Všichni Autoři a témata

Pavel Tlustý (22)

Narozen 3.3.1963 v Táboře. Doc.,RNDr.,CSc., matematik, vysokoškolský pedagog, práce z optimalizačních metod, statistiky a didaktické pravděpodobnosti.

Otfried Preußler (12)

Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...

Ota Ulč (17)

Ota Ulč je český exilový spisovatel. Vystudoval práva na Karlově univerzitě , na vojně pak byl přidělen k PTP, poté působil jako civilní okresní soudce ve Stříbře. V roce 1959 emigroval berlínským metrem z východního do západního Berlína, tehdy ještě zdí nerozdělených, a do USA. Jeho sponzorem v USA byla hraběnka Tolstá z rodiny ruského spisovatele Lva Tolstého. Tam vystudoval politologii na Kolumbijské universitě v New Yorku . Dnes žije v Binghamtonu, NY, kde učil na univerzitě předmět Comparative Governments. Jeho knihy vycházely v nakladatelství Škvoreckých '68 Publishers v Torontu, po roce 1989 vydal kolem dvou desítek knih v České republice. Jeho články se objevují v českém tisku a v internetových publikacích, jako zejména Neviditelný pes, ale i Britské listy a Reflex. S ženou Priscillou mají syna Otu, který je „z jedné čtvrtiny Číňan a z jedné Švýcar po Priscilliných rodičích, z další čtvrtiny Němec po Otově mamince, a konečně z jedné čtvrtiny Čech po Otově tatíkovi“, jak poznamenává Josef Škvorecký.

Olga Nytrová (16)

Olga Nytrová je česká spisovatelka, publicistka, dramaturgyně, VŠ pedagožka, působí v duchovenské službě Církve československé husitské. Vede Pražský klub spisovatelů při Obci spisovatelů a také literárně-dramatický klub Dialog na cestě. Vyšlo jí již 30 knih, část z nich je memoárového zaměření: Být tak svým psem , Králové, královny, princové a princezny českého filmu /spoluaut. V. Strachota/ , Osudové lásky slavných /spoluaut. V. Strachota/ apod. Vydala několik básnických sbírek a přispěla do řady básnických almanachů. Zajímá ji pomezí poezie a teologie, a proto společně s profesorem Milanem Balabánem napsala Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století a Biblický třpyt v české poezii XX. století – Ohlasy Nového zákona . V souvislosti se svým pedagogickým působením na Univerzitě J. A. Komenského připravila ve spolupráci s Marcelou Pikálkovou dvě odborné knihy Etika a logika v komunikaci /O. Nytrová – obor etika, M. Pikálková – obor logika/ a Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité . Od roku 2004 se podílí na duchovenské službě v Církvi československé husitské. Zde je také spolueditorkou různých sborníků, např. kalendáře Církve československé husitské Blahoslav, sborníku Jan Žižka, sborníků k výročí T. G. Masaryka. Přispívá již několik let do křesťanského sborníku Denní čtení – Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské. Hojně publikuje, v současnosti především v křesťansky zaměřených periodikách. Je autorkou televizních a rozhlasových scénářů. Založila a vede Pražský klub spisovatelů při Obci spisovatelů a literárně-dramatický klub Dialog na cestě. Je členkou Syndikátu novinářů ČR, Obce spisovatelů , Klubu autorů literatury faktu. Od roku 2013 působí v Radě Obce spisovatelů....

Norman Vincent Peale (9)

Norman Vincent Peale byl americký protestantský kazatel a spisovatel, autor příruček o pozitivním myšlení. Absolvoval studia teologie na Ohio Wesleyan University a Boston University School of Theology. Roku 1922 byl ordinován metodistickým duchovním, ale od roku 1932 byl členem reformované denominace „Reformed Church in America“ a po dobu 52 let pastorem Marble Collegiate Church na Manhattanu. Během této doby se stal známým kazatelem a napsal několik desítek knih, z nichž kniha Síla pozitivního myšlení z října 1952 se stala bestsellerem. Roku 1934 zahájil týdenní rozhlasový program The Art of Living, který trval 54 let, vystupoval i v televizi. Roku 1984 mu prezident USA Ronald Reagan udělil Prezidentskou medaili svobody za jeho přínos na poli teologie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norman Vincent Peale na anglické Wikipedii.

Myrna Mackenzie (17)

Myrně nebyly ani dva roky, když se její rodiče přestěhovali z rodného městečka Campbell v Missouri na předměstí Chicaga, které mělo charakter maloměsta, ale zároveň nebylo zase tak daleko od rušného centra. To do značné míry charakterizuje Myrnin život. Má ráda klid a bezpečí, ale zároveň ji láká dobrodružství. Jako dítě byla plachá, ale ve svých představách prožívala nebezpečné okamžiky, ve kterých sama vystupovala jako „SuperMyrna“, děvče nevídaných schopností, které dokáže zachránit svou rodinu a přátele ze všech ošemetných situací. Když byla starší, dokonce její touha po dobrodružství ještě vzrostla. Na vysoké škole žila blízko tanečního studia, a tak začala chodit do kurzu břišního tance. Také se stala členkou amatérské herecké společnosti, která pořádala tu a tam vystoupení pro různé občanské organizace. Po škole začala pracovat jako učitelka, ale svou lásku k literatuře a psaní měla hluboko v sobě. Dlouho si psala jen do šuplíku, sobě pro radost, ale nakonec se odvážila vyjít se svým psaním na veřejnost a měla úspěch. Získala mnohá literární ocenění a patří k renomovaným autorkám nakladatelství Harlequin. Se svým manželem se Myrna seznámila těsně před maturitou a vdala se za něho deset let po jejich prvním rande. S manželem podnikli dobrodružné výpravy na raftu na divoké vodě, lezli po skalách a toulali se divokou přírodou, kterou Myrna tak miluje.

