Všichni Autoři a témata

Ron Smith (1)

Americký sportovní novinář.

Beatrice Poschenrieder (1)

Autorka příběhů o partnerských vztazích.

Reinhard Osteroth (1)

Německý historik, autor biografie automobilového konstruktéra Porscheho.

Christopher Creighton (1)

Mark Aarons (1)

Australský publicista a politický poradce

Ion Iliescu (1)

Ion Iliescu je rumunský politik, bývalý prezident. Byl zvolen do úřadu celkem na 11 let v letech 1990–1992, 1992–1996 a 2000–2004. V současné době je Iliescu senátorem za stranu PSD, největší politickou stranu v Rumunsku.

Marcello Barbieri (1)

Italský biolog, autor publikací v oboru.

Paul Johannes Praetorius (1)

Narozen dne 22. října 1630 jako Hans Schultze, vystudoval univerzitu v Halle, poté Lipskou univerzitu, kde dosáhl hodnosti bakaláře a mistra věd. Měl na tehdejší dobu značný rozhled v literárních vědách, při jejíž četbě se seznámil s postavou Krakonoše a pojal úmysl sesbírat všechny pověsti o této postavě. Hned první sbírka pověstí Daemonologia Rubenzalii Silezii vydaná v roce 1662 mu přinesla nebývalý úspěch, že ještě tentýž rok vyšla v druhém nákladu. Ihned následoval druhý svazek, a v roce 1665 třetí svazek tohoto díla. Pro mimořádný úspěch tohoto třísvazkového dííla vydal Praetorius v roce 1672 další knihu o Krakonošovi - Satyrus Etymologicus. Poté upadlo jeho dílo v zapomenutí a v roce 1680 dne 25 října, nedlouho po svých 50 narozeninách, umírá v Lipsku na cholerický mor.

Boris Reitschuster (1)

Německý novinář.Od roku 1990 žije v Moskvě.

Karel Strass (1)

Narozen 18.4.1907 v Chrudimi, zemřel 1943 v koncentračním táboře Osvětim . JUDr., filmový kritik a publicista, vydal africké pohádky.

Frans Demers (1)

Autor dětské literatury a románů s koloniální tématikou. Skutečným jménem Johan Mark Elsing tvořil pod pseudonymy Frans Beckers a Frans Demers.

Miroslava Ludvíková (1)

Miroslava Ludvíková, PhDr, CSc se narodila na Slovensku 4.10.1923, byla pracovnicí etnografického oddělení Moravského zemského muzea Brno v letech 1956 až 1985.

Vladimír Veverka (1)

soukr. podnikatel, majitel firmy FanCentrum, vydavatel comicsového časopisu Aréna, předseda Comics klubu. ST FŽ UK, agenturní žurnalistika, Praha 1981. P 83-90 mezinár. redakce ČTK. ZÁJMY sportovní tanec, chov chrtů, comics, plastikové modelářství. SF po Parconu 83 založil SF klub Spectra zaměřený na SF dorost, klub pomohl objevit např. I. Adamoviče, M. Bronce, F. Škábu aj. Zakládající člen a iniciátor vzniku Koordinační komise čs. SF klubů. První šéfredaktor Interkomu . Organizátor čs. a českého comicsového hnutí . Účast na prvních Parconech. DĺLO nejznámější díla: povídky Zrůdu k obrazu k svému, Raketýr, novela Legenda Věčných a povídkový cyklus Památník. Účast v CKČ, publikoval v Kočasu, v antolog. 84 Lidštější než lidé, 89 Lovci zlatých mloků, časopisecké články k historii a teorii comics .

Josef Blatný (1)

Josef Blatný byl český hudební skladatel, otec hudebního skladatele Pavla Blatného a bratr překladatele a dramatika Lva Blatného. Vyrůstal v rodině varhaníka. Studoval u Leoše Janáčka, Viléma Kurze, Miroslavy Dvořáčkové. Tvořil zejména instruktivní skladby – etudy.

Františka Omelková (1)

Narozena 5.3.1907 ve Starém Městě u Uherského Hradiště, zemřela 18.10.1997. Spisovatelka.

Jiří Otradovec (1)

Narozen 20.10.1921 v Benešově u Prahy, zemřel 9.10.2008. Doc. MUDr., CSc. VŠ učitel, oční lékař., neurooftalmolog.

