal studovat práva v Brně a vstoupil do Komunistického svazu mládeže Československa. V roce 1930 byl zatčen a uvězněn jako vůdce skupiny studentů, kteří malovali protiválečné slogany na kostely v Německém Brodě. Tato aféra, která se opakovaně dostala až na půdu československého parlamentu, se silně odrazil...
Více od autora
Paul von Hindenburg (1)
Paul von Hindenburg, celým jménem Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg, byl německý polní maršál, významná osobnost první světové války a v letech 1925–1934 prezident Německa. Vzducholoď Hindenburg získala své jméno na jeho počest. Paul Hindenburg se narodil jako syn pruského aristokrata Roberta von Beneckendorff und von Hindenburg a jeho ženy Luisy ve městě Posen , které v té době leželo v Prusku. Po studiu na wahlstattské a berlínské kadetské škole se roku 1866 zúčastnil bitvy u Hradce Králové a v letech 1870–1871 francouzsko-pruské války. Roku 1903 byl povýšen do hodnosti generála. V roce 1911 odešel do výslužby, ale vrátil se po vypuknutí první světové války. Byl povolán do služby, aby velel vojskům ve východním Prusku. Vzhledem k tomu, že císař Vilém II. se stále více vžíval do role jediného pravého vojáka a byl fascinován armádou, stala se z Německého císařství de facto vojenská diktatura, kterou vytvořili Hindenburg a jeho zástupce Erich Ludendorff a ta dominovala německé politice po zbytek války. Hindenburg zvítězil v roce 1914 v bitvách u Tannenbergu a u Mazurských jezer, svedených proti ruské armádě. Velkou zásluhu na těchto vítězstvích měl plukovník Max Hoffmann, který rozpoznal důležitost selhání zabezpečení radiové komunikace ruské armády. Díky prolomení jednoduché šifry získali Němci dostatek informací, aby Ludendorff s Hindenburgem včas věděli kde a kdy bude ležet ruská armáda. Výsledkem bylo největší německé vítězství v první světové válce a zničení dvou ruských armád generálů Samsonova a Renenkampfa. V říjnu 1914 byl Hindenburg povýšen do hodnosti polního maršála a získal post nejvyššího velitele východní fronty. Hindenburg se jako vojenský velitel obklopil skupinou talentovaných a schopných podřízených a i díky tomu vyhrál řadu velkých vítězství na východní frontě mezi lety 1914–1916. Tyto úspěchy udělaly z Hindenburga nejpopulárnějšího Němce. V prů...
Více od autora
Jan Kerouac (1)
Jan Kerouac, celým jménem Janet Michelle Kerouac, byla americká spisovatelka. Byla jedinou dcerou spisovatele Jacka Kerouaca a jeho druhé manželky Joan Haverty. Vyrůstala s matkou a svého otce za svůj život viděla jen dvakrát – poprvé když byla malá a podruhé v patnácti letech. V roce 1981 vydala autobiografický román Baby Driver. Později vydala ještě jednu knihu nazvanou Trainsong . Zemřela ve věku 44 let v Albuquerque jeden den poté, co jí byla odebrána slezina. O pět let dříve utrpěla selhání ledvin a následně byla na dialýze. Čtyři roky po její smrti, v roce 2000, vyšla její třetí kniha Parrot Fever, na níž pracovala začátkem devadesátých let.
Více od autora
Michael Sparrow (1)
Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Více od autora
Marie Kožíšková (2)
Narozena 1955. Pracovnice Technické knihovny v mladoboleslavské automobilce, autorka knihy o pouti do Říma.
Více od autora
Mate Dolenc (1)
Mate Dolenc se narodil roku 1945 v Lublani, vystudoval srovnávací literaturu a vydal již více než třicet knih. Věnuje se především psaní prózy. Roku 1970 debutoval sbírkou povídek Menjalnica , z jeho dalších knih jmenujme alespoň několik – Potopljeni otok , Golo morje , Pes iz Atlantide , Morje v času mrka nebo Ozvezdje Jadran . Český čtenář mel možnost seznámit se s Dolencem již dříve, když v roce 1988 vyšla v češtině jeho vůbec nejúspěšnější kniha Upír z Gorjanců . Tento román je pro Dolence, „mořského vlka“ slovinské literatury, poněkud netypický, už proto, že se odehrává na souši. Mate Dolenc je totiž velkým milovníkem vody a života pod vodou, jeho srdce si mezi všemi moři získal Jadran. Moře je pro Dolence magický kraj, který nabízí člověku své nesmírné bohatství, dokáže si však vybrat i daň, jež mu náleží. Území moře je místem, kde platí zvláštní zákony, kde se naplní nebo alespoň navždy změní osud člověka. Moře je totiž silnější než kámen a přelstí i Boha – jehož slaná pomsta se obrátí ve svůj pravý opak.
