Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 301 - 360 z celkem 14249 záznamů
Karol Sidon
Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...
Více od autora
Karel Sládek
Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.
Více od autora
Karel Schelle
Karel Schelle je český právník historik, advokát a vysokoškolský pedagog. Vystudoval právnickou fakultu v Brně, kde působí jako docent na Katedře dějin státu a práva. Přednáší a vede semináře především z českých a československých právních dějin a dějin veřejné správy. Karel Schelle rovněž působil v letech 1991–1993 na Palackého univerzitě v Olomouci. Od roku 1992 je advokát. V letech 1991–1995 byl proděkanem a v roce 1994 zastupujícím děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity a 2001–2003 byl rektorem Vysoké školy Karla Engliše v Brně. Od roku 2010 je člen redakční rady časopisu Journal on European History of Law. Vykonává také funkci předsedy představenstva Evropské společnosti pro právní dějiny . Vědecky se zabývá dějinami veřejné správy v první ČSR a v období socialismu, jakož i ústavním vývojem v této době. Karel Schelle je členem vědecké rady a hlavním editorem Encyklopedie českých právních dějin.
Více od autora
Jan Václav Antonín Stamic
Jan Václav Antonín Stamic , známý též jako Johann Wenzel Anton Stamitz, byl významný český hudební skladatel a houslista 18. století, narozený 19. června 1717 v Německém Brodě v Čechách. Často je mu připisována role jednoho ze zakladatelů Mannheimské školy, která významně ovlivnila vývoj klasicistní symfonické hudby. Stamitzova kariéra vzkvétala, když se přestěhoval do Mannheimu a stal se houslistou dvorního orchestru. Rychle se vypracoval na pozici koncertního mistra a později se stal vedoucím orchestru.
Více od autora
J. Michael Straczynski
Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.
Více od autora
Hugo Siebenschein
Hugo Siebenschein byl český literární historik, germanista, lexikograf a autor učebnic. Je znám především svým česko-německým a německo-českým slovníkem, zatím nejmodernějším ve své rozsahové kategorii.
Více od autora
František Smolík
František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...
Více od autora
Don Sparling
Narodil se v kanadské Ottawě. Na Torontské a Oxfordské univerzitě vystudoval anglický jazyk a literaturu. Do Československa poprvé přicestoval pár týdnů po před 21. srpnem 1968, v březnu 1969 nastoupil jako lektor do brněnské Státní jazykové školy. V letech 1970-1977 vyučoval angličtinu v Praze, poté v letech 1977-2009 působil na Masarykově univerzitě coby učitel na katedře anglistiky, odkud přešel jako zakladatel a ředitel do Centra zahraničních studií. Jako manažer vedl několik let Brno Expat Centre. Obdivuje slovácký folklor .
Více od autora
Alena Šloufová
Novinářka a spisovatelka, spolupracuje s časopisem Vlasta a Blesk magazin.
Více od autora
Wolf-Dieter Storl
Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.
Více od autora
Vladimír Smolák
Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.
Více od autora
Vincent Šikula
Vincent Šikula byl slovenský spisovatel-prozaik, básník a dramatik, autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získal v Dubové, v Nitře a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1956-1959 na Hudební pedagogické škole a po jejím zrušení na Státní konzervatoři hru na lesní roh. V letech 1961-1964 pracoval jako učitel v Modře, v letech 1967-1968 pak pracoval jako redaktor v časopise Romboid, v letech 1969-1973 byl dramaturgem ve Slovenské filmové tvorbě. Od roku 1973 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Slovenský spisovatel, v letech 1994-1999 byl předsedou Spolku slovenských spisovatelů. V roce 1979 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Publikovat začal krátkými prozaickými díly, která mu vyšla ve sbírce v roce 1964. Jeho díla jsou založena na životní a vypravěčské bezprostřednosti, jejich základem jsou osobní zážitky, zkušenosti, dojmy a pocity mladého člověka. Nevytváří ucelené příběhy, jen volně spojuje situace, motivy a představy, čímž zvýrazňuje naoko bezvýznamné věci a odkrývá trvalé hodnoty lidského života, jako je láska, domov, přátelství či práce. Svou tvorbou navazuje na naturismus autorů jako byli František Švantner, Margita Figuli či Dobroslav Chrobák, ale velký vliv na jeho tvorbu měli i starší autoři, jako např. Martin Kukučín, či Jozef Gregor-Tajovský. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vincent Šikula na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Viktor Andrejevič Suvorov
Ruský autor vojensko-historických knih pochybné vědecké hodnoty zaměřených na roli Sovětském svazu v období 2. světové války. Od roku 1978 žije ve Velké Británii.
Více od autora
Tomáš Špidlík
Tomáš Josef kardinál Špidlík byl moravský katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál . Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby. Příprava byla několikrát přerušena nucenou prací, nařízenou nejprve německou, pak rumunskou a nakonec ruskou armádou. Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1955 zde obhájil doktorskou práci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase . V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků. Tomáš Špidlík byl prastrýcem studenta, křesťanského ak...
