Všichni Autoři a témata

Jan Prokop (1)

Polský literární kritik, literární historik, básník, prozaik, vysokoškolský pedagog, překladatel z francouzštiny, němčiny a angličtiny do polštiny.

Innocenc Mueller (1)

Gina Ogden (1)

Americká sexuoložka.

Bhakti Vikáša Svamí (1)

Bhakti Vikáša Svámí se narodil britským rodičům v Anglii v roce 1957 a k ISKCONu se připojil roku 1975, kdy byl také zasvěcen jako Ilápati dás Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou, zakladatelem-áčarjou ISKCONu . V letech 1977-1979 působil Ilápáti dás v Indii, kde většinu času cestoval po Západním Bengálsku a distribuoval knihy Sríly Prabhupády. Následujících deset let strávil jako průkopník v kázání v Bangladéši, Barmě, Thajsku a Malajsii. V roce 1989 mu byl udělen řád sannjás a dostal jméno Bhakti Vikáša Svámí. Znovu si za své působiště zvolil Indii. Od té doby neustále cestuje po celé Indii a přednáší o vědomí Krišny v angličtině, hindštině a bengálštině. Bhakti Vikáša Svámí káže také v jiných částech světa a pokračuje v psaní knih a článků do časopisů. Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Bláha (1)

PhDr. Ľuboš Blaha, PhD., je filozof, politológ a sociálny kritik. Aktuálne aj poslanec Národnej rady Slovenskej republiky za stranu SMER-SD a predseda výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre európske záležitosti. Pôsobí na Ústave politických vied SAV. Je autorom viacerých vedeckých monografií; najznámejšou je jeho kniha Späť k Marxovi? , za ktorú získal aj rôzne prestížne ocenenia, napr. Cenu Literárneho fondu v roku 2010 či Cenu prezidenta Slovenskej republiky za prínos k rozvoju filozofických vied v roku 2011. Opakovane je kritizovaný pre internetový trolling a šírenie ľavicového extrémizmu, zla a nenávisti na sociálnych sieťach.

Milan Begovič (1)

Milan Begović byl chorvatský spisovatel a dramaturg. Milan Begović navštěvoval základní školu v rodném městě Vrlika a gymnázium ve Splitu . Pokračoval studiem slavistiky a romanistiky na Filosofické fakultě Univerzitě v Záhřebu a Vídni . Kromě toho působil i jako pomocný učitel ve Splitu a Zadaru. V roce 1909 začal jako elév v hamburském divadle Deutsches Schauspielhaus a o rok později zde pracoval jako dramaturg. Mimo to působil na tamní Divadelní akademii. Od roku 1912 byl Begović dramaturgem a režisérem v divadle Neue Wiener Bühne ve Vídni a od roku 1913 v divadle Srpsko narodno pozorište v Novém Sadu. Během první světové války žil ve Vídni, poté od roku 1920 v Záhřebu. Podnikl řadu cest po Evropě. V roce 1927 se stal ředitelem divadla Drama, od roku 1929 byl přeložen na gymnázium a v roce 1932 odešel na penzi. Od roku 1936 byl členem-korespondentem akademie. Po smrti byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Milan Begović se zabýval všemi druhy literární činnosti, ale jeho největší láskou bylo divadlo. Na Západě byl známý jako dramatik a jeho hry byly uváděny i na zahraničních scénách. Západní vliv v jeho tvorbě je patrný . V jeho dílech věnujících se psychologické problematice je patrný vliv Sigmunda Freuda. Begović používal pseudonymy Tugomir Cetinski, Xeres de la Maraja nebo Stanko Dušić. Do srbochorvatštiny přeložil nesčetně dramat světové literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Begović na německé Wikipedii.

Zdenka Suledrová (1)

Narozena 22.3.1926 ve Zvoleněvsi. Rozhlasová pracovnice, dramatička, prozaička.

Nikolaj Kallinikovič Gudzij (1)

Ruský a ukrajinský literární historik.

