Všichni Autoři a témata

Collin Webber (1)

Anglický spisovatel.

Claude Augé (1)

Francouzský lingvista, lexikograf a a pedagog.

Barry James (1)

Britský botanik a zoolog, zabývá se zejména vodními rostlinami.

Slavoboj Tusar (1)

Slavoboj Tusar byl český grafik, typograf, knižní grafik, ilustrátor, exlibrista, písmař, kaligraf. V letech 1928–1945 byl ředitelem tiskárny Melantrich v Praze. V letech 1910–1912 studoval na UPŠ v Praze, roku 1914 na AVU tamtéž v ateliéru grafiky Augusta Brömseho. Absolvoval kurz úpravy knih u Methoda Kalába a Františka Kysely. Byl ředitelem nakladatelství Melantrich a Neubertových grafických závodů v Praze. Dne 17. října 1922 se oženil se spisovatelkou Marií Majerovou . Realizované typografické písmo Slavoboje Tusara, odvozené z geometrických tvarů kruhu a čtverce, bylo představeno na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v knize Richarda Weinera Ulice–Boulevard . Zpočátku se zabýval drobnou grafikou, plakátovou tvorbou, ilustrací, až později se zaměřil na typografickou a polygrafickou práci. Byl velmi zaujat rozmáhající se masovou kulturou, publikoval stati o reklamě a věnoval se plakátové tvorbě, pro niž volil méně konzervativní formu písma, než tomu bylo u tvorby knižní. Je autorem několika knižních a plakátových písem . Publikoval odbornou stať O amerických tiskárnách .

Ladislav Pospíšil (1)

Jan Ladislav Pospíšil byl knihkupec, majitel knihtiskárny a náměstek purkmistra v Hradci Králové. Převzal a zvelebil rodinný podnik, založený dědečkem Janem Hostivítem Pospíšilem. Zasloužil se o zřízení městského muzea a především o zboření hradeb. Byl také autorem několika převážně výchovných a vlastivědných publikací pod pseudonymy Jan Karlík a Pavel Volný. Narodil se 24. prosince 1848 v Humlově Dvoře č. 21 na Dolním Starém Městě u Trutnova jako syn knihtiskaře Ladislava Pospíšila a vnuk Jana Hostivíta Pospíšila, zakladatele rodinné tiskařské a vydavatelské tradice. Jako dítě se přestěhoval s rodiči do Hradce Králové, kde jeho otec roku 1856 převzal vedení rodinné tiskárny. Měl zájem o vědu, úspěšně absolvoval hradeckou reálku a začal studovat na pražské technice. Když ale roku 1866 zemřel jeho bratr, který se měl stát otcovým nástupcem v rodinném závodě, nechal se přesvědčit a začal se věnovat knihkupeckému podnikání. Základy řemesla získal v otcově podniku. Poté strávil několik let v Brockhausově nakladatelství v Lipsku, pak určitou dobu v pražském závodě Grégr & Dattl a nakonec kolem roku 1876 převzal rodinný závod. Vydával tam spisy pro mládež, některé i sám přeložil z němčiny. Vedle toho se věnoval obecním záležitostem. R. 1880 byl zvolen do obecního zastupitelstva, o čtyři roky později do městské rady a následující rok do funkce náměstka purkmistra. Ve funkci se zasloužil o zvelebení města: například založil městské muzeum, zasadil se o zestátnění reálných škol a zachování odborné zámečnické školy, přispěl k založení Klicperova divadla a zajistil, že na místě někdejšího německého kasina získala stálou scénu Beseda, Byl rovněž zasloužilým členem Sokola. Jeho největší zásluhou je zboření královéhradeckých hradeb, které obepínaly město jako pevnost od 18. století a bránily jeho růstu. Pokrokovým občanům vadilo, že kvůli hra...

