1681–1740 z 147646 Autoři
Jiří Procházka (17)
Jiří Procházka byl český scenárista, prozaik, dramatik a dramaturg. Nejvíce jej proslavil pravděpodobně seriál 30 případů majora Zemana a scénář k filmu ideologicky interpretujícímu rumburskou vzpouru Hvězda zvaná Pelyněk . Nositel Ceny ÚV SČSP.
Více od autora
Jaroslav Pacovský (14)
Narozen 4. 10. 1932 v Českém Brodě, zemřel 3. 8. 1994 ve Švédsku. Redaktor , autor literatury faktu, autor serálů, dramatizací a populárně naučných knih pro děti a mládež.
Více od autora
Jaromír Jindra (24)
Narozen 29. 10. 1949 v Českých Budějovicích. Novinář a redaktor, práce o sirkařství, práce z oboru astrologie a mimozemských civilizací, též autor divadelních her a historických románů.
Více od autora
Jan Obenberger (15)
Jan Obenberger byl český entomolog, muzejní pracovník, profesor entomologie na Karlově univerzitě v Praze, člen korespondent ČSAV . Zabýval se zejména studiem brouků, převážně z čeledi Buprestidae. Je autorem celé řady populárně-naučných i vědeckých knih, převážně s entomologickou tematikou. Narodil se v Praze jako syn ředitele Hospodářského úřadu hlavního města Prahy Jana Obenbergera a jeho ženy Růženy, rozené Maškové . Byl třetím ze čtyř dětí. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu na státním gymnáziu v Praze na Žižkově. Zde v roce 1911 odešel studovat přírodní vědy na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Na počátku první světové války v roce 1914 byl povolán do armády, kde bojoval na Karpatské frontě, zde byl raněn a vrátil se zpět do Prahy. V roce 1917 dokončil vysokoškolské studium. Dne 1. ledna 1920 nastoupil jako adjunkt do zoologického oddělení Národního muzea v Praze. V roce 1931 byl Jan Obenberger jmenován přednostou zoologických sbírek Národního muzea v Praze. Od roku 1910 byl členem České společnosti entomologické, později byl i jejím předsedou. Entomologii a obecně zoologii propagoval už od studentských let častými veřejnými přednáškami a popularizačními články v tisku. V roce 1930 zorganizoval a uskutečnil zoologickou výpravu do jihozápadní oblasti Středozemního moře, kterou obohatil sbírky Národního muzea. V březnu 1921 se oženil s Aničkou Broftovou. Jan Obenberger byl od roku 1955 členem korespondentem Československé akademie věd, v roce byl 1962 vyznamenán Řádem práce. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Obenberger na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jan Caha (22)
Jan Caha byl český překladatel z angličtiny a ruštiny, autor učebnic a slovníků. Po ukončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal středoškolským profesorem, např. na obchodní akademii v Karlíně , vyšší hospodářské škole na Praze 2 . Na Katedře jazyků Československé akademie věd v Praze pracoval od roku 1954.
Více od autora
Isaac Bashevis Singer (18)
Isaac Bashevis Singer – 24. července 1991 Miami, USA) byl americký spisovatel polskožidovského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu . Singer se narodil pod jménem Jicchok Heršl Zinger jako syn chasidského rabína ve vesnici Leoncin nedaleko Varšavy. Jeho matka Batšeba byla také dcerou rabína; z jejího jména později Singer odvodil svůj přídomek Bashevis . Jeho starší bratr Israel Jošua Singer byl také spisovatel a byl prvním kdo jej výrazně ovlivnil v literární tvorbě. I jeho starší sestra Hinde Esther Singer byla spisovatelkou a stala se inspirací pro některé jeho literární postavy. V roce 1935, v době rostoucího antisemitismu v Evropě, Singer emigroval do Spojených států amerických, když odjel z Varšavy vlakem přes Německo do Cherbourgu, odkud odplul lodí přes Atlantský oceán. V Polsku zanechal svou ženu Ráchel a syna Izraela, kteří v roce 1936 odešli do Moskvy a o rok a půl později do Palestiny. Singer se usadil v New Yorku, kde se začal živit jako novinář v jidiš novinách Forvets. V roce 1940 se oženil s Almou Haimann, která předtím emigrovala z Německa. V roce 1943 získal občanství USA. Isaac Bashevis Singer byl proslulý tím, že odmítal jíst maso – vegetariánem byl 35 let svého života a často se toto téma objevovalo v jeho povídkách. V povídce Řezník napsal dokonce toto: „Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro zvířata je jejich život navždy Treblinkou.“ Singer tvořil téměř výhradně v jidiš; napsal řadu novel, knih pro děti, esejů a článků. Nejznámější jsou jeho povídkové knihy, z nichž řada vyšla v češtině. V jeho románech i povídkách se ukazuje těžký život židovského národa, jak v Polsku tak i po válce. V Polsku musejí bojovat s antisemitismem, po válce pak bojují s dědictvím šoa. Některé jeho povídky jsou plné židovské mytologie – především pak sbírka Korunka z peří, která je považo...
Více od autora
Inna Rottová (24)
Inna Rottová Mirovská, rozená Želeněcová, pseudonymy Joan Kerr, Inna Rott byla česká spisovatelka, tlumočnice a překladatelka, členka Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu a AIEP. Narodila se v Leningradě do židovské rodiny. Otec Samuil pocházel z Prahy, matka Galina z Varšavy, kde se ve dvacátých letech poznali. Otec se narodil v roce 1900 v židovské rodině v Libni, kam Marie Terezie po prusko-rakouské válce nechala vystěhovat Židy z pražského ghetta. V roce 1906 odešla jeho rodina před antisemitismem, na jih Francie, povzbuzena rehabilitací Alfreda Dreyfuse. Po první světové válce se chtěli vrátit do Československa, ale v prosinci 1918 proběhl pogrom v Holešově. Odjeli tedy do Polska a usadili se v městečku Jadów. Matka Galina pocházela z Varšavy z rodiny rabína. Když se se svobodně smýšlejícím Samuilem seznámili, tak ji ortodoxní rodina, jako nezdárnou, vyhnala. Její otec rabín za ni odsloužil rituální obřad za zemřelou, a „definitivně ji vymazal z paměti rodiny“. V roce 1926 odešli dále do Sovětského svazu, „moderního ráje dělníků a rolníků“, kde je ale okamžitě zatkli jako „narušitele hranic“. Z vězení je dostal maminčin bratr, který pracoval v Moskevské komunistické internacionále. Před dalším pronásledováním se uchýlili do Leningradu, kde jim pomohl maminčin dobře situovaný strýc. Koupil pro ně malý pokoj o dvanácti metrech čtverečních v osmipokojovém komunálním bytě. V roce 1941 rodinu v Leningradu zastihla válka. Matka s Innou a její o devět let starší sestrou Tamarou zůstaly v obleženém Leningradu, zatímco otec odešel bojovat, zraněn se vrátil aby v roce 1942 zemřel. Matka a dcery přežily obléhání Leningradu , přestály krutou zimu a hlad a několikrát je před smrtí zachránila šťastná náhoda. Po krátké známosti se Inna v roce 1960 provdala za českého studenta Jaromíra Mirovského a odstěhovala se s ním do Československa, z manželství pocházejí dvě dcery. V ob...