Více od autora
Sonja Špálová
Básnířka a prozaička, autorka životopisných románů. Vlastním jménem Františka . Narodila se v početné rodině textilního dělníka. Poprvé byla provdána za sochaře Václava Špálu . 1930 se znovu provdala za Ing. Dr. Josefa Rameše, docenta ČVUT. – Obecnou školu Špálová vychodila v Řícmanicích u Brna, gymnázium studovala ve Štýrském Hradci a dokončila je na Akademickém gymnáziu v Praze . Poté několik semestrů studovala medicínu, pracovala jako ošetřovatelka a jako úřednice v advokátní kanceláři. Od 30. let se věnovala pouze literární a výtvarné tvorbě. Patřila k tzv. okruhu „spořilovských“ spisovatelů, přátelské vztahy ji spojovaly zejména s Františkem Křelinou, Josefem Knapem, Zdeňkem Kalistou a Josefem Heydukem, v Brně se stýkala s Dominikem Peckou, Václavem Renčem a Václavem Prokůpkem. Od roku 1920 přispívala do novin a časopisů: Host, Cesta, Eva, Lidové noviny, Pramen, Zvon, Český svět, Módní revue, Rudé právo, Listy, Národní osvobození, Niva, Naše zprávy, Salon a Český dělník. Užívala pseudonymů Al. Insarov, Alexandr Insarov, Alexander Insarov, Saša Insarov. Debutovala souborem melancholických, melodramatických příběhů Pohádky z čarovné země. Citovou zjemnělostí a exaltovaností výrazu se vyznačují její první básně: sociálními motivy podbarvená sbírka Kamení a křehké i tklivě monotonní verše intimní lyriky soustředěné ve sbírce Černý motýl. Druhá z nich vzbudila pozornost také historickými reminiscencemi a snovými vizemi, rezonujícími s básnickou obrazností poetismu a surrealismu. O elegický rozměr doplnila básnířka svou poetiku ve sbírce věnované památce manžela . Jako prozaička se Špálová po konvenčně pojatých společenských románech, sentimentálním milostném příběhu z Paříže a románu s válečnými motivy zamě...
Více od autora
Sláva Štochl
Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.
Více od autora
Santana
Santana je známá rocková skupina, kterou v roce 1966 v San Franciscu založil mexicko-americký kytarista Carlos Santana . Skupina se proslavila svou ranou tvorbou, která spojovala rock a latinskoamerickou hudbu s jazzovými improvizacemi. Jejich druhé album "Abraxas" vydané v roce 1970 bylo komerčně úspěšné a obsahovalo hity jako "Black Magic Woman" a "Oye Como Va", které pomohly definovat charakteristický zvuk Santana . Debutové album skupiny s vlastním názvem " Santana ," vydané v roce 1969, obsahovalo průlomovou skladbu "Soul Sacrifice", která zazněla na festivalu Woodstock a která sehrála významnou roli při katapultování skupiny mezi mezinárodní hvězdy.
Více od autora
Peter Stoličný
19. marec 1945 je slovenský spisovateľ, scenárista a publicista. Má české občianstvo a žije v Českej republike. Po skončení štúdia réžie a dramaturgie v Prahe žil v Bratislave, kde pôsobil ako televízny a divadelný dramaturg. Vytvoril veľké množstvo literárnych diel pre deti a mládež. V súčasnosti sa ako vysokoškolský pedagóg v Českej republike špecializuje na oblasť mediálnej komunikácie.
Více od autora
Patrick Süskind
Patrick Süskind je německý spisovatel a scenárista. Narodil se v Ambachu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova. Jeho otec Wilhelm Emanuel Süskind byl spisovatel a novinář. Patrick Süskind navštěvoval školu v Holzhausenu, v malé vesničce v Bavorsku. Jeho matka pracovala jako sportovní trenérka, jeho starší bratr Martin E. Süskind je také novinář. Süskind má mnoho aristokratických příbuzných ve Württembergu a je jedním z potomků Johanna Albrechta Bengela a reformátora Johannese Brenze. Po civilní službě studoval středověkou a moderní historii na mnichovské univerzitě a v letech 1968-1974 navštěvoval univerzitu v Aix-en-Provence na jihu Francie. Süskind také navštěvoval hodiny angličtiny, španělštiny, latiny, řečtiny, politiky, umění a teologie. Finančně podporován rodiči odešel do Paříže, kde psal převážně krátké, nevydané povídky a scénáře, které nebyly zfilmovány. Patrick Süskind žije sám v Mnichově, v Seeheimu a ve Francii . Nejezdí ani na propagační turné svých knih a není v kontaktu s jinými autory. Prorazil až prózou Kontrabas, jež byla převedena na divadelní hru. V letech 1984/1985 se konalo více než 500 představení, což z jeho hry udělalo nejprodávanější hru na několik let. V 80. letech měl úspěch i se scénáři k Monaco Franze a Kir Royal . Za scénář k filmu Rossini, který režíroval Helmut Dietl, získal v roce 1996 ocenění německého ministerstva kultury. Další ocenění odmítl. Jeho nejznámější dílo Parfém: Příběh vraha z roku 1985, bylo také roku 2006 zfilmováno Tomem Tykwerem. S více než 12 milióny prodanými kopiemi a překlady do 46 jazyků je pravděpodobně nejznámějším současným německým autorem na světě. Jeho román byl na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel po dobu 9 let. Je také autorem novel Holub , Pan Sommer , Tři příběhy a úvahy a sbírky esejí O lásce a smrti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Süskind na anglické W...
