Všichni Autoři a témata

Astrid Desbordes (5)

Francouzská filozofka, autroka knih o filozofii náboženství a dětských knih.

Ashley Elston (5)

Americká autorka románů pro mládež. Svatební a portrétní fotografka, certifikovaná krajinářka.

Asa Larssonová, (5)

Artúr Sandany (7)

Autor učebnic literární výchovy, čítanek, jazykových učebnic a slovníků.

Arthur Morrison (2)

Britský spisovatel a žurnalista. Autor mnoha detektivních příběhů.

Arthur Herzog (4)

Americký spisovatel a žurnalista.

Arthur E Hales (6)

Narozen 6. 3. 1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10. 6. 2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, autor prací z oboru. Také spisovatel, autor dobrodružných, detektivních, humoristických románů, divadelních a rozhlasových skečů a jedné operety, publicista.

Arnošt Reiser (3)

Narozen 5. 7. 1920 v Praze, zemřel 4. 8. 2015 v New Yorku. Český fyzikální chemik, práce z oboru.

Arnošt Kraus (4)

Narozen 22. 2. 1875 v Rýžovně u Jáchymova, zemřel 25. 4. 1933 v Praze. Hudební skladatel, muzikolog a aranžer.

Arnošt Dittrich (6)

Arnošt Dittrich byl český astronom. Narodil se v rodině finančního rady Hypolita Dittricha a jeho manželky Růženy, rozené Fridrichové . Byl nejstarším z pěti dětí. Dittrich studoval matematiku a fyziku na univerzitách v Praze a Vídni. Poté 18 let vyučoval na středních školách v Jičíně, Třeboni a Praze. V roce 1920 se habilitoval na pražské univerzitě na kosmickou fyziku a začal pracovat na observatoři v Starej Ďale , kde se nejprve zabýval zkoumáním zemského magnetismu. V roce 1927 se stal ředitelem této observatoře. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na pražské univerzitě. Ve svých pracích se kromě astronomie věnoval také otázkám teorie relativity a gravitace. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnošt Dittrich na slovenské Wikipedii.

Arnolt Bronnen (3)

Narodil sa 19. 8. 1895 vo Viedni, zomrel 12. 10. 1959. Prvé dramatické pokusy napísal ešte ako gymnazista, krátko pred vstupom do rakúskej armády a odchode na taliansky front napísal drámy Geburt der Jugend, Recht auf Jugend, Vatermord . V 20. rokoch 20. storočia sa usadil v Berlíne, kde jeho dramatické diela Anarchie in Sillian, Exzesse, Vatermord, Katalaunische Schlacht, Rheinische Rebellen, Ostpolzug inscenovali najvýznamnejší režiséri tých čias . Po nástupe nacizmu boli jeho diela verejne spálené. Veľa rokov pôsobil v nemeckom rozhlase, pre ktorý písal rozhlasové hry. Jeho drámy "N" a Gloriana boli oficiálne odmietnuté. Patril aj k priekopníkom televíznych hier, v nemeckej televízii uviedli jeho prvé diela už v rokoch 1936 a 1937. V roku 1942 mu na osobný Hitlerov príkaz zakázali akúkoľvek verejnú publicistickú činnosť. V roku 1943 sa presťahoval do Rakúska, musel narukovať do wehrmachtu, ale za protinacistické výroky bol zatknutý a väznený. V roku 1945 bol zvolený za starostu mesta Goisern. Po vojne žil v NDR, napísal drámy Die Kette Kolín a Die jüngste Nacht. Zo svojho často protirečivého života sa vyznal v autobiografickom románe Arnolt Bronnen gibt zu Protokol .

Arlen Řeháčková (7)

Narozena 1964. Mgr., pedagožka, autorka učebnic, pracovních sešitů, metodických a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

Arielle Ford (5)

Narozena v roce 1952. Editorka.

Ariane Archambault (4)

Kanadská lingvistka, autorka obrazových slovníků.

