Výpis všech autorů

Karel Šteker

Narozen 1981. Ing. ekonomie, práce z finančního účetnictví.

Karel Štein

MUDr., autor publikací z oboru dějiny lékařství.

Karel Stehlík

Karel Stehlík byl český malíř. Nejprve se malířství učil u milevského malíře Oldřicha Pejši, poté v letech 1945–1948 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u v ateliéru krajinářské malby Otakara Nejedlého. Významné je jeho krajinářské dílo, v kterém na mnoha akvarelech, olejomalbách a kresbách zachytil proměny jižních Čech . Ve svém rodném kraji také vyučoval na školách výtvarnou výchovu. Byl členem Sdružení jihočeských výtvarníků a SVU Mánes. Za angažovanou tvorbu spojenou se členstvím v aparátu KSČ a za působení v předsednictvu SČVU mu byl udělen titul zasloužilý umělec , národní cena ČSR a národní umělec . Milevské muzeum vydalo v roce 2013 knihu jeho vzpomínek s názvem Tady jsem doma. Jeho vzdáleným příbuzným byl spisovatel Ladislav Stehlík. Akademickým malířem-krajinářem byl rovněž jeho starší bratr Jindřich . Malířem, grafikem a keramikem, byl jeho syn Ctirad Stehlík .

Karel Špelina

Klasický smyčcový instrumentalista

Karel Sochor

Narozen 12.6.1903 v Lenešicích, zemřel v r. 1996. PhDr., filolog, pracovník Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, publikoval též slovensky.

Karel Smrž

Karel Smrž byl filmový historik a kritik, scenárista, kameraman, dramaturg, publicista a docent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. Narodil se 19. dubna 1897 v Sobotce v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji do učitelské rodiny. V roce 1908 začal studovat na jičínské vyšší reálce, po přestěhování rodiny do Prahy, dokončil školu na vyšší reálce na Malé Straně, kde v roce 1915 odmaturoval. Už od mládí se jeho zájem soustřeďoval na právě se rodící kinematografii, zejména o její technickou stránku a historii. Již jako student vyšší reálky si vyrobil svou první primitivní přijímací kameru. Na svá první setkání s "živými fotografiemi" po letech vzpomínal takto: Tento zájem byl určující i pro jeho další studium. Po maturitě se zapsal na strojní a elektrotechnické inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze , kterou absolvoval v roce 1926. Během studia byl zaměstnán jako asistent fyzikálního ústavu ČVUT, stal se tajemníkem Československé společnosti pro vědeckou kinematografii a začal publikovat své první práce věnující se technickým a historickým otázkám filmu. První knihou byla v roce 1922 vydaná Vývoj a význam kinematografie a filmu, v roce 1924 vychází první větší česká publikace o filmu s názvem Film: podstata, historický vývoj, technika, možnosti a cíle kinematografu. Během studií rovněž zkonstruoval svou první amatérskou kameru na normální film, kterou nazval Kinetom, a se kterou natočil svůj první krátký dokumentární film Madame Curie v Praze . Několik let pracoval společně s odborníky na dlouhém populárně vědeckém filmu Radium, tajemství života a stvoření, který byl dokončen v roce 1930. V roce 1926 spoluzakládá měsíčník Kinematografie, který vydává Československá společnost pro vědeckou kinematografii. Byl to jeden z prvních českých periodik věnujících se filmové technice. V následujících letech působí jako redaktor a přispěvatel do dlouhé řady časopisů zabývajících se filmem (n...

Karel Šeda

Autor kuchařek.

Karel Šantrůček

Narozen 14.11.1871 v Újezdě u Hustopečí, zemřel 1958. MUDr., chirurg, publikace a překlad z oboru.

Karel Šandera

Narozen 25.1.1903 v Mohelně na Moravě, zemřel 8.7.1959 v Praze. Ing., RNDr., DrSc., profesor technologie a fyzikální chemie potravin na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Práce v oboru.

Karel Jan Štolc

Náš přední a ve světě uznávaný odborník na problematiku pěstování bonsají.

Karel Andreas Stiebling

Kreativní manažer, autor knihy o hudební skupině, absolvent středoškolského oboru informační technologie.

