14701–14760 z 147639 Autoři
James Carol (4)
James Carol se narodil a dětství prožil ve Skotsku. V 80. letech se přestěhoval do Anglie, kde žije dodnes. Než začal psát, živil se jako kytarista, zvukař, učitel hry na kytaru, novinář a instruktor jezdectví. Postava Jeffersona Wintera se zrodila z Carolovy touhy vytvořit knižní sérii, která by mu poskytla maximum svobody. Autor dospěl k poznání, že čím zaujatější je při psaní knihy, tím větší zájem čtenářů výsledek vzbudí. Carol píše své romány sice jako sérii, ale každý lze brát jako samostatnou knihu zasazenou do jiného prostředí a s jinými postavami. Takový přístup skýtá tu výhodu, že knihy není nutné číst v chronologickém pořadí. Po Polámaných panenkách, prvním thrilleru s Jeffersonem Winterem, následovala Presumpce viny, první z řady elektronických knih mapujících Winterovo působení u FBI. Druhý thriller s Winterem nazvaný Watch Me vyšel loni na podzim. James Carol bydlí v Hertfordshireu s manželkou a dvěma dětmi. Pokud nepíše, věnuje se výcviku koní a jezdců. Ve chvílích volna tento výtečný kytarista skládá a nahrává hudbu.
Více od autora
Jakub Mařík (7)
Narodil se v roce 1981 v Teplicích, vystudoval právně-ekonomickou školu a v současnosti se živí jako překladatel z angličtiny. Jeden z nejvýraznějších autorů současné tuzemské sci-fi & fantasy má na kontě přes dvacet povídek, z nichž nejznámější je paranormální detektivka Absolutní smrt, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Karla Čapka. Publikuje v antologiích a časopise Pevnost, do populární série Kladivo na čaroděje přispěl šestou epizodou nazvanou Drsné sny . V současné době se věnuje zejména military sci-fi sérii UTSS Salamis, kterou má tvořit pět samostatných románů a sbírka kratších textů V nefritové kleci. Jakub Mařík žije v Novosedlicích u Teplic a ve volných chvílích provozuje pěší turistiku, zahradničí, čte a skládá puzzle.
Více od autora
Jakub Horák (4)
Spisovatel, cestovatel, hudební producent. Autor knih Ostrov , Zlatá rána a Je to všechno pakárna. Marketingový expert, který působil v agenturách MarkBBDO a TBWA. Jako hudební producent stál za návratem české EBM legendy Vanessa i comebackem Bruna Ferrariho.
Více od autora
Jakub Guziur (7)
Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .
Více od autora
Jakub Ćwiek (6)
Jakub Ćwiek je polský spisovatel. Jeho literární prvotinou byla sbírka povídek, jejichž hlavním hrdinou je Loki, severský bůh klamu a lží, patron podvodníků a zrádců. Kniha vyšla v Polsku v roce 2005, český překlad Roberta Pilcha byl vydán roku 2011 jako Lhář. Povídka z té knihy, Tichá noc, byla nominována na Cenu Janusze A. Zajdela. Ćwiek byl nominovaný na tuto cenu čtyřikrát; třikrát v kategorii povídka a jednou v kategorii román . Jakub Ćwiek často navštěvuje cony v Polsku. Je členem Slezského Klubu Fantastiky, kde pěstuje divadelní sekce, která se jmenuje Sluhové Metatrona. Vystavovali mezi jiným:
Více od autora
Jakob Streit (7)
Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.
Více od autora
Jacques Breuil (4)
Jacques Breuil se narodil dne 26. dubna 1950 v Saint-Etienne ve Francii. Promoval jako lékař na univerzitě v Lyonu, poté se ještě vzdělával na klinice Bircher-Benner ve švýcarském Curychu v oboru dietetiky. Věnuje se i alternativní medicíně. V současné době pracuje jako lékař v jedné vesničce ve francouzském departmentu Alpes-de-Haute-Provence.
Více od autora
Jacqueline Kahn-Nathan (4)
Dr. Jacqueline Kahn-Nathan je lékařka specializující se na gynekologii a plánováné rodičovství.