Miroslav Šnajdr (20)

Narozen 7.12.1961 v Olomouci. Mgr., Malíř, kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku 1991 na dvacet knižních titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika a v letech 1981–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog a učitel. Samostatně vystavuje od roku 1983 . Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 . Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno. V letech 1990–2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně a od roku 1991 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Žije a působí v Olomouci. Se základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství u svého dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra st. S vlastní výtvarnou činností započal přibližně už ve dvanácti letech, kdy začal – inspirován zahraničními časopisy a četbou mayovek – kreslit do školních sešitů komiksové příběhy. Během studií na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně se zajímal o knižní ilustraci. Po skončení studia se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle doznívání zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem ztvárněné figuraci. V roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných reliéfů a později vrstvených reliéfů, v nichž výchozí figurální téma postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního procesuálního vzniku díla s akcentem na to, že do papírové hmoty lze vcelku bezprostředně otisknout své momentální psychofyzické rozpoložení...

Miroslav Skála (9)

Miroslav Skála byl český spisovatel a novinář. Vystudoval gymnázium v Kyjově. V průběhu druhé světové války byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně obor čeština, ruština a divadelní věda. Poté se stal učitelem, lektorem ruštiny, ale již roku 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu. Zde spolu s Vladimírem Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů. V roce 1959 spolu založili satirické a kabaretní divadlo Večerní Brno, kde působil jako autor. V rozhlase spolupracoval na cyklu zábavných půlhodinek Na shledanou v sobotu . Po roce 1968 byl donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba. Po svém odchodu z rozhlasu pracoval v letech 1970 až 1976 jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře. Psal povídky, divadelní hry a napsal i několik knih včetně žánru sci-fi.

Miroslav Krob (15)

Narozen 26. 4. 1931 v Jindřichově Hradci, zemřel 2011 v Praze. Fotograf, zpočátku reportážní fotografie, později sportovní tematika, krajiny, umělecké památky a architektura, fotografické publikace o Sedlčansku a poutních místech, často ve spolupráci se synem Miroslavem Krobem.

Miroslav Hule (12)

Miroslav Hule je český spisovatel, básník, prozaik a nakladatel. Narodil se ve Zlivi v rodině zedníka. Zde navštěvoval místní základní školu. Ve volných chvílích se věnoval fotbalu a na přilehlých rybnících pytláckému umění. Zde získal svůj hluboký vztah k přírodě a rybařině. V letech 1961-1965 studoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Ve studiu pokračoval dále na ČVUT v Praze obor vodní hospodářství. V roce 1969 byl na půlročním studijním pobytu ve Velké Británii. Po vysokoškolském studiu se vrátil do rodných Jižních Čech a byl zaměstnán jako projektant-vodohospodář ve Státním rybářství Třeboň . Zde se podílel na úpravách, rekonstrukcích a údržbách děl velkých rybníkářských mistrů, jako jsou Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan nebo Mikuláš Ruthard z Malešova. K takovým úpravám a citlivým rekonstrukcím bylo potřeba pečlivé studium postupů a praktik využívaných při výstavbě rybničních soustav. Studiem získal nepřeberné množství zkušeností v této oblasti jak po stránce historické tak i praktické, a tématu rybářství a rybníkářství se Miroslav Hule věnuje prakticky dodnes. Od roku 1986 byl ekologickým pracovníkem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V roce 1990 se stal ředitelem Nakladatelství Růže v Českých Budějovicích a zároveň byl zvolen předsedou Klubu spisovatelů jižních Čech. Roku 1992 se stal členem PEN klubu. Téhož roku založil nakladatelství a knihkupectví CARPIO v Třeboni. Po rozvodu se svou první manželkou Marcelou se v roce 1986 přestěhoval ke své druhé manželce Monice do obce Lužnice ; kde v letech 1994-1996 vykonával funkci starosty. Díky svým celoživotním zkušenostem v oboru rybářství se v roce 2008 stal odborným poradcem ve společnosti AGRICO s.r.o., kde se podílel na vývoji nových výrobků a technologií pro produkční rybářské společnosti. Přátelí se s velkými literáty mj. s Michalem Vieweghem, Ivanem Klímou, Jiří...

Milan Gruber (9)

Prózy a rozhlasové hry, dobrodružná literatura a literatura faktu.