Kamila Šírová-Motyčková

Narozena 3. 1. 1977 v Praze. Novinářka, fotografka, překladatelka z angličtiny, autorka knih o cestování.

Kamila Šimková

Technická redaktorka a jednatelka nakladatelství Magazine.

Justin Scott

Americký spisovatel, autor thrillerů a románů žánru mystery.

Jurij Vjačeslavovič Sotnik

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Jurij Goracijevič Šapiro

Ruský muzejní pracovník a kurátor muzea Ermitáž v Petrohradě, autor průvodců.

Juraj Szomolányi

Slovenský autor turistických průvodců.

Juraj Šütti

Slovenský geodet a montanista, autor publikací z oboru geodézie.

Jura Sosnar

Jura Sosnar-Honzák, též Jaroslav Sosnar, Jaroslav Jura Sosnar, Jura Sosnar nebo Jura Sosnák-Honzák, občanským jménem Jiří Sosnar , byl český a československý odbojář, novinář, politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, který byl zapojen do takzvané krčmaňské aféry, v níž se skupina komunistů pokusila o atentát na tři nekomunistické politiky. Narodil se ve venkovské dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se zámečníkem, přičemž příležitostně pracoval jako instalatér, kopáč hlíny v cihelně, brusič nožů a kalkulant. V roce 1930 vstoupil do Komunistické strany Československa a pak již působil jako politický funkcionář. V letech 1933–1935 byl v Hodoníně krajským politickým pracovníkem Komsomolu. Od roku 1935 byl okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. V letech 1937–1939 prodělal vojenskou službu. Za své politické aktivity, organizování demonstrací a stávek, byl opakovaně vězněn. Počátkem Protektorátu pracoval coby dělník v Olomouci a byl členem redakce ilegálního komunistického listu Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn na různých místech, mimo jiné v německém vězení ve Wohlau. Zde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert. Sosnar byl kvůli těžké tuberkulóze v roce 1942 z vězení propuštěn do ošetřování. I pak se ovšem účastnil odbojové činnosti. Zastával post krajského tajemníka KSČ v Olomouci a byl redaktorem listu Moravská Rovnost. Připravoval také masově šířené cyklostylované vydání knihy Dějiny VKS. Působil jako komisař partyzánské skupiny, za což po válce získal četná vyznamenání. Po osvobození se plně zapojil do politického života. Stal se krajským tajemníkem KSČ v Olomouci, kde také působil v redakci novin Stráž lidu. Stal se také kandidátem Ústředního výboru KSČ. V roce 1947 absolvoval novinářský kurz pořádaný ÚV KSČ. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního s...

Julie Svobodová

Narozena 8.1.1933 v Praze, zemřela 3.8.1998 tamtéž. Malířka, ilustrátorka.

Júlia Svobodová

Jozef Šimončič

Slovenský archivář a historik, vysokoškolský pedagog, odborné práce z historie a pomocných věd historických.

Joshua Slocum

Joshua Slocum byl americký mořeplavec a spisovatel kanadského původu. Pocházel z rodu loyalistů, kteří emigrovali z Massachusetts do Kanady. Narodil se jako Joshua Slocombe v rodině ševce na pobřeží zálivu Fundy, byl pátým z jedenácti dětí. Ve dvanácti letech poprvé utekl z domova a stal se plavčíkem, v šestnácti letech odplul do Anglie a s britskou obchodní lodí Tangier procestoval východní Asii. Od roku 1865 žil v San Francisku a získal americké občanství. Ve věku pětadvaceti let se stal námořním kapitánem. S lodí Washington podnikl obchodní cestu do Austrálie, Filipín a na Aljašku, s lodí Aquidneck navštívil Argentinu a Brazílii. Stal se prvním člověkem, který sám obeplul zeměkouli na plachetnici. Na šalupě Spray o délce necelých dvanáct metrů vyplul z Bostonu 24. dubna 1895, plul přes Gibraltar, Rio de Janeiro, Magalhãesův průliv, Samojské ostrovy, Austrálii, Mauricius, mys Dobré naděje, Svatou Helenu a Malé Antily, urazil 74 000 km a vrátil se do Nové Anglie 27. června 1898. O svém dobrodružství napsal úspěšnou knihu Sám na lodi kolem světa. V roce 1902 zakoupil statek na ostrově Martha's Vineyard. V listopadu 1909 vyplul z Bristolu na další výpravu k pobřeží Jižní Ameriky. Zmizel na moři beze stopy a v roce 1924 byl prohlášen za mrtvého. Slocum o sobě prohlašoval, že se nikdy nenaučil plavat.