Více od autora
Jacopo Olivieri (3)
Italský autor knih pro děti a mládež, ilustrátor, karikaturista, kostýmní výtvarník.
Více od autora
Jacobus de Voragine (2)
Jacobus de Voragine – 13. červenec 1298, Janov, byl arcibiskup a kronikář a jeden z největších středověkých spisovatelů. Je autorem souboru legend o církevních světcích s názvem Legenda aurea , kde je srozumitelnou formou popsán život světců od prosince do listopadu . Toto dílo bylo zachováno ve stovkách rukopisů. V knize je zde také nejznámější životopis patrona rytířů sv. Jiřího. Tento kodex byl přeložen do všech tehdejších jazyků, aby byl srozumitelný širším vrstvám obyvatel. Podle kodexu byly malovány obrazy světců a vytvářeny jejich sochy. Jacobus se stal v roce 1244 dominikánským mnichem a studoval zřejmě v Paříži, Kolíně a Bologni. Arcibiskupem v Janově byl od roku 1292 až do své smrti r. 1298. Jako světec byl ctěn ihned po své smrti a v roce 1299 mu byla postavena socha se svatozáří. Jakub byl blahořečen v roce 1816 papežem Piem VII., oficiálně svatořečen dosud patrně nebyl.
Více od autora
Jack Vance (4)
Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...
Více od autora
Jack Kornfield (3)
Má doktorát z vědecké psychologie. Jako buddhistický mnich studoval východní duchovní učení v Thajsku, Barmě a Indii a od roku 1974 začal po celém světě vyučovat meditaci. Po promoci na Dartmouth College v roce 1967 vstoupil do Mírových sborů a byl přidělen k veřejným zdravotnickým službám na severovýchodě Thajska, které je domovem několika buddhistických pralesních klášterů, jež patří k nejstarším na světě. Zde potkal buddhistického mistra Adžan Čá, který se na mnoho let stal Kornfieldovým učitelem. Po návratu do Spojených států v roce 1972 obnovil Jack Kornfield v Barre v Massachusetts společnost Insight Meditation Society a společně s učiteli meditace Sharonem Salzbergem and Josephem Goldsteinem zde vyučovali umění východní meditace. Jack Kornfield se časem stal jedním z klíčových učitelů, kteří Západu zpřístupnili buddhistické cvičení théraváda. Mnoho let se jeho práce soustředila na přinášení a integrování východního duchovního učení. Přibližoval jej srozumitelnou cestou a svými knihami, audio nahrávkami a učením inspiroval nespočet studentů západního buddhismu. Zároveň se stal průkopnickým učitelem Spirit Rock Center ve Woodacre v Kalifornii, kde v současné době žije a vyučuje. V roce 1992 se zúčastnil pražské konference Mezinárodní transpersonální asociace, které předsedal dr. Stanislav Grof. Všechny Kornfieldovy knihy, včetně Cesty srdce a Hledání srdce moudrosti, se staly celosvětovými bestsellery.
Více od autora
J. R Porter (3)
Britský teolog, vysokoškolský učitel, též autor publikací na téma folkloru.
Více od autora
J. M Coetzee (4)
John Maxwell Coetzee je jihoafrický a australský autor, držitel Řádu Mapungubwe a Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, který emigroval z Jižní Afriky v roce 2002. Australské občanství obdržel 6. března 2006. Je dvojnásobným držitelem Man Booker Prize za romány Život a doba Michaela K. a Hanebnost, za nějž obdržel také Prix Femina. Coetzee je běloch, Afrikánec s nizozemskými a německými kořeny. Vystudoval matematiku a angličtinu. Pracoval ve Velké Británii jako programátor, studia zakončil na texaské univerzitě disertací o díle Samuela Becketta. Stále působí jako učitel anglické literatury. Ve svém díle kritizuje krátkozrakou politiku apartheidu ve své zemi, ale vyhýbá se jednoduchým soudům i řešením. Jeho styl je jednoduchý, přímočarý, důraz v jeho románech je kladen na atmosféru odcizení, nepochopení, ze které paradoxně jeho hrdinové čerpají pocit jistoty. Coetzee přiznává vliv existencialismu na své psaní. Je vegetarián a otevřeně hájí práva zvířat. Roku 2016 navštívil Prahu coby host Festivalu spisovatelů Praha.
