Všichni Autoři a témata

Vladimír Kříž (4)

Narozen 20.7.1948 v Jihlavě. Dr., prozaik, básník, fejetonista, překlad z bulharštiny, aktivní cestovatel a autor cestopisů, čestný člen cestovatelského klubu Hanzelky a Zikmunda GLOBE, žije v San Franciscu v USA..

Vladimír Krajina (1)

Vladimír Krajina byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem. Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho odborným zaměřením byla botanika. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem. Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny. Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu: Antonín Pešl a Václav Holý za PÚ, František Andršt a Karel Bondy za PVVZ a Josef Churavý a Josef Balabán za ON. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě. Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od 15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl v Turnově gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina. Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Te...

Vladimír Kovařík (5)

Publikace o hudební výchově ve školách.

Vladimír Kamínek (1)

Zoolog, spoluautor chovatelských příruček.

Vladimír Kadlec (4)

Prof., JUDr., DrSc., vystudoval právnickou fakultu UK, zabýval se národohospodářstvím, v r. 1966 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické a poté členem ÚV KSČ, v r. 1968 působil jako ministr školství, v r. 1969 rezignoval, r. 1970 byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vydal 14 odborných ekonomických publikací o měnových problémech a o použití matematických metod v ekonomii,

Vladimír Hruška (5)

Narozen 18.12.1966 v Hradci Králové. Daňový expert a poradce. Publikace z oboru daní.

Vladimír Hronský (3)

Vladimír Hronský je uznávaný enológ, poradca, lektor odborných kurzov a autor odborných publikácií. V roku 2000 bol spoluzakladateľom Asociácie somelierov Slovenskej republiky, kde pôsobí ako riaditeľ vzdelávania a degustácií. Je aj výkonným riaditeľom spoločnosti EnoVia, s.r.o., Bratislava.

Vladimír Herbrych (1)

Vladimír Hanzal (5)

Narozen 18. 4. 1954 v Českých Budějovicích. Doc. Ing., CSc., pedagog na katedře ekologie zemědělské fakulty, práce z oboru myslivosti a ochrany přírody.

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimír Habětín (2)

Dětství prožil v obci Karlštejn. Vystudoval učitelství. Nejprve působil jako učitel na základní škole v Srbsku, Karlštejně, ve Zdicích a v Berouně. Před německou okupací byl několik let starostou obce Karlštejn. Za války byl totálně nasazen, po válce pracoval několik let jako školní inspektor na Karlovarsku a jako profesor dějepisu na gymnáziu v Berouně. Později působil jako vysokoškolský pedagog nejprve na Filozofické a Pedagogické fakultě UK a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. Přednášel metodiku výuky dějepisu pro učitele středních škol. Koncem 50. let vedl semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol. Po celé republice založil 14 konzultačních středisek, kde také sám přednášel. Zakladatel pedagogicko-psychologického předmětu psychologie zemědělské práce na katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, kde přednášel pro dálkové studium. Po odchodu do důchodu v 70. letech přednášel také na zemědělských školách v Brně a Nitře. Je pohřben v rodinném hrobě na Karlštejně. Autor odborných prací. Otec geologa Vladimíra Habětína.

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Dyk (3)

Přepravní kontrolor v Dopravním podniku města Brna. Autor revizorských humoresek a příručky o uzení masa a domácích udírnách.

Vladimír Dvořák (2)

Vladimir Čermák (4)

PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.

Vladimír Bureš (4)

Narozen 4.8.1977 v Jaroměři. Ing., Ph.D., práce z informatiky a informačních technologií.

Vladimír Brabec (1)

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Vladimír Bayer (1)

Vladimír Balla (4)

Narozen 8.5.1967 v Nových Zámkoch. Slovenský prozaik, původně ekonom, pracovník státní správy.

Vladimir Aleksejevič Solouchin (5)

Vladimír Aleksejevič Solouchin, rusky: Владимир Алексеевич Солоухин byl ruský sovětský spisovatel a básník, představitel tzv. vesnické prózy.

Vladěna Halatová (6)

Narodila se 9. 3. 1980. Autorka bezlepkové kuchařky.

Vláďa Vytásek (3)

Narozen 14. 10. 1961. Bylinář, léčitel, pěstitel léčivých rostlin, lektor přednášek, autor knihy o bylinách.

Vitus B Dröscher (2)

Celým jménem Vitus Bernward Dröscher. Německý biblista, spisovatel a přírodovědec - biolog v oboru zoologie.

Vítězslava Chrápavá (5)

Pedagožka, spoluautorka matematických učebnic.

