Výpis všech autorů

Jacqueline Susann

Jacqueline Susann se narodila roku 1918 ve Filadelfii v rodině malíře a učitelky. V osmnácti letech odešla z domova a proslavila se jako herečka nejprve na newyorských scénách a později v televizi, kde vynikla i jako moderátorka. V mediální superhvězdu ji však proměnily až její velmi úspěšné romány Údolí panenek , Stroj lásky a Jedenkrát to nestačí . S prvním jmenovaným se dokonce dostala do Guinessovy knihy rekordů; počet prodaných výtisků přesáhl sedmnáct milionů. Jacqueline Susann se provdala za producenta Irvinga Mansfielda, který jí byl velkou oporou nejen v profesním životě. Zemřela roku 1974 v New Yorku.

Ferdinand Schulz

Ferdinand Schulz byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik. Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu, který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady . Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo. V srpnu ...

Bernhard Schlink

Bernhard Schlink je německý spisovatel. V roce 1988 se stal soudcem ústavního soudu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a dnes je profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Narodil se jako syn profesora teologie. Studoval právo na univerzitě v Heidelbergu a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve světovou známost vešel díky svému dílu Předčítač , který byl přeložen do více než padesáti jazyků.

Alois Svoboda

Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.

Alena Štěpánková

Alena Štěpánková, rozená Veselá , je česká varhanice a hudební pedagožka, dcera Vítěslava Veselého. Od roku 1952 působila téměř padesát let na brněnské JAMU – k jejím nejvýznamnějším žákům patří Věra Heřmanová, Kamila Klugarová, Petr Kolař, Zdeněk Nováček, David Postránecký. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Je předsedkyní Spolku pro výstavbu koncertní síně v Brně a podílí se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně. Získala mnohá ocenění, např. zlaté medaile Masarykovy univerzity a JAMU, dvě Ceny města Brna , Cenu Českého hudebního fondu za propagaci soudobé české hudby v zahraničí a Cenu Jihomoravského kraje . K jejím devadesátinám jí brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil v květnu 2013 medaili sv. Cyrila a Metoděje. Ve středu 28. října 2020 byla oceněna za zásluhy v umění i výchově prezidentem Milošem Zemanem. FRYDRYCH, Karol. Státní vyznamenání Aleny Štěpánkové–Veselé. Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2020, roč.28, č. 3, s. 23–24. ISSN 2336–5374.

Vlasta Švejdová

Vlasta Švejdová, také Švejdová Novotná nebo Švejdová-Lorenzová je česká ilustrátorka, grafička, malířka a karikaturistka. Věnovala se také animovanému filmu. Vlasta Švejdová vystudovala v letech 1960–1964 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Začínala jako ilustrátorka v novinách a byla kmenovou autorkou humoristického kresleného časopisu Dikobraz. V osmdesátých letech vytvořila sedm kreslených filmů pro Filmové studio Barrandov. Ilustruje pohádky, učebnice, obaly na CD. Věnuje se také olejomalbě, perokresbě a litografii. Její dílo bylo součástí domácích i zahraničních výstav a je rovněž zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách.

Tichon Zacharovič Semuškin

Ruský spisovatel.