Milan Ferko (21)

Milan Ferko byl slovenský básník, prozaik, dramatik, textař, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež, bratr spisovatele Vladimíra Ferka. Milan Ferko studoval na gymnáziích v Nitře a v Žilině, kde roku 1949 maturoval. Roku 1953 pak absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 1955 pracoval jako redaktor v deníku Smena a v letech 1955–1956 v týdeníku Kultúrny život. Roku 1956 založil literární měsíčník Mladá tvorba, který vedl do roku 1960. V letech 1960–1969 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov, ve kterých roku 1968 podporoval obrodný proces v Československu. Byl za to roku 1969 ze své funkce odvolán a vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů. Následně mu ale bylo umožněno, aby v letech 1970–1975 mohl pracovat jako redaktor v nakladatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1976 se pak mohl ve svobodném povolání věnovat své literární tvorbě. Po sametové revoluci se začal angažovat v politice. Sestavil Deklaráciu zvrchovanosti Slovenskej republiky a výrazně se podílel na tvorbě slovenského Jazykového zákona . V letech 1993–1994 opět vedl Slovenské pohľady, byl ředitelem uměleckého odboru Matice slovenské. V letech 1994–1998 pracoval na Ministerstvu kultury Slovenské republiky jako sekční šéf sekce státního jazyka a národního písemnictví. V kontrole čistoty slovenštiny byl velmi aktivní a vytvořil funkci jazykových inspektorů. Dostal se rovněž do ostrého konfliktu s umělci, kteří roku 1995 protestovali proti autoritářským praktikám ministra kultury Ivana Hudce z HZDS. Ferkovo literární dílo se vyznačuje velkou rozmanitostí témat a žánrů. Začínal jako básník schematických sbírek, jako byly například Zväzácka česť , Víťazná mladosť nebo dětem určená Veselo, pionieri , které byly napsány v duchu sovětských vzorů, nadšení ze staveb mládeže atp. Pro děti napsal i pohádkové knihy. Hlavní část jeho tvorby však tvoří ...

Milan Bauman (12)

Milan Bauman je český rozhlasový redaktor, novinář, publicista a popularizátor vědy a techniky. Již od dětství se zajímal o astronomii. Jeho koníčkem byly také romány Julese Verna a vědecko-fantastická literatura. Zájem o pozorování hvězdné oblohy se pak proměnil v konkrétní podobu při pravidelných středečních službách na Petřínské hvězdárně, kde jako astronom-amatér působil ve funkci demonstrátora. Astronomie a počáteční éra kosmonautiky ho v roce 1960 přivedla k prvnímu kontaktu s novinářskou praxí. Spolupracoval s redakcí časopisu ABC při vedení dětských tzv. raketových posádek. Později, již jako rozhlasový pracovník do spolupráce s časopisem ABC zapojil i další své kolegy. Do Československého rozhlasu nastoupil na roční praxi 30. října 1961. Jako sedmnáctiletý elév pracoval v Hlavní redakci pro děti a mládež, v redakci vědy a techniky, jejímž vedoucím byl dr. Josef Kleibl. Zde se postupně seznamoval se základními konturami umění rozhlasového a novinářského řemesla. V únoru roku 1962 stál s ostatními kolegy z redakce u ideového zrodu proslulého přírodovědeckého magazínu pro mládež, , pořadu Meteor, jehož pravidelné vysílání bylo zahájeno o rok později – v rámci nového školního roku v září 1963. Od 1. srpna 1962 pracoval v Redakci mezinárodní spolupráce zahraničního vysílání. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby opět nastoupil do zahraničního vysílání. V roce 1965 byl přijat k dálkovému studiu na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde působil do roku 1970. Poté, v letech 1970-1972 pokračoval v dálkovém rigoróznímu studiu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. V době svého vysokoškolského studia zaměřil svou pozornost na psychologii a komunikaci. Jeho diplomová a rigorózní práce Psychologické faktory tvorby interviewu byla nakladatelstvím Novinář v roce 1973, za spoluaut...

Michelangelo Buonarroti (13)

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple. Michelangelo žil a tvořil téměř celé století. Po celý život byl velmi pracovitý, pracoval ještě šest dnů před svou smrtí. Žil v bouřlivých časech, kdy bylo smeteno středověké náboženství a začala reformace. Byl umělcem, který se dokázal této době přizpůsobit a geniálně ji ztvárnit ve svých dílech. Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475 v malém městě Caprese v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku. Byl jedním z pěti synů v rodině Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho. Jeho otec v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese. Matka se jmenovala Franceska di Neri di Miniato del Sera a Michelangelo byl jejím druhorozeným synem. Rodina Buonarroti patřila do florentského patriciátu a nikdo z jejich příslušníků se nevěnoval umělecké kariéře, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarrotiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce . V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se otec pro svou rodinu snažil zajistit slušný život. Otec dokonce zchudl tak, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Již na konci března po Michelangelově narození skončilo otcovi funkční období podesty v Chiusi della Verna. Rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy. Settignano bylo městem kameníků. Pískove...

Michal Konečný (20)

Michal Konečný je český historik umění, památkář a pedagog. Pracuje jako kurátor sbírkových fondů moravských hradů a zámků, je autorem článků a publikací o českých dějinách, umění, architektuře, hradech, zámcích, rodech, místech, editoval několik publikací věnovaných umění a hradům a zámkům. Je spoluautorem průvodců po Brně – Brno nacistické, Brno stalinistické, Brno účtující, Brno okupované. Michal Konečný se narodil v Brně, po absolvování Vyšší odborné školy a Střední odborné školy informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje v Národním památkovém ústavu, v současné době je kurátorem sbírkových fondů moravských hradů a zámků. Napsal několik článků o architektuře, o českých dějinách, umění, zámcích, o známých rodech. Je spoluautorem či autorem publikací o hradech a zámcích, významných místech a městech, editorem. Učí na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Byl kurátorem projektu a kulturní akce Rok pánů z Kunštátu, jenž byl součástí projektu Po stopách šlechtických rodů, hlavním organizátorem byl Národní památkový ústav a cílem projektu bylo připomenout historický odkaz významných šlechtických rodů. Michal Konečný organizoval komentované procházky Brnem zaměřené na různá témata, např. na aristokratickou kulturu a životní styl spojený s vínem v Brně v období renesance a baroka, na Brno v době nacismu. V rámci festivalu Meeting Brno za podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Česko-německého fondu budoucnosti se zapojil do projektu Brněnské historické stezky, který se skládal ze tří částí a měl připomenout opomíjená fakta z historie města. Spolupracoval s Kateřinou Šedou na publikaci BRNOX – průvodce brněnským Bronxem. Byl průvodcem pětidílného d...

