Všichni Autoři a témata

Diane Stein (1)

Dianne se narodila v Pittsburghu- Pennsylvania, v roce 1948 Má bakalářský titul v oblasti vzdělávání a anglického jazyka Literatura z Duquesne University a Master of Arts v anglické literatury na Universitě v Pittsburghu . Studovala léčení a psychickou práci více než 20 let. Její první kniha byla průkopnická Kwan Yin Kniha proměn , která byla rovněž zveřejněna jako Žena je I-ťing. Je bohyně talismanů korálkových šperků všech přírodních kamenů- ráda je nosí a prodává na svém vébu- snad je i vyrábí. Diane žije se svými psy a zahradou na Floridě, tak tiše, jak je to možné a zcela soukromě. Diane Stein je autorem 25 knih - zatím - na téma spirituality žen a bohyně Wicca, psychické techniky, metafyzika, léčení a Reiki, přírodní léky pro lidi i zvířata, krystaly a drahé kameny a karmické uvolnění. Je autorem celosvětového bestselleru Essential Reiki, a knih o základech energetických náhodných setkání z řady Karma: My jsme andělé, Základy vyrovnávání oběhu energie, Spoléhání se na světlo, Základy energetické rovnováhy I-III Má tři knihy o péči o psy a kočky: Přírodní prostředky pro psy a kočky - celostní péče

Marcel Deli (1)

Marcel Deli je český spisovatel a humorista. Původním povoláním lodník. Od roku 2004 vydává humoristický blog Klaunův řev, kde uveřejňuje svoji povídkovou tvorbu. V současnosti též působí jako fejetonista kulturního měsíčníku Enter. Je autorem např. novely Hřbitov prasátek a povídkových knih Klaunův rok, Případy pro poručíka Slídila a Husákovy děti aneb Mistrovství světa ve lhaní, které byly vydány formou elektronických knih. Jeho povídka Jak u nás málem došlo k inovacím byla oceněna čestným uznáním v literární soutěži Literární Varnsdorf 2012. Za povídku Návnada se v roce 2013 stal absolutním vítězem literární soutěže V srdci Děčína, Děčín v srdci. V březnu 2014 získal druhé místo v literární soutěži V srdci Děčína, Děčín v srdci za povídku Dopis od tetičky. V září 2014 druhá cena Výstaviště Lysá nad Labem za mikropovídku Účtování. Září 2017 čestné uznání Ceny Miloslava Švandrlíka za knihu Husákovy děti aneb Mistrovství světa ve lhaní / Hřbitov prasátek.

Jan Krátký (2)

Jan Krátký byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Původní profesí byl dělníkem, slévačem. Za první světové války musel narukovat do armády. Bojoval na srbské, později na ruské frontě Tam padl roku 1915 do zajetí. Od roku 1917 působil v československých legiích. V roce 1918 přešel do Rudé armády a bojoval s ní u Charkova. Následně ho zatkli českoslovenští legionáři a věznili ho v Omsku, odkud utekl zpět k Rudé armádě. Bojoval v rudoarmějském partyzánském oddílu v regionu Irkutska. Vstoupil do Československé komunistické skupiny na Rusi. Roku 1920 se vrátil do vlasti a nastoupil jako dělník do pobočky koncernu Škodových závodů v Hradci Králové. V období let 1926–1938 byl aktivní v krajském výboru KSČ v Hradci Králové a v užším krajském vedení strany. Působil rovněž v rudých odborech. V rodném Pouchově zasedal za KSČ v obecním zastupitelstvu. Počátkem nacistické okupace byl zatčen a po pět týdnů vyšetřován. V pozdějším období měl napojení na odbojovou skupinu Jiřího Purkyně. Po válce se opět zapojil do politického života. Pracoval jako předseda závodního výboru ROH v Závodech Vítězného února v Hradci Králové. I. sjezd ROH v Praze roku 1946 ho zvolil do Ústřední rady odborů. V roce 1948 se uvádí jako slévárenský dělník a předseda krajské odborové rady, bytem Kukleny. Během únorového převratu roku 1948 vedl východočeskou delegaci na prokomunistický sjezd závodních rad a odborových organizací. V období let 1949–1953 byl funkcionářem krajského výboru. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Hradec Králové. Mandát nabyl až dodatečně v říjnu 1952 jako náhradník poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Taussigová-Potůčková. V parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. Od roku 1955 pracoval jako podnikový archivář v n. p. Závody Vítězné...

