Výpis všech autorů

K. F Sedláček

do novin. Sedláček pocházel z rodiny truhlářského dělníka. Vyučil se strojním zámečníkem v Českomoravských strojírnách v Praze-Libni a poté tam pracoval jako kovodělník. 1933 byl přechodně bez zaměstnání, 1934 nastoupil do menšího podniku ERA v Praze-Karlíně, od 1937 pracoval opět v Českomoravských strojírnách. Těsně po válce spolupracoval s rozhlasovým vysíláním ÚRO . 1945–50 působil v deníku Práce, a to postupně jako reportér, zástupce vedoucího reportážního oddělení, redaktor v hospodářské rubrice a od 1949 jako druhý zástupce šéfredaktora. Od 1948 současně zastával funkci šéfa tiskového oddělení Čs. stavebních závodů a vedoucího redaktora podnikového časopisu Stavíme. Souběžně byl scenáristou Čs. státního filmu . Od 1953 spisovatel z povolání . Přispíval do novin a časopisů: Práce, Rudé právo, Literární noviny, Nový život, Mateřídouška, Ohníček, Plamen. Je spoluautorem scénáře filmu Dva ohně . Závod ve stínu zdramatizoval pro Čs. rozhlas Karel Zajíček . Sedláček užíval šifry kfs. Sedláček byl autodidakt, který viděl v literatuře vždy především nástroj společenské výchovy a politické agitace. Ze své původní profese si přinesl důkladnou znalost továrního prostředí; povahu jeho psaní trvale určovala i osobní zkušenost s nezaměstnaností a z toho plynoucí nenávist ke kapitalismu. V sociálních románech z doby hospodářské krize jsou působivé situace existenční nejistoty překryty konvenční melodramatickou fabulací a sentimentalitou. Pracovní prostředí, které je od počátku hlavním dějištěm života Sedláčkových postav, se v dílech psaných po únoru 1948 stává dějištěm téměř výhradním. V souladu s tím autor chápe lidské osudy především jako součást zápasu o co nejlepší využití techniky a výrobní technologie v malé cihelně , v sabotáží poničeném ...

Josef Staněk

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Josef Staněk

Josef Staněk byl český pedagog, literární historik a kritik, autor literárních příruček a stručných popularizačních monografií, editor, redaktor, překladatel z angličtiny a němčiny. Narodil se jako nejstarší z 8 dětí domkaře, později dozorce severní dráhy, Leopolda Stanieka a Jenovefy Králíkové . Jeho sourozenci byli: Jan Staněk , Marie Aloisie Staňková , Františka Fuchsová-Staňková , Aloisie Staňková , Metoděj Cyril Staněk , Anna Motalíková-Staňková a Vojtěch Staněk . V letech 1893–1898 navštěvoval obecnou školu na Dvoutřídní obecné škole v Měrovicích nad Hanou. Správci školy byli Jan Bouchal, Jindřich Müller a Jan Urbánek, třídními pak Jan Bouchal, Ferdinand Parák, Josef Knapp a Jindřich Müller. Posledním rokem měl i katechetu – Františka Fučíka. V letech 1898–1906 studoval na c. k. českém gymnasiu v Olomouci . Bydlel u krejčího Františka Svozila na Purkrabské 8, později na Kapucínské 13. Na gymnasiu studoval 8 let český jazyk, 8 let latinu, 7,5 roku němčinu, 6 let řečtinu a 4 roky francouzštinu. Dalšími předměty, které studoval, byly náboženství, zeměpis/dějepis, matematika, přírodopis, fyzika, filozofie, kreslení, zpěv, těsnopis český, těsnopis německý a tělocvik. Průměr všech jeho známek za studium byl 1,25. Mezi jeho učitele patřili Česlav Přichystal, dr. Jaromír Jedlička, dr. Josef Podpěra, Josef Vévoda, Karel Wellner, Karel Minařík a Maximilián Vrzal ; třídními učiteli byli Vilém Večeřa , Jan Matoušek , Antonín Nevole . Maturoval s vyznamenáním 22. června 1906. Studoval mj. s Františkem Keclíkem, Františkem Ryšánkem, Antonínem Šprincem a Františkem Tomkem, se kterými se potkal na studiích v Praze. Ve studiu dále pokračoval v letech 1906–1910 na Filozofické fakultě v Praze, obory čeština a němčina. ...