Více od autora
Ota Šafránek
Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .
Více od autora
Miroslav Skála
Miroslav Skála byl český spisovatel a novinář. Vystudoval gymnázium v Kyjově. V průběhu druhé světové války byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně obor čeština, ruština a divadelní věda. Poté se stal učitelem, lektorem ruštiny, ale již roku 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu. Zde spolu s Vladimírem Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů. V roce 1959 spolu založili satirické a kabaretní divadlo Večerní Brno, kde působil jako autor. V rozhlase spolupracoval na cyklu zábavných půlhodinek Na shledanou v sobotu . Po roce 1968 byl donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba. Po svém odchodu z rozhlasu pracoval v letech 1970 až 1976 jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře. Psal povídky, divadelní hry a napsal i několik knih včetně žánru sci-fi.
Více od autora
Matěj Anastasia Šimáček
Matěj Anastasia Šimáček , vystupoval také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec ve čtyřech letech; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako úředník , chemik v cukrovaru. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru , Zvonu , a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy. Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou , dcerou rolníka z Brozánek. Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka , její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem. Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustou Polívkovou, rozenou Boryštavskou . Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové. Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích....
Více od autora
Ludvík Svoboda
Ludvík Svoboda, KCB byl československý účastník 1. a 2. odboje, politik a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana a Františky, roz. Chalupové . Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok , podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého . Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistr...
Více od autora
Ladislav Szalai
Ladislav Szalai je český spisovatel slovenského původu, který se věnuje převážně žánru science-fiction. Ladislav Szalai se narodil roku 1951 v Bratislavě-Petržalce, ale od raného dětství žil v Čechách na Sedlčansku a ve Vojkově. V letech 1966–1969 absolvoval podnikové odborné učiliště v Kladrubech u Vlašimi a v Olbramovicích a vyučil se opravářem zemědělských strojů. Od roku 1969 žil v Praze a vystřídal řadu zaměstnání: stavební dělník u železničního stavitelství, posunovač, lampář, výhybkář, dozorce výhybek, staniční dělník, můstkař, závorář, vrátný, skladník přepravy na železniční stanici Praha-Hlavní nádraží nebo brusič. Ve své literární tvorbě se nejprve věnoval poezii a společně se Zdeňkem Rosenbaumem také psaní písňových textů. Básně mu vyšly v antologiích Rosný bod a Jen jednou ponejprv , písňové texty na gramofonové desce Sváteční poledne . Jeho prozaickým debutem byla lyrická novela ze současnosti Prázdniny s Jackem Londonem, otištěná v antologii Před vyplutím . Ve zcela odlišném stylu jsou však napsány jeho početné sci-fi povídky, které se vyznačující neobyčejnou tematickou pestrostí, velmi často jsou prostoupeny prvky humoru či satiry a vyšly též polsky, rusky, maďarsky a italsky. Roku 1990 založil se společníkem Karlem Smolanem nakladatelství Orfeus, které bylo zaměřené zejména na učebnice a literaturu faktu. Nakladatelství řídil do roku 1993, a po jeho zániku spravoval stejnojmennou výpočetní a informační firmu. V roce 1995 podnikání zanechal a odstěhoval se do Sedlce-Prčic a v roce 1997 do Jizerských hor. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále se věnuje psaní.
Více od autora
Jiřina Šiklová
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová je česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna. Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK . Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů . Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobo...
