Všichni Autoři a témata

Hans-Peter Bauer-Böckler (3)

Německý novinář, autor knih z oboru stavebnictví a bydlení.

Hans-Joachim Lang (2)

Hans-Joachim Lang, narozen 1951 ve Speyeru, vystudoval v Tübingenu germanistiku, kulturologii a politologii. V roce 1980 promoval . Od roku 1982 pracuje jako redaktor listu Schwäbisches Blatt, v roce 1989 získal cenu Wächterpreis der deutschen Tagespresse, přednáší na univerzitě v Tübingenu. Za svou knihu Die Namen der Nummern dostal v roce 2004 cenu Fondation Auschwitz v Bruselu a v roce 2008 mu lékařská fakulta univerzity v Tübingenu udělila Medaili Leonharta Fuchse. V roce 2009 vydal svou druhou knihu Als Christ nenne ich Sie einen Lügner. Theodor Rollers Aufbegehren gegen Hitler .

Hans-Dieter Otto (4)

Narozen v Berlíně, právník, autor detektivních a historicko-biografických knih.

Hans Späth (3)

Hans Reichardt (2)

Autor dětské naučné literatury o historii.

Hans Magenschab (2)

Hans Magenschab narozen 1939, studoval práva a politické vědy ve Vídni a v Salcburku. Je novinář a autor řady televizních pořadů, působí jako šéfredaktor listu Furche a politického magazínu Wochenpresse. Do roku 2004 řídil tiskový a informační odbor prezidentské kanceláře a byl tiskovým mluvčím rakouského spolkového prezidenta.

Hans Eiber (5)

Německý lesní inženýr, autor příruček pro rybáře.

Hans Driesch (3)

Hans Adolf Eduard Driesch byl německý biolog, evolucionista a filosof, zakladatel moderního vitalismu. Driesch studoval od roku 1886 ve Freiburgu u A. Weismanna, od roku 1887 v Jeně zoologii u E. Haeckela a botaniku. Od roku 1889 studoval mořskou biologii v Plymouthu, na výpravách do Indie a na ostrov Hvar a od roku 1891 pracoval na zoologické stanici v Neapoli. Od roku 1900 přednášel v Heidelbergu, od roku 1907 byl profesorem přirozené teologie v Aberdeenu , kde také napsal své hlavní dílo „Filosofie organického“ . Od roku 1909 přednášel přírodní filosofii v Heidelbergu, od roku 1911 v Kolíně nad Rýnem a od roku 1921 filosofii v Lipsku. Zabýval se také parapsychologií a roku 1933 byl nacisty předčasně penzionován. Drieschova vědecká kariéra začala už v Neapoli, kde studoval zejména zárodky ježovek a podařilo se mu oddělit první rozdělené buňky jejich zygot. Studium jejich dalšího vývoje inspirovalo jeho vitalismus. Původně se totiž domníval, že z každé z nich se vyvine příslušná část organismu, k jeho překvapení se však každá vyvíjela k celku organismu. Z toho Driesch odvodil, že každá buňka zárodku je předem naprogramována ke svému cíli – dospělému organismu – podobně, jak to předpokládala Aristotelova entelechie. Základním rysem organismu je tedy jeho celistvost a zaměřenost k cíli, jak se projevuje např. v dorůstání orgánů nebo v reprodukci. Drieschův vědecký a filosofický vitalismus vyvolal značnou kritiku jednak z hlediska pozitivismu, jednak ze strany novokantovství. Když se v pozdějším věku věnoval stále víc parapsychologii, byl vědeckou obcí odmítnut. Nicméně k některým z jeho náhledů se později vrátila molekulární biologie nebo teorie autopoiesis chilského biologa H. Maturany.

Hans Blickensdörfer (2)

Hans Blickensdörfer začal svou kariéru jako sportovní novinář v roce 1948.Později působil jako redaktor v Stuttgarter Zeitung . Jako dlouholetý šéf sportovní redakce ve Stuttgarter Zeitung a jako dopisovatel pro francouzský L'Equipe Blickensdörfer vytvořil zcela nový styl sportovní žurnalistiky.

Hans Albert Förster (3)

Německý horolezec, spisovatel a ilustrátor.

Hans - (4)

Hanneke van Dijk (4)

Autorka působí jako odborná publicistka v oboru ekologie a péče o životní prostředí. Pravidelně přispívá do holandských i zahraničních časopisů, organizuje zahradnicky orientované poznávací cesty a píše příručky a průvodce po významných zahradách.

