Všichni Autoři a témata

Antonín Satke (1)

Antonín Satke byl český folklorista, etnograf a dialektolog. Patří k nejvýznamnějším československým folkloristům 2. poloviny 20. století, primárně byl zaměřený na oblast Slezska a Opavska. PhDr. Antonín Satke, CSc. se narodil 12. listopadu 1920 v Komárově u Opavy. Vyrůstal v příměstském prostředí jako syn koláře. Po občanské škole nastoupil na Obchodní akademii v Ostravě, kde studoval v letech 1935 až 1939. Již během dospívání se začíná více zajímat o literaturu, jazyk a projevy folkloru. Další Satkeho studia však byla přerušena nástupem druhé světové války. Za války byl Antonín Satke totálně nasazen. Nejprve v Ratiboři, od roku 1943 ve zbrojovce v Chuchelné a nakonec u Krakova. Po roce 1945 si Satke splnil doplňkovou maturitu v Ostravě a začíná studovat bohemistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se, jako se svými vyučujícími, setkal například s dialektologem a znalcem staré češtiny Václavem Vážným či fonetikem Bohuslavem Hálou. Odborně se Satke na univerzitě věnoval zejména dialektologii. Jeho další zájem, slovanský folklor, nebyl dosud samostatným oborem. Po úspěšném zakončení studia se stal roku 1948 učitelem na gymnáziu v Opavě, zanedlouho byl však režimem donucen k přestupu na střední průmyslovou školu strojnickou. V soukromí se věnoval sběratelské i odborné práci dialektologa, což zúročil v roce 1953, kdy byl přijat do Slezského studijního ústavu jako externí pracovník - referent pro folkloristiku. O dva roky později byl již řádným zaměstnancem. Na počátku 60. let byl Satke, spolu s dalšími členy spolku Společenství laiků, obviněn z rozvracení republiky a v květnu roku 1961 byl zatčen a odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně. Byl mu zkonfiskován majetek, zejména rodný dům v Komárově. Veškeré instituce, v nichž dříve pracoval, se od něj odklonily, Slezský ústav s ním ukončil smlouvu, vyloučila ho Národopisná společnost, nesměl praco...

Alois Hora (1)

Narozen 1885 v Chrasti u Chrudimi, zemřel v prosinci 1942 v Kolumbii. Ing., geometr, stavitel, stati o vodních stavbách, beletrie pro mládež.

Ladislav Buzek (1)

PhDr. Ladislav Buzek pochází z Jindřichova Hradce. Jeho snem bylo popularizovat lidovou kulturu prostřednictvím krátkých filmů, proto v letech 1946–1951 studoval dějiny umění a archeologii a zároveň filmovou kameru u prof. Plicky, kterou však z politických důvodů nedokončil. Téměř dvě desetiletí pracoval jako novinář, v pražské redakci Svobodného slova, od roku 1968 jako vedoucí redaktor v Ostravě. Pobyt na Moravě prohloubil jeho zájem o lidovou kulturu, tradice a umění, což ho přivedlo ke studiu etnografie a folkloristiky, které absolvoval v letech 1964–1968. Počátkem 70. let se přestěhoval do Vsetín a našel uplatnění ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde působil až po odchod do důchodu. Odborně se věnoval především zvykosloví a lidovému divadlu a na tato témata publikoval i články v odborných časopisech. Pro muzeum vytvořil řadu programů, např. mikulášské průvody, tradiční jarmarky, rekonstrukci hry o sv. Dorotě a další. Neocenitelná je především jeho dokumentace mizejících projevů života v lidovém prostředí, zejména lidových zvyků a obyčejů na Valašsku, které velmi citlivě zachycoval jednak filmovou kamerou, jednak objektivem fotoaparátu. Jako autor několika etnografických dokumentů stál u zrodu rožnovského Etnofilmu , prvního festivalu amatérských filmů s národopisnou tematikou. Dlouholeté odborné a jazykové zkušenosti zúročil i v důchodovém věku jako aktivní průvodce cestovních kanceláří, lektor vzdělávací akademie ve Vsetíně a dlouholetý spolupracovník Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.

