Všichni Autoři a témata

Ray Nayler (3)

Raven Kennedy (6)

Randy Pausch (2)

Randy Pausch byl americký profesor počítačové vědy, informatiky rozvíjející interakci člověka a technologií a designu na Univerzitě Carnegie Mellon v pensylvánském Pittsburghu. Navrhl vzdělávací programovací software Alice a podílel se na jeho tvorbě. Za svou práci získal dvě ocenění od Association for Computing Machinery. Proslavila jej optimisticky laděná Poslední přednáška, kterou v září 2007 přednesl na Univerzitě Carnegie Mellon s vědomím své blížící se smrti na rakovinu slinivky břišní. V květnu 2008 magazín TIME zařadil Pausche mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Randy Pausch zemřel v červenci 2008 na komplikace způsobené rakovinou, bylo mu 47 let. Skutečnost, že má rakovinu slinivky, se Pausch dozvěděl v září roku 2006. V srpnu 2007 mu lékaři sdělili, že mu zbývá „3 až 6 měsíců dobrého zdraví“. Hned v září téhož roku přednesl svou poslední přednášku s podtitulem Opravdu jděte za svými dětskými sny , která od té doby na serveru Youtube zaznamenala již více než 17 miliónů zhlédnutí. Jeho poslední přednáška pak vyšla také v knižní podobě. Postupně jí bylo jen ve Spojených státech vydáno přes 4,5 miliónu výtisků, přeložena byla do 46 jazyků. Randy Pausch byl ženatý, s manželkou Jai měli tři děti.

Ramsey Campbell (3)

Britský spisovatel, autor thrillerů, hororové, sci-fi a fantasy prózy.

Rami Bleckt (3)

Ralph Izzard (2)

Ralph Izzard, OBE, byl britský novinář, spisovatel, dobrodruh a za druhé světové války námořní rozvědčík. Prakticky celou kariéru strávil v novinách Daily Mail; kromě toho napsal čtyři knihy. Nejznámější je pro své himálajské výpravy. Zajímavosti: - karetní hra Jamese Bonda v knize Casino Royale je popsána podle Izzardova zážitku z Pernambuca. - Izzardův otec Percy, rovněž uznávaný korespondent Daily Mailu, posloužil jako předloha pro postavu Williama Boota v románu "Sólokapr" Evelyna Waugha.

Ralph Compton (6)

Ralf Nestmeyer (4)

Historik a žurnalista, autor řady cestopisných průvodců, ve kterých se soustředil zejména na Itálii a Francii, vydal také antologii s tématem Sicílie.

Radůza (4)

Narozena 16. 3. 1973 v Praze. Zpěvačka, multiinstrumentalistka a autorka hudby i textů.

Radu Tudoran (3)

Radu Tudoran, vlastním jménem Nicolae Bogza byl rumunský spisovatel a překladatel. Narodil se jako Nicolae Bogza, mladší bratr spisovatele Gea Bogzy a syn hudebníka a filosofa Alexandra Bogzy. Studoval na vojenských školách. Nejprve absolvoval střední vojenské lyceum v klášteře Dealu v župě Dâmbovița , poté pokračoval na vojenské akademii v Sibiu . Do roku 1938 sloužil jako důstojník u rumunského pozemního vojska. V roce 1938 se rozhodl pro vlastní literární činnost, začal také překládat z francouzštiny a ruštiny. Roku 1992 zemřel na infarkt myokardu v bukurešťské v nemocnici Fundeni. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radu Tudoran na anglické Wikipedii.

Radovan Jelínek (4)

Práce o sportu.

Radoslava Schmelzová (2)

Narozena 26. 6. 1959 v Kladně. Historička a teoretička výtvarného umění a designu, fotografka, práce z oboru.

Radomír Novotný (4)

Narozen 26. 11. 1933 v Praze. Námořní kapitán, velitel obchodních lodí Československé námořní plavby.

Radomír Kočí (3)

Autor webu o zajímavých místech v Praze.