Michal Hvorecký (16)

Michal Hvorecký je slovenský spisovatel a publicista. Michal Hvorecký vyrostl v rodné Bratislavě. V 11 letech nastoupil na Gymnázium na Grösslingově ulici . Navštěvoval matematickou třídu. Zajímavostí je, že se jednalo o studijní program po vzoru osmiletých gymnázií, která ovšem v tehdejším Československu oficiálně neexistovala. Vystudoval estetiku na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře a v roce 2004 absolvoval semestr kreativního psaní na Univerzitě v Iowa City v USA. Dlouho působil na volné noze a prošel řadou profesí. Pracoval kromě jiného i dva roky na výletní lodi na Dunaji . V letech 2000–2003 spoluorganizoval v Bratislavě hudební festival Wilsonic. Od roku 2014 pracuje v bratislavském Goetheho institutu. Je ženatý a má dvě děti. Jeho bratr Juraj pracuje ve Filozofickém ústavu AV ČR. Otec Jozef Hvorecký je profesorem v oboru ekonomie, věnuje se informatice, managementu a uplatnění počítačových technologií ve vzdělávání. O ohlasu jeho děl v zahraničí svědčí rovněž autorská stipendia ve Vídni , Berlíně , Mnichově a USA . Pravidelně publikuje v řadě deníků a časopisů na Slovensku i v České republice. Z angličtiny přeložil román Ambient amerického spisovatele Jacka Womacka, z němčiny knihu Americký císař od Martina Pollacka. Vliv na jeho počáteční tvorbu mělo i přátelství s českým spisovatelem Egonem Bondym, se kterým se seznámil Hvorecký v roce 1994 v Bratislavě, kam se Bondy přestěhoval na protest proti rozdělení Československa. Na počátku byl také spojován se stylem kyberpunku.

Michal Houba (12)

Narozen 24. 10. 1958 v Praze. Výtvarník, typograf, knižní grafik, fotograf.

Michal Bystrov (17)

Michal Bystrov je český novinář, spisovatel, překladatel, písničkář a básník. Absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka . Studium bohemistiky na FF UK neukončil. V novinářské profesi se zabývá zejména kulturou a hudební publicistikou. Začínal jako elév v Českém rozhlase. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů, reportáží a sloupků v Lidových novinách. Pracoval také jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, píše o historii. Velkou část článků uveřejnil v LN, Deníku, Reflexu a UNI. K okruhu autorů časopisu UNI patří od roku 2007, autorem Reflexu je od roku 2015. Další spolupráce: Xantypa , Respekt , Rádio Česko , Crossroads , Aktuálně , Rock & Pop , Rock & All , Reportér , Tři veteráni . Zaměstnání: redaktor domácího zpravodajství Hospodářských novin , redaktor kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor ČRo 7 , redaktor kulturní rubriky Lidových novin , redaktor zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku , vedoucí kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor kulturně publicistického týmu Deníku . Autorsky se prosadil knižní trilogií Příběhy písní o historii starých zlidovělých skladeb . Je autorem básnické sbírky Všechna hvězdná znamení , variací na texty starých bluesmanů Blues na rozcestí a knížky básní pro děti Nech ten mech, kterou ilustroval Petr Nikl . Spolu s Gitou Zbavitelovou přeložil texty Boba Dylana v knize Lyrics/Texty 1962–2001. Od roku 2004 překládal hudební biografie . Časopisecky publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana, Charlese Bukowského a Kennetha Rexro...

Michail Sergejevič Gorbačev (11)

Sovětský a ruský politik, právník a ekonom. Poslední generální tajemník ÚV KSSS . Prezident SSSR . Laureát Nobelovy ceny za mír z roku 1990.

Michaela Hansen (23)

Mary Stewart (13)

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Marek Vácha, (14)

Mallanága Vátsjájana (11)

Mallanága Vátsjájana byl indický mnich a filosof, který žil v období Guptovské říše a který je podle tradice autorem staroindické klasické příručky erotiky Kámasútra. O Vátsjájanově životě není prakticky nic známo.

Mahalia Jackson (10)

Mahalia Jackson , často označovaná za "královnu gospelu", byla americká gospelová zpěvačka proslulá svým sytým, silným hlasem, který uchvacoval publikum po celém světě. Jacksonová se narodila 26. října 1911 v New Orleans v Louisianě a vyrůstala v prostředí, které bylo prodchnuto hudebními tradicemi spirituálů a církevní hudby. Její kariéra se začala formovat na počátku 30. let 20. století, kdy začala nahrávat a vystupovat. Její kariéra trvala více než čtyři desetiletí a sehrála významnou roli v popularizaci gospelové hudby mimo kostel, v koncertních sálech a na mezinárodních pódiích.