Jiří Lasovský (1)

Narozen 15.5.1926 v Olomouci. Architekt,práce z oboru, práce o skautingu.

Marie Soukalová (1)

Autorka skautské příručky o lidových zvycích.

Hope Jahren (1)

Hope Jahrenová se narodila 27. září 1969. Obdržela tři Fulbrightovy ceny za geobiologii a je jednou ze čtyř vědců, a jedinou ženou, jimž byly uděleny obě Medaile pro mladé vědce za biologii. Časopisem Popular science byla jmenována do „Brilantní desítky“ mladých vědců a časopis Time ji zařadil mezi „100 nejvlivnějších lidí“. Učila a prováděla nezávislý výzkum na univerzitách po celé zemi a v současnosti je doživotní profesorkou na Havajské univerzitě v městské části Manoa v Honolulu. S manželem a synem žije v Minnesotě.

Vladimír Vurm (1)

Narozen 11.3.1904 v Táboře. CSc., docent chemie, práce z oboru.

Lubka Školoud (1)

Tomáš Čech (1)

Tomáš Čechtický maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981. Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu. Posílal reportáže z osmi olympiád . Má dvě dcery a čtyři vnučky.

Jan Brzák (1)

Jan Brzák , zvaný Felix, byl československý rychlostní kanoista a vodní slalomář, kanoista závodící v kategoriích C1 a C2. Na mistrovství světa v rychlostní kanoistice získal celkem čtyři medaile: v roce 1938 zlatou ze závodu C2 na 10 000 m a stříbrnou ze závodu C2 na 1000 m a v roce 1950 dvě zlaté ze závodů na týchž vzdálenostech . Startoval na třech letních olympijských hrách, vždy pouze v kilometrovém závodě C2. V Berlíně 1936 tento závod vyhrál s Vladimírem Syrovátkou, titul obhájil v Londýně 1948 s Bohumilem Kudrnou. V Helsinkách skončili s Kudrnou na druhém místě. V roce 1952 byl prvním na světě, kdo obdržel zlatý odznak Mezinárodní federace kanoistiky ICF. Závodil i ve vodním slalomu, na mistrovství světa v roce 1949 získal stříbrné medaile v závodech hlídek C1 a C2 a bronzové medaile v individuálních závodech C1 a C2. Narodil se v rodině stolaře Gottlieba Brzáka a matky Josefy, rozené Suchánkové. Byl třetím ze čtyř synů, jeho bratr, František se narodil roku 1915. Přezdívku Felix získal u vodních skautů, kde začínal s kanoistikou společně s bratrem Františkem a kde nosil čepici s vyšitou populární postavou kocoura Felixe. Byl vyučený truhlářem. Poté, co ukončil dráhu závodního kanoisty pracoval v podniku Sport, kde spolu s bývalým partnerem Bohumilem Kudrnou stavěl závodní lodi. Ve volném čase rád jezdil na chatu v trampské osadě Ztracenka. Jeho bratr František byl rovněž kanoistou.

Robert Blanda (1)

Novinář a publicista Robert Blanda proslul svým vytříbeným literárním stylem a úžasnou schopností spojit realitu se snem.

M Tomášek (1)

Ilustrátor.