Josef Sadil

Narozen 19. 3. 1919 v Praze, zemřel 19. 1. 1971 tamtéž. Nakladatelský pracovník, astronom, publikace z oboru astronomie a přírodních věd. Podle vlastních slov příklad vědeckého „dimorfismu“, neboť byl astronomem a současně myrmekologem.

Jiří Sláma

Jiří Sláma byl český archeolog a historik, který se specializoval na archeologii raného středověku, počátky českého státu a propojení archeologických a písemných pramenů. V letech 1953–1958 studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze . Krátkodobě pracoval jako vedoucí pravěkého oddělení Muzea hl. města Prahy a v mostecké expozituře Archeologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1960 působil na Ústavu pro archeologii FF UK v Praze nejdříve jako asistent , poté jako odborný asistent , titul CSc. získal v roce 1987, v roce 1990 se stal docentem a roku 1998 pak profesorem. V letech 1999–2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Provedl též řadu terénních výzkumů .

Jiří Šebánek

Narozen 1930, zemřel 4. 4. 2007 v Praze . Scénárista, dramatik a cimrmanolog.

Jiří Šandera

Narodil jsem se 7. září 1961. Bydlím v malé obci Milonice, okres Blansko. Vychodil jsem základní školu v Lysicích, vystudoval Střední ekonomickou školu v Blansku a zdárně absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Šťastně jsem se oženil a mám dvě děti – syna Jiřího a dceru Kateřinu. Už od konce první třídy základní školy jsem četl pohádky a dětské knížky. Když jsem byl starší, zamiloval jsem se do knihy Hoši od Bobří řeky od Jaroslava Foglara a do tvorby Karla Maye. Na střední škole se mi líbila i některá povinná četba. Ani ve snu mě však nenapadlo, že bych zkusil nějaké dílko vytvořit sám.

Jaroslav Svoboda

Autor vyznávající permakulturu a ekologický zahradnický styl, s poměrně bohatými osobními zkušenostmi s pěstováním rostlin, s experimentováním a uplatňováním přírodních metod v praxi , s celoživotním zájmem o veškeré květiny, stromy, keře, jejich požadavky a funkce v přírodě, založeném na pozorování přírody, ekosystémů, fungujících i nefungujících zahrad nejen v ČR, ale i osobní zkušenosti a pozorováních při mnohaletém cestování a pobytech v dalších částech světa . Žádnou vysokou školu na toto téma neabsolvoval, protože žádná taková neexistuje, a s minulým a současným odborným školstvím se názorově značně rozchází. Své vzdělávání také rozhodně nepovažuje za ukončené a ani nedoufá, že by mu příroda někdy udělila diplom za ukončené studium :-) Příroda nám skýtá možnosti sebevzdělávání na více než několik životů. Svou první ekozahradu vytvářel od mala pokusy o přetváření klasické okrasné atriové zahrady, nyní žije se svou ženou Zuzanou na rodovém statku a společně tvoří svůj jedlý ráj na několika hektarech bývalých polí.

Jan Spálený

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

Jan Sokol

Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

Hubert Slouka

Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie. Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska . Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka Slouka.

Hana Štorková

Dietetické publikace.

Hana Seifertová

Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...

Graham Swift

Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika. Narodil se v Londýně a studoval na několika významných britských univerzitách. Několik jeho románů bylo zfilmováno, jako např. Poslední přání nebo Země vod.

Frans Eemil Sillanpää

Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...

