Všichni Autoři a témata

Adam Kay (7)

Adam Richard Kay je britský spisovatel komedií, autor, scénárista, performer, komik a bývalý lékař. Vyrostl v židovské domácnosti a s otcem lékařem považoval to, že se stane lékařem za přednastavené rozhodnutí. Vystupovat začal ještě za dob studií na medicíně, a to v roce 1988 ve školních show. Ačkli studoval medicínu, založil hudebně komediální skupinu Amateur Transplants and a psal pro BBC Radio 4. Mnoho let pracoval jako porodník a gynekolog a publikoval na toto téma, pak ale medicínu opustil a dal se na dráhu spisovatele. Jeho první kniha This is Going to Hurt - deník z dob, kdy pracoval jako lékař - vyšla v roce 2017 a stala se bestselerem Sunday Times, kde zůstala na žebříčku přes 3 měsíce. Kniha byla velmi příznivě přijata i kritikou včetně literárních listů The Times, Financial Times, The Scotsman a The Daily Express. Kniha získala řadu ocenění: Blackwell's Debut Book of the Year 2017 , Sunday Times Humour Book of the Year , a vyhrála jak non-fiction knihu roku, tak celkovou cenu v roce 2017 v Books Are My Bag Readers' Awards. Je nominována non-fiction knihu roku 2018 v soutěži British Book Awards.)

Abby Jimenez (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Zakladatelka a majitelka cukrářství a pekařství Nadia Cakes.

Zsigmond Móricz (10)

Studoval teologii,práva,filozofii a současně neustále stoupal jeho spisovatelský věhlas.Podstatnými rysy Móriczova vypravěčského umění i nazírání je souvztažnost biologických a sociálních motivů jako projevů životní síly,jeho epická vyprávění jsou protkána lyrickými emocemi i dramatickým napětím.Řada jeho děl zachycuje tragicky marnou vzpouru výjimečného jedince proti netečnému prostředí.

Zdenka Kabátová-Táborská (4)

Narozena 3.6.1933 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Zdeněk Vavřík (11)

Zdeněk Vavřík byl český knihovník, básník, prozaik a dramatik, rovněž autor knih pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin. Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci . Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.

Zdeněk Váňa (5)

PhDr. Zdeněk Váňa, CSc. se narodil 13.2.1924 v Čákovičkách nedaleko Prahy. V letech 1945 - 1948 studoval archeologii a české dějiny na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval pak jako archeolog v muzeu v Teplicích v severozápadních Čechách. V roce 1953 přešel do Slovanského ústavu Československé akademie věd v Praze, kde spolu s prof. Janem Eisnerem vydával jako výkonný redaktor periodický sborník Vznik a počátky Slovanů. Od roku 1964 působil jako vědecký pracovník archeologického ústavu ČSAV v praze. Prováděl řadu výzkumů časně středověkých hradišt' v Čechách, např. v Zabrušanech, Vlastislavi, Bílině, Levousích, Libušíně. 10 let vedl rozsáhlý výzkum na Budči, jednom z hlavních center vznikajícího českého státu. Zaměřuje se na dílčí i obecné problémy slovanské etnogeneze, kulturního vývoje i archeologického výzkumu historických počátků Slovanů. Studoval v četných evropských muzeích, přednášel doma i v zahraničí, např. ve Varšavě, Berlíně, Bělehradě, Göttingenu atd. Publikoval množství článků a studií v odborných časopisech, vedle samostatných publikací, jako Objevy ve světě dávných Slovanů. Kniha Svět dávných Slovanů je výsledkem více než 30-ti letého studia a výzkumné činnosti.

Zdeněk Trefný (8)

Publikace a překlady z oboru matematiky.

Zdeněk Michalec (5)

Narozen: 1929, zemřel: 23.9.1984. Ing. žurnalista působící v Čs.televizi od jejích počátků - zakládal 2.program; /Za televizní obrazovkou - s M.Baumanem a L.Kejhou; předseda red.rady čas.Televizní tvorba; články v čas. mj. Televizní tvorba./ Nekrolog: Televizní tvorba, 1984,č.4,s.107.