Vojtěch Tomášek (1)

Historik a antropolog, zabývá se moderními církevními dějinami.

Cezar&apos Solodar' (1)

César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...

Samojlovič (1)

Rudolf Lazarjevič Samojlovič byl ruský a sovětský polární badatel, geograf, geolog, profesor a doktor věd. Proslavil se jako velitel výpravy ledoborce Krasin, která zachránila trosečníky ze vzducholodi Italia. Byl zatčen a popraven v období stalinských čistek.

Aleksandr Petrovič Štejn (1)

Ruský spisovatel, dramatik a scenárista.

Boris Andrejevič Pil'njak (1)

Boris Andrejevič Pilňak, rusky: Борис Андреевич Пильняк, vlastním příjmením Borau, rusky: Вогaу; byl ruský prozaik sovětský prozaik. Narodil se v rodině veterináře, který pocházel z Povolžských Němců. Dětství a mládí prožil mezi zemskou inteligencí. Zpočátku inklinoval k filozofii dekadence a vitalistického modernismu, později razil v ruské próze 20. let typ tzv. sekané prózy, uplatňující kinematografickou montáž dokumentárních faktů, reportážních líčení i rozjímání o osudu Ruska za občanské války i v dalších letech . Autor psychologických povídek, v nichž zachytil kontrast totalitní filozofie a doktríny i tradičních humanistických hodnot lidské společnosti. 28.10.1937 byl uvězněn kvůli údajnému spojení s trockisty a 21.4.1938 odsouzen k trestu smrti za špionáž ve prospěch Japonska . Rozsudek - trest smrti zastřelením - byl vykonán téhož dne v Moskvě.

Andrej Dvorský (1)

MUDr. Andrej Dvorský, CSc. Popredný sovenský gastroenterológ. Atestoval v Bratislave v r. 1966. Patrí medzi zakladajúcich pracovníkov Výskumného ústavu výživy ľudu , kde pracoval ako samostatný vedecký pracovník, zástupca riaditeľa a aj ako riaditeľ. Sledoval metabolické poruchy po cholecystektómii, podrobne rozpracoval metabolické a nutričné zmeny po resekcii tenkého čreva a ich ovplyvnenie výživou, skúmal otázky výživy tukmi pri cirhóze pečene. V ústave založil endoskopické pracovisko a veľa lekárov do endoskopií zacvičil. Založil endoskopickú sekciu pri SSGV a veľa rokov bol jej predsedom. Ako prvý na Slovensku používal gastrofibroskop ACMI, navrhnutý Hirschowitzom a s ním aj o jeho výhodách a nevýhodách priamo diskutoval. Aj vo svete sa preslávil svojou metódou nepriamej bulboskopie. Ako prvý u nás endoskopicky sledoval hojenie vredov duodéna. Je autorom a spoluautorom niekoľkých kuchárskych kníh - snaha zvýšiť kultúru stravovania a povedomie o racionálnej a zdravej výžive.

Miloslav Středa (1)

Narozen 1.4.1929 v Červeném Kostelci. MUDr., CSc., docent interny.

Nikolaj Vasil'jevič Gogol' (1)

Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ost...

Kulhánek (1)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Maksim Gor'kij (1)

Paul Hawken (1)

Paul Hawken je ekolog, podnikatel, novinář a spisovatel. Svůj život zasvětil udržitelnosti a proměňování vztahů mezi podnikáním a životním prostředím. Zajímá se o ekologické podnikání. Píše a vyučuje o dopadu obchodování na živé systémy.