Více od autora
Jiří Štefl
Lékař a spisovatel,romány,detektivky a divadelní hry. Jiří Štefl - * 07.10.1904 † 15.12.1961 V letech 1932–37 docent farmakologie na lékařské fakultě v Brně, 1937–59 profesor tamtéž. Autor několika populárně pojatých knih o lékařství, např. Lékař hovoří se ženami . Napsal detektivní romány Vražda ze slušnosti a Případ profesora Rocha . V poválečném období byl "odstaven na vedlejší kolej" pro své politické názory. Štefl byl zastáncem kompozitivních léčiv, jejichž složení předepisoval „magistraliter“ individuálně – a vedl k tomu i studenty lékařství. Trval na tomto individualizovaném, širokospektrém pojetí terapeutických postupů i v době, kdy farmaceutický průmysl již chrlil v různých podobách a pod různými názvy mnoho galenických specialit pro řadu diagnóz. Jak už řečeno, Štefl působil jako odborný poradce farmaceuticých podniků; byl i spoluvlastníkem firmy Remedia Moravica, jež vyráběla m.j. jeho specialitu Atronal – směs atropinových alkaloidů rulíku zlomocného a narkotika Luminalu, pro pacienty s lithiázou. Prof. J. Štefl byl široké veřejnosti znám a oblíben jako popularizátor mediciny a jejích novinek; udělal přitom nesmírně mnoho pro lékařskou osvětu. Postupně navázal přátelství s mnoha brněnskými kulturními osobnostmi. Přispěla k tomu jeho živá spolupráce s brněnskými redakcemi Lidových novin a měsíčníku Věda a život. Byl jedním ze zakladatelů slavné brněnské tradice popularizace biologických věd. Bohatě autorsky spolupracoval i s jinými deníky a časopisy, mj. s Vesmírem, pravidelně přednášel v brněnském rozhlase. A poslouchal ho – s ohromným zájmem – celý národ, protože jeho zdravotnickou osvětu potřeboval a on k němu uměl mluvit, nejen o otázkách medicinských. Byl citován v beletrii i na divadelním jevišti . K...
Více od autora
Jiří Šetlík
Jiří Šetlík je český historik a teoretik výtvarného umění, výtvarný kritik, diplomat a vysokoškolský pedagog. Je vnukem Karla Hoffmanna a bratrancem Adrieny Šimotové. Jeho manželkou byla herečka Zuzana Talpová . Pochází z rodiny Ing. Ivana Šetlíka, který po válce zakládal Spojené farmaceutické závody a když roku 1949 odmítl vstoupit do KSČ, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku vězení za špionáž. Matka Dagmar Šetlíková byla dcerou proslulého prvního houslisty českého kvarteta Karla Hoffmanna, pracovala v České filharmonii na administrativním místě a díky znalosti mnoha jazyků zajišťovala podporu při pobytu mnoha zahraničním hudebním osobnostem. Jiří Šetlík studoval od roku 1940 na česko-ruském gymnáziu na Pankráci. Za okupace nemohl pokračovat a středoškolská studia ukončil roku 1948 na reálném gymnáziu v Michli. Jako člen Sociálně-demokratické mládeže obdržel po sloučení s KSČ stranickou legitimaci. V letech 1948–1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Po absolvování vysokoškolského studia sloužil tři roky jako osvětový pracovník u oddílů PTP. V letech 1955–1958 byl aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, kde roku 1962 obhájil kandidátskou disertaci. V letech 1967–1968 absolvoval postgraduální studium na Institute of International Education v USA, díky stipendiu, které pro něj zařídil ředitel Guggenheimova muzea Thomas M. Messer. V letech 1949–1952 působil jako externí pracovník v nakladatelství SNKLHU v Praze a v Národní galerii. Od roku 1958 do roku 1964 byl vedoucím sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, poté působil jako externí pedagog Na AVU a na Univerzitě 17. listopadu v Praze. V letech 1968–1970 byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a založil zde oddělení architektury a fotografie. Počátkem normalizace byl za své postoje během 60. let vyloučen...
Více od autora
Jindřich Štreit
Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...
Více od autora
Jan Sedlák
prof. PhDr. Jan Sedlák. CSc. je českým historikem umění, především architektury. V současné době působí jako děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho odborný zájem se týká především architektury historismu, secese a meziválečného modernismu. Publikoval například knihy o brněnské secesi a brněnských vilách, věnoval se také moravské tvorbě Jana Santiniho. Spíše okrajově se věnoval také malířskému dílu, konkrétně dílu Henriho de Toulouse-Lautrec a Paula Gauguina.
Více od autora
Jan Schneider
Jan Schneider byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum. Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde úspěšně absolvoval gymnázium. Věnoval se ochotnickému divadlu, které se jmenovalo Intimní scéna. Následně vystudoval statistiku na VŠE Praha a stal se inženýrem. V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i ve studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů, konkrétně Květen a Kultura, v roce 1958. Následovala spolupráce s malými divadly − Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. V Semaforu se zviditelnil v roce 1961 pořadem tzv. chuligánských veršů Vo co de, v němž účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou. O rok později odešel do Rokoka a stal se jeho kmenovým autorem, mimo jiné pořadů Rokokokoktejl či úspěšných komedií. Na Zábradlí uváděl spolu s Jaroslavem Jakoubkem šansony zpívané především Ljubou Hermanovou. V plzeňském divadle Alfa napsal spolu s Bohuslavem Ondráčkem písně do komedií Francimor a Edudant a Černej sen, které zpívali Marta Kubišová a Václav Neckář. V Divadle E. F. Buriana uvedl svou burlesku Poetikon. V roce 1967 vznikl první český divadelní muzikál Gentlemani, na němž opět spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem. Uveden byl v Praze i Brně, ale také v Budapešti či západoněmeckém Giessenu. Písně s jeho texty zpívali např. Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška či Eva Pilarová. V 60. letech působil v Československém rozhlase, kde vedl tehdejší pořad Mikrofórum, což bylo z ideologického hlediska bráno jako konkurence hudebních pořadů Svobodné Evropy typu Afternoon Music. V písňových...