Vsevolod Èmil'jevič Mejerchol‘d (1)

Ruský divadelní režisér, pedagog a herec.

Nikolaj Pavlovič Ochlopkov (1)

Ruský divadelní herec a režisér.

L Těplov (1)

Ladislav Jeništa (1)

Lékař, od r. 1903 primář nemocnice ve Vysokém Mýtě. Po r. 1900 přispíval do Revue pro neurologii, Časopisu lékařů českých, ČM, ND, Pražské revue, Rozhledů a Noviny. Jeho lékařské studie obsahují i zřetel sociologický. Úvahy z psychologie a etiky jsou založeny na jemném pozorování lékaře a vedeny mravním soucitem. Ve spise Kam život cílí hlásá kult života, založený na hodnotě práce a na životní harmonii. Zdůrazňuje povinnost každého pečovat o své zdraví a prodloužit život co nejvíce. Nemoc a bolest jsou oprávněné a nezbytné prvky života; bolest a utrpení člověka dokonce obrozují. Smrt je třeba brát jako zákonitou nutnost.

Joanna Gutmann (1)

Poradkyně a lektorka v oblasti administrativy a komunikačních dovedností. Práce z oboru.

Karel Šrom (1)

Karel Šrom byl český hudební skladatel a publicista. Absolvoval gymnázium v Praze a pokračoval studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci pracoval v právním oddělení Obce pražské až do roku 1945. Hudbu studoval soukromě. Byl mimo jiné žákem Karla Háby. V letech 1927–1929 byl hudebním dramaturgem Osvobozeného divadla. Působil jako hudební referent časopisů Československá republika, Venkov a Rytmus. Po skončení války se stal vedoucím hudebního odboru Československého rozhlasu a redaktorem hudebního oddělení nakladatelství Orbis a Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V letech 1954–1960 působil jako ředitel Českého hudebního fondu. Byl autorem mnoha publicistických prací propagujících českou hudbu a české umělce. Napsal stovky textů pro hudební vysílání Československého rozhlasu. Má velkou zásluhu na vybudování a organizaci Českého hudebního fondu. Komponoval rovněž taneční skladby a scénickou hudbu.

Antonín Opravil (1)

Narozen 25.12.1886 ve Velké Bystřici u Olomouce, zemřel 1961. Důstojník, spoluautor vojenské terminologie, publikace a redakční činnost v oboru kultury řeči a jazykové správnosti češtiny.

Jan Löwenbach (1)

Narozen 29. 4. 1880 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel v srpnu 1972 v New Yorku . JUDr., advokát, hudební kritik, básník, práce v oboru práva, muzikologie a hudebních dějin, autor libret k operám, překladatel z němčiny.

Reinhold Niebuhr (1)

Karl Paul Reinhold Niebuhr byl americký protestantský teolog a politický filozof, profesor Union Theological Seminary v New Yorku. Byl představitelem tzv. křesťanského realismu. Jeho bratr Helmut Richard Niebuhr byl rovněž známý teolog. Reinhold Niebuhr byl autorem tzv. Pokojné modlitby , kterou si osvojilo hnutí Anonymních alkoholiků . Roku 1964 obdržel z rukou Lyndona Johnsona Prezidentskou medaili svobody. K jeho nejznámějším knihám patří Moral Man and Immoral Society a The Nature and Destiny of Man. V mládí koketoval s levicovými teologickými proudy , později se však stal jejich velkým odpůrcem, stejně jako komunismu, marxismu a Sovětského svazu. Byl považován za intelektuálního oponenta Johna Deweyho. Velmi ovlivnil americkou politickou filozofii a teorii mezinárodních vztahů, k jeho vlivu se přihlásili George F. Kennan, Hans Morgenthau, Kenneth Waltz, Richard Hofstadter či Christopher Lasch. Podobně ovlivnil americké politiky Jimmyho Cartera, Hillary Clintonovou, Madeleine Albrightovou a Johna McCaina. Roku 2007 ho za svého oblíbeného teologa prohlásil prezident Barack Obama, což znovu podnítilo v USA zájem o Niebuhrovo dílo. Arthur Schlesinger ho označil za nejvlivnějšího amerického teologa 20. století.

