Výpis všech autorů

Otakar Theer

Otakar Theer byl český básník, prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se jako syn rytmistra c. a k. armády Karla Theera a jeho ženy Františky Brzorádové v době, kdy byl otec převelen do Bukoviny. Vojenská služba později otce zavedla do kasáren v Praze na Pohořelci a rodina bydlela na Hradčanech. Otakar začal psát básně v Praze v době svých gymnazijních studií. Po ukončení reálného gymnázia v Žitné studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale v průběhu studia přestoupil na Filozofickou fakultu téže univerzity. Jako student nesouhlasil s názory T. G. Masaryka v otázce hilsneriády. Ve školním roce 1902–1903 studoval v Paříži na Sorbonně. Výnosem c. a k. ministerstva kultu a vyučování z 18.6.1906 byl ustanoven praktikantem Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval i nadále a kariéru dovršil jako úředník téže knihovny. Zůstal svobodný, ačkoliv byl pokřtěn a vychován v římsko-katolické rodině, víru při své orientaci k levici a anarchismu odvrhl. Spolupracoval s časopisem Lumír a Literárními listy. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem, vyhledává často dekadentní a erotické motivy. Patřil také k okruhu spisovatelů kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily. Po řadu let pravidelně navštěvoval literární salon Anny Lauermannové-Mikschové, která tvořila pod pseudonymem Felix Téver, pro niž se stal rádcem a prvním kritikem jejích literárních děl. Kromě vlastní tvorby se věnoval též překládání z francouzštiny a angličtiny.

Lubomír Tomek

Narozen 13. 7. 1926 v Bylnici u Zlína, zemřel 6. 9. 2006 v Hořovicích. Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie, básník, autor dramatizací pro rozhlas, zejména pro děti.

Brian Tracy

Brian Tracy je profesionální řečník, školitel a konzultant. Je prezidentem školící a poradenské firmy Brian Tracy International, jejíž sídlo je v Solana Beach, ve státě Kalifornie. Díky své práci se stal rovněž milionářem. Brian má za sebou nelehký život. Ze střední školy odešel bez maturity a několik let se živil manuální prací. Umýval nádobí, kácel stromy, kopal studny, pracoval v továrnách, na rančích a farmách. Kolem pětadvaceti let se stal prodejcem a začal šplhat na žebříčku podnikatelského světa. Studoval a aplikoval v praxi každičkou myšlenku, metodu či způsob, o kterém se dozvěděl, a rok za rokem se prokousával výš a výš, až se stal provozním vedoucím ve společnosti s ročním obratem 265 milionů dolarů. Když mu bylo třicet, zapsal se na University of Alberta a stal se bakalářem ekonomie. Na albert Jackson University získal titul MBA. Pracoval ve dvaadvaceti různých společnostech a průmyslových odvětvích. Od roku 1981 vyučuje své principy po celé zemi. Jeho knihy, audio programy a videosemináře byly přeloženy již do pětatřiceti jazyků a používají se ve dvaapadesáti zemích světa. Brian se o své názory podělil již s více než čtyřmi miliony lidí v pětačtyřiceti zemích. Pracoval jako poradce a školitel pro více než tisíc firem. Prožil a sám v praxi vyzkoušel každičký princip, o kterém hovoří ve své knize. Vyvedl sám sebe a tisíce dalších lidí z pocitu frustrace a neúspěchu na cestu k prosperitě a úspěchu. Brian Tracy nazývá sám sebe \"eklektikem\". Nepovažuje se za akademika a badatele, nýbrž za syntetizátora informací. Ročně tráví stovky hodin čtením nejrůznějších novin, časopisů, knih a dalších materiálů. Kromě toho věnuje mnoho hodin poslechu audioprogramů, navštěvuje řadu seminářů a sleduje spousta videonahrávek k tématům, jež ho zajímají. Informace shromážděné z rozhlasu, televize a jiných médií patří také k základů jeho vědomostí. Brian asimiluje myšlenky a informace získané na základě vlastních zkušeností. Myšlenky a informace získané od jiných lidí pak...

Stanislav Trča

MUDr. Stanislav Trča, CSc., se narodil v jižních Čechách. Do gymnázia chodil v Písku. Promoval na Fakultě Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci pracoval jako lékař chirurgického oddělení Okresní nemocnice Mělník. Po třech letech nastoupil na gynekologicko-porodnickou kliniku v Praze, kde pracoval zpočátku jako sekundární lékař, později jako odborný asistent. Kromě odborné lékařské práce přednášel studentům. Složil atestaci I. a II. stupně z gynekologie a porodnictví. Od roku 1973 kandidát lékařských věd . Publikoval přes 40 odborných článků v domácích i zahraničních lékařských časopisech. Přednášel na několika celostátních lékařských sjezdech a také na zahraničních kongresech ve Vídni, Varšavě a Berlíně. Napsal několik populár

Sergej Tryml

Doc. PhDr. Sergej Tryml, CSc. je vysokoškolský učitel , zaměřující se na výuku cizích jazyků, zvláště pak angličtiny. Je i autorem rozsáhlejší publikační činnosti v této oblasti.

