Všichni Autoři a témata

Sergej L'vovič Tolstoj (1)

Jindřich Neuls (1)

Autor osvětové literatury.

Hana Štěpánová (1)

Hana Štěpánová je česká politička, od roku 2012 zastupitelka Pardubického kraje , v letech 2002 až 2016 starostka obce Morašice , v letech 2011 až 2014 místopředsedkyně hnutí STAN. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové. V komunálních volbách v roce 1994 byla zvolena do Zastupitelstva obce Morašice . Od roku 2002 pak zastávala funkci starostky obce Morašice. Na tuto funkci rezignovala v listopadu 2016, jelikož se stala radní Pardubického kraje. Ve funkci starosty ji nahradil Karel Rajman, ona sama pokračuje v radě obce na pozici místostarostky. V roce 2012 kandidovala ve volbách za TOP 09 a STAN v obvodu č. 50 - Svitavy do Senátu. Se ziskem 8,40 % hlasů však skončila na pátém místě a nepostoupila ani do druhého kola. V krajských volbách v roce 2016 byla lídryní kandidátky STAN v Pardubickém kraji a podařilo se jí obhájit mandát krajské zastupitelky. Dne 21. října 2016 byla zvolena radní Pardubického kraje pro regionální rozvoj, evropské fondy a inovace. Ve volbách v roce 2020 obhájila mandát krajské zastupitelky. Skončila však ve funkci radní kraje. Pracuje také jako místopředsedkyně Mikroregionu Litomyšlsko a je zapojena do činnosti profesní organizace Sdružení místních samospráv. V červnu 2011 byla Hana Štěpánová zvolena 3. místopředsedkyní hnutí STAN. Funkci zastávala do března 2014. Na IX. republikovém sněmu STAN v Praze dne 25. března 2017 neúspěšně usilovala o post místopředsedkyně hnutí. Nakonec však byla zvolena členkou předsednictva hnutí. V komunálních volbách v roce 2018 obhájila jako členka hnutí STAN post zastupitelky obce Morašice, když kandidovala za subjekt s názvem "NEZÁVISLÍ I.". Předsedá Výboru pro územní rozvoj....

Alena Horáková-Fonová (1)

Česká publicistka. Autorka vzpomínek na Vladimíra Menšíka.

Fráňa Smatek (1)

Český ilustrátor, reklamní kreslíř, karikaturista, rodák z Žiželic u Chlumce nad Cidlinou. Ilustroval mnoho knih, zejména tzv. brakových z první republiky. Sám uspořádal některé knihy k vydání. Mimo jiné pracoval též na plakátech firmy Baťa.

Miriam Baradlaiová (2)

Ilustrátorka.

Petr Adámek (1)

Narozen 15.7.1962 v Českých Budějovicích. PaedDr., Ph.D., práce z oboru fyziky plazmatu, měřicí techniky, elektroniky.

Jan Vrdlovec (1)

Práce z oboru elektrotechniky.

Věnceslava Bechyňová (1)

Narozena 3. 6. 1920 v Praze, zemřela 5. 9. 2000. PhDr. CSc., slavistka, překladatelka z bulharštiny, literární historička, práce a překlady z oboru. Krátce užívala příjmení Havlíčková.

Jaroslav Porák (1)

Jaroslav Porák byl český a československý bohemista, slavista; rusista, žák B. Havránka. Nikdy nebyl členem KSČ, ale přesto se stal docentem filozofické fakulty UK a doktorem filologických věd. Byl autorem několika vysokoškolských učebnic, dvou knih a 200 odborných článků. Přispíval nejen do domácích, ale i zahraničních časopisů.

