Všichni Autoři a témata

Barry Davies (1)

Britský příslušník SAS, autor publikací o speciálních jednotkách a přežití v mimořádných situacích.

Michelle Bamberger (1)

Americká veterinářka, specializuje se na chování zvířat.

Otakar Kučera (3)

Otakar Kučera byl československý lékař, jedna z vůdčích osobností československé psychoanalýzy. Původně vystudoval Právnickou fakultu univerzity Karlovy a pracoval jako úředník. Projevoval silný zájem o literaturu a literární teorii a kritiku. Přátelil se s mnoha umělci a angažoval se v tehdejší pražské avantgardě. Během studia vzniku básnické tvorby narazil na psychoanalytický pojem regrese. Tento koncept ho natolik zaujal, že podstoupil vlastní psychoanalytickou zkušenost u Bohodara Dosužkova. Následně u něj vznikla silná inklinace k psychoanalytické a psychoterapeutické práci a rozhodl se vystudovat lékařskou fakultu a stát se sám psychiatrem a psychoanalytikem. Po dokončení lékařských studií působil jako primář na několika psychiatrických pracovištích a zároveň praktikoval jako psychoanalytik. V průběhu doby se z něho a Bohudara Dosužkova stali kolegové, dva hlavní tréninkoví psychoanalytici v Československu , kteří v průběhu let vychovali v undergroundovém psychoanalytickém institutu velké množství psychoanalytiků a psychoanalytických teoretiků . Udržoval korespondenci s Annou Freudovou, René Spitzem a Heinzem Kohutem a byl jejich tehdejšími teoriemi významně ovlivněn. I přes tradiční důraz na ranou dětskou zkušenost pracoval jako psychoanalytik velmi interaktivně, empaticky a s velkým respektem k analyzandovi.

Rostislav Zavadil (1)

Narozen 8.7.1930 v Bilanech, okr.Kroměříž, zemřel 24.10.2002. Doc., MVDr., publikace z veterinárního lékařství.

Carl Sewell (1)

Americký obchodní manažer, prodejce automobilů, publikuje v oboru.

Paul B Brown (1)

Americký spoluautor publikace z oboru marketingu.

Martin Rejman (1)

Narozen 13. 2. 1940 v Praze. Technolog výroby laminátů, politik a publicista, autor publikací o polyesterových skelných laminátech a publicistických článků k aktuálním tématům z oblasti politiky a veřejného života.

Alice Rhea (1)

Americká chovatelka koček, autorka publikací o kočkách.

Vladimíra Coganová (1)

Vlastivědná práce.

Alois Hanslian (1)

Narozen 1885 v Hranicích na Moravě, zemřel 30.10.1948 v Brně. MVDr., profesor nauky o kopytě a podkovářství, literatura z oboru.

Klaus Ferdinand Hempfling (1)

Klaus Ferdinad Hempfling se na jezdecké scéně objevil jako nováček a hned s první knihou Tanec s koňmi měl nevídaný úspěch. Vystudoval komunikační techniku a zabýval se uměním . Svými provokativními myšlenkami uvedl do pohybu celý koňský svět, nadchl tisíce diváků a účastníků svých seminářů a demonstrací a přesvědčil je o svých metodách výcviku. Základem jeho práce je ohled na bytost koně, pro koně srozumitelná řeč těla a harmonické, přirozené zacházení se zvířaty plnými důstojnosti, síly a krásy.

Vladimír Puchmayer (1)

Mudr. Vladimír Puchmayer CSc. byl naším předním lékařem odborníkem v oboru angiologie a několik odborných lékařských knih. Kromě toho je i spoluautorem knihy Bojovník proti bolesti, která obsahuje vážné i usměvné historky ze života klasika českého lékařství profesora Bohumila Prusíka.

Hubert Felkel (1)

Narozen 6. 6. 1928 v Hradci Králové. MUDr., pneumolog. Od roku 1955 pracoval ve Výzkumném ústavu tuberkulózy a plicních nemocí v Praze. Publikace z oboru.

