Výpis všech autorů

Lytton Strachey

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Lyndon Stacey

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.

Ladislav Steinhauser

Ladislav Steinhauser je český spisovatel, podnikatel a pedagog. V roce 1990 založil Vydavatelství potravinářské literatury a v roce 1991 zakoupil městské jatky v Tišnově. Postupně je přebudoval na potravinářskou firmu Steinhauser s.r.o., která v roce 2011 získala ocenění Firma roku 2011 v ČR. V roce 2014 předal vedení firmy svému synovi Ladislavovi a působí v ní nadále jako poradce a zástupce ředitele. Steinhauser je autorem více než tří set článků a dále odborných knih: Hygiena a technologie masa , Vaříme a udíme doma , Zapomenuté receptury masných výrobků , Produkce masa , Maso středem zájmu , 700 let se lvem ve znaku , O mase , Příběhy potravin a spoluautorem dalších. Je autorem knih mysliveckých povídek: Má zelená cesta , Z lesů vod a stepí , Z lesního ticha , za které byl oceněn Českou mysliveckou jednotou, motorkářských cestopisů: Z Gibraltaru na Gibraltar , Krajem světa na kraj světa , Horký Balkán-Enduromanie , autor výstav fotografií, spoluautorem knih fotografií: Náhorní Karabach , Uzbekistán ,Neznámý Bangladéš , od roku 2005 každoročně vydává nástěnné kalendáře vlastních fotografií. V roce 2017 napsal knihu pro děti Rok s medvědem a v roce 2018 Druhý rok s medvědem. Steinhauser působil jako pedagog v oboru hygiena a technologie masa na Vysoké škole veterinární, v období 2010-2014 byl děkanem Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Byl garantem postgraduální výuky veterinárních lékařů EU v programu Better Training for Safer Food pro oblast maso. Steinhauser je členem představenstva, byl předsedou Českého svazu zpracovatelů masa ČR a viceprezidentem Potravinářské komory ČR, je předsedou redakční rady časopisu Maso.

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Jitka Staňková

Narozena 10.4.1924 ve Volenicích. PhDr., CSc., etnografka, výtvarná teoretička, pracovnice ústavu etnografie a folkloristiky, publikace z oboru.

Ján Strasser

Ján Štrasser je slovenský básník, esejista, textař, spisovatel-prozaik a překladatel. Pochází z úřednické rodiny a vzdělání získal v Lovinobani, Košicích a na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval kombinaci ruština -slovenština. V současnosti působí ve svobodném povolání. Svá první díla zveřejňoval od roku v časopisech Mladá tvorba, Romboid, Smena nebo Slovenské pohľady, knižně debutoval v roce 1968 sbírkou básní Odriekanie. V začátcích své literární tvorby vycházel z myšlenek nadrealismu. Ve svých dílech se věnoval tématům jako např. rodinné soužití, všední starosti apod. Věnuje se také psaní textů písní a překladům z ruské literatury a ve spolupráci s Petrem Zajacem i z německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Štrasser na slovenské Wikipedii.

Heinrich Alexander Stoll

Celým jménem Heinrich Friedrich Karl Hans Joachim Stoll Heinrich Alexander Stoll byl syn úředníka a vyrůstal v Mecklenburgu. Po absolvování vysoké školy, studoval 1929-1933 protestantskou teologii a dějiny umění na univerzitě v Erlangenu a Rostocku . Poté působil jako farář ve Wittenburgu , Ratzeburgu , Neubukowu a Wismaru . Od 1936-1943 žil v Dánsku , v Nizozemsku , ve Švýcarsku a v Itálii. V Římě studoval archeologii a pracoval jako dopisovatel zahraničních novin. V roce 1943 sloužil v trestní jednotce wehrmachtu v roce1944 utrpěl vážné zranění, které ho učinilo neschopným vojenské služby pro zbytek války. Po skončení druhé světové války Stoll žil znovu v Parchimu. V roce 1945 se stal členem Liberálně demokratické strany Německa a vedl místní kapitolu Ligy kultury .V roce 1946 byl, pravděpodobně proto, že měl kritické poznámky o sovětské okupaci ,zatčen NKVD ; pak následovala dvouletá internace v Neubrandenburgu.Po propuštění Stoll byl v národním vedení kulturní aliance v Schwerinu . Stoll byl v listopadu 1949 znovu zatčen a vzat do vazby pro údajné špionážní aktivity. Dne 6. ledna 1950, zmizel beze stopy. Stoll byl bez soudu odsouzen na deset let nucených prací na Sibiři Po předčasném propuštění z vězení v Sovětském svazu v roce 1953 se Stoll opět vrátil do Parchimu a pracoval jako spisovatel na volné noze. Od roku 1958 žil v Thyrow . Stoll napsal vedle populárních spisů o historii a archeologii řadu historických románů a povídek , kromě toho působil jako vydavatel a redaktor, zejména německých dávných legend.