Ludvík Tuček (1)

Pavel Ludvík Tuček, výtvarník * 29.května 1942 v Kolíně. V roce 1977 byla v USA zachycena mimozemská zpráva a do dnešních dnů týmy vědců celého světa nepředložily uspokojivé vysvětlení. Autor této knihy, na základě přísného logického postupu, po osmi letech intenzivní práce předkládá neuvěřitelné svědectví. Bez nadsázky se dá říci, že na prahu nového tisíciletí vstupuje lidstvo do galaktického společenství Seriózní fakta a nezvratné důkazy o mimozemské civilizaci podává autor krok za krokem dešifrováním číselné zprávy zachycené na naší planetě. Zpráva mimozemšťanů je natolik originální svým obsahem a logickým zpracováním, že bezesporu upoutá každého vnímavého čtenáře.

Karel Polák (1)

Karel Polák byl český a československý politik KSČ, za normalizace ministr stavebnictví České socialistické republiky. Pocházel z dělnické rodiny. Až do roku 1946 pracoval jako vyučený zedník. Pak absolvoval stavební průmyslovou školu a působil na technických postech v stavební správě, v národním podniku Vodní stavby a na stavební správě vodního díla Kamýk. V letech 1957–1958 byl ředitelem národního podniku Vodotechna. Pak se stal výrobním náměstkem podniku Vodní stavby, od roku 1963 ředitelem podniku Vodní stavby Praha a od roku 1970 generálním ředitelem VHJ Vodní stavby Praha. Angažoval se též jako funkcionář KSČ. Byl mu udělen Řád práce. V listopadu 1976 byl jmenován členem české třetí vlády Josefa Korčáka jako ministr stavebnictví. Ve funkci setrval i v čtvrté vládě Josefa Korčáka a vládě Josefa Korčáka a Ladislava Adamce až do roku 1987. Vlastnil vilu na pražské Bertramce, v níž od roku 1974 bydlel zpěvák Karel Gott. V roce 1977 koupil výhodně pozemek v Jevanech jako konfiskát po emigrantovi. Na parcele pak postavil rekreační dům. Po roce 1989 se o vlastnictví pozemku vedl dlouhý soudní spor.

Emily Carmichael (1)

Narozena v Arizoně. Autorka historických románů,ale i několika knih ze současnosti.

Ladislav Kubík (1)

Ladislav Kubík byl česko-americký hudební skladatel, známý svým přínosem soudobé vážné hudbě. Narodil se v Praze v Československu a hudební vzdělání získal na pražské Akademii múzických umění, kde studoval skladbu. Jeho tvorba se vyznačuje hlubokým porozuměním hudební struktuře a osobitým stylem, který v sobě integruje prvky různých vlivů, včetně těch, které pocházejí z jeho českého dědictví.

Karla Mahenová (1)

Karla Mahenová, vlastním jménem Karla Vančurová, rozená Karolina Haselmannová byla manželka Jiřího Mahena, autorka vzpomínkové knihy na manželství se spisovatelem. Narodila se v rodině majitele pivovaru ve Valašském Meziříčí Karla Haselmanna a jeho manželky Gisely, rozené Pecníkové. Měla starší sestru Marii . Vystudovala obchodní učiliště v Brně a od roku 1913 pracovala v brněnské Rolnické pojišťovně. S budoucím manželem, spisovatelem Jiřím Mahenem , se znala od svých šestnácti let. Dne 6. října 1919 se za něj v Brně provdala . Manželství bylo bezdětné. Po Mahenově smrti žila ve vile společně se sestrou Marií. Zaštiťovala akce, které se spisovatelově památce věnovaly a spolupracovala na přípravě Mahenova památníku. V roce 1941 se Karla Mahenová rozhodla uložit literární pozůstalost svého manžela do literárního archivu knihovny Národního muzea. Již tehdy si však vyhradila, že po získání vhodných prostor bude tento materiál vrácen do Brna. Okolo roku 1982 se Karla Mahenová začala zabývat myšlenkou na vznik památníku Jiřího Mahena v domě, kde s autorem žila . V témže roce schválila záměr Rada národního výbor Brna a dům byl zapsán do seznamu kulturních památek . Po rekonstrukci a odstranění administrativních problémů byl památník otevřen v prosinci 1992. Podle odkazu Karly Mahenové je v přízemí vilky pobočka Knihovny Jiřího Mahena, v prvním poschodí Mahenova pracovna a stálá expozice. V památníku se konají besedy s různými osobnostmi, Muzejní noci a akce pro děti. Obrazy moderních malířů, kterými je památník vybaven, zčásti zapůjčilo Moravské zemské muzeum. Další část obrazů daroval synovec Karly Mahenové dr. Oldřich Haselmann , kte...