Gustave Le Bon (1)

Gustave Le Bon byl francouzský sociální psycholog, sociolog, antropolog a amatérský fyzik. Je představitelem psychologismu. Zabýval se psychologií národů. Byl členem francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Po válce hodně cestoval, na svých cestách analyzoval obyvatele zemí, které navštívil. Jeho názory byly poměrně konzervativní, kritizoval demokracii a socialismus. Na svých cestách vynalezl přenosný kefalometr. Zemřel 13. prosince v 90 letech.   Když se Le Bon narodil, jeho matce Annette Josephine Eugénic Tétiot Desmarlinais bylo 26 let, jeho otci Jean-Marie Charles Le Bonovi bylo 41 let, pracoval jako provinční funkcionář francouzské vlády. Když bylo Le Bonovi 8 let, jeho otec získal nové postavení ve Francouzské vládě a proto musela celá rodina opustit jeho rodné město Nogent-le-Rotrou. Do rodného města už se nikdy nevrátili. Dnes je zde po něm pojmenovaná jedna z ulic. Později docházel k výuce na gymnáziu v Tours, jeho prospěch zde byl průměrný. V roce 1860 začal studovat medicínu na univerzitě v Paříži, v roce 1866 získal doktorát. Během jeho studia napsal mnoho článků s medicínským tématem, první z nich se týkal onemocnění, kterým trpí lidé, kteří žili v bažinatých podmínkách. Dále publikoval mnoho článků o vlasovci očním a asfyxii. První kniha, kterou napsal, byla kniha o zdánlivé smrti , dále studoval například nemoci urogenitálního systému. Le Bon se naučil mluvit německy a anglicky díky četbě Shakespearových prací. V roce 1870 vstoupil do francouzské armády ve francouzsko-pruské válce. Během války organizoval divizi vojenské ambulance. Byl šéflékařem jednoho oddělení vojenské ambulance v Paříži, pozoroval chování vojáků v nejhorších situacích, jejich chování ve stresu a utrpení. Všechny své úvahy a poznatky sepisoval. Psal o praktické hygieně vojáků a raněných. Le Bon se zabýval antropologií, procestoval Evropu, A...

Dorothy Eden (1)

Dorothy Enid Eden byla spisovatelkadelších i kratších příběhů. Narodila se 03.4.1912 v Canterbury Plains, Nový Zéland, kde navštěvovala školu a pracovala jako právní sekretářka před přesunem do Anglie v roce 1954. Zemřela na rakovinu v Londýně dne 4.3.1982. Byla nejlépe známá pro její spisy v historickým, napínavým a gotickým žánrům. Kromě psaní románů, také přispívala do časopisů, včetně Redbook a Good Housekeeping. Psala také pod pseudonymem Mary Paradise.

Špála (1)

Karel Krop (1)

Václav Vodvářka (1)

1971-1975 absolvoval PedF UK Praha, český jazyk-občanská nauka - od r. 1993 vyučuje na Gymnáziu J.A. Komenského v Novoém Strašecí - výzkumná a publikační činnost zaměřená na vlastivědné a lingvisticky zaměřené publikace ( regionální publikace Lány v obrazech - Proměny v čase, Kapitoly z dějin obcé Lány a Vašírov.

Roger Jon Ellory (1)

Otec opustil rodinu ještě před tím, než se Roger Jon Ellory narodil. Matka Carole –herečka a tanečnice – zemřela na zápal plic, když bylo Rogerovi sedm let. V roce 1973 proto nastoupil do internátní školy, kde zůstal do svých šestnácti let. Odtud se vrátil do Birminghamu k babičce, ale nedlouho poté, v sedmnácti letech, byl zatčen a odsouzen za pytláctví. Vyměřený trest si odseděl a po návratu změnil způsob života: začal se zajímat o grafický design, fotografii a hudbu. Později hudební scénu opustil a věnoval se studiu temných filozofií a četbě A. C. Doyla, Michaela Moorcocka, J. R. R. Tolkiena či Stephena Kinga. Jeho zájem o příběhy neustále rostl a ze čtenáře se pomalu stával spisovatel. Začal psát, ale u nakladatelů v Anglii se nesetkal se vstřícným přijetím. Většina z nich ho odmítla s doporučením, že jeho styl a obsah románů je příliš americký a že by se měl pokusit autorsky prosadit právě v USA. Neváhal a ihned kontaktoval několik amerických vydavatelů. Odpověď byla podobná. Není možné, aby tak americkým literárním stylem psal Angličan… Zklamaný Ellory přestal na dlouhých osm let psát. V roce 2001 ale došel k závěru, že jedinou věcí, kterou chce v životě dělat, je psaní knih.