Petr Rožmberský (1)

Petr Rožmberský byl český archeolog, autor příruček o archeologických a historických památkách a kronikář. Vyučil se v oboru prodavač, později však jako horník pracoval na sanaci plzeňského podzemí, kde se seznámil se středověkými archeologickými nálezy. Později spolupracoval se Západočeským muzeem v Plzni, kde též pracovala jeho manželka Věra. S ní žil ve Vochově, kde také vedl obecní kroniku. V muzeu spolupracoval s archeologickým kroužkem a po absolvování různých zaměstnání se později se stal technickým pracovníkem katedry archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Zde ovlivňoval studenty zejména při terénních výzkumech, přímé přednáškové a pedagogické činnosti se věnovat nemohl z důvodu chybějícího vysokoškolského vzdělání. Byl též dlouholetým členem Klubu Augusta Sedláčka a zakladatelem časopisu Hláska. Je autorem množství publikací a článků k různým lokalitám západočeského regionu.

Lubomír Školoud (1)

Narozen 1930, zemřel 23. 8. 2001. Politický vězeň, spoluautor publikace o komunistických pracovních táborech, autor literatury o skautingu.

Roger Fawcett-Tang (1)

Rudolf Pivec (1)

Narozen 1.1.1917 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 24.10.1999 v Potštějně. MUDr., autor studijních prací ze svého oboru, též vlastivědný pracovník, autor Průvodce potštejnským hradem a sbírek pověstí ze zdejšího regionu, malíř, autor her a básní, též autor prací o skautských táborech.

Robbyn Swan (1)

Britská spoluautorka knih, píše se svým manželem A. Summersem.

Steven Wilson (1)

Steven John Wilson je britský zpěvák a kytarista. Zakladatel rockové skupiny Porcupine Tree , spolu s izraelským hudebníkem Avivem Geffenem působí v projektu Blackfield . Také členem hudebních skupin No-Man , Bass Communion , Incredible Expanding Mindfuck , Storm Corrosion . Rovněž remixoval alba skupin Jethro Tull a King Crimson.

Ján Ladislav Kalina (1)

Slovenský spisovatel-humorista, dramatik, scénarista, publicista.

Alan C Deere (1)

Novozélandský stíhací pilot. Za 2. svět. války bojoval za Británii v RAF.

Jan Weber (1)

Jan Weber je několikanásobný mistr světa a Evropy ve freestyle footbagu. Footbag hraje od roku 2001, od roku 2002 se zúčastnil více než 250 profesionálních footbagových závodů a má na svém kontě více než 3000 veřejných vystoupení. Dokončil inženýrské studium na VŠE v Praze a od roku 2009 je profesionálním freestylistou. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří 4 tituly mistra světa ve dvojicích a stejně tak 4 tituly mistra světa v jednotlivcích, 3 z nich v řadě z roku 2011, 2012 a 2013. Poté Weber přestal soutěžit a vrátil se až do unikátního online mistrovství světa v roce 2020, kde opět zvítězil. Z pěti titulů mistrovství Evropy jsou 2 z roku 2010 a 2012 z kategorie jednotlivců. Na MČR zvítězil v hlavní disciplíně celkem 10 krát, ve všech disciplínách je potom počet zlatých příček v řádů desítek. Od roku 2010 se také úspěšně věnuje freestyle fotbalu. Podílel se i na pořádání historicky prvních mistrovství Evropy a mistrovství světa , které se v tomto moderním sportu konalo. Na MS 2011 a 2012 skončil v kategorii Sick3 vždy na 5. místě. Na MČR 2012 zvítězil v kategorii Sick3, v roce 2013 zvítězil v Českém poháru, což zopakoval i v roce 2015. V kategorii Battle zaznamenal finálovou účast na MČR 2013 a ČP 2016. V roce 2010 se zúčastnil české televizní talentové show Talentmania, kde postoupil do semifinále. O rok později ohromil porotu v druhé řadě show Československo má talent spolu s Václavem Kloudou, kde předvedli ukázku footbagu dvojic. V roce 2012 se zúčastnil i třetí řady ročníku soutěže, tentokrát se svým freestylovým týmem "Freestyle Union", kde jejich vystoupení jen těsně unikl postup do posledních kol živých přenosů. V září 2011 se Weber stal vítězem prvního česko-slovenského mistrovství ve Skittlingu, které se konalo na pražské Ladronce. Na konci roku 2011 dokázal se svými kolegy z Freestyle Union zvítězit v univerzitní talentové soutěži VŠE hledá talent. Finále soutěže se uskutečnilo v pražské Lucerně za účasti ...