Vojtěch Kantor (1)

Působil v nakladatelství MF. V sobotu 23. dubna 1983 je poprvé udělen Mlok za zásluhy, získal jej Vojtěch Kantor. 2. června vychází antologie Lidé ze souhvězdí Lva a Železo přichází z hvězd – knihy pozoruhodné nejen obsahem, ale i tím, že se snad poprvé od normalizace podařilo prolomit bolševickou ohradu kulturního plánování . 1984 Na tomto Parconu byly poprvé vyhlášeny výsledky ankety Ludvík, zvítězili Vojtěch Kantor a IFe.

Theodore Sturgeon (1)

Theodore Sturgeon, rodným jménem Edward Hamilton Waldo byl přední americký spisovatel science fiction. Řadí se mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction a měl vliv na mnohem slavnější autory, jakými byli například Ray Bradbury nebo Kurt Vonnegut. Je také známý jako autor tzv. Sturgeonova zákona: „90 % science fiction je šunt, ale 90 % všeho je šunt.“ . Narodil se jako Edward Hamilton Waldo. Když se jeho matka po rozvodu znovu vdala, přijal v jedenácti letech příjmení svého nevlastního otce, učitele matematiky Williama Sturgeona a změnil si rovněž křestní jméno na Edward Theodore, aby lépe odpovídalo jeho přezdívce "Ted". Vystřídal velké množství zaměstnání, sloužil u námořnictva, prodával mrazáky nebo vedl hotel. Byl celkem třikrát ženatý, měl další dva dlouhodobé vztahy a stal se otcem celkem sedmi dětí. Jeho první žena se jmenovala Dorothe Fillingame a měl s ní dvě dcery, Patricii a Cynthii. Roku 1949 se oženil se zpěvačkou Mary Mairovou, ale roku 1951 bylo manželství anulováno. V tom samém roce se jeho třetí ženou stala Marion McGahanová, se kterou měl syna Robina a Timothyho a dcery Tandy a Noël . Od roku 1969 udržoval dlouhodobý vztah s novinářkou a fotografkou W. Bonnie Goldenovou, se kterou měl syna Adrose , a nakonec žil do konce svého života se spisovatelkou Jayne Engelhart Tannehillovou. Jeho první povídka Heavy Insurance vyšla roku 1938, do sci-fi žánru vstoupil roku 1939 povídkou Ether Breather . Zprvu psal hlavně povídky pro pulpové magazíny, další byly publikovány v antologich. Napsal více než dvě stě povídek, z nichž mnohé dnes patří ke klasickému fondu žánru, a také několik románů, z nichž je nejslavnější More Than Human . Jeho díla se ...

Peter Grunert (1)

A Staňková (1)

Emanuel Vajtauer (1)