Antonín Vranický (5)

Antonín Vranický , známý také jako Anton Wranitzky nebo Antonín Vranický , byl významný český houslista, skladatel a pedagog, který žil v období klasicismu. Narodil se 13. června 1761 v Nové Říši v habsburské monarchii a byl významnou osobností vídeňského hudebního života. Vranický studoval u významných skladatelů své doby, mimo jiné u Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Velmi si ho vážil Ludwig van Beethoven, který mu věnoval své dvě houslové sonáty op. 23 a op. 24 .

Antonín Thein (6)

farář u Sv. Apolináře v Praze, básník homiletik, malíř a povídkář

Antonín Svoboda (6)

Prof. Dr. Ing. Antonín Svoboda byl český vynálezce a počítačový vědec, konstruktér prvních československých samočinných počítačů SAPO a EPOS 1, profesor University of California, Los Angeles. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam. Narodil se v Praze v rodině profesora češtiny. V letech 1925–1931 vystudoval elektrotechnické a strojní inženýrství na ČVUT, roku 1936 ukončil studium fyziky na Univerzitě Karlově a oženil se se spolužačkou a astronomkou M. Joanelli. Na podzim 1936 byl povolán do Československé armády a pověřen prací na protiletadlových zaměřovačích. Roku 1938 začal přednášet matematiku na ČVUT, ale po obsazení Československa nacisty byl spolu se svým spolupracovníkem V. Vandem vyslán Ministerstvem obrany do zahraničí, aby svůj zaměřovač uplatnili proti nacistům. Ve Francii pracoval na Ministerstvu obrany a v prosinci 1939 se manželům narodil syn Tomáš. Brzy nato museli opustit Paříž a po velmi dobrodružné cestě dojeli na kolech do Marseille, kde je měla čekat loď. Plán však nevyšel a z Francie se dostali každý jinak: Vand do Velké Británie, paní Svobodová do USA přes Lisabon a on sám po různých intervencích přes Casablanku až v roce 1941. Pracoval na vývoji protiletadlových zaměřovačů. Nejprve ve firmě ABAX Corporation, ta ale pro podezření ze spolupráce s Němci nakonec nedostala státní zakázky. Roku 1943 byl pozván ke spolupráci na vývoji samočinného počítače do Radiation Laboratory při MIT. Zde pracoval s později slavnými zakladatelskými osobnostmi, jako byl Vannevar Bush a Howard Aiken. Podle jeho návrhu byl realizován mechanický analogový počítač, tvořící součást protiletadlového zaměřovacího systému MARK 56, používaného na amerických válečných lodích od poloviny války po dalších 50 let. Těsně po válce sepsal ještě knihu o kloubových mechanických počítačích. V dubnu 1946 se vrátil do Prahy a do souborné edice vědeckých a technických výs...

Antonín Sosna (4)

Antonín Sosna je český ortoped, dlouholetý přednosta I. ortopedické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména endoprotetice a vývoji kloubních náhrad, jejich klinickým zkouškám a hodnocení. Po mnoho let je členem Vědecké rady 1. lékařské fakulty UK, v 90. letech 20. století byl proděkanem 1. lékařské fakulty UK pro klinické obory. Zastával funkci předsedy České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Je jmenovcem svého otce, MUDr. Antonína Sosny. Jeho manželkou je stomatoložka Helena Sosnová, jeho syn Ondřej a dcera Magdaléna jsou rovněž lékaři. K jeho předkům patří olomoucký rentgenolog MUDr. Josef Krč, popravený za odbojovou činnost během heydrichiády.

Antonín Slavíček (5)

Antonín Slavíček byl český impresionistický malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903-1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise . Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na konci života maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten. Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova . Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka . Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. V roce 1888 pravděpodobně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do o...

Antonín Skrbek (4)

Narozen 8.10.1905, zemřel 30.7.1985. Ing.arch., dr., profesor dopravního stavitelství a vysoké školy železniční, práce z oboru.

Antonín Procházka (5)

Narozen 5. 6. 1882 ve Vážanech u Vyškova, zemřel 9. 6. 1945 v Brně. Malíř, ilustrátor, grafik, odborný publicista.