Více od autora
Ingmar Bergman (14)
Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový, divadelní a rozhlasový režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století. Typické Bergmanovy filmy jsou obvykle komorní a vynikají psychologickou hloubkou. Vedle mezilidských vztahů se často zabývají existenciálními otázkami , smrtí, osaměním, pravdou a vírou v Boha. Matka Karin, rozená Åkerblomová, byla zdravotní sestrou a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedviky Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. Měl staršího bratra Daga, který se stal diplomatem, a mladší sestru Margaretu . V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt či Rakel a uvaděč . Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla , Městského divadla v Malmö a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu . Filmy natáčel od 40. let, mezinárodní věhlas začal získávat koncem 50. let, kdy uvedl snímky Sedmá pečeť a Lesní jahody. Stal se světově nejznámějším švédským filmařem a jeho tvorba se pro mnoho zahraničních diváků stala synonymem pro švédský film vůbec. Bergman pracoval s dlouhodobě stálým štábem a okruhem oblíbených herců, mezi něž patřili Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Erland Josephson, Liv Ullmannová, Harriet Anderssonová,...
Více od autora
Helena Lisická (12)
Helena Lisická byla česká etnografka a spisovatelka, autorka pohádek a pověstí. S tvorbou začala v 50. letech a je autorkou více jak dvou desítek titulů. Mimo pohádek a pověstí se zabývala i tvorbou divadelních her pro děti. Spolupracovala s Folklórním souborem Haná, s nímž založila folklórní festival Lidový rok. Provdala se za archiváře Antonína Roubice. Studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci.
Více od autora
Gottfried Keller (24)
Gottfried Keller byl švýcarský prozaik a lyrický básník, který se nejvíce proslavil autobiografickým románem Zelený Jindřich a knihou Romeo a Julie na vsi . Gottfried Keller se narodil 19. července 1819 v Curychu jako syn soustružnického mistra Hanse-Rudolfa Kellera, jenž zemřel jen o pět let později, roku 1824. Gottfriedova matka Elisabeth se dva roky nato znovu provdala. Její druhé manželství však nebylo vůbec šťastné a skončilo rozvodem roku 1834. Gottfried Keller v šesti letech nastoupil do školy pro nemajetné a ve dvanácti na průmyslovku; odsud byl ale po třech letech kvůli studentským lumpárnám vyloučen. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě falešného udání. Celý život pak Keller trpěl pocitem nedouka. Poté se rozhodl věnovat malířství a nastoupil do učení k litografovi a malíři vedut Peteru Steigerovi. V letech 1837-1838 pokračoval v nastolené cestě, tentokrát u Rudolfa Meyera, kde se i začal zajímat o skutečná studia malířství. Ta nastoupil v dubnu 1840 v Mnichově. Už roku 1842 však Keller shledal, že jeho studium k ničemu nevede, a tak ho přerušil. Po ukončení pobytu v Mnichově se vrátil do Curychu, kde se hodlal naplno věnovat literární profesi. Účastnil se společenského dění, stýkal se s básníky Georgem Herweghem a Ferdinandem Freiligrathem, roku 1846 vydal svazek sebraných básní Básně . Do roku 1848 žil Gottfried u své matky. Po mnichovském malířském zklamání ho zcela přešla chuť malovat a spíše náhodou se rozhodl uchytit se jako básník. Tak také vznikl nástin Zeleného Jindřicha, který se po důkladném přepracování ve své druhé verzi stal jedním z nejdůležitějších bildungsrománů německy psané literatury a snese srovnání s Goethovými romány Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta putovní nebo s Malířem Noltenem Eduarda Mörika. Vedle psaní působil Keller i na politickém kolbišti, jednak jako s...
Více od autora
Gabriela Futová (28)
Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Gabriela Futová pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P.O.Hviezdoslava. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.
Více od autora
František Běloun (24)
František Běloun byl český učitel matematiky a deskriptivní geometrie. Po maturitě na reálce v Pardubicích v roce 1931 odešel na Slovensko, kde učil na měšťanských a obecných školách. Mezitím v roce 1933 složil maturitu na učitelském ústavu v Chrudimi. Po rozbití republiky v roce 1939 přešel do Čech. Působil v Peruci na Lounsku, Praze a Chroustovicích na Vysokomýtsku, kde byl pod policejním dozorem pro důvodné podezření z účasti na odboji. V roce 1943 byl totálně nasazen, po osvobození konal celý rok dobrovolnou vojenskou službu. Učil pak na školách ve Zbraslavi, Davli, Mníšku a Radotíně. Přitom dálkově studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde v roce 1952 získal doktorát pedagogických věd. V roce 1960 dosáhl aprobace pro matematiku a deskriptivní geometrii na středních školách. Působil od roku 1954 jako metodik na Ústavu pro další vzdělávání učitelů, pozdějším Krajském pedagogickém ústavu v Praze a věnoval se otázkám metodiky vyučování matematiky. Penzionován byl v roce 1976. František Běloun je autorem mnoha didaktických statí, učebnic, sbírek příkladů a tabulek. Pracoval v redakčních radách časopisů Matematika ve škole, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. V letech 1965–1969 byl hlavním sekretářem Jednoty československých matematiků a fyziků.
Více od autora
Erich Kulka (14)
Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...