Hana Štorková

Dietetické publikace.

Dana Stabenow

Dana Stabenow je americká spisovatelka a novinářka, žijící ve městě Homer na Aljašce. Do roku 2020 vydala na čtyři desítky knih - především detektivky, vědeckofantastické a historické romány. Mezi bestlsellery patří zejména řada detektivních příběhů, jejichž ústřední postavou je aleutská vyšetřovatelka Kate Shugak. Za první knihu z této řady, která vyšla v roce 1992 pod názvem A Cold Day For Murder , obdržela Dana Stabenow prestižní cenu Edgar . Dana Stabenow vyrostla na menší rybářské lodi svých rodičů, plavící se v Aljašském zálivu. Už tam začala psát příběhy o jiných dětech, které žijí v normálních podmínkách na pevnině. Po studiích žurnalistiky na Aljašské univerzitě v Anchorage se vydala do Evropy a jako baťůžkářka zde cestovala čtyři měsíce. Po návratu na Aljašku pracovala pro ropné společnosti Alyeska Pipeline a Brirish Petroleum. Po třicítce se rozhodla opustit námezdní práci v ropném průmyslu a věnovat se spisovatelské tvorbě. Její prvotina Druhá hvězda vyšla v roce 1991 a o rok později vydala první knihu ze série krimi příběhů vyšetřovatelky Kate Shugakové Chladný den pro vraždu. Dana Stabenow do roku 2020 vydala 22 titulů z cyklu detektivních příběhů s vyšetřovatelkou Kate Shugak. Za v pořadí 18. knihu z této série Though Not Dead získala v roce 2012 cenu Nero Award. Dana Stabenow žije v aljašském městě Homer a provozuje zde centrum Storyknife Writers Retreat, určené pro workshopy a tvůrčí pobyty spisovatelek ze Spojených států i z jiných zemí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dana Stabenow na anglické Wikipedii.

Corinne Stockley

Americká spoluautorka knih a ilustrovaných slovníků pro děti a mládež z oblasti přírodních věd.

Adalbert Stifter

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Soňa Štroblová

Novinářka, scenáristka, spisovatelka, dramaturgyně České televize. Překladatelka z angličtiny. Soňa Štroblová vystudovala obor televize na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Řadu let pracovala v ČsT v redakci zábavy, kde v její dramaturgii vznikl například pořad Možná přijde i kouzelník, Zajíc v pytli, Pět přání a řada dalších. Pro ČT napsala mj. scénáře o životě Franze Kafky a Alfonse Muchy. Pravidelně přispívá do novin a časopisů svými cestopisy a rozhovory se známými osobnostmi. Knižně vydala spolu s MUDr. Karlem Fahounem knihu o plastické chirurgii Tvář. V roce 2000 jí nakladatelství Eroika společně s Knižním klubem uvedlo na trh debut Hra o muže, v němž prokázala beletristické nadání. Hra o peníze je volným pokračováním autorčina prvního románu, ve kterém se věnuje v lehkém, ale čtivém stylu aktuálním otázkám dnešní doby, v níž jsou peníze „až na prvním místě“.