Henry David Thoreau

Henry David Thoreau byl americký filosof, jeden z hlavních představitelů transcendentalismu, dále esejista, moralista a básník. Narodil se jako David Henry Thoreau v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Zejména znalosti jazyků se ukázaly být velmi užitečné – díky nim mohl číst díla klasiků v originále a v některých jeho knihách se objevují například přímé citace v řečtině. Studia na Harvardu ukončil v roce 1837. Po návratu z Harvardu přijal místo učitele na concordské Center School, ale pracovní poměr netrval dlouho. Po dvou týdnech přišel na hospitaci jeden z členů školní komise a mladému učiteli vytkl, že ve svých hodinách málo používá rákosku. Thoreau tedy náhodně vybral několik žáků, těm demonstrativně napráskal a ještě ten den dal výpověď. To ho v rodném městě nepostavilo do dobrého světla, stejně jako když se někdy v této době rozhodl změnit své původní jméno David Henry na Henry David. Většina jeho spoluobčanů totiž měla zato, že jméno dané při křtu, tedy od Boha, by člověk neměl měnit. V dalších letech se Thoreau podílel na činnosti rodinné továrny na výrobu tužek, živil se jako zeměměřič, se svým bratrem Johnem provozoval soukromou školu a pracoval jako zahradník a údržbář v domě svého přítele a mentora Ralpha Waldo Emersona. V roce 1839 vyrazili bratři Thoreauovi na dvoutýdenní cestu lodí, kterou Henry později shrnul do jednoho týdne v knize Týden na řekách Concord a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack River...

Georg Philipp Telemann

Georg Philipp Telemann byl plodný německý barokní skladatel a multiinstrumentalista, považovaný za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýznamnějších skladatelů své doby. Telemann se narodil 14. března 1681 v Magdeburku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské, a stal se ústřední postavou hudebního světa díky svým inovativním skladbám a vlivu na rozvoj žánru koncertu a komorní hudby. Během své kariéry zastával různé významné hudební funkce, mimo jiné byl kapelníkem v Sorau , Eisenachu a Frankfurtu, než se nakonec usadil v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů tohoto města.

Emma Tekelyová

Emma Tekelyová modelka, televízna hlásateľka, moderátorka, scenáristka, módna návrhárka, spisovateľka Vzdelanie: Vyštudovala právo, novinársky postgraduál a na základe konkurzu sa v roku 1981 stala hlásateľkou Slovenskej televízie, moderátorkou kultúrnych a spoločenských podujatí, festivalov a zábavných programov. Životopis: Od roku 1974 pôsobila ako modelka pre všetky slovenské módne a ženské časopisy, predvádzala doma i v zahraničí pre Slovakotex a Centrotex, počas pôsobenia v modelingu mala 41 titulných strán. Bola dvornou fotomodelkou časopisu Móda a najviac fotografovaná Karolom Kállayom a Jadranom Šetlíkom z Prahy. V roku 1986 založila prvú módnu agentúru Štúdio módy na podporu slovenských módnych tvorcov a odevných výtvarníkov , ktorých tvorbu prezentovala v scénických kompozíciách na Slovensku ale aj v rámci Dní kultúry v zahraničí. V roku 1991 založila na podnet francúzskej agentúry CARIN PARIS Prvú školu modeliek na Slovensku. Koncepčne a scenáristicky sa venovala módnym prehliadkam a prezentácii slovenskej módnej tvorby s dôrazom na jej presadenie sa v kontexte československých pomerov a zviditeľnenie sa smerom k zahraničiu. Publikovala v odbornej tlači, prácou v médiách pomáhala pri rozvíjaní módneho diania na Slovensku. Ako prvá na Slovensku vyhrala čitateľskú anketu – najlepšie oblečená žena na televíznej obrazovke. V roku 1993 ako odborný poradca, scenárista i moderátor stála pri zrode najprestížnejšej svetovej súťaže modeliek v Československu The LOOK of the YEAR v Prahe a Bratislave. V roku 1994 sa stala garantom a producentom Medzinárodnej súťaže známeho nemeckého časopisu BURDA na Slovensku a prostredníctvom nej pomáhala pri presadzovaní sa slovenským módnym tvorcom v zahraničí. Od roku 1991 – 1995 sa stala uznávanou moderátorkou mimoriadne úspešného televízneho programu SALÓN BEAUTY. Jej scenáristickou doménou sa stala oblasť módy, kultúry a životného štýlu. Kaž...

