145081–145140 z 145469 Autoři
Anna Maria Jokl (1)
Rakouská psychoanalytička, novinářka, spisovatelka a překladatelka.
Více od autora
Kami Garcia (1)
Kami Garcia je The New York Times, USA Today, Publishers Weekly a mezinárodní autorky bestselleru Ubreakable, první kniha v seriálu legie , který je vyvíjen jako hlavní film producent Mark Morgan . She is also the co-author of THE BEAUTIFUL CREATURES NOVELS . Je také spoluautorem krásných tvorů romány . Beautiful Creatures has been published in 39 countries and translated in 28 languages, and it is currently in development as a major motion picture by Warner Brothers, with Academy Award nominated writer Richard LaGravenese adapting the screenplay and directing. Beautiful Creatures byla publikována v 39 zemích a přeloženy do 28 jazyků, a to je v současné době ve vývoji jako hlavní film od Warner Brothers, se nominován na Oscara, spisovatel Richard LaGravenese přizpůsobit scénář a režii. je učitel a čtení specialista s MA ve vzdělávání, a vede kniha skupin pro děti a mládež.
Více od autora
Margaret Stohl (1)
M. Stohl se narodila v Pasadeně v Kalifornii. Píše již od 15 let. Získala magisterský titul z angličtiny na Stanford University a studovala rovněž tvůrčí psaní pod vedením básníka George MacBetha na University of East Anglia v Norwichi. Navrhla a napsala spousty populárních počítačových her - možná proto se její dva pejsci jmenují Zelda a Kirby. Dnes žije Margaret Stohl se svojí rodinou v Los Angeles.
Více od autora
Åsa Schwarz (1)
Švédská spisovatelka Asa Schwarz se narodila roku 1973 ve Stockholmu. S manželem Mikaelem Ahlinem a dcerou Fanny žije ve městě Stuvsta na jih od Stockholmu. Věnuje se psaní knih a je konzultantkou v oblasti bezpečnosti IT. Ráda čte a poslouchá rockovou hudbu, s potěšením také lyžuje a objevuje svět. Je autorkou pěti knih. Sama říká, že její díla představují směs krimi, hororu a mystiky. Román Nefilim zaujal čtenáře v mnoha zemích světa.
Více od autora
Jessica Abel (1)
Jessica Abelová se narodila v roce 1969 v Chicagu. První komiks vydala ve studentské antologii Breakdown, ještě za studií na Chicagské univerzitě, což bylo v roce 1988. Po skončení školy začala pracovat na komiksové sérii Artbabe, kterou vydávala zpočátku vlastním nákladem – to znamená množila ji na kopírce, vlastnoručně sešívala a také sama distribuovala. Díky grantu se jí nicméně podařilo vydat pátý díl „oficiálně“. První ucelené dílo, grafický román La Perdida, vycházel v letech 2000 až 2005 na pokračování u Fantagraphics Books, v roce 2006 získal podobu samostatné knížky v nakladatelství Pantheon a byla později přeložena do francouzštiny, italštiny a španělštiny. Inspiraci našla Abelová v Mexiku, kam v roce 1998 odcestovala se svým nynějším manželem Mattem Maddenem a strávila tam dva roky. Za La Perdidu získala v roce 2002 ocenění Harwey Award v kategorii Nejlepší nová série. Další její samostatný grafický román nazvaný Carmina vyšel v roce 2007. Kromě toho spolupracuje s jinými autory – například s Irou Glassem na dokumentárním komiksu Radio: An Illustrated Guide, který pojednává o tom, jak vzniká rozhlasový pořad This American Life, nebo s Gabem Soriou a Warrenem Pleecem na romantickém grafickém románu o upírech, nazvaném Life Sucks. Vedle toho je s manželem spolueditorem série The Best American Comics. S manželem a dcerou žije v Brooklynu a vyučuje na newyorské Škole vizuálních umění .
Více od autora
Jason King (1)
Jason King je uměleckým ředitelem oddělení hudebních nahrávek Clivea Davise na Tischově umělecké škole při newyorské univerzitě. Jeho články o hudbě se objevily mimo jiné také v časopisech Vibe, Village Voice a Blender .