Josefa Slánská

Josefa Slánská, rozená Hašková byla manželkou Rudolfa Slánského, dlouholetého člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generálního tajemníka ÚV KSČ , který byl po zkonstruovaném procesu v roce 1952 popraven. Narodila se v rodině fotografa ve Vršovicích Antonína Haška a jeho manželky Josefy, rozené Hurychové . Byla nejmladší ze čtyř dětí. Na své dětství vzpomínala jako na chudé, kdy otec a dva sourozenci byli bez zaměstnání a ona sama nedokončila pátou třídu gymnázia a nastoupila do zaměstnání. Od mládí byla levicového smýšlení, v roce 1927 se stala členkou Československého Komsomolu, v roce 1929 KSČ. V roce 1929 se též seznámila s Rudolfem Slánským a s dalšími tehdejším předními členy KSČ . V roce 1931 odjela na rok do Sovětského svazu, po návratu pracovala jako administrativní síla, tlumočnice a překladatelka. Dne 20. dubna 1937 byli s Rudolfem Slánským oddáni, syn Rudolf se narodil o dva roky dříve, již v roce 1935. Po Mnichovské dohodě byl Rudolf Slánský povolán do Sovětského svazu, Josefa Slánská odcestovala se synem za ním. Po zatčení Rudolfa Slánského byla vyloučena z KSČ, jejíž členkou byla od roku 1929. Členství jí bylo navráceno po rehabilitaci jejího manžela v roce 1963, v roce 1969 byla znovu vyloučena. V roce 1977 podepsala spolu se synem Rudolfem Chartu 77 a s chartisty aktivně spolupracovala. Svou víru v socialismus si však zachovala. Josefa Slánská měla s manželem tři děti, Rudolfa, Naďu a Martu. Dcera Naďa se narodila během pobytu v Moskvě a jako tříměsíční zde byla v roce 1943 unesena. Případ nebyl nikdy objasněn. Rudolf Slánský mladší byl signatářem Charty 77 a po sametové revoluci československým velvyslancem v Rusku, do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. Dcera Marta je podnikatelkou – vlastnila realitní kancelář. Josefa Slánská napsala knihu vzpomínek Zpráva o mém muži, ve které popisuje fyzické...

Josef von Schey

Rakouský právník, vysokoškolský pedagog.

Josef V Sterzinger

Josef V. Sterzinger, známý také pod pseudonymem Ivan Rýva, byl český středoškolský profesor, filolog, lexikograf, autor německo-českých slovníků a překladatel z němčiny a francouzštiny.

Josef Švec

JUDr., poštovní rada, publikace z oboru.

Josef Šupa

Josef Strouhal

Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...

Josef Strauss

Narozen 20.2.1963, pochází ze Slovenska. Spisovatel.

Josef Štolovský

Narozen 2.8.1879 v Rychnově n. Kněžnou, zemřel 10.2.1936 v Praze. Malíř.

Josef Stavěl

Narozen 12.3.1901 ve Znojmě, zemřel 17.3.1986 v Praze. PhDr., profesor teoretické psychologie, publikace z oboru.

Josef Solnický

Narozen 24.3.1931 ve Skřipově u Opavy. Pracuje jako fotograf Slezského muzea v Opavě. Samostatné výstavy: 1960 krásy Moravice- ve Slezském muzeu 1970 Zámecké parky ve Slezku a na severní Moravě- v arboretu Nový Dvůr u Opavy 1974 Jeseníky ve fotografii- ve Slezském muzeu. Získal řadu cen a čestných uznání. JOSEF SOLNICKÝ dovede stejně jako kraj, v němž od narození žije, rozdávat krásu a radost všem, kteří se dívají pzornýma očima a vnímají citlivým srdcem.