Radomír Čihák (6)

Radomír Čihák byl český lékař zaměřující se na anatomii a embryologii pohybového systému. Byl též autorem vysokoškolských učebnic Anatomie 1, 2 a 3. Vyrůstal v rodině učitele na střední škole. Již během svých středoškolských studií se věnoval přírodovědě a jeho práce z té doby ocenil roku 1947 i časopis Vesmír. Téhož roku zahájil svá vysokoškolská studia a během prvního semestru začal docházet také do Anatomického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, ve kterém na počátku padesátých let 20. století pracoval pod vedením Ladislava Borovanského. Mezi Čihákovy kolegy patřili Milan Doskočil, Leo Lemež nebo Zdeněk Rychter. V roce 1952 promoval, o devět let později obhájil i svou kandidátskou práci a za další tři roky zvládl i habilitaci. Po dalších pěti letech obhájil také doktorskou dizertační práci a v roce 1974 se stal řádným profesorem. Za své výzkumy vývoje svalů na ruce získal roku 1965 cenu vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. O pět let později za objev zamezení zániku svalu hormonální cestou obdržel spolu s Arnoštem Gutmannem a Věrou Hanzlíkovou Cenu fyziologické společnosti. Od roku 1988 vedl na Lékařské fakultě kurzy Univerzity třetího věku. Čihák byl členem:

Radko Loučka (4)

Autor je uznávaný odborník v oblasti chovu a výživy psů. Stál u zrodu některých kynologických sportů u nás, například psího triatlonu, skijöringu, canicrossu, agility, flyballu...Externě přednáší o kynologii na České zemědělské univerzitě v Praze i na mnoha seminářích určených pro zemědělskou praxi i kynology. Od r. 2004 je také místopředsedou komise pro státní závěrečné zkoušky na ČZU v oboru speciální zootechnika.

Radka Poláková (5)

Mgr., autorka pracovních sešitů pro výuku matematiky a chemie na základní škole.

Radim Passer (5)

Radim Passer je český podnikatel a developer, který je zakladatelem a generálním ředitelem společnosti Passerinvest Group, jejíž jméno je spjato především s realizací rozsáhlého polyfunkčního komplexu BB Centrum v Praze 4 – Michli. To je jedním z největších developerských projektů svého druhu v České republice. Podle časopisu Forbes je 33. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 6 miliard korun. Je silně nábožensky orientovaný. Po vysokoškolských studiích na stavební fakultě ČVUT, která však nedokončil, pracoval v realitní společnosti Skala Immobilien V roce 1991 začal podnikat a založil společnost Passerinvest Group, kterou dodnes řídí a většinově vlastní. Od druhé poloviny 90. let je Passerinvest Group jako investor a developer spojován převážně s BB Centrem v Praze 4 – Michli. Dalším projektem je Nová Karolina Park v Ostravě. V červnu 2017 společnost oslavila 25. výročí svého založení. V roce 2002 založil neziskovou křesťanskou organizaci Maranatha z.s., která má za cíl svými projekty šířit úžasnou naději na věčný život v Ježíši Kristu a seznamovat lidí s Boží láskou. Radim Passer je hluboce věřícím křesťanem – členem Církve adventistů sedmého dne. Jeho obrácení na víru souvisí s úmrtím prvorozeného syna Maxe, který v důsledku těžké nemoci několik měsíců po svém narození zemřel. O svém životě podnikání a víry hovoří na sérii biblických přednášek Ježíš - Tvá naděje. V souladu se svou vírou vybudoval v rámci BB Centra křesťanskou střední, mateřskou i základní školu Elijáš, spravována českým sdružením Církve adventistů sedmého dne. Vyjadřuje otevřeně své názory k současné situaci na politické scéně i v celé české společnosti. Radim Passer je podruhé ženatý . Má syny Radima, Samuela, Benjamina, Timothea a Mattea. V mládí hrával vrcholově fotbal, byl členem TJ Bohemians Praha a dodnes je velkým příznivcem tohoto sportu. Je vlastníkem dvou vozů značky Bugatti, vlast...

Radek Štěrba (3)

Narozen 1975. Pilot kluzáků a motorových kluzáků.

Radek Stepanek (3)

Narozen 2. 8. 1986 v Prachaticích. Žurnalista, básně, písňové texty.