Jaroslav Jíru (1)

Jaroslav Jírů byl český novinář a publicista. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1967 až 1970 byl redaktorem zahraniční rubriky Československého rozhlasu. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ. V roce 1977 podepsal Chartu 77. V letech 1990 a 1990 byl redaktorem a krátce také zástupce šéfredaktora deníku Lidové noviny. Od roku 1992 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí, v jehož službách působil také jako tiskový atašé v Paříži. V roce 1999 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Zemřel 11.3.2013. Jaroslav Jírů profil na portálu Českého rozhlasu

Irena Zítková (1)

Irena Zítková vystudovala češtinu a estetiku na FF UK. Dlouhá léta byla redaktorkou nakladatelství Mladá fronta; zabývala se zejména vyhledáváním nových prozaických talentů a ediční přípravou jejich děl k tisku. V tomto směru mívala šťastnou ruku: nastartovala např. literární dráhu Arnošta Lustiga, Bohumila Hrabala, Vladimíra Párala, také však básnířky Z. Bratršovské, kritika Jana Lukeše, Karla Miloty a dalších. Od dokončení vysokoškolských studií píše a publikuje recenze o knižních novinkách.

Yvetta Bartoňová (1)

Autorka románů pro dívky.

Lou Paget (1)

Americká sexuoložka.

František Kobík (1)

František Kobík byl český kreslíř a významná postava českého komiksu. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kterou dokončil v roce 1953. Pracoval dlouhá léta v leteckém průmyslu. Proslavil se jako výtvarník řady komiksů a vystřihovánek v časopise ABC od poloviny 70. až do konce 80. let. Dlouhodobě spolupracoval s Václavem Šorelem.

Drainac Rade (1)

Bohumír Bartoš (2)

Narozen 8.1.1917 v Dobré u Frýdku, zemřel 20.2.1981 v Praze. PhDr. ing., profesor žurnalistiky, práce z oboru a z oblasti psychologie a sociologie, beletrie, překlady.

Václav František Kocmánek (2)

Václav František Kocmánek byl český básník, spisovatel a kronikář. Narodil se v rodině vysloužilého císařského vojáka, který se usadil v Čáslavi. V letech 1621–1626 studoval v Uherském Brodě, ale kvůli bojům třicetileté války musel studium přerušit a vrátit se do Čáslavi. V roce 1627 přesídlil do Prahy a zároveň konvertoval ke katolictví, což mu umožnilo pokračovat ve studiích na jezuitské akademii, kde nakonec získal titul bakaláře. Poté působil jako učitel, nejprve v Německém Brodě a poté v Ledči nad Sázavou. V roce 1639 se usadil v Praze, kde již dožil. Učil u sv. Petra na Poříčí, v roce 1644 byl jmenován rektorem kůru u sv. Jindřicha, v roce 1650 získal stejnou pozici u sv. Štěpána. V roce 1640 se výhodně oženil, díky čemuž se stal pražským měšťanem. Kostelu sv. Jindřicha odkázal značné jmění. Ve Strahovské knihovně je uchován rukopis jeho sborníku, který obsahuje 28 básnických či písňových skladeb . Za jeho života nikdy nevyšel. Významněji se do české literatury zapsal svým dílem dějepisným . Dále psal různé hádanky, patrně zejména k výuce. K té byly určeny i jeho příležitostné verše. V jeho díle nalézáme i humoristické skladby a divadelní hry, z toho dvě mají náboženský charakter , sedm pak světský - jde o komické hříčky určené patrně k předvádění o masopustu . Ve všech se objevuje komický typ hloupého sedláka, známý už od Kocm...

Antonín Řezáč (1)

Technické spisy z oboru obrábění kovů, konstruktérské technologie a strojírenství.

Aneta Hauznerová (1)

Narozena 20.7.1989 v Liberci. Básnířka.

Ján Boško (1)

Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco , vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti . On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry – Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je ke společné modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté, a které si díky své výborné paměti slovo od slova pamatoval. Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře. Při návratu domů se s ním dal do řeči kněz Don Calosso. Měl pochybnosti o tom, zda si Bosco z kázání něco zapamatoval. Poté, co mu Bosco odříkal přesně celé kázání, byl ...

Stanislav Prokeš (1)

Práce o obrábění dřeva.

Miroslav Siegl (1)

Autor knih o automobilech.

Miroslav Rybín (1)

Práce o spalování paliv a odpadů.