Miroslav Husák (1)

Narozen 17. 10. 1953 v Lánech. Prof., Ing., CSc, vědec a pedagog. Autor publikací v oborech biotechnologie a bionika, mikroelektronika, elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, lékařská zařízení. Zakladatel Centra Mikrosystémů.

Jan Vobecký (1)

. Publikace v oborech Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Počítačový hardware a software, Fyzika pevných látek a magnetismus. Prof. Ing., DrSc.

Cheng-Wen Wu (1)

Tchaj-wanský autor publikací z oboru elektrotechniky.

Vladimír Vrabec (1)

Narozen 1932. Matematik, autor materiálů a učebnic o internetu a programování.

František Marvan (1)

V letech 1901 až 1904 absolvoval Pražskou kadetní školu. Po jejím ukončení nastoupil k 42. pěšímu pluku do Hradce a později do Terezína. Jako kapitán a velitel čety 40. pěšího pluku absolvoval válečná tažení na ruských a italských bojištích a několikrát byl raněn. Po válce se přihlásil do čs. armády. Postupně byl povyšován a v roce 1937 byl jmenován brigádním generálem. Za mobilizace velel 16. divizi v Ružomberoku. Zde setrval až do zániku republiky. Za protektorátu působil ve vládním vojsku. Po válce již do činné služby fakticky nenastoupil a v roce 1949 mu byla odňata hodnost.

Marija Zagorka Jurícová (1)

Ronald Dworkin (1)

Ronald Myles Dworkin byl americký filosof práva a představitel politické filosofie. Byl dlouholetým profesorem na University College London a na New York University. Ronald Dworkin se narodil v roce 1931 v Providence v státe Rhode Island, ve Spojených státech. Bakalariát vystudoval na Harvard University a na Magdalen College, Oxford, kde mezi jeho učiteli byl i Sir Rupert Cross. Dworkin poté studoval práva na Harvard Law School a byl asistentem soudce Learned Handa, který působil u amerického Federálního odvolacího soudu. Soudce Hand označil Dworkina za svého nejlepšího asistenta a Dworkin uznává soudce Handa za jednoho ze svých nejdůležitějších mentorů. Dworkin pak krátce pracoval u významné právnické firmy Sullivan and Cromwell v New York City a od roku 1962 byl profesorem práva na Yale University, od roku 1968 jako držitel Hohfeldovy stolice právní vědy. V roce 1969 nastoupil po H. L. A. Hartovi na stolici právních věd v Oxfordu a od roku 1994 byl také profesorem práv na New York University. Po odchodu z Oxfordu přednášel také na University college London. Byl také dlouholetým přispěvatelem pro The New York Review of Books. Dworkin byl radikální zastánce lidských práv a právo je pro něho především historicky vzniklý celek, který je třeba interpretovat a rozvíjet. Dworkin odmítal pozitivistické pojetí práva , které začíná od oprávnění zákonodárce a nezabývá se souvislostí práva s morálkou. Právo podle Dworkina naopak vychází z práv jednotlivých lidí a při svém vývoji i výkladu s morálkou nutně souvisí. Úkolem právní teorie je poradit soudci, jak má správně rozhodovat, a podle Dworkina by dokonale vzdělaný soudce, který by měl dost času, vždycky našel to nejlepší řešení.

Danieala Kovářová (1)

Alexej Hájek (1)

Rudolf Bystrický (1)

Narozen 20.1.1908 v Marikové u Povážské Bystrice , zemřel 13.12.2001 v Ženevě . JUDr., DrSc., profesor mezinárodního práva soukromého, literatura z oboru.