Radek Pilař (5)

Radek Pilař byl významný představitel českého výtvarného umění. Věnoval se ilustracím, grafice, malbě, filmové tvorbě, režii. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u pana profesora Vlastimila Rady. Později okrajově spolupracoval s hudebním divadlem Semafor, se Státním nakladatelstvím dětské knihy, Československou televizí i Krátkým filmem. Založil obor animované tvorby na FAMU v Praze. Je čestným občanem Jičína. „Chtěl jsem žít ve 20. století i navzdory všem potížím a nepřátelství, které mi ty touhy a sny je uskutečnit přinášely. Chtěl jsem se stát článkem lidského řetězu, ve kterém se držím symbolicky za ruce s těmi, které mám rád a jsou blízko i daleko, i s těmi, kteří odešli, které jsem nepoznal nebo kteří teprve přijdou. Jenom to mi pomáhá a dává sílu v mém věku stát na vlastních nohou na zemi, která je mi příslibem a jistotou.“ Jde o tvůrce portrétu Večerníčku a postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska, byl rovněž všestranně nadaným umělcem. Po vystudování Akademie výtvarných umění u prof. Vlastimila Rady se věnoval převážně malbě, kde inklinoval zejména k prvkům moderny. V některých ohledech doslova předstihl dobu. Už v šedesátých letech začal s filmovými experimenty, do toho ilustroval pro děti, věnoval se tvorbě pro tehdejší Československou televizi. V neposlední řadě se zejména v devadesátých letech zabýval videoartem, jehož je v Česku zakladatelem. Jeho dílo je v současnosti možné zhlédnout v písecké Sladovně, kde je kromě jeho ilustrátorské činnosti představena i volná tvorba a rovněž v Jičíně, kde je nově otevřená interaktivní expozice věnovaná výhradně příběhům o loupežníku Rumcajsovi. Za svoji mnoholetou činnost získal mnoho domácích i zahraničních cen a vyznamenání.

Radek Pálka (3)

Narozen 28. 1. 1976. Šéfkuchař a bloger.

Radek Hart (3)

Narozen 1967 ve Znojmě. Doc. MUDr., Ph.D., ortoped a traumatolog, vysokoškolský pedagog.

Radek Fridrich (3)

Radek Fridrich je český básník, publicista, překladatel a pedagog. Je členem skupiny Demi-Monde, která se prezentovala zejména v Klubu Pant . V polovině 90. let proslul jako organizátor básnických setkání ve Žlebech u Děčína a od roku 2000 Děčínského Zarafestu. V roce 2012 získal cenu Magnesia Litera za sbírku Krooa krooa. Nyní je doktorandem na PF UJEP v Ústí nad Labem. Příležitostně se věnuje výtvarnému umění. Ve své tvorbě výrazně akcentuje severní Čechy a německé vlivy v bývalých Sudetech. Jeho tvorba vyšla v nemčině či polštině.

Radek Diestler (4)

Hudební publicista, rodák z Plzně, byl do roku 2008 redaktorem kulturní rubriky iDNES.cz, staral se zejména o web TV Óčko. Dříve působil v hudebním časopise Rock & Pop či v Muzeu populární hudby. Na kontě má několik knih a stále je novinářsky velmi činný.

Radana Vítková (5)

Vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a FAMU. Pracovala ve Večerní Praze, časopise Ahoj na sobotu, v Dobrém večerníku, spolupracovala s ČRo a Českou televizí. V roce 1995 založila filmový server Biograf a spolupracovala s filmovými časopisy. Autorka dvou dílů knižní série Hvězdy českého filmu. V lednu 2005 zakládala a rok vedla časopis Víno&Styl. Od dubna 2006 pracuje v MF DNES jako editorka v příloze Víkend.

Radan Lášek (6)

Narozen 13. 3. 1968. Autor publikací o vojenských opevněních a vojenské historii, nakladatel, majitel nakladatelství Codyprint.

Rachel Williams (4)

Editorka populárně naučných knih pro děti a mládež.

Rachel Lee (3)

Americká spisovatelka.

Rachel Gibson (4)

Americká spisovatelka, autorka romantických románů.

Rachel Cusk (6)

Britskýá spisovatelka. Narozena 1967 v Kanadě, od r.1974 žije v Londýně. Autorka novel a společenských románů.

