Výpis všech autorů

Jozef Štefanovič

Doc. PhDr. Jozef Štefanovič Doktor filozofie. Učitel. Autor či spoluautor několika publikací - např. Psychologie, učebnice pro střední zdravotnické školy. 1987.

Josef Štěpánek

Narozen 12.9.1842 v Dašicích, zemřel 30.12.1913 v Chrudimi. Pedagogické práce, hra.

Johannes Steinhoff

Stíhací letec Luftwaffe v období 2. světové války, stíhací eso a držitel Rytířského kříže k Železnému kříži s dubovými ratolestmi a meči. Po havárii při startu roku 1945 utrpěl popáleniny, které ho poznamenaly na celý život i přes množství plastických operací. Po válce se účastnil budování nového spolkového německého letectva, Bundesluftwaffe, v USA se podílel na výcviku pilotů proudových letadel, v Paříži působil ve funkci velitele štábu leteckých sil NATO, Jako generálmajor pracoval coby německý zástupce ve štábu NATO ve Washingtonu D.C. a na konci jako generál stal na pozici inspektora nové Luftwaffe. Zemřel 21. 2. 1994 ve věku nedožitých 81 roků.

Jiří Štych

Narozen 31.7.1928 v Olšanech u Slaného. Redaktor, prozaik, dramatik.

Jiří Straus

Narozen 1954. PhDr., doc., CSc., biomechanik a kinantropolog. Práce z oboru bezpečnosti a kriminalistiky.

Jiří Strádal

Narozen 1956. Autor prací z oblasti profesní orientace a volby povolání.

Jiří Štikar

Narozen 17. 3. 1934 v Praze. PhDr. CSc. doc. psychologie. Zabývá se psychologií práce a organizace a dopravní psychologií.

Jeff Stranks

Autor učebnic angličtiny.

Jaroslav Strnad

Narozen 3. 8. 1918 ve Vysokém Mýtě, zemřel 10. 11. 2000 v Obstaldemu . Básník, prozaik, dramatik, překladatel z angličtiny a němčiny, literární publicista a recenzent, jazykový korektor, emigrant po 1950.

Jana Strouhalová

Jan Štolba

Básník, prozaik a literární a filmový kritik Jan Štolba se narodil v roce 1957 v Praze. Necelý rok studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, po nedokončeném studiu pracoval jako skladník, ošetřovatel, sanitář, opisovač not, topič, listonoš, učitel ve zvláštní škole a hlídač. Během osmdesátých a devadesátých let hrál na saxofon v řadě pražských jazzových, folkových a rockových souborů V letech 1988–1990 žil s vystěhovaleckým pasem v New Yorku. Od poloviny devadesátých let žije střídavě v Praze a v Austrálii.

Jan Staněk

Narozen 12.7.1870 v Horním Římově u Českých Budějovic, zemřel 4.3.1948 tamtéž. Písmák, prozaik, lidový romanopisec.

Jacques Sternberg

Jacques Sternberg byl belgický prozaik, pamfletista, esejista, novinář, publicista a autor románů a novel z oblasti sci-fi a fantasy. Jacques Sternberg prošel mnoha zaměstnáními, než zakotvil v literatuře. Pracoval „v papíru“ od baliče po reklamího textaře, založil několik revuí jepičího trvání, až se ujal v časopisu Magazine littéraire pravidelné rubriky Le moi littéraire, vynikající nekonvenčním vyjadřováním soudů zvláště vůči snobskému literárnímu konzumentství. V oblasti sci-fi na sebe upozornil především romány Prohřešek , Východ je v hloubi prostoru , Pozor, obydlená planeta aj. Dívka, moře a noc vyšla v roce 1976 a je považována za Sternbergův nejlepší román. Není to „technická“ sci-fi, je to román milostný, v němž se mísí skutečnost s fantastičnem.

J. I. M Stewart

Anglický autor detektivních románů a novel, profesor anglického jazyka a literatury, literární kritik, publikoval pod pseudonymem i vlastním jménem.