Jozefína Kyzeková (1)

Jaromír Fiala (7)

Jaromír Fiala byl český hudební pedagog, spisovatel, překladatel a skladatel. Maturoval na gymnáziu na Smíchově a pokračoval studiem románských jazyků na Karlově univerzitě. V roce 1913 byl na studijním pobytu ve Francii v Poitiers. Absolvoval v roce 1917 a stal se profesorem na střední škole v Domažlicích. V Domažlicích byl i sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan. V roce 1919 byl jmenován středoškolským profesorem v Praze. Vedle toho se intenzivně věnoval hudbě. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Albína Šímy, skladbu u Otakara Šína a zpěv u Antonína Heřmana. V roce 1922 vykonal nejen státní zkoušky ze zpěvu, ale získal i doktorát filosofie na Karlově univerzitě. Dál učil na středních školách, ale byl i učitelem francouzské výslovnosti na konzervatoři a lektorem francouzského jazyka na Univerzitě. Po skončení 2. světové války se stal inspektorem středních škol pro filologii a hudební výchovu. Až do odchodu do důchodu v roce 1953 byl školským referentem Krajského národního výboru v Praze. Dílo Jaromíra Fialy zahrnuje široké oblasti, hudby, hudební vědy i filologie. Spolupracoval se skladatelem Jindřichem Jindřichem při sběru lidových písní. Sestavil řadu bibliografií našich předních skladatelů a věnoval se popularizaci vážné hudby, jak přednáškovou činností, tak svými publikacemi, rozhlasovými pořady a předmluvami pro Státní nakladatelství hudby a umění. Připravil mnoho metodických příruček pro výuku hudby a zpěvu. Překládal z francouzštiny libreta oper a oratorií předních světových skladatelů . Do češtiny převedl texty více než 300 písní. Články o české hudbě přispíval i do francouzských novin a časopisů. Zasloužil se i o znovuuvedení skladeb starých českých mistrů, založil a redigoval edici Staří mistři. Jako skladatel vycházel z díla Josefa Bohuslava Foerstra. Těžiště jeho skladatelské tvorby tvořily písně a sbor...

Chufo Lloréns (1)

Chufo Lloréns je španělský spisovatel historických románů. V letech 1949- 1954 vystudoval práva, ale dále se věnoval především divadlu. Vždy měl touhu stát se spisovatelem., ale svůj první román Nada sucede la víspera vydal až roku 1986. Kniha byla okamžitě nominována na prestižní cenu Premio Planeta. Jeho nejslavnějším dílem je román Te daré la tierra , přeložený do několika jazyků. Na příběhu lásky, ctižádosti, vášně a nenávisti pracoval Lloréns čtyři roky, aby mohl přesně popsat život v Barceloně v 11. století. Kniha se stala okamžitě bestsellerem, v jeden den se jí prodalo dokonce 150 000 výtisků.

Herbert Léonard (1)

Francouzský hudební skladatel a šansoniér, též autor několika publikací o vojenských letadlech.

Jan Bittner (1)

Jan Bittner byl rakouský lékař a politik české národnosti z Moravy, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Roku 1849 se uvádí jako Johann Bittner, doktor medicíny z obce Rohle. Uvádí se jako Slovan. Pocházel ale z etnicky německé vesnice Rohle. Žil pak v Zábřehu. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Zábřeh. Tehdy se uváděl coby doktor medicíny. Řadil se k sněmovní levici. Na sněmu podpořil zrušení roboty bez náhrady.

Josef Odráška (1)

Narozen 27. 5. 1945 v Ostravě. Grafik a malíř.

Karel Pašek (1)

Práce o využití větrné energie.

Václav Buriánek (1)

Narozen 16.4. 1946 v Praze. PhDr., psychoanalytik a fotograf, práce z aplikované psychoanalýzy a terapie, též umělecká fotografie a katalogy výstav.

John K Lattimer (1)

Americký urolog, chirurg, odborník na balistiku, sběratel historických památek, který ošetřoval nacistické velitele během Norimberských procesů s válečnými zločinci, autor historických knih a publikací.

Henry van Dyke (1)

Henry va Dyke byl americký spisovatel, pedagog a duchovní. Narodil se 10. listopadu v Pensylvánii. Vystudoval Princetonskou univerzitu a teologický seminář. Byl profesorem na Princetonské univerzitě v letech 1899-1923. V letech 1908-1909 byl lektorem na univerzitě v Paříži. V roce 1913 se stal velvyslancem v Nizozemí a v Lucembursku. Byl jmenovám do Americké akademie umění a literatury a dosáhl mnoha dalších vyznamenání.