František Sedlák (1)

Sedlák, František, hudební pedagog a psycholog, sbormistr, narozen 27. 7. 1916, Jaroměřice nad Rokytnou, zemřel 17. 6.2002, Brandýs nad Labem. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou studoval od roku 1930 učitelský ústav ve Znojmě . Pedagogickou dráhu zahájil v témže roce jako učitelský praktikant a po zkoušce učitelské způsobilosti na témže ústavu v roce 1937 jako výpomocný učitel na obecných školách v okrese Moravské Budějovice. Již v době studií na učitelském ústavě ve Znojmě vystupoval sólově jako houslista, hrál ve smyčcovém kvartetu a řídil studentský pěvecký sbor. Soukromě studoval v letech 1937–41 hru na housle a hudební teorii na hudební škole v Moravských Budějovicích u Váši Holuba. Od roku 1942–45 působil na obecných školách v Semčicích a v Dobrovicích okrese Mladá Boleslav. V hudebním vzdělávání pokračoval na hudební škole v Mladé Boleslavi. V roce 1944 vykonal na pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na housle a o dva roky později ze sborového zpěvu. V roce 1945 odešel s rodinou do pohraniční České Lípy, kde do roku 1948 působil na obecné škole, do roku 1950 na škole hudební a od roku 1949 na střední škole. V České Lípě byl patnáct let violistou v Českolipském smyčcovém kvartetu, houslistou v tamním orchestru a založil a vedl pěvecký sbor při II. střední škole, s kterým se úspěšně zúčastňoval sborových soutěží a absolvoval desítky veřejných vystoupení. V roce 1950 byl povolán do Liberce, kde na pedagogickém gymnáziu vyučoval hudební výchovu a hru na housle. Po krátkém návratu na střední školu do České Lípy působil od roku 1955 opět v Liberci na Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol a zároveň dálkově studoval Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor hudební výchova – hra na nástroje . V Liberci vedl od roku 1950 různé mládežnické soubory a stočlenný sbor při Pedagogické škole, s nímž v soutěžích obsazoval přední místa. Byl členem krajského poradního sboru a někol...

Josef Jiránek (1)

Josef Jiránek – 9. ledna 1940 Praha) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel. Byl synem Petra Jiránka , řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje, a měl vlastní kapelu, pro kterou skládal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučni společný koncert ,a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Nastoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 1876–1877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instrumentálních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy, a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery, i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice. Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem, a byl činný i jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup no...

Aimé Agnel (1)

Aimé Agnel je psychoanalytik a bývalý předseda Francouzské společnosti analytické psychologie.

Paul Clark (1)

Odborník na čínský jazyk a čínskou kulturu, vysokoškolský pedagog působící na Novém Zélandu, specializace na čínštinu, současnou čínskou populární kulturu, včetně filmů, problémy kulturní čínské revoluce a na čínské sociální dějiny od roku 1949.

Trevor Lord (1)

Americký autor obrazových publikací o automobilech, motocyklech a jízdních kolech.

Stanislava Brůhová (1)

Žije v Českých Budějovicích, kde pracuje jako oční lékařka, věnuje se ateliérovému fotografování a tvorbě fotomontáží. Spolu se svým manželem podniká dobrodružné cesty po světě. O cestování po Blízkém a Středním východě napsali zatím čtyři "fotocestopisy".

Jiří Brůha (1)

Žije v Českých Budějovicích, kde pracuje jako architekt. Spolu se svou manželkou podniká dobrodružné cesty po světě. O cestování po Blízkém a Středním východě napsali zatím čtyři "fotocestopisy".