T Svatopluk

Vlastním jménem Svatopluk Turek. Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě na reálce v Kroměříži začal studovat malbu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského. 1922 ze školy odešel a studia již neukončil. Živil se výtvarnou prací. 1924 spoluzakládal v rodné obci organizaci KSČ. Od 1926 byl reklamním malířem u firmy Baťa ve Zlíně. Próza Botostroj, vyjadřující jeho postoj k této firmě, však vyvolala soudní proces, v němž byl rodinou Tomáše Bati žalován za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938, kdy bylo vydání knihy soudně zakázáno. Po nuceném odchodu ze Zlína Svatopluk několik měsíců pracoval u prostějovské oděvní firmy Nehera a pak se stal výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Krátce redigoval časopis Nový obzor , od prosince 1938 do okupace kryl svým jménem jako majitel a vydavatel časopis Svět v obrazech . Žil postupně v Krásně nad Bečvou u Valašského Meziříčí, v Radošovicích u Prahy a v Praze. Během války se účastnil komunistického odboje, podílel se mj. na tisku ilegálního Rudého práva. Po 1945 pracoval nejprve v redakci Rudého práva a od 1947 opět ve Zlíně jako redaktor závodního listu Tep nového Zlína. Od 1950 se věnoval literatuře. Debutoval 1925 povídkou v časopise Pramen. Dále postupně přispíval do novin a časopisů: Lidová kultura, Tvorba, Kultura doby, Čteme, Praha–Moskva, Literární noviny, Rudé právo, Český dělník, po 1945 : Nový život , Literární noviny, Host do domu, Květy , Plamen, Tvorba, Film a doba. Režisér K. M. Walló natočil filmy podle románů Botostroj a Bez šéfa . Novela Švédský mramor byla Jaroslavem Kubátem zdramatizována pro divadlo s titulem Skandál v Březůvce ....

Sofoklés

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Miloslava Šroufková

Narozena 1926. PhDr., filoložka, rusistka, spoluautorka rusko-českých slovníků a učebnic ruštiny.

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin byl ruský spisovatel a satirik. Ve svém díle, ideově spojeném s tzv. naturální školou útočil proti carství a nevolnictví, odhaloval podstatu měšťáctví či liberalismu a zesměšňoval carskou byrokracii. Nejznámějším z jeho děl je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaných Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. V něm v groteskně satirických obrazech líčí dějiny města Hlupákova, jakéhosi ruského Kocourkova. Když carská cenzura sílila, uchýlil se k jinotajné formě zvířecích bajek a pohádek pro dospělé. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil dráhu úředníka na ministerstvu vojenství. V té době se seznámil s utopickým socialismem. Za názory, které otiskl ve svých prvních pracích, byl v dubnu roku 1848 poslán do vyhnanství do Vjatky , kde byl osm let gubernátorským úředníkem. Po návratu v roce 1855 pracoval jako úředník v Rjazani a v Tveru. V roce 1862 odešel ze státní služby a pracoval jako redaktor časopisu Sovremennik. Po dvou letech pro neshody s vedením redakce odešel zpět do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován. Poté spolupracoval s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem při vedení časopisu Otěčestvennyje zapiski . Tento časopis po Někrasovově smrti vedl. Vydávání časopisu bylo v roce 1884 zastaveno.

Maxmilian Bedřich Stýblo

Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.

Karel Šíp

Karel Šíp, je český baskytarista, moderátor, humorista, scenárista a písňový textař. Narodil se jako jedináček. Jeho otec Karel Hugo Šíp, vlastním jménem Karel Hugo Feuerfeil , byl operetní herec a zpěvák v ostravském divadle. Po studiu na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kde maturoval v roce 1963, se Karel Šíp stal zaměstnancem Československé televize. Pracoval tam jako produkční v letech 1963 až 1973. V roce 1971 založil skupinu Faraon, která byla postavena na zpěvákovi Jiřím Schelingerovi. Kapela nahrála několik singlů, mezi nimi i hit české populární hudby – Holubí dům. V roce 1973, po Schelingerově odchodu k Františku Ringo Čechovi, byl s kapelou v podstatě konec. Karel Šíp na muzikantskou minulost zanevřel a začal se věnovat televizní zábavě. Do povědomí televizních diváků vstoupil v pravidelném televizním pořadu Hitšaráda, který v letech 1978–1986 moderoval společně s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem, na tento pořad pak přímo navázala zábavní show Galasuperšou. Uváděl i pořad Klip klap a několik televizních estrád. V minulosti také úspěšně moderoval několik pořadů na TV Nova, jako byly Horoskopičiny a Skopičiny, nebo Rozjezdy pro hvězdy. Společně s Jiřinou Bohdalovou moderoval pořad Za oponou s Jiřinou. Později moderoval pořad Za oponou. Spolupracuje také s komikem a bavičem Josefem Náhlovským. Je autorem velkého množství písňových textů. Spolupracoval např. s Karlem Gottem , ale také Petrou Janů, Petrem Novákem, Václavem Neckářem, Danielem Hůlkou, Hanou Zagorovou či Leonou Machálkovou. V současné době moderuje v České televizi svou talk show Všechnopárty. Tento pořad běží v České televizi od roku 2005. Moderoval také několikrát anketu TýTý a to v letech 2009, 2010, 2012, 2013 a 2014. Po České republice jezdí s pořadem Minipárty. Jeho první manželkou byla zpěvačka Ma...

Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová je česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna. Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK . Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů . Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobo...

Jiří Svoboda

Ing. Jiří Svoboda pracoval jako matematik ve výpočetním středisku Elektromontážních závodů v Praze. O problematiku klimatu se zajímá od 70. let. Je autorem několika publikací o kolísání klimatu v historii lidstva a o vlivu podnebí na vývoj společnosti. Odmítá názor o antropogenní příčině klimatických změn. Připouští sice, že emise skleníkových plynů světové klima ovlivňují, mnohem větší váhu však přisuzuje přírodním faktorům, nyní hlavně změnám sluneční aktivity, která je v posledních letech nízká. Neobává se proto oteplování, naopak, očeká pokles průměrných globálních teplot o 1 až 1,5 stupně Celsia. Chladná fáze prý potrvá do roku 2030 až 2040. Kvůli svým názorům bývá příležitostně terčem kritiky ze strany vystudovaných klimatologů. Jiří Svoboda je autorem těchto knih: Jak to bylo s Atlantidou , Velká kniha o klimatu Zemí koruny české , Utajené dějiny podnebí , Amerika - záhada dvou tisíciletí , Utajené dějiny podnebí .

Eugène Sue

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

Eduard Stehlík

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Annemarie Selinko

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Zecharia Sitchin

Zecharia Sitchin byl autor knih propagující myšlenku mimozemského původu lidstva. Sitchin tvrdil, že za vznikem starověké sumerské civilizace stáli „Anunnaki“, mimozemská rasa z ještě neobjevené planety našeho solárního systému – Nibiru. Tvrdil, že sumerská mytologie potvrzuje jeho teorie, přičemž tyto byly soustavně vyvracovány renomovanými vědci a historiky: Jeho kritici napadali hlavně Sitchinovy překlady sumerských textů a jeho fyzikální výklady. Zecharia Sitchin bezesporu patřil mezi nejvýznamnější záhadology 20. a počátku 21. století. Narodil se v Baku, Sovětský svaz , vyrůstal v Palestině. Zde se naučil moderní a starověkou hebrejštinu, jiné semitské a evropské jazyky, historii a archeologii Blízkého východu. Vystudoval obor dějiny ekonomie na Londýnské univerzitě. Pracoval mnoho let v Izraeli jako novinář a editor, poté žil a tvořil v New Yorku. Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech. Podle jeho výkladu sumerské kosmogonie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní Sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se podle Sitchina jmenuje Nibiru . Planeta Nibiru se srazila s Tiamatem, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, Pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí. Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku Sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila nynější Pás astero...

Vladimír Smolák

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Vasilij Makarovič Šukšin

Vasilij Makarovič Šukšin byl ruský prozaik, scenárista, filmový herec a filmový režisér. Vasilij M. Šukšin se narodil v chudé rolnické rodině. Již od patnácti let pracoval v různých zaměstnáních, později studoval na Kinematografickém institutu v Moskvě. Filmové a literární tvorbě se věnoval od šedesátých let. Vnesl do sovětské prózy prvek hravosti a filmové zkratky, zakrátko se stal mistrem ruské grotesky, situační i slovní komiky. Nejvétši popularitu mu ovšem ve světě vydobyla svou odzbrojující bezprostředností filmová i prozaická podoba Červené kaliny . V. M. Šukšin zemřel na srdeční selhání při natáčení filmu podle románu Michaila Alexandroviče Šolochova – Bojovali za vlast. Za svou tvorbu byl Sukšin vyznamenán in memoriam Leninovým řádem.

