Všichni Autoři a témata

David M Weiss (1)

Americký makléř, publikace z oboru.

Terézia Ursínyová (1)

PhDr. Terézia Ursínyová je popredná slovenská hudobná publicistka a umelecká kritička. Narodila sa 28. 5. 1942 v Nitre, vyštudovala hudobnú vedu a hudobnú výchovu na FF UK v Bratislave. Pracovala ako metodička, redaktorka, dramaturgička. Je autorkou nespočetného radu recenzií, pričom vo svojej hudobnokritickej a teoretickej práci sa prednostne venovala problematike hudobného divadla - recenzovala nahrávky hudobných vydavateľstiev, operných, operetných a spevoherných predstavení, vokálnych recitálov, vokálno-symfonických koncertov. Spracovala desiatky umeleckých medailónov popredných osobností slovenskej hudobnej scény. Svoje muzikologické state publikovala predovšetkým v zborníkoch z muzikologických konferencií.

Hoffecker Douglas (1)

Jan Jarolímek (2)

Narozen 11.1.1918 v Praze. MUDr. CSc., docent organizace zdravotnictví, práce z oboru.

Josef Hepner (1)

Narozen 9.6.1892 v Benešově, zemřel 7.3.1965 v Praze. MUDr., profesor patologie, stati z oboru endokrinologie a onkologie.

Lawrence Robert Klein (1)

Alfred Jüttner (1)

Autor publikací s právní a kriminologickou problematikou.

Leo Leipziger (1)

Jiří Martin (1)

Jiří Martin, vl. jménem Jiří Škopek , byl český malíř a grafik. O rodině a jeho předválečném působení není nic známo. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Roku 1941 se mu podařilo utéct a do osvobození se skrýval v Paříži, kde nesystematicky navštěvoval École des Beaux-Arts a seznámil se s uměním pařížské školy. Po válce se jako třicetiletý přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1945–1948 studoval v ateliéru grafiky u Vladimíra Pukla. Jeho spolužáky byli Kolínská, Fremund, Tesař a Peterka. Martin mezi nimi vynikal talentem i zkušenostmi a jako společenský člověk se s ostatními výtvarníky setkával ve svém ateliéru. Roku 1948 mu zprostředkoval Václav Nebeský první samostatnou výstavu ve Vilímkově galerii v Praze. Nebeský inicioval změnu jeho jména a Jaroslav Seifert mu do katalogu věnoval báseň. Tato výstava byla kladně přijata dobovou kritikou a na čas ho zajistila existenčně. Po ukončení studia se živil jako umělec na volné noze, ale roku 1952 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Tehdejší funkcionáři Svazu Vilém Kratochvíl a Richard Wiesner jeho malby označili za formalistické a jako důvod vyloučení uvedli, že neprojevil vůli pracovat metodou socialistického realismu. Martin následkem toho nervově ochrnul a malování se pro něj stalo obtížné, protože se mohl pohybovat pouze o berlích. Na sjezdu SČSVU roku 1956, který se zabýval reformou této organizace, se Martina zastal Jan Kotík. Roku 1955 se zúčastnil výstavy jedenácti ve výstavní síni ARS, která patřila nakladatelství Melantrich. Většina vystavujících spolu studovala po skončení války na Akademii a patřila do střediska Štursa SČSVU v Praze. Tito umělci byli roku 1957 jádrem nově založené skupiny Máj 57 a Martin patřil k zakládajícím členům. Předtím se spolu s Fremundem, Piesenem a Kolínskou zúčastnil výstavy se skupinou Roter Reiter v západoněmeckém Trauensteinu a byl zastoupen na prvních třech výstavách Máje. R...

Gustav Fabiš (1)

Reportáž z 2. světové války.

Peter Fäcke (1)

Ramon Novarro (1)

Kim Ir Sen (1)

Kim Ir-sen , byl politickým vůdcem Severní Koreje od jejího vzniku v roce 1948 až do své smrti r. 1994. V letech 1948-1972 byl premiérem, poté až do smrti prezident. V roce 1946 založil a až do konce života byl generálním tajemníkem Korejské strany práce. V zemi vybudoval autokratickou vládu, ideologicky vycházející nejdříve z marxismu-leninismu, od poloviny šedesátých let z vlastní varianty socialismu zvané čučche. Jeho osoba se stala předmětem kultu osobnosti, který spolu s hlavními rysy státní moci vedené jeho potomky přetrval dodnes. Kim Ir-senova vláda bývá ve světě označováno jako totalitní komunistický režim a bývá srovnávána s vládami Stalina a Mao Ce-tunga v sousedním SSSR a ČLR. Narodil se 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu . Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. V roce 1935 se stal politickým komisařem skupiny čítající 100 až 200 mužů. Ve stejném roce přijal jméno Kim Ir-sen . Po několika letech partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila . Kim Ir-sen stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až do své smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce, která vznikla sloučením s jihokorejský...