Josef Šmaha

Narozen 2. 8. 1848 v Praze, zemřel 11. 5. 1915 v Pohledu u Havlíčkova Brodu. Herec, režisér, hry, vzpomínky.

Josef Slowík

Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.

Josef Slanina

Narozen 6. 10. 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, zemřel 8. 3. 2017. Odborný pedagog, člen Českosloveské národně socialistické strany a Sokola, ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení, pracoval v Konfederaci politických vězňů.

Josef Slanina

Josef Slanina se narodil 6. října 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, kde Slaninovi vlastnili drobné hospodářství. Po ukončení základní školní docházky se vyučil strojním zámečníkem, poté navštěvoval Vyšší strojní průmyslovou školu v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1943. V následujících letech pracoval jako technický asistent v několika pražských podnicích a továrnách. V březnu 1947 pak nastoupil jako učitel na Základní odbornou školu v Semilech. Po roce 1945 se sice stal členem Československé strany národně sociální, sám ale v té době žádnou hlubší politickou činnost nevyvíjel. Zároveň byl i dlouholetým členem Sokola. Již z těchto jeho předúnorových aktivit lze usuzovat, proč se nestal příznivcem „nově nastolených pořádků“ v poúnorovém Československu. Slaninův otec byl brzy odvolán z pozice kulturního referenta Místního národního výboru Žiželice a on sám byl v květnu 1948 vyloučen ze zdejšího mysliveckého spolku, protože odmítl podepsat prohlášení na podporu předsedy vlády Klementa Gottwalda. Začátkem října 1948 se Slanina při služební návštěvě Prahy náhodně setkal se svým přítelem Miroslavem Tichým, který ho seznámil s pplk. Josefem Hruškou . Ten Josefa Slaninu na schůzce přesvědčil, aby se zapojil do činnosti údajné ilegální odbojové skupiny „Pravda zvítězí“. Skupina byla ve skutečnosti volavčí sítí Vojenského obranného zpravodajství a jejím hlavním cílem měl být ozbrojený převrat. Slanina se na odbojové činnosti podílel tiskem protirežimních časopisů, k čemuž měl užívat cyklostyl ve svém zaměstnání. V říjnu a listopadu 1948 vytisknul dvě čísla ilegálního časopisu „V nový život“ a další tiskoviny, které předal Josefu Hruškovi a Karlu Bacílkovi. I když měl tisknout především Hruškovy texty, s řadou z nich kvůli přílišné radikálnosti nesouhlasil. Proto je často upravoval, což mu při dalším setkání v Praze koncem listopadu 1948 Hru...

Josef Škrábek

Josef Škrábek žil před válkou ve Valči a v Karlových Varech, za války v Praze. Po válce se navrátil do Valče, vystudoval obchodní akademii v Karlových Varech a v letech 1948–1952 navštěvoval VŠPHV. Roku 1958 byl odsouzen za spolčení k velezradě na 7 let; propuštěn na amnestii v květnu 1960. V letech 1968–1969 působil jako redaktor časopisu Obroda. Autorská činnost: fejetony, eseje, povídky, ekonomické a politické úvahy.

Josef Skoch

Narozen 11.12.1890 v Praze, zemřel 18.12.1930 tamtéž. JUDr., PhDr., publikace o Mezinárodní organizaci práce, překlady z francouzštiny.