Štěpán Svačina

Štěpán Svačina je český lékař, internista-obezitolog, který se zaměřuje také na lékařskou informatiku. V letech 1999–2005 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od ledna 2015 působí ve funkci předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, když nahradil profesora Jaroslava Blahoše. Po ukončení Akademického gymnázia Štěpánská studoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1978. Následně se zúčastnil postgraduálního studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru matematická informatika a konstrukce programových systémů . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci Počítačová podpora metabolické péče , doktorát získal v roce 2001 obhajobou práce Kvantifikace vztahů u obezity diabetu a metabolického syndromu Habilitační řízení podstoupil na téma Matematické modelování ve vnitřním lékařství a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK pro obor vnitřní lékařství. V letech 2001–2003 vykonal kurs MBA na Prague International Business School. Od roku 2007 je členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, v lednu 2015 zvolen jejím předsedou. Začínal na Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK , poté přešel na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, kde byl v letech 2001 - 2019 přednostou. V letech 1999–2005 působil ve funkci děkana a předsedy vědecké rady 1. lékařské fakulty UK. Roku 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým však byl zvolen profesor Václav Hampl.

Renata Šindelářová

Narodila se 6.března 1973 v Ostrově. Pracuje v pojišťovnictví, autorka beletrie.

Rainer M Schröder

Rainer Maria Schröder je německý autor historických příběhů a románů pro děti i dospělé. Publikoval jednak pod svým vlastním jménem , jednak i pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Ashley Carrington . V mládí vystudoval operní zpěv, divadelnictví a televizní a filmové obory. Hodně cestuje, od roku 1977 se věnuje jen psaní a sbírání podkladů pro tuto činnost. Je znám velmi pečlivým studiem pramenů a reálií, jímž se připravuje na psaní každého románu. Žije střídavě v Německu a na Floridě.

Radslav Špirhanzl

Narozen 2.12.1943 v Praze. Ilustrátor a grafik.

Petr Hugo Šlik

Petr Hugo Šlik je občanským povoláním zeměměřič, hraje na bicí v kapelách Neúspěšný atlet a Původní Bureš a na kytaru v kapele Hugo a já. Žije v Roztokách u Prahy. Doposud publikoval několik básní a povídek, v nakladatelství ARSCI pak vydal dva detektivní romány z první republiky Stín Černého motýla a Strach pod Karpaty . Je letitým fanouškem Bohemky a členem Družstva fanoušků Bohemians.

Patrick Süskind

Patrick Süskind je německý spisovatel a scenárista. Narodil se v Ambachu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova. Jeho otec Wilhelm Emanuel Süskind byl spisovatel a novinář. Patrick Süskind navštěvoval školu v Holzhausenu, v malé vesničce v Bavorsku. Jeho matka pracovala jako sportovní trenérka, jeho starší bratr Martin E. Süskind je také novinář. Süskind má mnoho aristokratických příbuzných ve Württembergu a je jedním z potomků Johanna Albrechta Bengela a reformátora Johannese Brenze. Po civilní službě studoval středověkou a moderní historii na mnichovské univerzitě a v letech 1968-1974 navštěvoval univerzitu v Aix-en-Provence na jihu Francie. Süskind také navštěvoval hodiny angličtiny, španělštiny, latiny, řečtiny, politiky, umění a teologie. Finančně podporován rodiči odešel do Paříže, kde psal převážně krátké, nevydané povídky a scénáře, které nebyly zfilmovány. Patrick Süskind žije sám v Mnichově, v Seeheimu a ve Francii . Nejezdí ani na propagační turné svých knih a není v kontaktu s jinými autory. Prorazil až prózou Kontrabas, jež byla převedena na divadelní hru. V letech 1984/1985 se konalo více než 500 představení, což z jeho hry udělalo nejprodávanější hru na několik let. V 80. letech měl úspěch i se scénáři k Monaco Franze a Kir Royal . Za scénář k filmu Rossini, který režíroval Helmut Dietl, získal v roce 1996 ocenění německého ministerstva kultury. Další ocenění odmítl. Jeho nejznámější dílo Parfém: Příběh vraha z roku 1985, bylo také roku 2006 zfilmováno Tomem Tykwerem. S více než 12 milióny prodanými kopiemi a překlady do 46 jazyků je pravděpodobně nejznámějším současným německým autorem na světě. Jeho román byl na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel po dobu 9 let. Je také autorem novel Holub , Pan Sommer , Tři příběhy a úvahy a sbírky esejí O lásce a smrti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Süskind na anglické W...