Jaromír Hrbek (1)

Jaromír Hrbek byl český a československý lékař, neurolog, vysokoškolský pedagog a politik KSČ, za normalizace poslanec České národní rady a ministr školství České socialistické republiky, strůjce čistek v českém školství po okupaci Československa. Narodil se ve Zlivi u Českých Budějovic v rodině železničáře. V mládí se s rodiči přestěhoval na Slovensko do Bytče. Vystudoval gymnázium v Žilině a v letech 1932–1938 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Už během vysokoškolských studií se stal členem komunistické studentské organizace Kostufra a angažoval se coby funkcionář studentských spolků. Po získání diplomu pracoval na neurologické klinice. Po nacistickém uzavření českých vysokých škol pracoval v městských sociálních ústavech v Praze-Krči, od dubna 1942 jako lékař v neurologické ambulanci v Plzni. Za války byl aktivní v odboji. V roce 1945 se před koncem války podílel na činnosti národního výboru v Plzni a zastupoval Plzeň v České národní radě. Po válce byl primářem na neurologickém oddělení nemocnice v Plzni a pak se stal přednostou neurologické kliniky na nově zřízené Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. V té době se již politicky angažoval v KSČ na okresní i krajské úrovni. Jako téma habilitační práce si zvolil „Dialektický materialismus a zásadní otázky neurologie a psychologie“. Práce byla zpočátku odmítnuta jako spíše filozofická než medicínská, což Hrbek napadl jako projev diskriminace komunistických vědců. Titul docent získal až po únorovém převratu se zpětnou platností od ledna 1948. Téhož roku se stal mimořádným profesorem. Spolu s kolegou Václavem Čedíkem tehdy pracovali na výkladu gravitace v duchu dialektického materialismu. Propagoval učení sovětských komunistických vědců Trofima Lysenka a Olgy Borisovny Lepešinské. V roce 1951 přešel na Univerzitu Palackého do Olomouce. Působil jako profesor neurologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Zde byl vedoucím katedry neurologie, pře...

Čeněk Holas (2)

Čeněk Holas . Středoškolský profesor, sběratel lidových písní a tanců, básník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval reálku v Písku a po maturitě roku 1875 a vojenské službě studoval na pražské technice matematiku a fyziku. Již od mládí publikoval pod vlivem Adolfa Heyduka verše a zásluhou dr. Miroslava Tyrše se stal nadšeným sokolem a členem cvičitelského sboru Sokola pražského. Po studiích v letech 1880 - 1912 působil jako učitel tělocviku na městské střední škole v Praze a zároveň se věnoval literární tvorbě a sběru lidových písní a tanců. V této činnosti pokračoval i po odchodu do výslužby s pomocí České akademie věd a umění a Svatoboru. Poslední léta života trávil v Milevsku a v Písku. Jeho největším vydaným dílem byly šestisvazkové České národní písně a tance, které vyšly v letech 1908 - 1909 u B. Kočího. Další studie publikoval časopisecky a část zůstala v rukopisech . Z vlastní umělecké tvorby vydal v roce 1924 sbírku veršů Žaloby, pokoušel se bez úspěchu i o dramatické práce. Jeho literární pozůstalost, kterou věnoval roku 1933 literárnímu archivu Národního muzea, tvoří fragment jeho korespondence a část národopisných studií týkajících se dějin a sběru českých národních písní a tanců, je připojena i autobiografie a rukopis šesti divadelních her. Literární pozůstalost Čeňka Holase je uložena v jednom archivním kartónu pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 180/33 - 39/59. Zahrnuje období 1885 - 1933.