Oto Lupták (1)

Narozen 22.4.1935. Malíř.

H. Byron Earhart (1)

Religionista, zabývá se japonským náboženským systémem.

Álex Rovira Celma (1)

Španělský autor, odborník na obchod, marketing, publikace z oboru.

Fernando Trías de Bes Mingot (1)

Španělský ekonom a spisovatel.

Howard Sounes (1)

Britský novinář a autor biografií.

Radim Brázda (1)

Narozen 1965 v Nové vsi u Oslavan. Po studiích filozofie a politické ekonomie asistent na katedře filozofie MU v Brně, přednášky a práce ze soudobé filozofie a etiky, člen hudebního sdružení.

Ippolito Nievo (1)

Ippolito Nievo se narodil jako syn právníka Antonia Nieva a benátské šlechtičny Adely Marinové. Roku 1848 když mu bylo 17 let vstoupil do občanské gardy, stal se mazziniovcem a členem různých revolučních výborů. Roku 1855 dostudoval práva a odešel s otce do Udine, odkud podnikal spolu s bratrem pěší výlety po friulském kraji a blízkých Alp. Byl obviněn rakouskou vládou z podvratné činnosti a ujel do Milána, kde se horlivě věnoval novinařině a kde začal psát své knihy. Prožil tu také velkou lásku k sestřence Bice Melziové. Roku 1859, když vypukla válka proti Rakousku, vstoupil dobrovolně do jižního pluku, kde statečně bojoval. Po válce byl jmenován plukovníkem a hlavním interdantem. Dne 4. března 1861 se nalodil na starý parník Ercole, ale do cíle už s parníkem nedojel.

Adolf Scherl (1)

Adolf Scherl byl český teatrolog, divadelní historik a kritik a muzikolog. Jeho badatelský zájem se zaměřil především na dvě oblasti: starší divadlo od doby baroka po ranou etapu národního obrození a na meziválečnou avantgardu. Svojí divadelně-historickou prací se podílel autorsky a redakčně na velkých historických a lexikografických projektech. Narodil se v Praze v rodině JUDr. Adolfa Scherla, úředníka České průmyslové banky. Matka byla vnučkou Ferdinanda Náprstka, rodina měla divadelní tradice. Zájmem Adolfa Scherla byla v mládí zvláště hudba, studoval hru na klavír a kytaru. Maturoval v roce 1944 na reálném gymnáziu a krátce působil jako technický úředník. Od roku 1945 začal studovat muzikologii u prof. Josefa Huttera na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a později přestoupil na studium estetiky u prof. Josefa Mukařovského. Účastnil se divadelního semináře . Na škole se také seznámil s Jindřichem Honzlem, který tam přednášel. Ten pozval Adolfa Scherla ke spolupráci na časopisu Otázky divadla a filmu, kde pak Scherl poprvé publikoval. V roce 1946 vstoupil do KSČ. V roce 1948 se stal asistentem v semináři estetiky na fakultě, na podzim roku 1949 se stal tajemníkem děkana, avšak v roce 1951 musel z fakulty i z KSČ odejít pro „byrokratismus a pravicovou úchylku“. Rigorózní zkoušky na fakultě složil dodatečně až během vojenské základní služby. . V roce 1953 se vrátil do Prahy a působil ve svobodném povolání a věnoval se divadelní kritice. V roce 1957 jej vyzval prof. František Černý ke spolupráci v nově založeném Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou literaturu ČSAV . Ve skupině prvních...

Oldřich Procházka (1)

Narozen 1901 v Plzni. JUDr., národohospodář, práce z oboru.

Boris Aleksandrovič Čagin (1)

Sovětský filozof.

J. W. N Sullivan (1)

Spisovatel, literární novinář, popularizátor vědy a autor studie o Beethovenovi.

Josef Vycpálek (1)

Narozen 1.2.1847 v Choceradech na Sázavě, zemřel 24.11.1922 tamtéž. Středoškolský profesor v Táboře, muzikolog, sběratel lidových písní, autor práce a sborníku o F.M.Pelclovi.