J Staňková

Ivan Steiger

Ivan Steiger je český karikaturista, ilustrátor, malíř, spisovatel a režisér, který od roku 1969 žije a působí v Německu. Založil také Muzeum hraček na Pražském Hradě a v Mnichově. Narodil se v Praze, kde vyrůstal v Petrské čtvrti. V knize Mýtus zvaný Stínadla barvitě vzpomíná, jak patřil k tzv. Petrákům, tj. klukům z okolí Petrského náměstí, s nimiž vedl velké klukovské války proti klukům z oblasti Na Františku. Tyto dva světy rozdělené po několik klukovských generací, inspirovaly kdysi spisovatele Jaroslava Foglara k sepsání jeho stínadelských románů o Vontech a klucích z Druhé strany. Od roku 1958 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku a psal básně a povídky. Od roku 1961 začal pravidelně kreslit pro Literární noviny a jeho kresby se začaly objevovat i v zahraničních časopisech a novinách. Jeho kresba pařezu, z něhož vyrůstá malá květinka, se stala ve světě jedním ze symbolů okupace. Roku 1969 odešel do Mnichova, kreslil pro Süddeutsche Zeitung a od roku 1972 pravidelně pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde do roku 2011 uveřejnil 9000 kreseb. Jeho drobné a prosté kresby, které vybízejí k přemýšlení, se objevily v mnoha světových novinách, v Evropě i v USA. Steiger je kromě Süddeutsche Zeitung kreslířem Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Dlouhodobě spolupracuje s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou deníků Frankfurter Allgemeine Zeitung a turínské La Stampa. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soubor kreslených ilustrací k Bibli. Ilustroval knihy Oty Filipa, Karla Kryla a několik sbírek vtipů a anekdot. Sbírku anekdot o Radiu Jerevan také sám napsal. Jako autor i režisér realizoval 27 krátkých i hraných filmů a v posledních letech maluje také obrazy.[4...

Ivan Fotijevič Stadnjuk

Ukrajinský spisovatel, scenárista a dramaturg, válečný dopisovatel, .

Henry de Vere Stacpoole

Henry Stacpoole de Vere se narodil v Kingstownu, Irsko. Pracoval přes čtyřicet let jako lodní lékař, velký znalec Tichomoří. Spisovatel, jeho najznámějším románem je romantická robinsonáda „The Blue Lagoon“ , která se dočkala několikerého zfilmování. Používal také pseudonym Tyler De Saix. Od roku 1920 až do sví smrti žil na britském ostrově Isle of Wight.

Harry Stein

Spisovatel.

František Štorm

František Štorm je český tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog, odborný publicista a hudebník. František Štorm je synem malířky Dany Puchnarové. Je vnukem Břetislava Štorma, českého architekta, heraldika a grafika. V letech 1981–1985 studoval na SOŠV v Praze. Ve studiu pokračoval na VŠUP tamtéž, nejprve pod vedením Milana Hegara a později Jana Solpery, v jehož Ateliéru knižní grafiky a písma absolvoval v roce 1991. V letech 2003–2008 působil jako vedoucí ateliéru Tvorba písma a typografie na téže škole. Roku 1993 založil v Praze Střešovickou písmolijnu , která se zabývá tvorbou a distribucí digitálních typografických písem. Tato písmolijna nabízí více než 800 originálních písem, mezi nimiž jsou Štormova písma autorská , modifikace písem historických i digitalizace písem významných českých autorů . Je autorem např. typografického stylu restaurace Lokál. Ilustracemi doprovodil např. publikace Neser bohy Josefa Moníka či sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta . Je autorem knihy Eseje o typografii , která byla nominována na literární cenu Magnesia litera v kategorii publicistika. Štorm působí jako zpěvák a kytarista v české metalové kapele Master’s Hammer, pro kterou také píše veškeré texty. Po rozpadu kapely v 90. letech nahrál album Airbrusher. Kapela se obnovila v roce 2009, kdy vydala album Mantras, později následované deskami Vracejte konve na místo, Vagus Vetus, Formulæ a Fascinator. Od roku 2015 je též členem projektu Mortal Cabinet. V roce 2005 mu byla udělena cena Revolver Revue. Jeho kniha Eseje o typografii byla v roce 2009 jednou ze tří knih nominovaných na českou literární cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Články...

František Starý

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

Ferdinand Stiebitz

Ferdinand Stiebitz byl český klasický filolog, překladatel z řečtiny a latiny. Narodil se 7. července 1894 ve Velvarech. V letech 1905–1913 studoval na gymnáziu v Praze XII, poté se věnoval klasické filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Po ukončení studií vyučoval na gymnáziích v Praze , v Košicích a v Brně . V roce 1928 byl na studijním pobytu na univerzitě v Berlíně. R. 1922 získal titul PhDr., r. 1931 se habilitoval, r. 1936 se stal mimořádným a o rok později řádným profesorem v oboru klasické filologie. V letech 1947–1948 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zemřel 10. října 1961. Byl pohřben na městském Ústředním hřbitově.

Dominik Stroukal

Narozen 18. 6. 1987 v Žatci. Mgr., Ing., ekonom, též autor povídek a básní, fotograf.

Daniela Štefková

Narozena 2. 6. 1971. Překladatelka a soudní tlumočnice z němčiny.

Dacre Stoker

Americký spisovatel. Filmový režisér a producent dokumentárního filmu Dracula meets Stoker. Výkonný ředitel neziskové organizace zaměřené na ochranu životního prostředí. Bývalý pětibojař a trenér olympijského týmu.

Ctibor Štítnický

Narodil sa 6. septembra 1922 v Štítniku v rodine staviteľa. Jeho pôvodné meno je Tibor Dörner. Ľudovú školu vychodil v rodisku, gymnázium navštevoval v Rožňave a v Tisovci . V rokoch 1942—1944 študoval na Právnickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave. Štúdium však nedokončil, lebo roku 1944 sa stal členom partizánskej skupiny Sláva v Gemeri. Bol aj hlásateľom a redaktorom Slobodného slovenského vysielača v Banskej Bystrici. Od februára 1945 pôsobil v Košiciach vo frontovom vysielači Červenej armády. V rokoch 1945—1949 pracoval v bratislavskom rozhlase, krátko na ministerstve informácií v Prahe a v rokoch 1950-1957 bol tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov, v rokoch 1959-1960 zastupujúcim riaditeľom vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ, neskôr šéfredaktorom Kultúrneho života , riaditeľom Československého filmu v Bratislave . Keďže po augustovej okupácii roku 1968 ruskými vojskami neprešiel komunistickými čistkami, odsunuli ho do Slovenského knižného veľkoobchodu. Zomrel 12. júna 2002 v Bratislave.

Clair St.

Charles Stross

Charles Stross je anglický spisovatel. Jeho práce sahají od science fiction přes horor až k fantasy. Stross bývá někdy považován za příslušníka nové generace britských sci-fi autorů, kteří se specializují na tzv. „hard“ − tedy technologickou science-fiction a space operu. Mezi jeho současníky patří Alastair Reynolds, Ken MacLeod a Liz Williams. Krom jiných kyberpunkových a postkyberpunkových autorů jsou jeho zdroji inspirace Vernor Vinge, Neal Stephenson, William Gibson a Bruce Sterling. Jak sám tvrdí, spisovatelem science-fiction se chtěl stát od svých šesti let. Svou kariéru začal v sedmdesátých a osmdesátých letech publikováním několika článků ke hrám na hrdiny v časopise White Dwarf. Jeho první publikovaná povídka „The Boys“ vyšla v časopisu Interzone v roce 1987. První román Singularity Sky vydalo nakladatelství Ace Books v roce 2003 a byl nominován na cenu Hugo. Sbírka povídek Toast: And Other Rusted Futures vyšla v roce 2002 a roku 2005 získal cenu Hugo za román The Concrete Jungle. Román Accelerando vyhrál v roce 2006 cenu Locus za najepší román, byl finalistou ceny Johna W. Campbella a byl v užším výběru na cenu Hugo v kategorii nejlepší román. Román Glasshouse získal cenu Prométheus v roce 2007 a byl finalistou pro cenu Hugo. Jeho nejnovější román Missile Gap získal cenu Locus za rok 2007 v kategorii nejlepší román. Kromě psaní science-fiction pracoval jako autor technických manuálů, novinář na volné noze, programátor a farmaceut. Vystudoval farmacii a informatiku. V srpnu 2004 byl představen animovaný film Rogue Farm natočený na motivy jeho stejnojmenné povídky z roku 2003. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Stross na slovenské Wikipedii.

Carl Heinrich Stratz

Carl Heinrich Stratz byl německo-ruský gynekolog, který byl jedním z prvních, kdo zkoumal lidského růst a vývoj.

Camilla Sten

Camilla Sten na literární scéně minulý rok debutovala s politickým thrillerem En annan gryning . Feministka již od mládí psala příběhy již jako dítě. Její matka se proslavila psaním detektivek.

Brad Stone

Americký novinář.

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná, rozená Chvojková, je česká spisovatelka, novinářka, blogerka a překladatelka. Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scénáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka píšící o filmu. Několik let byla redaktorkou časopisu ELLE, nyní je šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie. S manželem a dětmi žije v Praze na Žižkově.

Antonín Strejc

Astrolog.

Andrzej Stasiuk

Polský básník, spisovatel, publicista a literární kritik.

Andrej Štiavnický

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...

André Stil

Francouzský prozaik, kritik a novinář.

Anabelle Stehl

Německá spisovatelka. Autorka románů pro mládež a blogu věnovaného knihám.

Zuzana Straková

Slovenská anglistka, zaměřená na oblast metodologie výuky angličtiny.

Zuzana Štěpanovičová

Narozena 1966 v Nové Bani. Mgr., historička umění, autorka katalogů výstav.

Zdenka Strnadová

Autorka učebnic angličtiny, nezaměňovat s anglistkou a hispanistkou Zdenkou Strnadlovou.

Vsevolod Viktorovič Stratonov

Narozen 1869 v Oděse , zemřel 7.7.1938 v Praze. Ruský astronom, profesor Českého vysokého učení technického, práce z oboru astronomie.

Vratislav Šťovíček

Narozen 29. 2. 1936 v Mělníku, zemřel 27. 1. 2004 tamtéž. Pedagog, spisovatel, překladatel, knihy pro děti, úpravy textů.

Vladimír Stibor

Vladimír Stibor je český básník, spisovatel, knižní editor, novinář a fotograf a cestovatel. Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích v roce 1977, poté vystudoval dálkově gymnázium v Praze v roce 1984. Vydal dvacet jedna sbírek poezie, z nichž poslední Polibky nepřátel vyšla v roce 2020. Podílel se na vzniku třinácti celostátních básnických almanachů jako editor i autorsky. O rodném kraji Sedlčanska a Petrovicka vydal několik sborníků. Je též autorem čtyř knížek drobných próz. Od roku 2002 je členem Obce spisovatelů. Má dvě dcery a syna. Alena Stiborová je ilustrátorkou většiny jeho knih. Jako editor i spolutvůrce.

Vladimír Štefko

Slovenksý divadelní kritik, pedagog a publicista. Pedagog katedry divadelní vědy Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, redaktor, autor teatrologických knih a statí.

Vladimír Štědrý

* 1. 11. 1904, Praha † 11. 8. 1968, Mnichov Prozaik, publicista Pocházel z židovské rodiny. Po středoškolských studiích se stal redaktorem deníku Venkov. Krátce po nacistické okupaci opustil v březnu 1939 Československo a žil v Anglii, kde vystřídal řadu zaměstnání . 1941 vstoupil do čs. vojenské jednotky, s níž plnil válečné úkoly v Anglii, Francii, na Blízkém východě a v severní Africe . 1945 se vrátil do Prahy, kde působil v redakci United Press. V roce 1947 krátce redigoval týdeník Náš týden na jevišti i v životě . Po komunistickém převzetí moci v březnu 1948 opět emigroval, nejprve do Anglie. 1951 našel uplatnění jako novinář a esejista v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa . Poté mj. krátce pobýval v USA a až do své smrti se věnoval vlastní tvorbě. Publikoval povídky, básně, úvahy a novinové články v periodikách Svobodné noviny, Venkov, Náš týden. V zahraničí publikoval zejména v časopisech Skutečnost , Hlas exilu , Sklizeň a Nový život . V roce 1948 byla rozmetána sazba Štědrého románu Zlatý rmut, jenž měl téhož roku v Čechách vyjít. – Užíval šifer ŠŤ, šť, Š-rý. S výjimkou básnického a prozaického debutu ze 30. let je celé Štědrého dílo silně autobiografické a poznamenané dvojím exilem. V krátkých prózách Než přijde naše léto, v cestopisu Kde léčí stesk a částečně i v povídkách Očima a srdcem zachytil z pohledu příslušníka cizinecké armády vlastní prožitek války. Vyhýbal se přitom bojovým scénám, válka mu byla spíše znepokojivým pozadím relativně poklidného, nudného života ve vojenských táborech daleko od fronty, případně obtížným putováním po zemích Orientu. Osobní i celonárodní traumata, jež válka zrodila, jsou předmětem knihy povídek a úvah Věž svědectví, psané již během poválečného německého exilu. Líčení nekonečných cest, neustálých změn, přemisťování a provizorních pobytů, všudypřítomné melancholie a stesku člověka zbaveného domova je ...

Vladimír Šťastný

Vladimír Šťastný byl český kněz a básník. Používal též pseudonym Josef Ruda. Narodil se v domě čp. 34 v obci Rudíkov na Třebíčsku. Studoval teologii, působil jako kaplan v Židlochovicích, prefekt brněnského biskupského semináře, učitel na 1. českém gymnasiu v Brně. Byl zakladatelem časopisu Obzor a starostou literární jednoty Dědictví sv. Cyrila a Methoděje.

Vít Stuchlý

Vyrůstal v rodině dětského psychologa, vedoucího výchovných ústavů problémové mládeže. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Libni studoval režii a dramaturgii na FAMU a souběžně externě psychologii na Filozofické fakultě UK. Krátce působil v Krátkém filmu, poté nastoupil vojenskou službu v Čs. armádním filmu, v němž působil i po jejím ukončení jako režisér Studia Čs. armádního filmu . Autorsky připravoval televizní relace Vojenský magazín. 1978 nejprve krátce působil v tiskové agentuře Orbis, poté přešel do nakladatelství Mladá fronta, kde se stal redaktorem dětského časopisu Pionýrská stezka. Zemřel při automobilové havárii. První reportáž z prostředí domova mládeže, která předjímala jeho prózu Zvonky, otiskl 1965 v Literárních novinách; reportážemi, sloupky a prózami přispíval do časopisů Svět práce, Květy, Československý voják, Signál, Tvorba a Pionýrská stezka. Scenáristicky spolupracoval na několika krátkých televizních filmech, mj. na dokumentárním filmu věnovaném malíři Jindřichu Pruchovi Jarní cesta . – Užíval šifer vs, vst. Prózy Víta Stuchlého usilovaly vyjádřit generační prožitek a pojmenovat některé problémy společenské atmosféry 70. let. Prostředí diagnostického ústavu pro mentálně a sociálně narušenou mládež zobrazil v causeristické mozaice prózy Zvonky. Sledoval v ní bolestné i tragikomické pokusy hrdinů o nalezení cesty k plnému, citově nedeformovanému životu, často mařenému necitlivým byrokratickým zásahem; na konfrontaci postojů otce-psychologa a nevyzrálého syna demonstroval postupný příklon mládí k pevné hodnotové hierarchii. Nesnadné hledání vlastních hodnot v demoralizované, protekcionářské společnosti měl vykreslit také filmově pojatý příběh začínajícího adepta režie, který se nedovede samostatně pohybovat pseudobohémským světem ....

Veronica Stallwood

Veronica Stallwood se narodila v Londýně, po vystudování školy pro sekretářky vystřídala v Anglii řadu zaměstnání, od překladatelky a knihovnice přes práci v PR agentuře. Hlavní postavou série detektivních příběhů z „oxfordské série“ je Kate Ivoryová, spisovatelka a občasný amatérský detektiv.

Věra Stýskalíková

Mgr., politoložka, práce z oboru soudobých dějin Evropy a politických systémů jihovýchodní Evropy.

Věra Stiborová

Věra Putíková-Stiborová byla česká spisovatelka a překladatelka. Věra Stiborová pocházela z rodiny textilního výtvarníka absolvovala obecnou školu a reálné gymnasium v Písku. Dále vystudovala užité umění na škole dekorativního umění v Praze . Po studiích nastoupila v roce 1950 do nakladatelství Máj, odkud ještě téhož roku odešla do kulturní a literární rubriky Lidových novin. V roce 1952 přešla do deníku Práce. Zde působila asi čtyři roky v zahraniční rubrice, v roce 1954 se provdala, v roce 1956 odešla na mateřskou dovolenou. Po jejím ukončení v roce 1961 krátce působila v Československém rozhlasu, než se ve stejném roce rozhodla pro svobodné povolání. V letech 1969 až 1989 nesměla publikovat a pracovat v kulturních institucích. V té době nejprve pracovala v podniku Sady, lesy, zahradnictví, od roku 1975 pak jako prodavačka gramofonových desek. V roce 1954 se provdala za spisovatele Jaroslava Putíka. Oba jsou pohřbeni na Břevnovském hřbitově. Jejich dcera Martina Schepelern je rovněž překladatelka.

Václav Šťovíček

Václav Šťovíček, narozen 10. 4. 1951 v Mostě. Źije v Meziboří u Litvínova. V dřívější době se v soutěžích mladých autorů umisťoval na předních místech. V severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem vydal tři sbírky poesie , Jeho poslední sbírkou, tentokrát v nakladatelství Orfeus byla roku 2005 kniha Veselý svět lidí. Krom toho všeho spolupracoval na dvou almanaších. Je nositelem 2 výročních nakladatelských cen. V současné době připravuje 2 sbírky, z toho jednu pro děti.

Ursula Stumpf

Německá lékárnice, léčitelka, kinezioložka.

Tomáš Štítný ze Štítného

Tomáš Štítný ze Štítného byl český šlechtic , spisovatel, kazatel, překladatel a jedna z předních osobností rané české reformace. Řadí se mezi předchůdce Jana Husa. Bývá označován za zakladatele české odborné prózy. Tomáš pocházel z nižší šlechty z tvrze Štítné u Žirovnice. Narodil se snad někdy na počátku 30. let 14. století. To se vyvozuje z Tomášovy zmínky v tzv. Opatovickém sborníku: "již mi jde léto sedmdesáté". Není však jisté, kdy byl tento sborník sepsán. Jan Gebauer kladl jeho vznik do roku 1401, František M. Bartoš za dobu jeho vzniku považoval rok 1406. Tomášovo narození pak kladl do roku 1335 a jeho smrt posunul až za rok 1409. Zdá se nesporné, že zemřel po roce 1401. Jména jeho rodičů neznáme. Historik August Sedláček srovnáváním erbu Štítného došel k závěru, že pocházel z větve Benešoviců , s nimiž ho pojil společný erb stříbrného odřivousu v červeném poli. Měl sestry Dorotu , Peltrátu a snad i Annu . V mládí studoval na artistické fakultě nově založené pražské univerzity, aniž se ale snažil dosáhnout akademického gradu. Osobně se znal s profesorem Vojtěchem z Ježova. Svou literární a překladatelskou činnost zahájil pod vlivem pražských reformních kazatelů, především Milíče z Kroměříže. Někdy v 50. letech 14. století se oženil a vrátil se zpět na svůj statek ve Štítném. Se svou manželkou měl pět dětí, z nichž tři dcery zemřely již v dětském věku. Dospělosti se dožila jen dcera Anežka a syn Jan. Ve Štítném však nepobýval trvale a zvláště po smrti manželky se po roce 1381 trvale usadil v Praze. Svůj statek ve Štítném pronajal Zbyňkovi z Kamenice a z nájmu žil v Praze. Později si zakoupil dům v sousedství Betlémské kaple . Psal o náboženských otázkách a v českém jazyce. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obr...

Steinar Bragi

Steinar Bragi Guðmundsson se narodil v Reykjavíku 15. srpna 1975. Studoval literární vědu a filozofii na tamní univerzitě, ale studia nedokončil. Spisovatelskou dráhu zahájil básnickou tvorbou, která se vyznačuje kombinací humoru a brutality. Po debutové básnické sbírce Svarthol následovaly další dvě sbírky poezie a dvě knihy povídek a drobných próz. Jeho první román Turninn je výrazně symbolický a prodchnutý apokalyptickou atmosférou. Námětem je život dvou dětí ve věži uprostřed pustiny v době konce světa a ústředním tématem je pomíjivost pozemského života a nekonečná osamělost člověka. Podobná témata, stejně jako vědeckofantastické prvky, se objevují i v autorově další prozaické tvorbě, která zahrnuje mimo jiné romány Áhyggjudúkkur a Sólskinsfólkið , které se odehrávají v současném Reykjavíku, avšak nepostrádají fantastické motivy. V románu Hið stórfenglega leyndarmál Heimsins pracuje autor s formou tradičního detektivního příběhu, jemuž dodává nové rozměry. Mezinárodní ohlas si získal románem Konur . I v něm slouží příběh s prvky science fiction jako zrcadlo současného světa. Román byl nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu a vyšel v překladech do několika jazyků. Skutečnost a fantazie se prolíná i v úspěšné sbírce novel Himinninn yfir Þingvöllum . Literární kritik deníku Morgunblaðið Björn Þór Vilhjálmsson označil Steinara Bragiho za nejvýznamnějšího spisovatele jeho generace.

Stanislav Štýs

Stanislav Štýs je český lesní inženýr a odborník na životní prostředí . V roce 1954 dokončil studium lesnické fakulty ČVUT Praha. Potom byl zaměstnán na Správě lesů v Dubí, poté změnil obor na vodohospodářského projektanta na Krajské správě meliorací v Teplicích, působil i na postu vedoucího projekce rekultivací a následně až do důchodu ve funkci vedoucího odboru revírní ekologie na Generálním ředitelství Severočeských dolů v Mostě. Ing. Štýs je ve svém oboru stále činný, je jednatelem inženýrské organizace ECOCONSULT PONS. Spolupracuje s vědeckými pracovišti a vysokými školami . Je autorem 330 publikací. V roce 1996 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Je také propagátorem myšlenky, že krajina uměle vytvořená rekultivací má větší ekologickou hodnotu, než původní krajina zničená povrchovým dobýváním uhlí.

Stanislav Štrunc

Stanislav Štrunc byl český fotbalista a československý reprezentant. Patří k legendám plzeňské kopané, a proto také dorostenecký turnaj v Plzni nese jeho jméno: Memoriál Stanislava Štrunce. Manželka Věra, roz. Linhartová, , volejbalistka, juniorská reprezentantka ČSSR se ziskem dvou medailí na MEJ, v letech 1966 – 1969 členka ženské reprezentace ČSSR s účastí na ME 1967 a OH 1968 . Syn Stanislav , ligový tenista RH Praha, dnes tenisový trenér v Norimberku, dcera Michaela . Fotbal začal hrát ve 13 letech v žácích Spartaku Plzeň a překvapivě v brance, díky své rychlosti a dravosti se však následně začal uplatňovat na postu útočníka. Celý život se vracel do plzeňské Škodovky , působil v ní v letech 1955–1957, 1959–1965 a nakonec ještě 1972–1977. V letech 1965–1972 hrál za Duklu Praha. Kariéru zakončil v nižších soutěžích, hrál za Lachemu Kaznějov , zde již jako hrající trenér, a za Potraviny Plzeň . V československé lize nastoupil k 329 utkáním a vstřelil 100 branek . 99. gól vstřelil v březnu 1976 v utkání s VSS Košice, na jubilejní stý gól čekal déle než rok. Mnoho příležitostí už nedostával, na čas dokonce zmizel z prvoligového výběru. Ale nakonec se vrátil a 28. května 1977 v utkání proti Interu Bratislava se dočkal vstupu do Klubu ligových kanonýrů. Tímto zápasem zároveň ukončil působení ve vrcholové kopané. Vyznačoval se dostatkem fyzické kondice, na svou dlouhou postavu neuvěřitelnou rychlostí, nikdy neměl problémy s technikou, byl velmi dobrý střelec. Za československou reprezentaci odehrál 3 zápasy bez střeleckého úspěchu – debutoval v červnu 1966 proti Brazílii na slavném stadionu Maracaná před bezmála 90 tisíci diváky a po čtyřleté pauze, v roce 1970, se objevil ještě ve 2 domácích zápasech proti Finsku a Polsku. V „béčku“ národního mužstva hrál také třikr...

Stanislav Štěpánek

Narozen 1951. Spisovatel, novinář, autor televizních scénářů.

Soňa Štrbáňová

Doc. RNDr. Soňa Štrbáňová, CSc. , absolvovala Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor biochemie a v r. 1994 se habilitovala pro filozofii a dějiny vědy. Zabývá se dějinami chemie a biochemie a je samostatným vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Selma Steinerová

Roman Streichsbier

Redaktor regionální redakce MF Dnes .