Více od autora
Erich Fromm (23)
Erich Pinchas Fromm byl německý a americký psycholog a humanistický filosof a sociolog. Představitel neofreudismu a západního marxismu. Pokoušel se spojit myšlenky těchto dvou směrů do jednoho systému, takže se jeho teorie soustředí především na sociokulturní vlivy působící na člověka. Fromm je také jedním ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně než biologicky. Erich Fromm pocházel z religiózní židovské rodiny a původně se chtěl stát rabínem. Po dvou semestrech práv ve Frankfurtu studoval sociologii v Heidelbergu, kde promoval roku 1922 u Alfreda Webera. Prodělal psychoanalytický výcvik v berlínském psychoanalytickém institutu. Roku 1926 se oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichmann a sám se začal Freudově psychoanalýze věnovat; roku 1929 je již v Berlíně známým psychoanalytikem. V té době manželé Frommovi opustili ortodoxní judaismus. V letech 1929–1932 byl spolupracovníkem frankfurtského Ústavu pro sociální bádání a zároveň berlínského Kruhu marxistické psychoanalýzy okolo Freudova žáka Wilhelma Reicha. Roku 1931 se odloučil od své ženy, rozvedli se však teprve 1943. V roce 1933, kdy nacisté začali pronásledovat židy, emigroval do USA a působil na univerzitách v Michiganu a v New Yorku. Zde přerušil spolupráci s exilovou Frankfurtskou školou, přestože je nadále mnohé pohledy spojovaly. Vyučoval v Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy Karen Horneyové, ale tu v roce 1943 z osobních i odborných důvodů opustil. O rok později se oženil s imigrantkou Henny Gurlandovou. Roku 1949 přesídlil do Ciudad de México, kde učil na Universidad Nacional Autónoma de México. Roku 1953, rok po nečekané smrti své druhé ženy, se oženil potřetí, s Američankou Annis Freeman. Podporoval americké mírové a studentské hnutí, zastávaje svou vizi humanistického, demokratického socialismu. Roku 1965 byl Fromm emeritován ...
Více od autora
Elizabeth Fenwick (21)
Dobrovolná konzultantka na dětské telefonické lince důvěry, autorka řady populárně-naučných publikací z oblasti poradenství.
Více od autora
Elena Ferrante (23)
Elena Ferrante je pseudonym italské spisovatelky a překladatelky. Její knihy, původně vydané v italštině, byly přeloženy do mnoha jazyků. Mezi její nejznámější díla patří Neapolská sága. Ferrante je autorkou půl tuctu románů, z nichž nejvýznamnější je tetralogie známá jako Neapolská sága, která vypráví o dvou vnímavých a inteligentních dívkách z Neapole, které se pokoušejí žít plnohodnotný život uvnitř kultury, která je plná násilí. Série se skládá z knih Geniální přítelkyně , Příběh nového jména , Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou a Příběh ztracené holčičky , který byl nominován na italskou literární cenu Strega. Ferrante tvrdí, že "jakmile jsou knihy napsány, už nepotřebují svého autora." Opakovaně uvádí, že anonymita je předpokladem pro její práci a že uchování jejího pravého jména v tajnosti je jedním z klíčů úspěšného tvůrčího procesu psaní. Čtvrtá kniha z tetralogie Příběh ztracené holčičky se objevila v žebříčku 10 nejlepších knih roku 2015 podle New York Times. Navzdory tomu, že byla Ferrante uznána jako vynikající autorka románů v mezinárodním měřítku, uchovává si svou anonymitu již od vydání prvního románu v roce 1992. Spekulací o její pravé identitě bylo mnoho, většina z nich vznikla na základě informací, které Ferrante uváděla v rozhovorech nebo na základě analýzy informací čerpaných z jejích knih. V březnu roku 2016 vydal Marco Santagata, italský spisovatel, filolog a profesor na univerzitě v Pise, článek, který popisoval jeho teorii o identitě Ferrante. Santagatův dokument čerpal z filologické analýzy Ferrantina psaní, ze studie podrobného popisu města Pisy, o kterém ve svém románu píše a skutečnosti, že autorka disponuje odbornými znalostmi moderní italské politiky. Na základě těchto informací dospěl k závěru, že autorka žila v Pise, kterou ale roku 1966 opustila, a proto za pravděpodobného autora označil neapolskou profesorku Marcellu Marmo, která stud...
Více od autora
Dominik Pecka (32)
Dominik Pecka byl český římskokatolický kněz , od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem . Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově , poté v kněžském semináři v Brně . Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích. Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli a v Brně-Husovicích . V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera. V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.
Více od autora
Diana Palmer (30)
Diana Palmerová se narodila roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová. Šestnáct let pracovala jako novinářka, první knihu napsala roku 1979 pod pseudonymem Diana Palmerová. Od r. 1972 je vdaná, syn Blayne, který se věnuje právnické činnosti, z ní r. 2009 už udělal dokonce babičku. Na přelomu tisíciletí se Diana vrátila ještě jednou na vysokou školu, kterou zdárně ukončila v roce 1995 - získala diplom z historie jako hlavního oboru a z archeologie a španělštiny jako z vedlejších oborů. Ani její manžel po dobu jejích studií nezahálel a byl diplomován v oboru výpočetní techniky a programování. DIANA PALMEROVÁ se dnes věnuje hlavně psaní příběhů pro edice Silhouette romance, MIRA a Historické romance. Její knihy jsou velmi oblíbené a vydávají se po celém světě. Mezi její největší hobby patří práce na zahradě, archeologie , antropologie, astronomie, hudba a chov leguánů. Jedna z nejzářivějších hvězd mezi souhvězdími skvělých autorek knížek z nakladatelství Harlequin, už patří mezi veteránky. Narodila se roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová, takže v roce 2011 oslavila již své pětašedesátiny. Ostruhy jako autorka získávala po dobu prvních šestnácti let po ukončení studií, kdy pracovala jako novinářka. Psát knihy začala relativně pozdě, první jí vyšla až roku 1979, tedy když jí bylo už třiatřicet let. Tehdy také poprvé užila pseudonym Diana Palmerová. Od roku 1972 je vdaná, vlastním jménem se jmenuje Diana Kyleová. Toto jméno, jež sňatkem získala, jí posloužilo k vytvoření jednoho ze dvou dalších pseudonymů, které pravidelně užívá. Jako Susan Kyleová píše romance, jako Susan S. Kyleová pak vědecko-fantastické romány. Kromě toho jí čtenářky a čtenáři znají i jako Dianu Blayneovou a Katy Currieovou. Když už se hovoří o románech ve stylu science fiction, je vhodné připomenout ještě jeden její oblíbený žánr. Již v dětství milovala knihy slavného amerického autora Zanea Greye o americkém Západě. A...
