Všichni Autoři a témata

Eino Jutikkala (1)

Celým jménem Eino Kaarlo Ilmari Jutikkala se narodil 24. října 1907 v Sääksmäki a zemřel 22. prosince 2006 v Helsinkách. Je to známý finský historik, který mezi lety 1950 a 1974 přednášel historii i na Helsinské univerzitě.

Kauko Pirinen (1)

Finský historik.

Donald Matthew (1)

Anglický historik, medievalista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Miroslav Šulc (1)

Učebnice pro obor mlékařství.

Odette Ventura (1)

Manželka francouzského herce Lino Ventury, autorka vzpomínek.

Christian Brincourt (1)

Francouzský fotograf, reportér a redaktor.

Jan Vrátný (1)

Autor příruček zaměřených na volnočasové aktivity mládeže.

František Konečný (1)

Narozen: 21.1.1913 Šlapanice u Brna, zemřel: 26.4.1983. normalizační prac. ve strojírenství; spoluprac. na řadě oborových i státních norem; člen celostátních normalizačních komisí. /Úchylky geometrického tvaru a vzájemné polohy strojních součástí, Tolerance a lícování, Kótování a tolerování vyměnitelných součástí - též rus., Tolerance a přídavky na mechanické obrábění; Konstrukce tvářecích strojů; překlady odbor.publ. z ruš. a něm.; stati v odbor.čas./ Nekrolog: Čs.standard.,8,1983,č.10,s.463.

Anna Maixnerová (1)

Narozena 9. 5. 1958. Mgr., novinářka, publicistka, regionální publicistika o Znojemsku.

Stanislav Haňka (1)

Pedagog, autor učebnic přírodopisu pro základní devítileté školy.

Sergio Bambarén (1)

Narodil se v Limě, absolvoval British High School, vydal se do Ameriky, kde vystudoval na chemického inženýra na texasské univerzitě. Jeho velkou láskou je oceán a surfing. Procestoval centrální Ameriku, Mexiko, Kalifornii a Hawai. Nyní žije v Austrílii, v Sydney, kde pracuje jako manažer pro mnohonárodní organizaci.

James F Twyman (1)

Americký spisovatel, hudebník, filmový režisér a mírový aktivista, autor publikací z oblasti duchovních nauk a náboženství.

Ludvík Hájovský (1)

Narozen 19.2.1905, zemřel 15.5.1978. Ing. Dr.techn., profesor fakulty báňských strojů, práce z oboru.

I. V Virozub (1)

R. E Lejbovič (1)

Pavel Kohn (1)

Pavel Kohn byl židovský autor žijící v Německu, kam v roce 1967 emigroval z rodného Československa. Byl manželem malířky Rut Kohnové, měl tři děti a 8 vnoučat. Pavel Kohn se narodil v Praze židovským rodičům. Za druhé světové války prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, holokaust přežil jako jediný z celé své rodiny. V prvních dnech po osvobození se stal účastníkem "akce zámky" : ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví byly zřízeny ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později byla "akce zámky" rozšířena i na německé děti z českých internačních táborů. Po válce se Pavel Kohn rozhodl setrvat v Československu a vystudoval dramaturgii na AMU. Po studiích pracoval jako dramaturg, publicista a překladatel. Na přelomu 50. a 60. let byl z politických důvodů perzekvován, v roce 1967 emigroval s celou svou rodinou do Německa. V letech 1968–1990 pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1989 vydával své publikace i v ČR. Věnoval se i básnické tvorbě. Námětem řady jeho textů se stal život a dílo humanisty Přemysla Pittra. Pavel Kohn byl dlouholetým členem Ediční rady Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, aktivně se účastnil řady seminářů a konferencí, rád pracoval se studenty a mladými lidmi. V roce 2021 byla na jeho počest pojmenována ulice Pavla Kohna v Třebíči.

Guillaume de Machaut (1)

Guillaume de Machaut, někdy psán Machault byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje. Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..." Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku. Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal: Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle franco...