Penelope Stratton

Pravým menom Lucy Gordon. Lucy Gordon sa narodila v Anglicku a už od malička netúžila po ničom inom, než byť spisovateľkou. Svoju kariéru začala písaním článkov v jednom britskom magazíne pre ženy, kde získala veľa skúseností - pre magazín spovedala niektoré hviezdy filmového plátna ako je Warren Beatty, Richard Chamberlain alebo Sir Roger Moore. Jej život však zmenil cez jedne prázdniny trávené v Benátkach. Ako sama autorka na svojich webových stránkach uvádza, jedného dňa si tak relaxuje v kaviarni, keď ju oslovil vysoký, počerný Talian a pozval ju na večeru. Prvá jej reakcia bola príkre odmietnutie toho opovážlivca, ale po jeho uistení, že sa jedná o serióznu ponuku, Lucy súhlasila. No a potom už bolo všetko, ako podľa scenára červenej knižnice - spoločne strávený romantický večer, druhý deň zasnúbenie a o tri mesiace svadba. Rodina a priatelia Lucy sa na jej “neuvážené rozhodnutie” pozerali viac ako skepticky, ale o to väčšie prekvapenie bolo, že manželstvo Lucy a jej “Taliana” trvá dodnes, a to už od svadby uplynulo viac ako 25 rokov.

Pavla Státníková

Narozena 1962. Mgr., historička, muzejní pracovnice, odborné historické práce zejména o Praze.

Otakar Štěrba

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Lucie Strachotová

Narozena 18. 9. 1985. Ing., věnuje se koučinku a pomoci lidem při rozchodu, rozvodu a při náročných životních situacích, vede kurzy zdravého vaření, spouautorka kuchařky. Provdaná Kosačíková.

Lubomír Štrougal

Lubomír Štrougal je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988. Lubomír Štrougal pochází z levicově orientované rodiny. Jeho otec, zaměstnanec cementárny, zakládal organizaci Komunistické strany Československa ve Veselí nad Lužnicí, během druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee. Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal akademický titul JUDr. Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ . V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 působil jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější však byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 ve funkci ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo; předpokládá se, že tam Lubomír Štrougal získal důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v další kariéře. Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka přímo prezidentem Antonínem Novotným a inscenování „nálezu“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě. Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednáních se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alois Indra – kabinet pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profiloval jako odpůrce okupace. Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politik...

Kate Stewart

Americká spisovatelka. Autorka romantické prózy.

Katarína Steskálová

Karel Štech

Karel Štěch byl český malíř, ilustrátor a grafik, známý díky svým dřevorytům. Studoval na Umělecko-průmyslové škole u Zdeňka Kratochvíla a na Akademii výtvarných umění v Praze u T. F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a tvořil díla se silným sociálním vyzněním. Byl členem uskupení SČUG Hollar , Sdružení jihočeských výtvarníků , Svaz československých výtvarných umělců , Svaz českých výtvarných umělců . Za své dílo byl oceněn několikrát, mj. Řádem práce a čestným titulem národní umělec . Je pohřben na hřbitově v Mladém.

Josef Staněk

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Jan Stach

Právník a vysokoškolský pedagog.Autor literatury faktu a příběhů s kriminální zápletkou. Člen AIEP, Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu.

Ivan Štoll

Ivan Štoll byl český fyzik, pedagog a popularizátor vědy, veřejnosti známý jako odborník na kulový blesk a autor desítek populárních publikací z fyziky a jejích dějin. Po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze absolvoval Fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity, obor fyzika atomového jádra . Poté pracoval v Ústavu jaderných výzkumů v Řeži u Prahy. Celý svůj další život pak spojil s Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze , kde působil také jako vedoucí katedry fyziky a děkan . Pod jeho vedením fakulta vybudovala mimo jiné i zkušební jaderný reaktor VR-1 Vrabec v pražské Troji určený pro výchovu jaderných expertů. Jeho odborným zájmem je fyzika plazmatu, kvantová elektronika a v poslední době zejména historie fyziky. V letech 1968–1970 působil v rámci stáže Kanadské atomové komise na Saskatchewanské univerzitě v kanadském Saskatoonu. Je autorem řady popularizačních publikací , středoškolských i vysokoškolských učebnic fyziky , skript a publikací z historie vědy . Byl koordinátorem českého překladu Feynmanových Přednášek z fyziky . V roce 2009 vydal monografii Dějiny fyziky, oceňovanou jako základní původní dílo v tomto oboru. Podílel se také na řadě scénářů k dokumentárním filmům, zejména k dvanáctidílnému seriálu Praha – jeviště vědy . Mimo svá hlavní témata zpracoval esejistickou formou své dojmy ze setkání ...