Otakar Šourek

Otakar Šourek byl český muzikolog a hudební badatel, sbormistr a klavírista. Je znám především jako znalec, publicista a popularizátor díla Antonína Dvořáka. Již od narození měl blízko k hudbě, neboť jeho otec zpíval v pražském Hlaholu, hudbě se později věnoval po celý život, nebyla však jeho hlavní profesí. Po dokončení gymnázia vystudoval stavební inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém a následně pracoval jako úředník, prakticky až do svého odchodu na odpočinek v roce 1939. Významná je však jeho činnost hudební a především hudebně-publicistická, kterou provozoval vedle svého zaměstnání. Jako hudebník působil v Akademickém orchestru, byl sbormistrem Technického pěveckého sboru a sboru Smetana. Jako hudební publicista se proslavil především svými články v časopisech a novinách Smetana, Samostatnost, Národní obzor, Rozvoj, Lidové noviny, Auftakt, Hudební revue ad. Jeho příspěvky se týkaly zejména Antonína Dvořáka, ale i jiných českých skladatelů. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je čtyřsvazková monografie Život a dílo Antonína Dvořáka. Je také autorem notových edic Dvořákových skladeb. Svým dílem se velmi zasloužil o šíření Dvořákovy slávy v českých zemích i za hranicemi.

M. H Székely-Lulofs

Nizozemská spisovatelka - prozaička a publicistka.

Ludvík Štěpán

Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Jiří Václav Svoboda

Jiří Václav Svoboda, často uváděn jako Jiří V. Svoboda, přezdívky JVS a JéVé byl český překladatel a básník. Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, slovenštiny, litevštiny a ukrajinštiny; psal také poezii, především pro děti. V letech 1946–1951 byl redaktorem Mladé fronty, 1951–1962 šéfredaktorem Mateřídoušky, od roku 1969 byl zaměstnán jako překladatel ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Nejvíce překladů provedl z ruštiny, především Samuila Jakovleviče Maršaka. Podle vzpomínek Ivana Wernische a jiných, uveřejněných v časopise Babylon, měl dlouholeté problémy s alkoholem. Michal Matzenauer uvádí: „On měl takový týdenní cyklus, ve dvě, ve tři dorazil domů, vzbudil svou ženu Alenku s tím, že si ji vzal, aby mu dělala teplý večeře a v půl pátý ráno už zase vyrážel k Tatrovce, kde otevírali v pět ráno .“ Karel Oujezdský na něj vzpomíná mj. takto: „ ... vstával třeba už o půl pátý ráno a než šel do práce, v hospodě U Váhy na Smíchově si dal tři, čtyři i pět piv. Nevím, jestli byl alkoholik, ale každopádně to byl hrdina, kterej si raději přivstal, aby tu hladinku v krvi udržel.“ Prostřední jméno Václav si údajně přidal v 50. letech, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, později se k tomu ale nehlásil a tvrdil, že to bylo podle jeho oblíbeného básníka J. V. Sládka.

Jiří Suchý & Jiří Šlitr

Jiří Suchý a Jiří Šlitr byli významnou československou uměleckou dvojicí, která se významně podílela na kulturním dění, zejména v oblasti divadla a hudby. V roce 1959 spoluzaložili pražské divadlo Semafor, které se stalo vlivnou platformou pro jejich tvorbu. Suchý, především dramatik, textař a herec, a Šlitr, skladatel, klavírista a malíř, spolupracovali na mnoha divadelních inscenacích a písních, v nichž se mísil humor, satira a hudebnost.