Více od autora
Bedřich Hamák (1)
Publicista, autor fortifikační literatury. Autor publikací o pohraničním opevnění.
Více od autora
Antonín Chittussi (1)
Antonín Chittussi byl český krajinář 19. století, žák J. M. Trenkwalda a Jana Swertse, nástupce Adolfa Kosárka a předchůdce Antonína Slavíčka. Je považován za jednoho z nejslavnějších českých malířů 19. století. Narodil se v česko-italské rodině, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni. Byl blízkým přítelem české malířky Zdenky Braunerové. Narodil se jako nejstarší syn z pěti sourozenců . Jeho otec Jan byl jedním ze čtyř dětí Johanna Chittussyho, dědečka Antonína Chittussiho, kupce z Ferrary, města na severu Itálie, který přišel za napoleonských válek do Čech. Oženil se tu s rodačkou z Labské Týnice Kristinou Jeřábkovou a jeho novým bydlištěm se stalo městečko Ronov nad Doubravou pod Železnými horami na okraji Vysočiny. Postavil si tam dům a usadil se. Po smrti Johanna Chittussyho se jeho syn Jan, malířův otec, ujal obchodu. Byl to vzdělaný muž, který se projevoval vždy jako český vlastenec. V r. 1860 byl zvolen ronovským starostou . Oženil se s Pavlínou Fialovou, dcerou hostinského z Rohozné. Jako první se jim narodil syn Antonín Chittussi. Jakožto jediný syn ze čtyř žijících sourozenců byl pokládán za rodového nástupce v obchodě. U Antonína se ale od mládí projevovalo výtvarné nadání, které mohl rozvíjet při studiu reálného gymnázia v Čáslavi a v Kutné Hoře, kde ho učil kreslení František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii. V osmnácti letech odjel Antonín Chittussi do Prahy, kde začal původně studovat na technice . Za dva roky ale vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění , kde v té době též studovali Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek. Akademie mu však svou úrovní nevyhovovala a proto ji opustil a st...
Více od autora
Aleksandr Vasil'jevič Mišulin (1)
Historik. Autor publikací z oboru starověkých dějin.
Více od autora
Raffael (1)
Raffael Santi, známý také jako Raffaello Sanzio da Urbino nebo jen Raphael , byl italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci je považován za nejvýznamnějšího výtvarného umělce té doby. Jeho dílo mělo vliv na vývoj malířství hluboko do 19. století. Základním pramenem pro Raffaelovu biografii je pojednání malíře, architekta a spisovatele Giorgo Vasariho. První vydání jeho třísvazkového díla Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů vyšlo v roce 1550 a obsahuje mj. podrobný Raffaelův životopis. Raffael se narodil v Urbinu. Jeho otec, Giovanni Santi, byl rovněž malířem na urbinském dvoře. Měl i literární ambice, jak dokazuje jeho chvalozpěv na vévodu Federica da Montefeltro. V roce 1491 zemřela Raffaelovi matka Magia z rodiny Ciarlo. O tři roky později i otec, který se ještě stačil jednou oženit a zplodit dceru. Jedenáctiletý Raffael byl svěřen do péče svého strýce Simona Ciarla. Renesanční kulturní centrum vytvořil z Urbina vévoda Federico da Montefeltro, který zde vládl v letech 1444 – 1482. Na jeho dvoře působili význační italští umělci jako Donato Bramante, rodák z blízkého Fermignana, Piero della Francesca či Paolo Uccello, prostředí dvora popsal Baldassare Castiglione. Kultivované rodinné poměry a později i atmosféra vévodského zámku, vybaveného rozsáhlou knihovnou a naplněného uměleckými předměty, přispěly k rychlému zrání mladého Raffaela. Není jisté, zda Raffaela svěřil do péče malíře Pietra Perugina v Perugii ještě jeho otec. Písemně je jeho pobyt v Peruginově dílně doložen až v roce 1496. Od Perugina Raffael převzal zejména metodu přípravy každého jednotlivého díla. Spočívala ve vypracování skic, které se od předběžného náčrtu blížily k definitivnímu tvaru. Práce na jednotlivých částech obrazu pak byly rozděleny mezi mistra a jeho pomocníky. Tuto praxi Raffael aplikoval později v Římě, kdy sám řídil velkou dílnu. Z...