Více od autora
J. D Barker (6)
Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.
Více od autora
Ivona Raimanová (4)
Narozena 12.10.1956 v Liberci. PhDr., Výtvarná historička a kurátorka výstav, autorka katalogů.
Více od autora
Ivo Pospíšil (6)
Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.
Více od autora
Ivo Možný (7)
Ivo Možný byl český sociolog, pedagog, zakladatel a první děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zasloužil se o vznik sociologie jako akademické disciplíny v polistopadovém Československu a je považován za zakladatele „brněnské sociologické školy“. Věnoval se především sociologii rodiny, sociologii intimity a sociální politice. Narodil se v prostějovské kupecké rodině, proto mu po únoru 1948 bylo zpočátku znemožňováno nastoupit na studia a nalezl zaměstnání v ostravských hutích. V letech 1952–1956 studoval českou a ruskou filologii a učitelství těchto jazyků na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, promován byl v roce 1957. Po studiu pracoval až do roku 1965 jako redaktor a reportér Československého rozhlasu. V roce 1967 získal na stejné fakultě doktorát v oboru sociologie a začal působit jako zástupce vedoucího příslušné katedry. Následkem politických změn mu ovšem v roce 1969 bylo zakázáno na vysokých školách přednášet a působil proto až do listopadu 1989 dále pouze jako výzkumný pracovník. V letech 1970–1982 pracoval navíc jako manželský poradce v brněnské manželské a předmanželské poradně. Postgraduálním studiem na Univerzitě Karlově v Praze v letech 1985–1989 získal roku 1989 hodnost kandidáta věd. Po sametové revoluci začal na katedře sociologie znovu vyučovat, byl jmenován jejím vedoucím a v roce 1992 se stal profesorem. Jako vedoucí katedry působil od roku 1990 do roku 1994, kdy byl jmenován proděkanem celé filozofické fakulty. Když se v roce 1998 několik oborů fakulty osamostatnilo, sociologie byla jedním z nich a Ivo Možný se tak stal jedním ze zakladatelů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a byl také zvolen jejím prvním děkanem. V této funkci setrval po dvě funkční období až do roku 2004 a jeden rok pak ještě působil jako proděkan. Svých novinářských zkušeností z rozhlasu využíval k častému vystupování v tisku, kde se vyjadřoval k aktuálním tématům. Podílel s...
Více od autora
Ivo Hlobil (5)
Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...
Více od autora
Ivana Šelešovská (2)
Narozena 6. 3. 1979. PhDr. Slavistka, překladatelka z makedonštiny, redaktorka.
Více od autora
Ivana Pleinerová (3)
Ivana Pleinerová je česká archeoložka. V letech 1948–1962 studovala archeologii u profesora Jana Filipa na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium zakončila získáním titulu PhDr. Od roku 1953 začala pracovat pro Archeologický ústav ČSAV, nejprve na expozituře v Mostě a později v Praze. V roce 1963 získala vědeckou hodnost CSc. Specializuje se na starší dobu bronzovou, raný středověk – stěhování národů a starší slovanské období. Hlavní specializace je však na experiment v archeologii. Od roku 1954 zkoumala polykulturní sídliště v Březně u Loun a zdejší pohřebiště únětické kultury. Pod jejím vedením byl po výzkumu u Března postaven archeoskanzen s neolitickým domem, germánskou stavbou, slovanskou hrnčířskou pecí a dvěma obilnicemi. V 90. letech 20. století se podílela na budování archeoparku v Praze 8 – Na Farkách. Roku 1994 se stala předsedkyní občanského sdružení Rekonstrukce archeologických objektů. Jejím manželem byl archeolog středověku Radomír Pleiner.
Více od autora
Ivana Maráková (6)
Narozena 10.8.1966. Pedagožka, autorka didaktických materiálů, učebnic a pracovních sešitů pro výuku na 1.stupni ZŠ a předškoláků, též jejich ilustrátorka.
Více od autora
Ivana Janišová (5)
Narozena 6. 7. 1956 v Praze. Mgr., klinická psycholožka, též autorka knih pro děti a mládež.