Luule Viilma (17)

nar.6.4.1950 ... †20.1. 2002 - lékařka, léčitelka, spisovatelka V letetech 1968- 1974 studovalalna lékařské fakultě Tartuské státní university. Osmnáct let pracovala jako gynekolog a porodník a v r.1991 si otevřela soukromou praxi- zůstala stále lékařem, který vychází ze znalostí získaných na universitě, které jsou základem pro její další studium a práci. Absolvovala kurz parapsychologie, který znamenal významný obrat v jejím životě. Časem zanechává tradiční medicínu stranou a začíná uplatňovat své léčitelské schopnosti na úrovni interpretace oblasti citů a myšlenek. Nezatratila tradiční medicínu- její znalosti jí zůstaly, jen šla jinou cestou...

Ludmila Pelcová (12)

Dětství prožila v Praze, od roku 1948 žije ve Vrchlabí. Publikovala v rozhlase a časopisech.

Lucie Bechynková (12)

Rozhlasová moderátorka a spoluzakladatelka podcastu Opravdové zločiny, autorka stejnojmenné knihy.

Luboš Y Koláček (18)

Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.

Lubomír Tomek (12)

Narozen 13. 7. 1926 v Bylnici u Zlína, zemřel 6. 9. 2006 v Hořovicích. Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie, básník, autor dramatizací pro rozhlas, zejména pro děti.

Luba Skořepová (12)

Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno. V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND . Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla. Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí. Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších. Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš . Skořepová však zůstala bezdětná. Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.

Louisa May Alcott (11)

Louisa May Alcottová byla americká spisovatelka, proslavená především dílem Malé ženy , které pojednává o jejím dětství se třemi sestrami v městečku Concord v americkém Massachusetts. Otec, Amos Bronson Alcott , byl učitelem a žil v duchu německé filosofie zvané transcendentalismus, což ovlivnilo Louisu a celou rodinu v jejich smýšlení i životech. O narození Louisy píše matka, Abigail May Alcottová , svému švagrovi v dopise: "S velkou ctí ti můžu oznámit, narození své druhé dcery... narodila se půl hodiny po dvanácté, dnes v noci, na mé narozeniny." V té době žili v Germatown, části Philadelphie ve státě Pennsylvania, ještě s její starší sestrou Annou. V roce 1834 se přestěhovali do Bostonu ve státě Massachusetts, kde otec založil experimentální školu a připojil se ke skupině intelektuálů Transcendental Club, jejíž členové byli např. básníci a filozofové Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau. Roku 1835 se narodila Louisina sestra Elisabeth. V roce 1840, po několikerých neúspěších se školou a narození poslední dcery Alcottovy rodiny, pojmenované po matce Abigail May, se Alcottova rodina stěhuje na sídlo Orchad house, v Concordu. V roce 1843 poblíž Harvardu otec spolu s Charlesem Lanem zakládá Fruitlands, to byla komunita lidí, smýšlejících stejně, jako Alcottovi. Žili zde podle zákonů přírody. Jedli, co vypěstovali, koupali se jen ve studené vodě, pili také jen vodu. Již po sedmi měsících se ukázalo, že to nebyl dobrý nápad. Komunita se ekonomicky neudržela. Rodina začala pronajímat místnosti v Orchad house a nakonec, za finanční pomoci Ralpha Waldo Emersona a z matčina dědictví, zakoupila Orchad house pro sebe, ale byla finančně zruinovaná. Nápad s Fruitlands byl sice ránou z ekonomického hlediska, ale upevnil vztahy mezi rodinou a významnými lidmi, jakými byli filosofové a spisovatelé, Henry David Thoreau, Nathaniel Hawtho...

Louis De Bernières (14)

Louis de Bernières je britský prozaik, který se proslavil zejména románem Mandolína kapitána Corelliho. V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 byl Louisi de Bernièresovi udělen čestný doktorát na De Montfortově univerzitě v Leicesteru, kde dříve studoval . Louis H P de Bernière-Smart se narodil poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey, přičemž první část příjmení získal pro francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University of Manchester a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, moto kurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Bernières na anglické Wikipedii.

Lou Reed (20)

Lou Reed byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým vlivem na rockovou hudbu. Svou kariéru zahájil jako kytarista, zpěvák a hlavní autor písní skupiny Velvet Underground, která ve své době zaznamenala jen malý komerční úspěch, ale později se stala jednou z nejuznávanějších skupin 60. let 20. století pro svůj avantgardní přístup k rockové hudbě. Po odchodu z Velvet Underground v roce 1970 se Reed vydal na sólovou dráhu, která trvala několik desetiletí.

Lewis Wallace (12)