František Klempa (1)

Narozen 20.2.1911 ve Znojmě. Asistent katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.

Alois Fišárek (1)

Alois Fišárek je český filmový střihač, pedagog, syn malíře Aloise Fišárka. V roce 1968 dokončil studia na katedře střihu FAMU. Jako střihač působil v letech 1965–1972 u Československého armádního filmu, 1974–1996 u Krátkého filmu. V letech 1968–2002 vyučoval na FAMU, kde vedl katedru střihové skladby, dnes vyučuje na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Je držitelem Českého lva za střih u filmů Akumulátor 1, Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. V roce 2018 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Adolf Vrána (1)

Adolf Vrána, válečný letec, stíhač. Narodil se 27. 10. 1908 v Nové Pace. Zemřel 25.2. 1997 v Anglii v SUTTON VENY HOUSE. Adolf Vrána začal vojenskou dráhu v 1928. Po složení maturity se stal pilotem – poručíkem a nato velitelem noční letky. Svoji činnost v Československé armádě začal jako poručík – profesor v Prostějově. Při obsazení naší republiky roku 1939 byl degradován a propuštěn do civilu. Do zahraničního odboje odešel přes Polsko a stal se četařem cizinecké legie ve Francii. V bitvě o Francii působil v hodnosti nadporučíka. Roku 1940 se účastnil bitvy o Anglii a bitvy o Atlantik v anglické letce – 312. Po nalétání 580 hodin v bojích končí v zahraničním odboji jako Flight Lieutenant u radar – control. Po osvobození působil v ČSR jako major u MNO v Praze, později jako podplukovník a velitel zkušební komise v Letňanech. Po roce 1948 by komunisty degradován. Před pronásledováním odešel do exilu zpět do Anglie, kde působil do roku 1973 u letectva. Až do své smrti žil v Anglii. Sám napsal v devadesátých letech minulého století: "Zdůrazňuji, že s hrdostí zůstávám ve výslužbě RAF Officer v hodnosti Flight Lieutenant . " Dekret o povýšení odmítl.

Jan Fiala (1)

Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

F. A Mitchell-Hedges (1)

Frederick Albert Mitchell-Hedges byl anglický dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Věrohodnost mnoha z jeho autobiografických líčení zůstává otázkou. Zabýval se mj. hledáním pozůstatků po Atlantidě. Dnes je nejznámější jako údajný objevitel jedné z mayských křišťálových lebek a jeho osobu obklopuje mnoho mýtů jak v oblasti populární kultury, tak New Age.

Stanislav Špůrek (1)

Narozen 1.4.1902 Chorynská Lhota - . Katolický kněz, redemptorista, doktor teologie, hagiograf, překladatel.

Eva Del Risco Koupová (4)

Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.

Vlasta Matoušová (1)

Narozena 16.7.1955 v Turnově. Grafička, ilustrátorka, ilustrace převážně vědeckých knih s botanickými náměty.

Anna Skoumalová-Hadačová (1)

Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.

Michail Ivanovič Glinka (1)

Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi, a osobnost, jež je považována za otce ruské klasické hudby. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů i na populární Ruskou pětku, jejíž pět členů pod vedením Milije Balakireva věnovalo svou pozornost zvláště Glinkovi jako skladateli, který komponoval ruský druh klasické hudby. Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko řeky Desny v ruském Smolensku. Jeho otcem byl bohatý vysloužilý armádní kapitán, který žil v rodině se silnou vazbou pro služby pro cara. I v této rozsáhlé rodině se několik jejích členů věnovalo umění . Jako malé dítě trávil hodně času se svou babičkou, která ho vychovávala, ale také dosti rozmazlovala a neustále krmila různými sladkostmi a oblékala jej do luxusních kožešin. To se mu později stalo osudným, zejména co se týče jeho zdraví. Často navštěvoval lékaře a vícekrát se stál obětí šarlatánů. V raných letech moc hudby neslyšel. Často jen slýchával zvuky odbíjejících zvonů na vesnickém kostele a rád poslouchával lidové písně kočujících pěveckých sborů. Zvuky zvonů však nebyly na poslech nijak přívětivé pro své naladění na nelibozvučný akord, a právě to bylo příčinou přivyknutí jeho sluchu na pronikavou harmonii. Po smrti babičky se přiklonil spíše ke strýci, který bydlel přibližně 10 km daleko a hrál v orchestru díla Haydna, Mozarta a Beethovena. U strýčkova orchestru trávil Glinka mnoho volného času. V deseti letech přišel další hudební zážitek, když slyšel hrát finského skladatele Bernharda Crusella na klarinet, což ho v...