Josef Šimůnek

Rudolf Kalčík byl prozaik, filmový scenárista, autor ideově a tematicky vyhraněných děl, situovaných především na Šumavu. Rudolf Kalčík pocházel z rodiny státního zaměstnance. V šesti letech ztratil matku, proto pobýval u příbuzných v jižních Čechách. Jeho otec se přestěhoval do Nového Bohumína, kde Rudolf Kalčík začal studovat gymnázium. Ve studiu pak pokračoval v Českém Krumlově a v roce 1943 dokončil studia v Českých Budějovicích, kde byl také další dva roky totálně nasazen. Po 2. světové válce, v roce 1945 se Rudolf Kalčík stal členem KSČ a začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština, filozofie. Studia ukončil v roce 1950. Po studiích absolvoval dva roky základní vojenskou službu u pohraniční stráže, což mělo vliv na jeho literární tvorbu. V začátcích své spisovatelské dráhy psal pod několika pseudonymy a ve spolupráci s jinými autory. V letech 1952 - 54 působil Rudolf Kalčík jako učitel ve Veltrusích nad Vltavou. V roce 1954 nastoupil jako redaktor časopisu Československý voják, kde pracoval dvacet let. Zároveň byl externím nakladatelským lektorem a předsedou redakční rady nakladatelství Naše vojsko. Od počátku 70. let 20. století se Rudolf Kalčík aktivně podílel na činnosti Svazu českých spisovatelů. Redigoval Literární měsíčník, vykonával funkci tajemníka literárního odboru Svazu českých spisovatelů a předsedy Českého literárního fondu. Díky svým funkcím mohl hodně cestovat do zahraničí. Vedle vlastní novinářské a beletristické tvorby se Rudolf Kalčík soustřeďoval především na péči o mladé začínající autory. V roce 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Josef Šimandl

Josef Šimandl byl český violoncellista. V letech 1921–23 studoval violoncello na hudební škole v Plzni u Eduarda Bílka. Absolvoval v r. 1932 na bratislavské Hudební a dramatické akademii u profesora Tomáše Svobody. Ve studiích pokračoval v letech 1935–37 u prof. Buxbauma ve Vídni a od r. 1939 na mistrovské škole Pražské konzervatoře u prof. Ladislava Zelenky . V letech 1929–43 působil jako koncertní mistr v rozhlasových orchestrech v Bratislavě, Brně a Praze. V období 1946–51 byl koncertním mistrem Filmového symfonického orchestru a od roku 1956 Symfonického orchestru FOK. Významně se také uplatňoval jako komorní hráč. V letech 1939–42 byl členem Smetanova tria, 1941–51 Pražského kvarteta, 1951–55 Českého noneta a současně komorního souboru Ars rediviva. S těmito ansámbly uskutečnil řadu nahrávek a koncertoval v mnoha zemích Evropy.

Josef Sekyra

Josef Sekyra byl český geolog, horolezec, cestovatel, dobrodruh a polárník, který se 26. prosince 1969 stal prvním Čechoslovákem, který stanul na jižním pólu. V mládí vystudoval gymnázium v Náchodě a v Novém Městě. Během druhé světové války se začal zajímat o horolezectví na Broumovsku a v Krkonoších. V roce 1947 začal studovat zeměpis a geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích od roku 1952 působil jako geolog v Českém geologickém ústavu. V roce 1963 pracoval při speleologické expedici do Apuánských Alp v Itálii v druhé nejhlubší jeskyni světa Antro di Gorchia. V roce 1968 byl na Přírodovědecké fakultě habilitován docentem geomorfologie. Vystoupil na vrchol Pik Lenina čímž tehdy vytvořil československý výškový rekord. V letech 1966-1967 poprvé pobýval v Antarktidě. Účastnil se sovětské výpravy v zemi královny Maud a Enderbyho zemi. Podruhé se do Antarktidy vydal v letech 1969-1970 s americkou expedicí Deep Freeze v Transantarktickém pohoří, během niž se dostal i na Jižní pól. O několik dnů později se na pól vrátil přibít zde k dalším podobným alespoň symbolický ukazatel s nápisem Geologický ústav Praha 15 560 km. Byl spoluautorem objevu antarktického zkamenělého plaza rodu Lystrosaurus v lokalitě Coalsack Bluff v Transantarktickém pohoří. V době normalizace musel opustit vysokou školu a tak v následujících letech se věnoval geologii v extrémních klimatických podmínkách horkých pouští v alžírské části Sahary a později v Irácké západní poušti, v Libyi, v Maroku a v Sýrii. Zemřel 10. listopadu 2008 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Josef Šebesta

Pracovník zahraničního obchodu, cestopisná literatura.