Více od autora
Ivan Zwach (2)
Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.
Více od autora
Ivan Štúr (4)
Profesor Ivan Štúr vyštudoval telovýchovu na Pedagogickej fakulte v Olomouci , neskôr psychológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , kde aj pôsobil. Pre svoje nekompromisné postoje k okupácii Československa v roku 1968, keď vyhlásil, že „vstup vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie považuje za zbytočný, unáhlený a väčšinou obyvateľstva nečakaný“, bol prinútený vzdať sa svojho miesta za vysokoškolskou katedrou. Jeho publikácia o diferenciálnej psychológii vyvolala v 70. rokoch ostrú polemiku a prudkú odmietavú reakciu z radov normalizátorov spoločenských vied. Pre túto knihu bol skritizovaný v denníku Pravda z dôvodu, že citoval 118 západných a len 14 východných autorov. Nepriazeň mocných však nikdy nezlomila jeho presvedčenie o potrebe pravdy a spravodlivosti ako nevyhnutnej podmienky slobodného rozvoja človeka. Aj potom sa dlhodobo občiansky angažoval, o čom okrem iného svedčí aj autorská účasť na kultovej ochranárskej publikácii Bratislava/nahlas. Bol milovníkom prírody a prírode blízkych športov – v prvom rade vodáctva. Na Dunaji a jeho ramenách bol doslova legendou, avšak zároveň patril k zanieteným vyznávačom turistiky a bežiek. Po období normalizácie viac ako 30 rokov pôsobil na niekdajšej klinike na Bezručovej ulici v Bratislave ako detský psychológ, čo považoval za najaktívnejšie a profesionálne najšťastnejšie obdobie svojho života. V roku 1990 až 1995 sa stal predsedom Vedeckého kolégia SAV pre psychológiu a pedagogiku a zároveň začal prednášať na FF UK. V roku 1999 bol hlavným odborníkom MZ SR pre klinickú psychológiu. Neskôr prednášal aj na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Bol autorom viacerých odborných i populárno-vedeckých kníh, podieľal sa aj na založení Ligy za duševné zdravie. Napísal knihy Problémy rodiny a školskej výchovy, Dieťa a príroda, Základy diferencionálnej psychológie II, Ľudské mláďa, Pediatrická psychológia, Rozhovory o dospievaní, Metamorfózy života, Podoby života. Vyšla mu poetická knih...
Více od autora
Ivan Stepanovič Konev (3)
Ivan Stěpanovič Koněv byl sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR. V průběhu druhé světové války velel vojskům Rudé armády na východní frontě, která osvobodila od okupace německými nacisty velkou část východní Evropy. Také se podílel na karpatsko-dukelské operaci v roce 1944, na osvobození německého koncentračního tábora Osvětim. Měl významný podíl na obchvatné viselsko-oderské operaci, kde padlo na 295 000 německých vojáků a dalších 175 000 jich bylo zajato za proporčně mnohem menších sovětských ztrát. Vojska maršála Koněva se v dubnu 1945 účastnila dobytí Berlína. V pražské ofenzívě pak osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy, ve které navzdory kapitulaci probíhaly intenzivní boje. V průběhu maďarského povstání na podzim 1956, během něhož podle údajů Vlada Šurigina ozbrojenci zabili okolo 350 sovětských vojáků a 50 rodinných příslušníků, byl pověřen velením a povstání potlačil. Pocházel z ruské rolnické rodiny na dalekém severu. Matka zemřela při porodu. Školní docházku absolvoval na farní škole ve svém rodišti, kde studoval s potěšením. Poté odešel v šestnácti letech z domova a pracoval jako lesní dělník a tesař, za první světové války byl v osmnácti odveden k dělostřelectvu a stal se poddůstojníkem. V roce 1917 se zúčastnil Kerenského ofenzívy v Haliči. Po vypuknutí Říjnové revoluce proti Kerenského vládě vstoupil Koněv do bolševické strany a začal organizovat rudogvardějskou jednotku ve svém rodišti. Až do jara 1918 působil jako vojenský komisař újezdu a zúčastnil se také 5. všeruského sj...