Generál Lewis Wallace byl americký právník, voják, státník a spisovatel. Za Americké občanské války bojoval na straně Unie a dosáhl hodnosti generálmajora, jeho nejdůležitějším úspěchem byla zdržovací bitva na řece Monocacy, kde jej sice podstatně silnější jednotky generála Earlyho porazily, avšak zabralo jim to příliš mnoho času, takže nemohly splnit svůj cíl – obsadit hlavní město Unie před příchodem hlavních vojsk seveřanů. V letech 1878–1881 byl guvernérem teritoria Nové Mexiko, v letech 1881–1885 ambasadorem USA u Osmanské říše. Je autorem řady knih, z nichž nejúspěšnější je román Ben Hur: Příběh Kristův , který se s 50 miliony prodanými výtisky řadí k nejúspěšnějším bestsellerům historie. Lew Wallace byl synem vojáka a politika Davida Wallace a jeho první ženy Esther French Test. Po smrti Esther se jeho otec v roce 1836 znovu oženil, Lewisovou druhou matkou se stala Zerelda Gray Sanders, vůdčí postava hnutí sufražetek a vášnivá zastánkyně prohibice. Lewis vystudoval práva a v čase mexicko-americké války sloužil jako důstojník u indianské milice, jeho jednotka se ovšem bojů neúčastnila. 6. května 1852 se oženil se Susan Arnold Elston , z jejich svazku vzešel syn Henry Lane. Susan byla nadanou básnířkou a spisovatelkou, která psala dávno před tím, než se k psaní na její naléhání odhodlal sám Lewis. Jeho žena mu pak byla při psaní velkou pomocnicí a oporou, když pročítala a připomínkovala jeho díla a dohlížela na jejich vydávání. Hlavní část Wallaceovy vojenské kariéry spadá do období Americké občanské války. Jako syn prominentního vojáka a politika měl rozsáhlé konexe, které mu usnadňovaly postup. Na počátku války byl dosazen na pozici adjutant general státu Indiana a vedl rozšiřování a reorganizaci indianských jednotek. 25. dubna 1861 se stal plukovníkem a 9. září téhož roku brig...

Leonid Nikolajevič Andrejev (18)

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Leila Meacham (8)

Leila Meacham je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní i úspěšná spisovatelka. Žije v San Antoniu v Texasu. Její dílo Poselství růží se rázem stalo bestsellerem.

Ladislav Szalai (14)

Ladislav Szalai je český spisovatel slovenského původu, který se věnuje převážně žánru science-fiction. Ladislav Szalai se narodil roku 1951 v Bratislavě-Petržalce, ale od raného dětství žil v Čechách na Sedlčansku a ve Vojkově. V letech 1966–1969 absolvoval podnikové odborné učiliště v Kladrubech u Vlašimi a v Olbramovicích a vyučil se opravářem zemědělských strojů. Od roku 1969 žil v Praze a vystřídal řadu zaměstnání: stavební dělník u železničního stavitelství, posunovač, lampář, výhybkář, dozorce výhybek, staniční dělník, můstkař, závorář, vrátný, skladník přepravy na železniční stanici Praha-Hlavní nádraží nebo brusič. Ve své literární tvorbě se nejprve věnoval poezii a společně se Zdeňkem Rosenbaumem také psaní písňových textů. Básně mu vyšly v antologiích Rosný bod a Jen jednou ponejprv , písňové texty na gramofonové desce Sváteční poledne . Jeho prozaickým debutem byla lyrická novela ze současnosti Prázdniny s Jackem Londonem, otištěná v antologii Před vyplutím . Ve zcela odlišném stylu jsou však napsány jeho početné sci-fi povídky, které se vyznačující neobyčejnou tematickou pestrostí, velmi často jsou prostoupeny prvky humoru či satiry a vyšly též polsky, rusky, maďarsky a italsky. Roku 1990 založil se společníkem Karlem Smolanem nakladatelství Orfeus, které bylo zaměřené zejména na učebnice a literaturu faktu. Nakladatelství řídil do roku 1993, a po jeho zániku spravoval stejnojmennou výpočetní a informační firmu. V roce 1995 podnikání zanechal a odstěhoval se do Sedlce-Prčic a v roce 1997 do Jizerských hor. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále se věnuje psaní.

Ladislav Kubíček (10)

Narozen 3.1.1926 v Rachové na Podkarpatské Rusi, zemřel 11.9.2004 v Třebenicích . MUDr., katolický kněz, náboženská a lékařská literatura.

Květa Fialová (8)

Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...

Kurt Brand (23)

Autor, který tato slova formuloval ve svém autoportrétu – vytištěném v Terra-Kleinband 221 – je Kurt Brand, který patří spolu s K. H. Sheerem a Walterem Ernstingem k nejdůležitějším autorům německé poválečné sci-fi, kdy tuto scénu trvale ovlivnil – což, přinejmenším v sešitovém sektoru platí dodnes. Kurt Brand se narodil 10. května 1917 ve Wuppertal-Barmenu a své mládí strávil v Rheinbachu. Navštěvoval gymnázium a nadšený románem 20‚000 mil pod mořem Julese Vernea se brzy pustil do vlastního psaní. Kromě toho v letech 1931 až 32 vydával studentské noviny, které byly po pěti vydáních zrušeny a ve kterých zveřejnil utopický román Der weiße Stern. Jeho první román Motoren donnern zum Ziel byl odmítnut a jeho druhé dílo Eisberge bekämpfen die Welt padlo za oběť válce a s tím spojenému nedostatku papíru. Poslední válečná léta strávil u jednotek V2, takže byl pravděpodobně jediným sci-fi spisovatelem, který měl aktivně co do činění s prototypem všech raket. Po skončení války vybudoval v Kolíně jednu z největších soukromých půjčoven knih se zhruba 24‘000 svazky a kromě toho napsal román Türme in der Sahara a jeho pokračování Außenstation VII explodiert. Sci-fi romány a space opery sršící novými ideami publikoval Brand částečně pod svým pravým jménem a v budoucnu také jako C. R. Munro. Patří mezi ně Trans-Universum , Raum der schwarzen Sonne , Gefesselte Planeten , Die geheimnisvolle Formel , Aus Weltraumtiefen , Stern ohne Wiederkehr a Am Ende der Ewigkeit . Pod pseudonymem Lars Torsten pak publikoval román Der Gral-Mutant . jím navržené strhující gal...