Více od autora
Giorgio Scerbanenco
Narodil sa 27.7.1911 v Kyjeve ako Volodymyr- Giorgyo Šerbanenco a zomrel 27.11.1969 v Miláne. Narodil se v Kyjevě dne 28. července 1911. V raném věku se jeho rodina přistěhovala do Říma , poté se ještě jednou přestěhovali, a to do Milána, když mu bylo 18 let. Pracoval jako spisovatel na volné noze pro mnoho italských časopisů než se stal romanopiscem. Jeho první knihy byly detektivní romány a to jasně inspirován pracemi Edgara Wallace a S.S. Van Dina. Scerbanenco psal knihy různých žánrů, ale v Itálii se proslavil svými detektivní romány, z nichž mnohé byly zdramatizovány v italském filmu a televizi.
Více od autora
Gabrielle Smith-Dluha
Autorka publikací o anglicky mluvících zemích. Instruktorka anglického jazyka. Neznáme moc lidí, kteří by se ze slunné Kalifornie přestěhovali do menší a pošmournější České republiky. Jednou z nich je Gabrielle Smith-Dluhá, která žije v Olomouci a veškeré své úsilí nyní věnuje výuce angličtiny, propagaci pokrokových metod a zkoumání možností výuky angličtiny pro nejmenší. Vydala několik učebnic angličtiny, z nichž nejznámější je Angličtina - otázky a odpovědi a další maturitní příručky. Kromě učebnic aktivně učí, spolupracuje s místní mateřskou školu a píše rozhovory pro taneční portál.
Více od autora
František Skála
František Skála je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné skupiny B. K. S. , komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles . Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého . Gejzír tvořivosti, k sochařské tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. „Do roku 63 jsem vyrůstal v Karlíně. Nejstarší vzpomínka: objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje a nacházím předměty.“ Ze šmelcu dává dohromady mj. roztodivné kytary, z mořských řas kelp vymodeloval sérii hlav, vytvořil interér pražského Paláce Akropolis, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest. Akcentuje ekologickou zodpovědnost, a proto se dobrovolně vzdává civilizačních výdobytků – nemá mobil, auto, televizi ani nepracuje s počítači. Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , pak televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze . Svým způsobem se proslavil na MFF v Karlových Varech jako člen skupiny Tros Sketos ve festivalových znělkách. František Skála je také autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce 1987, nazvaného Velké putování Vlase a Brady. Z komiksu také vznikla loutková inscenace v divadle Minor .
Více od autora
Ferdinand Strejček
Narozen 27.4.1878 v Jindřichově Hradci, zemřel 3.4.1963 v Mladé Boleslavi. Středoškolský profesor, literární historik a spisovatel, prozaik, dramatik, sběratel a vydavatel kulturněhistorických materiálů.
Více od autora
Eugène Sue
Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...
Více od autora
Antonín Strnadel
Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.
Více od autora
Alois Svoboda
Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.
Více od autora
Alexander Stainforth
Alexander Stainforth , je mladý český autor, který se proslavil románovou ságou o Lady Jane. Dosud napsal deset knih. V nakladatelství Daranus mu vyšel thriller Tušení zla, sbírka povídek Kočka na lovu a romantická sága o Lady Jane.
Více od autora
Vladimíra Strnadelová
Absolvovala fakultu všeobecného lékařství v Olomouci, atestovala v oboru neurologie. Další studie v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, homeopatii, dietologii. Studium a stáže u nás i ve světě . Víc jak dvacet let praxe v přírodní medicíně.
Více od autora
Vladimír Šindelář
Narozen v Písku 2. května 1959, v současné době žije a pracuje v Milevsku. Původně vyučený typograf, po skončení základní vojenské služby a krátkém působení v milevské tiskárně se pak znovu do vojenského sukna ještě na nějaký čas vrátil – působil jako praporčík v další službě v Táboře, kde řídil jedno z oddělení vojenské tiskárny. Po odsloužení vojenského závazku pracoval v letech 1987 – 97 v oddělení propagace píseckého Jitexu a od roku 2000 působí v Milevském muzeu, nejprve jako správce fondu militárií, od července 2004 jako ředitel muzea. Odborné znalosti si prohloubil studiem Střední knihovnické školy v Brně, kterou ukončil roku 1991. Už od mládí se živě zajímal o staré zbraně a šerm. Jeho šermířské začátky se datují od roku 1974, kdy začal šermovat v píseckém oddíle sportovního šermu. Už krátce poté se však stal zakládajícím členem skupiny historického šermu Kavalír z Týna nad Vltavou a roku 1977 jej nacházíme v řadách písecké šermířské skupiny rival, kde působil do roku 1989. Ukázkám starého renesančního šermu se při občasných vystoupeních svého souboru Collegium 1570 věnuje až dodnes. Kromě těchto aktivit působil zejména v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v brněnském klubu vojenské historie. Zde se v uniformě příslušníka rakouského granátnického pluku č. 1 Kaiser účastnil celé řady rekonstrukcí napoleonských bitev doma i v zahraničí . V osmdesátých letech se rovněž začal zabývat dějinami katů a poprav, hrdelního práva a staré justice. V rámci své muzejní činnosti koná po celém jihočeském regionu přednášky na historická témata: dějiny katů a poprav, staré válečnictví, ale třeba i dějiny odívání nebo historii stolování a vaření. Publikovat začal počátkem osmdesátých let, nejprve v regionálním tisku . Jeho články o zbraních se záhy začaly objevovat např. v časopise ABC vědy a techniky mládeže, ve Střelecké revui, ve St...