Neil Mallard (1)

Anglický autor populárně naučných publikací z oblasti námořnictví.

John Jordan (1)

Autor publikací a článků o moderních lodích a ponorkách.

Gordon Sambidge (1)

Získal bakalářský titul v oboru botanika na University of London. Autor knih o homeopatii.

Ludmila Babíčková (1)

Autorka metodických příruček pro učitele 1.stupně ZŠ.

Helena Komendová (1)

Lektorka kurzů kadeřnických a holičských prací, spoluautorka učebnic kadeřnické technologie.

Ladislav Vomáčko (1)

Ladislav Vomáčko byl český politik, v letech 2004 až 2006 a opět 2008 až 2010 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 1994 až 2006 zastupitel města Poděbrady, člen ČSSD. V komunálních volbách roku 1994, komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002 byl zvolen do zastupitelstva města Poděbrady za ČSSD. komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010 sem kandidoval neúspěšně. Profesně se uváděl jako podnikatel. Ve volbách v roce 2002 kandidoval do poslanecké sněmovny za ČSSD . Nebyl zvolen, ale do sněmovny usedl dodatečně v září 2004. V letech 2004–2005 byl členem sněmovního ústavněprávního výboru, pak v letech 2005–2006 členem výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2006. V nich sice kandidoval, ale nebyl zvolen. Opětovně se ale do sněmovny dostal dodatečně jako náhradník, v říjnu 2008 poté, co ze sněmovny do senátu odešel Josef Řihák. Zasedl do sněmovního výboru pro zdravotnictví. Zemřel dne 6. července 2019 ve věku 75 let.

Otto Kroeger (1)

Autor knihy o typologii osobnosti.

Václav Toušek (1)

Narozen v roce 1949. RNDr., CSc., geograf. Zaměřen na regionální, ekonomickou a socioekonomickou geografii apod. Práce z oboru.

Ulrike Birkner (1)

Tělovýchovná pedagožka.

Peter Langhammer (1)

Trenér squashe.

Jim Marrs (1)

Narozen 5.12.1943. Publikace o mimozemských civilizacích.

T. G (1)

Aleksej Aleksejevič Brusilov (1)

Ruský generál.

Fr Hodgson-Burnett (1)

Martina Pavlicová (1)

Narozena 1964. PhDr., etnografka, práce z oboru.

Josef Vykus (1)

Radka Borovičková (1)

Charles-Olivier Carbonell (1)

Narozen 1930. Francouzský historik.

Dominique Biloghi (1)

John Farman (1)

Autor populárněnaučných knih z oboru historie pro mládež. Autor série "The Short and Bloody History of ....".

Pavel Auersperg (1)

Pavel Auersperg byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. V letech 1949-1954 působil na Vysoké škole politické a sociální v Praze jako asistent Fakulty mezinárodních vztahů, kde předtím v letech 1946-1950 studoval. Členem KSČ se stal roku 1954. Od roku 1956 působil jako pracovník Ústředního výboru Komunistické strany Československa, v letech 1963-1964 řídil kancelář tehdejšího 1. tajemníka KSČ Antonína Novotného. V letech 1966-1974 působil jako vedoucí oddělení mezinárodní politiky Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 26. září 1969. XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V ÚV KSČ setrval do roku 1986. Od roku 1974 byl odpovědným sekretářem časopisu Otázky míru a socialismu. V roce 1976 získal Řád práce. Kromě toho mu byl udělen i Řád Vítězného února. Dlouhodobě zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 a volbách roku 1981 . Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1986. Před svou smrtí působil jako velvyslanec Československa v Nizozemsku.