Hanna Vollrath (2)

Německá historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na dějiny středověku.

Hanna Ożogowska (3)

Polská spisovatelka pro děti a mládež, autorka čítanek a překladatelka z ruštiny.

Hana Urbancová (4)

Ing., PhD., vysokoškolská pedagožka v oboru strategického managementu a vedení lidí v organizacích, zabývá se problematikou vzdělání a udržení znalostí pracovníků organizací a podniků.

Hana Synková (4)

Mgr. Hanka Synková po borrelióze změnila zaměstnání i životní styl. Když už jí medicína neuměla pomoci, snažila se nalézt cestu ke zdraví z únavového syndromu, a to metodou pokusů a omylů. Studovala, cvičila, meditovala, poznávala bylinky, ochutnávala, vařila ...

Hana Novotná (5)

Narozena 21.3.1958 v Novém Městě na Moravě. Keramička.

Hana Nová (6)

Hana Nováková, PaedDr. Nar. 1944, vystudovala na FTVS Karlovy Univerzity v Praze. Je doktorkou pedagogiky, 23 roků pracovala ve Výzkumném ústavu tělovýchovném v Praze. V současnosti je samostatnou odbornou pracovnicí – specialistkou v Laboratoři sportovní motoriky FTVS UK. Oborem jejího dlouholetého zájmu je diagnostika motorických funkcí.

Hana Motyčková (5)

Narozena 15. 4. 1948 v Praze. Ilustrátorka, fotografka, překladatelka z němčiny, autorka knih o přírodě.

Hana Lundiaková (3)

Narozena 1978 v Broumově. Hudebnice, spisovatelka a recenzentka, fotografka. Hraje na akordeon, píše povídky.

Hana Košková (6)

Prvé verše, predovšetkým v duchu dobových socialistických ideálov, publikovala od začiatku 70. rokov 20. storočia v časopisoch Romboid, Slovenské pohľady, Nové slovo a i. a v zborníkoch mladej poézie a prózy . Knižne debutovala v roku 1976 zbierkou Pod teplom krvi. Venuje sa v nej najmä typicky „ženským“ témam . Protiváhu tejto intímnej sféry tvorí makrosvet dejín, konkrétne Povstania, ktoré autorka prezentuje transponovane z rozprávania otca a starších. V druhej zbierke Spojitosť spracovala na pozadí zážitkov z vlastného detstva tradičné motívy rodiny, dedinského prostredia a medzigeneračných vzťahov. Súbor týchto lyricko-reflexívnych básní venovala svojmu otcovi. Kritický pohľad na neduhy súvekej spoločnosti prezentovala v básnickej zbierke Spätné zrkadlo, ďalšie básne s dôrazom na etický a existenčný rozmer vo sfére medziľudskej komunikácie sústredila do knihy Tvár pri tvári. Problematiku životných peripetií súčasnej ženy priblížila v introvertnejšie ladenej zbierke lyrických miniatúr Vnútrozemie. V podobnom duchu sú napísané aj jej ďalšie zbierky intímnej poézie Záhrada, zviera vo mne a Náhrdelník z hrdličiek. Koškovej poetické dielo nateraz uzatvára básnická zbierka Súrodenci zo sna. V nej rovnako ako v predchádzajúcich zbierkach dominuje pohľad ženy na svet. Autorka z poetologického hľadiska preferuje voľný verš. V jej poézii nájdeme básne občianskej lyriky s prvkami satiry, sarkazmu a irónie, ako aj introvertnejšie ladené zbierky intímnej poézie. Venuje sa aj prekladateľskej činnosti , recenzistike a kritike.

Hana & Dana (2)

Haleakala Hew Len (4)

Havajský klinický psycholog, autor prací o havajském učení Ho'oponopono, o problematice a odstraňování stresů.

H. P Willmott (3)

Britský vojenský historik a vysokoškolský pedagog zaměřený na válečné dějiny 20. století.

H. J Eysenck (3)

Britský psycholog německého původu.

H. G Hawes (5)

Německý spisovatel westernů a dobrodružných románů.