Ian Sidaway (1)

Ian Sidaway je britský malíř, ilustrátor a autor 32 knih o umění. Vystudoval umění a grafický design, po studiich pracoval i jako designer pro reklamni spolecnost, později se zaměřil na portrétování a ilustrace. Roku 2010 byl zvolen členem Královského Institutu malířů akvarelu.

Wendy Jelbert (1)

Wendy Jelbert je úspěšná britská malířka a autorka 18 knih o umění. Vystudovala umění v Southamptonu, vystavovala v londýnských galeriích , je členkou mnoha uměleckých společností, publikuje články o malbě a navrhla i své dva vlastní štětce na akvarel, které získaly velkou popularitu. Podařilo se jí získat mnoho výtvarných cen, věnuje se také výuce malby. Wendy Jelbert má dvě dcery, Rebeccu a Rosalind, které se rovněž věnují umění.

Barbara Rakow (1)

Německá veterinářka.

Max J Halhuber (1)

Hans Kirchmair (1)

Německý lékař, internista, ředitel kliniky, práce z urgentní medicíny.

Jiří Páv (1)

Jiří Pavlovský píše jen okrajově a většinou kratší věci. Svůj hlavní zájem ovšem soustřed'uje do zakládání comicsových časopisů, překládání comicsů, vydávání comicsů , psaní comicsů, distribuci comicsů, filmovou publicistiku. Kromě toho se ještě věnuje psaní vlastních profilů pro fantasy časopisy.

Lubomír Procházka (1)

Lubomír Procházka byl operní pěvec, sólista opery Státního divadla v Ostravě. Věnoval se také malbě, kterou studoval soukromě. V jeho díle převažovala krajinomalba. Angažoval se v ostravské skupině výtvarníků Chagall. Jeho otcem byl významný baptistický kazatel a teolog Jindřich Procházka. Jeho syn je režisérem ostravského studia České televize.

Ladislav Major (1)

* 27. 5. 1935 Budapešt. Maturoval v r. 1953 na gymnáziu v Teplicích. Od r. 1954 studoval filozofii a historii na FF UK, absolvoval v r. 1959; titul PhDr. mohl získat až v r. 1966, tj. po obnovení doktorských řízení. V r. 1961 se stal pracovníkem oddělení dějin filozofie FÚ ČSAV, kde se záhy sblížil s Janem Patočkou. Od r. 1966 je členem katedry filozofie FF UK. V r. 1988 obhájil kandidátskou dizertaci Od úpadku hegelianismu k novohegelianismu. Docenturu v oboru dějin filozofie získal v r. 1991 . Na počátku 90. let se stal dočasně vedoucím oddělení dějin filozofie katedry filozofie FF UK. Je členem Jednoty filozofické; byl členem Kruhu nezávislé inteligence . Účastnil se řady konferencí a sympozií, absolvoval zahraniční pobyty, měl veřejné přednášky, rozhlasová vystoupení, kurzy dějin filozofie pro posluchače nefilozofických oborů FF UK a posluchače ČVUT. Již za studií se zaměřil především na historii filozofie. Pod vlivem M. Sobotky se zabýval německou klasickou filozofií, zejména Hegelem. Tomu odpovídalo na tehdejší dobu neobvyklé téma diplomové práce Hegel a náboženství. Analyzoval v ní Hegelovy rané manuskripty, Fenomenologii ducha a Přednášky o filozofii náboženství. Na počátku 60. let pod vlivem J. Patočky a I. Dubského začal intenzivně studovat moderní filozofii – novokantovství, novohegelovství a hlavně Husserlovu a Heideggerovu fenomenologii. Hodně pozornosti věnoval např. srovnání Hegelovy a Heideggerovy filozofie. V druhé polovině uvedeného desetiletí se jeho studijní zájem rozšiřuje na další oblasti. Patrně jako první po r. 1948 přednášel na FF UK propracovaný a ucelený kurz dějin poklasické a moderní filozofie. K této problematice vydal fundovaná a podrobná skripta Dějiny filosofie III. V druhé polovině 60. let se jeho styky s J. Patočkou značně prohloubily. Hlubší zájem o jeho myšlenkové dílo se p...