Helena Sobková

Helena Sobková je česká spisovatelka a pedagožka, známá především svými studiemi o životě Boženy Němcové. Narodila se v Dobřanech, dětství prožila ve Zbůchu. Maturovala na gymnáziu v Plzni a vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk, literatura a dějepis). Od roku 1953 žije v Praze, provdána byla za Vladimíra Sobka , učitele na gymnáziu ve Vršovicích. V letech 1963–2014 často pobývala na chalupě v Jizerských horách, prostředí ji inspirovalo k napsání knihy Pohádka o protržené přehradě. Významnou část svého díla věnovala Helena Sobková výsledkům svého bádání o životě Boženy Němcové a širších souvislostech. Prostudovala mj. českoskalické i vídeňské matriky a zejména došla k závěru, že se Božena Němcová narodila dříve, než bylo dosud udáváno, a že možnými rodiči mohli být Dorothea von Biron a Karel Jan Clam-Martinic. Jiní badatelé, jako Jaroslav Šůla , teorii o šlechtickém původu Boženy Němcové odmítají. Odbornými či vzpomínkovými texty přispívá Helena Sobková do periodického tisku, např.:

Evžen Škňouřil

Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.

Ernest H Shepard

Britský ilustrátor knih pro děti.

Dagmar Štětinová

Narozena 3. 8. 1927 v Praze, zemřela v roce 2017. Novinářka, prozaička, básnířka, autorka dramatizací, pohádek, pověstí pro mládež, literárně historických pásem.

Alexander Gordon Smith

Britský spisovatel a vydavatel. Autor knih pro děti a mládež, populárně-naučných knih a thrillerů.

Zdeňka Sobolová

Středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Waltraud Schaffer

Německá publicistka. Zabývá se astrologií.

Valerij Vladimirovič Sinel‘nikov

Ruský psychoterapeut, psycholog, homeopat.

Ulrich Schaffer

Německý básník a fotograf.

Sylvia Schneider

Německá redaktorka, publicistka, zaměřena zejména na oblast medicíny.

Richard Strauss

Richard Strauss byl německý hudební skladatel a dirigent, který se proslavil v období romantismu a rané moderny. Jeho kariéra trvala od konce 19. století do poloviny 20. století a proslavily ho zejména jeho tónové básně a opery. Straussův skladatelský styl se postupem času vyvíjel, zpočátku byl ovlivněn například Richardem Wagnerem a Johannesem Brahmsem, později si však vytvořil vlastní osobitý styl.

Richard Sobotka

Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí, kde také navštěvoval obecnou školu. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton.

Radomír Socha

RNDr. Radomír Socha, DrSc. Narozen v Krnově. Vědecký pracovník v oboru entomologie v Biologickém centru Akademie věd ČR - Ústavu původní biologie v Českých Budějovicích. Zabývá se též mykologií, fotografováním přírody, malbou obrazů a psaním poezie.

Petr Sís

Petr Sís je mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů českého původu. Narodil se v Brně jako syn režiséra Vladimíra Síse, vyrůstal v Praze. Na konci 60. let podobně jako mnoho jeho vrstevníků propadl západnímu rock and rollu, nechal si narůst dlouhé vlasy a s přáteli založil bigbeatovou kapelu. O něco později se stal jedním z prvních československých DJs. Jako hudební publicista pořídil řadu rozhovorů s hvězdami tehdejší angloamerické hudební scény a v roce 1969 uváděl pražský koncert skupiny The Beach Boys. Vedle toho svými ilustracemi pravidelně přispíval do časopisů, maloval obaly na hudební desky a filmové plakáty. Studoval na The Royal College of Art v Londýně a pražské VŠUP, kterou v roce 1974 absolvoval animovaným videoklipem k písni kapely Blue Effect nazvaným Mimikry. V roce 1980 Sísův krátký animovaný film Hlavy získal hlavní cenu na filmovém festivalu v tehdejším západním Berlíně. O dva roky později na základě nabídky výboru olympijských her v Los Angeles natočit animovanou sportovní znělku na téma veslování získal povolení vycestovat do USA. Když se státy východního bloku rozhodly letní olympijské hry bojkotovat, dostal příkaz okamžitě se vrátit do ČSSR. Sís v té době pracoval na videoklipu ke skladbě Boba Dylana You Gotta Serve Somebody určenému pro tehdy začínající MTV, proto termín návratu oddaloval, až se jeho pobyt v zahraničí stal pro československé úřady nelegálním. V roce 1984 se přestěhoval na americké východní pobřeží, kde žije a pracuje dodnes. O čtyři roky později získal americké občanství. Je autorem sedmadvaceti knih pro děti a mládež a k dalším přibližně šedesáti knihám vytvořil ilustrace. Také natočil řadu animovaných filmů a věnuje se filmovému plakátu, výtvarným objektům i nástěnným malbám. Je autorem mozaiky v newyorském metru či obří tapiserie na letištích v Praze a v Dublinu. Od září 2019 do února 2020 se v pražské galerii DOX uskutečnila...