John Kerrigan (1)

Charles Henry Whiting napsal na válečné téma řadu knih. V příbězích frontových vojáků i důstojníků vycházel z vlastních zážitků a materiálů získaných přímo na bojištích, neboť sám peklo této války prožil. Publikoval pod vlastním jménem a také pod několika pseudonymy. Narodil se roku 1926 v anglickém Yorku a už v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do britské armády. Prošel aktivní službou v Evropě - sloužil v Belgii, Holandsku a Německu u 52. průzkumného pluku. Po válce vystudoval univerzitu a poté, co prošel různými zaměstnáními , rozhodl se pro profesionální dráhu spisovatele. Vydal přes 200 knih, které zahrnují celou škálu témat a žánrů od vojenské historie a špionážní faktografie až po beletristická zprcování oné děsivé kapitoly lidstva, která zanechla své krvavé stopy po celém světe. Zemřel v srpnu roku 2007.

Susanne Beermann-Hagel (1)

Německá odbornice PC, lektorka v oboru informačních technologií, organizačního managementu a techniky učení, poradkyně v oboru nakladatelské činnosti, propagátorka výukové metody sugestopedie.

Gerd Kaiser (1)

Gerd Kaiser je německý historik, který se zaměřuje zejména na druhou světovou válku a vojenskou historii a politiku. V letech 1951–1956 studoval historii na moskevské Lomonosovově univerzitě. Po ukončení svých studií působil do roku 1968 v armádě Německé demokratické republiky, do roku 1990 by spolupracovníkem východoněmecké televize. Od roku 1990 pracuje na volné noze. Do češtiny byla přeložena jeho kniha o masakru v Katyni Katyň: Státní zločin - státní tajemství.

Claude Bernard (1)

Claude Bernard byl lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, průkopník experimentální medicíny a fyziologie. Bernard začal studovat v Lyonu, brzy ale školu opustil a stal se příručím v drogerii. Ve volném čase psal úspěšné divadelní komedie a roku 1834 odjel do Paříže poradit se se známým divadelním kritikem. Ten mu ale poradil, aby se věnoval studiu mediciny, Bernard roku 1843 skutečně vystudoval medicinu a začal pracovat v nemocnici se slavným fyziologem Françoisem Magendiem, od roku 1847 jako docent a od roku 1855 jako profesor; už předtím se stal profesorem na nově založené katedře fyziologie na Sorbonně. Bernard si uvědomil, že medicině chybí experimentální základ a prováděl i propagoval pokusy na zvířatech. Roku 1845 se oženil s Fanny Martin, která se však stala mluvčím hnutí na ochranu zvířat a proti vivisekcím a roku 1869 se s ním rozvedla. Po roce 1864 mu císař Napoleon III. dal zařídit laboratoř při Musée national d´historie naturelle v pařížské botanické zahradě, 1868 byl zvolen členem Francouzské akademie a po smrti mu byl vypraven státní pohřeb na hřbitově Père Lachaise. Bernard se proslavil jako průkopník přísně vědecké metody a mediciny, založené na experimentech. Mezi jeho hlavními objevy byl výklad funkce nervového systému , slinivky břišní a jater, včetně teorie o vzniku cukrovky , objev vasomotorického systému a konečně objev významu nitrotělního prostředí a homeostáze. Zabýval se také účinky některých jedů na živé organismy a možnostmi anestezie. Nejznámějším dílem C. Bernarda je Úvod do experimentální mediciny 1865 , odkud jsou i následující citáty: „Když narazíme na skutečnost, která odporuje přijaté teorii, musíme respektovat fakt a opustit teorii – i kdyby se opírala o sebe slavnější jména a všichni ji přijímali.“ „Věda nepřipo...

Sean McGlynn (1)

Britský vysokoškolský pedagog, humanista, autor literatury o středověkém válečnictví.

Josef Zadina (1)

Josef Zadina , byl československý politik, ministr a poslanec Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Roku 1910 vystudoval práva a působil v soudní službě v Praze a dalších městech v Čechách. Od roku 1918 pak pracoval v Státním ústavu obilném a na dalších postech ve státní správě. Od roku 1925 byl předsedou Lihovarnického spolku. Založil také Svaz družstevního průmyslu bramborářského. Angažoval se v Agrární společnosti, která sdružovala intelektuály a odborníky napojené na agrární stranu. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo za agrárníky v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty. Profesí byl dle údajů z roku 1935 vrchním radou zemské rady v Praze. Kromě poslaneckých postů byl i ministrem československých vlád. Působil jako ministr ministr zemědělství v první vládě Milana Hodži, druhé vládě Milana Hodži a třetí vládě Milana Hodži. Po začátku druhé světové války byl nacistickými úřady jako první československý ministr zatčen a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po únoru 1948 ho do vězení zavřel i komunistický režim.