Jan Brod (1)

Jan Brod byl český lékař, zakladatel české nefrologie, profesor Univerzity Karlovy a dvojnásobný exulant. Pocházel ze židovské rodiny, po studiu a promoci na lékařské fakultě UK roku 1937 nastoupil jako asistent na I. interní klinice u profesora Kristiána Hynka. Brzy nato odjel na stáž do Vídně k prof. Hansi Eppingerovi a těsně před válkou emigroval, vstoupil do britské armády a sloužil v Severní Africe a v Itálii. Po válce byl na stáži u slavného internisty G. W. Pickeringa v Londýně a jako stipendista Rockefellerovy nadace u fyziologa Homera Smithe v New Yorku. Po návratu v roce 1951 musel opustit univerzitu a pracoval v Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze Krči, od roku 1961 jako jeho ředitel. V roce 1958 se stal prvním předsedou Československé nefrologické společnosti a shromáždil kolem sebe řadu mladých lékařů a fyziologů, kteří dosahovali vynikající výsledky. V roce 1963 předsedal Světovému nefrologickému kongresu v Praze. Zabýval se zejména fyziologií ledvin a srdce v souvislosti s hypertenzí, její predikcí a terapií. Patřil k průkopníkům fyziologického chápání hypertenze a řady srdečních a ledvinových chorob. V roce 1968 se výrazně veřejně angažoval, se třemi kolegy v březnu napsal zprávu o stavu československého zdravotnictví a patřil mezi iniciátory petice Dva tisíce slov. Srpen 1968 jej zastihl v Jugoslávii. Odtud se nevrátil a emigroval do Německa, kde se stal profesorem a přednostou nově založeného nefrologického pracoviště na hannoverské univerzitě. Na odpočinek se chystal odstěhovat do anglického Leamington Spa, ale krátce po odchodu do důchodu v roce 1985 zemřel. Čeští nefrologové založili Nadační fond Jana Broda, který pořádá odborné konference „Brodovy dny“. Belgický Nadační fond dr. Paula Janssena uděluje od roku 1995 Cenu Jana Broda za vynikající práce v oboru nefrologie....

U Kramer (1)

Hana Chupíková (1)

Narozena 22. 1. 1956. Překladatelka, propagátorka učení Grigorije Petroviče Grabového.

Françoise Balibar (1)

Francouzská fyzička, autorka publikace o Einsteinovi.

Jitka Poledňáková-Schelingerová (1)

Narozena 5. 7. 1948 v Praze. Absolventka FAMU, producentka, manželka zpěváka Jiřího Schelingera.

Lucie Gabardénová (1)

Bernhard Kirfel (1)

Toby Fischer-Mirkin (1)

Annette von Droste-Hülshoff (1)

Anna Elisabeth Franziska Adolphine Wilhelmine Louise Maria, Freiin von Droste zu Hülshoff, známá jako Annette von Droste-Hülshoffová byla německá spisovatelka a hudební skladatelka. Annette von Droste-Hülshoffová se narodila na hradě Hülshoff v blízkosti Münsteru . Její rodina patřila k vestfálské katolické šlechtě. Otec Clemens August von Droste zu Hülshoff byl vzdělaný muž, který se zabýval historií, jazyky, ornitologií, botanikou a nadpřirozenými jevy. Matka Therese Luise pocházela ze starého šlechtického rodu Haxthausenů. Annetta byla druhé ze čtyř dětí: měla starší sestru Marii Ann a dva mladší bratry Wernera Konstantina a Ferdinanda . Byla předčasně narozená a celý život měla zdravotní problémy. Byla vzdělávána soukromými učiteli zejména ve starých jazycích, francouzštině, přírodních vědách, matematice a hudbě. Pozoruhodný hudební talent získala po svém otci. Začala psát již jako dítě. Dochovalo se 50 básních napsaných v letech 1804 až 1814. Její dědeček z matčiny strany Werner Adolf von Haxthausen po smrti své první ženy v roce 1772 si postavil ve vsi Bökendorf v okrese Paderborn nový zámek Bökerhof. Tam jeho synové z druhého manželství Werner a August založili intelektuální kroužek. Byli v kontaktu se známými kulturními veličinami té doby jako Bratři Grimmové, Clemens Brentano a Friedrich Schlegel. Anetta zámek často navštěvovala a seznámila se zde s Wilhelmem Grimmem. Ona a její sestra pak přispívaly lidovými pověstmi z Vestfálska do proslulé sbírky pohádek . Avšak ani Grimm ani její nevlastní strýcové její literární talent nezjistili. Ten, kdo ho první rozpoznal byl Anton Matthias ...