Emilijan Stanev

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Vladimír Strejc

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vianna Stibal

Léčitelka, duchovní učitelka, vyvinula theta léčení, práce z oboru.

Rudolf Štechmiler

Narozen 1917, zemřel 20.9.1958 v Praze. Redaktor, technické práce.

Robert Stewart

Robert Lee Stewart je americký vojenský letec a kosmonaut z raketoplánů. Po základní a střední škole absolvoval studium univerzity v Jižní Mississippi , kde se stal v roce 1964 inženýrem matematiky. Mistrem kosmických věd se stal na texaské univerzitě v Arlingtonu roku 1971. Pak létal jako zkušební pilot na základně Edwards, odkud byl vybrán roku 1978 do oddílu kosmonautů NASA jako astronaut specialista. V té době byl majorem, ženatý, se dvěma dětmi.. Jeho první let se uskutečnil s raketoplánem Challenger při misi STS-41-B v roce 1984, což byl desátý let raketoplánů USA. Na palubě s ním byli Vance Brand , Robert Gibson, Bruce McCandless, Ronald McNair, letělo jich pět. Obě družice – Westar a Palapa 2 jimi vypuštěné se na stanovené oběžné dráhy nedostaly a tak let nepatřil k úspěšným. Rok poté letěl znovu. Byl to let financovaný armádou, ryze vojenský. Start z Floridy na mysu Canaveral, i přistání bylo stejné jako let předchozí na domovské základně Edwards v Kalifornii. Obojí bylo v tajnosti, na palubě raketoplánu Atlantis byl plukovník Karol Bobko, pplk. David Hilmers, plk. Robert Stewart a major William Pailes. Během čtyř dnů na orbitě vypustili dvě identické špionážní družice USAF typu DSSS – 3 . Těmito lety se stal 135 kosmonautem Země, na orbitě strávil 12 dní. V roce 1993 již v hodnosti brigádního generála nastoupil u společnosti Nichols Research Corp., Colorado Springs do jejího vedení.

Renata Štulcová

Narodila se 23. října 1969 v Rakovníku, když Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Roku 1976 se přestěhovala do Litoměřic. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu. Během studia angličtiny se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1993 učí na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Mary Stewart

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Jiří Strnad

Narozen 1950. Novínář, redaktor, pracovník divadelního ústavu.

Jiří Štědroň

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jeremy Strong

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jaroslav Štrait

Jaroslav Štrait je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM. Působí jako publicista a historik, vydal práce z dějin dělnického hnutí, protifašistického odboje, česko-ukrajinských vztahů a regionální díla zaměřená na východní Čechy. Zabýval se též numismatikou. Po několik volebních období působil v parlamentu. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za KSČ. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V lednu roku 1994 přešel do samostatného poslaneckého klubu KSČM poté, co se koalice Levý blok rozpadla na několik levicových frakcí. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. Po celé období let 1992-2002 byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2002 po odchodu ze sněmovny avizoval, že odchází do penze a hodlá se věnovat výchově vnoučat. V roce 2004 se zmiňuje jako pořadatel vzpomínkové akce, kterou pořádal Klub českého pohraničí. Angažoval se i v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Hradec Králové.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou

A.  J Šťastný

William R Stanek

Americký systémový inženýr, expert na počítačové síťové technologie, letec, účastník války v Perském zálivu. Autor příruček k programům firmy Microsoft.

Vladislav Štěpánek

Narozen 1920, zemřel 18.12.1981 v Praze. Novinář, hra.

Viveca Sten

Vystudovala právo a ekonomii na univerzitě ve Stockholmu, vybudovala si kariéru jako korporátní právník. Napsala také několik knih o manažerských technikách a právu. V roce 2008 vydala první detektivní román z prostředí ostrova Sandhamn, který byl úspěšně natočen pro švédskou televizi jako minisérie. V následujících letech napsala dalších pět knih spojených inspektorem Thomasem Andreassonem a Norou Lindeovou. Autorka žije se svou početnou rodinou nedaleko Stockholmu.