Richard Rybolt (1)

Richard Rybolt, po celý život úspešný záhradkár a staviteľ nehnuteľností, dnes aktívny bojovník za prekonanie depresie a mocný spojenec skľúčenosti. Pomáhal pri zakladaní podporných skupín, náučných seminárov a liečebných sietí, osobne vyučoval a spriatelil tých, ktorí trpeli podobným spôsobom ako on. Vyrozprával svoj príbeh o uzdravení a inšpiroval ľudí prostredníctvom rôznych vysielaní v rádiách, televíznych šou aj naživo pred publikom. Autor knihy Nijaké stoličky sa nevyrábajú na krátke stretnutia žije s manželkou na malej farme v štáte New York.

Pavel Verner (1)

Czech classical oboist, born 1934 in Prague - died 2021. He was solo oboe player of the Prague Symphonics and artistic director of the chamber ensemble Verner Collegium. In addition he has consistently pursued his career in solo and chamber performance, appearing with the Philharmonic Quintet, Prague Philharmonia, Sebastian Orchestra, ensemble Ars Rediviva of Prague and in particular, Musica da camera Praga. Father of Pavel Verner Jr. and Petr Verner

Radoslav Procházka (1)

Radoslav Procházka je slovenský politik, vysokoškolský pedagog a advokát. V parlamentních volbách 2010 a 2012 získal mandát poslance NR SR za KDH. V prezidentských volbách 2014 se ucházel o úřad prezidenta, jako nezávislý občanský kandidát. Se ziskem 21,2 % odevzdaných hlasů se umístil na třetím místě za vítězem prvního kola Robertem Ficem a druhým Andrejem Kiskou. Na jaře téhož roku založil novou středo-pravicovou stranu s názvem #SIEŤ. Od září 2014 je jejím předsedou a také volebním lídrem pro parlamentní volby 2016. V parlamentních volbách 2010 byl zvolen poslancem NR SR na kandidátce KDH a stal se předsedou Ústavněprávního výboru. V předčasných volbách 2012 byl opětovně zvolen, v roce 2013 však poslanecký klub KDH opustil, a stal se nezávislým poslancem. Rozhodnutí kandidovat na post prezidenta SR oznámil v červnu 2013. Do ledna 2014 sesbíral 40 000 občanských podpisů a jeho kandidatura byla potvrzená. V průběhu kampaně se vyprofiloval jako jeden ze čtyř nejsilnějších kandidátů . V prvním kole volby pro Procházku hlasovalo 403 548 voličů, což bylo 21,24% všech odevzdaných hlasů. Celkově tak oslovil 9,15% všech oprávněných voličů na Slovensku. Skončil tak na třetím místě a nepostoupil do druhého kola. Nadprůměrný volební zisk však zaznamenal v okresech Dolný Kubín, Námestovo, Tvrdošín, Levoča a Prešov, kde i přes celkový neúspěch zvítězil. Radoslav Procházka využil svou veřejnou podporu a dne 27. března, tedy den před druhým kolem prezidentských voleb, oznámil založení nové strany #SIEŤ. Během následujících týdnů sesbíral v petiční akci více než 20 000 podpisů, ačkoliv k registraci strany je dostačující počet podpisů poloviční. Žádost o registraci byla podána 26. května téhož roku. Ministerstvo vnitra oficiálně zaregistrovalo stranu dne 12. června 2014. Spoluzakladateli strany jsou Miroslav Beblavý a Andrej Hrnčiar , kteří stejně jako Procházka, se na jaře 2014 vzdali svý...

Marek Káčer (1)

Slovenský Mgr., práce z teorie práva a mezinárodního práva.

Jaromír Štěpán (1)

Narozen 21.11.1918, zemřel r. 1989. JUDr. CSc., práce z oboru.

