Výpis všech autorů

Honza Slívka

Autor románu v žánru fantasy.

Kateřina Slezáková

Narozena 1971. Mgr., psycholožka a terapeutka, zaměřená na logopedii.

Bedřich Slavík

Po absolvování gymnázia ve Znojmě studoval střídavě na FF v Praze a Brně češtinu a němčinu . Od 1933 působil jako středoškolský učitel v Praze , od 1948 byl redaktorem deníku Lidová demokracie. 1953–1957 pracoval jako tiskový tajemník ministerstva místního hospodářství a poté jako pomocný dělník v národním podniku Stavby silnic a železnic. 1960 se stal knihovníkem Státního muzea čs. tělesné výchovy a od 1962 deset let působil jako lektor v divadelní a literární agentuře Dilia. Po odchodu do důchodu se cele věnoval literární historii. V druhé polovině 30. let se angažoval v činnosti literární skupiny Aktivisté. Od konce 20. let přispíval do periodik: Studentský časopis , Středisko, Akord, Archa, Lumír, Elán, Rozhledy, Rozpravy Aventina, Tak, Zvon, Lidové noviny, Literární noviny, Venkov, Živá tvorba, Čteme a Osvěta. Po válce zejména do Lidové demokracie a Nových knih , příležitostně i do Nové Prahy a Naší rodiny . Redigoval knižnice: Lidová četba , Z domova a světa a Zralé klasy . Užíval pseudonymu Mirko Rudiš a šifer b. s., B. S., bs, s. Slavík byl velmi výrazně ovlivněn svým univerzitním učitelem Miloslavem Hýskem, na jehož práci Literární Morava v letech 1849–1885 chtěl vědomě navazovat. Proto se od počátku zaměřil na objevování a literárněhistorické zkoumání písemnictví na Moravě a ve Slezsku, kde se soustředil zejména na regionální literaturu Hané, moravského Valašska, Slovácka a Slezska. Svůj zájem o regionální literaturu se pokoušel zdůvodnit teoreticky i shromažďováním rozsáhlého biograficko-bibliografického materiálu z dané oblasti . V teoretických úvahách Slaví...

Jana Slezáková-Kratochvílová

Narozena 15. 9. 1970. Matematička a pedagožka. Asistentka na katedře matematiky a didaktiky matematiky, se specializací na problematiku matematického vzdělávání 6-11 -letých žáků.

Oľga Slivková

Slovenská autorka učebnic němčiny.

Pavel Slepička

Narozen 25.3.1944 v Praze. PhDr., DrSc. pedagogických věd, prof. kinantropologie, psycholog sportu. Práce z oboru.

František Šlachta

Slovenský autor vlastivědné literatury, též autor fotografií.

František Augustin Slavík

František Augustin Slavík – 22. ledna 1919, Praha-Vinohrady) byl český pedagog, literární historik a archeolog. Narodil se 29. srpna roku 1846 v Domašíně u Vlašimi. Vychodil obecnou školu. V letech 1857–1863 studoval na gymnáziu v Benešově. V letech 1863–1867 studoval na vyšším akademickém gymnáziu v Praze, kde s výborným prospěchem složil maturitní zkoušku. V letech 1867–1870 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, němčinu a dějepis. Jako student se angažoval ve studentském spolku Ruch, což mu vyneslo i šestidenní vězení. Roku 1870 se stal suplujícím učitelem na české reálce v Praze. Také učil na průmyslové škole v Karlíně a na československé obchodní akademii v Praze . V roce 1874 byl jmenován profesorem na reálce v Kutné Hoře. Za účelem sbírání písemností a památek z Kutnohorska založil přípravný výbor archeologického sboru Wocel. Pro svou činnost v archeologickém spolku se dostal do sporu s ředitelem Zachem, který si údajně neprávem nárokoval zásluhy na odkrytí starých fresek. Proto byl Slavík v září 1879 přeložen ze „služebních příčin” do Tábora. Pracoval ve společnosti věhlasných historiků Martinem Kolářem a Augustem Sedláčkem se kterým se spřátelil. Ten Slavíka zmiňuje i ve své knize Paměti mého života. Slavík zde působil v klubu přátel věd a umění a v kuratoriu městského muzea. Byl zakladatel spolku Blaník a organizátor slavnostního odvezení blanického kamene do základů Národního divadla. Pak byly zrušeny vyšší třídy na reálných gymnáziích a Slavík byl první obětí této změny. S Táborem se loučil nerad. Byl přeložen na českou reálku do Brna kde působil v letech 1889–1894. Zde vytvořil své dílo Vlastivěda moravská a obnovil Časopis matice moravské, který redigoval s Františkem Kameníčkem. Roku 1894 se stal ředitelem reálky Ústřední matice české v Hodoníně. Zde rozvinul bohatou přednáškovou činnost. Kvůli onemocnění “nervosou” musel odejít do výslužby. Odstěhoval se do Prahy, kde ne...