Více od autora
Jaroslav Vonka (1)
Narozen 20. 10. 1932 v Praze, zemřel 17. 12. 2015. Doc., Ing., CSc., autor prací z oblasti železniční a osobní dopravy.
Více od autora
Milan Hlinomaz (1)
Narodil se roku 1959 v Praze, kde prožil i většinu života. Po absolvování středoškolského studia a dvouleté základní vojenské služby v Brně nastoupil jako pracovník fyzické ochrany archiválií do Státního ústředního archivu v Praze. Zde při zaměstnání absolvoval dvouletý archivní kurs a stal se archivářem druhého oddělení zmíněné instituce. Roku 1986 byl přijat ke studiu archivnictví a historie na Filozofické fakultě UK. Tamtéž složil v roce 1992 rigorózní zkoušku z pomocných věd historických a obhájil práci Vývoj československé státní symboliky v letech 1918-1990 . Roku 1990 přešel do Archivu Národního muzea, kde uspořádal několik písemných pozůstalostí různých osobností . V letech 1993-1995 působil jako archivář a knihovník v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově a externě v knihovně cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, kde byl odborným garantem převzetí a uložení restituovaného klášterního archivního fondu ze SOA Třeboň. V letech 1990-1996 byl rovněž členem heraldické komise při Parlamentu České republiky, jejíž vznik inicioval, a měl podíl na vytvoření československé a roku 1993 české státní symboliky. Od května 1996 do dubna 2009 působil jako knihovník a archivář kláštera premonstrátů v Teplé. Zde měl na starosti katalogizaci fondů a také se podílel na vydání soupisu tepelských rukopisů. Dále sepsal a vydal přehledy tepelských prvotisků a paleotypů , čímž prakticky umožnil prohlásit tepelský fond za kulturní památku. V současné době vede spisovou službu na České inspekci životního prostředí v Praze.
Více od autora
Jacint Verdaguer (1)
Jacint Verdaguer i Santaló byl katalánský kněz a básník. Je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků a nejvýznamnější postavou katalánského národního obrození . Narodil se v městečku Folgueroles, ve věku jedenácti let vstoupil do kněžského semináře. V osmnácti letech začal pracovat jako vychovatel v rodinách, v roce 1865 se poprvé zúčastnil květinových her , jakýchsi katalánských básnických soutěží. Při první účasti získal čtyři ceny, v následujícím roce dvě. V roce 1870 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1873 cestoval po Evropě a psal náboženskou a vlasteneckou poezii. Z cest se vrátil v roce 1877. V témže roce publikoval epos Atlandida , v němž vylíčil potopení Atlantidy a vznik Středozemního moře. Tímto dílem se jako básník proslavil. V roce 1878 podnikl cestu do Říma, kde o své básni hovořil s papežem Lvem XIII. V roce 1880 publikoval báseň Montserrat, v roce 1883 Ódu na Barcelonu, jedno z jeho nejoblíbenějších děl. Poté se opět vydal na cesty. V roce 1886 publikoval katalánský národní epos Canigó, pojednávající o katalánských národních hrdinech na pozadí geografických popisů Pyrenejí. Poté vykonal pouť do Jeruzaléma. Po několika problémech se v roce 1894 vzdal církevních funkcí a v roce 1902 definitivně odešel do důchodu. Téhož roku zemřel. Verdaguerovo dílo, ať již rozsáhlé epické básně či drobnější náboženská lyrika, vynikající formální jednoduchostí a výrazovou prostotou, je v Katalánsku velmi známé. Mnoho jeho kratších básní bylo zhudebněno a jsou dodnes velmi oblíbené. Verdaguer je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacint Verdaguer na anglické Wikipedii.