Více od autora
David Michael Jacobs (1)
Jacobs získal titul Ph.D. na Universitě ve Wisconsin-Madison v roce 1973, v oblasti duševního historie. Napsal pojednání o sporu o neidentifikovaných létajících objektech v Americe. Přepracované vydání jeho disertační práce byla publikována jako UFO diskuse v Americe na Indiana University Press v roce 1975. Jako člen fakulty z katedry historie na Temple University , Jacobs se specializuje na dějiny 20. století-americké populární kultury.Říká, že jeho současné výzkumné zájmy "zahrnuje vymezení role anomálních zkušeností v osobním a kulturním životě. " Již více než 25 let Jacobs učí na kurzech na téma "UFO v americké společnosti.
Více od autora
Jiří Michálek (1)
Narozen 9. 2. 1941 v Rakovníku. V roce 1964 absolvoval přírodovědeckou fakultu UK . V roce 1965 byl přijat jako aspirant na katedru filosofie přírodovědecké fakulty UK, kde se zaměřoval na filosofické problémy přírodních věd. Kandidátskou práci však již nemohl obhajovat, neboť katedra po srpnu 1968 přestala fungovat. V roce 1975 byla vytvořena zvláštní komise, která vyšetřovala jeho politické postoje, bylo mu zakázáno učit a v roce 1977 byl donucen z univerzity odejít. Hlavním důvodem byl jeho dlouholetý těsný vztah k prof. Patočkovi a k řadě dalších pozdějších signatářů Charty 77. Do celého jednání vstoupila též StB, která ho vyslýchala a dodala materiály zmíněné vyšetřovací komisi. Potom pracoval dva roky jako dělník v Balírnách obchodu ve Vysočanech. V letech 1979-1989 pracoval v oddělení dětské a dorostové psychiatrie OÚNZ v Praze 9 jako odborný pracovník. V roce 1984 ukončil státní zkouškou tříleté dálkové studium psychopedie na univerzitě v Olomouci. V prosinci 1989 požádal rektora UK o rehabilitaci, obdržel jeho omluvný dopis a k 1. dubnu 1990 byl přijat na nově vytvořenou katedru filosofie přírodních věd na přírodovědecké fakultě, kde působí dosud. Považuje se za žáka prof. Patočky a věnuje se především fenomenologii. Zaměřuje se na myšlení M. Heideggera po "obratu" a na problematiku koexistence a filosofie výchovy u E. Finka. Od obnovení činnosti Filosofické jednoty v roce 1990 byl do roku 1998 členem jejího předsednictva a v roce 1994 byl členem Centrální etické komise ministerstva zdravotnictví. V říjnu 1994 obhájil kandidátskou disertační práci z filosofie na filosofické fakultě UK.
Více od autora
Milan Fridrich (1)
Milan Fridrich je český florbalový trenér, bývalý útočník a kapitán reprezentace, sedminásobný mistr ČR a dvojnásobný florbalista sezóny. V české nejvyšší soutěži byl jako hráč aktivní v letech 2003 až 2018. Je spojený zejména s týmem Tatran Střešovice, za který hrál 11 sezón a kde je od roku 2018 je hlavním trenérem. Svou florbalovou kariéru odstartoval ve 20 letech v roce 1999 v 1.FbC Znojmo. Do té doby hrál od svých sedmi let lední hokej za klub HC Znojemští Orli. Za 1.FbC Znojmo odehrál jednu sezónu ve 4. lize a po postupu týmu další tři sezóny ve 3. lize. Ze znojemského klubu přestoupil v roce 2003 do týmu tehdejšího extraligového nováčka FbŠ Praha . Odtud si ho v roce 2005 v rámci výměny hráčů vybral v té době nejúspěšnější český florbalový klub Tatran Střešovice. V Tatranu Fridrich strávil 11 sezón. Ve všech sezónách mimo poslední získal s Tatranem medaili, z toho sedm mistrovských titulů v sezónách 2005/06 až 2007/08, 2009/10 až 2011/12 a 2014/15. Je jediný hráč, který rozhodl dvě superfinále, v letech 2012 a 2015. V letech 2008 až 2013 byl kapitánem týmu. Jako kapitán tak dovedl tým ke čtyřem titulům, ale zároveň vedl tým i v první sezoně, ve které se Tatran nedostal do finále. V ročnících 2005 až 2010 získal s Tatranem šest zlatých medailí v Poháru ČFbU. Mimo to byl v letech 2008 a 2010 zvolen florbalistou sezóny. V roce 2011 získal s Tatranem teprve druhou česku stříbrnou medaili z Poháru mistrů a v roce 2015 ještě bronzovou. Od roku 2013 působil v týmu i jako asistent trenéra. V sezóně 2015/16 překonal Michala Jedličku na pozici historicky neproduktivnějšího hráče historie superligového play-off. Prvenství mu vydrželo do sezóny 2018/19, kdy ho překonal Jiří Curney. V létě 2016 se po 13 letech vrátil zpět do klubu TJ Znojmo, aby pomohl jako hráč i odborník přes florbalovou taktiku. I nadále pokračoval v roli asistenta tren...