Kore Jamazaki (15)

Karol Sidon (15)

Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...

Karel Vlach Orchestra (10)

Karel Vlach Orchestra byl významný český taneční orchestr, který sehrál významnou roli ve vývoji české populární hudby, zejména v polovině 20. století. Orchestr, který v roce 1939 založil Karel Vlach, se proslavil svým swingovým stylem a později se přizpůsobil i dalším populárním žánrům. Během své existence se v souboru vystřídala řada talentovaných hudebníků a aranžérů, kteří přispěli k jeho osobitému zvuku.

Karel Pinka (9)

Narozen 2. 2. 1922. Číšník a autor publikací z oblasti gastronomie a kulinářství. Když si Karel Pinka poprvé zavazoval černého motýlka, který tehdy neodmyslitelně patřil k číšnické uniformě, psal se rok 1936. Když tento doyen české gastronomie, autor a spoluautor několika publikací své číšnické sako oblékal naposledy, psal se rok 1982. Během své dlouhé profesní pouti zažil Karel Pinka nejen prvorepublikové gastronomy a hoteliéry, jako například Karla Šroubka, ale i neutěšené období socialistické gastronomie. Pracoval v mnoha restauracích, prošel nejlepšími pražskými hotely, jako byly Alcron, Ambassador, Esplanade. Obsluhoval úplně prvního hosta hotelu Jalta, kde potom pracoval pětadvacet let až do svého odchodu do penze.

Karel Oliva (15)

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr. je český jazykovědec a současný ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se matematickou lingvistikou a formální syntaxí. Externě vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Oliva dříve působil také na Bulharské akademii věd v Sofii, na univerzitě v Saarbrückenu a v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni.

Karel Kramář (17)

Karel Kramář byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v Praze. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na Malé Straně, bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na malostranském gymnáziu, které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na piáno a housle, kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do Berlína, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve Štrasburku. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na pražské univerzitě, kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna 1881 se stal doktorem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga, proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových socialistů” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svob...

Karel Hlaváček (9)

Karel Hlaváček byl český básník a výtvarník. Významný český dekadent a představitel českého symbolismu. Syn dělníka Josefa Hlaváčka a matky Antonie, rozené Zemanové. V letech 1885-1892 vystudoval reálnou školu. Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též coby první předseda a zakládající člen sokolské organizace v Praze-Libni. Bydlel ve Staré Libni v dnešní Podlipného ulici nedaleko křižovatky se Zenklovou ulici v místě zvaném U Kříže, je zde umístěna jeho pamětní deska. Neměl stálé zaměstnání, pouze příležitostné honoráře; též ho podporovala jeho rodina. Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, kde také otiskoval své výtvarné kritiky a ilustrace. Jako malíř byl autodidakt, ovlivněný dílem Féliciena Ropse, F. Sattlera a Edvarda Muncha. Ilustroval knihy Arnošta Procházky, Otokara Březiny, Jiřího Karáska ze Lvovic, Stanisłava Przybyszewského a své vlastní. Jeho malířské dílo bylo oceněno až posmrtně. Zemřel na tuberkulózu. Je pohřben na libeňském hřbitově. Pro jeho sbírky je typická hudebnost.

Karel Hájek (11)

Karel Hájek byl československý novinářský fotograf, považovaný za zakladatele moderní české fotoreportáže. Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina , která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Ondřej vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm. Po absolvování obecné školy se v roce 1914 vyučil kovářem v Nové Bystřici. V letech 1914–1918 sloužil v rakouskouherské armádě v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích. Z války domů se vrátil 25. října 1918, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům. V letech 1918-1926 pracoval nejprve jako kovodělník v továrně Ringhoffer. Později pracoval jako řidič pražské tramvaje. V roce 1920 začal amatérsky fotografovat. Karel Hájek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1925 s Vlastou Havlíčkovou, téhož roku se manželům narodil syn, JUDr. Miloš Hájek, který zemřel 19. července 1984 v Rumburku. Manželé se rozvedli v roce 1930. Druhý sňatek uzavřel v prosinci 1940 se členkou opery Národního divadla v Praze Jaroslavou Procházkovou . Jeho dalšími nejbližšími příbuznými byli neteře Marie Kratochvílová a Vlasta Šafářová a synovec Ing. Jiří Hájek. V roce 1926 pořídil reportáž o Emě Destinnové, kterou otiskl časopis Pestrý týden. V roce 1929 byla jeho fotografie oceněna ve fotosoutěži téhož časopisu a byla otištěna na titulní stránce českého i německého vydání. Od šéfredaktora Bohumila Markalouse získal novinářský průkaz. Až do roku 1932 se snažil spojovat zaměstnání tramvajáka a fotoreportéra, což ale vedlo k řadě problémů. Traduje se příhoda, kdy nechal stát tramvaj uprostřed křižovatky na Václavském náměstí, aby mohl pořídit reportáž o dopravní nehodě. Od roku 192...