Clive Innes (1)

Biolog, botanik, autor publikací o kaktusech.

Charles Glass (1)

Biolog, botanik, autor publikací o kaktusech.

Irena Benková (1)

Mgr. Irena Benková je ředitelkou ÚAPPSČ od roku 2007, kdy převzala vedení po prvním řediteli PhDr. Vladimíru Čtverákovi. Vystudovala archeologii a historii v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hned po studiích začala pracovat jako archeolog v Muzeu Českého krasu v Berouně. V roce 1996 pak přešla částí úvazku do Ústavurcheologické památkové péče Praha, v jehož čele dnes stojí.

Josef Lelek (1)

Autor se narodil v Žacléři v učitelské rodině. Vystudoval pedagogiku, působil v řadě míst Čech jako podučitel, posléze řádný učitel.. Byl autorem řady statí v odborných pedagogických časopisech, několika knih o české historii, zejména o životě a díle B.N.

W. Hugh Thomas (1)

Britský lékař, expert v oboru soudního lékařství.

Karel Opočenský (1)

Karel Opočenský byl český šachový mezinárodní mistr a mezinárodní šachový rozhodčí, mistr Československa z let 1927, 1929 a 1938 a mistr Čech a Moravy z roku 1944. Karel Opočenský se narodil jako prostřední ze sedmi dětí v rodině zednického mistra v Mostě. S šachovou hrou se seznámil již v dětství díky otci a staršímu bratrovi. Opravdový zájem o hru však začal projevovat až na vinohradském reálném gymnáziu. Později se stal členem Šachovního klubu Dobruský, kde se vyučil zákonům správného vedení šachové partie a roku 1913 získal titul mistra Ústřední jednoty českých šachistů. Opočenský se zúčastnil mnoha mezinárodních turnajů. Např. na turnaji v Paříži roku 1925 skončil na třetím místě za Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem a Savielly Tartakowerem, roku 1933 vyhrál v Praze desátý Kautského memorial, roku 1935 vyhrál turnaj v Luhačovicích a na turnajích v Nauheimu a v Lodži skončil čtvrtý a roku 1937 skončil v Teplicích druhý za Karlem Gilgem.1 Kromě toho se Opočenský zúčastnil čtyř šachových olympiád: Roku 1950 obdržel Opočenský titul mezinárodního mistra a roku 1951 titul mezinárodního šachového rozhodčího. Rozhodoval pak zápasy o titul mistra světa roku 1951 a 1954 v Moskvě, na turnaji kandidátů roku 1953 a na šachové olympiádě roku 1952 v Helsinkách. Opočenský byl rovněž šachovým publicistou. Vydával aktuální cyklostylovaný týdeník Šachy ČTK, byl členem redakční rady Československého šachu, zástupcem hlavního redaktora Revue FIDE, řídil šachovou rubriku v Rudém právu a je autorem nebo spoluautorem několika šachových knih, například Methodika šachu , Nad šachovnicemi celého světa , Šachy s úsměvem nebo Tam všichni hrají šachy ....

Markéta Černá (1)

Překladatelka publikací pro děti z angličtiny.

K Šobra (1)

František Novosád (1)