Více od autora
Hrowe H Saunders (1)
Německý spisovatel, zabýval se historií a zejména druhou světovou válkou. Psal i pro mládež.
Více od autora
Svatopluk Brabec (1)
Narozen 12.2.1913 v Soběšicích u Brna. Zemřel 1984. CSc., ovocnář, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Růžička (1)
Vladimír Růžička je český hokejový trenér a bývalý hokejový útočník. V letech 2004–2005, 2008–2010 a 2014–2015 působil jako hlavní trenér české hokejové reprezentace. Mezi lety 2000 a 2014 byl hlavním trenérem a generálním manažerem týmu HC Slavia Praha, se kterým v sezónách 2002/2003 a 2007/2008 získal extraligové tituly. V letech 2015–2019 byl trenérem klubu Piráti Chomutov, poté mezi lety 2019 a 2021 hlavní trenér v týmu Mountfield HK. Je držitelem zlaté medaile z pražského Mistrovství světa 1985, jako kapitán dovedl český tým k vítězství na olympijském turnaji v roce 1998 v Naganu. V trenérské kariéře u reprezentace dosáhl největších úspěchů na světových šampionátech ve Vídni 2005 a v Kolíně nad Rýnem 2010, kde jeho svěřenci získali zlaté medaile. Rovněž je členem Síně slávy českého hokeje. Vladimír Růžička se narodil v mostecké porodnici, ale vyrůstal v Litvínově. V deváté třídě na základní škole poznal svou budoucí manželku Evu , která v té době bydlela v Meziboří. Po základní škole se vyučil elektrikářem a současně od šestnácti let začal hrát v československé nejvyšší hokejové lize. V devatenácti letech se oženil, vzápětí se jim narodila dcera Eva o sedm let později syn Vladimír , který je rovněž hokejistou. Manželka Eva s ním prošla všechna angažmá, podporovala jej, když odmítl emigraci a NHL. Jako hráč si Růžička vydělal miliony korun ve Slavii i před tím v NHL, miliony bral i jako kouč a manažer v té době bohaté Slavie. Hokejové prostředí ovlivnilo život nejen Růžičkova syna, aktivního hokejisty, ale i dcery Evy – někdejší slávistický obránce Jan Novák byl až do roku 2008, kdy se po takřka deseti letech soužití rozešli, jejím partnerem. V roce 2012 se Eva seznámila s Lukášem Stránským, kondičním trenérem, kterého do Slavie přivedl právě její otec. V červenci 2015 se Růžička stal dědečkem, když se dceři Evě a Lukáši Stránskému narodil syn Lukáš. Růžičkova manželka Eva podlehla 20. února 2016 ve svých...
Více od autora
V. S Ramachandran (1)
Americký psycholog a psychiatr indického původu, profesor, zaměřený na neurovědu - autor publikací z oboru.
Více od autora
Ladislav Michálek (1)
Narozen 15. 7. 1937 v Mělníce, zemřel 12. 4. 2014. Fotograf, vlastním nákladem vydal několik publikací o hřbitovech, zejména vojenských.
Více od autora
Zuzana Roithová (1)
Zuzana Roithová, rozená Tůmová, je česká politička a manažerka, původním povoláním lékařka. V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V letech 2013 až 2017 byla také místopředsedkyní KDU-ČSL , v letech 2016 až 2017 byla zastupitelkou Jihočeského kraje. Od roku 2017 je předsedkyní představenstva společnosti Jihočeské nemocnice, a.s. V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA. V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou. Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL a v EP působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let. Znovu působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2014 již nekandidovala. V souvislosti s výběrem českého eurokomisaře na období po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se spekulovalo o její možné nominaci ze strany KDU-ČSL. Roithová se ale nak...