Zdeněk Thoma

Zdeněk Thoma je český fotograf, publicista a cestovatel, původním povoláním chemik. Je členem Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů ČR a Obce spisovatelů. V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografuje. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil přes sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla. Zdeněk Thoma se narodil vojenskému lékaři MUDr. Otomaru Thomovi v Praze. Od svých dětských let fotografoval a sám si také snímky zpracovával. Když se ve svých čtrnácti letech vydal s ještě mladším kamarádem na cestu autostopem kolem republiky, napsal si z putování podrobný deník ilustrovaný kresbami a svými snímky, a tehdy se začalo formovat to, co ho baví a živí dodnes: fotografování, psaní, cestování. Studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, maturoval 1958. Po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař, ale jeho záliba ve fotografování a první publikační úspěchy ho v roce 1964 přivedly k životu na volné noze. Intenzivně spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět. Současně v letech 1964–1970 vykonával funkci organizačního vedoucího tehdy slavného bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. V letech 1967–1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU, kde jeho profesory byli Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu opustil kvůli cestování. Na sklonku pražského jara se mu podařilo zorganizovat Expedici Sakura – roční cestu čtyř kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku. Tato dobrodružná cesta pozn...

T. E Tisovský

T. E. Tisovský, vlastním jménem Tobiáš Eliáš , byl český spisovatel a publicista. Tobiáš Eliáš se narodil ve statku čp. 46. v rodině sedláka Tobiáše Eliáše a Kateřiny, rozené Kvapilové. Svá školní léta prožíval v Českých Heřmanicích a ve Vysokém Mýtě. Absolvoval vyšší reálku v Litomyšli a potom České vysoké učení technické v Praze. Nastoupil krátce do zaměstnání jako chemik v cukrovaru v Městci Králové a v roce 1892 nastoupil k Zemskému finančnímu ředitelství jako účetní revident-kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. V letech 1892 až 1910 pracoval na finančním úřadě v Táboře a až do penzionování v Praze. Potom žil v Sadské ve své vilce, kterou nazval „Tisová“. V roce 1923 byl T. E. Tisovský jmenován čestným občanem tisovské obce, v dubnu 2008 mu byl u rodného domu čp. 46 v Tisové odhalen pamětní kámen. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské.

Stanislav Trojan

Prof. MUDr. S. Trojan, DrSc., neurofyziolog, vysokoškolský učitel, v letech 1975–2004 byl přednostou Fyziologického ústavu 1. LF UK. V letech 1985–1990 byl proděkanem na 1. lékařské fakultě. Jako předseda oborové rady Fyziologie a patofyziologie člověka DSPB a sám jako školitel se podílel na vědecké výchově postgraduálních studentů. Rozvíjel myšlenky Pražské neuroontogenetické školy a spoluvypracoval teorii neuroplasticity. Byl opakovaným předsedou České fyziologické společnosti J. E. Purkyně, organizoval několik vědeckých mezinárodních kongresů a mnoho dalších odborných zasedání. Podílel se na ustavení Rady vysokých škol a Fondu rozvoje VŠ. Je autorem nebo spoluautorem několika desítek skript a osmi vysokoškolských či středoškolských učebnic a jedenácti monografií. Mnohé z nich se vydávají opakovaně. Rovněž je autorem více než 600 publikací zaměřených na mozek, jeho vývoj a na možnosti ovlivnění činnosti mozku poškozeného zejména hypoxií.

Paul Tobin

Paul Tobin je komiksový spisovatel, k jehož nejznámějšímu dílu patří Spider-Man a další tituly převážně pro Marvel Comics.

Modern Talking

Modern Talking bylo německé popové hudební duo, které tvořili Thomas Anders a Dieter Bohlen. Vznikli v roce 1984 a rychle se stali jedním z nejúspěšnějších evropských popových duí, které si získalo značnou popularitu svými chytlavými eurodiskotékovými hity. Jejich debutové album "The 1st Album" vydané v roce 1985 obsahovalo průlomový singl "You're My Heart, You're My Soul", který se v mnoha zemích vyšplhal na přední příčky hitparád. Modern Talking Zvuk alba byl charakteristický Bohlenovým osobitým producentským stylem, který se vyznačoval chytlavými melodiemi, svěžími aranžemi syntezátorů a Andersovým hladkým vokálem.

Michaela Tvrdíková

Autorka pohádkových knih pro děti.

Ladislav Ťažký

Slovenský prozaik, redaktor Smeny v 60. letech 20. století.

Jurij Nikolajevič Tynjanov

Ю́рий Никола́евич Тыня́нов byl ruský spisovatel, dramatik, překladatel, literární vědec a kritik, významný představitel ruského formalismu. Narodil se v židovské rodině, absolvoval Psovské gymnázuim se stříbrnou medailí, v letech 1912—1919 studoval na historicko-filologické fakultě Petrohradské univerzity, poté vyučuje literaturu. V letech 1921—1930 působí jako profesor na vysoké škole Institut historie umění. Ve 20. letech vystupuje jako literární vědec a kritik a začíná psát prózu. Koncem 20. let mu roztroušená skleróza, kterou trpě v mládí, omezuje jeho práceschopnost. Začátkem války je již invalidou, nicméně do konce života pokračuje v práci na třetím díle románu Liškin, který již nestihne dokončit.