Erik Axl Sund

Pod jménem ERIK AXL SUND se skrývá švédská autorská dvojice JERKER ERIKSSON & HÅKAN AXLANDER SUNDQUIST . Håkan je výtvarníkem, hudebníkem a zvukařem, Jerker producentem Håkanovy elektropunkové skupiny i love you baby!, s níž podnikli několik turné po Ukrajině, Rusku, Bělorusku a Polsku. Vraní dívka, úvodní část trilogie nazvané Slabost Victorie Bergmanové s podtitulem Vraždy a psychoterapie, je jejich literární prvotinou – knihou, jež se stala milníkem v žánru thrillerů. Švédská akademie autorů krimi udělila v roce 2012 sérii zvláštní cenu za „hypnoticky fascinující psychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního románu“.

Dušan Spáčil

Narozen 7. 2. 1956 v Praze. Publicista, autor poezie a hudebních textů, reportážních knih.

Bohumil Starý

Narozen: 2.1.1908 v Držkově, okres Jablonec nad Nisou, zemřel: 7.3.1988. RNDr. entomolog, fytopatolog; absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno ; středoškolský profesor ; vědecký pracovník Státního výzkumného ústavu pro ochranu rostlin , Ústavu rostlinné. výroby , Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského .

Bohumil Sojka

Varietní umělec, nakladatel, válečný zajatec 1. světové války, autor cestopisných črt o střední Asii.

Alena Santarová

Alena Santarová byla česká spisovatelka literatury pro děti a mládež. Byla dcerou českého spisovatele Vladislava Vančury a jeho ženy, spisovatelky a lékařky Ludmily Vančurové . Jejím prvním manželem byl československý scenárista a režisér Bořivoj Zeman. Mezi její prozaická díla dle Národní knihovny ČR kupříkladu náleží Deset z první řady , Znamá neznámá , Třiatřicet splněných přání , Slon v domácnosti , Program na neděli , Káťa, Katrin, Katynka , či Od úterka do soboty .

Aleksandr Serafimovič Serafimovič

Ruský spisovatel.

Zdeněk Vlastimil Špinar

Zdeněk Špinar byl český paleontolog, spisovatel a specialista na fosilní obojživelníky, zejména žáby. Publikoval celou řadu titulů, zaměřených na popularizaci paleontologie. V mládí studoval na časlavském gymnáziu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyučoval obor paleontologie. Kromě výuky se věnoval psaní populárně vědeckých knih a učebnic. Své články zabývající se paleontologií publikoval i v odborných časopisech. Spolupracoval s Josefem Augustou a také s malířem Zdeňkem Burianem. Celý život se věnoval skautingu.

Zdeněk Sovák

Narozen 14.5.1950 v Praze. JUDr., trestní soudce, práce z oboru trestního práva.

Zadie Smith

Zadie Smith je britská spisovatelka. V roce 2003 byla zapsána na seznam literárního časopisu Granta mezi dvacet nejlepších mladých autorů. Narodila se jako Sadie Smith v Brentu, rozsáhlé oblasti obývané pracující třídou na severozápadě Londýna. Její matka Yvonne McLean pocházela z Jamajky a otec Harvey Smith byl Angličan . Má nevlastní sestru a bratra a dva mladší sourozence, rappera a komika Doca Browna a taktéž rappera Luca Skyze. Jako malou ji bavilo stepování, později jako dospívající zvažovala kariéru muzikálové herečky a na univerzitě si vydělávala jako jazzová zpěvačka a toužila se stát spisovatelkou. Její rodiče se rozvedli, když byla teenager. Ve věku čtrnácti let si změnila jméno na "Zadie". Navzdory dřívějším různorodým ambicím se literatura ukázala být jejím hlavním zájmem. Navštěvovala místní státní školy, Malorees Junior School a Hampstead Comprehensive School a později King's College na Cambridgeské univerzitě, kde studovala anglickou literaturu. V Cambridgi vydala několik krátkých povídek ve studentské sbírce nazvané May Anthologies. Tyto povídky upoutaly pozornost vydavatele, který jí nabídl smlouvu na první román. Rozhodla se kontaktovat literárního agenta a dostala se pod křídla Wylie Agency na základě pouhé první kapitoly. Román Bílé zuby byl představen veřejnosti v roce 1997, tedy dávno před tím, než byl dokončen. Na základě částečně dokončeného rukopisu odstartovala aukce, ve které se o práva utkala různá nakladatelství. Tuto aukci vyhrálo nakladatelství Hamish Hamilton. Román Bílé zuby dokončila během svých posledních let v Cambridgi a román se stal okamžitě po vydání v roce 2000 bestsellerem. Bílým zubům se dostalo mezinárodního uznání a byl ověnčen několika cenami. V televizi Channel 4 se v roce 2002 objevila jeho adaptace. Působila také jako "externí spisovatelka" v ICA v Londýně a následně vydala jako šéfredaktorka soubor povídek o sexu s ná...