Jarmila Slováková

Ferdinand Sládek

Ferdinand Rudolf Sládek byl český sběratel lidových písní a hudební skladatel. Otec skladatele byl řezníkem a hostinským v Ledenicích. Syn vystudoval reálku v Českých Budějovicích a Učitelský ústav v Soběslavi. V roce 1895 vstoupil na Pražskou konzervatoř, na varhanní oddělení. Stal se učitelem, nejprve učil v Českém Krumlově, později v Proseku. Od roku 1902 byl učitelem v Praze – Karlíně. V době 1. světové války sloužil v armádě a od roku 1920 až do odchodu do důchodu byl v Karlíně řídícím učitelem. 40 let svého života strávil sběrem jihočeských písní. Podle vlastních záznamů navštívil více než 70 vesnic, vyslechl a zaznamenal přes 170 zpěváků a zpěvaček. Jeho sbírka obsahuje na 3000 písní. Písně upravoval a vydával v početných sbírkách, čímž se velice zasloužil o popularizaci lidové písně. Byl autorem řady školních zpěvníků a na podkladě lidových písní komponoval instruktivní skladby pro výuku klavíru a houslí. Kromě toho komponoval instruktivní skladby pro klavír, písně a sbory. Je rovněž autorem řady chrámových skladeb, které zůstaly většinou v rukopise.

Martin Slaný

Narozen 31. 12. 1982 v Brně. Ing., v letech 2007-2013 ekonomický poradce Václava Klause, absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze, zaměřen na měnovou politiku, ekonomii trhu práce a ekonomické aspekty evropské integrace; editor publikace Prezident republiky k Lisabonské smlouvě.

Zdeněk Sládek

V r. 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK. Zabýval se hospodářskými vztahy Československa k Rusku, dějinami českých politických stran, hospodářskými dějinami Československa, jakož i států střední a jihovýchodní Evropy. V letech 1990-93 pracoval v Ústavu dějin střední a východní Evropy, později jako externí spolupracovník FF UK. Věnoval se historii bývalého SSSR a dále hospodářským dějinám středoevropských států v meziválečném období. Napsal mnoho odborných monografií, monografických studií i vědeckopopulárních článků. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií.

Eva Sládková

Autorka sbírky citátů.

Margit Slimáková

Margit Slimáková je česká dietoložka, bloggerka, propagátorka zdravé výživy a autorka knihy „Velmi osobní kniha o zdraví“ . Margit Slimáková vystudovala Střední zdravotnickou školu v Brně a v roce 1993 promovala z farmacie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy s diplomovou prací o stravování dětí. Rigorózní zkoušku z Klinické farmakologie, Lékárenství a sociální farmacie složila na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 2015 získala titul PharmDr. Mezi roky 2005 a 2010 absolvovala postgraduální studium dietologie na americké univerzitě Clayton College of Natural Health. Pětileté studium zakončila obhajobou dizertační práce na téma „Jak učit děti zdravé výživě“. Studie probíhala na deseti základních školách a účastnili se jí učitelé, žáci i rodiče. V roce 2010 byla univerzita kvůli ekonomické krizi uzavřena . Titul Ph.D. z americké neakreditované univerzity používala několik let v souladu s českými zákony , nyní používá titul Pharm.Dr. Pracovně pobývala v USA, Číně, v Německu nebo ve Francii a absolvovala zahraniční certifikované kurzy zaměřené na výživové poradenství. Po 10 letech v zahraničí se vrátila zpět do České republiky, kde se věnuje především osvětě v oblasti výživy a veřejného zdraví. Margit Slimáková píše články na svém webu i blogu , natáčí videa na Margit.TV. Účastní se řady projektů a veřejných debat. Publikuje v tisku a v televizi. Zaměřuje se na propagaci zdravého stravování ve školách, na problematiku zdravého stravování, na problematiku biopotravin, GMO a aktuální poznatky vědy z oblasti stravování a zdravého životního stylu. Je zakladatelkou Globopolu, prvního českého think tanku, který se zabývá otázkami výživy a zdravotní prevence. Podle „Mapy sociálních inovátorů, expertů a pod...