Rachel Abbott (6)

Rachel Abbottová se narodila jen kousek od anglického Manchesteru. Pracovala jako systémová analytička, poté si založila vlastní firmu nabízející interaktivní obsah. Roku 2000 společnost prodala a roku 2005 se přestěhovala do italského regionu Marche. Před nedávnem přesídlila na Alderney, jeden z Normanských ostrovů, kde se nyní na plný úvazek věnuje psaní. Její první kniha Only the Innocent se stala mezinárodním bestsellerem a podobně úspěšně si vedl i její druhý román The Back Road.

R. V Fauchar (4)

Ředitel měšťanské a průmyslové školy v Praze 1, spisovatel. V Sadské u Poděbrad vydával časopisy Laboratoř, Radiolaboratoř KNN a Svět práce , autor publikace Moderní fysika . Redigoval knižnice Knihovna nových názorů a Knihovna Laboratoře . Výrazný představitel české SF literatury konce 40. let. První SF román vydal již v roce 1923 – Gill Fox . Je to detektivní příběh o pátrání po geniálním zločinci Gill Foxovi, posazený do severní Afriky budoucnosti, v níž byla zavodněna saharská poušť a přeměněna na prosperující kraj. Pak se Faukner na dvacet tři let odmlčel a další čtyři SF romány napsal společně s Čeňkem CHAROUSEM pod pseudonymem R. V. Fauchar. Faukner je také autorem řady populárně vědeckých publikací s nejrůznější tematikou. V padesátých letech spolupracoval s časopisem Mladý technik, kde také otiskl své poslední SF dílo – povídku Zaspal jsem století . Vypravěč povídky je zasažen elektrickým proudem a procitne o sto let později. Zbytek příběhu již tvoří jen obdivování technických a sociálních vymožeností komunistické utopie.

R. H Quick (2)

R Špirhanzk (1)

Quentin James Reynolds (3)

Americký novinář a spisovatel.

Prokop Drtina (4)

Prokop Drtina byl český právník a politik. Před druhou světovou válkou byl tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše a během ní působil jako jeho blízký spolupracovník a pod pseudonymem Pavel Svatý také jako komentátor českého vysílání londýnského rozhlasu. Po válce se stal ministrem spravedlnosti a byl jedním z demokratických ministrů, kteří v únoru 1948 podali demisi. Jako významný obhájce demokratického zřízení byl po tomto komunistickém puči perzekvován a vězněn. Podpořil Chartu 77. Narodil se v rodině univerzitního profesora Františka Drtiny. Byl členem legendární Dvojky, pražského skautského oddílu. Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu vystudoval v letech 1919–1923 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a poté nastoupil na místo úředníka české finanční prokuratury. Ve dvacátých letech byl činný ve studentském hnutí a v letech 1925–1928 působil jako předseda studentstva Národní strany práce. V letech 1926–1938 byl předsedou klubu Přítomnost, který založil společně s Jaroslavem Drábkem. V roce 1929 místo úředníka české finanční prokuratury opustil a začal pracovat v Kanceláři presidenta republiky. V roce 1936 se stal osobním tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše. Po okupaci v roce 1939 se stal členem odbojové organizace Politické ústředí, 26. prosince 1939 ilegálně emigroval do zahraničí. Během války působil jako politický referent a spolupracovník prezidenta Edvarda Beneše a jako komentátor českého vysílání londýnského rozhlasu. Aby neriskoval perzekuci svých blízkých na území nacistické říše, používal pseudonym Pavel Svatý. V letech 1944–1945 byl členem československé vládní delegace pro osvobozené území a v říjnu 1944 s ní působil na území Slovenska obsazeném povstalci. Po válce byl členem předsednictva Československé strany národně socialistické a poslancem Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Od listopadu 1945 do února 1948 byl ministrem spravedlnosti. V tomto obdo...

printintin (4)

Přemysl Vanke (2)