Více od autora
Czech Philharmonic Chorus (17)
Czech Philharmonic Chorus je renomované pěvecké těleso, které je nedílnou součástí bohaté hudební tradice České republiky. Sbor byl založen v roce 1935, intenzivně spolupracuje s Českou filharmonií, jedním z předních světových orchestrů, a podílí se na mnoha vystoupeních v České republice i v zahraničí. Sbor je známý svým širokým repertoárem, který zahrnuje díla klasické sborové literatury i současnou tvorbu.
Více od autora
Cliff Richard (15)
Cliff Richard je britský popový zpěvák, hudebník, performer a herec, jehož kariéra je od konce 50. let 20. století velmi bohatá a dlouhá. Narodil se jako Harry Rodger Webb 14. října 1940 v indickém městě Lucknow a v roce 1948 se s rodinou přestěhoval do Spojeného království. Richard se poprvé proslavil se svou doprovodnou skupinou The Shadows a rychle se stal stálicí britské popové scény. Mezi jeho rané hity patřila skladba "Move It", která je často uváděna jako jedna z prvních autentických britských rock'n'rollových písní.
Více od autora
Čestmír Jeřábek (26)
Čestmír Jeřábek byl český spisovatel, dramatik a literární kritik. Narodil se v rodině nadučitele v Pršticích Viktora Kamila Jeřábka a matky Marie, rozené Císařové. Dětství prožil v Pršticích, kde otec působil. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Děd Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Otec byl spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Vystudoval gymnázium v Litomyšli a v Brně, kde maturoval roku 1912 a poté absolvoval práva v Praze a jeden semestr v Innsbrucku. Promován byl v Praze, 30 října 1917. V té době již byl jednoročním dobrovolníkem. Koncem první světové války sloužil na haličské a italské frontě. V letech 1919–1949 byl úředníkem magistrátu v Brně. Roku 1921 se stal spoluzakladatelem brněnské Literární skupiny, sdružení mladých moravských autorů a podílel se na redigování časopisu Host. V letech 1945–1948 byl předsedou Sdružení moravských spisovatelů. Dne 15. března 1919 se oženil se Zdenkou Netušilovou se kterou měl syna Dušana Jeřábka a dceru Zdenku, provdanou Bukovskou. Počátek jeho tvorby je ovlivněn expresionismem, poté psal historické a psychologické romány ovlivněné realismem. Přispíval do mnoha novin a časopisů: Zvon, Cesta, Tribuna, Host, Lidové noviny, Moravské noviny, Rovnost, Literární noviny a Tvorba. V Rozpravách Aventina se věnoval především otázkám souvisejícím s divadlem v Brně.
Více od autora
Caroline Anderson (29)
Caroline Anderson je britská spisovatelka píšící převážně pro lékařskou romanci. První Vánoce, na které si pamatuje, byly "v bílém". Pamatuje si, jak se koulovala se svou sestrou, jak je na Štědrý den přijeli navštívit strýc, teta a bratranci a jak před Štědrým večerem zdobili vánoční stromeček. Na druhý den se probudila v nekřesťansky časnou hodinu a šla se podívat, co jí Ježíšek nadělil do punčochy. Vánoce, kdy poprvé pod stromečkem nenašla svou punčochu plnou dobrot, protože už prý "je na to moc velká", jí připadaly hrozné. Říká, že tehdy ještě nebyla připravena dospět. Od té doby však dospět musela, protože nyní na Vánoce zastává funkci hlavní šéfkuchařky.
Více od autora
Camilla Läckberg (24)
Camilla Läckberg je švédská spisovatelka detektivních románů. Jean Edith Camilla Läckbergová nebo jen Camilla Läckbergová se narodila ve městě Fjällbacka v Bohuslänu. Vystudovala Göteborskou univerzitu a získala titul z ekonomie. Přestěhovala se do Stockholmu, kde pracovala jako manažerka pro společnost Telia a Fortum. Po absolvování kurzu tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, se rozhodla věnovat literární tvorbě. Již měla rozepsán román „Ledová princezna“. Hlavními postavami série detektivních příběhů jsou spisovatelka Erica Falcková a detektiv Patrik Hedström. Děj se odehrává v přímořském městečku, autorčině rodné Fjällbacce. Desátá kniha série je Čarodějnice z roku 2018. Camilla Lackbergová se spisovatelkou Denise Rudbergovou uváděla také televizní pořad o literatuře s názvem Läckberg & Rudberg. V roce 2012 se zúčastnila švédské verze Dancing With the Stars . V roce 2011 napsala knihu pro děti, Super-Charlie - Příběhy neobyčejného miminka. Z miminka se stane s „pomocí hvězdného prachu“ superhrdina – neobyčejný Super-Charlie. Autorka napsala dalších deset pokračování. Super-Charlie se stal inspirací pro napsání dvou popových písní, Super-Charlie a Fly With Me, produkované švédskou hudební producentkou Pelle Nylén, se kterou Camilla spolupracuje. Společně s přítelem z mládí, známým kuchařem Christianem Hellbergem napsala dvě kuchařky. V roce 2019 Camilla Läckbergová vydala první knihu o podnikatelce Faye, Zlatá klec a v roce 2020 volné pokračování Stříbrné slzy. Camilla Läckbergová je spolumajitelkou klenotnické společnosti Sahara Silver a také partnerkou ve zdravotnické společnosti Hedda Care. Stojí v čele produkční společnosti Bad Flamingo Studios, spolu s bratry Alexanderem a Bakerem Karimem, která byla založena v roce 2021. Camilla Läckbergová pomáhá několika neziskovým organizacím, je ambasadorkou švédského fondu pro děti s rakovinou. Její knihy byly vydány ve více než 60 zemích a pro...