Emil Slavíček

Narozen 25.4.1921 ve Svitávce, zemřel 16.7.1977 v Praze. Ing. Dr. DrSc., profesor fyziky, práce z oboru.

Svetoslav Slavčev

Bulharský prozaik, autor detektivních a vědeckofantastických knih.

Jan Slabák

Czech trumpet player, composer, arranger. Born March 24, 1941 in Kelčany u Kyjova . Husband of née Soukalová. Formed and leads Moravanka brass band. Was also member of 'Medika' and 'Jožka Karen Orchestra'.

Pavel Šlampa

Narozen 1960. Doc.,MUDr.,CSc., onkolog, práce z oboru, publikace a radioterapii.

Jaromír Šlesinger

Spis o přístrojích.

Jaroslav Slípka

Práce z oboru elektrotechniky.

Zdeněk Slabý

Čestmír Sládek

Čestmír Sládek byl redaktorem a zahraničním zpravodajem ČTK ve východní Africe, Vietnamu, Belgii a Rakousku. V ČTK pracoval v letech 1950 - 1989, poté odešel do důchodu. V roce 2001 byl za knihu Colonel Toby oceněn cenou Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Čestmír Sládek byl členem Obce spisovatelů.

Martin Sládek

Narodil se v roce 1986 v Praze a po opuštění gymnázia se stal obětí lenosti, která mu zabránila vystudovat cokoli podstatného. Pracuje jako inženýr v korporátní společnosti a ve volných chvílích si užívá svou fantazii, jejíž část zachránil před výchovou doma i ve škole. Od dětství ho fascinovaly příběhy, psané historií. V roce 2009 vyhrál soutěž O nejlepší fantasy, poté přispěl do antologií Fantasy 2009 , Kadeti fantasie a Žoldnéři fantasie: Knížata páry a ducha . Následně mu vyšla sbírka postapo sci-fi povídek Nabídka, která se neodmítá , soubor dvou fantasy novel Hodina vlků a román Hladová smečka , spojené postavou tuláka a dobrodruha Haralda. Martin Sládek žije v Praze, z posledního manželství má malou dceru a zálibu nachází v ženách, cestování, motocyklu a sebeobraně.

Eva Sládková

Autorka učebnic a příruček angličtiny.

Bohuslav Slánský

Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Bohuslav Slánský se narodil jako nejmladší ze tří synů magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské, rozené Haužvicové v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie , v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hoppeovou , dcerou generála Viktora Hoppeho. Spolu s manželkou vyučovali kresbu a figurální malbu a připravovali na zkoušky na umělecké školy. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu . V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie . Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánsk...

Jan Sládek

Narozen 20. 5. 1906 v Kunčičkách, zemřel 30. 7. 1982 v Praze. Malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník, pedagog a překladatel.

Koloman Slimák

Slovenský kynolog.

Eva Slonim

Eva Slonin se narodila v Bratislavě 29. srpna 1931 jako Eva Weiss, nejstarší dítě mezi šesti sourozenci. Ačkoli měla šťastné dětství, narušila ho invaze Němců do Bratislavy v roce 1939 a židovská rodina Evy nesla následky. Otec Evy, vlastník textilní továrny, zaměstnal německou ženu, aby se jeho děti mohli dostat s falešnými doklady do Maďarska. Jenom Eva se světlými vlasy a modrými oči zůstala s rodiči v Bratislavě. Po dvou letech se zhoršila i situace v Maďarsku, ale ostatním sourozencům se nepodařilo vrátit zpět do Československa. Eva se sestrou Martou žily nějaký čas v Nitře, než je zatkli vojáci a poslali do koncentračního tábora Séréd a poté Auschwitz. Protože byly sestry s jinou barvou vlasů a očí, obě byly poslány na lékařské experimenty doktora Josefa Mengeleho. Sovětská armáda osvobodila sestry 27. ledna 1945 a po dlouhé době se v Bratislavě setkaly s rodiči i sourozenci, kromě jedné sestry. Rodina emigrovala v roce 1948 do Austrálie, kde Eva v sedmnácti letech potkala svého budoucího manžela, Benjamina Slonima. Po svatbě v roce 1953 Eva pracovala jako účetní a sekretářka, s manželem mají 5 dětí a 24 vnoučat.