Zdeněk Kožmín (9)

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Hrdlička (10)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

Zdeněk Fišera (11)

Od mládí se věnuje středověké historii; zpočátku jen hradům, později i dalším historickým památkám, mj. středověkým strážním stavbám a lokalitám. V letech 1969–72 absolvoval Odborné železniční učiliště v Kořenově, do roku 2002 zaměstnanec Českých drah v Jilemnici. Ženatý od roku 1991, bezdětný. V letech 2000–04 pracoval pro Národní památkový ústav při zpracování některých okresů pro Státní archeologický seznam. Roku 1988 založil Klub přátel historie "Transsaltum"; v Jilemnici, jehož je předsedou. Roku 1999 se podílel na založení občanského sdružení Nístějka – sdružení na záchranu hradu. Zakládající člen Klubu Augusta Sedláčka a amatérský člen České archeologické společnosti. Od roku 2003 se plně věnuje publikační činnosti. Nehledě na články je autorem pěti knih, které s výjimkou první vydalo nakladatelství Libri: Skalní hrady zemí Koruny české , Jeskynní hrady střední Evropy , Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , na dalších čtyřech knihách se podílel jako spoluautor . V současné době dokončuje ve spolupráci s ing. arch. Karlem Kibicem dvousvazkovou encyklopedii Historické radnice Čech, Moravy a Slezska .

Zdeněk Burian (5)

Zdeněk Brdlík (7)

Zdeněk Brdlík byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Zdeněk Brdlík absolvoval v Praze Státní grafickou školu a posléze Akademii výtvarných umění u profesorů Miloslava Holého a Vladimíra Pukla. Působil jako grafik v časopise Tvorba. Ilustroval knihy o přírodě . Vedle ilustrací a grafiky se věnoval také volné malbě a známkové tvorbě.

Zdeněk Birner (6)

Zdeněk BIRNER se narodil 13.3.1927. Jeho trvalým bydlištěm byla Plzeň.. Rodiče ho přivedli ke skautingu a to byl hlavní pramen k pozdější práci v turistice. Byl zaměstnán v hornobřízských keramických závodech, kde zastával náročné technické funkce a přesto dokázal věnovat mnoho energie právě turistice. Stal se členem a také jedním ze zakladatelů odboru turistiky při plzeňské tělovýchovné jednotě Prazdroj. Byl typem vzdělaného a přemýšlivého tělovýchovného funkcionáře, metodika. Jako představitel turistiky, v tomto případě Českého svazu turistů a později Svazu turistiky ČSTV kdy vykonával funkci předsedy Městského výboru ST ČSTV, zastupoval turistiku i ve vyšších orgánech ČSTV. V roce 1961 byl vedoucím autorského kolektivu turistického průvodce PLZEŇSKEM a BRDY ve sportovním a turistickém nakladatelství v Praze. V roce1966 pak vedl kolektiv ZÁPADOČESKÁ LÁZEŇSKÁ OBLAST ve stejném nakladatelství..Jako modernější představitel turistiky usiloval v roce 1967 – 1968 o obnovu JUNÁKA a těsnou spolupráci s Junákem, především v oblasti mládeže. V letech 1970 – 1974 byl předsedou Českého svazu turistů. Vždy se osvědčil jako výborný organizátor turistických akcí. Je autorem myšlenky etapového pochodu „OD KONEČNÉ KE KONEČNÉ“, který přilákal mnoho turistů. Kromě organizační činnosti byla velmi významná i jeho publikační činnost. Přispíval do časopisu TURISTA i do denního tisku články o turistice. Největší význam mají jeho turistické průvodce a texty na mapách..Velkou pozornost věnoval ve svých publikacích historii a uměleckým památkám. Za tuto výjimečnou turistickou činnost byl oceněn Čestným uznáním I.stupně, dále získal státní vyznamenání „ZA VYNIKAJÍCÍ PRÁCI“, a Vzorný cvičitel. 13.10.1985 náhle umírá což znamenalo velkou ztrátu pro turistickou veřejnost. Uveden do Síně slávy české turistiky Plzeňského kraje dne 6.2. 2010....