Antonin Petrovič Ladinskij (3)

Antonin Petrovič Ladinskij, rusky: Антонин Петрович Ладинский byl ruský sovětský básník tzv. první vlny emigrace, blízký tzv. pařížské nótě, autor populárních historických románů o Římské říši, Byzancii a Kyjevské Rusi. Svou volnou trilogii věnoval historii Kyjevské Rusi. Narodil se v rodině úředníka Pskovské gubernie. Studia na právnické fakultě Petrohradské univerzity předčasně ukončil, když odešel jako dobrovolník na frotnu 1. světové války. Během občanské války byl v Bílé armádě, kde postoupil až do hodnosti podporučíka. Po těžkém zranění se v roce 1920 evakuoval do Egypta, odkud v roce 1924 odjel do Paříže. Vystřídal spostu profesí, od 20. let pracoval jako telefonista v redakci novin, což mu umožnilo se cele zasvětit literární práci. Jakožto dopisovatel v 30. letech vykonal několik cest po Evropě a Blízkém Východě. Jeho básnické sbírky byly vysoko ceněny, jeho styl byl přirovnáván k neoromantismu. V 2. polovně 30. let vydal dva historické romány XV легион a Голубь над Понтом . Během 2. světové války sbíral materiál pro romány o Anně Jaroslavně a Vladimiru Polomachovi a zaujal aktivní prosovětskou pozici. V roce 1946 dostal sovětské občanství a v roce 1950 byl deportován z Francie, nějakou dobu pak žil v NDR, kde pracoval jako překladatel v jednom podniku v Drážďanech. V roce 1955 se vrátil do Moskvy. Debutoval svými historickými romány, které v SSSR vyšly pod názvy В дни Каракаллы a Когда пал Херсонес . V roce 1961, krátce před svou smrtí, byl přijat do Svazu spisovatelů. Knihy Анна Ярославна — королева Франции a Последний путь Владимира Мономаха vyšly po...

Antonín Páv (1)

Doktor Antonín Pavlíček pochází z Brna, kde také absolvoval základní a střední školu. Po maturitě nastupuje na Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, kde absolvuje bakalářský obor informatika , pro své magisterské studium si zvolil Katedru informačního a znalostního inženýrství a od roku 2003 nastupuje na Katedře systémové analýzy jako interní doktorand. Od září 2005 zde působí také na pozici asistenta, garantuje dvojjazyčný předmět 4SA526 – Nová média / New media, vypomáhá s výukou předmětu SA320 – Informační systémy a 4SA411 – Organizace a informace. Ještě během studia na akademické půdě své Alma mater působil také ve fakultním a posléze dokonce celouniverzitním Akademickém senátu. V letech 2002 – 2006 zastával funkci studentského tajemníka rektorky VŠE. Od roku 1998 paralelně studuje na Karlově univerzitě, Fakultě sociálních věd. Bakalářskou práci zde obhájil v roce 2002, v roce 2004 absolvuje s červeným diplomem také magisterský cyklus v oboru „Mediální studia“. Na podzim 2005 získává za disertační práci „Anonymity on the internet and its consequences„ doktorát. V roce 2003 získal výběrové stipendium od The Fund for American Studies, díky kterému absolvoval letní semestr na prestižní Georgetown university ve Washingtonu, DC. V rámci programu Erasmus/Sokrates odjel do Velké Británii, kde na Loughborough University napsal pod vedením prof. Murdocka diplomovou práci. Během doktorského studia VŠE působil od ledna do srpna 2006 na partnerské univerzitě Instituto Technologico Autonomo de México, kde na katedře Telematiky přednášel kurz „Tópicos selectos de comunicacion“. V roce 2007 byl Vysokou školou ekonomickou vyslán na půlroční stáž do Knowledge Management Centre, Multimedia University v Kuala Lumpur. Času zde stráveného využil nejen pro odbornou práci a napsáni skript, ale také k poznání exotických krás jihovýchodní Asie. V roce 2011 pak krátce přednáší na univerzitě v Ukrajinské Vinnitci. Dr. Pavlíček hovoří ply...