Gytha Lodge (3)

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

Győrgy Lukács (6)

György Lukács byl židovsko-maďarský marxistický filosof a literární kritik. Mnozí jej považují za spoluzakladatele západní marxistické tradice. Přispěl k obohacení idejí materialistického názoru a třídního uvědomění marxistické filosofie a teorie. Jeho literární kritika byla ovlivněna realismem a románem jako literárním žánrem. Během Maďarského povstání v roce 1956 byl krátce ministrem kultury vlády Imre Nagyho. Lukácsovo plné jméno v němčině bylo Georg Bernhard Lukács von Szegedin a v maďarštině Szegedi Lukács György Bernát, známý je však pod svým vydavatelským jménem Georg nebo György Lukács. Narodil se v roce 1885 jako Löwinger György Bernát v zámožné budapešťské židovské rodině. Jeho otec Jószef Löwinger byl investiční bankéř, jeho matkou byla Adele Wertheimer . Mladý Lukács studoval na univerzitách v Budapešti a Berlíně, titulu PhDr. dosáhl už v roce 1906. Během studia budapešťské univerzity dovedlo Lukácse členství v různých socialistických kroužcích k anarchosyndikalistovi Ervinu Szabó, který ho seznámil s pracemi George Sorela. Lukácsův názorový postoj byl v té době modernistický a antipozitivistický. V letech 1904-1908 se podílel na práci divadelní skupiny, která uváděla hry Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Gerharta Hauptmanna aj. Před první světovou válkou strávil Lukács hodně času v Německu. Roku 1906 a opět v letech 1909–1910 studoval v Berlíně, kde poznal Georga Simmela a roku 1913 v Heidelbergu, kde se spřátelil s Maxem Weberem, Ernstem Blochem a Stefanem Georgem. Idealismus, který Lukács v té době podporoval byl svázán s kantismem jako dominantní filosofii německých univerzit, ale také s Platónem, Kierkegaardem, Diltheym a Dostojevským. Jeho práce Duše a formy a Teorie románu byly publikovány roku 1910, resp. 1916. V r. 1915 se Lukács vrátil, spolu se svou první ženou, ...

Guzel' Šamilevna Jachina (5)

Ruská spisovatelka a scenáristka píšící rusky.

Gustave Doré (4)

Paul Gustave Doré byl francouzský umělec, rytec a ilustrátor. Doré primárně pracoval také s dřevorytem a ocelorytem. Doré se narodil ve Štrasburku a v roce 1847 byly vydány jeho první ilustrované příběhy. Nejprve pracoval jako literární ilustrátor v Paříži, kde byl pověřen ilustrovat práce od Françoise Rabelaise, Honorého de Balzaca, Johna Miltona a Danteho Alighieriho. Velký úspěch sklidila nově ilustrovaná Anglická bible z roku 1866, která byla poprvé vystavena v roce 1867 v Londýně. Doré ilustroval nejrůznější knihy až do své smrti v Paříži v roce 1883. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise. Za svůj život ilustroval Doré více než 90 knih či jiných materiálů. Mezi jeho nejvýznamnější patří Danteho Božská komedie , v roce 1863 Don Quijote od Miguela de Cervantese nebo v roce 1866 Ztracený ráj od Johna Miltona. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gustave Doré na anglické Wikipedii a Gustave Doré na německé Wikipedii.

Gustave Aimard (6)

Gustave Aimard byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž převážná část se dá zařadit do žánru westernu. Gustave Aimard, vlastním jménem Olivier Gloux, se narodil roku 1818 v Paříži. Jako dvanáctiletý se nechal najmout jako plavčík na rybářskou loď. Stal se námořníkem a během svých plaveb se nechtěně stal svědkem lokálních válek v Turecku, na Kavkaze a v Jižní Americe. Při pobytu v Jižní Americe dezertoval z lodi a potloukal se po brazilských pampách, v Texasu a v Mexiku. Po nástupu Napoleona III. k moci byl nucen kvůli své aktivní účasti v revoluci z roku 1848 odjet jako účastník geografické expedice do Jižní Ameriky. Po návratu do Francie začal psát pod pseudonymem Aimard dobrodružné knihy, jejichž náměty vytěžil ze svých cest. První román Zálesáci z Arkansasu vydal roku 1858. Během francouzsko-pruské války v roce 1870 působil jako velitel domobrany. Kolem roku 1881 se začala u psychicky vyčerpaného Aimarda projevovat duševní porucha, která se neustále prohlubovala. Nakonec musel být Aimard hospitalizován v ústavu pro choromyslné u Svaté Anny v Paříži, kde také roku 1883 zemřel. Aimard patří k nejplodnějším francouzským romanopiscům 19. století. Jeho dílo čítá 119 titulů, přičemž některé z nich psal po vzoru Alexandra Dumase staršího společně se spolupracovníky ve své továrně na romány. Ve svých knihách, odehrávajících se převážně na mexicko-americkém pohraničí, využil velké množství autobiografických prvků a na mnohých je znát vliv amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera a jeho Příběhů Kožené punčochy. To, že psal pro nejméně náročnou vrstvu čtenářů, se pochopitelně podepsalo na kvalitě některých jeho děl , přesto je úspěch nejlepších Aimardových knih dodnes trvalý. K nejznámějším Aimardovým románům patří: Bohužel, u některých českých titulů se nepodařilo zjistit, o které originální Aimar...