Josef Jan Svátek

Narozen 23.5.1870 v Praze, zemřel 1.9.1948 v Praze. JUDr., PhDr., novinář, prozaik, cestopisy, práce z oboru mezinárodního a volebního práva, překladatel z francouzštiny a angličtiny. 1. září 1948 zemřel v Praze český novinář, prozaik a překladatel JUDr., PhDr. Josef Jan SVÁTEK. Josef Svátek se narodil 23. května 1870 v Praze. Jeho otec Adolf Svátek byl bratrem novináře a autora historických románů, z nichž snad nejznámější jsou Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Josefa Svátka. Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva. V letech 1893-94 pak studoval na École des sciences politiques v Paříži a pobýval v Londýně a v Berlíně. V roce 1895 přijal místo redaktora v „Pražských novinách“ a po smrti svého strýce Josefa Svátka převzal vedení těchto novin. Právě, aby se odlišil od svého strýce, začal používat druhé křestní jméno Jan. V roce 1919 se stal prvním redaktorem „Úředního listu Čsl. republiky“ a krátce nato byl jmenován ministerským radou. Své první literární pokusy vydával v časopise „Zlatá Praha“. Samostatně, kromě prozaických děl, vydal řadu cestopisů. Pro náš region je významný cestopis „Za ocean !“, ve kterém popisuje cestu do New Yorku, kdy jako právní zástupce doprovázel Jaroslava Kociana, svého vzdáleného příbuzného. Jeli vrátit „odcizené“ vzácné housle Quarnerky americkému sběrateli, milionáři Cloptonovi. Od něho si je pro Kociana vypůjčil impresario Arronson. Nezkušený Kocian si je na radu přátel ponechal jako zástavu za nevyplacený honorář. Josef Jan Svátek překládal z francouzštiny a angličtiny. Přeložil např. velice známé dílo Julia Verna „Sever proti jihu“, který v jeho překladu znovu vyšel v roce 2007. Pod pseudonymem Josef Jánský přeložil např. román Alexandra Dumase „Hraběnka de Charny“ nebo „Královnin náhrdelník“. Josef Jan Svátek měl úzký vztah s naším městem. Do Ústí nad Orlicí přišla jako mladá učitelka jeho sestra Marie. Ta se zde provdala za Petra Kociana. Za ní se do Ústí přistěhovali jejich rodiče. Po předčasné smrti Marie Kocianové zab...

Jorge Semprún

Jorge Semprún byl španělský exilový spisovatel, scenárista, posléze politik, píšící od svého odchodu do Francie převážně francouzsky, laureát několika literárních ocenění. Narodil se v Madridu roku 1923 levicově smýšlejícím rodičům, měl šest sourozenců. Jeho matka mu již v dětství předpověděla, že se buď stane spisovatelem, či politikem. Pár měsíců po vypuknutí Španělské občanské války emigrovala celá rodina do francouzského exilu. Studoval literaturu a filozofii na pařížské Sorbonně. V letech 1988–1991 byl ve vládě premiéra Felipa Gonzáleze španělským ministrem kultury. Ve francouzštině, či španělštině byla vydána tato dílo: Do češtiny a slovenštiny byly prozatím přeloženy tyto následující díla:

Jordan Shapiro

Americký vysokoškolský učitel, poradce a lektor v oblasti vzdělávání a rodičovství se zaměřením na využití moderních technologií. Publikace z oboru.

Jonathan Sheikh-Miller

Anglický autor knihy o žralocích.