Michael Laitman (1)

PhDr. Michael Laitman, MSc. je ruský kabalista nyní žijící od roku 1974 v Izraeli – světově známý vědec-výzkumník v oblasti klasické kabaly, doktor filozofie, profesor ontologie a teorie poznání, zakladatel a ředitel Mezinárodní akademie kabaly , Výzkumného ústavu kabaly J. Ashlaga – nezávislých, nekomerčních asociací, věnující se vědecké a osvětové činnosti v oblasti vědy kabaly. Narodil se ve městě Vitebsk . V r.1970 absolvoval Leningradský Polytechnický institut, fakultu biologické a lékařské kybernetiky. V rámci studia prováděl výzkumnou práci ve Výzkumném ústavu krve, specializoval se na elektromagnetickou regulaci zásoby krví srdce a mozku. Posledních 30 let se věnuje výzkumu vědy kabala. Žije v Izraeli, je ženatý, má tři děti. Ačkoli jej jeho kolegové a žáci nazývají rabínem, nosí plnovous, jarmulku a obléká se tradičně, rabínem není. V současném Izraeli se může rabínem stát pouze po ukončení židovského náboženského vzdělání, které on nemá. V roce 1978 jej vědecké výzkumy přivedly k studiu starodávné vědy kabala. Jako stávající žák Baruha Ashlaga , syna a nástupce největšího kabalisty XX. století - Yegudy Ashlaga , autora komentáře „Sulam“ ke „Knize Zohar“, M. Laitman pokračuje v řetězci předávání kabalistických vědomostí současné generaci. Je autorem více než 30 knih o kabale, které jsou v podstatě hlubokými komentáři ke všem původním kabalistickým zdrojům. Ve svých pracích fakticky přehodnotil tradiční pohledy na kabalu, ukázal ji jako vědění, nutné pro celé lidstvo. Dnes se jeho mnohaletým výzkumům v oblasti kabalistické vědy dostává celosvětového uznání. Od roku 2005 je členem Celosvětové rady moudrosti – shromáždění předních vědců a společenských činitelů, kteří se věnují řešení globálních probl...

Philip Bagenal (1)

Duncan B Campbell (1)

Anglický historik, specialista na historii válečné techniky, zejména na řecké a římské starověké válečnictví.

Artuš Rektorys (1)

Artuš Rektorys , ředitel Pražské úvěrní banky, hudební kritik a spisovatel, napsal životopisy Růženy Maturové a Emy Destinnové, založil hudební časopis "Smetana", vydal knihu "Naši operní pěvci".

Carleton Kemp Allen (1)

Australský profesor práva, zaměřuje se na principy demokracie.

Catherine Franc-Sgourdeou (1)

Hermann Rauschning (1)

Hermann Rauschning byl německý konzervativní politik, který byl krátce členem NSDAP. V letech 1933–1934 byl předsedou senátu Svobodného města Gdaňsk. V roce 1934 se vzdal členství v nacistické straně a v roce 1936 emigroval z Německa. Nakonec se usadil ve Spojených státech a začal otevřeně odsuzovat nacismus. Rauschning se proslavil hlavně knihou Gespräche mit Hitler , ve které rekonstruoval ze svých poznámek rozmluvy s Adolfem Hitlerem a s jeho nejužším okruhem nacistů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermann Rauschning na anglické Wikipedii.