Více od autora
Bohumil Havlasa (29)
Bohumil Havlasa byl český novinář, spisovatel a dobrodruh, účastník a oběť rusko-turecké války. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci a absolvoval pražskou obchodní akademii. Živnostenské podnikání ho ale nelákalo a místo toho se stal kočovným hercem. Brzy se ovšem ukázalo, že k herectví nemá talent a v divadle se muže uplatnit jen jako nápověda. Rozhodl se proto, že bude spisovatelem. Jeho první práci, humoresku Z potulného života, otiskl Světozor roku 1873. V Lumíru vydal povídku Na nádraží. Na radu Vítězslava Hálka pak přijal místo účetního v cukrovaru blízko Prahy, aby mohl být ve styku s předními literáty. Po vydání dalšího románu, Život v umírání, ale už roku 1874 odjel na Šumavu, která ho inspirovala k prózám V družině dobrodruha krále a Kněz Jan. Roku 1875 odjel do Bosny na bojiště slovansko-tureckých válek jako zpravodaj Národních listů. Tam nejen psal, ale i bojoval na srbské straně. Při tureckém přepadení jednoho z klášterů se dostal do ohrožení života, ale vyvázl. Po zkušenosti z Balkánu přijel do Prahy, kde v Ottově Salonní bibliotéce vydal román Tiché vody. Nakladatel mu nabízel i místo redaktora této edice, ale Havlasa odmítl. Napsal ještě jeden román , potom odjel do Paříže a Švýcarska a přes Bavorsko se vrátil do Prahy. Dlouho tam ale nevydržel. V roce 1876 se vypravil na Kavkaz, aby tam na straně Rusů bojoval proti Osmanské říši. Vstoupil jako dobrovolník do pluku nižněgorodských dragounů. Po velmi náročném výcviku v jízdě na koni se v květnu 1877 zúčastnil bojů o Zevin a v červenci u Baškadikaru. Z bojiště posílal dopisy do časopisu Světozor. Potom spadl z koně, zlomil si žebro a odvezli ho do nemocnice v Alexandropoli. Tam zemřel na tyfus. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....
Více od autora
Blanka Kovaříková (16)
PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.
Více od autora
W. Bruce Cameron (19)
William Bruce Cameron je americký humorista – sloupkař, spisovatel a milovník psů. Žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Doughter , podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Masového čtenářského zájmu však dosáhl právě s románem Psí poslání , který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times. Postupně pak vyšel ve více než 15 zemích po celém světě a produkční společnost Dreamworks zakoupila práva na jeho zfilmování. Svého první psa autor dostal, když mu bylo stejně jako Ethanovi , osm let. A i on měl po několika letech pocit, že se k němu jeho čtyřnohý miláček vrátil, ale v jiné podobě...
Více od autora
Voskovec + Werich (7)
Voskovec a Werich byla legendární československá dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří byli nejen herci, ale také dramatiky, básníky a vlivnými divadelníky. Nejznámější je jejich působení v Osvobozeném divadle, které spoluzaložili v roce 1927 v Praze. Divadlo se stalo platformou pro jejich avantgardní a satirické hry, které často obsahovaly sociální a politické komentáře, zejména proti totalitním režimům.
Více od autora
Vojtěch Zelinka (16)
Narozen 8.9.1890 v Praze, zemřel 5.4.1963 v Dolních Počernicích. Středoškolský profesor, publikace z oboru literární historie, školní literární příručky.
Více od autora
Vojtěch Cach (27)
Vojtěch Cach byl český prozaik a dramatik. Narodil se sice ve Vídni, ale už od mládí žil v Československu. Vyrůstal v Holicích a vystudoval reálku v Pardubicích. Patřil ke generaci, na kterou plnou silou dolehla hospodářská krize 30. let, charakterizovaná velmi vysokou nezaměstnaností. Cach míval jednak krátkodobá zaměstnání, jednak byl i nějakou dobu nezaměstnaný. V době, kdy se v Německu vzmáhal nacismus, přijal své první novinářské místo v Chebu. Za okupace byl nasazen na Mostecku, brzy však z práce utekl a začal se skrývat. Zúčastnil se protifašistického odboje jako člen partyzánské brigády. Po válce na Mostecku zůstal, stal se kulturně propagačním referentem Severočeských hnědouhelných dolů, pak se stal šéfredaktorem krajského časopisu KSČ Sever, krátce pracoval v Ústí nad Labem, Děčíně, od roku 1955 v Praze. V období let 1956-1960 byl šéfredaktorem měsíčníku Divadlo a pak si zvolil jediné zaměstnání - spisovatel.
Více od autora
Tomáš Špidlík (28)
Tomáš Josef kardinál Špidlík byl moravský katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál . Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby. Příprava byla několikrát přerušena nucenou prací, nařízenou nejprve německou, pak rumunskou a nakonec ruskou armádou. Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1955 zde obhájil doktorskou práci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase . V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků. Tomáš Špidlík byl prastrýcem studenta, křesťanského ak...
Více od autora
Spencer Johnson (18)
Spencer Johnson byl americký lékař a spisovatel, známý především svou sérií dětských příběhů ValueTales a svým bestsellerem Who Moved My Cheese? . Byl ředitelem společnosti Spencer Johnson Partners. Johnson také napsal knihu "Yes" or "No": The Guide to Better Decisions a je spoluautorem knihy The One Minute Manager . Jeho poslední knihou je Out of the Maze, sequel ke knize Kam se poděl můj sýr, která byla vydána až posmrtně v roce 2018. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, kniha Who Moved My Chesse? do 47. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johnson Spencer na anglické Wikipedii.
Více od autora
Radka Srněnská (25)
Narozena 1974 ve Slopném. Nakladatelská redaktorka a autorka publikací z oblasti regionální turistiky. Dříve pracovala v kartografickém vydavatelství.
Více od autora
Petr Kovařík (17)
Narozen v Praze, po absolvování PF UK pracoval jako redaktor. Debutoval svými verši v almanachu Pozvání do krajiny , v témže roce překládá básně Pabla Nerudy, v následujícím roce vydává svoji první básnickou sbírku Skleněná harmonika, překládá, píše dětské knížky, zabývá se publicistikou, ... je to hodně činorodý člověk
Více od autora
Petr Kopl (26)
Petr Kopl je český komiksový kreslíř věnující se zejména specifickému stylu kresby zvané cartooning. Je znám hlavně komiksovou adaptací viktoriánské literatury, kterou shromažďuje v sérii knih Viktoria Regina, a komiksovými stripy Štěky Broka Špindíry, které byly vydány i knižně. Ilustroval také sérii Kouzelný Atlas "Putování časem" od Veroniky Válkové Ilustroval téměř 40 knih, z velké části učebnic jazyků pro děti. Je také grafikem, příležitostným žurnalistou, scenáristou a hercem. V květnu roku 2020 bylo oznámeno, že Petr Kopl obdrží v listopadu téhož roku medaili Kraje Vysočina. Petr Kopl projevoval kreslířské nadání už v dětství, kdy začal se svou komiksovou tvorbou. Inspirací pro jeho tvorbu v té době byly především komiksy Asterix a Martin a kocour Kolumbus. V mládí však trpěl těžkým astmatem, které od puberty začalo ustupovat. Vystudoval obchodní akademii v Třebíči a poté pracoval několik let jako prodavač. V současnosti žije v Jihlavě a pracuje jako grafik v reklamní agentuře. Kromě ilustrací se věnuje i divadlu, kdy hraje v jihlavských souborech NaKop Tyjátr a De Facto Mimo. Petr Kopl se věnuje tvorbě komiksů. Ilustroval i některé příběhy v časopise Čtyřlístek, v roce 2013 mu zde vychází seriál Morgavsa a Morgana. Do komiksové formy převedl například Dumasovy Tři mušketýry, Krále Artuše nebo Psa baskervillského. Spolupracuje s Veronikou Válkovou, které ilustruje její severskou fantasy sérii Wetemaa i cyklus Dobrodružné výpravy do minulosti. Některé své ilustrace Petr Kopl také vystavoval; při tom si ho všiml americký spisovatel Robert Wortock a společně vytvořili komiks The Black Goat with the Golden Horns , který vyšel soukromým nákladem ve Spojených státech. Jeho průřezovým dílem jsou stripy Štěky Broka Špindíry, které začaly vycházet nejdříve v Jihlavských listech a později byly vydány i knižně. Jde o krátké několikaobrázkové komiksy, které jsou někdy i trochu ostřejší. Vypráví o čt...