Bernd Freytag von Loringhoven (1)

Bernd Freiherr Freytag von Loringhoven pocházel z baltského šlechtického rodu Freytag von Loringhoven. Za 2. světové války sloužil jako štábní důstojník na východní frontě a patřil mezi několik málo vojáků, kteří unikli stalingradskému kotli. V letech 1944 – 1945 působil jako adjutant u generálního štábu v hodnosti majora. Byl nositelem německého kříže ve zlatě. Těsně před Hitlerovou sebevraždou opustil přes Havolu Berlín a unikl do britského zajetí. Z tohoto zajetí byl v roce 1948 propuštěn. Při založení Bundeswehru v roce 1956 se stal jeho součástí a zde velel různým jednotkám až do roku 1973, kdy jej opustil v hodnosti Generálporučík . Působil jako poradce při natáčení filmu Pád Třetí říše. Vydal knihu Mit Hitler im Bunker nejprve ve francouzštině a následně byla přeložena do dalších jazyků.

Krátký (signovaný lept) (1)

Nancy Farmer (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež, narozena 9. 7. 1941 v arizonském Phoenixu pod jménem Nancy Forsythe Coeová, vyrůstala v Yumě na americko-mexickém pohraničí, v roce 1963 dokončila bakalářské studium a zapsala se do služeb mírových sborů, do roku 1965 sloužila v Indii, poté ještě dva roky na různých místech než se v roce 1967 vrátila do USA zpět ke studiu. V roce 1971 jí znovu zlákalo cestování, nakonec se na krátký čas usadila ve východoafrickém Mozambiku, kde pracovala jako chemik a entomolog, po dvou letech se přestěhovala do Zimbabwe a tam strávila celých třináct let jako laboratorní technik a entomolog, později jako nezávislý vědec a spisovatel. Během pobytu v Zimbabwe se vdala za Harolda Farmera, dnes žije spolu s rodinou v kalifornském Menlo Parku. Jako autorka na sebe poprvé upozornila noveletou The Mirror a to hned vítězstvím v soutěži Spisovatelé budoucnosti L. Rona Hubbarda. Svou první knihu, dětský příběh o domorodé dívce, vydala ještě za pobytu v Zimbabwe pod názvem Lorelei: The Story of a Bad Cat . V tamním nakladatelství se poprvé objevily rovněž knihy The Ear, the Eye, and the Arm a Tapiwa‚s Uncle či bohatě ilustrovaná publikace Tsitsi‘s Skirt . To už se však Farmerová vrátila do rodných Spojených států, kde v letech 1991–92 pracovala jako laboratorní technik na univerzitě v kalifornském Palo Alto, aby se od roku 1992 již profesionálně věnovala pouze psaní. Román The Ear, the Eye, and the Arm vzbudil po svém vydání v upravené podobě z roku 1994 vlnu nadšení a přinesl autorce řadu prestižních cen. Jde o netradiční fantasy ze Zimbabwe roku 2194, kdy se trojice doposud pečlivě chráněných dětí mocného generála Matsiky vydává za dobrodružstvím zcela nepřipravena na nebezpečí okolního světa. Ještě předtím však v USA vyšel román Do You Know Me , jenž prvky fantastiky postrádá. Farmerová se v něm vrátila k postavám z románu Tapiwa‚s Uncle . Jde o příběh školačky Tapiwy či spíše jejíh...

Olga Kolaříková (1)

Narozena 9.5.1927 v Brně, zemřela 2005. PhDr., CSc., pracovnice psychologické laboratoře Československé akademie věd. Práce v oboru, publikovány též časopisecky a ve sbornících.

Charles Nicholl (1)

Charles Nicholl je britský autor, který píše knihy historické, životopisné i cestopisné. Je profesorem angličtiny na Sussex University. Mezi historické osobnosti, kterým věnuje pozornost, patří Leonardo da Vinci, Christopher Marlow či Arthur Rimbaud. Nicholl za své dílo obdržel několik cen a je mimo jiné autorem několika dokumentárních pořadů. Přednáší v Británii, Itálii a USA.

Mark Osipovič Kosven (1)

Ruský historik, práce z oblasti pravěku.