Percy Bysshe Shelley

Percy Bysshe Shelley IPA byl anglický básník, jenž patří k nejvýznamnějším romantickým autorům. Je považován za tvůrce jedněch z nejlepších lyrických básní a eposů napsaných v anglickém jazyce. Nejvíce se proslavil svými básněmi Ozymandias, Óda na západní vítr, Skřivánkovi a Maska anarchie. Nicméně většinu jeho díla tvoří dlouhé vizionářské básně Alastor, Adonis, Vzpoura Islámu, Odpoutaný Prométheus a nedokončená báseň Triumf života. Jeho nekonvenční životní styl a idealismus, společně s jeho skeptickým tónem, z něj udělaly nechvalně proslulého a velmi nenáviděného muže. Stal se však idolem pro následující dvě nebo tři generace básníků, mezi nimi nejznámějších viktoriánských básníků Roberta Browninga, Alfreda Tennysona, Dante Gabriela Rossettiho, Algernona Charlese Swinburna, Williama Butlera Yeatse. Měl také vliv na mnohé básníky píšící v jiných jazycích, například na Jibanananda Dase a Subramanya Bharathyho). Byl rovněž obdivován Karlem Marxem, Henrym Stephensem Saltem a Georgem Bernardem Shawem. Podobně jako jeho současníci John Keats a Lord Byron Shelley předčasně zemřel. Jeho ženou byla Mary Shelleyová, autorka pověstného románu Frankenstein, ke kterému její manžel napsal v roce 1818 předmluvu. Jeho rodiči byli sir Timothy Shelley, později druhý baronet z Castle Goring, a jeho manželka Elizabeth Pilfold. Vyrůstal v hrabství Sussex a základního vzdělání nabyl doma pod dohledem reverenda Evana Edwardse z Warnhamu. Jeho dětství bylo šťastné. V roce 1802 nastoupil na Syon House Academy v Brentfordu. Zde se však stal obětí časté šikany, částečně pro svůj dívčí vzhled, ale také pro svůj aristokratický původ. Měl velmi výbušnou povahu a neuměl bojovat pěstmi. Jeden z jeho spolužáků napsal, že byl „jako holka v klučičích šatech a bránil se fackami.“ V roce 1804 nastoupil na Eton College, kde byl rovněž obětí šikany. Dne 10. dubna 1810 se zapsal ke studiu na Oxfordské univerzitě. Traduje se, že za celou do...

Paulina Świst

Paulina se narodila 27. září 1986 v Glivicích v polském Horním Slezsku. Vystudovala práva na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pracuje jako právnička ve vlastní advokátní kanceláři ve Vratislavi. Zaměřuje se na trestní právo.

Natal'ja Vasil'jevna Ščerba

Rusky píšící autorka fantasy literatury. Narozena v Bělorusku, žije na Ukrajině.

Marie Svatošová

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Magda Szabó

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Lucy Score

Americká spisovatelka, autorka románů pro ženy. Pracovnice v marketingu.