Kapitán Kid (4)

Kamelie (6)

Kai Meyer (17)

Kai Meyer je německý spisovatel literatury pro dospělé i mládež. Po střední škole studoval v Bochumi několik semestrů filmovou a divadelní vědu, několik let pracoval jako novinář, od roku 1995 se plně věnuje psaní knih. Jeho knihy byly přeloženy do asi třiceti jazyků, včetně češtiny. Dosud napsal přes padesát románů. Průlomem se stal Meyerův román Die Geisterseher . Jeho trilogie Piráti z Karibiku se stala bestsellerem a byla vydána v 19 jazycích. Velmi úspěšný byl i titul Ledový oheň, který získal v roce 2005 mezinárodní cenu Corine. Mezinárodního úspěchu se dočkala i trilogie Merla. Meyer rovněž napsal několik scénářů, píše rozhlasové hry, úspěšné jsou i jeho komiksy. Do češtiny dosud nebyly přeloženy všechny knihy. Prozatím posledním dílem v českém překladu byla kniha Pád vydaná v roce 2016 v nakladatelství Fragment, jejíž německý originál Arkadien fällt vyšel v roce 2011. Pád je třetí knihou ze série Arkádie. Jedná se o sérii fantasy knih pro děti. Hlavní hrdinové jsou čtyři děti ve věku kolem 12 let, kteří musí sami bojovat s temnými silami. V češtině na sérii Sedm pečetí navazuje série Temné společenství Arkánum, v německém originále jsou však všechny knihy součásti jedné řady . Navazuje na sérii Sedm pečetí. Další navazující tituly ze série Sieben Siegel v češtině nevyšly, ačkoliv má série ještě dalších pět knih . K řadě jako zvláštní vydání v roce 1999 vyšla kniha Jenseits des Jahrtausends. Následující díly v češtině zatím nevyšly: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kai Meyer na německé Wikipedii.

K. H Scheer (20)

Narozen 19.6.1928, zemřel l5.9.1991. Autor sci-fi románů, detektivních a námořnických příběhů.

Judy Christenberry (16)

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Judith McNaught (22)

Judith McNaught je velmi úspěšná autorka více než tuctu historických a současných romantických románů.. Je označována jako autorka žánru moderní historické romance. Byla také první ženou působící jako výkonná producentka na rádiové stanici CBS. Před úspěchem v kariéře spisovatelky působila jako asistentka režie filmů Farhada Shafqat Qayyuma, asistentka správce velké přepravní společnosti, dočasná předsedkyně pracovní agentury. Ještě jako asistentka režie se seznámila s manželem Mikem McNaughtem - PR ředitelem filmové společnosti. Společně měli sedm dětí, její dvě a jeho pět z předchozího manželství. Manžel ji plně podporoval ve spisovatelské činnosti, koupil jí první psací stroj a v průběhu neúspěšných let ji podporoval nejen finančně. Její třetí manželství, s Donem Smithem, profesionálním hráčem golfu a inženýrem, skončilo v květnu 2003. McNaught popsal rozvod, jako klidný a přátelský, uspořádala party pro 160 přátel na oslavu vstupu do nové fáze svého života. Od roku 2007 žije ve Friscu v Texasu. Je aktivistka v organizacích pro péči o děti a boje proti rakovině prsu, nedávno také začala podporovat gramotnost.

Jožka Černý (12)

Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.

Jozef Cíger Hronský (20)

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Josef Žemlička (12)

Josef Žemlička je český historik, profesor a doktor filozofie. Absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví, titul doktora filozofie získal v roce 1971, habilitoval se v roce 1998. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor české dějiny. Na počátku své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřoval na problematiku osídlení a kolonizace ve středověku, od konce sedmdesátých let 20. století rozšiřoval svůj zájem na další oblasti dějin 13. století, především na problematiku vzniku středověkých měst, počátky a rozmach pozemkové šlechty, politickou a společenskou strukturu českého státu za posledních Přemyslovců. Je členem předsednictva Commission internationale pour l'histoire des villes a členem Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1970 působí v Historickém ústavu AV ČR, kde zastával funkci vedoucího oddělení dějin středověku. Od roku 1991 pracuje současně na FF UK v semináři českých středověkých dějin, který do r. 2010 vedl, a od roku 2003 v Centru medievistických studií. V roce 2010 se stal ředitelem Ústavu českých dějin FF UK . Tuto pozici zastával do roku 2013, v letech 2013-2016 pak byl zátupcem ředitele tamtéž, od roku 2016 vede Seminář starších dějin ÚČD. Žemlička je autorem řady monografií, odborných statí a jednoho historického románu.

Josef Wolf (13)

RNDr. Josef Wolf, CSc. profesor honoris causa Přední český antropolog a etnolog, který byl žákem profesora Jiřího Malého a Vojtěcha Fettera. Vystudoval na přírodovědecké a filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a zde také jako asistent působil od roku 1950. Během své padesátileté pedagogické a odborné činnosti přispěl k rozvoji kulturní a sociální antropologie a stal se spoluzakladatelem integrální antropologie v mezinárodním měřítku. Studia a povolání: 1946-1959 Přírodovědecká fakulta UK, Praha 1960-1973 FF UK, Praha 1974-1988 Ústav školských informací při MŠ ČSR 1988-1990 Psychologický ústav ČSAV od r. 1990 nezávislý publicista a spisovatel, hostující profesor UK v Praze a v zahraničí od r. 1999 profesor honoris causa, Univerzita v Antverpách

Josef Krása (10)

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

John Castle (9)

John Castle je společný pseudonym dvou autorů, jimiž jsou: Ronald Payne a John Garrod. Ronald Staveley Payne, alias Ronnie Payne byl britský novinář a válečný dopisovatel zaměřený na špionáž a terorismus.