Zdeněk Bažant (9)

Narozen 11. 6. 1908 v Novém Městě na Moravě, zemřel 26. 8. 2001 v Praze . Dr. techn. ing., profesor zakládání staveb, odborník na geomechaniku, autor publikací z oboru. Byl otcem stavebního inženýra Zdeňka P. Bažanta a synem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta .

Zdeněk Bažant (9)

Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...

Yuka Tachibana (6)

Yes (12)

Yes je anglická progresivní rocková skupina, která vznikla v roce 1968 v Londýně. Skupina je známá svými složitými kompozicemi, rozsáhlými písňovými strukturami a virtuózním muzikantstvím. Yes se prosadila jako průkopníci žánru progresivního rocku řadou úspěšných alb v průběhu 70. let, včetně "Fragile" a "Close to the Edge" . Tato alba jsou často citována jako mezníky progresivního rocku, vyznačující se složitými aranžemi ovlivněnými klasikou, inovativní produkcí a použitím syntezátorů.

Wolfgang Döbereiner (12)

Německý astrolog.

Wolf Serno (9)

Wolf Serno se narodil v roce 1944 v Hamburku. V mládí pracoval jako divadelní osvětlovač a elektrikář. Později sloužil u luftwaffe. Odjakživa se však chtěl věnovat psaní. Po studiu kultury řeči a komunikace nastoupil do prestižní reklamní agentury jako textař, později se stal jejím ředitelem. V Hamburku působil jako docent na odborné škole pro reklamu. Do dnešní doby má na kontě několik skvělých románů, které se staly bestsellery v mnoha zemích. V literatuře Serno uplatňuje i své celoživotní koníčky: lásku k moři a historické mořeplavbě i hluboký zájem o dějiny lékařství a medicínu. Se svou ženou žije v Hamburku.

William Kent Krueger (6)

Toužil se stát spisovatelem od třetí třídy ZŠ. Prošel řadou nejrůznějších zaměstnání, ale nakonec se nevzdal. Stvořil Corka O'Connora a stal se spisovatelem na celý úvazek. Kruegerovy romány se často točí kolem nějakého sociálního tématu.

Wensley Clarkson (7)

Psal i pod pseudonymem "Jon Bellini". Wensley Clarkson patří k nejúspěšnějším britským novinářům a spisovatelům. V roce 1991 se přestěhoval s manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Los Angeles. Mezi jeho dalšími knihami je pohled do zákulisí bulvárního tisku,dále úspěšnými kriminálními příběhy na podkladě skutečných událostí. Dosud největší a mimořádný úspěch mezi literární veřejností v roce 1993 vzbudila jeho první ucelená monografie o Hollywood hvězdě Mel Gibsonovi,který nazval The Inside Story.

Wendy Holden (12)

Wendy Holden , známá také jako Taylor Holden, je autorkou a novinářkou, která napsala více než třicet knih, mnohé z nich mezinárodní bestsellery. Narodila se v Pinner, North London, v roce 1961 a nyní žije v Suffolku v Anglii.)

Waldemar A Olga (3)

České vokální duo.

W. E Butterworth (3)

WEB Griffin, vlastním jménem William Edmund Butterworth III., se narodil 10. listopadu 1929. Je úspěšným spisovatelem knih z vojenského a detektivního prostředí. Své práce publikoval pod několika pseudonymy. Griffin vyrůstal v New Yorku a Philadelphia. V roce 1946 se nastoupil do armády. Působil v okupační armádě v Německu, kde si vysloužil medaili. Po té, co ukončil aktivní vojenskou službu, zapsal se na Philipps-Universität Marburg v Marburg. V roce 1951 byl opět povolán do služby v armádě do Korei. Nejprve jako oficiální vojenský zpravodaj, potom jako úředník pro informování veřejnosti v USA. Griffin obdržel odznak za službu v 1. linii. Jeho znalosti boje,život v posádce a přátelství s vojenským personálem z různých služeb, mu dobře posloužily v jeho psaní. Mnoho z jeho knih jsou věnováno padlým kamarádům, kteří zemřeli v Koreji, ve Vietnamu nebo při službě v mezinárodních mírových sílách během libanonské občanské války . Po skončení korejského konfliktu Griffin dál pracuje pro armádu v civilní funkci náčelníka úřední divize. Po třech prvních románech, kdy se tato činnost ukázala jako úspěšná, začíná psát na plný úvazek. K dnešnímu dni má n kontě asi 130 beletrií.