Více od autora
Jacquelyn Mitchard (1)
Narodila se v Chicagu. V roce 1973 absolvovala univerzitu v Ilinois a Rockford College a začala pracovat jako novinářka. Je autorkou několika scénářů a knih. Po tragické smrti manžela žije sama s třemi syny a dvěma nevlastními dcerami.
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Plavil‘ščikov (1)
Ruský zoolog, entomolog. Též spisovatel populárně-naučné a vědecko-fantastické literatury.
Více od autora
Henry Picker (1)
Německý právník, který promoval r. 1936 v Kielu, od r. 1930 členem NSDAP. Od roku 1942 měl zaznamenávat všechny rozhovory u Hitlerova stolu.
Více od autora
Petr Jančárek (1)
Petr Jančárek je český scenárista a režisér, na řadě dokumentárních projektů se podílí i jako kameraman a fotograf. Od roku 2009 působí jako pedagog Slezské univerzity v Opavě. 1986 Stavební fakulta ČVUT, Ing. 1986-90 režisér a scenárista audiovizuálního centra ČVUT 1990-94 redaktor a režisér Československé a České televize. Od 1995 na volné noze, stálá spolupráce s novinářskou agenturou EPICENTRUM a humanitární organizací Člověk v tísni, jíž je zakládajícím členem. Účastník řady humanitárních misí , Člen správní rady humanitární organizace Člověk v tísni, o.p.s. Člen profesní organizace Asociace režisérů a scenáristů ARAS. Spolupracovník organizace POST BELLUM. Spolupracovník "Vaclav Havel Program for Human Rights and Diplomacy" na Florida International University v Miami, USA. Nositel novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky Hlavní cena poroty na festivalu Politics On Film, Washington, za film „Václav Havel, Praha – Hrad, I.díl“ Cena za nejlepší český vědeckopopulární film na festivalu Academia film Olomouc 2008 za dokument „Pan Parkinson“ Cena diváků na festivalu Academia film Olomouc 2008 za dokument „Pan Parkinson“ Nominace na televizní cenu Elsa dokumentu „Holocaust“ 2. místo v celosvětové soutěži archivních dokumentů FIAT-IFTA za dokument „Hokej !!!“ Čestná uznání FITES 2018 dokumentární film KRAJINA V TÍSNI, dokumentární film MEZI UMĚNÍM A VĚDOU – portrét fotografa Jerzyho Oleka, přípravné práce a předtáčky dokumentu ROZTROUŠENÁ NADĚJE, pokračování postprodukce HAVELMOVIE 2017 televizní seriál ROZSUDEK 2016 režie televizního seriálu ROZSUDEK, účast na výstavě HAVEL v Centru současného umění DOX 2013 III. díl trilogie VÁCLAV HAVEL, PRAHA – HRAD, začátek postprodukčních prací na projektu HAVELMOVIE 2012 II. díl trilogie Václav Havel, Praha – Hrad 2009 – 2011 Projekt HAVE...
Více od autora
Jane Smiley (1)
Jane Smileyová se narodila v roce 1949 v Los Angeles. Dětství a dospívání prožila na předměstí missourského Saint Louis. Po návratu z Evropy, kde se zabývala archeologií, uzavřela studia doktorátem ze středověké literatury a od roku 1981 vyučovala patnáct let na lowské státní univerzitě. Je autorkou desítky knih a řady esejů na rozličná témata - od politiky přes zemědělství a rodinné vztahy až po literaturu - pro prestižní americké časopisy
Více od autora
Miroslav Martiš (1)
M.Martiš byl odborným pracovníkem útvaru životního prostředí federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj.
Více od autora
Jaroslav Kováčik (1)
Narozen 7. 8. 1930 ve Skršíně . Inc., CSc., generálporučík československé armády, autor učebnice pro autoškoly a dalších prací z oboru dopravy.