Miroslav Houštecký (1)

Miroslav Houštecký byl československý diplomat, novinář a spisovatel. Jako člen KSČ působil původně jako pedagog a úředník, přes pozice korespondenta ČTK a v sekretariátu ÚV KSČ se nakonec dostal k vysokým postům v diplomacii. Byl československým velvyslancem ve Velké Británii a v USA . Po Sametové revoluci byl odvolán a odešel do penze. Pocházel z prostých venkovských poměrů ze středních Čech, za druhé světové války byl totálně nasazen, studium na obchodní akademii dokončil v roce 1945. V téže době se stal členem České strany sociálně demokratické, kde se připojil k levicovému proudu, později přešel do KSČ. V letech 1946–1950 absolvoval studium na Vysoké škole politické a sociální, kde dosáhl titulu RSDr. Pod vedením Jiřího Hájka se začal věnovat dějinám mezinárodních vztahů. Jako asistent působil pedagogicky na Fakultě mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy , dosáhl titulu docenta a později profesora, do roku 1964 vyučoval na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. Publikoval také několik prací z moderních dějin mezinárodních vztahů. V roce 1964 se stal zaměstnancem ČTK, byl stálým dopisovatelem v Indii a v letech 1972–1977 náměstkem generálního ředitele ČTK. V této funkci převzal v lednu 1977 dopis od Jana Patočky s oznámením o vzniku Charty 77, tento dokument pak přeposlal na ÚV KSČ. Poté působil šest let v sekretariátu Vasila Biľaka a díky těmto kontaktům nakonec dosáhl na dva důležité diplomatické posty. V letech 1983–1986 byl československým velvyslancem ve Velké Británii a po krátké přípravě v americkém odboru ministerstva zahraničních věcí se stal velvyslancem ve Spojených státech . Při příležitosti konání XVII. sjezdu KSČ obdržel v roce 1986 Řád práce. Po Sametové revoluci byl z funkce odvolán a hned poté odešel do penze. Velvyslanecký úřad v USA po změně politických poměrů v Československu převzala Rita Klímová....

Nadežda Vasil'jevna Čertova (1)

Ruská spisovatelka.

Lev Aleksandrovič Lin'kov (1)

Ruský prozaik.

C. K Ingold (1)

Hans Beyer (1)

Profesor dialektického materialismu na Univerzitě v Lipsku.

Andrée Bachoud (1)

Francouzská vysokoškolská pedagožka, hispanistka. Práce z oboru.

Ilja Havlíček (1)

Narozen 4.2.1927 v Bílovicích. Hudební redaktor, autor zpěvníků.

J Štolbs (1)

Nadja Jasanová (2)

Autorka publikací pro hudební, pohybovou a výtvarnou výchovu dětí.

Marta Pilná (1)

Autorka reportáže o Jožce Jabůrkové a televizní hry o Heleně Malířové.

Rudolf Madera (1)

Miloslav Polívka (1)

Narozen 1.3.1951 v Plzni. PhDr., CSc., historik, zaměřen na dějiny pozdního středověku, dějiny husitství a česko-německých vztahů ve 14. a 15. století; edice.

Daniel Dvořák (1)

Narozen 27. 4. 1980 v Brně. Botanik, odborné práce z mykologie.

Bedřich Čurda Lipovský (1)

Narozen 20.11.1893 ve Smolkově u Opavy, zemřel 21.10.1962 v Ostravě. Dramatik, básník a fejetonista, osvětový pracovník, novinář a redaktor.

Carolyn Aldington (1)

Alan Macfarlane (1)

Profesor Alan Donald James Macfarlane přednášel třicet čtyři let sociální antropologii na univerzitě v Cambridge, kde je nyní emeritním profesorem antropologických věd. Kromě toho je autorem a editorem dvaceti knih a množství článků o antropologii a historii Anglie, Nepálu, Japonska a Číny. Zaměřoval se zejména na komparativní studie původu a povahy moderního světa.