Více od autora
Pavol Hammel (20)
Pavol Hammel je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Narodil se 7. prosince 1948 v Bratislavě, svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal významnou osobností domácího popového a rockového žánru. Hammel byl zakládajícím členem vlivné skupiny Prúdy, která sehrála zásadní roli při formování slovenského beatového hnutí. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou v Prúdech vedla v roce 1969 k vytvoření kultovního alba "Zvoňte zvonky".
Více od autora
Pavol Dobšinský (28)
Pavol Dobšinský byl slovenský evangelický kněz, folklorista, básník, spisovatel, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, který je řazen do období romantismu a je jedním ze spisovatelů tzv. štúrovské generace. Narodil se v rodině evangelického faráře. Vzdělání získal na gymnáziu v Rožňavě a Miškovci. Od roku 1840 studoval na evangelickém lyceu v Levoči. V roce 1850 úspěšně dostudoval a složil kněžskou zkoušku. V letech 1848–1849 se přidal k revoluční armádě a později se stal vojákem císařského vojska. V letech 1850–1852 působil v Levoči jako asistent u evangelického faráře a etnografa. Díky svému zaměstnavatelovi se začal věnovat sbírání a vydávání slovenské lidové slovesnosti. Od roku 1852 pracoval jako pomocný redaktor v časopisu Slovenské pohľady, později působil jako kaplan, v letech 1858–1861 jako profesor slovenského jazyka a literatury v Banské Štiavnici, a později se usadil v Drienčanech, kde od roku 1861 působil jako farář. Oženil se celkem dvakrát – poprvé si vzal Paulinu Schmidtovou, jeho druhou družkou se stala vdova po Jánovi Čajakovi a sestra Terezie Vansové Adela Medvecká-Čajaková. Začátky jeho literární tvorby se datují ještě do dob jeho studií na evangelickém lyceu. Už v té době psal básně v intencích štúrovské poezie. Byly to zejména variace na lidové písně, vlastenecké a alegorické básně. Soustavně též překládal ze světové poezie. V různých časopisech mu postupně vyšly překlady G. G. Byrona, A. L. Lamartina, A. M. Mickiewicza. Vydával rukopisný časopis Holubica, vydával časopis Sokol, recenzoval almanachy Concordia a Lipa. Jako editor se zasloužil o vydání literárních prací Jána Čajaka, Jána Botty či Ľudovíta Kubániho. Těžiště jeho činnosti spočívá ve folkloristice. Už jako student se zaobíral problematikou lidové slovesnosti. Časopisecky publikoval folkloristické studie a shrnul je do knihy Úvahy o slovenských pověstech . Soustavně sbíral a zapisoval p...
Více od autora
Pavel Bojar (22)
Pavel Bojar, vlastním jménem Karel Krejčík , byl český spisovatel, prozaik, básník, překladatel z ruštiny, publicista, romanopisec. Narodil se v roce 1919 do rodiny textilního dělníka a po úspěšné maturitě ve Strakonicích začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a francouzštinu. V listopadu 1939 však byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Roku 1940 byl propuštěn a pracoval jako pomocná vědecká síla v České akademii věd. Od roku 1940 byl Pavel Bojar zapojen do studentského hnutí odporu, ve kterém byl velmi aktivní. Roku 1943 pracoval jako úředník Reality, sdružení českých podnikatelů, zároveň pracoval jako překladatel a knižní recenzent. V roce 1945 se Pavel Bojar oženil s Olgou Bojarovou , s níž v letech 1945 – 1961 spolupracoval na překladech z ruštiny . V letech 1946 – 1947 působil jako šéfredaktor nakladatelství Svoboda a v letech 1949-1951 byl vedoucím tajemníkem Svazu čs. spisovatelů. V letech 1945-1949 a opět 1969-1971 byl pracovníkem ÚV KSČ a v letech 1951 - 1956 se živil jako spisovatel z povolání. Od roku 1956 do roku 1962 byl Pavel Bojar šéfredaktorem časopisu Květy, v roce 1962 odešel pracovat do tiskového odboru ministra zemědělství a v letech 1966–1967 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Svoboda. Roku 1965 se podruhé oženil s Marií roz. Knausovou , s níž pak v 80. letech společně psali i překládali. V letech 1971–1976 působil jako velvyslanec v Brazílii, 1976–1979 byl zaměstnán na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1980 odešel do důchodu a žil pak v Družci u Kladna. Pavel Bojar zemřel 16. 11. 1999 v Praze ve věku 80 let. Pavel Bojar publikoval v různých časopisech a a novinách . Pavel Bojar je autorem lyrických sbírek, povídek a románů, veršů a prózy pro dět...
Více od autora
Paul Perry (15)
Paul Perry je spoluautorem několika bestsellerů New York Times, včetně Evidence of the Afterlife, Closer to the Light, Transformed by the Light a Saved by the Light, z nichž vytvořil populární film Fox.
Více od autora
Ota Šafránek (19)
Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .
Více od autora
Miroslav Řešetka (26)
PhDr., autor jazykových slovníků, překladatel, zakladatel a majitel nakladatelství FIN.