Emma Callery (1)

Autorka knih o dekoracích, barvách a doplňcích do bytů.

Benoit Marchal (1)

Ilja Kraval (1)

RNDr. Ija Kraval je autorem několika knih o objektovém programování a analytické modelování informačních systémů.

Boleslav Hemzal (1)

Ing., autor a překladatel lékařských příruček.

Simon Bisley (1)

Britský ilustrátor a hudebník. Autor komiksových kreseb.

György Jankovics (1)

Ilustrátor.

Jean de Létraz (1)

Francouzský romanopisec, dramatik a divadelní ředitel.

Tomáš Havlíček (1)

Narozen 30. 11. 1966 v Praze. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, specializace na kulturní a regionální geografii, zejména příhraničních oblastí, odborné práce z oboru.

Antonio Rosmini-Serbati (2)

Blahoslavený Antonio Rosmini Serbati byl italský římskokatolický kněz, filosof, teolog a politik. Byl beatifikován v roce 2007. Narodil se roku 1797 v severoitalském městě Rovereto. V roce 1821 přijal kněžské svěcení a o rok později zakončil svoje teologická studia doktorátem. Pobýval v Miláně, tehdy rakouské části Itálie. Již roku 1830 vydal své první dílo, čtyřsvazkovou „Novou esej o původu idejí“, kterým si získal určitý věhlas. Rosmini v Miláně také spoluzaložil roku 1828 novou řeholní komunitu Istituto della Caritá . Roku 1835 museli rosminiani - vedle kulturních a náboženských záměrů mělo hnutí díky svému zakladateli i národně osvobozenecké - opustit území spravované rakouskými úřady a usadili se v Piemontu. V roce 1836 se za svými bratry dostal i Rosmini. V třicátých letech se věnoval celé řadě etických a antropologických studií. Napsal například “Srovnávací a kritické dějiny systémů mravního principu”. Na počátku čtyřicátých let shrnul své myšlenky do díla „Filozofický systém“. Roku 1847 napsal esej „Komunismus a socialismus“, v kterém došel k závěru, že tyto systémy jsou vnitřně rozporné a musí nutně skončit hrubou despocií: „Naši reformátoři chtějí z lidí udělat pouhá tažná zvířata, místo aby je povznášeli..." Nastínil zde také zásady tzv. křesťanského liberalismu. V předvečer revolučního roku 1848 vyšla Rosminiho studie "Ústava podle společenské spravedlnosti", která měla jako dovětek "Přílohu o jednotě Itálie". Již od třicátých let se Rosmini jasně vyslovoval ve prospěch vzniku jednotné, ale federativní Itálie se společnou vládou a především ústavou. V roce 1848 se Rosminini angažoval neúspěšně i politicky, následně upadl v církevních kruzích do nemilosti. Tehdy vyšel snad jeho nejznámější spis “O pěti ranách církve svaté”, který byl dán na index spolu "Ústavou podle společenské spravedlnosti". Byl různě špiněn a ostrakizován. Stáhl se do soukromý a věnoval se nadále...

Eva Hlavsová (1)

Narozena 5. 2. 1955 v Chrudimi. Redaktorka televizních kulturních a společenských magazínů, též editorka knihy vzpomínek Arnošta Lustiga.

Evžen Strouhal (1)

Eugen Strouhal , v běžném životě a v publikacích užíval jméno Evžen Strouhal, byl významný český antropolog, archeolog, lékař a muzejník, který přispěl k založení vědního oboru paleopatologie. Zabýval se především výzkumem starého Egypta. Působil v Československém egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy , následně v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, a později také na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Hlásil se ke katolickému vyznání a prosazoval ekumenický přístup. Eugen Strouhal se narodil v Praze do vědecké rodiny. Oba jeho rodiče byli lékaři. Dědeček, Vincenc Strouhal, patřil mezi kapacitu v oblasti experimentální fyziky, jeho biografii věnoval i jednu ze svých posledních knih Profesor Čeněk Strouhal, zakladatel české experimentální fyziky. V roce 1956 vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze Fakultu všeobecného lékařství a o tři roky později Filozoficko-historickou fakultu. Od roku 1956 do roku 1957 působil jako lékař ve Františkových Lázních. Následně roku 1957 nastoupil jako odborný asistent do Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, kde působil do roku 1960. Zde započala jeho pedagogická činnost, která zaznamenala u studentů velkou popularitu. Poté krátce působil na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologickém v Praze-Motole. Od roku 1961 se stal členem Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působil do roku 1968. V těchto letech také učil antropologii a archeologii zahraniční studenty v angličtině a francouzštině na Univerzitě 17. listopadu. Vzhledem k událostem Pražského jara roku 1968 byl pro udržení se na Karlově univerzitě nucen vstoupit do Komunistické strany Československé. To odmítl a rozhodl se pro zaměstnání v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, kde mu bylo umožněno v započaté práci pokračovat. Zde působil j...