Více od autora
Richard Tesařík (1)
Pochází z malé vesnice Moravská Chrastová nedaleko Svitav. Jeho otec Richard Tesařík starší byl významným československým generálem a hrdinou druhé světové války. Richard mladší se v mládí věnoval sportu, především atletice, nakonec však zvítězila náklonost k hudbě. Spolu se svým mladším bratrem Vladimírem a Ondřejem Hejmou založil v roce 1975 nejstarší českou reggae kapelu Yo-Yo Band, která se dodnes drží mezi nejúspěšnějšími hudebními skupinami na domácí scéně. Mezi jejich nejznámnější hity patří skladby Rybitví, Kladno, Karviná, Jó já jsem srab nebo Jedem do Afriky. Kapela získala i mnoho ocenění například Grammy v r.1994. Richard ve skupině působí jako zpěvák, perkusista a textař. Po tragickém úmrtí bratra Vladimíra převzal roli kapelníka. Kromě působení v Yo-Yo Bandu vydal i několik sólových alb. Richard Tesařík účinkovál rovněž v mnoha muzikálech, např. Tajemství, Krysař či Hamlet. Pravidelně vystupuje v divadle Kalich. Jako skvělý showman se objevil jako host i v řadě televizních zábavných pořadů. Ve svých dvaašedesáti letech se zúčastnil taneční soutěže TV Nova Bailando. Díky přátelství s režisérem Janem Hřebejkem přičichnul i k filmové branži. Poprvé se objevil v miniaturní roli Rusa Borise v PELÍŠKÁCH. Později mu stejný tvůrce nabídl o něco větší úlohu kapitána odboje v na Oscara nominované smutné komedii MUSÍME SI POMÁHAT. I v této postavě se sice objeví jen na chvíli a navíc byl nadabován Karlem Heřmánkem, ale právě jeho krátký výstup patří k vrcholům úspěšného snímku. Menší part ztělesnil také v komedii manželů Landových KVASKA. Richard Tesařík je ženatý a jeho syn Štěpán je mistrem Evropy v atletice.
Více od autora
Josef Bartocha (1)
Narozen 21.3.1859 v Lověšicích u Přerova, zemřel 4.11.1927 v Olomouci. Klasický filolog a dialektolog, středoškolský profesor, historické práce, publicista, překladatel, literárně-vědné práce.
Více od autora
Josef Vladyka (1)
Narozen 28.8.1891 v Lovosicích, zemřel 7.8.1964 v Osově u Berouna. Původním jménem Josef Vobejda. Středoškolský profesor, literární monografie, próza, překlad z ruštiny.
Více od autora
Marta Vávrová (1)
Ing., CSc., právnička, poskytovatelka služeb v oboru správy nemovitostí, práce z oboru bydlení.
Více od autora
Jack Cope (1)
Robert Knox ″Jack″ Cope byl jihoafrický novelista, povídkář, básník a editor.
Více od autora
Vladimír Beránek (1)
Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih
Více od autora
Thomas Michael Zottmann (1)
Dětský psychoterapeut, spisovatel, autor knih pro mládež, populárně naučných knih, rozhlasových her a televizních scénářů.
Více od autora
Giorgio Manganelli (1)
Narodil se 15.listopadu roku 1922 v Miláně. Později vyučoval anglistice na pedagogické fakultě v Římě. Představoval jednoho z nejaktivnějších členů neoavantgardní Skupiny ´63 nejen jako autor , ale i jako její teoretik a literární kritik. Je považován za čelného představitele experimentální linie italské prózy 60. - 80. let 20.století, zásluhou mimořádné analytické inteligence spojené s mimořádnou erudicí a mimořádnou lehkostí fabulační i lexikální. Zemřel 28.května roku 1990 v Římě.
Více od autora
Wolfgang Köppen (1)
Wolfgang Koeppen byl německý spisovatel. Dle literárního kritika Marcela Reicha-Ranického patří k nejvýznamnějším německým poválečným autorům. Narodil se jako nemanželské dítě, v jeho dvou letech se odstěhoval spolu s matkou z Greifswaldu ke strýci do polského Ortelsburgu, odkud se zase roku 1919 navrátil zpět do rodného Greifswaldu. Proslavil se především trilogií Tři romány . Trilogie pochází z počátku padesátých let a skládá se z románů Holubi v trávě , Skleník a Smrt v Římě . Autobiografický charakter má např. prozaické dílo Jugend .