Více od autora
Victoria Schwab
Victoria Schwabová je americká spisovatelka, autorka literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Je dcerou britské matky a amerického otce z Beverly Hills. Publikuje od roku 2011. Svojí druhou knihou, mysteriózním příběhem s prvky fantasy, The Archived, vydanou nakladatelstvím Hyperion, New York, v roce 2013 se zařadila mezi úspěšné autorky YA literatury ve Spojených státech amerických a uznání se jí dostalo i v zahraniční. Přestože odborné kritiky a recenze vytýkají dílu řadu nedostatků, mezi čtenáři, kterým je určeno, si získalo uznání a další pokračování série s názvem The Unbound, vyšlo v nakladatelství Hyperion, New York, v lednu 2014. Její knihy The Near Witch, Vicious a The Invisible Life of Addie LaRue se staly no.1 New York Times bestsellery. Její kniha Temnější tvář magie je jedna z nejprodávanějších knih nakladatelství Waterstone a vyhrála v roce 2015 cenu Telegraph za nejlepší young adult knihu roku. Neustále se pohybuje mezi Nashvillem, Francií a Edinburghem.
Více od autora
Václav Šorel
Václav Alois Šorel byl český publicista, spisovatel, autor historických publikací z oblasti letectví i sci-fi románů, scenárista sci-fi komiksů, konstruktér vystřihovánek, bývalý zástupce šéfredaktora dětského časopisu ABC, propagátor letectví a leteckého, plastikového a papírového modelářství. Původní profesí byl konstruktér v letecké továrně Avia. Vystudoval obor metalurgie na Střední průmyslová škole stavební a Obchodní akademii Kladno a obor technická normalizace v pomaturitním studiu na ČVUT. Už během studia na střední škole začal navštěvovat kladenské letiště, nejdříve jako modelář a posléze jako pilot dvoumístného větroně značky PIONÝR . V letech 1956–1987 pracoval jako konstruktér v podniku Avia. Mezi lety 1957–1959 podstoupil základní vojenskou službu v Jindřichově Hradci, kde dosáhl hodnosti poddůstojníka. Potkal zde také svojí budoucí ženu Evu Ficalovou, se kterou se 22. dubna 1960 oženil. Již během své kariéry v podniku Avia psal Václav Šorel články do leteckých časopisů. V Avii se také potkal i se svým pozdějším spolupracovníkem a přítelem Františkem Kobíkem, který ho následně pozval k externí spolupráci s legendárním časopisem ABC. Na plný úvazek tam nastoupil v roce 1984 . Poté se stal zástupcem šéfredaktora časopisu ABC, literárně spolupracoval s nakladatelstvími Mladá fronta, XYZ, Computer Press, Argo a Albatros. V roce 1999 odešel do důchodu, avšak nadále se věnoval práci a literární činnosti. Od roku 1962 žil v družstevním bytě v Praze-Letňanech, na jehož stavbě se od roku 1960 podílel. Během ledna roku 2020 jej postihla mozková příhoda, po níž byl upoután na lůžko. Následně absolvoval finančně náročnou rehabilitaci, na kterou se mu rozhodli jeho přátelé sesbírat finanční prostředky jako vděk za radost, jež jim Šorelovy kni...
Více od autora
Tomáš Sedláček
Tomáš Sedláček vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Dnes zde vyučuje filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Je stipendistou Yale University a přednáší pro mnohé české a zahraniční univerzity. V roce 2006 jej Yale Economic Review zařadil do pětice mladých perspektivních ekonomů . V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. Byl také expertním poradcem ministra financí - věnoval se reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Forum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a je členem Národní ekonomické rady vlády . Je žádaným řečníkem a pravidelným komentátorem ekonomického i společenského dění. Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. Ze všeho nejraději jezdí na kole a lyžuje.