Ivo Toman

Ivo Toman je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, počátkem 21. století regionální politik a krátce i hejtman Pardubického kraje. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Pak pracoval v podniku Stavoprojekt Choceň jako projektant. Patří mezi zakládající členy Občanské demokratické strany. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V parlamentu pracoval v hospodářském výboru a byl místopředsedou parlamentního klubu. Po rozpadu Československa nastoupil na Okresní úřad Ústí nad Orlicí, kde po osm let zastával funkci zástupce přednosty a vedoucího kanceláře. V letech 2002-2008 byl členem republikového smírčího výboru ODS. V roce 2000 byl jmenován do funkce zástupce ředitele Krajského úřadu Pardubického kraje a vedoucího kanceláře ředitele. V krajských volbách v říjnu 2004 se stal krajským zastupitelem a náměstkem hejtmana. V únoru 2008 byl zvolen pro zbytek funkčního období hejtmanem Pardubického kraje. V krajských volbách v říjnu 2008 v čele kandidátky ODS neúspěšně usiloval o obhájení hejtmanského postu. V prosinci 2008 se stal členem Výkonné rady ODS. Je členem představenstva firem Přístav a.s. a EAST BOHEMIAN AIPORT a.s. V roce 2005 ho Ministerstvo školství ČR jmenovalo členem Správní rady Univerzity Pardubice. Zasedá v dozorčí radě podniku EVO Pardubice, a.s. a ve správní radě firmy Technopark Pardubice, k.s. 5. ledna 2009 ho vláda jmenovala zmocněncem vlády pro liniovou výstavu rychlostní silnice R35 . 13. července 2009 ho kabinet pověřil navíc i obdobnou koordinační rolí pro dálnici D11. Tento post zastával do srpna 2010, kdy se stal náměstkem ministra dopravy. V říjnu 2011 se stal také předsedou dozorč...

Gordon Thomas

Autor 53 knih, 45 milionů prodaných výtisků. Držitel mnoha cen a ocenění, dvakrát vyznamenán cenou Marka Twaina. Za knihu Shipwreck obdržel cenu Edgara Alana Poea. Sedm jeho knih se stalo předlohami filmů, včetně Voyage of the Damned, pětkrát nominovaného na Oskara. Kniha Gideon´s Spies se stala předlohou hlavního dokumentárního pořadu Channel Four. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Gordon Thomas žije v Irsku, je ženatý a má čtyři děti.

Eckhart Tolle

Eckhart Tolle, původním jménem Ulrich Leonard Tolle, je německý filozof a duchovní učitel. V Německu strávil prvních třináct let života. Po ukončení studia na Londýnské univerzitě odešel do Cambridge, kde pracoval jako badatel a odborný asistent. Když mu bylo devětadvacet let, radikálně změnil směr svého života. Posledních deset let je poradcem a duchovním učitelem pracujícím s jednotlivci i malými skupinami v Evropě a Severní Americe. Od roku 1996 žije ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Jeho prvotina Moc přítomného okamžiku se stala bestsellerem a byla přeložena do 33 jazyků.

Dušan Tomášek

Dušan Tomášek byl český novinář, publicista a spisovatel literatury faktu. Vystudoval fakultu novinářství a osvěty Univerzity Karlovy v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnoval publicistice. Působil jako zpravodaj, fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí včetně Českého rozhlasu a České televize. Od konce osmdesátých let se téměř výhradně věnoval literatuře faktu se zaměřením na období 2. světové války. Od roku 1990 byl členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění, např. nadnárodní cenu E. E. Kische nebo cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.

Soňa Thomová

Narozena 1947. Publicistka, cestovatelka, spolupracuje s časopisy cestovního ruchu.

Radmil Tomášek

Narozen 3.12.1921 v Pelhřimově. JUDr., úředník, dramaturg, turistické průvodce, překlad z němčiny.

Miroslav Tyrš

Miroslav Tyrš byl český národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik a univerzitní pedagog. Podílel se na vzniku organizovaného tělocvičného hnutí v Čechách, zejména na založení Sokola, a je autorem českého tělocvičného názvosloví. Narodil se v sudetoněmecké rodině lázeňského a panského lékaře MUDr. Jana Vincence Tirsche na děčínském zámku. Jeho dědeček z otcovy strany – zedník Karel Tirsch – pocházel z Krbice , německojazyčné, dnes již zaniklé obce. Matka Vincencie Tirschová, rozená Kirschbaumová, i otec pocházeli z Čech, ale mluvili německy. Rodina žila v Děčíně pouhé čtyři roky, protože v roce 1836 se otec nakazil tuberkulózou a odešel s rodinou k příbuzným do Döblingu u Vídně, kde ještě téhož roku zemřel. Matka se synem se uchýlila k příbuzným do Kropáčovy Vrutice na Mladoboleslavsku, ale v roce 1838 zde zemřela. Od šesti let byl vychováván v české vlastenecké rodině strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici, později ve Stránově. V roce 1841 se přestěhoval do Prahy ke strýci Antonínu Kirschbaumovi a začal studovat. Zprvu na dvoutřídní triviální škole u Maltézů, pokračoval na malostranském gymnáziu. Zde se začal zajímat o studium antické kultury. Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal v Praze cvičit. Navštěvoval tělocvičný ústav Schmidtův a později ústav Jana Malýpetra. Mladého Tyrše, tehdy šestnáctiletého, velice ovlivnila jednak revoluce v roce 1848, jednak humanitní studijní orientace, a proto se rozhodl přestoupit na tehdy nejlepší střední školu klasického zaměření, na akademické gymnázium, které bylo mimo jiné i díky svým prefektům orientováno vlastenecky. Po absolutoriu školy Tyrš odešel studovat na přání příbuzných na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Práva jej nebavila, a proto přestoupil na filozofickou fak...

