Výpis všech autorů

Zdeněk Sobotka

Zdeněk Sobotka byl český fotbalista, útočník. Odchovanec SK Židenice byl technicky vyspělým středním útočníkem menší postavy. Už v dorosteneckém věku prokazoval velký talent, byl to rozený kanonýr. Na sklonku druhé světové války například prakticky sám rozhodl mezizemský zápas dorosteneckých výběrů Čechy–Morava, který Moravané ovládli v poměru 4:1. V červenci 1947 zamířil do pražské Slavie, výměnou za něj přišel do Brna koncem sezony 1946/47 Ota Hemele. Pražský klub si tehdy od střelecky disponovaného Sobotky hodně sliboval, dokonce byl považován za budoucího nástupce Josefa Bicana v centru útoku, brněnský mladík se však ve Slavii výrazněji neprosadil. Do Prahy se ještě vrátil během základní vojenské služby v ATK . V československé lize hrál za SK / Zbrojovku Židenice, Slaviu Praha a ATK Praha. Nastoupil v 57 prvoligových zápasech, vstřelil 39 branek. Třikrát byl nejlepším střelcem Zbrojovky v sezoně: 1946/47 v nejvyšší soutěži, 1947/48 ve 2. nejvyšší soutěži a v ročníku 1954 ve 3. nejvyšší soutěži . V nižších soutěžích hrál i za brněnské Žabovřesky. V letech 1950–1951 byl vězněn na Borech.

Vladimír Socha

Mgr. Vladimír Socha je pedagogem, publicistou a popularizátorem paleontologie i přírodních věd obecně. Jeho hlavním zájmem je věda o pravěkém životě - paleontologie , dále také historie a biologie . Ve volném čase přispívá do populárně naučných periodik, píše popularizační povídky a v současné době má na kontě již třináct knih o dinosaurech - Úžasný svět dinosaurů , Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů , Dinosauři od Pekelného potoka , Po stopách dinosaurů , Objevy pod vrstvami času a Neznámí dinosauři . Dále Poslední dny dinosaurů , Dinosauři v Čechách a Vymírání na konci křídy , Poslední den druhohor a dvojici knih Nová cesta do pravěku a Legenda jménem Tyrannosaurus rex . Přednáší také pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích, překládá knihy z anglického jazyka, dělá korektury odborných knih o pravěku a poskytuje rozhovory pro televizní vysílání i pro rozhlasové pořady o vědě.

Sogjal

Sogjal Rinpočhe, který vyrůstal mezi významnými tibetskými mistry, seznamuje hlavně západního čtenáře s tradicemi tibetského buddhismu.

Katerina Sormová

Narozena 24. 6. 1980. Mgr., Ph.D., lingvistka a jazyková lektorka.

Karel Šourek

Narozen 28.7.1909 v Praze, zemřel 29.3.1950 v Praze. Malíř, historik umění, redakční a publikační práce z oboru.

Josef Soukup

Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Jiří Šourek

Jiří Šourek je bývalý československý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil jako fotbalový funkcionář. Hrál za TJ Sklo Union Teplice, TJ Vítkovice a kyperský AEL Limassol. Získal ligový titul v roce 1986 s Vítkovicemi. V československé lize odehrál 217 utkání a dal 57 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 3 góly, v Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání a v Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních.

Jindřich Soukup

Prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc. - profesor ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1986-1987 redaktor Hospodářských novin. V období 1996-1998 člen výboru pro průmyslovou politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1998-2002 poradce místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku pro oblast veřejných financí. Přednášel na Staffordshire University a Rochester Institute of Technology . Autor či spoluautor 20 monografií a učebnic, řady odborných článků a výzkumných zpráv publikovaných v České republice i zahraničí.