W Crosny (11)

Spisovatel, autor dobrodružných románů.

Vojtěch Koráb (10)

Doc. Ing. Dr. Vojtěch Koráb, MBA od počátku působení na VUT v Brně, Fakultě podnikatelské, se zabýval problematikou podnikatelství, drobného podnikání a malých a středních podniků. V této oblasti přednáší, a to jak na VUT v Brně, tak i na univerzitách v zahraničí. Výzkumné aktivity během celého působení na VUT směřoval hlavně do oblasti malých a středních podniků, zvláště pak do problematiky růstu malých podniků, strategie malých podniků, bankrotů malých podniků a pokročilých metod podnikání. V posledních letech se zaměřuje též na souvislosti hospodaření s odpady u malých a středních podniků.

Vlasta Redl (7)

Vlasta Redl je moravský zpěvák, textař, skladatel a multiinstrumentalista . Ve své tvorbě dokázal osobitě skloubit rock, folk a lidovou hudbu. Píše také scénickou hudbu a produkuje, podílel se na téměř 60 albech. Žije v Tramtárii v Kobeřicích u Brna na úpatí Ždánického lesa. Narodil se v Novém Jičíně, dětství však prožil na Valašsku v Beskydech – vyrůstal v Poličné u Valašského Meziříčí. Prázdniny trávil pravidelně na Horehroní pod Kráľovou hoľou, odkud pochází jeho maminka. Patrně právě již v dětství se utvářel jeho vztah k moravským a slovenským lidovým písním, jejichž motivy využívá ve své tvorbě. Ve třinácti letech se začal učit hrát na kytaru a od patnácti let koncertuje. Vystupoval s různými bigbítovými kapelami na tanečních zábavách ve Valašském Meziříčí a okolí. Významným mezníkem v jeho hudební kariéře bylo jeho přestěhování do tehdejšího Gottwaldova. Tam začal v prosinci roku 1983 hrát a zpívat se skupinou AG Flek, která tehdy po takřka roční odmlce způsobené odchodem zpěvačky Blanky Táborské obnovila koncertní činnost. Jako autor písní se poprvé proslavil díky vizovické skupině Fleret, která do svého repertoáru zařadila jeho písně Holky z Utopie, Sbohem galánečko, Večer křupavých srdíček či Bečva. Na Portě 1986 hrála skupina Fleret další jeho písničku Letiště a Vlasta Redl se stal vítězem autorské soutěže. Ve stejné době Redl rovněž začal spolupracovat se Slávkem Janouškem a Jaroslavem Samsonem Lenkem, s nimiž postupně vydal tři společné desky . Po pěti letech jeho působení v AG Fleku vyšla v roce 1989 deska Dohrála hudba. O rok později nahrál svou první sólovou desku Na výletě, na níž, jak sám řekl, se chtěl osvobodit od folku a písničkářské tvorby. Naproti tomu jeho další sólová deska Staré pecky obsahovala folkové skladby, které napsal v době spolupráce s Fleretem. Mezitím vyšla Tramtárie – další deska AG Fleku, ...

Vlado Bednár (13)

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladimír Vokolek (11)

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Vladimír Vařecha (8)

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Vladimír Tesař (4)

Vladimír Tesař byl český malíř, ilustrátor, grafik, typograf a scénograf. V letech 1940–1944 studoval na Státní grafické škole. Ve studiích pokračoval v letech 1945–1950 na Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky Vladimíra Pukla. Poté v letech 1950–1954 pokračoval ve studiu scénografie na téže škole v ateliéru Františka Tröstera. V letech 1954–1959 pak na Akademii působil jako asistent grafické speciálky. Byl členem Skupiny M 57 a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ilustroval desítky knih. Mezi nejznámější tituly patří Goethův Faust, vydaný k 150. výročí úmrtí autora a Babička Boženy Němcové . Dlouhodobě spolupracoval s nakladatelstvím Československý spisovatel. Dále pracoval pro časopisy: Typografie, Literární noviny, Tvar, Výtvarná práce, Listy klubu přátel poezie a další. Navrhoval divadelní a filmové plakáty.