Více od autora
Jiří Kačer (1)
Jiří Kačer je český sochař a restaurátor. Jiří Kačer v letech 1967–1969 navštěvoval školu Uměleckých řemesel v Praze, obor štukatér. Ve druhé polovině 60. let tak měl příležitost poznat českou výtvarnou modernu a seznámit se s tvůrci Nové figurace. Poté studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích u prof. R. Šrajbra. V Hořicích se setkával se sochami z předchozích sochařských sympozií instalovanými na vrchu Gothard a získal tu znalost práce s kamenem i základy postupů potřebných k restaurování soch, které využil i během studia na pražské Akademii. Roku 1975 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do sochařského ateliéru Jiřího Bradáčka. Poměry na AVU v polovině 70. let těžce poznamenala normalizace a po dvou letech studia sochařství Jiří Kačer raději přestoupil na obor restaurování kamenných plastik k prof. Antonínu Nyklovi. Zatuchlé poměry ve škole poskytovaly málo podnětů pro svobodnou tvorbu a pro studenty byl důležitý vzájemný kontakt mimo školu a celá neoficiální výtvarná scéna, návštěvy ateliérů a privátních výstav. Studia ukončil roku 1981 a v letech 1990–1994 působil na Akademii výtvarných umění jako odborný asistent. Od roku 1981 do roku 1987 organizoval letní sochařská setkání v opukovém lomu v Přední Kopanině, po roce 1992 je pravidelným účastníkem sochařských sympozií doma i v zahraničí. Jiří Kačer žije a pracuje v Praze a v Hostivici. Jako student kamenické školy v Hořicích spolupracoval Jiří Kačer na sochách Jana Hendrycha. V hořické škole se také udržovala silná wagnerovské tradice v zacházení s přírodním tvarem kamene. Na AVU se zprvu zabýval figurací a hledal inspiraci v dílech představitelů moderního evropského sochařství ale též na neoficiálních výstavách dřívějších absolventů Akademie a VŠUP. Jeho první práce ovlivnil Manzú a na přechodnou dobu rovněž představitel pop-artu George Segal . Od sádrových odlitků ...
Více od autora
Sergej K Dakov (1)
Sergej Nikolajevič Kurdakov , v Česku vydávaný pod jménem Sergej K. Dakov, byl autor či spoluautor románu ve formě autobiografie Odpusť, Natašo! . Původně byl ruský sirotek, člen Komsomolu, údajně přesvědčený komunista a agent KGB. Jako námořní kadet později uprchl ze sovětské lodi, kotvící v zálivu Tasu Sound u ostrova Moresby v souostroví Ostrovy královny Charlotty nedaleko Vancouveru. Po útěku získal v Kanadě azyl, žil v Torontu a stal se křesťanským misionářem. Posléze se na základě spojení s křesťanskou evangelizační organizací Underground Evangelism přestěhoval do Kalifornie. Sergej Kurdakov zemřel na Nový rok 1973 v motelu v horách v kalifornském okrese San Bernardino, dva měsíce před svými dvaadvacátými narozeninami. Smrt si způsobil výstřelem z revolveru, který si vypůjčil od otce své sedmnáctileté přítelkyně, která jej na výletě doprovázela. Původní domněnka, že se jednalo o sebevraždu, byla nakonec odmítnuta a smrt byla označena za nešťastnou náhodu. Někteří jeho křesťanství podporovatelé a spolupracovníci však nadále šířili tezi, že byl zavražděn KGB. Děj Kurdakovova románu Odpusť, Natašo! vypráví o autorově dětství v sirotčinci, angažovanosti v komsomolském hnutí a účasti na pronásledování křesťanů a pozdějším obrácení na křesťanskou víru a dobrodružném útěku do Kanady. Kniha měla v křesťanských kruzích velký úspěch a byla přeložena do řady jazyků včetně češtiny. Kurdakov knihu napsal zřejmě ve spolupráci s vedením evangelikální misijní organizace Underground Evangelism, která ji pak šířila. Kniha Odpusť, Natašo! byla dlouho považována za věrný popis autorova života v Sovětském svazu. Když se však koncem 90. let 20. století křesťanská novinářka Caroline Walkerová vydala do Ruska, aby natočila reportáž o životě tehdy již dlouho mrtvého Kurdakova, podle svědectví Kurdakovových blízkých zjistila, že řada událostí se zřejmě odehrál...
Více od autora
Vladimír Konvička (1)
Narozen 2.9.1900 v Dubňanech u Hodonína, zemřel 10.9.1971 v Brně. Učitel, pedagogická literatura, publikace o výtvarné výchově a ručních pracích.
Více od autora
Jakub Rydvan (1)
Narozen 14.4.1882 v Mělníku, zemřel 5.7.1970 v Praze. Divadelní pracovník, beletrista, dramatik, překladatel her z italštiny, němčiny a polštiny.
Více od autora