Emanuel Vajtauer byl československý novinář, politik, spisovatel, překladatel a publicista. Zprvu zastával krajně levicové názory, později se přiklonil k národně socialistické politické orientaci, během okupace za protektorátu kolaboroval otevřeně s nacisty, byl považován za jednu z vůdčích osobností tehdejší české žurnalistické kolaborace. Studoval na univerzitách v Praze, ve Vídni a v Paříži, procestoval celou Evropu, část Afriky, byl i v Americe. Překládal literární díla světových autorů zejména z angličtiny a z ruštiny. Zastával silně extrémistické levicové anarchistické názory, v roce 1920 se zúčastnil sjezdu Kominterny, kde se setkal s V. I. Leninem a v roce 1921 byl zakládajícím členem KSČ. V prosinci 1923 emigroval do USA, kde přijal místo v chicagském českojazyčném časopise Spravedlnost. Poté, co tam agitoval pro revoluci podobnou té ruské a úřady zjistily důkazy o jeho předchozích projevech na podporu násilného svržení vlády, byl v dubnu 1924 zatčen a po rozsudku Nejvyššího soudu v lednu 1927 vyhoštěn. V roce 1929 po nástupu Klementa Gottwalda do čela KSČ přešel k národním socialistům. Působil jako redaktor levicových časopisů Nový kult a Červen, byl spolupracovníkem Rudého práva a šéfredaktorem Rudého večerníku. Působil v nakladatelství Melantrich, kde pracoval v redakci Českého slova. V letech 1941–1942 byl šéfredaktorem Večerníku Českého Slova. Plně spolupracoval s protektorátní vládou, jednal i s K. H. Frankem. V tisku otevřeně štval proti Židům, Edvardu Benešovi a proti jeho exilové vládě. Psal kolaborantské pamflety a propagační tiskoviny. Zúčastnil se také audience čelných kolaborujících novinářů u předsedy vlády Eliáše 18. září 1941, při které byli novináři patrně otráveni ; Vajtauer se z otravy několik týdnů zotavoval v sanatoriu SS v Praze-Podolí.:s.480 Z místa šéfredaktora byl odvolán poté, co ve večerníku vyšla po vyhlazení Lidic báseň Přísaha českého dě...

Michail Aleksejevič Lavrent'jev (1)

Matematik. Autor prací z oboru.

František Harant (1)

František Harant byl český matematik. Zaměřoval se na diferenciální geometrii a výuku deskriptivní geometrie. V letech 1936-1944 studoval reálné gymnázium v Plzni, v roce 1945 se zapsal na studium matematiky a deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě. Pro učitelství na středních školách v roce 1946 složil I. státní zkoušku, v roce 1948 pak II. státní zkoušku. Již od roku 1946 začal spolupracovat s Vysokou školou inženýrského stavitelství při ČVUT, a to na II. ústavu matematiky nejprve jako pomocná síla, v letech 1947-1949 jako pomocný asistent. Po absolvování povinné vojenské služby od r. 1951 nastupuje jako odborný asistent pro deskriptivní geometrii na katedře matematiky a deskriptivní geometrie. Kandidátskou práci z oblasti diferenciální geometrie O kolineárních plochách obhájil v roce 1962. V roce 1972 pak habilitoval a obhájil práci Dotykové vlastnosti a poloinvarianty přímkových a kuželosečkových kolineačních ploch.

Amnon Kapeliouk (1)

Izraelský publicista, novinář, spolupracovník izraelských deníků a francouzských časopisů Le Monde a Le Monde diplomatique, specialista na problematiku Blízkého východu.

Jiří Antalovský (1)

Fotograf a grafický designér.

Tamara Griesser-Pečar (1)

Narozena 1947 v Lubljani. Studovala v New Yourku, Paříži a Suffolku. Studium dějin ukončila na Vídenské univerzitě roku 1973. V e svých článcích a statí se zabývá především zánikem Rakousko- uherské monarchie a počátky Rakouské republiky.

Xavier Maniguet (1)

Plukovník Xavier Maniguet byl francouzský lékař, specialista mj. na leteckou, hyperbarickou a sportovní medicínu. Mimo to byl dobrodruhem, instruktorem parašutismu a pilotem na ledovcích, specialistou na techniky přežití a také členem francouzské zpravodajské služby DGSE. Byl jedním z francouzských agentů, kteří 10. července 1985 v přístavu Auckland za pomoci výbušniny potopili loď Greenpeace Rainbow Warrior, aby znemožnili organizaci připravované akce proti francouzským zkouškám jaderných zbraní na atolu Mururoa. Na potopené lodi zahynul člen posádky, fotograf Fernando Pereira. Zahynul 22. března 2009 jako pilot při nehodě letadla na ledovci Saint-Sorlin blízko Saint-Sorlin-d'Arves.

Jitka Plachá (1)

Narozena 2. 4. 1908 v Praze, zemřela 30. 4. 1972 tamtéž. PhDr., televizní pracovnice, autorka kulturně historické publikace.