Více od autora
Nick Kent (1)
Nick Kent se narodil v severním Londýně. Jako student literatury na Bedford College začal přispívat články a recenzemi do undergroundových časopisů a později i do New Musical Expressu, který, spolu s dalšími autory, pozvedl na první místo mezi hudebními časopisy. V sedmdesátých letech rovněž hrál na kytaru mj. s ranou inkarnací Sex Pistols, a také s vlastní skupinou The Subterraneans. Spolu s autory jako Paul Morley, Charles Shaar Murray a Danny Baker patří k nejdůležitějším a nejvlivnějším britským rockovým žurnalistům 70. let. Od 90. let žije v Paříži s manželkou Laurence Romance a synem Jamesem, a občas píše pro noviny, hlavně pro The Guardian.
Více od autora
Moström Jonas (1)
narozen 6. května 1973 Švédsko Švédský lékař píše detektivky jen v úterý, zbytek týdne ordinuje… Vystudoval medicínu na univerzitě v Uppsale. Už od dětství projevoval tvůrčí sklony, neomezoval se jen na jednu formu. Psal básně, písňové texty, scénáře k revuím. K završení nejvyšší tvůrčí mety – napsání vlastní knihy – přišel čas až na otcovské dovolené. V té době sloužil v nemocnici v oblasti Sundsvall, jejíž prostředí ho inspirovalo k napsání detektivky. Námět Moströma tak chytl, že využíval každou chvilku, kdy dcera usnula, a psal a psal. Nakonec tandem vyšetřovatelů inspektor Axberg a lékař Jensen vydržel autorovi na dalších sedm pokračování. Od roku 2014 píše novou sérii s novou hrdinkou – psychiatričkou Nathalií Svenssonovou, expertkou na psychopaty. Série má zatím tři díly a česky vydalo první díl nakladatelství XYZ. Jonas Moström žije se svou rodinou na kraji Stockholmu, kde pracuje jako rodinný lékař. Pouze v úterky vypíná mobil a relaxuje nad otevřeným rukopisem…
Více od autora
Vincenc Beneš (1)
Vincenc Beneš byl český malíř, činný i jako výtvarný kritik a publicista. V letech 1902–1904 studoval na Uměleckoprůmyslové škole a 1904–1907 na Akademii výtvarných umění v Praze . V době studií podnikl studijní cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže. Seznámil se s díly Matisse, van Gogha, Toulouse-Lautreca, Vuillarda a po návratu se nechal inspirovat i Bohumilem Kubištou, se kterým sdílel ateliér. Roku 1913 založil spolu s Otakarem Nejedlým v Praze soukromou malířskou školu. Spolu s Nejedlým maloval francouzská bojiště 1. světové války. Ve 20. a 30. letech podnikl řadu cest do zahraničí a maloval krajiny na různých místech v Čechách. V letech 1909–1911 a 1917–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 členem kuratoria Moderní galerie v Praze, v roce 1933 byl přijat do České akademie věd a umění. Byl aktivním členem Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Publikoval v Uměleckém měsíčníku. Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově. Jeho styl byl zpočátku ovlivněn francouzským moderním malířstvím a tvorbou členů Osmy a Skupiny výtvarných umělců, zejména kubismem a fauvismem. Později se od kubismu odklonil a tvořil portréty a expresivně stylizované figurální kompozice. S Otakarem Nejedlým maloval krajiny z bojišť legií pro památník na Vítkově, Z francouzského bojiště , dále jsou to například Zimní zátiší nebo Loreta na jaře . Řada prací byla s intimními náměty. V pozdních krajinomalbách navazoval na impresionismus Slavíčka a Bonnarda. Mezi jeho nejvýznamnější poválečná díla patří cyklus krajin pro malý foyer Národního divadla . V roce 1963 byl jmenován národním umělcem....
Více od autora
Matyáš Bernard Braun (1)
Matyáš Bernard Braun, německy Matthias Bernhard Braun; byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství. Narodil se jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší bratr Matyášův Dominik byl malířem a jeho synovec Antonín sochařem. Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Ondřeje Thamascheho a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařské umění studoval v Salcburku. Po studiích cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho. Před rokem 1710 založil v Praze vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z r. 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími um...