Přemysl Vanke je český malíř, grafik a ilustrátor. Původně moravský rod drobné úřednické šlechty se v 17. století usadil v Jižních Čechách se sídlem v Ostrolovském Újezdě. Narodil se do rodiny umělecky založeného odborného učitele měšťanských škol a propagátora skautingu v Opavě Václava Jana Vankeho a Marie Dominiky, roz. Tiché v Opavě-Kateřinkách, dětství prožil v Opavě, kde byl také členem a později vedoucím tamního 2. skautského oddílu. Po absolvování obecné školy studoval v letech 1934-1938 České reálné gymnasium v Opavě, maturitu složil po záboru pohraničí v Táboře. V roce 1939 absolvoval jako skautský vedoucí Českou Lesní školu na Sázavě, vedenou zemským náčelníkem Junáka MUDr. Josefem "Akelou" Cyvínem . Myšlenkám skautingu zůstal věrný po celý život, po obnovení Junáka v roce 1989 se podílel na rozvoji estetické výchovy mládeže v jeho kulturní skupině. Od mládí se zabýval sportem, hrou na klavír, kresbou a malbou. V roce 1940 byl zapsán na Umělecko-průmyslovou školu v Praze . Studoval v ateliérech profesorů Františka Kysely a Josefa Nováka. V roce 1959 se oženil s Alenou, roz. Šáchovou z Petrovic u Sedlčan, svatebním svědkem byl jeho spolužák Jiří John. Syn PhDr. Ondřej Vanke, LL.M, MBA, věrný rodinné skautské tradici, se narodil v roce 1961 v Praze. Přemysl Vanke se v Praze hojně stýkal s názorově blízkým, o generaci starším Prof. Josefem Charvátem, s nímž se znal již z předválečného skautingu a který byl jeho sousedem z Ostrovní ulice. V 70. letech rodina zakoupila letní chatu v Bělčicích u Blatné, okolní kraj se stal umělcovou vděčnou inspirací pro krajinářskou tvorbu a podnětem k celoživotnímu přátelství s básníkem a spisovatelem Ladislavem Stehlíkem. Umělecky i lidsky měl blízko ke svým spolužákům a spolupracovníkům, s nimiž ho pojilo celoživotní přátelství, ...

Přemysl Špráchal (6)

Narozen 21.2.1976. Autor regionálních vlastivědných průvodců.

Popprová Andrea (4)

Pondělík Pondělík (1)

Poláček Karel (1)

Pokáč (4)

Hudebník, písničkář a textař, též informatik.

Pjér La Šé'z (3)

Pjér la Šé'z , je klinický psycholog, hudebník, herec a spisovatel. Narodil se 13. března 1963 v Plané u Mariánských Lázní. Vystudoval gymnázium v Kolíně a v roce 1995 dokončil studium psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Třináct let se věnoval pedagogické činnosti na vyšší odborné škole. Provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi, ve které doprovází své klienty na jejich cestě při hledání a realizaci osobní svobody. Věnuje se také přednáškové činnosti. V obou těchto oblastech je inspirován zejména hlubinnou psychologií a dílem C.G. Junga. Záznamy vybraných přednášek jsou dostupné na jeho YouTube kanálu. a v jeho facebookové skupině - viz Externí odkazy níže. Dlouhodobě spolupracuje s Jaroslavem Duškem, s nímž vystupuje v divadelních představeních Čtyři dohody a Pátá dohoda, která hudebně doprovází. Je také jeho jevištním partnerem v improvizačních představeních divadla Vizita. Je aktivním hudebníkem - hraje na kytaru a baskytaru, zpívá, skládá hudbu a texty. Žánrově se jeho hudba pohybuje v širokém rozmezí, od bluesrockového písničkářství přes cover-verze známých bigbítových skladeb, které sám s nadsázkou označuje jako psychedelický bluegrass) až po improvizované artrockové plochy, při nichž hojně využívá looper. Příležitostně hudebně spolupracuje i s dalšími hudebníky, např. s Ondřejem Smeykalem nebo s Pavlem Steidlem. Vydal dvě sólová CD - Vykvetly květy a Písně Dohod . Hudebně vystupuje se skupinami Rakousko-Uhersko a Dopyjem a pudem.... V minulosti byl členem dalších hudebních skupin, např. Dvouletá fáma, Sajkedelik Šraml Bend, První republika. Je spolupořadatelem a programovým ředitelem letního hudebního festivalu Solo Open, který se pravidelně koná v srpnu v Solopiskách u Černošic.