Daniel De Foe (1)

Ivan Vávra (1)

Překladatel z angličtiny.

Gavin Ewart (1)

GAVIN EWART se narodil 4. 2. 1916 v Londýně, vystudoval v Cambridgi. První básně publikoval časopisecky již v sedmnácti letech a šest let poté vyšla jeho básnická prvotina Básně a písně . Za války bojoval jako dělostřelec hlavně v severní Africe a v Itálii. Od r. 1946 pracoval v Britské radě, od r. 1952 v reklamní agentuře. Od svých pětapadesáti let se věnuje výhradně poezii. Je ženatý a má dvě děti. Po druhé sbírce Londýňané , která vyšla pětadvacet let po jeho prvotině, publikuje hojné a pravidelně. V r. 1980 vychází jeho dosavadní básnické dílo sebrané do jednoho svazku , následuje např. Nový Ewart: Básně z let 1980-1982 , Průvodce mladého Pobbla k jeho palcům u nohou či Pozdní sklizeň . Průřez padesátiletou tvorbou jednoho z nejoblíbenějších britských básníků přináší poezii, která s humornou nadsázkou a formální virtuozitou promlouvá i o těch nejzávažnějších problémech současnosti. Básníkovým tématem je člověk vržený do slasti a strastí překotné civilizace.

J Bareš (1)

Autor předmluvy turistického průvodce o Třebíči.

Viktor Pivovarov (1)

Viktor Pivovarov je ruský výtvarník žijící v Praze. Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě . V letech 1951–1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova. Dlouhá léta se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti. Výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka a Vesjolye kartinki . Za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského Sen směšného člověka byl v roce 1971 oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku. Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar. Působení v oblasti knižní ilustrace ovlivnilo východiska jeho volné umělecké tvorby, kdy spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, vnitřně sepjatých listů, kombinujících obraz s textem. Spolu s dalšími podobně naladěnými představiteli neoficiální umělecké scény byl zařazen mezi autory Moskevského konceptualismu, kteréžto pojmenování se ujalo díky obsahu článku teoretika umění a filosofa Borise Groyse z roku 1979. Od roku 1982 žije v Praze. O přestěhování z Moskvy do odlišného kulturního prostředí v roce 2020 řekl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které jsem vyrostl, a zasazený na jiné místo. Možná jsem ani nebyl zasazen, ten strom možná visel ve vzduchu. Musel jsem najít nový kořen. První věc, kterou jsem tady v Čechách objevil, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.” Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih. Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je mezinárodně uznávaným spisovatelem, výtvarným umělcem, krit...

Maurice Merleau-Ponty (1)

Maurice Merleau-Ponty – 3. května 1961 Paříž) byl francouzský fenomenologický filosof, přítel a spolupracovník J.-P. Sartra. Zabýval se fenomenologií tělesnosti a vnímání, ale také psychologií a výchovou. Po maturitě v Paříži studoval Merleau-Ponty filosofii v letech 1926-1930 na École Normale Supérieure společně se Sartrem a od roku 1930 vyučoval na různých gymnáziích. Už za studií se seznámil s J. Patočkou, s nímž si pak až do smrti dopisoval. Roku 1945 získal doktorát za knihy La structure du comportement a Phénomenologie de la perception a spolu se Sartrem založil významný časopis Les temps modernes, který až do smrti redigoval. V letech 1945-1948 přednášel filosofii na univerzitě v Lyonu a v letech 1949-1952 byl profesorem dětské psychologie a pedagogiky na Sorbonně. V roce 1952 nastoupil na Collège de France jako vůbec nejmladší profesor této prestižní školy a přednášel tam až do své předčasné smrti. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho první díla La structure du comportement a Phénomenologie de la perception tvoří mezníky fenomenologie a jsou intenzivním vyrovnáním se s Husserlem a Heideggerem. Merleau-Ponty totiž zdůraznil význam lidské tělesnosti, která není jen okolností, nýbrž podstatnou a určující podmínkou lidského bytí. S tím u Merleau-Pontyho souvisí i širší záběr v oblasti speciálních věd . Konfrontace s teorií vědomí, provedená v těchto dílech pomocí pojmu struktury, spojuje Merleau-Pontyho jak s pozdějším strukturalismem, tak i s existencialismem Sartrovým. Ve své politické filosofii Merleau-Ponty nejprve vystupoval jako marxistický teoretik dějin, měl však výhrady ke stalinismu a k nároku komunistické strany na vedoucí postavení . V r. 1955 však v knize Les aventures de la dialectique (Dobrodružství dialektiky...