Jan Slavík

Narozen 24. 8. 1953 v Praze. Doc., PaedDr., CSc., pedagog, přednáší didaktiku na pedagogické fakultě, práce z oboru a z oboru arteterapie.

Jaroslav Šlegl

Soluautor publikace o fotbalu.

Vladimíra Slavíková

PaedDr., ředitelka MŠ, zabývá se pozitivní prevencí v MŠ a metodikou předškolního vzdělávání.

Růžena Slavíková

Peter Šloser

Ivo Slosarcik

Ivo Šlosarčík je profesorem mezinárodních teritoriálních studií a držitelem titulu Jean Monnet Chair pro obor práva EU. Působí na katedře evropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V minulosti publikoval monografii analyzující transformaci kondicionality v Evropské unii, byl editorem knihy o institucionální reformě EU po Lisabonské smlouvě a autorem knihy o unijní dimenzi politického a ekonomického vývoje v Irské republice. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Central European University v Budapešti. Dnes se zabývá právními otázkami evropské integrace, reformami veřejné správy a problematikou evropské spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Jean Monnet Center of Excellence a New York University v Praze. Založil Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, kde v současnosti působí jako ředitel pro výzkum.

Lev Isajevič Slavin

Ruský prozaik, dramatik, filmový scénárista.

Václav Šlosar-Doubravský

Narozen 12. 10. 1873 v Újezdě u Hořovic, zemřel 17. 11. 1953 v Chrudimi. Středoškolský profesor, autor historických a humoristických próz a překladatel do češtiny a slovenštiny. Překládal prózu a také pedagogické příručky.

Jaroslav Šlajer

Narozen 10. 3. 1920 v Tojicích, zemřel 1.6.1975 v Plzni. Doc., PhDr. CSc., pedagog, práce z oboru historie.

Viktor Šlajchrt

Viktor Šlajchrt je český novinář, spisovatel a básník. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor český jazyk a výtvarná výchova. Vystřídal řadu zaměstnání, byl prodavačem v antikvariátu, učitelem v pohraničí, uklízečem na metru nebo obchodním zástupcem Knižního velkoobchodu. V letech 1988-1991 působil jako vedoucí obchodu a propagace v nakladatelství Odeon. V roce 1992 se stal redaktorem Mladé fronty Dnes, o dva roky později přešel do redakce Respektu, kde byl zaměstnán v kulturní rubrice až do roku 2008. V letech 1997-2001 si vedl v internetovém Neviditelném psu veřejný deník, který patřil k prvním českým blogům. Své recenze, fejetony, eseje a publicistické články publikuje vedle Respektu zejména v Revolver Revue a Lidových novinách, příležitostně však spolupracoval s desítkami dalších periodik a s rozhlasem i televizí. Je rovněž spoluautorem, editorem či jazykovým redaktorem řady knižních publikací, zejména z nakladatelství Gallery. K vydání připravil mimo jiné válečné vzpomínky svého dědečka MUDr. Bedřicha Opletala pod názvem Zápisky z velké války a výbor z drobné publicistiky filosofa Zdeňka Vašíčka Slavoj Český & spol. . Jeho eseje a povídky vyšly v několika antologiích. V roce 2011 obdržel Cenu Ferdinanda Dobrotivého.

Mark Slouka

Mark Slouka je americký romanopisec a esejista, kterému bylo v roce 2005 uděleno Guggenheimovo stipendium. Od roku 2001 přispívá do Harper's Magazine. Narodil se v rodině československých imigrantů . V roce 1987 promoval na Kolumbijské univerzitě a stal se učitelem. V letech 1985 až 1989 působil jako pedagog na Harvardově univerzitě, kde přednášel americkou literaturu. Na dalších amerických univerzitách poté vyučoval kreativní psaní. V současnosti žije v České republice. Důležitým tématem ve Sloukových prózách je vyrovnání se s minulostí svých rodičů, jejich integrací do středostavovské americké společnosti a konfrontace s reáliemi střední Evropy 20. století. V roce 2011 získal cenu PEN/Diamonstein-Spielvogel Award for the Art of the Essay za sbírku esejů Essays from the Nick of Time. Ta o rok později získala také cenu O. Henry Award. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mark Slouka na anglické Wikipedii.