Josef Wanke (1)

Narozen 10.10.1886 v Zahrádkách u České Lípy, zemřel roku 1970. Ing., dr., profesor německé techniky v Praze. Práce v oboru konstrukcí z ocelových trubek.

Jaroslav Nováček (1)

Narozen 05.02.1926 Nárameč, okr. Třebíč. Architekt.

Jaromír Macek (1)

Narozen 16. 2. 1931 v Hrobě, zemřel 2006. Muzejní pracovník, autor publikací z oboru muzejnictví, knihařství, vlastivědy a historie.

Václav Farka (1)

Vodohospodářská literatura.

Ján Palárik (1)

Ján Palárik byl slovenský katolický kněz, spisovatel-dramatik, publicista, překladatel a národní buditel. Patřil vedle Jána Chalupky k nejznámějším slovenským dramatikům 19. století. Jeho otec Šimon Palárik byl místní učitel a varhaník. Matka Anna byla rozená Pastorková. Ján Palárik měl sedm sourozenů, dospělosti se vsak dožili jen jeho dva bratři a dvě jeho sestry. Počáteční vzdělání, i hudební, dostal od rodičů. Gymnázium studoval v Prešově a Kecskemétu, teologii pak studoval v Ostřihomi, Bratislavě a Trnavě. Spolu s Jozefem Viktorinem, Martinem Hattalou a hrabětem Rudolfem Nyárim zde vytvořili kroužek národně uvědomělých, pokrokově a racionalisticky orientovaných seminaristů. Po vysvěcení působil ve Starém Tekově, Vindšachte a Banské Štiavnici. V letech 1852-1862 působil na německé faře v Pešti. V šedesátých letech 19. století se začal věnoval politické publicistice, přispíval zejména do časopisu Priateľ školy a literatúry a Slovenských novín. Významným způsobem zasáhl do dobových jazykových sporů týkajících se podoby spisovného slovenského jazyka – ve svých článcích hájil tzv. štúrovskou slovenštinu. Spoluzakládal Matici slovenskou, pro její potřeby pak posuzoval divadelní hry a byl také pořizovatelem čítanek a gramatiky pro katolické školy. V roce 1868 se účastnil založení nové politické strany – Novej školy slovenskej. Jejím cílem bylo spolu s uherskou levicí obnovit zákony z roku 1848 a učinit z rakouské reálné unie pouhou unii personální. Své politické názory Palárik otevřeně prezentoval i v almanachu Lipa , kde nabídl vlastní variantu řešení vztahů mezi slovanskými národy: necentralistickou, demokratickou a federalistickou reformu slovanské myšlenky s odmítnutím ruského absolutismu – čímž se polemicky vymezil zejména vůči rusofilské koncepci Jána Kollára. Od roku 1862, na přímluvu hraběnky Esterházyové-Bezobrazovové, působil v Majcichově až do ...

Anne Civardi (1)

Autorka naučných a encyklopedických knih pro děti.

Kate Chopin (1)

Kate Chopin, rozená Katherine O'Flaherty , byla americká autorka povídek a románů. Je považovaná za předchůdkyni feministických autorů 20. století. Mezi léty 1892 a 1895 napsala mnoho povídek pro děti i dospělé, které byly zveřejněny v časopisech jako Atlantic, Monthly, Vogue, The Century Magazine a The Youth's Companion. Mezi její nejvýznamnější práce patří dvě sbírky povídek Bayou Folk a A Night in Acadie . Objevila se zde například povídka Desirée's Baby , což je příběh o míšení ras v Louisianě, nebo The story of an Hour a The Storm . Chopin také napsala také dva romány, At Fault a Probuzení . Chopin je uznávaná jako jedna z předních spisovatelek své doby. V roce 1915 Fred Lewis napsal „některé její práce jsou tím nejlepším, co bylo kdy napsáno ve Francii nebo dokonce v Americe“. Chopin se narodila jako Katherine O'Flaherty v St. Louis, Missouri. Její otec Thomas O'Flaherty byl úspěšný obchodník, který emigroval z Galway v Irsku. Její matka Eliza Faris byla členem francouzské komunity v St. Louis. Chopin měla mezi předky první evropské obyvatele z Dauphin Island v Alabamě. Byla třetí z pěti dětí, ale její sestry zemřely v dětství a její nevlastní bratři zemřeli ve svých dvaceti letech. Po smrti otce v roce 1855 si Kate vytvořila blízký vztah se svou matkou, babičkou a prababičkou. Stala se vášnivou čtenářkou pohádek, poezie a náboženských alegorií, stejně tak jako klasických a moderních románů. Dne 8. července 1870 se provdala v St. Louis za Oscara Chopina a usadila se v New Orleans. Měla šest dětí, které se narodily v letech 1871 až 1879: Jeana Baptistu, Oscara Charlese, George Francise, Fredericka, Felixe Andrewa a Lélii . V roce 1879 se přestěhovali do Cloutierville na jihu farnosti Natchitoches, kde Oscar řídil několik malých plantáží a obchod se smíšeným zbožím. Stali se aktivní v komunitě, kde Chopin získala mnoho ...