Robert Liparulo (1)

Robert Liparulo je mnohokrát oceněný autor více než tisíce článků a povídek. V současné době pracuje také jako redaktor časopisu New Man. Jeho práce se objevily mimo jiné v Reader's Di­gest, Travel & Leisure, Modern Bride, Consumer Digest, Chief Executive a The Arizona Daily Star. Kromě toho dříve pracoval jako novinář hvězd a dělal interview se Stephenem Kingem, Tomem Clancym, Charltonem Hestonem a dalšími pro časopisy, jako jsou Rocky Road, Preview a L. A. Weekly. Robert se nadšeně věnuje potápění, plavání, čtení, cestování a prosazování zákona a je fanoušek military. Žije v Coloradu s chotí a čtyřmi dětmi.

Martin Taller (1)

Martin Taller . Grafický technik.

Ferdinand Anton (1)

Amerikanista a archeolog, autor publikací v oboru.

Frederick J Dockstader (1)

Americký historik umění, ředitel muzea. Spoluautor publikace o Americe.

Miroslav Řezáč (1)

Narozen 11.10.1913 ve Vrchoslavicích na Hané, zemřel 28.8.1985. Dr., ing., CSc., docent zemědělské fytopatologie a entomologie, práce z oboru.

Jana Boříková (1)

Narozena 1937. Bývalá učitelka základní školy. Manželka MUDr. Otakara Boříka, práce z oboru dějin lékařství na Karlovarsku.

Otakar Bořík (1)

Narozen 27. 7. 1924 v Plzni. MUDr., DrSc., otorinolaryngolog. Promoval v r.1950 na LF UK v Plzni, nastoupil na ORL kliniku do Plzně, kde pracoval jako sekundární lékař a v roce 1954 byl jmenován asistentem. V letech 1959-1989 primář ušního, nosního a krčního oddělení v nemocnici v Karlových Varech. Odbornou činnost zaměřil převážně na výzkum fyziologie dýchacích cest. Autor publikací z oboru otolaryngologie. Zabýval se též historií lékařství, latinou a regionální historií Karlovarska. Publikoval řadu historických prací spolu s manželkou Janou Boříkovou .

Anthony Herman Gerard (1)

Nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel.

Jaroslav Šprysl (1)

Josef M Kadlec (1)

Narozen 29.4.1889 v Příbrami, zemřel 13.5.1952 v Praze. Diplomat, práce v oboru dějin Balkánu a středního Východu, autor fyzikálních a elektrotechnických příruček a učebnic, slovníku a učebnice srbochorvatštiny, překladatel ze srbochorvatštiny.