Tom Stevenson

Tom Stevenson byl Sdružením vinařů Velké Británie zvolen nejlepším autorem, píšícím o víně. Je autorem vysoce uznávané a ceněné knihy Champagne a také publikace Good Wine Guide.

Robert B Stone

Autor publikací o alternativním lékařství.

Pavel Stránský ze Zapské Stránky

Pavel Štěpánek

Výtvarný historik, specialista na umění Španělska a Latinské Ameriky.

Leopold Stokowski

Leopold Stokowski byl proslulý dirigent, jehož dlouhá a slavná kariéra trvala více než sedm desetiletí. Stokowski se narodil v Londýně v roce 1882 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších dirigentů počátku a poloviny 20. století. Proslavil se zejména díky svému spojení s Filadelfským orchestrem, který vedl v letech 1912-1941 a díky svým inovativním technikám a charismatickému vedení z něj vytvořil jeden z nejlepších orchestrů na světě.

Karel Štěpánek

Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.

Josef Stivín

Josef Stivín , byl československý sociálně demokratický politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl rovněž literárně činný — přispíval do socialistického tisku, psal básně a knihy pro děti. Vystupoval i pod pseudonymem Foltýn. Ve Vídni se vyučil typografem a začal se tam angažovat v řadách vídeňské sociální demokracie. Pak se přesunul do českých zemí. Od roku 1911 působil jako šéfredaktor sociálnědemokratického listu Právo lidu. Patřil k vlivným členům strany. Ve 20. letech 20. století byl jedním z tajemníků představenstva sociální demokracie. Roku 1927 vedl komisi pro vypracování nového programu. Na sjezdu strany v roce 1930 pak vystupoval v debatě okolo podoby programu. Ve vedení strany zasedal i po sjezdu v roce 1937. V letech 1918–1920 zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Byl po deset let místopředsedou poslanecké sněmovny. Podle údajů z roku 1935 byl novinářem. Bydlel v Praze. Stivín byl rovněž literárně činný jako básník, spisovatel a novinář. Některé práce podepisoval pseudonymem Foltýn. Knižně vyšly např.: Na přelomu 20. a 21. století vyšly jeho verše např. ve výborech:

František Starý

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

V. J Staněk

Ulrich Strunz

Německý lékař, internista. Autor publikací o zdravém životním stylu.

Tess Stimson

Anglická spisovatelka Tess Stimson patří mezi nejuznávanější současné autory. Absolvovala oxfordskou univerzitu, pracovala jako novinářka, dříve reportérka několika televizních společností na Blízkém východě . Žije v USA, od r. 2002 profesorka kreativního psaní na University of South Florida. Přispívá do magazínů Daily Mail, Mail on Sunday, Daily Express You, Glamour Magazine a The Times. Jejím "poznávacím znamením" je vyprávění z pozice několika hlavních postav, což jejím knihám dodává další rozměr. Není mnoho autorů, s jejichž literárními postavami se můžeme ztotožnit do té míry, až nabudeme pocit, že vlastně čteme o sobě. Nebo o svých blízkých. Nebo o situacích, v nichž se tu a tam všichni nacházíme. Navíc píše se sympatickým nadhledem, aniž by se vyhýbala velkým a závažným tématům, proto jsou její knihy skutečným čtenářským zážitkem.

Styx

Styx je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1972 v Chicagu ve státě Illinois. Skupinu původně tvořili Dennis DeYoung , Chuck Panozzo , John Panozzo , James "J.Y." Young a později Tommy Shaw . Styx jsou známí tím, že spojují styl progresivního rocku s hard rockem a power baladami a stali se jednou z nejprodávanějších kapel konce 70. a začátku 80. let.

Sabina Straková

Narozena 20. 12. 1991 v Ústí nad Labem. Blogerka, korektorka, spoluzakladatelka projektu Červená propiska, zábavnou formou propaguje znalosti z oblasti češtiny a literatury na sociálních sítích, též spoluautorka knihy.