Gustav Hájek (7)

Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Gustaf af Geijerstam (6)

Švédský romanopisec. Mnoho z jeho prací byly přeloženy do němčiny

Gusta Fučíková (5)

Gusta Fučíková, rozená Gusta Kodeřičová , byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byla manželkou komunistického novináře a odbojáře Julia Fučíka popraveného za 2. světové války.

Günther W Gellermann (2)

Německý historik a politolog, publikace z oboru.

Guillermo del Toro (4)

Guillermo del Toro Gómez je mexický filmový režisér a scenárista. Věnuje se vědeckofantastickému a horrorovému žánru. O film se začal zajímat už jako osmiletý, jeho inspirátorem byl filmový maskér Dick Smith. Absolvoval Centro de Investigación y Estudios Cinematográficos v Guadalajaře, natáčel krátkometrážní filmy ve vlastní produkční společnosti Necropia. V roce 1986 spoluzakládal Guadalajarský filmový festival. Koncem osmdesátých let režíroval spolu s Alfonsem Cuarónem mysteriózní televizní seriál La Hora Marcada. Díky úspěchu filmu Stroj času získal angažmá v Hollywoodu. Zfilmoval komiks Hellboy , akční film Blade 2 natáčel v Praze. Film Faunův labyrint, spojující dětský pohled na občanskou válku ve Španělsku s prvky fantasy, získal v roce 2007 nominaci na Oscara. Žije ve městě Agoura Hills s manželkou Lorenzou Newtonovou a dvěma dětmi. V roce 2009 vydal román o upírech Nocturna. Je autorem počítačové hry Hellboy: The Science of Evil, režíroval úvodní scénu XXIV. čarodějnického dílu animovaného seriálu Simpsonovi.

Gudrun Pausewang (4)

Gudrun Pausewang byla německá spisovatelka a učitelka, pocházející z Česka, která vydala 78 knih, z toho 22 pro dospělé, 20 pro děti do deseti let a zbytek pro náctileté. Gudrun se narodila 3. března 1928 v domku za Mladkovem jako nejstarší ze šesti dětí. Její matka byla učitelka v mateřské školce a otec hospodář, syn ředitele místní školy. Gudrunina mladší sestra, Freya Pausewang , se později stala právničkou a spisovatelkou. Její rodina věřila na alternativní styl života, kterým se snažila žít. Po vystudování základní školy začala navštěvovat střední dívčí školu. Její otec zemřel ve druhé světové válce, když jí bylo patnáct. Po skončení války utekla celá rodina do západního Německa. Zde nastoupila Gudrun na střední školu ve městě Wiesbaden, kterou úspěšně absolvovala roku 1948. Poté začala studovat pedagogickou školu ve Weilburgu. Od roku 1956 učila pět let v německých školách v Chile a dva a půl roku ve Venezuele. V té době procestovala i velkou část Střední a Jižní Ameriky. Koncem roku 1963 se vrátila do Německa a začala učit na základní škole. O čtyři roky později, tedy v roce 1967, se do Latinské Ameriky vrátila se svým manželem Hermannem Wilcke, kde následujících pět let učila na německé škole. V roce 1972 se rozhodla vrátit se do Německa spolu se svým dvouletým synem. Od tohoto roku pracovala až do důchodu v roce 1989 jako učitelka. Po tom, co odešla do důchodu se začala věnovat i čtení na školách. Gudrun původně psala pouze pro dospělé, až později se rozhodla i pro psaní knih pro děti, které v současnosti tvoří většinu jejích děl. Její knihy se zabývají především problémy zemí třetího světa. Rovněž podporuje ochranu životního prostředí a zakázání jaderných elektráren. Některé z jejích knih se zaobírají i homosexuály. Jedna z jejích nejpopulárnějších knih je Vzpomínám na rozinkovou louku, ve které Gudrun sepsala své vzpomínky na rané dětství a válku. Další známá kniha, Mrak, pojednává o dívce, kte...

Grigorij Jakovlevič Baklanov (4)

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Greta Thunberg (4)

Švédská klimatická aktivistka.