František Novosad je český politik ČSSD, v letech 2006 až 2013 poslanec Parlamentu ČR za Zlínský kraj. V roce 1966 se vyučil na SOU nábytkářském v Novém Jičíně, poté nastoupil základní vojensku službu. Roku 1990 maturoval na Stavební škole ve Valašském Meziříčí. V letech 1997-2001 studoval Univerzitu Palackého v Olomouci, kde mu byl udělen titul bakaláře. V období 2001-2003 pokračoval ve studiu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a za diplomovou práci „Projekt marketingové komunikace obce Nový Hrozenkov s turistickou veřejností“ získal titul inženýra. V letech 1969-1982 pracoval v podniku Bezkyd v Novém Hrozenkově jako pracovník zakázkového odbytu. Mezi lety 1982-1994 vedl vsetínskou pobočku Bezkydu. Je ženatý, má tři dcery. V komunálních volbách roku 1994, komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006 i komunálních volbách roku 2010 byl zvolen do zastupitelstva městyse Nový Hrozenkov, v roce 1994 jako bezpartijní za ČSSD, v následných volbách již jako člen ČSSD. Profesně se uvádí k roku 1998 a 2002 jako zástupce starosty, v roce 2006 coby starosta a k roku 2010 jako poslanec. V letech 1994-2004 působil jako místostarosta a mezi roky 2004-2006 jako starosta města. V krajských volbách roku 2004 byl zvolen do Zastupitelstva Zlínského kraje za ČSSD. Mandát krajského zastupitele zastával do roku 2008. Byl předsedou výboru pro zahraniční vztahy. Ve volbách roku 2006 se stal členem dolní komory českého parlamentu . Angažoval se v Zahraničním výboru a Zemědělském výboru. Byl místopředsedou Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství a předsedá Podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2010. Je členem zahraničního výboru sněmovny a místopředsedou výboru pro evropské záležitosti. Zastává post předsedy MO ČSSD Nový Hrozenkov, člena OVV ČSSD Vsetín a místopře...

Franck Évrard (2)

Franck Évrard vyučoval na univerzitě Paris-VII. Je autorem děl jako Erotika brýlí či Mýty a mytologie Řecka.

Hans Steen (1)

Autor dobrodružných a válečných románů.

Shirley Toulson (1)

Anglická autorka publikací o britském a irském folkloru, též o keltském křesťanství.

Karel Fremund (1)

Narozen 18. 8. 1918 v Němčicích na Klatovsku, zemřel 1. 1. 2004 v Praze. JUDr., komunistický funkcionář, velitel Archivního a studijního ústavu Ministerstva národní bezpečnosti, příslušník tajné komunistické policie StB. Autor reportáží o Gestapu.

Helena Brožíková (1)

Narozena 1954. Spisovatelka, literatura pro děti a mládež a detektivní příběhy.

Jan Havel (1)

Narozen 7.3.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 2.8.2005. Kriminalista, autor prací z oboru.

Anna Chałubińska (1)

Polská speciální pedagožka, drogová preventistka a chiroložka.

Don Davis (1)

Odborník na audiosystémy. Zabývá se stavbou reproduktorových skříní, akustickým testováním a měřením. Publikuje v oboru působnosti.

Jordan Vause (1)

Americký publicista.

William H Keith (1)

William H. Keith Jr. sloužil dlouhou dobu v americkém námořnictvu. Kromě psaní knih je i ilustrátorem. Používá pseudonymy: Ian Douglas, H. Jay Riker, Keith Douglass, Bill Keith, Keith William Andrews nebo Robert Cain.

Josef Křička (1)

Josef Křička byl osobností širokého rozměru - učitel, tvůrce učebnic hudební výchovy, rozhlasových relací, skladatel, klavírista, dirigent, veřejný kulturní pracovník a v neposlední řadě člověk ryzího charakteru. Aktivně se zapojil do odbojové činnosti v době 2. světové války.

Miroslav Krejčí (1)

Miroslav Krejčí byl český hudební skladatel a pedagog. První skladbičky zapsala jeho matka, když mu byly čtyři roky. Od šesti let hrál na klavír. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a přírodopis, zeměpis a hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze. Souběžně studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. Vyučoval na středních školách v Praze a v Litoměřicích. Od roku 1943 byl rovněž profesorem skladby na Pražské konzervatoři. V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění a v roce 1953 odešel do důchodu. Byl to neobyčejně plodný skladatel, který zasáhl do prakticky všech hudebních forem. Pokračoval ve stopách svého učitele Vítězslava Nováka. Jeho silnou stránku byla lyrika a ve svých skladbách často využíval polyfonní techniky. Jeho dílo bylo prováděno předními československými umělci a získalo řadu ocenění. Kromě toho zkomponoval mnoho písní, písňových cyklů a sborů. Komponoval i estrádní hudbu. Sestavoval a upravoval pásma národních písní, upravoval a připravoval k vydání díla starých českých mistrů a byl činný i publicisticky. Řada jeho děl byla ztracena.