Vladislav Štěpánek

Narozen 1920, zemřel 18.12.1981 v Praze. Novinář, hra.

Vladimír Straka

Czech playwright, co-author of Spejbl & Hurvínek plays.

Vladimír Sattran

RNDr. Ing. Vladimír SATTRAN, CSc., nar. 1930, ředitelem od r. 1990 do r. 1991. Odborné zaměření: ložisková geologie, strukturní geologie, petrologie. V SGÚ působil v letech 1955–1992. Před nástupem do funkce ředitele pracoval hlavně v odborech krystalinika a ložisek nerostných surovin. Po odchodu z SGÚ se stal velvyslancem České republiky v Maroku. Zabýval se výzkumem krystalinika, metalogeneze Českého masivu, numerickou klasifikací rudních ložisek a použitím matematických metod v geologii. Studoval krystalinikum Krušných hor, variské magmatity a jejich vztah k metalogenezi či obecné problémy metalogeneze po celém Českém masivu. Spoluautor metalogenetické mapy Československa. Z titulu své funkce zpracoval řadu analýz o činnosti geologické služby.

Stanislav Soják

Ing. Stanislav Soják Spoluautor knihy - Dějiny české - chronologický přehled.

Sarah Sprinz

Německá spisovatelka, autorka románů.

Sapfó

Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...

Šafrán

Ruediger Schache

Ruediger Schache je německý spisovatel, psycholog, nezávislý novinář, učitel, vedoucí seminářů a přednášející. Především se zabývá výzkumem lidského vědomí. Vystudoval ekonomii a psychologii. Po studiích pracoval mnoho let jako manažer v jednom z průmyslových podniků v Německu. Na svých cestách po USA, Mexiku a Asii a též během dvou let strávených v léčebném centru v Brazílii absolvoval řadu rozmanitých školení. To vše mu pomohlo k hlubokému a úplnému přehledu o souvislostech osobní reality, lásky, vztahů a smyslu lidského bytí, o vnitřních a vnějších souvislostech týkajících se témat, která určují náš život. Tajemství přitažlivosti srdce Tajemství sedmi závojů Tajemství plánu vašeho života Tajemství síly srdce Tajemství Boha Tato kniha odhaluje existenci tajemné síly vyzařování a přitažlivosti, která v nás všech působí a určuje náš život. Veškeré znalosti objasňuje v deseti tajemstvích, která jsou vysvětlena na skutečných příbězích. Každé tajemství v sobě skrývá prastaré poznání. Kdo se jím řídí, sám určuje, co se stane, a s tímto novým vědomím dokáže přitahovat ty, po nichž touží. Autor v sedmi krocích vysvětluje síly, které zahalují vnímání, a ukazuje cestu od starých vzorů, obav, vnitřních konfliktů a sebeklamů. Vysvětluje léčivé působení osobní pravdivost a učí více milovat sebe i druhé. Autor věnuje otázkám: Co je smyslem mého vlastního života? Jak ve skutečnosti vzniká to, co pociťuji jako štěstí, a jak se k němu dostat? Popisuje zde, jak má každý člověk svůj osobní plán duše a tudíž i jedinečnou cestu určení k naplněnému životu. Popisuje dále jaký význam mají rodina, naše tělo, nadání a schopnosti. Po přečtení této knihy by měl být každý schopný nalézt naplnění, štěstí a osobní smysl svého života....