Stefan Lochner (1)

Stefan Lochner, též Stephan Lochner nebo Meister Stephan byl německý gotický malíř, nejvýznamnější zástupce Kolínské malířské školy. Údaje o Lochnerově životě byly zčásti zničeny při francouzské okupaci Kolína. Předpokládá se, že pocházel z Meersburgu u Bodamského jezera, neboť zde při morové epidemii roku 1451 zemřeli jeho rodiče. Ve dvou dokumentech z roku 1444 a 1448 je uváděn jako Stefan Lochner od Bodamského jezera. Albrecht Dürer ve svém deníku z roku 1520 zmiňuje oltářní obraz Tří králů v Kolíně nad Rýnem, jehož autorem je Meister Stephan. Lochner se patrně školil ve Vlámsku a mohl být žákem Roberta Campina nebo pracoval v dílně Jana van Eycka. O jeho příchodu do Kolína existují údaje z roku 1442, kdy dostal zakázku na výzdobu města v souvislosti s návštěvou císaře Fridricha III. Habsburského. V té době již byl mistrem a připadla mu hlavní úloha vytvořit oltář pro Kolínský dóm. Z roku 1442 jsou záznamy o Lochnerově koupi domu a svatbě s Lysbeth . Roku 1444 koupil dva další domy a vzal si půjčku, roku 1447 byl členy malířského cechu zvolen radním . Po roce 1447 měl finanční problémy a proto jeho hlavní díla patrně vznikla před tímto datem. Stefan Lochner byl znovu zvolen do Rady města roku 1450, ale onemocněl a patrně zemřel v zimě 1450-51 během epidemie moru. Roku 1451 již neměl kdo převzít majetek jeho zemřelých rodičů a Lochnerův dům v Kolíně byl na prodej roku 1452. Žádné z Lochnerových děl není podepsáno a identifikace Lochnera s dříve uváděným tzv. Dombild Meister je nepřímá. Stejně tak nepanuje shoda o jeho autorském podílu a práci jeho dílenských spolupracovníků u děl, která jsou mu připisována na základě historiografické srovnávací analýzy. Do roku 1420 ovlivňoval kolínskou malbu Mistr Svaté Veroniky a Lochnerova malb...

Galeazzo Ciano (1)