Angelika G. Beck (1)

Sergej Sergejevič Volosov (1)

Hana Kadlecová (1)

Iris Jachertz (1)

Absolventka zahradnictví, novinářka a redaktorka.

Wolfgang Trilling (1)

Wolfgang Trilling byl německý katolický kněz, biblický teolog a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně exegezí Nového zákona. Roku 1949 vstoupil do Oratoria sv. Filipa Neri v Lipsku, 1952 byl vysvěcen na kněze a po promoci roku 1958 přednášel Starý zákon na teologické fakultě v Erfurtu. V letech 1961–1967 byl studentským farářem v Lipsku a podílel se na přípravě první pokoncilní diecézní synody v Míšni. Roku 1963 reagoval na velkou akci špehování agenty StaSi otevřeným dopisem, v němž studentům připomněl, že udávání je mravně nepřijatelné. V letech 1968–1970 přednášel Nový zákon v Erfurtu a pak byl až do roku 1985 ekumenickým hostujícím profesorem na evangelické teologické fakultě v Lipsku. Roku 1971 získal čestný doktorát univerzity v Münsteru a roku 1986 v Grazu.

Daniel Mason (1)

Daniel Mason je americký spisovatel a praktický lékař. Vyrostl v kalifornském městě Palo Alto, v roce 1998 získal bakalářský diplom z biologie na Harvardově univerzitě a rok strávil výzkumem malárie na thajsko-myanmarském pomezí. Tam také napsal převážnou část knihy Ladič pian. Poté vystudoval lékařskou fakultu na Kalifornské univerzitě v San Franciscu. V současnosti působí jako psychiatr ve Stanfordské nemocnici a vyučuje literaturu na Stanfordské univerzitě.

Götz Aly (1)

Německý historik a novinář.

T. A Mort (1)

Americký spisovatel.

Jérôme Leroy (1)

Narozen 1964 v Rouenu. Francouzský spisovatel.

Deike Begg (1)

Italská psychoterapeutka a astroložka, publikace z oboru.

Mario Sepi (1)

Eva Eisler (3)

Narodila se 27. 7. 1952 v Praze. V r. 1983 emigrovala do USA, nyní žije střídavě v Praze a New Yorku. Působí v oblasti architektury, moderního šperku a designu. Působí také jako kurátorka výstav.

Jakub Spurný (1)

Narozen 24.7.1855 v Biskupství u Olomouce, zemřel v květnu 1914 v Praze. Právník, redaktor, publikace z oboru obuvnictví.

Jiří Šosvald (1)

Ing. Jiří Šosvald, narozen v Ústí nad Labem 15. 2. 1920. S výjimkou válečných let žil a působil v Ústí nad Labem. Autor několika desítek písní a textů populární hudby a zakladatel ústeckého trampského a country festivalu PORTA. Název festivalu, jak se dosud mylně traduje, nemá co do činění s krajinou labského údolí, ale naopak přímo souvisí autorovým portrétem, coby Portose. Do naší literatury vstoupil poměrně pozdě. V 60. letech znovu zpracoval detektivku "Pes Baskervillský" a zplodil přehršel drobných próz pro časopisy a rozhlas. Kniha osobitých vzpomínek "Jó, tenkrát v Ústí" je jeho zralou literární prvotinou.

Rudolf Peschel (1)

Německý malíř, grafik a ilustrátor.

Nigel Hunt (1)

Postižený s Downovým syndromem.

Ewald Gerhard Seeliger (1)

11.října 1877 v Rathau , † 8.června 1959 v Cham / Horní Falc ) byl německý spisovatel .