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Rostislav Švácha

Rostislav Švácha je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog . Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století. Narodil se 16. ledna 1952. V letech 1971–1976 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studia ukončil obhajobou rigorózní práce K periodizaci díla Jana Aichela Santiniho . V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Své znalosti moderní architektury a odbornou autoritu využívá pro podporu a prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století. Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu.

Roberto Saviano

Roberto Saviano je italský novinář a spisovatel. Ve své tvorbě se soustřeďuje na tematiku organizace Camorra, což je zločinecká mafiánská struktura v oblasti Neapole. Proslulým se stal zejména svou knihou „Gomora“, za kterou mu vyhrožuje neapolská mafie smrtí. Spisovatel se proto rozhodl k odchodu z Itálie. Na motivy tohoto románu natočil italský režisér Matteo Garrone stejnojmenný film.

Prague Madrigal Singers

Prague Madrigal Singers , známý také jako Pražští madrigalisté, je renomovaný český vokální soubor, který se specializuje na interpretaci staré hudby, včetně renesančních a barokních skladeb. Soubor byl založen v roce 1956 významným českým dirigentem a muzikologem Miroslavem Venhodou a rychle si získal mezinárodní uznání pro svou autentickou interpretaci a vědecký přístup k hudbě 14. až 17. století. Repertoár souboru zahrnuje širokou škálu vokální hudby od gregoriánského chorálu po světské madrigaly a moteta, často v provedení a cappella nebo s dobovými nástroji.

Petr Sýkora

Narozen 26. 10. 1960. Softwarový analytik, programátor. Autor odborných publikací z oboru. Autor historického románu z oblasti severní Moravy z konce 17. století.

Penelope Stratton

Pravým menom Lucy Gordon. Lucy Gordon sa narodila v Anglicku a už od malička netúžila po ničom inom, než byť spisovateľkou. Svoju kariéru začala písaním článkov v jednom britskom magazíne pre ženy, kde získala veľa skúseností - pre magazín spovedala niektoré hviezdy filmového plátna ako je Warren Beatty, Richard Chamberlain alebo Sir Roger Moore. Jej život však zmenil cez jedne prázdniny trávené v Benátkach. Ako sama autorka na svojich webových stránkach uvádza, jedného dňa si tak relaxuje v kaviarni, keď ju oslovil vysoký, počerný Talian a pozval ju na večeru. Prvá jej reakcia bola príkre odmietnutie toho opovážlivca, ale po jeho uistení, že sa jedná o serióznu ponuku, Lucy súhlasila. No a potom už bolo všetko, ako podľa scenára červenej knižnice - spoločne strávený romantický večer, druhý deň zasnúbenie a o tri mesiace svadba. Rodina a priatelia Lucy sa na jej “neuvážené rozhodnutie” pozerali viac ako skepticky, ale o to väčšie prekvapenie bolo, že manželstvo Lucy a jej “Taliana” trvá dodnes, a to už od svadby uplynulo viac ako 25 rokov.

Paullina Simons

Narozena v roce 1963 v Leningradě. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Autorka několika knih. Je autorkou deseti románů, přičemž největšího úspěchu dosáhla Měděným jezdcem z roku 2001 , který se stal mezinárodním bestsellerem. Závěrečný díl trilogie o osudech Taťány a Alexandra The Summer Garden vyšel v nakladatelství Euromedia na konci roku 2013.