Erich Tylínek

Erich Tylínek byl československý lední hokejista hrající na postu brankáře, trenér a především fotograf. S hokejem začínal v Kladně v roce 1922, později hrál v Praze za Slávii a za Spartu. Po válce se stal hrajícím trenérem, nejprve švýcarského HC Chur, později pak v HC Vysoké Tatry. Tylínek byl jedním z prvních hokejistů používajících ochrannou masku. Fotografie z roku 1927, na které je s maskou zachycen, je první zdokumentované užití hokejové masky na světě. Svoji hokejovou kariéru ukončil v roce 1953. Fotografoval zejména zvířata, a to jak v přirozeném prostředí, tak chovaná v zajetí. Jeho fotografie vyšly například v knihách S kamerou po evropských ZOO a S kamerou světem. Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec.

Zdeněk Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...

Vlasta Tobolíková

Narozena 1975. Práce z oboru české literatury.

Vladimír Týč

Narozen 30. 8. 1949. Zaměřuje se na právo Evropské unie, mezinárodní smlouvy a ochranu duševního vlastnictví. Publikuje v oboru.

Vítězslav Tichý

Filolog a literární historik dr. Vítězslav Tichý se vždycky hlásil k rodnému kraji pod Krušnými horami i k městu Duchcovu. Otec byl malířem porcelánu a matka švadlenou, i když oba pocházeli z hornického rodu, jak bylo v tomto kraji pravidlem. Mladý Vítězslav začal studovat na podzim 1914 státní reálné gymnázium v Duchcově. Maturoval 24. června 1922. Od nového školního roku byl již zapsán jako řádný posluchač filosofické fakulty University Karlovy v Praze, kde studoval slovanskou a germánskou filologii a byl žákem prof. Otokara Fischera, Emila Smetánky i Miroslava Hýska. Úspěšně studia dokončil v roce 1926 a rozhodl se pro pedagogickou prxi. V září nastoupil jako suplující profesor s aprobací češtiny a němčiny na veřejné obchodní škole ve Slaném. Definitivním profesorem se stal o tři roky později, když dosáhl "učitelské způsobilosti" pro vyšší třídy středních škol. V březnu 1933 získal doktorát filosofie. Od roku 1936 působí v Praze jako státní profesor průmyslových škol, nejprve celé desetiletí na II. státní průmyslové škole na Smíchově a dalších deset let na státní průmyslové škole elektrotechnické. Od roku 1954 vyučuje na průmyslové škole geologické a od roku 1960 na průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Byl členem redakční rady časopisu Literatura ve škole a později i Český jazyk a literatura., místopředsedou Literárně vědné společnosti pči ČSAV, členem Společnosti Jaroslava Vrchlického. Vrchlickému věnoval největší pozornost, jež roku 1941 vyvrcholila publikací rozsáhlé monografie "Jaroslav Vrchlický, život", jež byla oceněna Cenou Národního muzea v Praze. K Vrchlickému se vrátil dílem "Satanela Jaroslava Vrchlického" . Nebyl to však jen Vrchlický, kdo jej zajímal. V roce 1944 vyšla kniha "Básník Vítězslav Hálek", o čtyři roky později "Český kulturní Slavín duchovní, literární, hudební a výtvarnický", na níž se podílel řadou drobnějších monografií velkých osobností naší literatury, jako např. Čelakovského, Klostermanna, Raise, Baara, Erbena nebo Ji...

Tomáš Tůma

Tomáš Tůma je fotografem a grafikem knižního oddělení vydavatelství Computer Press. Tyto obory jsou i náplní jeho dalších aktivit spočívajících v profesionální úpravě digitálních snímků, zejména v oblasti užité grafiky a tvorby prezentací. Napsal řadu úspěšných knih, např. Fotografujeme digitálně či Kreativní digitální fotografie Montaž, retuš, umělecké techniky .

Michael Třeštík

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.

John Ronald Reuel Tolkien

Jan Marius Tomeš

Jan Marius Tomeš byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další. Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována. V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J. M. Tomeše jako básníka i esejisty. Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V roce 1952 získal titul PhDr. Od roku 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v roce 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a s...