Více od autora
Ivan Renč (5)
Ivan Renč je český spisovatel a režisér. Je synem básníka Václava Renče a otcem režiséra a herce Filipa Renče. Po absolvování oboru kamera na FAMU se věnoval především animovanému filmu jako asistent kamery a později režisér. Poté, co si vyzkoušel režii i hraných snímků, se definitivně vrátil k animovaným a loutkovým filmům a večerníčkům. Je mj. režisérem několika animovaných seriálů pro děti jako např. „Honzík a Samuel aneb kudy vede cesta na sever“ nebo „Štuclinka a Zachumlánek“. Největší úspěch zaznamenal jeho snímek Loutka, přítel člověka, oceněný Zlatým medvědem na Berlinále 1982. V roce 1960 si zahrál hlavní roli ve filmu Jana Němce Sousto. Režíroval hraný trezorový film Hlídač s Jiřím Hrzánem v titulní roli. Je autorem několika knih pro děti.
Více od autora
Ivan Kučera (7)
Slovenský autor recenzí a článků věnujících se filmu, horrorových povídek.
Více od autora
Ivan Kubišta (2)
Narozen 2.10.1899 v Panenských Břežanech, zemřel 27. 11. 1966 v Praze. Filmový herec a režisér, filmový architekt, scenárista a distributor.
Více od autora
Ivan Kocourek (6)
Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.
Více od autora
Ivan Klich (5)
Mé jméno je Ivan Klich. Pocházím z jižních Čech, avšak již druhé desetiletí přebývám v Praze. Jsem absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Povoláním jsem obchodním manažerem. Zanícen jsem však pro fotografii. Z předcházejícího vyplývá, že nejsem fotografem profesionálem, mnozí z mého okolí tvrdí, že jsem profesionálním amatérem. Fotografii se věnuji již od studentských let – tehdy však byli mým objektem především spolužáci, v následujících obdobích rodinného soužití se jim zase v absolutní většině stávaly děti. Opravdu jsem se začal fotografií zabývat až od roku 2013. Soustředím se především na fotografování krajiny a architektury. Zaměření na krajinu vyplynulo z mé lásky k přírodě, ve které trávím mnohdy nepřetržitě až tři dny a našlapu při tom až desítky kilometrů. Fotografování architektury mě láká především z titulu obdivu k uměním našich předků-stavitelů. Ve svých fotografiích se snažím zaměřit na hlavní „stavební prvky“ fotografie – kompozice, expozice, světlo a v neposlední řadě „umění dívat se“. Tyto elementy jsou základním předpokladem vskutku dobré, působivé a emocionální fotografie. Značně však může k úspěchu přispět i kvalitní fotografická technika, kterou nepodceňuji a osobně v ní dávám přednost značce Nikon.
Více od autora
Ivan Herben (6)
Ivan Herben byl český novinář a politik, syn Jana Herbena. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí spisovatele a redaktora Jana Herbena a jeho manželky Bronislavy, rozené Foustkové . Absolvoval vojenskou akademii, krátce sloužil jako voják z povolání . 30. listopadu 1924 se oženil s Milenou Procházkovou. Zájem o věci veřejné jej přivedl k novinařině. Od počátku 20. let dvacátého století až do zániku Československa byl redaktorem listů Tribuna , České slovo a nakonec šéfredaktorem brněnské redakce Lidových novin. Za protektorátu se angažoval v protinacistickém odboji, koncem roku 1939 byl zatčen gestapem. V letech 1940 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po skončení druhé světové války se stal členem předsednictva Československé strany národněsocialistické a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 emigroval do USA. Zde v exilu spolu s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně-politický redaktor působil v letech 1950 až 1965.
Více od autora
Iva Svobodová (4)
Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.
Více od autora
Iva Rindová (7)
Ing., zkušební komisařka Komory daňových poradců, věnuje se mzdové oblasti a zdaňování příjmů ze závislé činnosti.