Vladimír Stibor (10)

Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.

Vladimír Pacovský (8)

Narozen 22. 7. 1928 v Praze, zemřel 4. 8. 2011. Prof. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství, specializace na geriatrii, publikace z oboru. Akademik ČSAV.

Vladimír Nagaj (6)

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vladimír Martinec (12)

Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.

Vladimír Kubeš (7)

Vladimír Kubeš byl právní filozof a profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, o jejíž obnovení v roce 1969 se zasloužil. Patřil mezi zastánce normativní právní teorie. Narodil se v Králově Poli, jeho otec Vladimír byl praktickým lékařem a gynekologem. Výborně se učil a už v deseti letech složil přijímací zkoušky na gymnázium. Po jeho absolvování se zapsal ke studiu práva na brněnské právnické fakultě, během studií se zúčastnil studijních pobytů v Paříži a Heidelbergu a v roce 1930 získal titul doktora práv. Poté byl nejdříve jeden rok soudním čekatelem u brněnského krajského soudu, pak až do roku 1945 působil jako konceptní úředník Moravsko-slezské finanční prokuratury. Už během studií časopisecky publikoval a rok po jejich ukončení vydal první monografii zaměřenou na otázky bezdůvodného obohacení. Tentýž rok se zapsal ke studiu filosofie a dějin umění na Filozofickou fakultu MU, v jejím průběhu byl i na studijním pobytu v Berlíně a roku 1935 absolvoval, ačkoli bez podstoupení rigorózní zkoušky. Mezitím vydal další monografii o smlouvách proti dobrým mravům, která byla oceněna jako nejlepší kniha soukromého práva daného období, v roce 1934 se na brněnské právnické fakultě habilitoval jako soukromý docent pro obor československého práva soukromého a zároveň byl jmenován komisařem, o tři roky později vrchním komisařem finanční prokuratury v Brně. Podílel se na návrzích reformy vysokoškolského studia, navrhl např. prodloužit studium práv z tehdejších čtyř na pět let, a na konci 30. let již byl navržen ke jmenování profesorem soukromého práva, k tomu však došlo až po válce. V té době se také oženil s dlouholetou přítelkyní Hanou, se kterou se později rozvedl, aby se oženil s Vojtěškou. Ani toto manželství však nevydrželo dlouho. Po roce 1945 se už jako řádný profesor na právnické fakultě, jejímž byl i jedno funkční období děkanem, stává ředitelem dvou ústavů, pro právní...

Vladimír Hynek (4)

Inženýr, autor článků a knih s vojenskohistorickou tématikou. Zemřel náhle 29. 9. 1985 ve věku 57 let.

Vladimír Dvořák (6)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vítězslav Jozífek (11)

Narozen 26. 12. 1906 v Radčicích u Železného Brodu, zemřel 14. 1. 1983 v Praze. Doc., matematik a vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic a dalších publikací z oboru.

Vilma Sokolová (10)

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Viktor Viktorovič Koneckij (9)

Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.

Viktor Petrovič Astaf'jev (9)

Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.

Viktor Faktor (13)

Český publicista a překladatel. Překlady z angličtiny, autor kuchařek, spoluzakladatel Reguly Pragensis. V letech 1967-73 žil v exilu. Zemřel 30. 1. 2017 v Indii

Viera Švenková (12)

Narodila sa 3. novembra 1937 vo Veľkej, teraz súčasť Popradu, v železničiarskej rodine. Základnú školu a gymnázium vychodila v Poprade, kde roku 1955 zmaturovala. Potom študovala slovenčinu a ruštinu na FF UK v Bratislave. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1960 sa stala redaktorkou Slovenského vydavateľstva poľnohospodárskej literatúry a od roku 1963 redaktorkou vydavateľstva Mladé letá. Od roku 1969 pracovala na Zväze slovenských spisovateľov, od roku 1974 bola redaktorkou mesačníka Slovenské pohľady a v rokoch 1977-1982 redaktorkou Revue svetovej literatúry. Roku 1988 nastúpila ako redaktorka pre pôvodnú prózu do vydavateľstva Smena a po novembri 1989 sa stala redaktorkou denníka Smena. Od roku 1994 je na dôchodku a venuje sa literárnej tvorbe.