Frank Tetauer

Frank Tetauer, vlastním jménem František Tetauer , byl český dramatik, spisovatel-prozaik, překladatel, esejista, divadelní a literární kritik. Narodil se v Praze-Karlíně v rodině krejčího. V roce 1922 absolvoval reálné gymnázium v Praze a pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem Viléma Mathesia a Václava Tilleho. Jeho oborem byla moderní literatura, středem zájmu pak především irská a angloamerická dramatická tvorba. Studijně navštívil Anglii, Francii a Německo. Školu ukončil úspěšně v roce 1926 závěrečnou prací „Filosofie Shawova díla dramatického a jeho předmluv“. V dalších letech se věnoval především překladům a publicistické činnosti. Již jako student začal v roce 1923 publikovat v literární revui Apollon , dále publikoval povídky, epigramy, úryvky z vlastních i přeložených dramat, literární a divadelní recenze a teoretické stati např. ve Studentském časopise, Lidových novinách, Panorámě, Hostu, Rozhledech po literatuře a umění, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Tribuně, Tvorbě, Právu lidu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Městských divadlech pražských, Ročence Kruhu sólistů Městských divadel pražských, Národním a Stavovském divadle, aj. Od roku 1926 souběžně pracoval pro americké velvyslanectví v Praze jako tlumočník a překladatel. V polovině 30. let začal spolupracovat rovněž s rozhlasem, pro který překládal a upravoval hry např. G. B. Shawa, Eugene O'Neilla a dalších. Spolupráce se spisovatelem a dramatikem Františkem Langerem jej přivedla do Městských divadel pražských , kde začal působit od roku 1930 nejdříve jako lektor, od roku 1936 pak ve funkci dramaturga. Uváděl mnohé premiéry českých autorů, mj. Karla Čapka, Fráni Šrámka, Viktora Dyka, Františka Langra a významných klasiků světových, např. Williama Shakespeara, G. B. Shawa, Maxima Gorkého, Charlese...

Anna Tučková

Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.

Aleksandr Trifonovič Tvardovskij

Vladimír Teyssler

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vicki Lewis Thompson

Píše již od svého dětství. Svou kariéru začala jako sportovní reportérka v místních novinách na střední škole, stala se novinářkou. Dělala rozhovory s parašutisty a fotografovala muže, kteří odebírají jed hadům! Svou první knihu prodala Harlequinu v červnu 1983 a od té doby tomuto žánru zůstala věrná. Vzpomněla si, jak se kdysi sama také vydala na lov manžela. Bylo to v době, kdy měla slabost pro kovboje a tak se vydala do westernové tančírny. Místnost byla plná chlapců v džínách s ocvočkovanými pásy, ve vysokých botách s ostruhami a stetsony na hlavách. Ona si však nakonec umluvila schůzku s jedním mladíkem, který tam byl ve sportovní košili a normálních kalhotách. A nejspíš si vybrala dobře, protože už jsou spolu osmadvacet let. Kromě psaní a čtení romantické literatury miluje Vicki dvě věci - smích a cestování. A protože má manžela, s kterým se dobře směje, a protože děti již odrostly a ona si pořídila laptop, může nyní všechny tyto tři své záliby provozovat současně. V češtině již Vicki Lewis Thompsonové vyšlo dvacet knih.

Lone Theils

Lone Theilsová je dánska novinárka, ako londýnska korešpondentka dánskych novín Politiken pracovala vyše 20 rokov. Písala o vojnovom konflikte v Kosove a v Severnom Írsku. Autorka až do roku 2016 žila v Londýne, potom sa presťahovala do Dánska, kde sa už venuje iba literatúre. Triler Bez stopy je jej literárna prvotina, ktorej dej sa opiera o skutočné udalosti. V rodnom Dánsku sa kniha s desiatimi tisíckami predaných kusov dostala na vrchol rebríčka popularity. V obmedzenom voľnom čase sa autorka rada venuje kickboxu.

Kathryn Taylor

Kathryn Taylor začala psát už jako dítě. Když jí bylo jedenáct, tak byl vydán její první příběh. Od té doby věděla, že se chce živit jako spisovatelka. Její profesionální i soukromý život jí však přichystal řadu překážek. Nakonec se jí však její sen splnil, když napsala velmi úspěšnou sérii určenou převážně ženám - BARVY LÁSKY.

Alain Thiéry

Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.

Renata Teršová

Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.