Více od autora
Miroslav Pravda (19)
Narozen 18.11.1928 ve Strakonicích. PhDr., asistent francouzštiny na Karlově univerzitě, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Miloslav Moulis (19)
Miloslav Moulis se narodil 30. dubna 1921 v Praze. Jeho otec byl právník a pracoval na ředitelství Československých drah. Za okupace byl jeho otec znovu zajat nacisty a tentokrát trestu neunikl a v roce 1943 byl popraven. Rodina žila v Praze, ale dlouho zde nezůstala a v roce 1923 se přestěhovala do Plzně, kde Miloslav absolvoval místní základní školu a poté chodil do gymnázia . Rodina děti vychovávala ve vlasteneckém duchu a mladého Miloslava zajímal veřejný život, chtěl se stát novinářem. Když byl studenty založen spolek Národní hnutí pracující mládeže krátce po okupaci, stal se jeho členem a byl za aktivity spojené s jeho činností zadržen gestapem . Někteří členové spolku utekli do zahraničního odboje a ti, kteří zůstali, byli zatčeni 29. května 1940. Miloslav Moulis byl odsouzen Lidovým soudem na dva a půl roku vězení. Pustili ho na Vánoce 1942, na svobodě však byl jen krátce a zatkli ho znovu. To už však soud neproběhl, ale odvezli ho rovnou do Malé pevnosti Terezín a poté do Osvětimi. Zde naštěstí nepobyl dlouho a byl poslán do Buchenwaldu, kde strávil zbytek války. 11. dubna 1945 byl tábor osvobozen Američany. Po válce se Moulis vrátil domů do Plzně a začal pracovat v novinách. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. Od té doby je činný literárně . V roce 1966 dostal od Ludvíka Svobody nabídku spolupráce se psaním jeho pamětí. Tato spolupráce trvala až do roku 1969, kdy byla skupina rozpuštěna. Až do roku 1993 potom působil v redakci Národního osvobození při Svazu bojovníků za svobodu. Miloslav Moulis se však publikační činnosti vě...
Více od autora
Mantak Chia (28)
Mantak Chia je thajský taoistický mistr, léčitel, autor mnoha knih a videí o taoistických léčebných metodách a zakladatel lázeňského komplexu The Tao Garden Health Spa & Resort nedaleko Thajského Chiangmai. Mantak Chia byl Mezinárodním kongresem čínské medicíny a čchi-kungu jako jediný dvakrát zvolen Mistrem čchi-kungu - v letech 1990 a 2012. Mantak Chia se narodil čínským rodičům v Thajsku v dubnu roku 1944. O taoismus se začal zajímat již od útlého dětství. V šesti nebo sedmi letech se o letních prázdninách naučil od buddhistických mnichů sedět a zklidnit mysl. Taoismus však nebyl jeho jediným zájmem, během svých studií na gymnáziu v Hongkongu vynikal například v lehkoatletických disciplínách a naučil se tradiční thajský box. Mantak Chia se učil u několika mistrů. V Hongkongu se seznámil s mistrem Lu, který ho naučil tajči, aikido a józe. Starší spolužák Cheng Sue-Sue představil Mantaka Chiu mistru Yi Engovi, který ho naučil taoistickou esoterickou praxi. Mistr Yi Eng ho poté pověřil využívat učení tao k léčbě a dále ho šířit. Mistr Meugi v Singapuru naučil Mantaka Chiu kundalíní jógu a buddhistickou dlaň. Dr. Mui Yimwattana z Thajska mu předal znalosti Chi Nei Tsang . Studoval také u mistra Pan Jü a mistra Cheng Yao-Luna, mistr Pan Jü vytvořil syntézu z taoismu, buddhismu a učení Zen a naučil Mantaka Chiu výměně energie jin a jang mezi mužem a ženou a techniku ocelového těla, mistr Cheng Yao-Lun vytvořil nový systém kombinací thajského boxu s kung-fu a naučil Mantaka Chiu tajemství orgánů, žláz a kostní dřeně, metodu Nej-kung kostní dřeně a cvičení k posílení a obnově šlach. Aby lépe pochopil mechanismům skrytým za léčivou silou, studoval Mantak Chia dva roky západní lékařství a anatomii. Během let v USA taktéž studoval s Edwardem Lee systém Wu a tajči v New Yorku. V roce 1994 se Mantak Chia vrátil zpět do Thajska, kde začal s výstavbou léčebného a vzdělávacího centra The Tao Garden Health Spa & Resort, které nabízí různé druhy léčby a relaxace....
Více od autora
Maheshwarananda (18)
Mahámandaléšvar Paramhans svámí Mahéšvaránanda, narozený jako Mangilal Garg, známý též jako Svámídží či Swamiji , je jogínský guru a autor a zakladatel systému "Jóga v denním životě" . Pochází z indického státu Radžastán. Je žákem paramhanse svámího Mádhavánandy. Do Evropy přišel v roce 1972, seznámil se s mentalitou západního člověka a jeho duchovnímu hledání otevřel cestu jógy. Propojil starodávnou jógovou tradici se svými bohatými zkušenostmi a výsledky bádání moderní vědy. Vytvořil tak integrální systém cvičení nazvaný Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do všech částí světa. V roce 2001 mu byl v přítomnosti Jeho Svatosti Jagadguru Shankaracharya Šrí svámí Narendranandaji Sarasvatího udělen shromážděním Vidvat Samaj duchovní titul Višvaguru, a to při příležitosti hinduistické pouti Kumbhaméla v Prayagraj .
Více od autora
Lucius Annaeus Seneca (16)
Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...
Více od autora
Ladislav Stroupežnický (25)
Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...
Více od autora
Konstantin Georgijevič Paustovskij (24)
Konstantin Georgijevič Paustovskij byl ruský a sovětský spisovatel ukrajinského původu, dramatik a publicista. V roce 1965 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Více od autora
Konrad Lorenz (16)
Konrad Zacharias Lorenz byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz , rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedl Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově. Studoval zejména instinktivní chování u husy velké a kavky obecné . Byl učitelem českého zoologa Zdeňka Veselovského. V roce 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Narodil se dne 7. 11. 1903 v Altenbergu nedaleko Vídně a zemřel dne 27. 2. 1989. Na přání svého otce, kterým byl rakouský ortoped, vystudoval medicínu ve Vídni a v New Yorku. Jeho celoživotní vášní však byla zoologie. Spolupracoval s vídeňskou zoologickou zahradou, kde mu tamní ředitel svěřoval do opatrování zvířata, která se nechtěla adaptovat na nové podmínky nebo byla poraněná. Lorenz byl velmi úspěšný v jejich léčení a některá zvířata se mu podařilo i v zajetí rozmnožit. Předtím, než se začal naplno věnovat chovatelství a studiu chování zvířat, pracoval jako asistent srovnávací anatomie na univerzitě ve Vídni, avšak tato práce ho nijak zvlášť...