Gian Galeazzo Ciano, hrabě z Cortelazzo a Buccari byl italský diplomat, ministr zahraničních věcí a zeť Benita Mussoliniho. Byl synem admirála Constanza Ciana, který ve 20. letech vstoupil do fašistické PNF a stal se šéfem její pobočky v Livornu. Spolu s mnoha dalšími důstojníky byl admirál Ciano v roce 1925 povýšen na hraběte, jelikož Mussolini přesvědčil krále o nezbytnosti vytvořit nový, fašistickým ideálům oddaný šlechtický stav. Od roku 1924 byl admirál Ciano ministrem pošt a dopravy. Syn Galeazzo vystudoval na rozdíl od svého otce filozofickou a právnickou fakultu a dal přednost diplomatické kariéře. Napřed pracoval jako atašé na italské ambasádě v Rio de Janeiru, poté byl konzulem v Šanghaji. 24. dubna 1930 si vzal Eddu Mussoliniovou, čímž se stal členem diktátorovy rodiny. S Eddou měl tři děti – syny Fabrizia a Marzia a dceru Raimondu. Po návratu z Číny byl roku 1935 jmenován ministrem tisku a propagandy. Během habešské války velel 15. bombardovací squadroně La Disperata, kde sloužila řada fašistických prominentů. V roce 1936 jej Mussolini jmenoval ministrem zahraničních věcí. Od začátku patřil ke skupině fašistických hodnostářů prosazující úzkou alianci s nacistickým Německem. V době, kdy nastupoval, byla Itálie v důsledku své agresivní politiky v izolaci. Ciano neúnavně přesvědčoval svého tchána o výhodách italsko-německé spolupráce, což mělo za následek vznik Osy Berlín-Řím, což Itálii definitivně vzdálilo od Francie a Anglie. Pod jeho taktovkou Itálie vystoupila ze Společnosti národů a přistoupila k Paktu proti Kominterně. Když Hitler připojil Rakousko k Německu, italské ministerstvo zahraničí neprotestovalo. Od 22. května 1939 podpisem Ocelového paktu přišla Itálie o možnost vést samostatnou zahraniční politiku. Hrabě Ciano podepisoval tuto úmluvu s lehkým srdcem. Von Ribbentrop mu oznámil, že žádná válka do tří let nebude. Válka ve skutečnosti vypukla už za tři měsíce. Ciano s Mussolinim se sice z...

Adolf Roubal (1)

Narozen 1887, zemřel 28.7.1949 v Chudenicích. Kulturní pracovník Chudenicka, publikace z oboru.

Jonathan Miles (1)

Jonathan Miles je americký novinář a spisovatel. Jeho první kniha, Dear American Airlines, vyšla v roce 2008 v nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt. Jonathan Miles se narodil v Clevelandu ve státě Ohio. Jeho rodina se později přestěhovala do města Phoenix v Arizoně, Miles však v 17 letech utekl z domu a usadil se v Oxfordu, kde posléze navštěvoval University of Mississippi. Začal si přivydělávat jako reportér a nadějný jazzový hudebník a seznámil se se spisovatelem Larrym Brownem, s nímž si dobře porozuměl. Miles nakonec univerzitní studia nedokončil, Brown jej však přesvědčil, aby se psaní věnoval pořádně. Miles později prohlásil: "Naučil jsem se od něj tolik věcí. Někdo musí jet do Iowy, kde pořádají kurzy pro spisovatele, já měl Larryho." Ačkoliv se Miles na univerzitě žurnalistice nikdy nevěnoval, jeho texty byly brzy zveřejněny v místním literárním časopisu Oxford American, kam v dalších letech přispíval eseji a kritikami. Jeden kamarád mu navrhl, aby se stal reportérem místního deníku, a Miles místo skutečně získal. V jednom rozhovoru později řekl, že měl tehdy nízký plat, ale povinnost přijít každý den s nějakým novým textem zlepšila jeho schopnost psaní - naučila ho, jak se o složitých a emocionálních tématech vyjadřovat klidněji a neutrálněji. V rámci stejného interview Miles dále uvedl, že ho deník o několik let později propustil kvůli nekrologu člověka, který se přiznal, že jedné z předních postav města často prodával alkohol, což Miles v textu uvedl. Milesovy texty zaujaly jednoho z redaktorů časopisu Esquire, jenž otiskl jeho zprávu o geniálním útěku z vězení, kterým se zabýval během svého působení v oxfordském deníku. Rychle si získal pověst bystrého pozorovatele zvyků a kultury v Mississippi a jeho eseje se začaly objevovat v časopisech Food & Wine, Men's Journal a The New York Times Magazine. Miles říká, že za styl svých raných textů vděčí především městu Oxford, přesto se později rozhodl, že se p...

Valerie Gibson (1)

Novinářka, též rozhlasová a televizní publicistka.