Vítězslav Kolek (4)

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Vítěz Kalous (4)

Narozen 1. 8. 1926 v Praze, zemřel 9. 4. 2017 v Praze. Chemik, polarografista, vysokoškolský pedagog, zabýval se biofyzikální chemií se zaměřením na polarografický a elektroforetický výzkum bílkovin. Autor vědeckých publikací a vysokoškolských učebnic.

Vitalij J Tichoplav (4)

Ruský vědec, autor knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Vitalij Aleksandrovič Zakrutkin (3)

Вита́лий Алекса́ндрович Закру́ткин — ruský spisovatel a literární vědec.

Vít Petrů (4)

19. ledna 1944 v Praze Fakultu dětského lékařství UK absolvoval v roce 1967. V roce 1969 nastoupil na I. dětskou kliniku FDL UK v Praze na Karlově, od roku 1971 působil na dětské klinice ve FN Motol. Docentem byl jmenován v roce 1993, jeho habilitační práce nesla název „Vývoj péče o dětské alergiky za posledních dvacet let “. Od roku 1995 pracuje v Nemocnici Na Homolce v Praze, nyní coby vedoucí lékař zdejšího Centra alergologie a klinické imunologie. Zároveň je předsedou České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP. Řadu let organizuje dětské přímořské léčebné pobyty pro alergiky. Je ženatý, má tři děti a sedm vnoučat.

Virginia Ironside (3)

novinářka, spisovatelka, první knihu vydala ve svých dvaceti letech, od té doby jich vyšlo asi 10. Žije se synem v Londýně

Villi Aleksandrovič Petrickij (2)

Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.

Vilis Lācis (5)

Vilis Lācis, rodným jménem Jānis Vilhelms Lāce byl lotyšský spisovatel a komunistický politik. Narodil se v chudé rodině, po škole se živil jako dělník, zejména přístavní. Ve volném čase ovšem psal. Ve 30. letech se v Lotyšsku etabloval jako populární prozaik, proslavil ho zejména román Zvejnieka dēls , který vydal roku 1933, a který z Lācise udělal komerčně nejúspěšnějšího lotyšského prozaika své doby. Ve třicátých letech začal rovněž spolupracovat s tehdy zakázanou Komunistickou stranou Lotyšska. Lotyšská tajná služba jeho aktivity pilně sledovala, ale k postihu nedošlo, především proto, že lotyšský diktátor Kārlis Ulmanis byl velkým fanouškem Lācisova díla a nařídil, aby se perzekuce Lācisovi vyhnuly a velkoryse ho sponzoroval. Lācis na oplátku v tisku chválil Ulmanise, ačkoli nadále zůstával podporovatelem komunistů. Po sovětské okupaci Lotyšska roku 1940 se Lācis stal ministrem vnitra a posléze na velmi dlouhou dobu předsedou lotyšské vlády , která ovšem nebyla rozhodující pozicí v zemi, tou byl předseda Ústředního výboru komunistické strany . Přesto nese část odpovědnosti za postihy zhruba 40 000 Lotyšů v 50. letech. Ani ve funkci premiéra nepřestal psát, stal se nejvzorovějším představitelem tzv. socialistického realismu. Dokonce podle jeho zásad předělával i svá předválečná díla. Klíčovými díly této etapy jeho tvorby byl třídílný román Bouře , Kováři budoucnosti , K novému břehu a Ztracená vlast . Podle jeho románů vzniklo osm filmů. Získal sedmkrát Leninovu cenu a dvakrát Stalinovu cenu. Jeho knihy byly přeloženy do 50 jazyků a je tak nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob. V 50. letech byla jeho díla masivně překládána i do češtiny. Díky tomu je i v České republice dodne...

Vilém Schönfeld (4)