Více od autora
Benjamin Farrington (2)
Benjamin Farrington se narodil v Corku, v Irsku, v roce 1891. Vystudoval na univerzitě v Corku a na Trinity College v Dublině, přednášel na univerzitách v Belfastu, v Kapském městě , v Bristolu a od roku 1936 ve Walesu, kde byl profesorem klasických věd na univerzitě ve Swansea. Kromě překladů z latiny a dřívějších studií o jihoafrických domorodcích, jakož i výňatků z lékařských spisů Vesaliových a Boerhaaveových napsal: Věda ve starém Řecku, Věda ve starověku, Řecká a římská civilisace, Věda a politika ve starověkém světě a Hlava a ruka ve starém Řecku. Zemřel v roce 1974.
Více od autora
Jana Jeřábková (1)
Narozena 27.5.1951 v Brně. MUDr., redaktorka prací z historie školství ve Skryjích.
Více od autora
Jiří Malinský (1)
Narozen 1929 v Olomouci. Prof., MUDr., DrSc. Lékař, zabývá se mikroskopickými metodami. Autor prací z oboru, také autor autobiografické knihy.
Více od autora
Peggy Claude-Pierre (1)
Kanadská autorka a léčitelka, zabývá se poruchami příjmu potravy. Publikace z oboru.
Více od autora
Ludwig Kapeller (1)
Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.
Více od autora
Otto Sverdrup (1)
Otto Neumann Knoph Sverdrup byl norský námořník, polárník a objevitel. Spolu s Nansenem a Amundsenem patří mezi tři nejvýznamnější norské polárníky. V roce 1888 se Sverdrup a další čtyři muži zúčastnili Nansenovy grónské expedice, během které na lyžích překonali ostrov z východu na západ. Jednalo se o první zdokumentovaný přejezd Grónska v historii. V roce 1892 pomáhal Nansenovi při stavbě lodi Fram, která byla určena pro norské polární expedice. Když se Fram vydala v roce 1893 na slavnou Nansenovu expedici na sever, loď byla pod Sverdrupovým velením. Během cesty se Nansen a Johansen oddělili od posádky lodi a pokusili o postup na severní pól. Expedice trvala až do roku 1896 a Sverdrup bezpečně dovedl Fram zpět do Osla. V letech 1898–1902 se Sverdrup, opět na palubě lodi Fram, pokusil o obeplutí Grónska. Pokus se nezdařil a posádka přezimovala na Ellesmerově ostrově. V této části světa stále zůstávala bílá místa na mapě a Sverdrup pokračoval v mapování východní části Kanadského arktického souostroví, některé jím objevené ostrovy nesou jeho jméno, Sverdrupovy ostrovy. Expedice měla vědecký charakter, na palubě lodi byl kromě lékaře a kartografa též geolog, botanik a zoolog. Místo plánovaných tří zim se kvůli ledovému sevření zdrželi o jednu zimu déle. Tato Sverdrupova expedice se stala historicky nejúspěšnější polární expedicí co se týče rozlohy zmapovaného území – zmapovala 150 000 km² kanadské Arktidy. Historik vědy William Barr nazývá tuto expedici „jedním z nejpůsobivějších úspěchů, jakého kdy bylo dosaženo v polárním průzkumu“, a Peter Dawes ji považuje za „nejúspěšnější expedici v historii arktického výzkumu“. Sverdrup se později též zúčastnil dalších polárních výprav. Bylo to ve spolupráci s ruskými expedicemi v Karském moři....
Více od autora
Alois Palme (1)
Narozen 3.3.1793 ve Varnsdorfu, zemřel 25.4.1864 tamtéž. Autor práce o dějinách Varnsdorfu.
Více od autora
Bedřich Skála (1)
Autor za totality emigroval a projel na jachtě, kterou si postavil se svými kamarády světová moře. Později se vrátil do vlasti. Autor je radioamatér a tato profese byla potřebná při jeho cestách kolem světa. V knize popisuje i problematiku našich emigrantů.Kniha je koncipována formou telepatického rozhovoru mezi Bedřichem Skálou a Irenou.