Jan Křtitel Vaňhal (1)

Jan Křtitel Vaňhal také Johann Baptist Wanhal či dokonce van Hall byl český hudební skladatel druhé poloviny 18. století. Jan Křtitel Vaňhal se narodil v rodině koláře Jana Vaňhala a již od raného dětství projevoval hudební nadání. První hudební vzdělání mu poskytl vesnický učitel a varhaník Kozák v Maršově. Poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu. V 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později přešel do Hněvčevse jako varhaník a ředitel kůru. V roce 1760 se o jeho nadání dozvěděla majitelka panství Nechanice hraběnka Schafgotschová a vzala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby. Kompozici ho zde učil Carl Ditters von Dittersdorf. Vaňhal se během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně. Získal si oblibu ve šlechtických kruzích a podařilo se mu též vykoupit z poddanství. Baron Riesch mu roku 1769 umožnil dvouletý studijní pobyt v Itálii. V Benátkách poznal Christopha Willibalda Glucka. V Římě zkomponoval dvě opery na libreta Pietra Metastasia , které tam také byly provedeny. Po návštěvě dalších italských měst se v roce 1771 vrátil do Vídně. Po návratu mu Baron Riesch vyjednal místo kapelníka v Drážďanech. Vaňhal však nabídku odmítl. Zápasil v té době s duševní chorobou. Psychickou rovnováhu poté hledal mj. na statcích hraběte Erdödyho ve Varaždíně . Pro Varaždin zkomponoval oratorium Umučení Páně. Do Vídně se znovu vrátil až roku 1780. Získal si proslulost jako symfonik i jako skladatel chrámové a komorní hudby. Stal se také členem prestižního smyčcového kvarteta ve složení Karl Ditters von Dittersdorf – první housle, Joseph Haydn – druhé housle, Wolfgang Amadeus Mozart – viola a Vaňhal – violoncello. V závěru života vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným ...

Pavel Havlík (1)

Pavel Havlík také Louis Havlík byl hudební skladatel, textař, kytarista, rozhlasový publicista a hudební pedagog. Byl zakladatelem skupiny ...a Hosté, ve které působil s Miroslavem Ošancem, Ivou Sekotovou a Janem Nikendeyem. Spolupracoval i s dalšími českými folkovými a bluesovými skupinami, například Jarret, Jen tak, Pohromadě na přehradě či Těla. Věnoval se i výuce hry na kytaru, spolu s Miroslavem Ošancem byl spoluzakladatelem Nové hudební školy ve Vratislavicích. Věnoval se i psaní hudby k divadelním hrám. Byl spoluautorem hudby k divadelní hře Vánoce s Kulišákem v Naivním divadle v Liberci. Společně s Frederikem Velinským, synem písničkáře Jaroslava Velinského vydal hudební publikaci 1419 kytarových akordů, a dále publikaci Je to brnkačka. Působil jako hudební publicista v Českém rozhlase v Ústí nad Labem, kde více než 13 let připravoval týdeník Zvukový Portýr. Žil převážně v Liberci, kde byl dlouhá léta činný v Experimentálním studiu, ve kterém působil od jeho začátků v Barvířské ulici, a stejně tak i po jeho přestěhování do Lidových sadů. Od Zuzany Navarové dostal svého času nabídku ke spolupráci, kterou odmítl. Několik let pečoval o svou postiženou dceru Kateřinu. Přibližně od roku 2015 žil až do konce svého života v Osečné.

Ferdinand Mládek (1)

Narodil se 3. řijna .1881 v Hlinsku. Pracoval jako středoškolský profesor v Pardubicích, stal se také autorem několika populárně vědeckých prací. Zemřel 11. 7. 1966 v Pardubicích.

Rudolf Weyergans (1)

Terapeut.

Peter Zvon (1)