Jaromír Měšťan (1)

Jaromír Měšťan se narodil 27.5.1916 v Plzni. Po matčině úmrtí se jako půlroční dítě dostal do Českých Budějovic. Po absolvování zdejšího gymnázia studoval na právnické fakultě UK Praha, kde promoval krátce před svojí emigrací v roce 1948. Již v době maturitních studií psal básnické příspěvky do studentského časopisu Sdružení, tento tisk také redigoval a aktivně se také zapojil do zdejšího studentského hnutí. V maturitním roce 1935 vydal svojí první básnickou sbírku Hoch ve smutku. O rok později následovala druhá kniha veršů Smlouvání s časem. V roce 1938 zahájil vydávání zamýšlené Malé jihočeské trilogie. První kniha lyricko – literárních esejů z tohoto projektu nesla název Země, kterou miluji. Druhá kniha vyšla až za války v roce 1942 a jmenovala se Tudy šel pán. V roce 1939 Jaromír Měšťan vydal sbírku milostné poezie pod názvem Zvěrokruh.Tento název také přijala i nově vzniklá básnická skupina vydávající za války ve stejnojmenné edici asi dvacet básnických sbírek. S psaním poezie nepřestával ani v době emigrace v roce 1948, kdy se usadil v Mnichově.Jeho verše byly otištěny v antologii Neviditelný domov s podtitulem Verše exulantů 1948 – 1953. V pařížské edici Rencontres vydal v roce 1953 knihu Zima v Alpách. V Mnichově také pokračoval i v činnosti edice Zvěrokruh, kdy zde vydal své knihy básní Malá noční hudba , Sladká jako med , Útěk do Egypta a Potměchuť svoboda . Byl také dopisovatelem týdenníku ,,Čechoslovák“ vydávaného v Londýně a aktivním členem exilového Pen-Klubu a dalších exilových organizací. V roce 1964 byla Měšťanova báseň Böhmische Landschaft otištěna v souboru překladů české poezie v německé antologii Linde und Mohn. Bylo to rok před básníkovou smrtí. Jaromír Měšťan zemřel 22.7.1965 v Mnichově.

Aleksander Grobicki (1)

Polský autor populárně naučné literatury pro mládež.

Josef Kroupa (3)

Narozen 25. 12. 1917 v Hošticích u Kroměříže, zemřel roku 1997. Doc. MUDr., DrSc., chirurg, publikace z oboru traumatologie. .

Sonja Henie (1)

Sonja Henie byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Třikrát vyhrála olympijské hry, desetkrát světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy. Kromě úspěšné sportovní kariéry se později uplatnila jako americká filmová herečka v Hollywoodu, později též působila jako majitelka a provozovatelka bruslařského souboru v oboru lední revue. Dodnes je mnohými příznivci krasobruslení považována za nejpůvabnější a nejelegantnější krasobruslařku všech dob vůbec. Sonja Henie se narodila 8. dubna 1912 v Oslo, měla staršího bratra Leifa. Otec byl bohatý kožešník a sportovec, který své děti vedl ke sportu. Sonja projevovala už v raném věku talent pro bruslení, tanec a hudbu. Otec ji materiálně podporoval na začátku kariéry, najal nejlepší trenéry a taneční mistry včetně ruské primabaleriny Tamary Karsavinové. Stal se jejím manažerem a měl významný podíl na její popularitě. Sonja byla cílevědomá a pilná, trénovala až 8 hodin denně a její vzdělávání zajišťovali soukromí učitelé. V roce 1923 získala v jedenácti letech titul mistryně Norska v krasobruslení. O rok později startovala na zimní olympiádě v Chamonix, i když některé závodnice měly výhrady kvůli jejímu nízkému věku. Byl to její první mezinárodní start, a přestože skončila jako poslední z osmi účastnic, získala si diváky svou bezprostředností a odvahou. V roce 1927 vyhrála mistrovství světa v Oslo a to jí zajistilo účast na ZOH 1928 ve Svatém Mořici. Pod dohledem otce se pečlivě připravovala, trénovala, vystupovala na různých závodech a exhibicích. Výrazně jí pomohla spolupráce s ruskou tanečnicí Annou Pavlovou, která ovlivnila její celkový projev na ledě. Na olympiádě předvedla nejen vynikající povinné cviky, ale zaujala uměleckým projevem ve volné jízdě, spojením tanečních a krasobruslařských prvků. Pozornost vzbudilo i její na tehdejší dobu odvážné oblečení: bílé boty, krátká sukénka nad kolena, tenké punčochy a přiléhavý dres. Po vítězství se o ni začali zajímat i ...