Více od autora
Iva Hüttnerová (3)
Iva Hüttnerová je česká herečka, výtvarnice a spisovatelka. V sedmdesátých a osmdesátých letech hrála v Divadle na okraji. Zde se proslavila rolí strýce Pepina v Hrabalových Postřižinách, za niž roku 1978 získala cenu na festivalu Divadelní mládí v Českých Budějovicích. Dále hrála v divadlech Pod Palmovkou, Divadlo Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce. Ve filmu se nejvíce proslavila rolí manželky hlavního hrdiny v hořké komedii Víta Olmera Co je vám, doktore?. Jejím manželem byl divadelní režisér Ivan Rajmont, s ním má syna Matouše Rajmonta, známého z dětské role ve filmu Pětka s hvězdičkou, kde roli učitelky ztvárnila i Iva Hüttnerová. Role učitelek pro ni byly vůbec dost typické, učitelku hrála i v dětském filmu Neohlížej se, jde za námi kůň. V televizi byla několik let moderátorkou magazínu České televize Domácí štěstí. Zahrála si i postavu Jolany Lepařové v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Od roku 2020 hraje roli hospodyně Alžběty v seriálu Slunečná.
Více od autora
Iva Holmerová (6)
Iva Holmerová je česká lékařka, která se věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii. Vede Gerontologické centrum v Praze 8 a přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Po studiu gymnázia v Brandýse nad Labem vystudovala všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, během studií se vdala a měla první dceru. Dále pracovala jako sekundářka v OÚNZ Praha 9, v letech 1984–1991 v OÚNZ Mělník a pak přednášela sociální lékařství na 1. lékařské fakultě UK. Roku 1991 spoluzaložila Gerontologické centrum v Praze 9, které dosud vede, v roce 1997 se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a od roku 2007 je předsedkyní Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Titul PhD. obhájila v oboru sociálního lékařství a habilitovala se v oboru sociální antropologie. Vedla řadu výzkumných projektů v oblasti gerontologie a publikovala několik odborných prací v ČR i v zahraničí.
Více od autora
Iva Frühlingová (5)
Narozena 1982 v Litvínově, žije ve Francii. Modelka a zpěvačka, vydala album s názvem Litvínov.
Více od autora
István Örkény (4)
István Örkény byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů. Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie. Jeho první kniha krátkých příběhů vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů, do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat. Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky . V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti . * Kočičí hra – tragikomedie, hra o dvou stárnoucích sestrách, jedna z nich je pořádkumilovná a druhá má neuspořádaný život, ale přesto je to ona, kdo má nakonec více sil k boji za plnohodnotný život. 'Orkény tuto hru napsal nejprve jako filmovou anekdotu, až později ji zdramatizoval pro divadlo. Byla přeložena do velmi mnoha jazyků a je často hrána v různých evropských i amerických divadlech. * Rodina Tóthů – drama * Třináctý zpěv, 1999, Volvox Globator, ISBN 80-7207-224-2 – výbor povídek
Více od autora
Israel Finkelstein (3)
Israel Finkelstein je izraelský archeolog a profesor Telavivské univerzity a spoluvedoucí vykopávek v Megidu v severním Izraeli. Spolu s Juvalem Gorenem a Nadavem Na'amanem Finkelstein je znám zejména pro své nekonvenční interpretace archeologického materiálu a biblické historie. Roku 2005 obdržel spolu s Graemem Barkerem od telavivské univerzity Cenu Dana Davida za archeologii. Finkelstein nabourává dosavadní představu starověkých izraelských dějin a vytváří novou, založenou na předpokladu, že to, co není dochováno či dokázáno, neexistovalo. Spolu se Silbermanem tvrdí, že většina Tanachu byla sepsána v judském království v 7. století př. n. l., a Bibli proto nelze brát jako pramen pro starší období. Jejich cílem však není znehodnotit Bibli, ale naopak jí dát znovu náboj, který ztratila, když se z ní od osvícenství snažilo udělat objektivní historický pramen a když Bible začala být rozdělována na „historické“ a „nehistorické“ části. Sílu Bible totiž nevidí v tom, že by snad byla popisem izraelské historie, ale v tom, že interpretuje dějinné události, jako je vysvobození národa z otroctví, odolávání útlaku a hledání sociální spravedlnosti, jako události, nad kterými má moc Bůh.
Více od autora