John Stephens

John Roger Stephens , spíše známý jako John Legend, je americký zpěvák, textař a herec, který obdržel devět cen Grammy. Jeho debutové album Get Lifted, které vyšlo v roce 2004, se stalo platinovým. Svých prvních pět alb vydal pod společností GOOD Music, kterou založil rapper a hudební producent Kanye West, se kterým často spolupracoval. Od roku 2019 je jedním z koučů americké pěvecké soutěže The Voice . Narodil se roku 1978 ve městě Springfield, stát Ohio do rodiny nižší společenské vrstvy. Během dětství byl svou matkou vyučován doma. Od čtyř let navštěvoval hodiny klavíru a od sedmi let zpíval v kostelním pěveckém sboru. V roce 1988 se jeho rodiče rozvedli, z čehož se jeho matka zhroutila. V dvanácti nastoupil na springfieldskou North High School, kterou o čtyři roky později úspěšně zakončil. Poté nastoupil na University of Pennsylvania, kde studoval angličtinu a afroamerickou literaturu. Během univerzitních studií byl členem spolku Sphinx Senior Society. Vystudoval v roce 1999. Později pracoval v managementu firmy Boston Consulting Group. Na univerzitě vedl jazz-popovou a cappella skupinu nazvanou Counterparts. Se skupinou získali věhlas a dobré kritiky po přezpívání písně „One of Us“ od Joan Osborne, kterou vydali na svém univerzitním albě Housekeeping. Ve stejné době byl představen zpěvačce Lauryn Hill, která ho nechala hrát na piano ve své skladbě „Everything is Everything“ z alba The Miseducation of Lauryn Hill . Po vystudování univerzity pokračoval ve své hudbě. Vystupoval ve Philadelphii, New Yorku a Bostonu. Během své rané kariéry nahrál dvě nezávislá alba. První bylo pouhé demo, avšak druhé Live at Jimmy's Uptown začal prodávat na svých vystoupeních a posílat do nahrávacích společností. Roku 2001 byl představen Kanye Westovi, který ho poté často najímal na zpívání refrénů či jen jako vokál. Roku 2003 spolupracoval jako „uncredited“ zpěvák na písních „You Don't Know My Name“ od Alici...

John Shackell

John Shackell se narodil v roce 1946 v Londýně, studoval umění a grafický design. Na konci šedesátých let získal práci grafika.

Johannes Sigleur

Jo Spain

Irská autorka románů. Pracovala jako novinářka a ekonomická poradkyně v parlamentu.

Jitka Snížková

Jitka Snížková, provdaná Škrhová byla česká muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka. Vystudovala reálné gymnázium a po maturitě byla totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně. Po skončení války vstoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studovala hudební vědu a estetiku. Z osobních důvodů však školu nedokončila. Od dětství hrála na klavír. Později na Pražské konzervatoři pokračovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i hudební teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Po absolvování konzervatoře a Mistrovské školy se stala korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavírní sólistka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Její skladatelské dílo je rovněž rozsáhlé. Zkomponovala cca 260 skladeb.

Jiřina Šedinová

Jiřina Šedinová je hebraistka a přední česká překladatelka moderní izraelské literatury, historička židovské kultury a vysokoškolská pedagožka. Maturovala roku 1964 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze 4. Dále vystudovala v letech 1964-69 obor historie - hebraistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1973 získala titul PhDr. a roku 1990 obhájila vědeckou práci a získala titul CSc. V letech 1969-90 působila jako odborná pracovnice a 1991-95 jako vědecká pracovnice Židovské muzea v Praze. V letech 1995-99 vyučovala na Státní jazykové škole. Roku 1999 obhájila na FFUK aspiranturu, stala se docentkou, dvě desetiletí vedla obor hebraistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášela židovské dějiny, kulturní dějiny a literaturu. Na tuto oblast hebraistických a judaistických studií se soustředila již při práci v Židovském muzeu. V rámci vědeckého úkolu Hebraica Bohemica zpracovávala hebrejskou historiografickou literaturu . Výsledky své práce publikovala v odborných judaistických časopisech. Překládá z hebrejské literatury starší i současné, jak poezii, tak prózu. V oblasti starší literatury se zaměřuje především na středověké, renesanční a barokní literární památky vzniklé v českých zemích. Současnou hebrejskou literaturu v jejích překladech reprezentují díla izraelských autorů. Do roku 2013 vedla obor hebraistika v Ústavu Blízkého východu a Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dosud přednáší. Externě vyučuje také na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Jiřina Salaquardová