Věra Štiková (14)

Mgr. Věra Štiková, pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro základní školy.

Věra Mikulová (8)

Narozena 1963. Autorka kuchařských knih.

Věra Laudová (8)

Narozena 26. 6. 1925. PhDr., historička umění, autorka publikací z oboru výtvarné kultury a dějiny umění, též spoluautorka průvodce po Vídni .

Věra Kolafová (9)

Spoluautorka česko-anglického a anglicko-českého slovníku.

Věra Keilová (4)

Věra Keilová se narodila 26.12. 1968 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracovala s mnoha deníky a časopisy,od roku 2002 pracuje jako redaktorka Nedělního Blesku.Je vdaná a má dvě děti. Kromě jiného je jejím koníčkem duchovno,ezoterika a tajemno.

Veniamin Aleksandrovič Kaverin (13)

Veniamin Alexandrovič Kaverin , skutečným jménem Veniamin Alexandrovič Zilber byl sovětský spisovatel, dramatik a scénárista. Jeho nejznámějším dílem je dobrodružný román Dva kapitáni . Imunolog Lev Zilber byl jeho starší bratr.

van (13)

Valerij Jakovlevič Brjusov (9)

Ruský básník, prozaik a literární vědec.

Valentina Aleksandrovna Osejeva (9)

Ruská spisovatelka pro děti.

Václav Zemek (9)

Narozen 13. 4. 1974 ve Vlašimi. Ing., regionální publicista, autor historických prací o Podblanicku.

Václav Stehlík (9)

Václav Stehlík je český právník, vysokoškolský pedagog a od roku 2020 děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva Evropské unie, ať se jedná o tzv. evropské ústavní právo, soudní systém EU, poměr evropského a národního práva, vnitřního trhu EU, unijních vnějších vztahů či migračního práva. Kromě práv vystudoval anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální LL.M. studium na University of London zaměřené na právo Evropské unie.

Václav Rodomil Kramerius (7)

Václav Rodomil Kramerius , syn vydavatele V. M. Krameria, redaktor, autor a překladatel stovky povídek a novel. Do křestního listu byl zapsán jako Václav Richard, později si dal vlastenecké jméno Rodomil. Byl prvorozeným synem významného českého vydavatele České expedice. V otcově podniku pracoval jako typograf, od roku 1813 jako redaktor Krameriových c.k.vlasteneckých novin. Pak pomáhal matce vést Českou expedici, ale neměli v podnikání úspěch, takže v roce 1823 vydavatelské právo na řadu českých novin a časopisů prodali. Nechával se zaměstnat jako korektor a typograf u různých tiskáren v Čechách a psal. Řadu povídek překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a francouzštiny. V roce 1836 se kvůli nedostatku peněz živil ve Vídni prodejem brakové literatury a voskových figurek. Po návratu se snažil vydávat další noviny: Českoslovanský vlastenecký deník, časopis Hacafírek v kacabajce s malým úspěchem. Pak už jen psal a živil se jako korektor. Zemřel v chudobinci U milosrdných na Karlově. Hrob má v Praze na Olšanech. Žánrově bylo velice rozmanité, jeho povídky a novely byly historické, pohádkové, sentimentální, psal cestopisy i rytířské i strašidelné románky. Některé z nich jsou zařazovány jako předchůdci dnešního žánru fantasy a horor.. Zajímavé jsou i jejich velmi dlouhé názvy. V roce 1988 byl vydán výbor z jeho tvorby vč.jeho životopisu s názvem Knížky lidového čtení.

Václav Potužník (3)

MUDr. Václav Potužník, lékař, primář ORL v někdejší nemocnici v Lomnici n. P., cestovatel a spisovatel, narozen 4.1.1928 v Trenčíně, zemřel 1.11.2003 v rakouském Schwarzachu.

Václav Malina (10)

Mgr. Plzeńský rodák. Výtvarný umělec , ale i odborný pedagog a galerista . Publicista a příležitostný básník.

Václav Karel Řehořovský (11)

Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....