Více od autora
Kathleen E Woodiwiss (24)
Kathleen E. Woodiwiss patří k nejslavnějším autorkám historických romancí a její knihy se překládají do více než třiceti jazyků. Kathleen E. Woodiwiss se narodila 3. 6. 1939 v Alexandrii, v Louisianě, USA, byla nejmladší z osmi sourozenců. Již od dětství si ráda vymýšlela vlastní příběhy a od šesti let si sama sobě tyto příběhy vyprávěla před spaním. V šestnácti letech potkala na plese poručíka amerického letectva Rosse Woodiwisse a rok nato se vzali. Svou první knihu napsala Kathleen z dlouhé chvíle v době, kdy žila s manželem na vojenské základně v Japonsku. Zde čas vyplňovala i úplně jinou činností - příležitostným modelingem pro americkou modelingovou agenturu. Po tří a půl letech v Japonsku se manželé usídlili v Topece, v Kansasu. Manžel jednoho roku dal Kathleen k Vánocům jako dárek elektrický psací stroj a Kathleen začala s “opravdovým” psaním. Jejím debutem byla kniha Plamen a květ, avšak vydavatelé tuto knihu odmítli vydat s tím, že je moc dlouhá . A tak poradili Kathleen, ať příběh zkrátí a poněkud přepíše. Jenže Kathleen na jejich “dobrou” radu nedala, obrátila se na paperbackové vydavatele a u Avonu uspěla. Tím v roce 1972 spatřila světlo světa báječná, nikterak nezkrácená a dá se říct i revoluční kniha , které se jen během prvních čtyř let prodalo více jak 2.300.000 výtisků. S manželem měla tři syny a žili v Minnesotě. Avšak po manželově smrti v roce 1996 se Kathleen přestěhovala zpět do Louisiany. Její literární tvorbu charakterizuje úsloví “lepší je kvalita než kvantita”, a tak na kontě má Kathleen “jen” 12 románů. Její poslední 13. román, s příznačným názvem, Everlasting vyjde v říjnu 2007. Bohužel se jedná o opravdu Kathleeninu poslední knihu, protože její životní pouť ukončila dne 6. 7. 2007 zákeřná rakovina. Bylo jí 68 let....
Více od autora
Karel Michl (22)
* 1. 1. 1898, Dobré † 25. 2. 1982, Čížová-Nová Ves Prozaik, autor knih pro děti a vlastivědných a kulturněhistorických publikací Do obecné školy chodil v Dobré. Od roku 1908 navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, 1910 přešel do druhého ročníku měšťanské školy v Dobrušce, po jejím ukončení studoval od roku 1913 učitelský ústav v Hradci Králové. Ve třetím ročníku, v květnu 1916, narukoval do armády a po krátkém výcviku byl odvelen do etapní služby na rumunskou frontu . Konec války strávil ve Vídni . Na podzim 1918 vstoupil do služeb Československé armády, jako dobrovolník odjel bojovat na Slovensko proti Maďarům, padl však do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti. Před popravou ho zachránil zákrok vojenské dohodové mise v Budapešti, který československým zajatcům zaručoval zacházení jako s příslušníky dohodových armád. Byl propuštěn, a ještě na sklonku 1918 se vrátil domů. 1919–45 se věnoval pedagogické práci, postupně učil v různých místech východních Čech . 1945 se stal místopředsedou Revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové, krátce pracoval v Praze na ministerstvu školství a osvěty, po únoru 1948 vedl hradeckou pobočku Československého rozhlasu a 1950–58 působil ve funkci ředitele Krajského muzea v Hradci Králové. Po odchodu do důchodu žil v Hradci Králové, Praze a v Čížové na Písecku. 1936 se seznámil s Jaromírem Johnem, s nímž až do 1951 vedl bohatou korespondenci; dal rovněž podnět k založení Vlastivědného muzea v Dobrušce . Přispíval do periodik: Rudé právo, Kohoutek, Tvorba , Panoráma, Pochodeň , Var aj. 1924–27 redigoval vlastivědný sborník Od kladského pomezí . V Tvorbě publikoval také pod pseudonymem ...
Více od autora
Karel Kálal (27)
Karel Kálal byl učitel a ředitel na školách, spisovatel. V Soběslavi vystudoval učitelský ústav a pak učil na řadě škol v Čechách , byl ředitelem průmyslové a obchodní školy dívčí v Písku. Po roce 1918 pomáhal organizovat odbory školství na Slovensku a pak byl ředitelem obchodní akademie v Banské Bystrici. Z Moravy dojížděl často na Slovensko a začal se angažovat v česko-slovenských hlavně kulturních vztazích svým dílem, články v tisku, psaním odborných prací. Byl spoluvydavatelem slovenského časopisu Dom a škola. Rodný dům spisovatele Karla Kálala v Rakově je čp.1. Na domě byla ještě za jeho života 25. května 1930 odhalena bronzová pamětní deska. Na desce je tento nápis: Zde se narodil Karel Kálal, spisovatel, 9. 1. 1860. Zemřel roku 1930 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Josef Volák (14)
Josef Volák je český prozaik a překladatel, autor knih pro mládež. Josef Volák se vyučil elektrikářem a roku 1959 nastoupil jako dělník do Chemických závodů v Záluží u Litvínova. Zároveň večerně studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Chomutově, Maturoval v roce 1963 a po základní vojenské službě se stal projektantem. Roku 1968 založil v Mostě společně s Daliborem Kozlem a Emilem Julišem nakladatelství Dialog, které bylo v polovině roku 1970 z politických důvodů zrušeno a začleněno pod Severočeské nakladatelství. Volák pak pracoval jako jeho redaktor v detašovaném pracovišti v Mostě. Roku 1982 Volák dálkově vystudoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na FAMU a poté byl ve svobodném povolání. Roku 1990 se podílel na obnovení nakladatelství Dialog a začal také podnikat v oblasti výroby a prodeje dekorativních předmětů. Jako sběratel motýlů a brouků organizoval výpravy do Střední Asie, Sibiře, Jakutska, Mongolska, Číny, Tibetu a Nepálu.. Publikovat začal časopisecky roku 1965, první, kniha mu vyšla roku 1969. Ve svém díle se zabýval milostnými a manželskými vztahy, obliba v detektivkách a hororech se u něj projevila jednak volnými překlady povídek a románů irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu, jednak vlastní tvorbou. Je také autorem dobrodružných knih pro mládež, ke kterým našel náměty na svých cestách..
Více od autora