Jiřina Salaquardová je česká básnířka, novinářka a autorka knih pro děti. Vzhledem k počátkům své tvorby bývá řazena k tzv. „generaci osamělých běžců“. Narodila se jako Jiřina Kalabisová v Brně, dětství však strávila v Náměšti nad Oslavou. Žila zde v domě uprostřed lesní obory. V roce 1973 odmaturovala na Gymnáziu v Třebíči. Vystudovala Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor bohemistika a muzikologie, a v roce 1980 získala titul PhDr. Na poli jazykovědy se zaměřila na současný český jazyk. Pořádala množství seminářů k tomuto tématu pro různé instituce, např. pro magistráty v Brně, Praze a Olomouci. Také spolupracovala s několika nakladatelstvími jako korektorka textů. Své fejetony a novinové články publikovala v Lidových novinách, Právu, Literárních novinách, v literárním časopisu Host či v internetovém deníku Britské listy. Působila také v České televizi jako scenáristka několika pořadů pro děti a rodinu a jako učtitelka na základní škole v Jihlavě. Má dceru a adoptivního syna. Momentálně pracuje na katedře mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně. Do oblastí jejího vědeckého zájmu patří tištěná média, český jazyk, stylistika, rétorika, verbální a neverbální komunikace a tvůrčí psaní. Má velkou oblibu v motýlech. Jiřina Salaquardová nastoupila svou literární dráhu v polovině 80. let jako básnířka, v období generace osamělých běžců, v době, která přála ženské poezii. Nicméně od 90. let již žádnou sbírku nepublikovala a svou sporou tvorbu zaměřila na oblast dětské literatury.

Jiří Syrovátka

Jiří Syrovátka je všestranný umělec. Věnuje se literatuře, filmu, fotografii a výtvarnému umění. Působil jako editor v magazínech Playboy CS Edition, Top Class a Motion. Pro Českou televizi připravil jako scenárista a režisér experimentální dokumentární eseje. Jeho knihy se vyznačují originální strukturou. Od roku 2009 se zabývá stylizovanou fotografií a experimentální malbou. Také píše scénáře pro celovečerní filmy. Pedagogická praxe: Fakulta sociálních věd UK, Vysoká škola kreativní komunikace.

Jiří Svoboda

Narozen 5.5.1945 v Kladně. Filmový režisér a scénárista,politik.

Jiří Svoboda

Narozen 1974. Grafik, malíř, sochař a fotograf.

Jiří Švejnoha

Jiří Studený

Narozen 22. února 1960 v Hradci Králové, kde maturoval na gymnáziu. Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze a postgraduálně Pedagogickou fakultu UP v Olomouci . Učil na středních školách , od roku 2001 přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, vyučuje zejména teorii a praxi tvůrčího psaní, literární teorii aj. V roce 2009 ukončil doktorandské studium v oboru Česká literatura 20. století. Zabývá se rovněž rétorikou, koučováním a jógou. Počínaje rokem 2009 považuje „básnickou dráhu Jiřího Studeného za uzavřenou“ a od té doby publikuje pod pseudonymem Krejzyber, resp. Dr. Krejzyber. Jiří Studený vstoupil do arény novodobého českého básnictví až na samém sklonku osmdesátých let 20. století, kdy byly jeho texty zařazeny například do antologie mladých východočeských básníků Prvovýstupy ; první knížku veršů Jistota tvarů vydal rok nato v turnovském regionálním nakladatelství spolu s fotografem Pavlem Charouskem, takže svého samostatného básnického debutu se dočkal až v roce 1996, kdy mu knižně vyšla sbírka Soulbuilding. Mezitím publikoval recenze, esejistické a publicistické texty např. v Iniciálách, Tvaru, Literárních novinách, Hostu atp. Autorovy verše byly zařazeny i do Antologie české poezie, 2. díl . V dosavadních básnických sbírkách Studeného z přelomu dvou tisíciletí jsou patrné několikeré stylové a filosofické tendence: na jedné straně především úsilí zachytit překotnost a hektičnost soudobé globalizující se civilizace, reflektovat prostřednictvím básnického tvaru mnohotvárnou inspiraci moderní hudbou a dalšími uměleckými sférami, k čemuž v jeho tvorbě přistupuje na druhé straně výrazné prolínání tradičních poetických postupů s podněty spjatými zvláště s klasickým i nynějším mudroslovím východního učení. A tak se Studený v tomto duchu věnuje nejrů...

Jiří Srubař

Proděkan pro pedagogickou činnost Ústavu nosných konstrukcí, pracoviště matematiky a deskriptivní geometrie na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Vysokoškolský učitel matematiky, deskriptivní geometrie a digitálního zobrazování na FA ČVUT a Matematicko-fyzikální fakultě UK. Spoluautor populárně-naučné publikace o geometrii. Autor prací z oboru.