JUDr. Vladimír Sýkora byl slovenský dramatik, divadelní kritik a režisér. Narodil se v rodině státního úředníka. Vyrůstal na Slovensku, kam po vzniku Československa přijel jeho otec Čeněk Sýkora. Lidovou školu absolvoval v Bratislavě a gymnázium pro problémy s prospěchem dokončil v roce 1932 ve slovenském městě Zlaté Moravce. Po ukončení gymnázia začal studovat práva v Praze, ale po uzavření českých vysokých škol nacisty studium dokončil v Bratislavě. Po ukončení vysoké školy byl zaměstnán jako právník ve Všeobecné úvěrové bance, později pracoval v Tatrabance jako vedoucí právního oddělení. Zemřel předčasně na tyfus ve věku 29 let. Od roku 1940 začal psát do časopisu Elán divadelní kritiky pod pseudonymem Juraj Valach. Svými kritikami a referáty se dostal mezi přední slovenské divadelní kritiky. Jeho referáty vyšly také knižně pod názvem Divadelní články a kritiky. V témže roce pod pseudonymem Peter Zvon také napsal svoji první divadelní hru, kterou nazval Tanec nad plačom . Byla to jemná komedie, ve které autor podal konfrontaci starého a nového světa, zprostředkovanou tak, že se v textu střídá próza s verši . Hra je kritikou tehdejší společnosti – kultury, politiky i společenského života. Jeho druhá divadelní hra Vzdálená země je komedie, jejíž děj se odehrává v době druhé světové války na opuštěném ostrově. Také v této hře se střídá próza s verši. Rok 1940 byl pro něho významný také tím, že v tomto roce pojal za manželku herečku činohry Slovenského národního divadla Oľgu Kadancovou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Sýkora na slovenské Wikipedii.

Peter Fiell (1)

Věnuje se designérskému poradenství. Práce z oboru.

Victor Eftimiu (1)

Rumunský dramatik, prozaik a básník. Textař.

Simon Blackburn (1)

Simon Blackburn je anglický filozof, představitel analytické filozofie. Zaobírá se především etikou. Je v ní představitelem tzv. quasi-realismu, který se snaží navázat na dílo Davida Humea. Hlásí se k humanismu.

Jiří Kavalec (1)

Autor publikace z oboru rybářství.

Marie-France Toinet (1)

Vědecká pracovnice na Fondation Nationale des Science Polituques v Paříži se specializovala na politologii USA. Je autorkou řady monografií z této oblasti. Přednášela na amerických univerzitách .

Jan Tschichold (1)

Jan Tschichold byl typograf, knižní grafik, učitel a spisovatel. Tschichold prohlašoval, že je jedním z nejdůležitějších typografů 20. století. Málokdo se jeho prohlášení pokusil popřít. Byl synem písmomalíře a učil se kaligrafii, s typografií začal pracovat ve velmi raném věku. Vyrostl v Německu, úzce spolupracoval s Paulem Rennerem a po vzestupu nacistické strany uprchl do Švýcarska. Jeho důraz na novou typografii a sans-serifová písma byl považován za hrozbu pro kulturní dědictví Německa, které tradičně používalo gotickou typografii. Nacisté se zmocnili většiny jeho práce, než se mu podařilo uprchnout ze země. Jeho kniha Die Neue Typographie systematizovala principy modernistické tvorby počínajíc požadavkem nejpřímočařejší a nejjednodušší grafické komunikace a končíc definováním konkrétních výrazových prostředků, prosazoval pravidla pro standardizaci postupů týkajících se moderního typu použití. Podobnou "učebnicí" moderny v grafickém designu se ve Švýcarsku stala jeho další kniha Typographische Gestaltung , kterou vydal už ve Švýcarsku roku 1935. Zmínku si zaslouží skutečnost, že zanedlouho po jejím vydání revidoval Tschichold své ortodoxní stanovisko a ve jménu hlouběji chápané funkčnosti komunikace opustil formálně definované principy tvorby. Rehabilitoval například symetrickou kompozici i patková písma. Ve Švýcarsku měl již tehdy mnoho následovníků, kteří jeho názorový posun považovali za odsouzeníhodnou zradu. Odsoudil všechny typy písma, s výjimkou sans-serifových typů, obhajoval standardizované formáty papíru a stanovil obecné zásady pro vytvoření typografické hierarchie při použití typu písma v designu. Zatímco má text dodnes stále mnoho relativních použití, vrátil se nakonec Tschichold ke klasicistní teorii, v níž byly centrální vzory a římské typy písma favorizovány před bloky kopií. Část své kariéry strávil s Pengui...

Mike Henry (1)

Mike Henry je americký hlasový herec, komik a producent. Je známý svou prací na animovaném televizním seriálu Griffinovi, kde mimo jiné píše a produkuje epizody a namlouvá Clevelanda Browna, Herberta, Bruce a Consuela. Spoluvytvořil spin-off Cleveland show , ve kterém také hrál. V televizním seriálu The Orville ztvárnil vedlejší roli, Danna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mike Henry na anglické Wikipedii.