Antonín Novotný (7)

Antonín Josef Novotný byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech čp. 28 a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména „Antonín Josef“. Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí , v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho celoživotní zálibou byl mariáš, který hrál i ve své rezidenci na Orlíku. Také při dlouhotrvajících letech na zahraničních cestách se této zábavě věnoval. Jeho partnerem byl obvykle Václav David , Jiří Hendrych a Ladislav Novák . Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením . Když zemřel prezident Antonín Zápotocký, čekalo se, že novým prezidentem bude Viliam Široký. V Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Československá kom...

Antonín Mokrejš (4)

Narozen 9. listopadu 1932 v Otaslavicích u Prostějova. Filosof, pracovník Filosofického ústavu, práce z oboru. PhDr., CSc.

Antonín Mazač (5)

Antonín Mazáč pochází ze západočeského Chodova. Tam začaly i jeho první spisovatelské krůčky, se kterými přišla i láska k americké drsné detektivní škole. První literární zkušeností byly účasti v regionálních soutěžích. Výsledkem bylo vítězství v soutěži Prvotiny, ale také spoluúčast na povídkové knize Hledá se autor bestselleru – povídky 2011 pod záštitou Konta Paraple Zdeňka Svěráka, přičíst lze také vítězství v soutěži O nejlepší detektivku roku 2012, vyhlášenou časopisem Lemurie. V současné době se věnuje především psaní románů a má pod záštitou literární soutěž ČESKÁ LUPA. V roce 2014 autorovi vyšel v nakladatelství Beletris triptych detektivních novel Noční Tep, následovala kniha Křest ohněm a po ní detektivní román Letargie . V roce 2019 žánrově odbočil hororem Tři kříže.

Antonín Matějka (5)

Narozen 1944. Novinář, hudební textař, spisovatel literatury pro děti a mládež.

Antonín Langhamer (7)

Antonín Langhamer . Výtvarný teoretik, vědecký pracovník v oboru skla a bižuterie, stati a redakční činnost v oboru.

Antonín Kolek (7)

Antonín Kolek  byl český pedagog, historický beletrista, fejetonista a autor historických pojednání zaměřený tematicky zejména na dějiny jižní Moravy s velkým důrazem na kartografii. Působil jako učitel na měšťanských školách v Charvátské Nové Vsi u Břeclavi , Ždánicích u Kyjova , Zlechově u Uherského Hradiště , Mokré u Brna a Rosicích . Napsal mnoho novinových a časopiseckých článků . Významné jsou jeho studie o obcích Bošovice, Čejkovice, Mutěnice, Žarošice aj.

Antonín Horák (3)

Své dětství prožil v obci Spytihněv na Zlínsku. Často pomáhal při polních pracích, kde se poprvé seznámil s historií. Po každoroční orbě rozlehlých lánů nalézal stovky hliněných střepů s různými motivy. Jak tvrdil jeho otec, šlo o pozůstatky prastarého osídlení, která se dodnes nacházejí po celém údolí řeky Moravy a přítoku Dřevnice. Soutok obou řek zřejmě tvořil kdysi významný bod celé oblasti. V posledních 20 letech svého života se Horák intenzivně věnoval původu zvukového písma. Své objevy popsal v knize O Slovanech úplně jinak. Co je však méně známé, na překladech původního „praslovanského“ písma spolupracoval s Ing. Petrem Kovářem. Společně konzultovali a upřesňovali význam jednotlivých znaků. Zejména Petr Kovář pak intenzivně vyhledával a dokumentoval nová místa se znaky původního „praslovanského“ písma. Původních písemných záznamů neolitických „praslovanů“ se zachovalo velké množství po celé zeměkouli. Takových nápisů, pokud byly ryty do keramiky, hlíny a kamene, se zachovaly tisíce ve všech světových kulturách.