Vladimir Il'jič Lenin (1)

Vladimír Iljič Uljanov , který přijal přezdívku Lenin , – 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy), byl ruský komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády SSSR a teoretik leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Všeobecně je označován za zakladatele komunistického Sovětského svazu. Stál v čele bolševické revoluce roku 1917 v Rusku. Byl inspirátorem a hlavním organizátorem masového vyvražďování vlastního obyvatelstva.

M. Hubert (1)

Kateřina Nora Nováková (1)

Narozena 29. 8. 1974 v Jablonci nad Nisou. PhDr., Ph.D., muzeoložka, kurátorka sbírkových fondů, zaměřená na šperk, zlatnictví a stříbrnictví, medaile a plakety 19.-20. století, též uměleckou fotografii. Absolventka jablonecké Uměleckoprůmyslové školy a spoluautorka publikace, která byla vydána k jejímu 120. výročí.

Gabriele D'Annunzio (1)

... je vrcholným představitelem italské dekadence; šíří své tvorby zasahuje všechny oblasti literatury, od poezie po umění dramatické. Těžiště jeho práce je v tvorbě románové a novelistické, přestože jako hlavní zásluhu mu bývá přičítáno především obohacení italského básnického jazyka.

José Arce (1)

Španělský nebo německý cvičitel psů.

Zdena Vinklerová (1)

Spisovatelka.

Emmanuelle Cailler (1)

Francouzská výtvarnice, též autorka praktických příruček výtvarných prací.

Helena Řeřábková (1)

Vystudovala Střední průmyslovou školu chemickou v Praze a Školský ústav umělecké výroby - obory ruční výšivka, tkaní, šitá krajka. Působila na Vysoké škole chemicko-technologické na oddělení technické fotografie. Od roku 1996 pořádá umělecké kurzy a tvoří v oborech tiffany, fussing a textilní techniky. Měla několik výstav a přehlídek originálních oděvů a textilních technik v Praze.

Yosef Hayim Yerushalmi (1)

Yosef Hayim Yerushalmi byl americký historik a vysokoškolský pedagog, byl profesorem na Harvardově a Columbijské univerzitě. Narodil se roku 1932 v Bronxu jako syn učitele hebrejštiny. Rodiče byli imigranti z Ruska, hovořící jazykem jidiš, kteří se přistěhovali do USA. Byl v mládí studentem ješivy a v roce 1956 získal bakalářský titul na Yeshiva University v New Yorku. V roce 1957 byl ustanoven rabínem synagogy Beth Emeth v Larchmontu, kde pracoval rok. V roce 1966 získal doktorát na Columbijské univerzitě. V letech 1966−1980 byl řádným profesorem hebrejštiny a židovské historie na Harvardově univerzitě. V roce 1980 byl jmenován profesorem židovské historie, kultury a společnosti na Columbijské univerzitě, kde působil do roku 2008. Zemřel na rozedmu plic roku 2009 na Manhattanu v New Yorku. Kromě jiných ocenění získal roku 1989 grant „Guggenheimovo stipendium“. V roce 1982 publikoval asi svou nejvlivnější práci s názvem Zakhor: Jewish History and Jewish Memory , která vyšla roku 1988 i v němčině. Z jeho knih česky vyšla roku 2015 studie Freudovy knihy Muž Mojžíš a monoteistické náboženství pod názvem Freudův Mojžíš : Judaismus konečný a nekonečný, která v roce 1992 získala National Yewish Book Award v kategorii židovské myšlení .