Pippa Grant (4)

Pip Vaughan-Hughes (4)

Pip Vaughan-Hughes se narodil v Londýně, vyrostl v jižním Devonu a studoval středověkou historii na Londýnské univerzitě. Po škole pracoval jako redaktor v literární agentuře. Živil se též jako poslíček na kole, recenzent pokrmů a restaurací, zahradník i majitel restaurace. V současnosti žije se ženou a dcerou ve Vermontu.

Pilar Campos (3)

Španělská malířka, ilustrátorka dětské literatury.

Pieter Bruegel (2)

Pieter Bruegel starší byl vlámský malíř, zakladatel dynastie umělců, jejichž vliv zasahoval až do 17. století. Maloval hlavně žánrové obrazy ze selského života zasazené do svébytně ztvárněných krajin, ale také biblické příběhy, alegorie a další. Je považován za nejvýznamnějšího nizozemského malíře 16. století. Místo Bruegelova narození není písemně doloženo. Má se za to, že to bylo nizozemské město Breda. Před rokem 1551, kdy zde byl přijat do malířského cechu svatého Lukáše, se usadil v Antverpách. Zde byl žákem Clauda Dorisi a Pietra Coecka van Aelst, malíře císaře Karla V. Důvody jeho cesty po Itálii uskutečněné v letech 1551 nebo 1552–1555 mohly ležet jak v dočasné nouzi o zakázky, tak ve snaze seznámit se s italským uměním. V Antverpách v té době připadal jeden malíř asi na 250 obyvatel. Kresbami je doložen jeho italský pobyt v Římě, Neapoli, Messině, Reggio di Calabrii, Palermu a Fondi. Jedinou olejomalbou, inspirovanou italským pobytem, je Pohled na Neapol, namalovaný mezi roky 1558 a 1562. Mnohem větším dojmem na něj zapůsobil přechod Alp. Bruegelův první životopisec Karel van Mander napsal: "V Alpách do sebe Bruegel pohltil všechny ty hory a skály, a když se vrátil domů, vyvrhl je na svá plátna." Zřejmě do počátku 50. let 16. století lze datovat Breugelovu spolupráci s Hieronymem Cockem, rytcem a nakladatelem rytin. Pro jeho podnik "U čtyř větrů" nakreslil po návratu z italské cesty předlohy k několika cyklům rytin. Do roku 1559 se podepisoval Brueghel tak jako všichni jeho potomci, pak ale vynechal ze svého příjmení „h“ a začal se podepisovat jako Bruegel. Roku 1563 se oženil s dcerou svého bývalého učitele Marií Coecke van Aelstovou a přestěhoval se do Bruselu. Soudobé prameny uvádějí, že se tak stalo na přání tchyně, která ho chtěla vymanit z vlivu jeho služky, se kterou dlouhá léta žil. Pravděpodobnější je, že chtěl mít blíže ke kardinálu Granvellovi, předsedovi nizozemské státn...

Pierre Moinot (2)

Moinot Pierre byl nadřízený státní úředník, spisovatel. V roce 1954 obdržel cenu Francouzké akademie Prix du roman za dílo La Chasse Royale , v roce 1964 Cenu knihkupců za román Le Sable vif a v roce 1979 cenu Femina za práci Le Guetteur d´ombre . V roce 1982 byl zvolen do Francouzské akademie na místo Jeana Claira.

Pierre Dufour (5)

Francouzský historik a bibliograf, žurnalista a spisovatel, publikoval pod řadou pseudonymů.

Pierre Daix (4)

Francouzský spisovatel, žurnalista a kritik.

Pierre Cabanne (2)

Francouzský publicista, kritik a historik literatury a výtvarného umění.

Pierre Bergeron (1)

Diplomat francouzského krále Jindřicha IV. Autor cestopisů.

Piero Bianconi (1)

Publikace v oblastech: malířství; renesance; výtvarné umění.

Piere Bianconi (1)

Pierdomenico Baccalario (5)

Italský spisovatel fantasy knih pro mládež, novinář.

Pierce J Howard (3)

Americký filolog, anglista, autor učebnic a psychologických příruček.

Philip; Zimbardo, (3)

Philip H Knight (2)

Americký průmyslník, spoluzakladatel firmy NIKE, filantrop, autor memoárů.