Josef Černík (1)

Josef Černík byl český hudební skladatel a sběratel lidových písní. Dětství prožil v Bojkovicích poblíž Luhačovic. Tady se seznámil s písněmi moravských Kopaničářů, které ovlivnily celý jeho život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na učitelských ústavech v Příboře a v Brně. Několik let učil na místních školách a v roce 1904 vstoupil na varhanní školu v Brně a pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a mistrovským kurzem pod vedením Leoše Janáčka. Učil dále ve školách na Slovácku, později se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Brně a v letech 1948–1951 i lektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Nejvýznamnější činností Černíkovou je jeho práce sběratelská. Jeho největším dílem jsou Zpěvy moravských Kopaničářů, které obsahují kolem 2000 písní zaznamenaných v oblasti Moravských Kopanic. Neomezoval se však jen na tuto oblast. Sbíral písně i na Luhačovském Zálesí, v Pobečví, na valašskoklobouckém Závrší, na Horňácku a v okolí Velké nad Veličkou. Zapisoval také slovenské písně z okolí Bratislavy, Myjavy a slovenské části Kopanic. Jako jeden z mála sběratelů lidových písní zaznamenával i písně cikánské. Jako skladatel byl silně ovlivněn svým učitelem Leošem Janáčkem. Jeho melodika i rytmy vycházejí z tradic lidových písní. Skladatelské dílo obsahuje okolo sta skladeb. Podrobný soupis díla Josefa Černíka vydal Ivo Stolařík . Nezanedbatelná je jeho činnost literární a publicistická. Napsal přes 170 odborných článků a přednesl na 50 přednášek. Tématem jeho prací byly převážně národopisné studie, ale psal i práce pedagogické zaměřené na metodiku výuky zpěvu a výchovu k hudebnosti. Rovněž připravil několik směsí lidových písní pro rozhlas. Řadou hesel o lidové písni a lidové hudbě přispěl do Pazdírkova hudebního slovníku naučného. Četné články do novin a časopisů....

Fabrice Connen (1)

Francouzský sportovní novinář a publicista.

Autor +++ (1)

Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.

Lawson Wood (1)

Mořský fotograf.

Viktor Procházka (1)

Publikace z oboru výchova dospělých a účetnictví.

Taťána Pajerová (1)

František Šíma (1)

Narozen 1909. Ing., judista, publikace o judu.

Richard Wright (1)

Po uveřejnění jeho Rodného syna bylo zřejmé, že se objevila nová osobnost americké prózy a že ve vývoji afroamerické literatury došlo ke kvalitativnímu skoku. Naturalisticky vyprávěný příběh měl být výkřikem do tváře společenskému svědomí a zároveň posledním varováním. Wrightova umělecká senzitivita tu dokázala zúročit hořkost osobní i kolektivní zkušenosti s iracionálními projevy rasismu. Pod vlivem levicového myšlení, jemuž byl vystaven v chicagském Klubu Johna Reeda, začal autor v této psychické nemoci společnosti rozeznávat i její racionální jádro. Dětství a dospívání prožité v chudobě, v rozvrácené rodině a stálé atmosféře možného násilí byly logickou průpravou pro pozdější postoj sociálního a rasového protestu, ale kořenily zde také Wrightovo přirozeně existenciální cítění a nikdy nepřekonaná úzkost. Jako většina protagonistů jeho děl byl autor z pocitu ohrožení či odcizení po celý život "na útěku" - z rodného Mississippi přes Memphis, Chicago a New York až do francouzského exilu, kde žil v duševní nejistotě až do smrti. Z jeho autobiografických próz se Černý chlapec stal vrcholnou ukázkou žánru. Jeho prvotina Děti stýčka Toma už názvem měla naznačit, že její hrdinové patří k netradiční generaci černochů.