Miloslav Synek

Je dlouholetým učitelem na Vysoké škole ekonomické v Praze, na které začátkem 90. let vybudoval katedru podnikové ekonomiky a byl jejím dlouholetým vedoucím. Působí jako profesor na Pražské mezinárodní manažerské škole a na Institutu oceňování majetku ; je členem několika vědeckých rad vysokých škol. Je zkušeným odborníkem v podnikové ekonomice, analýze nákladů průmyslových podniků, finanční analýze, rozborových metodách a mezipodnikovém srovnání. Absolvoval manažerský kurz pro řídící pracovníky v USA. Je autorem odborných knih a učebnic a řady odborných článků v českých i zahraničních časopisech.

Milada Součková

Milada Součková, též Milada Rykrová byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička. Narodila se v rodině stavebního podnikatele a majitele domu Antonína Součka a manželky Marie, rozené Horové . Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma "O duševním životě rostlin". V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali. Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na "Obrazech z dějin". Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu. Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Další knihy vyšly v exilu: Literární historie a teorie: Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

Michael Swan

Michael Swanwick patří mezi největší talenty osmdesátých let. Prosadil se mnohovrstevnatými povídkami plnými narážek, jež prozrazují vliv literární postmoderny stejně jako tradiční sci-fi a fantasy. Nejlepší povídky vyšly ve sbírkách Gravity‚s Angels a Tales of Old Earth . Druhá jmenovaná kniha obsahuje Hugem oceněnou povídku The Very Pulse of the Machine . Coby romanopisec je stejný novátor, má záběr od kyberpunku po hrdinskou fantasy a zaměřuje se na vliv střetu moderní techniky se starými společenskými strukturami na formování civilizace i jedince. Jeho první román In the Drift se odehrává v Americe, kde jaderná katastrofa roztříští společnost. Vacuum Flowers , Griffin‘s Egg a Stations of the Tide , vyznamenaná Nebulou, zkoumají dopad kataklyzmatických přírodních katastrof a sociopolitických událostí na lidské kolonie ve vesmíru, civilizačně odtržené od mateřské planety. Swanwick napsal rovněž román Jack Faust , moderní variaci na faustovské téma, a The Iron Dragon's Daughter , dobrodružnou technologickou fantasy. Rovněž vydal vícero provokativních a kontroverzních esejů o psaní science fiction a fantasy. Některé vyšly ve sbírkách A Geography of Unknown Lands a The Postmodern Archipelago . Swanwick je rovněž nositelem Ceny Theodora Sturgeona.

Martina Slezáková

Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Lyndon Stacey

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.

Ludmila Šnajderová

Narozena 12.5.1935. Grafička a ilustrátorka, autorka publikace pro děti. Malířka a ilustrátorka Ludmila Šnajderová absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara, registrována byla v Českém fondu výtvarných umění. Zabývala se grafikou, malbou a knižními ilustracemi. Od 80. let se věnuje především malbě. Její obrazy lze najít v soukromých sbírkách po celém světě. Nejvíce vystavovala v Čechách, ve Francii a v Nizozemsku. Samostatnou kapitolou jsou knižní ilustrace pro děti. V současnosti pracovala na své prvotině, pohádce pro děti „Dobrodružství malého zajíčka“, nejen jako ilustrátorka, ale i autorka textu. Dlouhá léta pracovala v Městských divadlech pražských, kde byla autorkou kostýmů několika divadelních her. Žije a tvoří v Praze. Laskavé obrazy současné expozice v galerii pod názvem „Místa snů a romantiky“ jsou zpovědí výtvarnice, která má Prahu vtištěnou do duše už napořád. Její druhou láskou jsou Benátky. Motto: Josef Kemr mi říkával: „Maluješ krásně, ale není to tvá zásluha, je to dar od Boha.“