Dominik Rubáš (1)

Dominik Rubáš se narodil 3. dubna 1988 v Liberci a od narození žije v Českém Dubě. Po gymnáziu v Mnichově Hradišti vystudoval bakalářský studijní program Fyzika na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, kde získal titul Bc. Na navazující magisterské studium poté odešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul Mgr. v oboru Fyzická geografie a geoekologie. Ve své diplomové práci se zabýval bioklimatickými podmínkami ve městě Liberec. V květnu 2016 získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy titul RNDr. V současné době pracuje Dominik Rubáš jako učitel fyziky a informatiky v Základní škole Kobyly a jako geolog Geoparku Ralsko. Též je zastupitelem města Český Dub. Kromě toho se věnuje publikační činností a popularizaci přírodních věd - především geologie a geomorfologie. V roce 2012 vydal svoji první knížku s názvem Krásy neživé přírody v Podještědí. V roce 2014 vydal další knihu s názvem Prameny a studánky v Podještědí a v roce 2017 vyšla zatím nejobsáhlejší autorova kniha s názvem Přírodní klenoty Podještědí. Dominik Rubáš se také věnuje průvodcovské činnosti . K tomu přispívá do regionálního sborníku Od Ještěda k Troskám. Dále publikuje např. v recenzovaném časopise Sborník severočeského muzea či v časopisech Krásy Česka, Vesmír a Tarsicius. O přírodních zajímavostech v Podještědí mluvil také ve dvou dílech televizního pořadu Toulavá kamera a v rozhlasových reportážích.

Arťom Vesjolyj (1)

Arťom Vesjolyj, rusky Артём Весёлый, česky též Artem Veselyj, vlastním jménem Nikolaj Ivanovič Kočkurov, rusky Николай Иванович Кочкуров byl sovětský spisovatel, popravený v době stalinských procesů. Narodil se v Samaře, v rodině nájemního nosiče ; byl jedním ze čtrnácti děti, ze kterých se vyššího věku dožily jen dvě. Sám musel od čtrnácti let pracovat. V březnu 1917 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a zúčastnil se Říjnové revoluce a občanské války. V červnu 1918 byl raněn při postupu na Samaru, v červenci téhož roku byl zajat československými legiemi. Podařilo se mu ze zajetí uprchnout. Podle jednoho českého zdroje se v roce 1918 setkal v Samaře s Jaroslavem Haškem. Nepodařilo se potvrdit ruskými zdroji. V roce 1919 se stal dobrovolníkem na frontě proti Děnikinovi. Po porážce Děnikinovy armády působil v Tule v deníku Komunard a organizoval v tulské gubernii vznik místního tisku. V březnu 1920, jako politický pracovník agitačního vlaku Rudý kozák projel největší jižní kozácké stanice a přes Novočerkassk a Kursk přijel do Moskvy. V roce 1920 získal ubytování v Moskvě a převezl ze Samary své rodiče a bratra. V roce 1922 zahájil univerzitní studia, ta však nedokončil a stal se námořníkem Černomořské flotily. Ve dvacátých letech publikoval v novinách, časopisech i knižně svá díla, věnovaná tematicky občanské válce. Arťom Vesjolyj byl třikrát ženat a měl šest dětí: V roce 1937 došlo k zatýkání samarských literátů, kteří byli označeni za členy antisovětské teroristické organizace. Arťom Vesjolyj byl zatčen 27. 10. 1937 jako hlavní obviněný této skupiny. Ve svém sdělení psal N. I. Ježov Stalinovi: Arťjom Vesjolyj byl zastřelen 8. dubna 1938. Byl rehabilitován 7. března 1956. Publikovat začal pod různými pseudonymy v prosinci roku 1919 v časopise Rudý oráč . Ve svých dílech zob...

Alexander Herrmann (1)

Německý kuchař.

Penny Ingham (1)

Fyzioterapeutka.

Colin Shelbourn (1)

Karikaturista a spisovatel, autor cestopisů o jezerech ve Skotsku.

Alexandr Michajlovič Batrov (1)

Val Henry Gielgud (1)

Britský herec, TV a rozhlasový režisér, spisovatel. Autor detektivní literatury a rozhlasových her.

Holt Marvell (1)

Pavol Turza (1)

Slovenský typograf, autor vzpomínek.

Ivana Fixlová (1)

Ilustrátorka a fotografka.