Více od autora
Zdeněk Hobzík (1)
Narozen 9. 5. 1900 v Hovorčovicích u Prahy, zemřel 8. 4. 1969 v Praze. Překladatel dobrodružné literatury pro mládež převážně z francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
Josef Jiří Kolár (1)
Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...
Více od autora
Josef Tichý (1)
Narozen 12.12.1909 v Kladně, zemřel 25.5.1973 v Praze. PhDr., CSc., historik, muzejní pracovník a knihovník, věnoval se dějinám česko-polského pohraničí, česko-polských vtahů, vystudoval v Pardubicích a věnoval se též regionálním dějinám Pardubicka.
Více od autora
Aleksander Brückner (1)
Aleksander Brückner byl polský jazykovědec zabývající se slovanskými jazyky a literaturou , filolog, lexikograf a historik literatury. Patří mezi nejvýznačnější učence konce 19. století a počátku 20. století. Byl prvním, který připravil kompletní monografii historie polského jazyka a kultury. Vydal více než 1 500 titulů. Narodil se v Berežany v Haliči, tehdy v rakouském císařství do rakousko-polské rodiny, která sídlila na východě. Studoval ve Lvově u Omeliane Ohonovského, ve Vídni u France Miklošiče a v Berlíně u Vatroslava Jagiće. Nejprve vyučoval na univerzitě ve Lvově). V roce 1876 získal doktorát na vídeňské univerzitě a v roce 1878 habilitoval za studii slovanského osídlení v okolí Magdeburgu . V roce 1881 začal učit v Berlíně, kde byl dlouhodobým vedoucím katedry slovanské filologie. Byl členem mnoha učených společností, včetně Polské akademie učení v Krakově, Petrohradské akademie věd, Ševčenkovy vědecké společnosti ve Lvově a Bulharské akademie věd, stejně jako akademií v Praze a Bělehradě. Brückner psal především polsky a německy o historii slovanských jazyků a literatury, především polské, o folklóru, starověké slovanské a baltské mytologii a o historii polské a ruské literatury. Jeho nejvýznamnější díla zahrnují historii polského jazyka , několik historií polské literatury v polštině a němčině, historii ruské literatury, etymologický slovník polského jazyka , díla o slovanské a baltské mytologii, encyklopedii starého Polska, čtyřdílnou historii polské kultury . Brückner byl specialistou na starší období polské a slovanské kultury a byl objevitelem, interpretem a vydavatelem nejstaršího známého rukopisu v polštině "Svatá křížová kázání/Kazania Swietokrzyskie". Měl neporovnatelné znalosti středověké polské ...
Více od autora
Jindřich Skopec (1)
Narozen 12.6.1873 v Sadské, zemřel 3.5.1942 v Praze. Katolický kněz, středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru.
Více od autora
Harry Stephen Keeler (1)
Harry Stephen Keeler se narodil v Chicagu, vystudoval elektrotechniku na Armour Institute. Nejprve pracoval v ocelárnách jako eletrikář, od dvacátých let se věnoval literatuře. Je autorem zhruba osmdesáti detektivních románů, věnoval se také žánru sci-fi.
Více od autora
Ivan Houdek (1)
Chemický inžinier, historik, publicista, prekladateľ odbornej literatúry. Venoval sa prírode, histórii, osobitne slovenským horám. V publicistike sa prezentoval v roku 1913 dielom Vývin Zeme a života. Potom napísal ďalších 27 kníh a viac ako 300 článkov, ktoré písal predovšetkým pre časopis Krásy Slovenska. Rozsiahle je jeho dielo o slovenských hradoch a kaštieľoch, viaceré diela a články sú venované rodnému Ružomberku. Azda najvýznamnejšie sú však jeho Osudy Vysokých Tatier . Táto kniha sa stala základnou až kultovou pre poznanie histórie a vývoja diania vo Vysokých Tatrách. V. T. venoval z rozsiahlej časopiseckej publicistiky tretinu z uverejnených článkov. Osobitný bol jeho vzťah ku Kriváňu. Prvým vydávateľom Osudov Vysokých Tatier bola Matica slovenská. Zomrel a pochovaný je v rodnom Ružomberku.
Více od autora