Steve Davies (1)

Americký autor, zabývá se problematikou vojenských letounů.

Karel Husička (1)

Spoluautor publikace o magnetofonech.

Josef Vogt (1)

Janice Harper (1)

Autorka publikace o aranžování květin.

Jan Kubeš (1)

Narozen 23. 10. 1961. Doc. RNDr., CSc., geograf. Publikace z oblastí územního a regionálního plánování venkova a krajinného plánovaní.

Josef Říha (1)

Josef Říha byl český právník a politik z Kutnohorska. Studoval na pražském akademickém gymnáziu a právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Titul doktora práv získal 30. prosince 1858. Po dvou letech státní služby v Kouřimi a v Kutné Hoře pracoval určitou dobu v advokacii a po roce 1862 v notářské kanceláři. Roku 1868 si založil vlastní advokátní praxi. Účastnil se veřejného a politického života. Už v roce 1867 byl zvolen do Českého zemského sněmu za venkovské obce kutnohorského okresu, o pět let později pak za město Kutná Hora. Zemský sněm ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady . Patřil ale do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Ještě předtím, v srpnu 1868, patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Byl i členem městského zastupitelstva a v letech 1877-86 purkmistrem Kutné Hory. Mimo toho působil jako starosta kutnohorské Měšťanské besedy a ve sboru Tylova divadla. Spoluzakládal bruslařský spolek a místní organizace Ústřední matice školské a Sokola. Organizoval i sbírku na obnovu Národního divadla po požáru. V nekrologu v časopise Světozor je uváděno, že současníci si ho vážili pro nezištnost a obětavost ve prospěch města i národa. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....

Ivo Knoflíček (1)

Ivo Knoflíček je český, potažmo československý bývalý fotbalový útočník a trenér. Jeho mladší bratr Luboš Knoflíček je bývalý ligový fotbalista. Začínal v domovských Šardicích , v žákovském věku přestoupil do Zbrojovky Brno, kde působil až do dorostu . Po jednom ročníku v Sigmě Olomouc zamířil do Slavie Praha, kde začal v roce 1981 hrát Československou ligu. Po vojně v RH Cheb se vrátil a v roce 1985 se stal nejlepším střelcem ligy. V roce 1988 spolu s Lubošem Kubíkem emigrovali ze soustředění Slavie v NSR do Anglie. Následoval zákaz startu, Knoflíček rok a půl absentoval, dočkal se až v německém FC St. Pauli. Po působení ve VfL Bochum a SK Vorwärts Steyr se v roce 1994 vrátil na chvíli do Slavie Praha, pak postoupil s Benešovem do ligy. Končil v druholigové Příbrami, kde zažil postup a sloučení s Duklou. Za československou reprezentaci nastoupil v letech 1983–1992 ke 38 utkáním , v nichž vstřelil 7 gólů. V těchto 7 zápasech, v nichž skóroval, nikdy neprohrál, šestkrát s týmem zvítězil a jednou utkání skončilo remízou. V současnosti je asistentem trenéra Michala Petrouše v juniorském týmu Slavie Praha.

Beatrix Stoepel (1)

Německá bioložka, novinářka, televizní redaktorka.

Susanne Harthoorn (1)

Ingrid Selberg (1)

Ladislav Pálka (1)

Český výtvarník. Narozen 14.4.1945 ve Zlíně. Grafik, animátor a knižní ilustrátor.