Více od autora
Tanya Stewner
Je německá autorka knih nejen pro mládež. Narodila se roku 1974 ve Wuppertalu ... Přes počáteční potíže ve škole, bylo jejím největším přáním od deseti let, stát se spisovatelkou... Po maturitě studovala překladatelství v Düsseldorfu... Později se rozhodla studovat angličtinu a němčinu a obecnou literaturu ve Wuppertalu... V letech 1996 -1998 žila v Londýně, kde též studovala na univerzitě v severním Lodnýně... Její prvotinou je Das Lied der Träumerin... Roku 2002 úspěšně ukončila studia s titulem v Německu... Počáteční potíže s protlačením jejích románů do nakladatelství maximálně zužitkovala a má slušnou fanouškovkou základnu hlavně v Japonsku... Studovala tedy literární vědu, pracovala mnoho let jako překladatelka a lektorka... Momentálně se věnuje výhradně psaní a žije s manželem ve Wuppertalu... V zahraničí jí vyšla pěkná řádka knih, počínaje sérií Lili větroplaška, její elfí sérií a v neposlední řadě Aleou, dívkou moře...
Více od autora
Sylvia Schneider
Německá redaktorka, publicistka, zaměřena zejména na oblast medicíny.
Více od autora
Samantha Shannon
Samantha Shannonová je anglická spisovatelka dystopie a fantasy. Jejím prvním románem je kniha Kostičas , která vyšla v originále v roce 2012, v ČR v roce 2014. Samantha Shannonová se se narodila a vyrostla v Londýně. Studovala na Oxfordské univerzitě anglický jazyk a literaturu. V patnácti letech napsala romantický sci-fi příběh Aurora, který nebyl nikdy vydán. V devatenácti začala psát román Kostičas, který publikovala v roce 2012. Jedná se o první knihu sedmidílné série nazvané v originále The Bone Season, které vydává britské nakladatelství Bloomsbury. Kniha získala velký ohlas a hned po vydání obsadila přední příčky žebříčku nejlépe prodávajících knih, který sestavuje deník The New York Times. Její kniha je srovnávána s knihami o Harry Potterovi od J. K. Rowling. Samantha je označována jako "nová Rowlingová". Druhý díl knihy, Vidořád vyšel v říjnu 2014. V ČR bylo její vydání plánováno 15. listopadu 2015. Série The Bone Season
Více od autora
Rudolf Sloboda
Rudolf Sloboda , byl slovenský spisovatel-prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Život Rudy Slobody byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Jedná se o jednoho z nejzajímavějších a nejvýznamnějších mistrů slovenského psaného slova druhé poloviny 20. století. Publikovat začal v roce 1958 v časopisech Mladá tvo...
Více od autora
Rostislav Sarvaš
Rostislav Sarvaš maturoval na stavební průmyslovce a promoval na FAMU v oboru dramaturgie-scenáristika. Vyzkoušel mnoho zaměstnání , aby zakotvil jako reportér. Do povědomí čtenářů vešel v roce 1990 svými rozhovory se známými osobnostmi v časopisech Tvar, později Reflex a nyní Koktejl. Jeho úspěch byl v tom, že se ptal 'jinak'. Proto si ho vybral i Karel Gott, aby mohl vzniknout neotřelý provokující portrét Jak to vidí Gott . Josef Vyleťal malíř smrti je poutavá literární imprese, která prokázala Sarvašovu schopnost vcítit se do vnitřního světa rozporuplného umělce. V knize Očima nejstaršího z Kolowratů živě pracuje s pamětí téměř stoletého šlechtice.
Více od autora
Otomar Schäfer
Redaktor v Praze. Jako prozaik nejvíce proslul pohledy do pražské spodiny a kronikou válečné Prahy . Psal také dramata se sociálními motivy , redigoval časopisy České jeviště , Magazín Praga , Humoristické listy . Pseudonym: Jiří Mölzer.
Více od autora
Maxmilian Bedřich Stýblo
Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.
Více od autora
Martin Smrček
Martin Smrček je český zoolog, zabývající se převážně popularizací přírodních věd. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze , kde následně získal titul RNDr. . Od ukončení studií pracovně směřoval tam, kde se mohl věnovat popularizaci přírodních věd. Byl tajemník Biologické olympiády a spoluzakladatelem Mezinárodní biologické olympiády, vedl přírodovědné kroužky, ze kterých vzešla řada významných přírodovědců, ale i osobností . Od roku 1990 pracoval jako redaktor v časopise ABC, po čase i jako šéfredaktor. V roce 2001 založil a následně vedl časopis Náš miláček. V roce 2005 přešel do Českého rozhlasu, kde pracoval dva roky na úseku multimédií, hlavně ale jako člen týmu, připravujícího projekt Odhalení – Trochu jinou reality show z pavilonu goril v pražské zoo. Tento projekt získal v říjnu 2006 prestižní ocenění Panda Award v britském Bristolu. Od roku 2007 pracoval jako hlavní zoolog v ZOO Dvůr Králové nad Labem, od roku 2011 pracuje v Zoo Praha. V nejrůznějších periodikách publikoval stovky populárně naučných článků. Je autorem či spoluautorem více než patnácti populárně naučných knih , Život ve vodě , Život bez vody , Psi do kapsy , Kapesní atlas psů , Kapesní atlas ptáků , Exotičtí pěvci celého světa , Papoušci celého světa , Pes pro mě , Naši ptáci , Hrajeme si se zvířaty , Odhalení - trochu jiná reality show , Exotičtí ptáci , Psi celého světa ). Od roku 1985 se intenzivně věnuje fotografování zvířat, zvláště psů a ptáků. Jeho fotografie doplňují řadu knih jiných autorů, hlavně ale knihy, které spolu s manželkou Leou napsali....