Gregg Loomis (3)

Americký právník a spisovatel.

Grazyna Fosar (4)

Německá publicistka, zabývá se záhadami vesmíru a lidské mysli, tvoří autorskou dvojici s Franzem Bludorfem. Grazyna Fosar studovala fyziku a astrofyziku, zaměřuje svůj výzkum na post-kvantovou fyziku vědomí, geomantie a environmentální dopady elektromagnetických frekvencí. Franz Bludorf studoval matematiku a fyziku. Po práci v oblasti vědy a výzkumu se dále vzdělával jako naturopath a hypnotherapist. Žijí a pracují v Berlíně. Od roku 1989 jsou redaktoři časopisu kontext. Jsou autoři několika knih o populární vědě a mezinárodních vědeckých tématech

Grant Morrison (7)

Skotský autor komiksů.

Graham Hurley (5)

Kdo se umí vzdát jedné úspěšné kariéry, aby byl v té druhé ještě úspěšnější? Už jako dítě miloval staré válečné filmy, ale na Cambridge University šel s pevným odhodláním stát se spisovatelem. Zjistil však, že pouze čtením klasických románů se psát nenaučí, o čemž ho utvrdily především jeho vlastní rukopisy, odmítnuté všude, kam je poslal. Bylo třeba přehodnotit budoucnost, a tak se rozpomněl na své filmové nadšení a zkusil to u televize. Začínal jako pomocný scénárista, až postupně dospěl do režisérského křesla. Dalších 20 let si budoval kariéru režírováním a produkováním televizních dokumentů. Natočil např. fascinující dokumenty o vracích Titaniku a Bismarcku, posbíral i několik cen… ale stále chtěl vidět své jméno také na papíře. Když však produkční společnost odstoupila od smlouvy, od které se hodně očekávalo, byl to přesně ten impulz, na který Hurley čekal. Skončil s filmy a vrhl se plně na dráhu spisovatelskou. Díky dokumentům získal spoustu zkušeností a přehled o různých problémech světa, a tak autorovy první knihy zavádějí čtenáře do všech koutů planety a dotýkají se současných palčivých kauz. V 90. letech takto napsal 9 samostatných thrillerů. S rokem 2000 však přišla na trh první kniha z veleúspěšné série moderních detektivních románů, ukazující autorův oblíbený Portsmouth z té temnější stránky. V roce 2008 se připravuje k vydání již osmá kniha z řady, kde hlavní slovo mají dva policisté z jednoho města, ale s naprosto rozdílnými povahami – detektiv inspektor Joe Faraday a detektiv konstábl Paul Winter.

Graeme Dingle (1)

Graeme Dingle je novozélandský dobrodruh, horolezec, spisovatel a humanista.

Graciliano Ramos (2)

Gottfried Fankhauser (5)

Švýcarský spisovatel a pedagog, autor biblických příběhů.

Gonbožab Cebekovič Cybikov (2)

Gonbožab Cebekovič Cybikov byl ruský cestovatel, etnograf, jazykovědec a orientalista. Mezi lety 1899–1902 podnikl cestu do Tibetu, o které zanechal cestopisnou zprávu, která v českém jazyce vyšla pod názvem Cesta k posvátným místům Tibetu. Po návratu z Tibetu se věnoval především akademické činnosti. Cybikov se narodil v rodině burjatského úředníka. Jeho otec Cebek Montujev velmi usiloval o to, aby jeho syn obdržel dostatečné vzdělání, které se Cebekovi nedostávalo. Už od pěti let svého syna učil mongolské abecedě a poté, co Gonbožab Cybikov strávil rok ve farní škole, jej dal na studia do Čity, kde se nacházelo nově otevřené gymnázium. Cybikov patřil mezi první čtyři burjatské studenty, kteří na tomto gymnáziu začali studovat. Zde Cybikov studoval 9 let a roku 1893 svá studia završil. Po neúspěšném studiu medicíny začal roku 1895 navštěvovat fakultu orientálních jazyků na petrohradské univerzitě. Zde studoval až do roku 1899. Cybikov se na cestu do Tibetu vydal ještě v roce dokončení svých studií. K dlouhé cestě jej vyzval ruský mongolista a Cybikův učitel A. M. Pozdnějev, který poslal Ruské zeměpisné společnosti na Cybika doporučení, což mu umožnilo rychlé a bezproblémové sestavení malé výpravy a vyražení na cestu ještě téhož roku. Konečným Cybikovým cílem byla Lhasa, do které se do té doby dostalo jen málo cizinců . Cybikov se na cestu vypravil 25. listopadu 1899 v přestrojení za burjatského lámu, jelikož Tibet nebyl tehdy pro cizince otevřen. Cestu Cybikov započal v mongolské Urze , odkud se vydal směrem na jih přes poušť Gobi. Podél Žluté řeky došel až do amdského kláštera Kumbum, kde pobýval v prvních měsících roku 1900. Čas strávený zde na několik týdnů přerušil cestou a pobytem v klášt...