Jon G Ayres (1)

Jiří Bouda (1)

Jiří Bouda byl český grafik, malíř a ilustrátor, syn akademického malíře Cyrila Boudy. Narodil se do umělecké rodiny malíře a ilustrátora Cyrila Boudy a již od mládí projevoval talent ke kreslení. Vystudoval Státní grafickou školu a po jejím ukončení byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, do ateliéru prof. Karla Svolinského. Již tehdy se začalo projevovat jeho zaujetí pro technická témata, což prokázala i závěrečná práce při ukončení studia v roce 1959, kterou byl kalendář s pražskými motivy, kde však převládalo téma dopravy. Po ukončení školy, pro svoji zálibu v dopravě, zejména železniční, nastoupil na místo signalisty na stavědle nádraží v Praze – Bubenči. Po odchodu na vojnu byl přijat do Armádního výtvarného studia a díky tomu se mohl dále věnovat výtvarné práci. Po návratu z vojny mu byla nabídnuta práce na restaurování velmi poničeného papírového Langweilova modelu Prahy v městském muzeu . Této náročné práce se zhostil spolu se svou ženou Janou, též výtvarnicí, se kterou společně studovali a v roce 1962 se vzali; o tři roky později se jim narodil syn Martin. Práce na záchraně modelu trvaly šest let. Přitom jim velmi pomohlo důkladné studium díla českého malíře a kreslíře Vincence Morstadta, zejména jeho vedut. S jejich pomocí se podařilo při rekonstrukci zachovat původní podobu zničených částí modelu. Od roku 1968 se stal předsedou skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie. Významným způsobem se podílel na spolupráci s technickými muzei v Praze, Brně i dalších městech při přípravě rozsáhlých výstav o dopravě např. 100 let veřejné dopravy v Praze , 100 let hromadné dopravy v českých zemích , Jak se kdysi cestovalo a dalších. Jiří Bouda byl dlouholetým členem SČUG Hollar a patřil k předním českých grafikům. Žil a tvořil v Praze. Technika a hromadná doprava, zejména železniční, se staly hlavním námětem jeho obrazů, ilustrací, gra...

Vlastimil Košek (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Karel Zahrádka (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Vladislav Malý (1)

Vladislav Malý je entomolog, člen České společnosti entymologické.

František Hamr (1)

Narozen 15.10.1911 v Šlapanicích u Brna, zemřel 10.10.1980.Strojírenský technolog, práce z oboru broušení.

Jaroslav Paleček (1)

Práce v oboru vzduchotechniky.

Bohumil Špinar (1)

Jiří Janáč (1)

Narodil se v Ústí nad Labem a žije v Českých Budějovicích. Poezii se věnuje řadu let a orientuje se především na humor.

Hanuš Landsperský (1)

Autor publikací z oblasti práškové metalurgie.

Miloš Hansa (1)

Autor technických příruček.

Miroslav Kressl (1)

Publikace z oboru elektroúdržby.

Čestmír Šalamoun (1)

Narozen 1.12.1930 v Praze, zemřel 8.8.1983 tamtéž. Docent na katedře automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel Strojní fakulty ČVUT v Praze. Práce z oboru strojírenství.

Miloš Suchý (1)

Práce o mechanických a hydraulických převodech.

Ivan Kuna (1)