Leopold Vaverka (2)

Leopold Vaverka byl československý sportovní funkcionář a politik, meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Vychodil čtyři třídy reálné školy, následně se v Brně vyučil typografem. Od svého mládí byl aktivní v dělnické tělovýchově, už před první světovou válkou rovněž přispíval články i kresbami do sociálně demokratického tisku. Za války sloužil v rakousko-uherské armádě. V roce 1918 nastoupil do funkce vedoucího redaktora ústředního listu Svazu Dělnických tělocvičných jednot Tělocvičný ruch, později byl hlavním organizátorem osvětové činnosti DTJ. Založil časopisy Náš dorost, Vychovatel a Předvoj. V období let 1936–1939 a 1945–1948 působil na postu starosty Svazu Dělnických tělocvičných jednot v Československu a zastupoval DTJ ve výkonném výboru Socialistické tělovýchovné internacionály. Podle údajů z roku 1935 byl redaktorem. Bydlel v Praze. Jako starosta DTJ v roce 1936 protestoval proti konání letních olympijských her v Berlíně. V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939. Krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Krátce po německé okupaci v roce byl jmenován do výboru Národního souručenství. Už 1. září 1939 ho ale zatklo gestapo a až do konce druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po válce se vrátil do vlasti a opět se zapojil do politického života. Od června 1945 znovu vykonával funkci starosty DTJ. V období let 1945–1948 byl členem ústředního výkonného výboru ČSSD. Po osvobození byl také v letech 1945-1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty, respektive za Ústřední národní tělovýchovný výbor. V rámci ČSSD patřil mezi odpůrce prokomunistické politiky Zdeňka Fierlin...

Peter Mraz (1)

Peter Mráz je bývalý slovenský fotbalový záložník a útočník, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1976–1977 čtyři zápasy, dvakrát startoval v reprezentačním B-mužstvu, šestkrát v olympijském výběru, v reprezentaci do 21 let nastoupil 14x. V československé lize odehrál 301 utkání a dal 43 gólů. Hrál za Inter Bratislava , Duklu Banská Bystrica a Duklu Praha s níž získal titul mistra republiky . 14x startoval v evropských pohárech a dal zde 3 góly.

Jekaterina Vladimirovna Andrejeva (1)

Ruská spisovatelka.

Hilary Atkinson (1)

Vilém Pavlík (1)

Vilém Pavlík byl český a československý katecheta, ředitel kůru a římskokatolický aktivista a politik; poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po roce 1948 žil v exilu, kde působil jako kněz a biskup starokatolické církve. Absolvoval Masarykův ústav hudby a zpěvu v Ostravě. Od roku 1927 byl ředitelem kůru v Rychvaldě u Fryštátu. Roku 1928 složil zkoušky a stal se katechetou. V letech 1928–1938 potom vyučoval náboženství na školách v Rychvaldě, Karviné a Prostřední Suché. V dubnu 1938 se stal ředitelem kůru a profesorem náboženství v Českém Těšíně. Po anexi Těšínska polskou armádou na podzim téhož roku zde setrval jako ředitel kůru. Za druhé světové války byl aktivní v odboji gestapo ho několikrát zatklo. V roce 1943 mu nacistické úřady nařídily vystěhování z Těšína. Nastoupil potom jako disponent v Čechách, kde nadále působil v odboji a prováděl sabotáže. V lednu 1945 na něj gestapo vydalo zatykač. Potají se vrátil na Těšínsko. V květnu 1945 přebíral moc do rukou československého státu. 3. května 1945 byl mezi těmi, kteří v Českém Těšíně opět vztyčili československou vlajku. Od června do října 1945 byl předsedou Místního národního výboru v Českém Těšíně. Politicky se od roku 1928 angažoval v lidové straně. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL. Zde setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Po neúspěchu ve volbách v roce 1946 se vrátil na post předsedy Místního národního výboru v Českém Těšíně. Po únorovém převratu byl na nátlak komunistů z funkce sesazen. Odešel pak do exilu přes Německo a Itálii do Kanady, kam dorazil roku 1950. V letech 1950–1952 působil jako varhaník v české farnosti u sv. Antonína v Chathamu, pak založil realitní kancelář ve městě Kitchener. Byl aktivní v exilovém hnutí, byl například členem Cyrilometodějské ligy. V roce 1962 neúspěšně kandidoval do kanadského federá...

Lev Haas (1)

Narozen 15. 4. 1901 v Opavě, zemřel 13. 8. 1983 v Berlíně . Karikaturista, ilustrátor, profesor Akademie der Künste ve Východním Berlíně.

Wilhelm Kuhnert (1)

Německý výtvarník, malíř, ilustrátor, specialista na zobrazování zvířat.

Michael W. Alpatow (1)