S. M Stirling

Romanopisec, autor sci-fi, fantasy.

Pavel Štecha

Pavel Štecha byl český fotograf. Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. V období let 1970–1972 vytvářel cyklus Majitelé chat, ke kterému se vrátil znovu po deseti letech, aby fotografoval stejná místa a zachytil změny. V letech 1974–1994 učil fotografii na FAMU. V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V roce 1992 byl obrazovým redaktorem deníku Prostor. Ve stejném roce obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. V devadesátých letech se věnoval fotografování architektury. Od roku 1993 učil na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde založil ateliér fotografie. Spolupracoval také na natáčení dokumentárních filmů, např. Viktora Polesného a Heleny Třeštíkové.

Olga Štruncová

Narozena 23.12.1926. Literatura pro mládež.

Neil Strauss

Americký spisovatel a žurnalista.

Miloslav Stibor

Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...

Milan Rastislav Štefánik

Milan Rastislav Štefánik byl slovenský politik, voják, letec, generál francouzské armády, astronom a meteorolog. V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii. Byl členem Národní rady v Paříži a v letech 1918–1919 československým ministrem vojenství. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké nehodě při návratu do vlasti. V roce 2019 obsadil první místo v anketě Najväčší Slovák o největší osobnost slovenských dějin. Milan Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku jako šesté z dvanácti dětí v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Devět dětí se rodičům podařilo vychovat do dospělosti. Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kde ho učil Martin Kostelný, slovenský vlastenec a absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala. Z vyučujících si Štefánik oblíbil profesora matematiky Ferdinanda Hirschmanna a třídního profesora Samuela Markusovszkého. Štefánik studoval s výborným...

Matteo Strukul

Matteo Strukul se narodil v Padově roku 1973. Absolvoval právnickou fakultu se specializací na evropské právo. Publikoval řadu historických románů, které vyšly ve dvaceti zemích. Největší úspěch zaznamenala trilogie "Medicejští". Píše pro kulturní rubriku "Venerdi di Repubblica a spolu se svou manželkou Silvií žije střídavě mezi Padovou, Berlínem a Transylvánií.

Mária Števková

Mária Števková učila na obchodnej akadémii v Žiline, neskôr v Bratislave. V roku 1972 upísala svoj život Mladým letám ako redaktorka. Vo vydavateľstve zotrvala do začiatku deväťdesiatych rokov. Od roku 1991 ju poznáme ako zakladateľku a šéfredaktorku vydavateľstva BUVIK, ktoré sa špecializuje na vydávanie umeleckej literatúry pre deti. Iste mnohí poznáte malú postavičku v modrom oblečení, ktorá sa prihovára deťom pri otvorení každej knižky vydanej týmto vydavateľstvom. Tá postavička sa volá Buvik. Odvodená je z detského slova označujúceho spánok: "Búvaj, búvaj krásne dieťa..." sa spieva v nejednej uspávanke. Buvik je už šestnásťročný a možno aj po puberte. Predsa stále ostáva tým roztomilým anjelom strážnym vydavateľstva. Podopiera Máriu Števkovú v starostiach a raduje sa s ňou, keď sa im spolu darí. Je skrátka celý po nej - citlivý a veľkorysý, rozdávajúci svoje srdiečko, pripravený robiť radosť. Nečudo, že má povahové črty Mariky Števkovej, veď je jej tretím dieťaťom popri dvoch už dospelých dcérach. A čo je pre nich šťastie? Nové knižky, ktoré nájdete na pultoch kníhkupectiev. Pozitívne je, že v knihách hlavní hrdinovia nestárnu a ostávajú stále rovnakí pre všetky generácie čitateľov. Veta:"Postoj chvíľa si taká krásna..." platí určite pri čítaní kníh. Myšlienky, činy a príbehy hrdinov, ktoré sa nám páčia, ostávajú na stránkach kníh nemenné. Môžeme sa k nim kedykoľvek vrátiť. Kniha je priateľ človeka a Buvik s pani Števkovou určite tiež, pretože oni knihy tvoria.