Petr Tausk

Ing. Petr Tausk byl chemik, fotograf, žurnalista, spisovatel, historik fotografie a vysokoškolský pedagog. V roce 1950 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, pak pracoval jako vědecký pracovník. V oboru chemie publikoval řadu odborných prací. Dále se zabýval fotografií a to teoreticky i prakticky. Od roku 1967 působil jako externí pedagog na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Jako fotograf se věnoval především krajinářské a portrétní fotografii, nejprve černobílé, později hlavně barevné. Napsal několik příruček a knih o technické stránce fotografie i o teorii a dějinách fotografie. Podílel se na přípravě řady výstav . Dále napsal řadu článků do fotografických i jiných časopisů, například seriály článků:

Peter Tremayne

Peter Berresford Ellis , publikující také pod pseudonymy Peter Tremayne a Peter MacAlan je britský spisovatel a historik. V češtině vyšly jeho historické detektivní romány tvořící sérii s hlavní postavou sestrou Fidelmou. Peter Berresford Ellis se narodil v anglickém Coventry, přítomnost jeho rodiny na místě byla doložena už v roce 1288. Vystudoval Brighton College of Art, University of London a North East London Polytechnic. Začínal jako novinář, od roku 1975 se plně věnuje spisovatelské dráze. Po odborné stránce se zabýval keltskou historií a kulturou. Napsal také životopisy spisovatelů jako Henry Rider Haggard, William Earl Johns a Talbot Mundy. Znalost historie uplatnil ve své beletristické činnosti, vydal přibližně stovku knih historického a fantasy žánru. Pod pseudonymem Peter Tremayne vydává známou sérii detektivních příběhů se sestrou Fidelmou, odehrávající se většinou na britských ostrovech v 7. století, která je překládána také do češtiny. Sestra Fidelma, pocházející z irské královské rodiny, řeší případy se svým společníkem bratrem Eadulfem. V příbězích hraje často roli politická a náboženská situace a propracovaný irský právní systém. povídky: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Berresford Ellis na anglické Wikipedii.

Josephine Tey

Josephine Teyová, vlastním jménem Elizabeth MacKintoshová byla skotská spisovatelka. Vystudovala Anstey College of Physical Education v Birminghamu a pracovala jako učitelka tělocviku. V roce 1923 se vrátila do rodného Invernessu, aby pečovala o staré rodiče, a stala se profesionální spisovatelkou. Psala divadelní hry s historickými náměty pod pseudonymem Gordon Daviot a detektivní romány s hlavní postavou inspektora Alana Granta pod pseudonymem Josephine Teyová. Žila v ústraní a odmítala veškerou publicitu. Její nejznámější knihou je Vrah či oběť? . Děj se odehrává v nemocnici, kde se detektiv Alan Grant zotavuje po zranění utrpěném při výkonu služby. Čas si krátí tím, že se s pomocí moderních kriminalistických metod snaží vyřešit záhadné zmizení následníka anglického trůnu Eduarda V. a jeho bratra Richarda. Kritickým rozborem dobových pramenů pak vyvrací obecně sdílené přesvědčení, že oba chlapce nechal zlikvidovat jejich strýc Richard III. Kniha v roce 1990 zvítězila v anketě 100 nejlepších detektivních románů všech dob.

Josef Trojan

Narozen 10.5.1905 v Praze, zemřel 21.7.1965 tamtéž. Novinář, redaktor, prózy, dramata, literatura pro mládež, průvodce, překlad z francouzštiny.

Josef Jakub Toužimský

Josef Jakub Toužimský byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku . Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 . Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách. Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. 410 jako syn Jan Toužimského , vlastenecky smýšlejícího knihaře. Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig , Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap . Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizov...

James Thurber

James Thurber byl americký humorista, satirik, spisovatel a kreslíř. Svým humorem navazoval na tradici Marka Twaina. Humor neztratil, ani když po opakovaných operacích úplně oslepl. Je mistrem krátkých humoristických a často sebeironických povídek. Neméně vtipné a pronikavé jsou i jeho postřehy o malichernostech a problémech doby, které popisuje ve svých bajkách. K jeho nejčtenějším dílům patří sbírka povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě nebo komická fantasy Třináctery hodiny. Sám své knížky ilustroval vtipnými až groteskními kresbami. V sedmi letech při neštěstí ztratil levé oko a i pravé bylo poškozeno, takže postupem let zcela oslepl. V letech 1913-1917 studoval na Ohio State University, ale roku 1918 studia zanechal, protože se svým handicapem je nemohl dokončit. Během studia si ale získal důkladné znalosti literatury a roku 1995 mu univerzita posmrtně udělila čestný doktorát. Pracoval jako úředník ve Washingtonu a na americkém velvyslanectví v Paříži. Přitom psal pro různé časopisy a noviny a od roku 1927 se stal redaktorem týdeníku The New Yorker. Jeho povídky, bajky a anekdoty se významně přičinily o úspěch časopisu. Od roku 1940 už nemohl psát a musel své texty diktovat, s čímž se nikdy nesmířil, až do své smrti však psal a účastnil se kulturního i veřejného života. Thurberovy humoresky, bajky a kresby vyjadřují protiklad mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa, zejména na tématech jako je sexualita, psychoanalýza nebo problémy komuniace ve věku techniky. Za nepochybně humorným líčením se však téměř vždy skrývají i vážnější až tragické rysy. Thurberovo dílo charakterizují drobné soukromé příběhy, manželství jako nevyhlášená válka v malém nebo každodenní absurdity. Jeho typickým hrdinou je „malý člověk“ Walter Mitty, poněkud plachý a neurotický snílek, jehož identitu ohrožují jak agresivní ženy, tak lidské masy nebo technika, takže se často uchyluje do oblasti fantazie a d...