Gina Cristanini (1)

Kniha z oboru ručních prací.

Wilma Strabello Bellini (1)

Autorka publikací z oboru ručních prací.

Wilma Bellini (1)

Bedřich Šplíchal (1)

Narozen 16.5.1855 v Praze, zemřel 5.4.1929 tamtéž. Učitel, pedagogické a historické práce.

Eduard Vilkus (1)

Práce z oboru botaniky.

László Hajnal (1)

Mgr. László Hajnal, M.S., vystudoval informatiku na Charles Babbage Institute v Budapešti a religionistiku na Husitské teologické fakultě UK. Je doktorandem na katedře filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK, zabývá se problematikou sítí.

Reviel Netz (1)

Americký profesor starověkých řeckých dějin,židovského původu.Univerzita Stanford.

William Noel (1)

Americký kurátor rukopisů a vzácných tisků.

Stanislav Mihulka (1)

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D. vystudoval Biologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde přednáší. Vědecky pracuje také v Botanickém ústavu AVČR v Průhonicích u Prahy. Zabývá se především ekologií a fylogenetikou rostlin, přičemž s oblibou mučí krátkověké rostliny na skřipci ekologických experimentů. Je autorem či spoluautorem několika knih, kapitol v knihách, překladů a vědeckých publikací, včetně impaktových periodik. Jeho SCI k říjnu 2006 je 192. V volném čase popularizuje vědu na internetovém portálu www.osel.cz, v časopise Vesmír, na internetovém portálu Čro Leonardo a v dalších médiích. Svou náklonnost dělí mezi přítelkyni, dceru, invazní rostliny, evoluční příběhy, internet, počítačové hry a zdivočelé gramce nad 120 bpm. Svoji nelibost zcela věnuje totalitním memům.

Eugène Pottier (2)

Eugène Edine Pottier byl francouzský socialistický revolucionář, básník a dělnický písničkář. Jeho píseň Internacionála se stala nejdůležitější písní světového dělnického hnutí, dodnes je zpívána levicovými hnutími, komunisty, socialisty i sociálními demokraty, mezi lety 1922–1944 byla také hymnou Sovětského svazu. Byl jednou z vedoucích osobností Pařížské komuny. Pottier pocházel z chudé řemeslnické rodiny; otec byl baličem a výrobcem beden. Chlapec musel pracovat od třinácti let; nejprve pomáhal otci, potom byl obchodním příručím, pomocníkem ve škole a nakonec návrhářem látek. Nedostatečné formální vzdělání si doplňoval samostudiem. Miloval písně lidového písničkáře Bérangera a podle jeho vzoru psal vlastní verše. Už v patnácti letech mu vyšla útlá sbírka básní. Vnímal z vlastní zkušenosti chudobu dělníků a jejich nerovnoprávné postavení ve společnosti. Studoval spisy utopického socialisty Charlese Fouriera a jeho vzorem byl revolucionář Louis August Blanqui. Zapojil se do revoluce v červnu 1848. V zaměstnání se postupně vypracoval na dílovedoucího v předním kreslířském salónu. Vybudoval si vlastní tiskárnu na textilie a v roce 1864 založil odborovou organizaci, která se později připojila k První internacionále. Během prusko–francouzské války se stal členem Národní gardy, v roce 1870 se zúčastnil bojů při obléhání Paříže. Aktivně se zapojil do Pařížské komuny, byl zvolen členem jejího vedení. Pracoval v komisi pro veřejné služby, podílel se na bojích Krvavého týdne. Po potlačení Komuny se musel skrývat a v červnu 1871 se mu podařilo uprchnout do Anglie. Francouzským soudem byl 17. května 1873 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Uchýlil se do Spojených států, odkud organizoval pomoc pronásledovaným komunardům. Živil se jako dělník a stal se členem socialistické dělnické strany. Po amnestii v roce 1880 se vrátil do Francie zubožený a napůl ochrnutý. Navštěvoval tehdy velmi populární goguetty, malé...