Lorenzo de&apos Medici (1)

Karel Malich (1)

Karel Malich byl český sochař, malíř a grafik. Karel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu. V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích , v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Po ukončení studia se usadil v Praze a roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou. V letech 1953–1955 absolvoval základní vojenskou službu v Českých Budějovicích. Po návratu se rozvedl a živil se jako grafik a ilustrátor. Roku 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. Roku 1958 se stal členem SČUG Hollar, získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech a začal se intenzivně věnovat malbě. V témže roce založil se svými spolužáky z Pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem tvůrčí skupinu Proměna, se kterou vystavoval do roku 1967. Během cesty do Polska, kterou organizoval SČVU, se spřátelil s Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem a stal se členem jejich stolní společnosti v kavárně Slavia. Roku 1961 se Karlovi a Haně Malichovým narodila dcera Kateřina. Roku 1963 byl Malich spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka. Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby představila roku 1966 Ludmila Vachtová ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze. Výstava obdržela cenu SČSVU za nejlepší výstavu roku. V následujícím roce byla Malichova Černobílá pla...

Bohumil Bláha (1)

Igor Bruzl (1)

Dlouholetý sportovní žurnalista, který dostal nabídku fotbalového klubu Baníku Ostrava, aby se stal jeho zaměstnancem a staral se o vztahy s veřejností. Později se stal také členem představenstva fotbalového klubu, politik regionálního rozsahu bez politické příslušnosti, Člen rady města Bohumína a předseda komise sportu. Dosud napsal jedinou knihu: Baníčku, my jsme s tebou, rekapitulující historii nejslavnějšího ostravského fotbalového klubu

Jaroslav Dejmek (1)

Narozen 15. 2. 1935 v Kruhu , zemřel 18. 6. 2022. Středoškolský učitel matematiky, kronikář obce Horní Branná.

Martin Velický (1)

Získal cenu pre najmladšieho finalistu v súťaži Cena Gustáva Reussa 1997 za poviedky "Kožušinová panvica" a "Pozoruhodná cesta L a A". V čase súťaže uviedol bydisko: Trnava.

Jaroslav Srnka (1)

Autor knihy anekdot.

Jarmil Sekera (2)

Autor anekdot a satirických textů. Publikoval také pod grafonymem J & S

Peter Huchel (1)

Peter Huchel byl německý básník, dramatik a editor. V letech 1923 až 1926 studoval literaturu a filosofii v Berlíně, Freiburgu a Vídni, v letech 1927 až 1930 cestoval po Francii, Rumunsku, Maďarsku a Turecku. První básně uveřejnil v letech 1931 až 1936, od roku 1934 psal rozhlasové hry. Za války bojoval na východní frontě a skončil v sovětském zajetí. Po návratu opět pracoval pro východoněmecký rozhlas a redigoval literární revue Sinn und Form. V roce 1961 se dostal do konfliktu s východoněmeckým režimem, následujícího roku byl nucen vzdát se pozice šéfredaktora Sinn und Form a žil pak v izolaci pod dohledem státní bezpečnosti Stasi. Roku 1971 mu bylo dovoleno emigrovat na Západ. Peter Huchel byl autorem především poesie, k jeho známějším básním patří např. 'Thrakien'.

Miroslav Linka (1)

Spoluautor příručky o výtvarném tvoření.

Blažena Przybylová (1)

Blažena Przybylová byla česká archivářka a ředitelka Archivu města Ostravy. Po absolvovaní Střední všeobecně vzdělávací školy v Ostravě v roce 1970 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně v roce 1975 obor archivnictví. V letech 1975–77 pracovala v Okresním archivu v Blansku a poté do roku 1992 jako vedoucí podnikového archivu Železáren a drátoven Bohumín. V Archivu města Ostravy pracovala od roku 1993 jako archivářka a od 1. července 1995 jako ředitelka. Zemřela 31. října 2017 po střetu s trolejbusem u křižovatky Sokolská třída a Na Hradbách.