Gloria Hargreaves (4)

Patří mezi nejvýznamnější britské grafology. Asistovala různým společnostem na celém světě ve výběru zaměstnanců, mnohokrát vystupovala v televizi.

Giuseppe Mazzini (2)

Giuseppe Mazzini byl italský vlastenec, filozof, právník a politik. V roce 1831 založil politické sdružení Mladá Itálie . V roce 1834 založil mezinárodní politické sdružení Mladá Evropa. Členy tohoto sdružení byla sdružení Mladá Itálie, Mladé Německo, Mladé Polsko, Mladé Švýcarsko a Mladé Španělsko. Byl jedním z mužů risorgimenta; pomohl vybudovat moderní italský stát namísto mnoha státečků. Měl dvě hlavní vize: „Každému národu jeho stát.“ a „Pouze jeden stát pro každý národ.“ V roce 1848 vyhlásil Římskou republiku a dosadil se do triumvirátu.

Gisela Heimburg (6)

Německá autorka milostných povídek.

Giovanni Civardi (5)

Italský sochař, portrétista, ilustrátor. Zabývá se anatomií pro výtvarníky a figurálním kreslením. Práce z oboru.

Giordano Bruno (5)

Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus byl italský dominikánský mnich, filozof , spisovatel , teoretický kosmolog, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy. Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace. Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice. Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií , Neoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta. Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců. Narodil se roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan, podle místa svého narození) . Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze. V pozdějš...

Gina Mayer (7)

Gina Mayerová se narodila v roce 1965 v Ellwangenu. V roce 1984 absolvovala střední školu v Schwäbisch Hall. Potom se přestěhovala na rok do Neapole a po návratu do Německa začala studovat obor grafického designu na Univerzitě aplikovaných věd v Trieru. Studium dokončila v roce 1991. Do roku 2005 pracovala jako copywriter a napsala několik knih pro děti, pro které ale nenašla vydavatele. Takže změnila zaměření a začala psát historické romány. V roce 2006 v nakladatelství Diana vyšel její první historický román "Die Protestantin" a v nakladatelství Sauerlander román "Dívka bez paměti". V roce 2006 se stala nezávislou spisovatelkou a od té doby vydala řadu úspěšných knih. Nyní žije se svým manželem a dvěma dětmi v Düsseldorfu.

Gill Tavner (5)

Spisovatelka, autorka adaptací děl světové literatury.

Gill Lewis (6)

Britská veterinářka. Autorka knih pro děti.

Gill Hale (5)

Anglická zahradní návrhářka, odborné publikace z oboru feng-šuej.

Gill Guile (6)

Britská ilustrátorka a autorka dětských knih. Absolvovala grafiku na Birmingham Art Collage. Ilustrovala více než 500 knih, z nichž 50 zároveň napsala. Její tvorba byla přeložena do více než 24 jazyků.

Gill Dawis (6)

Autor a redaktor populární četby, překladatel. Kolem r. 1920 v Praze pro nakladatele Jandu redigoval, překládal a psal okultistickou literaturu a spisky o různých otázkách životního stylu.

Giles Milton (5)

Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...

Giles Kristian (3)

Giles Kristian se narodil v roce 1975 anglickému otci a norské matce. Otec, rock’n’rollový zpěvák, snil o tom, že syn půjde v jeho stopách. A když Giles dostal nabídku působit jako vedoucí zpěvák v chlapecké skupině Upside Down, známé na konci devadesátých let, a přerušil kvůli tomu studia anglického jazyka a literatury na univerzitě, zdálo se, že se opravdu dá touto cestou. Sláva skupiny však nevydržela dlouho a Giles se později živil modelingem a v reklamním průmyslu. Potom, co se rozhodl věnovat kariéře spisovatele, se Giles vrátil ke studiu a na Londýnské univerzitě absolvoval obor medievalistiky. Havran krvavé oko je jeho románový debut, po němž následuje druhý díl plánované trilogie román Sons of Thunder.