Vilém Schönfeld, známější spíše jako Willy, se narodil 29. března roku 1909 v Chomutově otci Aloisovi a matce Bertě. Měl mladší sestru Janu, která se narodila 6. října 1912. Otec, obchodník s dobytkem, zemřel před začátkem války. Přesné datum jeho smrti neznáme, ale na dochovaných dokumentech je údaj z roku 1939, kdy je Berta Schönfeldová, v té době již deset let nemocná, uvedena jako vdova. Za svým synem přišla v září roku 1938 na jeho pozvání do Prahy. V Praze s rodinami žili také její dva bratři Karel a Viktor Strassovi. Willy Schönfeld pracoval od roku 1935 jako vedoucí Poradny pro volbu povolání, kterou zřizovala Židovská obec a která sídlila v Praze na adrese Jáchymova 63/3. V polovině roku 1939 uvažoval o tom, že se vystěhuje do zahraničí, konkrétně do New Yorku v USA. Pokus o vystěhování se mu však nezdařil. Už měl zabaleno a na seznamu věcí, které si hodlal vzít s sebou, nechyběly ani přístroje psychotechnické poradny pro volbu povolání. Můžeme si tedy udělat částečnou představu o tom, co k práci potřeboval - jednalo se o nejrůznější přístroje, za pomoci kterých se testovala hlavně manuální zručnost a přesnost. 31. října 1941 se Willy oženil s Margit Pimselsteinovou. Zabýval se také grafologií a spolu s dr. Ottou Fantou vydával časopis „Die Schrift“. Byl autorem knihy „Učebnice vědecké grafologie“, kterou v roce 1948 přeložil a vydal Pavel Eisner. Z Prahy do Terezína byl spolu se svou ženou deportován 13. července 1943 transportem Di. Do stejného transportu byla zařazena i jeho matka. Do Osvětimi byli manželé Schönfeldovi deportováni v prosinci roku 1943. Podle vzpomínek své ženy byl Willy v době transportu nemocný. Manželé se dostali do terezínského rodinného tábora a Margit jej chodila navštěvovat a krmit na marodku: „Já chodím se svou miskou polévky až na marodku, kde skomírá můj muž, můj ubohý Vilík. Otekly mu všechny žlázy a jeho krk je téměř tak široký jak jeho hlava. Propukla u něho tuberkulóza a není mu pomoci“. Vilém Schönfeld zemřel v plynové k...

Vilém Santholzer (5)

Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové

Vilém Kudrlička (2)

Narozen 14. 7. 1923, zemřel 9. 4. 2007 v Praze. Šumavský kronikář.

Vilém Jůza (4)

Narozen 13. 6. 1930 ve Znojmě, zemřel 5. 3. 1998 v Ostravě. Historik umění, pracovník Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Vilém Hubka (4)

Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.

Vilém Hons (4)

Narozen 1.7.1890 v Praze, zemřel 17.8.1969 tamtéž. MUDr., profesor fyziologie, práce o fyziologii výživy.

Vil' Vladimirovič Lipatov (4)

Viktor Semenovič Michajlov (4)

Ruský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů.

Viktor Dvorský (4)

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (2)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Vikas Swarup (5)

Indický spisovatel a diplomat, který sloužil v Turecku, USA, Etiopii a Velké Británii.

Victoria Saxon (5)

Americká autorka knih pro děti.

Victoria Hislop (4)

Victoria Hislopová se narodila roku 1959 v Kentu. Dětství strávila v Tonbridge, městečku na jihu Anglie, v ryze ženské domácnosti. Poté, co na univerzitě v Oxfordu vystudovala anglický jazyk a literaturu, se začala věnovat žurnalistice. V roce 2001 debutovala s no-fiction Sink Or Swin a o čtyři roky později publikovala svůj první román The Island. V současné době žije Victoria Hislopová s manželem a dvěma dětmi v Kentu, píše cestovní rubriku pro Sunday Telegrahp, publikuje i v dalších periodicích a dokončuje svůj druhý román The Return.

Victor Margueritte (4)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Victor J Drapela (3)

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Vic Suneson (4)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Vex King (6)

Americký kouč a podnikatel.

Veronika Vieweghová (2)

Narozena 16. 4. 1976 v Roudnici nad Labem. Laktační poradkyně, původním povoláním zdravotní sestra. Manželka spisovatele Michala Viewegha.

Veronika Škvárová (3)

Narozena 1975. Spoluautorka turistického průvodce o poutní cestě k hrobu sv. Jakuba.

Veronika Mistrová (4)

Narozena 1963. PhDr., rusistka, práce a překlady z oboru.

Veronika Matysová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.

Veronika Lacinová (1)

Autorka autobiografického příběhu, též se zabývá merketingem a malováním obrazů.

Veronika Homolová Tóthová (4)

Slovenská TV a rozhlasová reportérka se zaměřením na zpracování vzpomínek lidí, kteří přežili nacistické nebo komunistické věznění.

Věra Talandová (3)

Propagátorka živé stravy, autorka knihy receptů na nevařené pokrmy.

Věra Šalamounová (3)

Autorka kuchařky.

Vera Mutafčieva (3)

Bulharská historička, osmanistka a spisovatelka, zaměřená na socioekonomické dějiny Osmanské říše s důrazem na situaci v Bulharsku.

Věra Mokrá (2)

Narozena roku 1932. Ing., CSc., pracovnice Československé akademie věd. Práce v oboru botaniky.