Günter Welke (1)

Horst Müller (2)

Německý spisovatel především SF knih, a knihovník. V roce 1965 založil SF klub "Utopia" , který zanikl roku 1986; byl to nejdéle fungující SF klub v NDR.Horst Müller je poradcem v oblasti mind mappingu a možností jeho využívání. Získal certifikát školitele myšlenkových map v Buzanově centru v Poolu a je členem společnosti koučů vmt. Nabízí semináře na téma mind mapping a jeho využívání při sebeřízení, řízení času, komunikaci a rozvoji osobnosti. Je zároveň autorem publikace věnované sebeřízení.

Monica Quill (1)

Americký profesor filosofie a středověkých studií.

Loren L Coleman (1)

Američan, spisovatel a herní designér, narodil se v Longview ve státě Washington, vystudoval matematiku a výpočetní techniku, následovalo šest let služby v americkém vojenském námořnictvu. Do fantastiky vstoupil povídkou Notes to an Historian v antologii Buried Treasures, která vznikla shrnutím povídek prodaných do časopisů Pulphouse a po ukončení jeho činnosti nevydaných. Pro herní společnost FASA začal psát romány ze světa Battletechu, v němž je popsán boj obřích strojů budoucnosti řízených lidskou posádkou. S romány ze série Dark Age vstoupil do obdobného světa herní společnosti WizKids, která spravuje univerzum her MechWarrior. Světům Battletechu a MechWarrioru se věnuje i coby herní designér a autor manuálů a příruček. V tomto směru pracoval i na hrách AD&D Earthdown a Underground. Nezůstal však pouze u stolních her, podílel se i na vývoji řady počítačových titulů, ať už ze série MechWarrior či samostatných Formula Gun nebo Alien Prey. Mezi další cykly do kterých románově přispěl patří Magic: The Gathering, Crimson Skies, Star Trek či Conan a jeho věk.

Lewis B Patten (1)

Americký spisovatel, autor dobrodružné literatury, westernů.

Michael Finkel (1)

Americký novinář, cestovatel a spisovatel. Propagátor lyžařského sportu.

Ferdinand Mazal (1)

Ferdinand Mazal . Autor publikací z didaktiky, her a pohybových aktivit pro děti i dospělé, práce o distančním vzdělávání, též učebnice školského a krizového managementu.

Josef Čejka (5)

Josef Čejka, též Jan Josef Čejka nebo Josef Rodomil Čejka , byl český a rakouský lékař a politik, v polovině 19. století poslanec Říšského sněmu. Profesí byl lékařem, univerzitním profesorem. Působil i jako překladatel Shakespeara a publicista. Psal muzikologické stati, patří mezi autory české hudební terminologie. Vystudoval s vyznamenáním gymnázium v Plzni a pak v Plzni studoval filozofii. Získal zde zálibu v hudbě. Od roku 1831 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zde roku 1837 získal titul doktora lékařství. V letech 1838–1841 byl sekundářem ve všeobecné nemocnici v Praze. V roce 1842 přešel do Vídně, kde u Rokitanského a Škody studoval pitvu a fyzikální diagnostiku. Roku 1843 nastoupil na post epidemiologického lékaře do pražské věznice, když zde vypukly kurděje. Roku 1846 odešel opět do Vídně a studoval u Hebry kožní choroby. V roce 1848 začal přednášet na pražské univerzitě na toto téma. Jeho akademické působení ale bylo přerušeno během revolučního roku 1848 politickou angažovaností. Účastnil se Slovanského sjezdu v Praze a ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Nový Bydžov. Profesně se uvádí jako lékař. Patřil k českému politickému táboru, Národní strana . Po vypuknutí revoluce v Praze odešel do Vídně a vzdal se politiky. Na mandát rezignoval v prosinci 1848. V seznamu poslanců sněmu k lednu 1849 již nefiguruje. V prosinci 1848 byl jmenován suplentem na prsním oddělení. Roku 1851 byl jmenován mimořádným profesorem a roku 1854 převzal vedení oddělení. V letech 1859–1861 byl děkanem lékařského kolegia a byl aktivní při zřizování spolku na podporu lékařských vdov a sirotků. Dlouhodobě trpěl tuberkulózou, od roku 1851 se neúčastnil veřejného života. Zemřel roku 1862 na chrlení krve a byl pohřben na Olšanských hřbitovech....