Peter Želinský (1)

Ing. Peter Želinský se narodil 11. února 1960. Pochází ze staročeského šlechtického rodu. Jeho předkové a příbuzní bojovali na Bílé Hoře, ve druhé světové válce, ve Vietnamu. Vystudoval Vojenskou akademii. Působil ve štábních a velitelských funkcích. Po návratu z války v Zálivu propuštěn v armády. Od roku 1992 byl mluvčím Sdružení veteránů . Zasazoval se o řádné vyšetření nemocí ze Zálivu. O historii svého rodu napsal knihu V moci nejvyššího a příběh je připraven k zfilmování v Hollywoodu .

Emilie Bastian-Stumpf (1)

Německá spisovatelka.

Augusto Cury (1)

Augusto Jorge Cury je brazilský lékař, psychiatr, psychoterapeut a spisovatel. Vyvinul teorii multifokální, o fungování mysli a stavebního procesu myšlení. Prodalo se mu přes 15 milionu výtisků knih v Brazílii. Je výzkumník v oblasti kvality života a rozvoje inteligence, řešení povahy, výstavby a dynamiky emocí a myšlenek. Jeho díla byla publikována ve více než 40 zemích.

Přemysl Rolčík (1)

Narozen 8.5.1922 v Praze, zemřel 24.9.1989 v Praze. Profesor Vysoké školy umělecko průmyslové pro obor knižní kultury, grafik, ilustrátor.

Robert B Edgerton (1)

Robert B. Edgerton, rodák z Maywoodu ve státě Illinois, působil dlouho jako profesor psychologie na Kalifornské státní univerzitě v L.A. Je autorem víc než dvaceti knih o psychologii, antropologii a sociologii.

Matthew Scott Hansen (1)

Americký spisovatel.

Zdeněk Martinek (1)

Zdeněk Martínek byl český herec. Pocházel ze živnostenské rodiny, jeho otec byl obchodník. Herectví vystudoval na Pražské konzervatoři v letech 1941 až 1946, poté následovala základní vojenská služba. V českém filmu a v televizi působil prakticky 40 let , většinou se ale jednalo vždy o role drobné, vedlejší či epizodní, hrál zde nejrůznější lidi a postavy. Jeho hubená až vychrtlá postava jej, zejména ve vyšším věku, předurčovala spíše pro role vážné až záporné. Ke konci života hrál často různé nevrlé dědky. Nejčastěji hrál ve filmech Karla Kachyni. Výborný byl v tel. filmu "Nejlepší kšeft mého života", kde si zahrál milovníka života.

Jaroslav Řehoř (1)

Narozen 9. 2. 1934 v Litomyšli, zemřel 31. 3. 2023. Strojní inženýř, hodinář, konstruktér, překladatel odborných textů z německého jazyka, práce z oboru.

Jarmila Turnerová (2)

Narozena 15.5.1904 v Praze. PhDr., středoškolská profesorka, básně a prózy.

B. A James (1)

Britský pilot RAF a publicista, diplomat.

Marie Šteflová (1)

W. R. Hoffmann (1)

W. Hubert (1)

U. Lottringová (1)

Ute Moos (1)

Léčitelka, autorka publikací z oblasti alternativního lékařství.

Sonnhilda Bischoff (1)

Ursula Kopp (1)

Pavol Čaplovič (2)

Bol slovenský archeológ, historik a etnograf zaoberajúci sa predovšetkým archeologickm výskumom na Orave. Písal o hromadných nálezoch v Nižnej, Hrádku v Istebnom, lužických hroboch pod Skalkou, praveku oravy, Trninách, Tupej skale nad Vyšným Kubínom. Knižne mu vyšli práce: Oravský zámok, Čaro kresaného dreva, Ľud Oravy v minulosti. Zostavil monografiu Dolného Kubína, Veličnej, Podbieľa. Všetky svoje práce aj fotograficky zdokumentoval. Svoju vedeckú činnosť zavŕšil monumentálnou monografiou Orava v praveku.

Miroslava Kvášová (1)

PhDr. Miroslava Kvášová , historička, archivářka, kurátorka a knihovnice, publikuje práce z historie Pelhřimovska. Vystudovala historii na Palackého univerzitě v Olomouci. Působí jako zastupkyně ředitele Muzea Vysočiny Pelhřimov a vedoucí Vědecko-výstavního oddělení MVP.

Hans Friedrich Leopold von Seeckt (1)