Charles Freeman (1)

Americký historik, autor publikací o starověkých kulturách a dějinách křesťanství.

Honor Head (1)

Britská autorka publikací pro mládež i dospělé. Zaměřuje se zvláště na tématiku zvířat.

Marion Dawidowski (1)

Autorka příručky o výrobě látkových loutek.

Anton Droppa (1)

Narodil sa 30. 6. 1920 na Liptove v obci Lazisko. O krasové jaskyne sa začal zaujímať počas vysokoškolského štúdia v Olomouci a Brne. Jeho prvým zamestnaním bolo miesto odborného pracovníka v Slovenskej speleologickej spoločnosti, neskôr miesto kustóda Múzea slovenského krasu v Liptovskom Mikuláši. V rokoch 1955 – 1985 pôsobil ako vedecký pracovník Geografického ústavu v Bratislave na vysunutom pracovisku v Liptovskom Mikuláši. Za jeho najvýznamnejšie dielo môžeme pokladať monografiu o Demänovských jaskyniach, ktorá vyšla vo vydavateľstve SAV. Pozdĺžny rez a mapka systému Demänovských jaskýň, ukazujúce vývoj jaskynných úrovní v období pliocén a kvartér boli publikované v početných vedeckých štúdiách a monografiách v zahraničí. Venoval sa aj výskumu vysokohorského krasu, typizácii krasových oblastí Slovenska, vzniku kaňonovitých dolín v Západných Karpatoch, ako aj chemickej denudácii krasu. Výsledky svojich výskumov prezentoval na viacerých speleologických kongresoch v zahraničí. Výraznou mierou sa pričinil o spopularizovanie sprístupnených jaskýň na Slovensku, ktoré predstavil v 8 monografiách. Zdokumentoval a vypracoval plánky takmer 400 slovenských jaskýň. Okrem početných vyznamenaní za účasť v protifašistickom boji pri oslobodzovaní severnej Moravy ako letecký pilot bol ocenený nielen na Slovensku, ale obdržal medailu aj od prezidenta Ruska. Slovenská akadémia vied mu udelila Striebornú plaketu a Zlatú plaketu za zásluhy v prírodných vedách a bol zaradený do zoznamu významných osobností SAV. Prezident Slovenskej republiky mu prepožičal Pribinov kríž II. triedy. Publikované výsledky jeho práce s množstvom citačných ohlasov zostanú aj naďalej zdrojom vedeckého poznávania slovenských jaskýň tak speleológmi, ako aj amatérskymi jaskyniarmi a ochrancami prírody. Za jeho celoživotné dielo mu patrí naša trvalá spomienka.

Ondrej Čiliak (1)

Ondrej Čiliak sa narodil 1. septembra 1951 v Novákoch. Stredoškolské štúdiá absolvoval v Prievidzi , nadstavbové štúdium knihovníctva r. 1970 – 72 v Martine, potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Pracoval ako metodik v Okr. knižnici a redaktor v Mestskom kultúrnom stredisku v Prievidzi, od r. 1990 sa venoval profesionálne novinárstvu. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Ústami spravodlivých . Ďalšie zbierky básní Podhorské hladiny , Čistá po dotyku , Tváre v zrkadle , Cesta do nežnosti , Aréna , Planetárium , bibliofília Ostré ticho , Dobrý vietor a Hudba zo stromov . Je zostavovateľom publikácií o dejinách, pamiatkach a dejateľoch hornej Nitry. Zomrel 7. mája 2012 v Bojniciach.

Jared Cade (1)

Jared Cade je nadšeným fanouškem Agathy Christie a stal se odborníkem na její romány. Objevil několik povídek, které po desítky let unikaly pozornosti badatelů, a našel i dvě ztracené divadelní hry. Podle knihy "Agatha Christie - Jedenáct dní nezvěstná" byl natočen televizní dokument BBC. Jared Cade žije a pracuje v Londýně.