* 23. 9. 1930 Plzeň Maturoval na Odborné škole stavitelské v Plzni . V r. 1951 absolvoval PedF UK, pobočku v Plzni , v r. 1960 Fakultu společenských věd VŠP v Praze a v l. 1964–65 studijní pobyt na Moskevské státní univerzitě. V r. 1969 získal titul PhDr. Postgraduální studium na MFF UK ukončil v r. 1980. V l. 1953–60 učil na základních školách. V l. 1960–70 působil na PedF v Plzni, kde v r. 1967 založil Ústav filozofie a logiky, který vedl až do nuceného odchodu z fakulty. V l. 1971–90 učil na SPŠE v Plzni. Od února 1990 pracuje na katedře společenských věd PedF v Plzni, od listopadu 1991 jako její vedoucí. V únoru 1993 byl jmenován ředitelem Ústavu sociálních a politických věd Západočeské univerzity . V r. 1994 se habilitoval na MU pro obor filozofie. První K. publikované práce se zabývají jednak problémy stylistickými , jednak náměty psychologickými. Do tohoto období lze také zařadit obsáhlejší studii o Zločinu a trestu, která se vyrovnává mj. s tehdejšími ideologickými dezinterpretacemi Dostojevského díla. Později se jeho stěžejním předmětem bádání stane „vědomí“ jako psychologický, filozofický i sociální problém . V l. 1971–90 se věnuje otázkám aplikovatelnosti sociologie v průmyslové praxi. Je autorem výzkumné zprávy K.p. Škoda, v níž podává obraz disciplín, které svými poznatky mohou inspirovat projektanty a konstruktéry složitějších technických zařízení. V r. 1977 publikuje s M. Šmídem první naši středoškolskou učebnici ergonomie. V 80. l. se zabývá postavením lidského činitele v technických systémech zvláště z hlediska jeho spolehlivosti. Po návratu na PedF v Plzni zpracovává s kolektivem autorů skripta mající nahradit „normalizační“ texty v oboru filozofie. V r. 1992 iniciuje na ZČU konferenci o významu humanizace vzdělávacího systému a rediguje sborník z této konference. Publikuje i v dalších sbornícíc...

Jiří Sajner (1)

Autor publikací z oblasti elektrotechniky, zaměřuje se na měřící přístroje.

Jaroslav Doležel (1)

Jaroslav Doležel je český vědec, zabývající se genetikou rostlin, člen Vědecké rady Akademie věd ČR a předseda Vědecké rady Grantové agentury ČR. V roce 2018 obdržel nejvyšší české vědecké ocenění Česká hlava. Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně absolvoval v roce 1978. Od roku 1983 pracuje v Ústavu experimentální botaniky jako vědecký pracovník a založil zde Laboratoř experimentální cytogenetiky a cytometrie, kterou vede. V letech 1985 - 1986 absolvoval postdoktorský pobyt ve výzkumném ústavu ENEA v Římě. V roce 1997 byl jmenován vedoucím olomouckého pracoviště ÚEB AV ČR. Od roku 1992 působí externě na Katedře buněčné biologie a genetiky Univerzity Palackého v Olomouci. Přednášel na více než 20 odborných kurzech v zahraničí a školil 15 doktorandů. Zaměřuje se na studium struktury a změn dědičné informace rostlin, díky nimž se rostliny postupně vyvíjely nebo vznikaly nové druhy. Vede skupinu vědců, s nimiž vytvořil nové snadnější metody pro analýzu genetických informací, uložených v DNA rostlin. Tyto metody se využívají na celém světě více než dvacet pět let. Spolupracuje v mezinárodních projektech na čtení genetické informace významných druhů rostlin včetně pšenice a banánovníku. "Založil nový obor genomiky, tzv. chromozomovou genomiku, která kombinuje izolaci chromozomů pomocí průtokové cytometrie s postupy molekulární biologie a genomiky." Ve druhé dekádě 21. století je fokusem výzkumu v oboru vyhledání a izolace důležitých genů a metody vyvinuté tímto vědcem a jeho týmem cestu zjednodušují a zkracují. Podílí se na řadě projektů špičkových vědeckých pracovišť v zahraničí. Účastnil se jako řešitel nebo spoluřešitel více než 20 výzkumných projektů GAČR, MŠMT, NAZV, Národní vědecké nadace , USDA a EU. Je autorem více než 300 článků ve vědeckých časopisech, dvou vědeckých knih a téměř 40 kapitol ve vědeckých knihách. Jeho práce byly citovány více než 17000krát , včetně nejprestižn...

Antonín Širaich (1)

Ing. autor publikace o výrobě tabulového skla.