Antonín Grác (7)

Narozen 6.6.1894 v Podbřežicích u Vyškova, zemřel 1969. Učitel, přírodovědné práce.

Antonín Brousek (6)

Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...

Antonín Borovička (3)

Narozen 4. listopadu 1895 - zemřel 3. prosince 1968 Český kapelník a skladatel.

Antonín Benjamin Svojsík (4)

Antonín Benjamin Svojsík byl český pedagog a zakladatel českého junáctví. Výrazným způsobem ovlivnil celý český skauting. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík , se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík , bývalý četnický strážmistr, soudním zřízencem. Po otcově smrti se matka Ludmila roz. Havlíková z Dobřichovic přestěhovala do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý středoškolský profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec samostatně nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu Základy junáctví, do které přispěla řada dalších spisovatelů a středoškolských profesorů – M. Aleš (nakreslil o...

Antonín Bartušek (7)

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Anton Zischka (5)

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Anton Rákay (7)

Slovenský lékař, ftizeolog, autor prací z oboru, též autor beletristických děl.

Anton Macko (7)

Narozen 12.6.1912 v Antoli pri Banskej Štiavnici. Slovenský pedagog, publikuje o estetické výchově mládeže, funkcích výtvarné výchovy, o dětské tvořivosti a o ilustracích dětské literatury.

Anton Hlinka (7)

Anton Hlinka byl slovenský římskokatolický aktivista, významná osobnost exilu, katolický kněz, teolog a filozof, salesián, univerzitní profesor, publicista a překladatel. Sedm tříd studoval na gymnáziu v Trnavě a oktávu v Galantě, kde roku 1948 odmaturoval. Na pokyn svých salesiánských představených, zejména Ernesta Macáka, emigroval v létě 1951 do Rakouska a o několik měsíců později do Itálie. V roce 1952 přijal kněžské svěcení. Absolvoval studium teologie, filozofie a psychologie postupně v Turíně, Vídni a v Římě. V letech 1958 až 1967 přednášel filozofii v salesiánských seminářích ve Vídni, Kolíně nad Rýnem a v Catanii. V roce 1961 získal v Římě doktorát filozofie obhajobou práce "Die theologischen Grundlagen der Bildungslehre Theodor Litts", která později vyšla i tiskem. V letech 1967–1971 působil jako studentský kaplan v Miláně. Následně opustil vědeckou a pedagogickou dráhu a nastoupil do rozhlasu Svobodná Evropa na místo redaktora nábožensko-kulturních programů, kde působil až do roku 1990. Později z vlastní iniciativy převzal i vysílání v Hlasu Ameriky a v Radiu Stefanus, v nichž působil jako dopisovatel a redaktor až do roku 1990. Hlinka zredigoval přes 25 knih pro Slováky v zahraničí a doma. V roce 1991 se vrátil na Slovensko a vyvíjel intenzivní spisovatelskou, publicistickou a kazatelskou-pastorační činnost, přičemž hojně využíval rozhlas a televizi. V srpnu 1991 obnovil Slovenskou katolickou akademii a byl zvolen jejím rektorem. V rámci ní se pořádaly přednáškové kurzy a rozvíjela se činnost pro katolickou inteligenci v odborných sekcích. Jako vysokoškolský pedagog se v roce 1995 habilitoval na docenta na Cyrilometodějské teologické fakultě UK v Bratislavě a v roce 1997 se stal profesorem filozofie na Filozofické fakultě UKF v Nitře. V letech 1996–1999 přednášel na Filozofické fakultě Univerzity sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě. V roce 1997 mu byl prezidentem republiky udělen Řád Andreje Hlinky I. třídy....

Anthony O'Neill (3)

Narodil se v australském městě Melbourne, ale žije ve skotském Edinburghu. Píše kriminální příběhy, ale i fikční romány s přídavkem fantasy či sci-fi.