Jan Solovjev

Jan Solovjev byl český sochař, malíř a ilustrátor. Narodil se v Turnově jako syn fotografky a ruského učitele 6. března roku 1922. Ve válečných letech 1941 až 1943 absolvoval turnovskou střední šperkařskou školu, kde se vyučil rytcem kovů. Po střední škole nastoupil na UMPRUM v Praze, kde studoval v ateliérech prof. Emila Filly a prof. Antonín Strnadela. Po roce 1948 byl krátce vězněn za tzv. protistátní činnost svého bratra. Od padesátých let 20. století žil a tvořil spolu se svou manželkou, malířkou Jaroslavou Solovjevovou v Turnově. Zemřel v Turnově 7. února 2014 ve věku nedožitých 92 let. Jan Solovjev byl nejen sochař ale i malíř, ilustrátor a fotograf. V začátcích ilustroval dětské knihy a vytvářet popisné ilustrace ptáků, rostlin, motýlů a minerálů. V malířské tvorbě se věnoval především portrétům a krajinomalbě. Byl také autor několika knižních publikací, k nejznámějším patří Měl jsem štěstí na lidi a Okamžiky s Hrabalem. Tvořil skulptury a plastiky z kamene, měděného plechu a realizoval své sochy do veřejného prostoru a architektury. Pro Liberec vytvořil několik abstraktních a abstrahovaných soch. Na Šaldovo náměstí umístil v roce 1965 sedící ženu v moorovském stylu, která byla později přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku a po revoluci v roce 1989 byla zcela z veřejného prostoru Liberce odstraněna. Ve Vojtěšské ulici na Králově Háji osadil v roce 1974 abstrahované sousoší Sedící rodina, které se ve veřejném prostoru Liberce zachovalo. Abstraktní plastika umístěné před bývalým Ústavem geodézie a kartografie v Liberci, který je v současnosti Katastrálním úřadem, navazuje na jeho realizaci již zaniklé sochy na Soukenném náměstí z výstavy Socha a město Liberec z roku 1969. Zcela abstraktní plastika, vytvořená technikou tepané a svařované mědi, mluví tzv. bruselským jazykem. Solovjevovu sochu před Katastrálním úřadem může divák vnímat, jako prostorovou kompozici kombinující tvary konstrukcí, stožárů, vlajek a p...

Anna Šourková

Narozena 3.11.1909 v Moskvě . Středoškolská profesorka, práce z oboru ruštiny.

Vladimír Šolta

Vladimír Šolta byl český malíř, scénograf, grafik, ilustrátor, překladatel, politik a redaktor V letech 1945–1950 vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emila Filly. Dále navštěvoval externě kursy scénografie u Františka Tröstera a M. Kouřila. Již při studiu pracoval jako scénograf a návrhář kostýmů, například k Majakovského hře Ledová sprcha pro Lidové divadlo v Ostravě nebo ke Strakonickému dudákovi , rovněž v Ostravě. Jeho zájmy byly velmi široké, kromě scénografie se věnoval hlavně malbě, kresbě, kreslil také na keramiku, překládal a napsal jeden cestopis. Od mládí se angažoval v levicové politice, za druhé světové války se účastnil odboje. Do roku 1950 maloval sociální témata moderním stylem, který koncem 40. let opustil. Vstupem do KSČ se v politicky angažovaném umění stal radikálem. Roku 1951 po návratu ze SSSR napsal agitku Bojový příklad sovětské grafiky. V této propagaci pokračoval jako angažovaný umělec a veřejný činitel. Od roku 1953 se stal členem Armádního výtvarného studia, v letech 1960–68 dokonce náčelníkem tohoto studia. Jeho figurální malba se obrací hlavně k pracovní tematice. Cestoval často na studijní cesty do zahraničí, kromě Sovětského svazu také na Kubu, do Egypta, Vietnamu nebo Chile, kde zachycoval prostředí akvarelovými skicami. Jeho dílo je rozsáhlé, extenzivní, ale málokdy soustředěné a dotažené. V nejlepších olejomalbách, vytvořených expresivním stylem a pastózními barvami volným rukopisem připomíná malbu Jana Baucha. Jako svůj příspěvek k oslavě 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou vydal knihu Umění radosti i boje . Politická a organizační činnost jej žel odváděla od soustředění na výtvarnou práci. Zastával funkci místopředsedy Svazu českých výtvarných umělců. Žil v bezdětném manželství s herečkou Jiřinou Švorcovou. Zemřel předčasně, po úrazu na schodech svého domu. ...

Rudolf Souček

Narozen 27.1.1888 v Lipníku nad Bečvou, zemřel 23.7.1954 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, psycholog. Práce v oboru, autor příručky francouzské gramatiky, překladatel z francouzštiny.