Peter Zheutlin (1)

Peter Zheutlin, autor knihy Around the World on Two Wheels, je novinář na volné noze, jehož články se pravidelně objevují v Boston Globe a Christian Science Monitor. Peter také píše pro New York Times, Los Angeles Times nebo časopis AARP. Žije v Needhamu ve státě Massachusetts. Barry Abrams namlouvá a produkuje audioknihy pro celou řadu vydavatelů. Od roku 2012 pracuje také pro televizi ESPN jako produkční. Žije v Danbury, Connecticut, živě vysílá a komentuje hokejové zápasy svého syna. Než začal psát knihy, živil se pár let jako právník a vyučoval právní výzkum a psaní na právnických fakultách Severozápadní univerzity a Univerzity ve Virginii. Pak téměř 10 let pracoval jako ředitel pro styk s veřejností skupiny Lékaři proti jaderné válce , která v roce 1985 obdržela Nobelovu cenu míru a měl tu čest být členem delegace, která cestovala do Osla cenu převzít. Vystudoval Amherst College a bostonskou právnickou Boston College Law School . S Judy žijí v Massachusetts se třemi záchráněnými psy. Mají dva dospělé syny.

Karl F Gretz (1)

Americký psycholog, specializace na oblast marketingu.

Keith Willey (1)

Keith Grenville Willey , novinářka a spisovatelka, se narodila 14. srpna 1930 v Boonah, Queensland, jako druhá ze čtyř dětí Grevilla Maynarda Willeyho, bankovního úředníka, a jeho ženy Eileen May, rozené Kuskey.

Robin Driscoll (1)

Robin Driscoll je britský herec a scenárista. Na obrazovce se objevil poprvé v roce 1984 v seriálu They Came from Somewhere Else, kde si zahrál v šesti epizodách. V roce 1989 se objevil také ve filmu The Tall Guy, kde hlavní role ztvárnili Jeff Goldblum, Emma Thompson či Rowan Atkinson. Nejvíce se proslavil napsáním populárního a úspěšného komediálního seriálu Mr. Bean, kde si sám zahrál pár malých rolí . V roce 1996 se také objevil v televizní verzi Titanicu, kde se objevila například i Catherine Zeta-Jones.

Jaroslav Baštecký (2)

Narozen 18. 6. 1936 v Praze, zemřel 11. 4. 2007 tamtéž. Doc. MUDr., CSc., psychiatr, autor publikací z oboru.

Anna Koudelková (1)

PhDr., CSc., autorka publikací z oblasti psychologie.

Susan Mufson (1)

Autorka příručky o týrání a zneužívání dětí a mládeže.

Kathryn Harrison (1)

Americká spisovatelka a novinářka.

Carna Zacharias (1)

Německá spisovatelka.

Lewis Mumford (1)

Lewis Mumford byl americký historik, sociolog, filozof a literární kritik. Byl ovlivněn pracemi Patricka Geddese o moderním městě, sám proslul nejvíce také sociologií velkoměsta, k nejslavnějším patří kniha The City in History z roku 1961, za niž získal National Book Award v kategorii literatury faktu. Definoval zde ideál tzv. organického města. Silně kritizoval rozvoj některých amerických měst, zejména vznik tzv. sídelních kaší, a chyby v urbanistickém rozvoji označil za příčinu řady sociálních problémů. Kritizoval též dehumanizační účinky moderních technologií.

Paul H Crompton (1)

Publikace o Kung-fu a Taiči.

James H Donnelly (1)

Autor knih o marketingu a managementu.

Milan Palička (1)

Milan Palička je dlouholetý vášnivý rybář a nadšený kuchař, připravující nápaditá jídla ze svých úlovků i sladkovodních ryb koupených v českých obchodech. Na internetu vede vlastní blog Mánkův rybí restaurant, v němž čtenářům kromě spous­ty rybích receptů nabízí i rady do kuchyně nebo kontakty na prodejny ryb v ČR.

Jiří Frýzek (1)

Narozen 1934 v Blahoticích na Kladensku.Regionální historik oblasti Orlických hor a Podorlicka.