Více od autora
Marietta Sergejevna Šaginjan
Marietta Sergejevna Šaginjan, rusky: Мариэтта Сергеевна Шагинян byla ruská sovětská spisovatelka arménského původu, básnířka a prozaička, teoretička umění, historička, filozofka. Psala publikace rozličných žánrů. Po roce 1918 patřila k zástupu autorů píšících oslavné ódy na SSSR. Držitelka vyznamenání J. V. Stalina a V. I. Lenina. Psala pod pseudonymem Jim Dollar.
Více od autora
Lenka Slezáková
Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D. působí na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Emanuela Pöttinga v Olomouci, kde vyučuje ošetřování nemocných, ošetřovatelství, klinickou propedeutiku, psychologii a komunikaci, etiopatogenezi a první pomoc. Též působí jako vedoucí předmětového týmu somatologie. Je vedoucí autorského kolektivu několika učebnic pro střední školy a vyšší odborné školy zdravotnické. Spoluvytvářela e-learningové materiály pro výuku somatologie. V rámci volnočasových aktivit studentů realizuje preventivní programy ochrany zdraví určené dětem předškolního věku. Spoluúčastní se předlékařské první pomoci pro veřejnost jako školitel. Pravidelně metodicky vede pedagogickou praxi studentů UP Olomouc. V roce 2013 byla mezi 15 oceněnými pedagogy Olomouckého kraje.
Více od autora
Josef Šubrt
Narozen 20.2.1929, zemřel 29.8.1976 v Praze. Nakladatelský redaktor, publikace pro mládež.
Více od autora
Josef Štolba
Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.
Více od autora
Jitka Škápíková
Mgr. Jitka Škápíková je česká scenáristka, spisovatelka a režisérka Původně studovala herectví na JAMU v Brně. Poté strávila čtyři roky v angažmá v tehdejším brněnském Státním divadle jako sólistka zpěvohry. Po revoluci se vrátila na akademii, ukončila studium herectví s titulem bakalář a plynule navázala studiem oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika v ateliéru Prof. Antonína Přidala. Po promoci v roce 1996 nastoupila do Českého rozhlasu v Praze, kde pracovala až do roku 2010 jako dramaturg a redaktor dokumentárních a literárně-dramatických pořadů na stanicích Český rozhlas 3 – Vltava a Český rozhlas 2 – Praha. Od září 2010 krátce pracovala v nakladatelství XYZ. V její práci se pojila role dramaturgyně a režisérky zvukových knih. Od roku 2011 je ve svobodném povolání a stěžejní část její tvorby zaujímá režie audioknih pro vydavatelství OneHotBook. Je autorkou několika desítek adaptací i původních her pro děti i dospělé, realizovaných Českým rozhlasem, bezpočtu rozhlasových dokumentů, za které obdržela řadu cen v celostátních i mezinárodních soutěžích Zároveň soustavně a pravidelně spolupracuje s Českou televizí na pořadech různých žánrů pro děti i dospělé. Je autorkou scénářů několika divadelních inscenací převážně pro Divadlo Viola. Vydala několik knih v nakladatelstvích Mladá fronta, XYZ, Československý spisovatel a Malý princ.
Více od autora
Jiří Václav Svoboda
Jiří Václav Svoboda, často uváděn jako Jiří V. Svoboda, přezdívky JVS a JéVé byl český překladatel a básník. Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, slovenštiny, litevštiny a ukrajinštiny; psal také poezii, především pro děti. V letech 1946–1951 byl redaktorem Mladé fronty, 1951–1962 šéfredaktorem Mateřídoušky, od roku 1969 byl zaměstnán jako překladatel ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Nejvíce překladů provedl z ruštiny, především Samuila Jakovleviče Maršaka. Podle vzpomínek Ivana Wernische a jiných, uveřejněných v časopise Babylon, měl dlouholeté problémy s alkoholem. Michal Matzenauer uvádí: „On měl takový týdenní cyklus, ve dvě, ve tři dorazil domů, vzbudil svou ženu Alenku s tím, že si ji vzal, aby mu dělala teplý večeře a v půl pátý ráno už zase vyrážel k Tatrovce, kde otevírali v pět ráno .“ Karel Oujezdský na něj vzpomíná mj. takto: „ ... vstával třeba už o půl pátý ráno a než šel do práce, v hospodě U Váhy na Smíchově si dal tři, čtyři i pět piv. Nevím, jestli byl alkoholik, ale každopádně to byl hrdina, kterej si raději přivstal, aby tu hladinku v krvi udržel.“ Prostřední jméno Václav si údajně přidal v 50. letech, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, později se k tomu ale nehlásil a tvrdil, že to bylo podle jeho oblíbeného básníka J. V. Sládka.
Více od autora