Ladislav Steinhauser

Ladislav Steinhauser je český spisovatel, podnikatel a pedagog. V roce 1990 založil Vydavatelství potravinářské literatury a v roce 1991 zakoupil městské jatky v Tišnově. Postupně je přebudoval na potravinářskou firmu Steinhauser s.r.o., která v roce 2011 získala ocenění Firma roku 2011 v ČR. V roce 2014 předal vedení firmy svému synovi Ladislavovi a působí v ní nadále jako poradce a zástupce ředitele. Steinhauser je autorem více než tří set článků a dále odborných knih: Hygiena a technologie masa , Vaříme a udíme doma , Zapomenuté receptury masných výrobků , Produkce masa , Maso středem zájmu , 700 let se lvem ve znaku , O mase , Příběhy potravin a spoluautorem dalších. Je autorem knih mysliveckých povídek: Má zelená cesta , Z lesů vod a stepí , Z lesního ticha , za které byl oceněn Českou mysliveckou jednotou, motorkářských cestopisů: Z Gibraltaru na Gibraltar , Krajem světa na kraj světa , Horký Balkán-Enduromanie , autor výstav fotografií, spoluautorem knih fotografií: Náhorní Karabach , Uzbekistán ,Neznámý Bangladéš , od roku 2005 každoročně vydává nástěnné kalendáře vlastních fotografií. V roce 2017 napsal knihu pro děti Rok s medvědem a v roce 2018 Druhý rok s medvědem. Steinhauser působil jako pedagog v oboru hygiena a technologie masa na Vysoké škole veterinární, v období 2010-2014 byl děkanem Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Byl garantem postgraduální výuky veterinárních lékařů EU v programu Better Training for Safer Food pro oblast maso. Steinhauser je členem představenstva, byl předsedou Českého svazu zpracovatelů masa ČR a viceprezidentem Potravinářské komory ČR, je předsedou redakční rady časopisu Maso.

Klára Samková

Narozena 23. 3. 1963 v Brně. JUDr., Ph.D., advokátka, občanská aktivistka, politička, redaktorka a publicistka, též autorka cestopisné literatury.

Katarína Steskálová

Karel Šustr

Publikace z oboru rozvodů elektřiny.

Karel Štěpánek

Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Kaiu Shirai

Japonský autor komiksů manga.

Josef Suchopár

Narozen 26. 6. 1958. PharmDr., člen vědecké rady farmaceutické fakulty UK, šéfredaktor farmaceutického časopisu Remedia, práce z oboru.

Josef Seget

Narozen 29. 7. 1887, zemřel 1982. MVDr., odborník v chovu teplokrevného koně.

Jindřich Štyrský

Jindřich Štyrský byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu. Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrealismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou , která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus . Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně. „Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet. Zemřel v roce 1942 v Praze. Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Zajímavé a ceněné jsou jeho fotografické cykly z Prahy a Paříže: Výběr z těchto fotografií vyšel p...

Jaroslav Schmid

Narozen 28. 4. 1948. Kulturní pracovník, v letech 1984-1990 ředitel Knihovny města Plzně. Autor, ilustrátor a překladatel publikací o válečných letounech.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou

Ján Strasser

Ján Štrasser je slovenský básník, esejista, textař, spisovatel-prozaik a překladatel. Pochází z úřednické rodiny a vzdělání získal v Lovinobani, Košicích a na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval kombinaci ruština -slovenština. V současnosti působí ve svobodném povolání. Svá první díla zveřejňoval od roku v časopisech Mladá tvorba, Romboid, Smena nebo Slovenské pohľady, knižně debutoval v roce 1968 sbírkou básní Odriekanie. V začátcích své literární tvorby vycházel z myšlenek nadrealismu. Ve svých dílech se věnoval tématům jako např. rodinné soužití, všední starosti apod. Věnuje se také psaní textů písní a překladům z ruské literatury a ve spolupráci s Petrem Zajacem i z německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Štrasser na slovenské Wikipedii.

Jan Stach

Právník a vysokoškolský pedagog.Autor literatury faktu a příběhů s kriminální zápletkou. Člen AIEP, Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu.