Výpis všech autorů

Alexander Gordon Smith

Britský spisovatel a vydavatel. Autor knih pro děti a mládež, populárně-naučných knih a thrillerů.

Zdeněk Stříbrný

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Yvetta Simonová

Yvetta Simonová je známá česká zpěvačka, která významně ovlivnila hudební scénu ve své zemi. Narodila se 2. května 1928, na hudební dráhu se vydala v poválečných letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české populární hudby. Její kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydala řadu alb a singlů a zaujala posluchače svým osobitým hlasem a emotivním vystupováním.

Tanya Stewner

Je německá autorka knih nejen pro mládež. Narodila se roku 1974 ve Wuppertalu ... Přes počáteční potíže ve škole, bylo jejím největším přáním od deseti let, stát se spisovatelkou... Po maturitě studovala překladatelství v Düsseldorfu... Později se rozhodla studovat angličtinu a němčinu a obecnou literaturu ve Wuppertalu... V letech 1996 -1998 žila v Londýně, kde též studovala na univerzitě v severním Lodnýně... Její prvotinou je Das Lied der Träumerin... Roku 2002 úspěšně ukončila studia s titulem v Německu... Počáteční potíže s protlačením jejích románů do nakladatelství maximálně zužitkovala a má slušnou fanouškovkou základnu hlavně v Japonsku... Studovala tedy literární vědu, pracovala mnoho let jako překladatelka a lektorka... Momentálně se věnuje výhradně psaní a žije s manželem ve Wuppertalu... V zahraničí jí vyšla pěkná řádka knih, počínaje sérií Lili větroplaška, její elfí sérií a v neposlední řadě Aleou, dívkou moře...

Tamara Starnovská

Narozena 1957. Dietní sestra . Publikace v oboru.

Sláva Štochl

Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.

Scott Snyder

Americký spisovatel a tvůrce komiksů.

Robert Sheckley

Robert Sheckley byl americký spisovatel židovského původu, představitel sci-fi a dobrodružné literatury, do níž vnesl prvky humoru, satiry a absurdity. K jeho nejslavnějším románům patří Nesmrtelnost spol. s r.o. , který knižně vyšel roku 1958 . Roku 1992 byl zfilmován pod názvem Freejack, s Mickem Jaggerem, Emilio Estevezem a Anthony Hopkinsem v hlavních rolích. Slavným antiutopickým románem je též Status Civilisation, který vyšel česky pod názvem Omega, planeta zla.

Radek Štěrba

Narozen 1975. Pilot kluzáků a motorových kluzáků.

Pavel Šidák

Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.

Paul Stewart

Paul Stewart je uznávaný autor knih pro dětské čtenáře. Spolu s Chrisem Riddellem je tvůrcem populárních kronik Světakraje, které byly doposud přeloženy do dvacetijazyků, mimo jiné samozřejmě do češtiny. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou koblihy, zvláště ty s dírou uprostřed :-)

Otokar Simm

Vlastivědný badatel a publicista. Otokar Simm se narodil v Jablonci nad Nisou, kde jeho rod žije nejméně v pátém pokolení. Absolvent strojní průmyslové školy dvacet let pracoval na Bytovém podniku v Jablonci, na Městských úřadech ve Velkých Hamrech a Jablonci. Působil také jako redaktor Jabloneckého měsíčníku. Otokar Simm má niterný vztah k Jizerským horám, od počátku 90. let publikuje vlastivědné články v časopisech Jizerské a Lužické hory či Krkonoše – Jizerské hory. Je autorem mnoha textů ke knihám s regionální tematikou, spoluautorem knih o Jizerských horách. Spolupracoval na metodických příručkách zaměřených na vysokohorskou turistiku, z německých originálů překládá regionální literaturu.

Otakar Štorch-Marien

Otakar Štorch-Marien byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda. Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu, skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf. Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha. Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa . Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli . Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen a byl autorem jeho programového prohlášení. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion , Studio , Nové směry a Rozpravy Aventina . V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančníc...

Ondrej Sliacky

Ondrej Sliacky je spisovateľ, literárny vedec, publicista. Študoval na Pedagogickej škole v Lučenci, 1959-1964 slovenčinu a históriu Na Filozofickej fak. UK v Bratislave. Pôsobil ako redaktor týždenníka Kultúrny život, od 1970 redaktor vo vydavateľstve Mladé letá , od 1990 šéfredaktor časopisu Slniečko, od 1993 aj šéfredaktor revue o umení pre deti a mládež Bibiana, je prof. na Pedagogickej fak. UK v Bratislave a na Univerzite s. Cyrila a Metoda v Trnave. V literárno-vednej oblasti sa postupne vyhraňoval ako historik literatúry pre deti a mládež. Knižne debutoval prácou Bibliografia slovenskej literatúry pre deti a mládež 1945-1964 . Literárnohistorický zreteľ uplatnil v antológiách poézie pre deti, je zostavovateľom Slovníka slovenských spisovateľov pre deti a mládež . V ďalších literárnohistorických monografiách preskúmal začiatky beletristickej tvorby pre deti na Slovensku. Autor poviedkových kníh pre mládež, zastavovateľ antológie povstaleckých básnikov, prerozprával viaceré texty ľudovej slovesnosti, biblické a antické príbehy. Napísal rozhlasové a televízne hry, životopisné hry o Ľ. Podjavorinskej, → J.G. Tajovskom, a → J. Murgašovi a rad literárnych adaptácií. S E. Gindlom napísal rozhlasovú hru, ktorú neskôr upravil na úspešný televízny film z horolezeckého prostredia Himalájí.V roku 1996 získal cenu Trojruža. Dielo Bibliografia pre deti a mládež 1918-1944 Bibliografia pre deti a mládež 1778-1917 Ako dočiahnuť slnko Dcérka a mať Literatúra pre deti a mládež v národnom obrodení Dejiny slovenskej literatúry pre deti a mládež do roku 1945 Altamíra Krásna modrá mušľa Papraďový kvet Šľachetný človek Odpusťte, mamička O zakliatej žabe Tri ohnivé kone Zlatá panna Biblia pre deti a mládež - Čítanie zo Starého zákona (199...

Olga Spalová

Olga Spalová se narodila 16.7.1914 v Poličce, zemřela 14.4.1987 v Praze. Prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, autorka monografií o hercích, překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Nejdříve publikovala pod rodným jménem Srbová, později pod vyvdaným jménem Spalová. Zdvojené příjmení nepoužívala.

Neal Shusterman

Neal Shusterman vyrostl v Brooklynu. Je autorem mnoha knih pro mládež včetně románů Everlost a Downsiders, za který byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen a který byl vyhlášen nejlepší knihou pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace . V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorphs a Husí kůže . Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii.

Michal Sedloň

Michal Sedloň, vlastním jménem Antonín Neureutter, byl český básník a překladatel. V letech 1945–1947 autorsky působil v malostranském Divadle satiry. V roce 1946 publikoval úspěšnou báseň Poezie, „mladistvě neuctivý a nemilosrdný pamflet na porevoluční básnický vývoj Vítězslava Nezvala“, která byla s nadšením přijata mladým publikem a podle shodných posudků tehdejších recenzentů se stala zlatým hřebem pásma kolektivu autorů Zvláštní vydání . Michal Sedloň bývá uváděn jako typický představitel budovatelské poezie.

Martin Soukup

Martin Soukup je český kulturolog a kulturní antropolog. Absolvoval obor kulturologie na Katedře teorie kultury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2009 zde působil jako odborný asistent, od roku 2012 do současnosti jako docent. Jako pedagog působí rovněž na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Zahraniční pracovní zkušenosti získal především v Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Rusku. Je členem American Anthropological Association a čestným členem Alterra. Předmětem jeho vědecko-výzkumného zájmu je historie, teorie a metodologie antropologie. Zvláštní pozornost věnuje kulturnímu areálu Melanésie. V roce 2009 uskutečnil tři antropologické sondy na Papui-Nové Guineji. Konkrétně v komunitách Wannang , Kegesuglo a Yawan . V roce 2011 se vrátil do komunity Yawan v údolí Uruwa. Zde se orientoval především na oblast vizuality kultury s důrazem na dětské kresby. O kulturním areálu Melanésie publikoval řadu dílčích odborných studií a průběžně zveřejňuje výsledky svých výzkumných pobytů na Papui. V dílčích studiích se zaměřil zejména na otázky antropologie náboženství, vizuální antropologie, antropologie těla a ekologické antropologie. Aktivně přispívá především k rozvoji české vizuální antropologie. Výrazem jeho zájmu o oblast vizuální antropologie je vstupní studie k publikaci Kultura žitá a viděná: vizuální antropologie a vymezení vizuální antropologie ve slovníkových a encyklopedických heslech. Usiluje nejen o teoretickou reflexi vývoje a současného stavu této antropologické oblasti, ale také přispět k jejímu rozvoji vlastními terénními výzkumy. Kromě řady dílčích odborných studií je autorem úspěšné učebnice Základy kulturní antropologie a monografií Biokulturologie: evoluce a kultura a Kultura: biokulturologická perspektiva . V tisku je jeho rozsáhlá monografie Antropologie a Melanésie a dále kolektivní monog...

Martin Šinkovský

Z tvůrčí činnosti jsem nejvíc pyšný na Krysáky , Sajbršanson a komiksy, které vytvářím s výtvarníkem TICHO762 . Absolvoval obor teorie a dějiny dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na komiksech jako scenárista nejčastěji spolupracuje s Tichem 762, své práce publikovali v časopisech ABC, Bublifuk nebo KomiksFest! revue, společně také připravili komiksy pro počítačovou hru Československo 38–89. Je spoluautorem večerníčku Krysáci, úspěšně se věnuje i psaní knížek pro děti.

Marie Svatošová

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Ludvík Svoboda

Ludvík Svoboda, KCB byl československý účastník 1. a 2. odboje, politik a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana a Františky, roz. Chalupové . Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok , podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého . Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistr...

Ludmila Schönová

Narozena 29.8.1915 v Břežanech. Publikace z oboru němčiny.

Lenka Slezáková

Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D. působí na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Emanuela Pöttinga v Olomouci, kde vyučuje ošetřování nemocných, ošetřovatelství, klinickou propedeutiku, psychologii a komunikaci, etiopatogenezi a první pomoc. Též působí jako vedoucí předmětového týmu somatologie. Je vedoucí autorského kolektivu několika učebnic pro střední školy a vyšší odborné školy zdravotnické. Spoluvytvářela e-learningové materiály pro výuku somatologie. V rámci volnočasových aktivit studentů realizuje preventivní programy ochrany zdraví určené dětem předškolního věku. Spoluúčastní se předlékařské první pomoci pro veřejnost jako školitel. Pravidelně metodicky vede pedagogickou praxi studentů UP Olomouc. V roce 2013 byla mezi 15 oceněnými pedagogy Olomouckého kraje.

Ladislav Smrž

Práce v oboru elektrotechniky a měrných soustav.

Ladislav Skokan

Ladislav Skokan byl český geograf. Ladislav Skokan se narodil v roce 1933 v Moravských Budějovicích, kde vystudoval obecnou školu i místní gymnázium. Následně nastoupil na Hospodářskou fakultu Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze , ale roku 1952 přestoupil a vystudoval geografii na Geografické fakultě Lomonosovy univerzity v Moskvě. Diplomovou práci napsal pod vedením profesora Isaaka Majergojza, se kterým se spřátelil, a i v důsledku toho se věnoval primárně geografii Sovětského svazu. Po návratu v roce 1957 nastoupil na VŠE, kde přednášel do roku 1990, zpočátku působil jako asistent profesora Miroslava Blažka , následně jako odborný asistent a konečně jako docent . Roku 1984 složil rigorózní zkoušku na Univerzitě Karlově. V roce 1990 kdy odešel do Ústí nad Labem na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, mezi roky 1991 a 1999 byl vedoucím katedry. Věnoval se primárně ekonomické geografii, věnoval se ale také geografii zemí bývalého Sovětského svazu, dějinám geografie. Publikoval přibližně 580 prací. Věnoval se také popularizaci geografie a 32 let pracoval v redakční radě časopisu Lidé a Země, mezi lety 1971 a 1990 byl také vedoucím redaktorem. V roce 2015 mu byla udělena Medaile Ministerstva školství.

Karol Sidon

Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...

Karel Sládek

Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.

Josef Vítězslav Šimák

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Josef V Scheybal

Josef V. Scheybal patří k nejvýznamnějším představitelům české národopisné kresby. Jeho dokumentační práce se opírala o hluboké znalosti oboru a dokonalé zvládnutí výtvarné techniky; kresby jsou až vědecky přesné, s propracovanými detaily, přitom kompozičně a kresebně přesvědčivě podané. Autor zásadním způsobem přispěl k dokumentaci lidové architektury v severních Čechách, zejména v Pojizeří a Podkrkonoší, kde se zúčastnil řady terénních výzkumů, mimo jiné na Českodubsku, Turnovsku, Liberecku, Železnobrodsku a Jablonecku. Vytvořil tisíce kreseb, které jsou často jediným dokumentem zaniklých a zničených památek nejen lidového umění. Ucelené soubory dokumentačních kreseb, uložené v archivech řady institucí, jsou využívány při sestavování muzejních expozic, pořádání tématických výstav, při přípravě encyklopedií lidového umění a národopisných i místopisných publikací . Josef V. Scheybal byl rovněž talentovaným ilustrátorem a v mládí vytvořil výtvarný doprovod několika knih krásné literatury. Pozornost si zasluhují také jeho plenérové krajinářské kresby. Autorova teoretická činnost je především odrazem jeho zájmu o etnografii a výtvarné umění. Napsal dvě umělecké monografie věnované malířům A. Kašparovi a M. Votrubcovi, věnoval se historii severních Čech, lidové architektuře, zejména v Pojizeří, vlastivědně zaměřené publikace vydával společně se svou ženou. Jana Scheybalová se věnovala především regionální historii a místopisu. Společně s Josefem V. Scheybalem vydala knihy Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery a Krajem skla a bižuterie . Samostatně připravila publikace Lidová kultura severních Čech , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků a Český ráj na starých diapozitivech ....

Josef Jiří Stankovský

Josef Jiří Stankovský byl český divadelník, spisovatel a dramatik, autor mnoha desítek knih a divadelních her. Pocházel z bohaté rodiny správce velkostatku. Mládí prožil v Čelákovicích, kde jeho otec zakoupil hospodářství. Vystudoval gymnázium v Praze, ale poté nedokončil studium práv, protože se začal plně věnovat divadlu a psaní. Od 60. let 19. století začaly být jeho hry hrány v kamenných divadlech . Pokus o vedení vlastního divadla skončil po dvouletém působení v roce 1875 krachem a následnou těžkou nemocí. Posledních několik let se živil prakticky výhradně psaním. Zemřel ve věku 35 let. Za svůj život napsal desítky divadelních her a hříček, románů, povídek i faktografických knih. Stručný výběr:

Joe Shuster

Americký autor a kreslíř komiksů, kanadského původu, spoluautor Supermana.

Jiří Šlégl

Autor publikací o pohořích a ekologické výchově.

Jindřiška Svobodová

Narozena 24.12.1957 v Ostravě. Fyzička a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, učebnice.

Jana Slezáková-Kratochvílová

Narozena 15. 9. 1970. Matematička a pedagožka. Asistentka na katedře matematiky a didaktiky matematiky, se specializací na problematiku matematického vzdělávání 6-11 -letých žáků.

Jan Spurný

Narozen 18. 12. 1909 v Plzni-Liticích, zemřel 22. 2. 1988 v Praze. PhDr., historik umění a kritik, profesor, rektor Vysoké školy umělecko-průmyslové, monografie umělců, práce z oboru.

Jan Smolík

Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.

Jan Sedlák

prof. PhDr. Jan Sedlák. CSc. je českým historikem umění, především architektury. V současné době působí jako děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho odborný zájem se týká především architektury historismu, secese a meziválečného modernismu. Publikoval například knihy o brněnské secesi a brněnských vilách, věnoval se také moravské tvorbě Jana Santiniho. Spíše okrajově se věnoval také malířskému dílu, konkrétně dílu Henriho de Toulouse-Lautrec a Paula Gauguina.

František Josef Studnička

František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...

Dušan Šindelář

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Dora Slabá

Učebnice a konverzace z oboru angličtiny, překlady.

David Spencer

Charles Alden Seltzer

Charles Alden Seltzer se narodil 15.8. roku 1875. Janesville, Wisconsin a zemřel 9.2. 1942 Cleveland, Ohio. Ve své době populární autor westernů. Než začal psát, pracoval jako tesař a dvě období byl starostou v North Olmstead, Ohio. Největší popularity dosáhl v Anglii a Austrálii.

Augustin Škarda

Narozen 1879, zemřel v březnu 1937 v Praze. Fotograf, práce z oboru, překladatel.

Annemarie Selinko

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Anna Strunecká

Anna Strunecká je bývalá pedagožka a vědecká pracovnice Univerzity Karlovy, v současnosti kontroverzní publicistka v oblasti medicíny, především imunologie, autismu a zdravého životního stylu. Od její publikační činnosti se Univerzita Karlova distancuje. Absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v oboru biologie a chemie, kde získala doktorát v oboru přírodních věd, později se stala docentkou a 1. února 1989 byla jmenována profesorkou. Od roku 1981 do roku 2006 působila na Katedře fyziologie a vývojové biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1995 získala ocenění České neuropsychofarmakologické společnosti jako spoluautorka práce „Postreceptorové signální systémy u schizofrenie“. V roce 2003 byla oceněna spolu s kolektivem autorů vedených doktorkou Danielou Řípovou cenou Aloise Alzheimera, kterou uděluje nadace Academia Medica Pragensis. Ocenění získali za práci z oblasti diagnostiky a terapie Alzheimerovy demence. V roce 1998 získala anticenu Českého klubu skeptiků Sisyfos za „transcendentálně-holistický pohled na fyziologii člověka“. V roce 2018 získala diamantový Bludný balvan za „mimořádný celoživotní přínos pseudovědě". Prof. Strunecká je autorkou řady populárních knih a také odborných prací. Její kniha Doba jedová vévodila prodejnímu žebříčku serveru Booknet za rok 2011 a 2012. Google Scholar indexoval v listopadu 2019 142 prací. Databáze biomedicínských vědeckých MEDLINE indexovala 40 vědeckých článků, u kterých je Anna Strunecká uvedena jako autorka nebo spoluautorka. Publikovala v následujících časopisech : Klub skeptiků Sisyfos na adresu knihy prohlásil, že „paní profesorka Strunecká šíří falešný obraz vědy, ale nejen to. Nabízí veřejnosti líbivé pseudovědecké představy, jako by mělo jít o hodnověrná, objektivní fakta.“ V roce 1998 získala ...

Aleš Skřivan

Narozen 11.11.1944 v Uhříněvsi. Prof., PhDr., historik, práce a překlady z oboru novodobých dějin a mezinárodních vztahů.

Vlasta Seinerová

Filoložka, autorka učebnic latiny pro gymnázia.

Viktor Andrejevič Suvorov

Ruský autor vojensko-historických knih pochybné vědecké hodnoty zaměřených na roli Sovětském svazu v období 2. světové války. Od roku 1978 žije ve Velké Británii.

Vicente Segrelles

Španělský ilustrátor, autor komiksových knih.

Valerij Sinel'nikov

Tom Rob Smith

Tom Rob Smith je anglický spisovatel románů. Smith se narodil roku 1979 v Londýně jako syn anglického otce a švédské matky. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scenárista. Největší úspěch sklidil jeho první román Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008. Získal ocenění Ian Fleming Dagger za nejlepší thriller roku, byl nominován na Man Bookerovu cenu a přeložen do více než 30 jazyků. Na Dítě číslo 44 volně navazují další dva romány odehrávající se v Sovětském svazu. Po nich Smith napsal psychologický thriller Farma. Román Dítě číslo 44 byl v roce 2013 zfilmován v produkci Ridleyho Scotta, film se stejnojmenným názvem měl premiéru v dubnu 2015. Natáčelo se také v České republice, mimo jiné v pražském metru nebo u Máchova jezera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Rob Smith na anglické Wikipedii. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tom Rob Smith

Theodor Storm

Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.

Svatopluk Štampach

Autor publikace o ovoci a zelenině a jejich zpracování v potravinářství, též fotografie.

Rainer M Schröder

Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.

Petr Sís

Petr Sís je mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů českého původu. Narodil se v Brně jako syn režiséra Vladimíra Síse, vyrůstal v Praze. Na konci 60. let podobně jako mnoho jeho vrstevníků propadl západnímu rock and rollu, nechal si narůst dlouhé vlasy a s přáteli založil bigbeatovou kapelu. O něco později se stal jedním z prvních československých DJs. Jako hudební publicista pořídil řadu rozhovorů s hvězdami tehdejší angloamerické hudební scény a v roce 1969 uváděl pražský koncert skupiny The Beach Boys. Vedle toho svými ilustracemi pravidelně přispíval do časopisů, maloval obaly na hudební desky a filmové plakáty. Studoval na The Royal College of Art v Londýně a pražské VŠUP, kterou v roce 1974 absolvoval animovaným videoklipem k písni kapely Blue Effect nazvaným Mimikry. V roce 1980 Sísův krátký animovaný film Hlavy získal hlavní cenu na filmovém festivalu v tehdejším západním Berlíně. O dva roky později na základě nabídky výboru olympijských her v Los Angeles natočit animovanou sportovní znělku na téma veslování získal povolení vycestovat do USA. Když se státy východního bloku rozhodly letní olympijské hry bojkotovat, dostal příkaz okamžitě se vrátit do ČSSR. Sís v té době pracoval na videoklipu ke skladbě Boba Dylana You Gotta Serve Somebody určenému pro tehdy začínající MTV, proto termín návratu oddaloval, až se jeho pobyt v zahraničí stal pro československé úřady nelegálním. V roce 1984 se přestěhoval na americké východní pobřeží, kde žije a pracuje dodnes. O čtyři roky později získal americké občanství. Je autorem sedmadvaceti knih pro děti a mládež a k dalším přibližně šedesáti knihám vytvořil ilustrace. Také natočil řadu animovaných filmů a věnuje se filmovému plakátu, výtvarným objektům i nástěnným malbám. Je autorem mozaiky v newyorském metru či obří tapiserie na letištích v Praze a v Dublinu. Od září 2019 do února 2020 se v pražské galerii DOX uskutečnila...

Pete Seeger

Pete Seeger byl kultovní americký folkový hudebník a sociální aktivista, jehož kariéra trvala více než sedm desetiletí. Seeger se narodil 3. května 1919 v New Yorku a stal se ústřední postavou obrody folkové hudby ve Spojených státech, kde se svými písněmi zasazoval o sociální spravedlnost, občanská práva, životní prostředí a mír. Byl členem folkové skupiny The Weavers, která dosáhla významného úspěchu na přelomu 40. a 50. let 20. století, než se kvůli svým progresivním politickým postojům dostala na černou listinu v době McCarthyho vlády.

Oldřich Štefan

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Oldřich Selucký

Oldřich Selucký je český spisovatel, scenárista, malíř a ilustrátor. Vystudoval v Praze MFF UK, v Rakousku a ve Francii poté studoval filosofii, teologii a staré jazyky. Mezi lety 1990 až 1993 vyučoval filosofii a etiku na Pedagogické fakultě University Karlovy. Jako scenárista se Oldřich Selucký podílel na vytvoření několika dětských animovaných seriálů: Dále je jako scenárista autorem i několika televizních dokumentů: Oldřich Selucký také příležitostně vystupuje v České televizi jako komentátor a dvakrát byl hostem pořadu České televize Sváteční slovo.

Nick Spencer

Americký autor komiksů, bývalý regionální politik.

Maxmilian Bedřich Stýblo

Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.