Ladislav Sitenský

Ladislav Sitenský byl český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěžejními tématy jeho tvorby byla krajinářská fotografie a Praha. Byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války. Zemřel 14. listopadu 2009, pohřben je na hřbitově v Řevnicích. Ladislav Sitenský se narodil ráno 7. srpna 1919 v Rubešově ulici č. 25 na Královských Vinohradech. Na obecnou školu chodil na Vinohradech na Smetanku nad Wilsonovo nádraží do jedné třídy s Radovanem Lukavským. V roce 1930 nastoupil na reálné gymnázium ve Slovenské ulici, kde hrával v divadelních představeních spolu s Václavem Voskou, který byl o třídu výše a který byl „až do svého konce můj přítel z nejvěrnějších“. V roce 1933 mu otec koupil malý fotoaparát Baldax 4,5 x 6 cm. S ním fotografoval dva roky. Vystřídala ho zrcadlovka Voigtländer Superb 6 x 6 cm. V následujícím roce začal Ladislav Sitenský jako student publikovat fotografie v časopisech. Od roku 1937 fotografoval s přístrojem Rolleiflex Automat 6 x 6 cm. Fotografoval pro časopis Ozvěny – obrazový týdeník vydávaný Národní politikou. Druhým obrázkovým týdeníkem, kam přispíval, byl Ahoj na neděli, který vydával Melantrich. Týdeník byl bohatě vybaven fotografiemi a kresbami. Postaven byl na krátkých povídkách a pohotových reportážích. Ilustrátory byli malíři Zdeněk Burian a Bohumil Konečný, kreslící pod jménem Bimba. Zde vyšla reportáž o pohřbu TGM . V červnu 1938 maturoval. Fotografoval reportáž z X. všesokolského sletu. Začal studovat architekturu na ČVUT. 15. března 1939 nafotografoval příjezd okupantů do Prahy. Během 48 hodin udělal 2000 zvětšenin. Vpád německé armád...

Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg , dle rodové tradice Karel VII. ze Schwarzenbergu, v německojazyčném prostředí také Karl Fürst zu Schwarzenberg, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu , je český politik, čestný předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013. V prvním kole přímé volby prezidenta v roce 2013 se umístil na druhém místě s 23,40 % hlasů za Milošem Zemanem. Ve druhém kole volby získal Karel Schwarzenberg 45,19 % odevzdaných hlasů. Pro vítězného kandidáta Miloše Zemana hlasovalo 54,80 % voličů. Je příslušník české větve rodu Schwarzenbergů. Jeho dědičný šlechtický titul je „kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský“. Je též rytířem rakouského Řádu zlatého rouna. V letech 2009–2015 byl předsedou strany TOP 09, kterou spoluzaložil. Od května 2010 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcí v druhé Topolánkově a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě . V letech 2004–2010 byl senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. Jako své povolání pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský Schwarzenberg má trvalý pobyt na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník. Je vlastníkem zámku Obermurau v rakouském Štýrsku, kde žijí jeho manželka Therese Schwarzenbergová a starší syn Johann, a rodového zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. Má také byt v Praze a v palác...

Jiří Šlégl

Autor publikací o pohořích a ekologické výchově.

Jaromír Sopouch

Autor turistických průvodců.

Hans Joachim Störig

Hans Joachim Störig je německý autor, překladatel, vydavatel a lexikograf.

Giorgio Scerbanenco

Narodil sa 27.7.1911 v Kyjeve ako Volodymyr- Giorgyo Šerbanenco a zomrel 27.11.1969 v Miláne. Narodil se v Kyjevě dne 28. července 1911. V raném věku se jeho rodina přistěhovala do Říma , poté se ještě jednou přestěhovali, a to do Milána, když mu bylo 18 let. Pracoval jako spisovatel na volné noze pro mnoho italských časopisů než se stal romanopiscem. Jeho první knihy byly detektivní romány a to jasně inspirován pracemi Edgara Wallace a S.S. Van Dina. Scerbanenco psal knihy různých žánrů, ale v Itálii se proslavil svými detektivní romány, z nichž mnohé byly zdramatizovány v italském filmu a televizi.

František Sláma