Egon Erwin Kish (1)

Jerome Davis (1)

Ivan Ivanovič Udal'cov (1)

Pavel Kuchynka (1)

Pavel Kuchynka je český lékař-oftalmolog, specializující se na přední oční segment, vysokoškolský pedagog a v letech 1991–2017 přednosta Oční kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. V roce 1971 absolvoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Po roční vojenské službě nastoupil na královéhradeckou radiologickou kliniku. V roce 1974 změnil obor a rovněž jako jeho otec zahájil dráhu oftalmologa. Nastoupil na Oční kliniku LFH UK a FNKV, na které se stal v roce 1991 přednostou. Roku 1992 zřídil v Československu první oční tkáňovou banku, Mezinárodní oční banku Praha, na níž působil jako ředitel. Ordinoval také v soukromém zařízení Oční centrum Praha. V roce 1981 složil atestaci II. stupně. Roku 1984 obhájil kandidátskou práci na téma histopatologie předního očního segmentu a poté se v roce 1991 habilitoval na 3. LF UK. Roku 1994 byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem v oboru očního lékařství. Přednáší na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se především na přední segment oka, operativu šedého zákalu, rohovky a refrakčních vad. K roku 2007 byl jediným zvoleným českým očním lékařem ve výborech oftalmologických organizacích – American Academy of Ophthalmology a European Society of Cataract and Refractive Surgery. Stal se také členem České oftalmologické společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie , České lékařské akademie, Council of European Society of Ophthalmology, International Society of Refractive Surgery, Council of European Association of Tissue Banks, European Community University Professors of Ophthalmology, American Society of Cataract and Refractive Surgery a dalších organizacích.

Ladislav Dolejší (1)

Pplk.JUDr., práce o vojenské policii.

František Zoulík (1)

František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...

Talcott Parsons (1)

Talcott Parsons byl americký sociolog, čelný představitel strukturálního funkcionalismu. Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ , AGIL paradigmatu a individuálního aktu. Parsons působil na Harvardově univerzitě v letech 1927–1973, poměrně dlouho ale v podřadné funkci asistenta, protože jeho šéfem byl Pitirim Sorokin, se kterým se nesnášel. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem. Byl typickým interdisciplinárním vědcem, věnoval se matematice, medicíně, ekonomii, psychologii a samozřejmě sociologii. Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky. Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizac...

H. E Fincke (1)

Sarah Kaminsky (1)

Francouzská spisovatelka, scenáristka a herečka narozená v Alžírsku.

Jan Lata (1)

Jan Lata je český lékař, profesor vnitřního lékařství, od března 2015 rektor Ostravské univerzity. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací škola v brněnské městské čtvrti Královo Pole . Následně v letech 1971 až 1977 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získal titul MUDr. V letech 1977 až 1986 pracoval jako lékař na III. interní klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. V první polovině 80. let získal atestaci z vnitřního lékařství a z gastroenterologie . Následně mezi roky 1986 a 1988 působil jako lékař specialista v General Hospital Al Agailat v Libyi. Po návratu se krátce vrátil jako lékař na III. interní kliniku Nemocnice u sv. Anny v Brně . V letech 1989 až 2001 byl odborným asistentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a zároveň působil na jednotce intenzivní péče Interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, kde byl od roku 1995 vedoucím. Zároveň se dále vzdělával – v roce 1997 se stal kandidátem věd a v 90. letech absolvoval studijní pobyty v Nizozemsku, Francii a USA. V roce 2001 se na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru vnitřní lékařství. V roce 2006 byl v tomto oboru jmenován profesorem. V letech 2001 až 2007 byl navíc vedoucím Metabolické JIP a mezi roky 2007 a 2010 zastával funkci přednosty Interní hepatogastroenterologické kliniky FN a LF MU Brno. Získal také řídící funkce, a to když byl v letech 2006 až 2010 proděkanem pro vnější vztahy na Lékařské fakultě MU. V roce 2010 přešel na Ostravskou univerzitu, kde působí jako profesor na tamní lékařské fakultě. O rok později se stal prorektorem pro vědu a vnější vztahy. V prosinci 2014 jej Akademický senát Ostravské univerzity v Ostravě zvolil rektorem. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval dne 5. února 2015, funkce se ujal 1. března 2015. V listopadu 2018 byl akademickým senát...

Monika Siedentopf (1)

Německá historička, anglistka a politoložka, jako publicistka spolupracuje s německým rozhlasem.