Dušan Třeštík

Dušan Třeštík byl český historik a publicista. Roku 1951 odmaturoval na Gymnáziu Teplice. V letech 1951–1956 studoval historii a archivnictví na Karlově univerzitě. Od roku 1958 působil v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Ač jej prapůvodně zajímaly moderní dějiny, pod tlakem tehdejší společenské atmosféry hledal svobodnější atmosféru na poli středověkých dějin. Svoji diplomovou práci napsal na téma českých formulářů 13. století. Nakonec se specializoval na dějiny raného středověku ve střední a východní Evropě a na filosofii dějin. V tomto směřování jej hluboce ovlivnil jeho učitel František Graus, pod jehož vedením vypracoval svou první zásadní práci, dodnes podnětnou analýzu Kosmovy kroniky. Naposledy působil v Centru medievistických studií při Akademii věd České republiky a v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. V rámci této instituce kromě výchovy mladých medievistů připravil kupř. koncepci velkolepé mezinárodní výstavy „Střed Evropy kolem roku 1000“. Po listopadu 1989 rovněž publikoval množství politických textů , zejména v Lidových novinách a Mladé frontě DNES. Kritizoval sudetské Němce, připojil ovšem svůj podpis k dokumentu Impuls 99 propagujícímu evropskou integraci. Po 11. září 2001 byl skeptický k neokonzervativní politice a invazi do Iráku. Jeho manželkou byla od roku 1959 též významná historička Barbara Krzemieńska, která se do dějin oboru zapsala především biografií knížete Břetislava I. Dušan Třeštík byl od roku 2005 členem Učené společnosti ČR. Za zásluhy o popularizaci vědy obdržel v roce 2007 čestnou medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd České republiky. rozhovory: články:...

Arnošt Tabášek

Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.

Alessandra R. Torre

Zoja Turková

Narozena 30. 5. 1954. Novinářka a editorka, autorka detektivních povídek.

Zdeňka Tichá

Zdeňka Tichá byla česká literární historička a editorka se zaměřením na českou renesanční a barokní literaturu. Narodila se v rodině lesního úředníka. Maturovala roku 1949 na Masarykově státním ústavu ke vzdělávání učitelek a pak začala studovat češtinu a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně, Studium ukončila roku 1953 obhajobou diplomové práce Kramářská píseň jako prostředek boje lidových mas proti pobělohorskému tmářství. Poté pracovala až do své smrti v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kandidátskou disertační práci Básnické dílo Hynka z Poděbrad obhájila roku 1962. Je autorkou velké řady časopiseckých článků, vědeckých knih a monografií. Zaměřovala se výhradně na studium starší české literatury , především renesanční a barokní. Analyzovala sociologické aspekty vzniku a působení básnické tvorby a rozebírala její tematické, jazykové a versologické prvky. Její dílo doplňuje rozsáhlá ediční činnost, týkající se staročeských literárních památek .

Zdeněk Topil

Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek , byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně. Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“ 28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou , dcerou ředitele polického ...

Václav Tajovský

Architekt, publikace z oboru.

Marek Toman

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

Ladislav Tunys

Český filmový publicista. Narozen 10.10.1925 v Olomouci. Práce a časopisecké články z oboru filmu, redaktor, překlad z ruštiny.

Joyce A Tyldesley

Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.

Jiří Toman

Narozen 15. 6. 1913 v Praze, zemřel 4. 3. 1988 tamtéž. Ing., informatik, literatura z oblasti vědeckých informací, knihovnictví, sebevzdělání a mechanizace stavebnictví.

Jan Trefulka

Jan Trefulka byl český spisovatel, překladatel, publicista a literární kritik. Byl moravským patriotem. Roku 1948 odmaturoval na brněnském reálném gymnáziu. Poté začal studovat na Filozofické fakultě UK, z níž byl z politických důvodů vyloučen. Po vyloučení pracoval jako dělník, traktorista a roku 1953 se dostal na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1957 z fakulty odešel a stal se šéfredaktorem Krajského nakladatelství v Brně. V letech 1962 až 1968 redigoval literárně-kulturní časopis Host do domu. V roce 1968 byl spolu se svým přítelem Jaroslavem Šabatou jedním z delegátů Vysočanského sjezdu KSČ. V roce 1969 byl z KSČ vyloučen a zbaven možnosti publikovat. Jeho dílo vycházelo pouze samizdatem a v zahraničí. Byl jedním ze spisovatelů, kteří podepsali Chartu 77. Po roce 1989 se veřejně angažoval, stal se předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů. Byl také členem první Rady České televize. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu v senátním obvodu č. 55 - Brno-venkov za Moravskoslezskou koalici '96. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho dědečkem byl architekt Antonín Blažek.