Brian Lancaster (1)

Josef Benedikt (2)

Narozen 29.8.1895 ve Viklanticích. Básník.

Joseph Dov Soloveitchik (1)

Židovský rabín a filosof. Rabi Josef Dov Solovějčik byl talmudista, filosof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením.

Jean-Yves Camus (1)

Karel Medulán (1)

Ing. Karel Medulán – místo působení Brno – fotograf, nezávislý novinář, spisovatel a publicista, sběratel fotoaparátů Canon, procestoval Nepál, Bhútán, Sikkim, Tibet, Dárdželing, Thajsko, Čínu, Japonsko a Senegal. Celkem navštívil 37 zemí. Zabývá se především fotodokumentací lidových slavností, náboženských svátků a rituálů a dále fotografováním ptáků. Je spoluautorem mezinárodního projektu Asia communication 2000 a tvůrcem projektů Nature for Future a Océ – colourful world of communication. Spolupracuje s významnými českými i zahraničními vydavatelstvími a mezinárodními nadačními společnostmi, účastní se řady besed a přednášek. Zabývá se digitálními technologiemi se zaměřením na dg. fotografii. Autor knihy o himálajských královstvích – Návrat do nebe a knihy Kostarika – Barevná tvář přirody –obě jsou součástí projektu Nature for Future. Ing. Karel Medulán je členem redakční rady magazínu CESTOPISY, víceprezident Českého klubu cestovatelů a manažer komunikace v Team MP Morgan racing.

Miroslav Mikovec (1)

Autor příručky pro soustružníky a prací z oblasti obrábění materiálů. Činný v šedesátých až osmedesátých letech 20. století.

Alan Sked (1)

Je profesorem na London School of Economics -obor mezinárodní historie . Studoval historii v Glasgow , pak Merton College , Oxford .

Ivan Potrč (1)

Ivan Potrč se narodil v chudé rolnické rodině v Štuki v blízkosti Ptuj. Jako teenager žijící v obtížné sociální situaci a v době vzestupu německého nacionalismu, se stal nadšeným komunistou. Vzhledem ke své politické příslušnosti byl odsouzen k jedenácti měsíců vězení a vyloučen z vysoké školy, ještě než složil závěrečné maturitní zkoušky. Od roku 1938 do roku 1941 byl zaměstnán jako novinář večerníku v Mariboru. V roce 1941 byl internován do koncentračního tábora Mathausen, odkud se vrátil v roce 1943 a připojil se k jugoslávským partyzánům. V průběhu a po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor a novinář pro noviny Domovina, Borba a Ljudska pravica. V roce 1947 se stal hlavním editorem a později ředitel vydavatelství Mladinska knjiga. Za svou literární práci získal dvě ocenění Prešerena. V roce 1947 byl oceněn za svou hru Kreflova Kmetija, a v roce 1955 za román Na kmetih. Od roku 1977 až do roku 1983 byl přidružený člen Slovinské akademie věd a umění a od roku 1983 do své smrti řádným členem Akademie.

David Ross (1)

Kanadský ilustrátor, spisovatel, karikaturista absolvent Sheridan College, pracoval v animačním poli jako designér, umělce a jako ilustrátor na různých komiksech pro různé firmy. Pro Dark Horse vytvořil komiks Star Wars: The Old Republic. Momentálně pracuje v Kanadě jako instruktor animace.

Edi Baccheschi (1)

Italská historička umění.

Martin Moravec Petr Koukal (1)