Anthony E Zuiker (4)

Anthony E. Zuiker je tvůrce a výkonný producent amerických seriálů Kriminálka Las Vegas, Kriminálka Miami a Kriminálka New York. V roce 2007 obdržel cenu Big Brother Award Austria 2007 v kategorii komunikace a marketingu. Nové školní divadlo v Las Vegas nese jeho jméno - Anthony Zuiker Theatre.

Annie Ernaux (6)

Francouzská prozaička a profesorka literatury.

Annie Auerbach (7)

Americká spisovatelka.

Annette Langenová, (4)

AnneLise Sorenson (4)

Spisovatelka, editorka a reportérka, autorka turistických průvodců.

Anneliese Eckert (4)

Anne Kristine Stuart (5)

Anne Grahame Johnstone (2)

Anglická ilustrátorka knih pro děti, ilustrovala společně se svou sestrou Janet Grahame Johnstone.

Anne Gatti (1)

Anne Bacus-Lindroth (5)

Francouzská psycholožka, autorka knih o výchově.

Annamária Brathová (6)

Anna Ziegloserová (5)

Anna Ziegloserová-Mimrová, v matrice Anna Josefa, byla česká spisovatelka, dramatička, herečka a redaktorka, manželka nakladatele a novináře Jana Zieglosera. Jejími rodiči byli Antonín Mimra, soustružník v Plzni, a Marie Mimrová-Fryšová. Narodila se jako pátá ze šesti dětí, jejími sourozenci byli Antonín Mimra , Eustach Mimra , Prokop Mimra , František Mimra a Marie Anna Mimrová . Studia Anny Ziegloserové-Mimrové byla soukromá. Od mládí byla v řadách žen usilujících o rovnoprávnost. Od roku 1903 redigovala se svým mužem nakladatelem Janem Ziegloserem revui českých žen Ženský obzor. Za první světové války byla pod policejním dozorem, neboť její muž byl dvakrát vězněn z politických důvodu . Anna pomáhala ukrývat se „politicky podezřelým“ Čechům a Jihoslovanům v pražských nemocnicích. Byla členkou výboru beletristů Máj, Svatoboru, Sokola a Ochranných jednot. Psala do Národních listů, Národní politiky, Zvonu aj. Kromě prózy psala též divadelní hry a pracovala ve filmovém oboru. Za druhé světové války byla popravena nacisty na kobyliské střelnici. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Anna xx Johannsen (7)

Anna Vášová (6)

Dramaturgyně, producentka dokumentárních a dětských pořadů ČT. Též spoluautorka knih pro děti.

Anna Šimanová (5)

Spoluautorka učebnice "Slabikář", pro první ročník ZŠ.

Anna Masaryková (5)

Anna Masaryková byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové. Po maturitě na gymnasiu v Praze studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii , srovnávací dějiny literatury a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách. Pracovala jako archivářka SVU Mánes a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu . Poté byla přednostkou Oddělení 19. století , Grafické sbírky a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století a Grafické sbírky . Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi a Josefu Mařatkovi , sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie . Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.

Anna Marienková (7)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Ann Ward Radcliffe (5)

Anglická spisovatelka, představitelka gotického románu.

Anita Blahušová (4)

Anitu Blahušovou zajímaly rostliny už od malička, s přibývajícím věkem ji záliba v pěstování neopustila, její hobby však na čas zastínil zájem o jazyky a mezinárodní vztahy. Po studiích na Vysoké škole ekonomické se věnovala svému oboru v Belgii, a možná právě tam, v zemích Beneluxu, a v těsné blízkosti Velké Británie, kde se udávají trendy v moderním zahradničení, si uvědomila, že jde o zábavu vhodnou pro všechny generace. Po návratu do Čech se pustila do dalšího studia, tentokrát už v oboru zahradnictví, a na svém malém balkoně začala se sázením. Anita věří, že si příroda dokáže pomoci nejlépe sama, a proto vyznává přírodní principy zahradničení. Má dvě malé dcery a i kvůli nim si nedávno pořídila první vlastní zahradu – své působení tedy v brzké době hodlá přesunout z květináčů do volného prostoru.

Angie Thomas (7)

Americká spisovatelka a hudebnice.