Petr Sommer

Petr Sommer je český historik a archeolog, ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Odborně se zabývá církevní archeologií a středověkou duchovní kulturou. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor prehistorie-dějepis. Pracoval jako archeolog ve Východočeském muzeu v Pardubicích a později v Muzeu hlavního města Prahy. V roce 1976 začal pracovat v Archeologickém ústavu ČSAV, kde rovněž po dvě volební období zastával funkci ředitele. V současnosti působí jako ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2015 člen Učené společnosti ČR V roce 2017 mu bylo uděleno nejvyšší české vědecké ocenění – Národní cena Česká hlava 2017.

Miloš Sovák

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Martina Sobotíková

Filoložka, autorka jazykových učebnic.

L Souček

Ivan Sergejevič Sokolov-Mikitov

Sovětský spisovatel, námořník a cestovatel.

František Šorm

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

Zuzana Součková

Narodila se v roce 1962. Běžkyně. Publikace z oboru.

Zdeněk Sova

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Vladimir Georgijevič Sorokin

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Philippe Soupault

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Pavel Šoltész

PhDr. Pavel Šoltész , prozaik, dramatik. Pavel Šoltész studoval v Hradci Králové, později na Akademickém gymnáziu v Praze. Za války byl totálně nasazen v ČKD. Po válce v letech 1945–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorátu filozofie dosáhl v oborech anglistika a estetika. Souběžně vystudoval hudební konzervatoř v Praze obor hudební skladba. Pracoval jako učitel v pohraničí, hráč na druhý akordeon v souboru Ústředního domu armády, redaktor vojenských publikací a časopisů, pracoval také v časopisu Svět v obrazech a v Supraphonu. Je autorem desítek rozhlasových her . Napsal detektivky Scénář píše smrt, Ukolébavka pro sovu, Zavírací den , Případ dětinského dědice a Případ sváteční sukně.

Patricia Sokolovská

PaeDr., spoluautorka pracovních sešitů pro předškolní výchovu dětí.

Natasha Solomons

Natasha Solomonsová sa narodila roku 1980. Ako deväťročná pásla ovce na kopci Bulbarrow, ktorý spomína aj vo svojej prvotine. Istý čas pracovala spolu s manželom ako scenáristka. Zoznam pána Rosenbluma alebo Ako sa stať Angličanom je jej románový debut. Žije v anglickom grófstve Dorset.

Milena Soukupová

Česká country zpěvačka Narodila se 25. května 1951.

Jörg Sommer

Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Jana Součková

Narozena 11.9.1944 v Táboře. Vystudovala klínopis a prehistorii, zabývá se literaturou starověkého Předního Východu, překladatelka z chetitštiny a akkadštiny, publikace uměleckohistorické a archeologické, překlady spisů V. Lipkové a B. Brentjese.

Jan Sotona

Ján Solovič

Františka Sokolová

Narozena 13.8.1937 v Praze. Filoložka, pracovnice Slovanské knihovny v Praze, slavistka, práce v oboru, překlad z ruštiny.

Fedor Kuz'mič Sologub

Ruský spisovatel a dramatik.

Elisabeth Söderström

Elisabeth Söderström byla slavná švédská sopranistka, proslulá svými výkony v operách a vokálních dílech celé řady skladatelů. Narodila se 7. května 1927 ve Stockholmu a její kariéra trvala několik desetiletí. Söderströmová byla obdivována zejména pro své interpretace rolí v operách Mozarta, Richarda Strausse a Čajkovského a také pro svou práci v operách českého skladatele Leoše Janáčka. Byla známá svým výrazným hlasem a schopností předat svým zpěvem hluboké emoce.

Dora Sopčáková

Donald Sommerville

Donald Sommerville vystudoval historii vojenství na univerzitách v Oxfordu a Londýně. Specializuje se na období první a druhé světové války.

Blanka Solařová-Calibaba

Narozena 6. 1. 1970. Spisovatelka, učitelka, překladatelka. Vystudovala žurnalistku a pedagogiku. Autorka humoristických próz.

Arpád Soltész

Slovenský novinář a publicista, zaměřený na investigativní žurnalistiku, politické glosy a komentáře.

Zbyněk Šobr

Narozen 1947 v Posekanci u Litomyšle. Myslivec a lesní správce Lesů ČR v Klášterci nad Ohří. Autor lesnických a mysliveckých povídek.

Vladimír Soják

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Václav Soukup

Václav Soukup je český antropolog a kulturolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, paleoantropologii a kulturní ekologii. Vydal řadu odborných studií a monografií, které jsou věnovány teorii kultury a dějinám antropologického myšlení. Mezi další oblasti jeho odborného zájmu patří pravěká archeologie, konkrétně problematika evoluce člověka a lidské kultury. K jeho významným vědeckým monografiím patří Dějiny sociální a kulturní antropologie , Přehled antropologických teorií kultury , Dějiny antropologie , Antropologie: teorie člověka a kultury a Prehistorie rodu Homo . Společně s českou antropoložkou a historičkou umění Barborou Půtovou realizoval mezinárodní výzkumný projekt věnovaný hledání kořenů lidské kreativity a geneze umělecké imaginace. Výsledky tohoto projektu byly publikovány společně se studiemi předních světových paleoantropologů a archeologů v knize The Genesis of Creativity and the Origin of the Human Mind . Ve vědecké monografii Umění a kultura království Benin se zaměřil na analýzu a interpretaci dějin, umění a kultury stejnojmenného afrického království. Za knižní publikace věnované rozvoji antropologie obdržel Cenu Vojtěcha Suka na Masarykově univerzitě v Brně a Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2016 byl zvolen rektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s., kterou profiluje jako moderní vysokoškolské a vědecko-výzkumné pracoviště vychovávající odborníky v oblasti diplomacie, antropologie, veřejné správy a public relations.

Sofía A Soulē

Řecká novinářka a publicistka, autorka publikací z oboru řeckých dějin, kultury a gastronomie.

Saulius Sondeckis

Saulius Sondeckis byl významný litevský dirigent a houslista, narozený 11. října 1928 v Šiauliai. Byl zakladatelem a prvním dirigentem Litevského komorního orchestru , který vedl v letech 1960-2004. Pod jeho vedením získal LCO mezinárodní uznání pro svůj vytříbený zvuk a interpretační dokonalost. Sondeckis působil také jako profesor na Litevské hudební a divadelní akademii, kde se o své zkušenosti podělil s mnoha studenty.

Rachel Lynn Solomon

Americká spisovatelka, novinářka a redaktorka. Autorka romantických příběhů.

Petr Sovadina

Pavel Soukup

Narozen 31.12.1948 v Praze. Herec, autor divadelních her.

Paul Southcombe

Ilustrátor.

Otakar Sommer

Otakar Sommer byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem. Maturoval na malostranském gymnáziu, v roce 1907 vystudoval práva na Karlově univerzitě a o dva roky později zde získal titul doktora práv. V letech 1910–1911 studoval římské právo a papyrologii v Berlíně a v Lipsku, před tím i po návratu z Německa absolvoval praxi v justici. Roku 1912 pracoval jako úředník zemského výboru a roku 1913 se habilitoval pro obor římského práva. Od roku 1918 byl referentem pro vysoké školy na ministerstvu školství, roku 1920 byl v Praze jmenován mimořádným a 1921 řádným profesorem na nedávno založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také v letech 1924–1925 děkanem právnické fakulty a hned v následujícím období rektorem celé univerzity. Zasloužil se o vybudování romanistické knihovny a vydávání Prací ze semináře práva římského i Sborníku právnické fakulty University Komenského, nicméně roku 1928 převzal po prof. Leopoldu Heyrovském stolici římského práva na pražské právnické fakultě. Věnoval se reformám právnických studií a mezi roky 1933–1934 byl děkanem fakulty. Od roku 1933 byl členem tzv. Šestky spolu s historiky umění V. Birnbaumem, A. Matějčkem, J. Pečírkou, Z. Wirthem, F. Žákavcem, později též J. Štencem, J. Šustou, E. Bassem). Sommer byl členem rozhodčího soudu česko-německého, členem Šafaříkovy učené společnosti, mimořádným členem České akademie, Královské české společnosti nauk aj.

Naděžda Sochová

Rozená Koutná, občanským jménem Naděžda Jakšová . Pseudonym si zvolila podle rodného jména matky. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny a němčiny a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů , 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpolitického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu . Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu .

Naďa Šormová

Český klasický zpěvák a pedagog. Narodil se 24. dubna 1938 v Kamenici nad Lipou .

Lidija Šober

Leonid Sergejevič Sobolev

L. Sobolev se narodil 21. července 1898 v Irkutsku v rodině důstojníka a šlechtice. V letech1910 - 1916 studoval na kadetní akademii Alexandra III a v květnu 1916 byl přijat do Námořního kadetního sboru. Zúčastnil se bitvy na Baltu a přemístění Baltské flotily. V roce 1918 - 1931 sloužil v Rudé armádě v námořnictvu jako navigátor na válečných lodích. Později pracoval jako novinář. Účastnil se bojů v druhé světové válce. V letech1957 - 1970 - předseda Svazu spisovatelů RSFSR. Zastřelil se v únoru 1971 kvůli rakovině žaludku a s ní spojenými krutými bolestmi.

Leandra Sold

Narozena 1987. Spisovatelka, autorka fantasy románů.

Katarína Soyka

Slovenská autorka fantasy literatury. Vystudovala dějiny, latinu a čínštinu.

Josef Souček

Josef Souček byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918–1938 první synodní senior Českobratrské církve evangelické. Po absolvování teologických studií v zahraničí působil jako vikář v reformovaných sborech Velim , Německé pro Daňkovice , Praha-Nové Město , od 11. listopadu 1897 do 31. prosince 1932 farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu. Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již 28. listopadu 1903 předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy, který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – Kostnické jednoty. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských a augsburských farních sborů do nového církevního společenství – Evangelické církve bratrské, od roku 1919 Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm , konaný ve dnech 17. – 18. prosince 1918 v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako synodní senior v letech 1918–1932 souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od 1. ledna 1933 až do své smrti zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků. Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik Husovy československé ...

Jana Soukupová

Kromě experimentální matematiky a pedagogické školy pro učitelky mateřské školy nestudovala nic, co by souviselo s žurnalistikou. Nicméně od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní je v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES editorkou stránky Uměni-kritika, brněnská scéna.

Jana Šouflová

Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...

Jan Souček

Autor učebnic němčiny, publikoval ve 40. a 50. letech 20. století.

J Sokol

Fedor Soldan

Jeho otec František Soldan , básník z okruhu Moderní revue, vydal sbírky Soumraky , Z mého panoptika a Faunovy melodie . Fedor Soldan studoval v Praze na gymnáziu a na FF UK češtinu a historii . 1929–1938 byl zaměstnán v Ottově slovníku naučném nové doby, nejprve jako redaktor literární rubriky, od 1934 jako vedoucí interní redakce. Od 1938 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, pak na ministerstvu školství, od 1940 působil v nakladatelství Melantrich jako redaktor Českého slova. Za články v tomto deníku během okupace byl 1946 očistnou komisí Syndikátu spisovatelů na čtyři roky distancován, a tím i suspendován z publikační činnosti. Po odchodu z Melantrichu pracoval Soldan od 1946 v nakladatelství Orbis a poté ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění . Od roku 1954 učil na Vyšší pedagogické škole v Ústí nad Labem, krátce na FAMU a 1961–1975 na Pedagogickém institutu UK . Habilitoval se 1964 na plzeňském Pedagogickém institutu prací Jiří Wolker. Debutoval 1927 v Lidových novinách, dále přispíval do periodik: Literární rozhledy, Literární noviny, Rozpravy Aventina, Levá fronta, Index, Kultura doby, České slovo, Mladá fronta, Rudé právo, Tvorba, Večerní Praha aj. V první polovině 30. let byl členem literární skupiny Levá fronta. 1936–1939 redigoval časopis Kultura doby. V knižní prvotině z 30. let Karel Hlaváček, typ české dekadence se Soldan představil jako literární kritik a historik, jenž k literatuře přistupuje s ideologickými kritérii uplatňovanými u nás globálně až později, v 50. letech. Dokázal zde ještě spojit popis s poučením strukturalismu a ocenit dekadenci, ale jen proto, že dekadentní individualismus pojímal jako nutné stadium myšlenkové revoluce. V následujícím eseji O Nezvalovi a poválečné generaci vrcholí přímočarost Soldanova ideologického pojetí v přesvědčení, že ...