Josef Slanina

Josef Slanina se narodil 6. října 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, kde Slaninovi vlastnili drobné hospodářství. Po ukončení základní školní docházky se vyučil strojním zámečníkem, poté navštěvoval Vyšší strojní průmyslovou školu v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1943. V následujících letech pracoval jako technický asistent v několika pražských podnicích a továrnách. V březnu 1947 pak nastoupil jako učitel na Základní odbornou školu v Semilech. Po roce 1945 se sice stal členem Československé strany národně sociální, sám ale v té době žádnou hlubší politickou činnost nevyvíjel. Zároveň byl i dlouholetým členem Sokola. Již z těchto jeho předúnorových aktivit lze usuzovat, proč se nestal příznivcem „nově nastolených pořádků“ v poúnorovém Československu. Slaninův otec byl brzy odvolán z pozice kulturního referenta Místního národního výboru Žiželice a on sám byl v květnu 1948 vyloučen ze zdejšího mysliveckého spolku, protože odmítl podepsat prohlášení na podporu předsedy vlády Klementa Gottwalda. Začátkem října 1948 se Slanina při služební návštěvě Prahy náhodně setkal se svým přítelem Miroslavem Tichým, který ho seznámil s pplk. Josefem Hruškou . Ten Josefa Slaninu na schůzce přesvědčil, aby se zapojil do činnosti údajné ilegální odbojové skupiny „Pravda zvítězí“. Skupina byla ve skutečnosti volavčí sítí Vojenského obranného zpravodajství a jejím hlavním cílem měl být ozbrojený převrat. Slanina se na odbojové činnosti podílel tiskem protirežimních časopisů, k čemuž měl užívat cyklostyl ve svém zaměstnání. V říjnu a listopadu 1948 vytisknul dvě čísla ilegálního časopisu „V nový život“ a další tiskoviny, které předal Josefu Hruškovi a Karlu Bacílkovi. I když měl tisknout především Hruškovy texty, s řadou z nich kvůli přílišné radikálnosti nesouhlasil. Proto je často upravoval, což mu při dalším setkání v Praze koncem listopadu 1948 Hru...

David Slouka

Narozen 1970 ve Varnsdorfu. MUDr., otorinolaryngolog .

Josef Slanina

Narozen 6. 10. 1921 v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, zemřel 8. 3. 2017. Odborný pedagog, člen Českosloveské národně socialistické strany a Sokola, ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 15 letům vězení, pracoval v Konfederaci politických vězňů.

Penny Slinger

Rudolf Slawitschek

Rudolf Slawitschek, původním příjmením Slavíček , byl pražský německý spisovatel. Jeho nejvýznamnějším románem je historický fantastický příběh Pražský dobrodruh, podivuhodná historie Hanuše Adama Löwenmachta , který poprvé vyšel v roce 1939. V češtině je jeho nejúspěšnějším dílem pohádkový příběh Anastázius Kočkorád, velký kouzelník který vyšel česky v letech 1942, 1943 a 1970 s ilustracemi Jiřího Trnky. Narodil se v rodině ingrosisty Václava Slavíčka a matky Alžběty, rozené Kollerové . Sestra Adéla zemřela před dosažením jednoho roku. Během univerzitních studií byl členem buršáckého spolku Saxonia. Vystudoval práva . Dne 29. dubna 1911 se v Českém Krumlově oženil s Margaretou Marií Müllerovu . Manželům Slavíčkovým se narodila 15. ledna 1912 dcera Margarethe . V roce 1916 utrpěl Rudolf Slawitschek vážný úraz při pádu pod vůz tramvaje. Český tisk informoval o tom, že mu bylo rozdrceno chodidlo a muselo být v nemocnici odstraněno. Slawitschek dostal protézu, která nahrazovala i kolenní kloub a pohyboval se nadále jen o berlích. První manželka Margareta Slavíčková, matka dcery Grety, zemřela na španělskou chřipku v roce 1919. Dne 6. listopadu 1923 se v Českých Budějovicích Rudolf Slawitschek znovu oženil s vdovou Margarethou Neubauerovou, rozenou Krebsovou . Ta s ním dožila až do jejich rozloučení v květnu 1945. V roce 1914 se stal docentem na nově zřízené německé akademii pro samosprávu v Děčíně. V té době již byl docentem státního a samosprávného práva na akademii v Děčíně-Libverdě. Občanským povoláním byl úředníkem císařské politické správy při Ze...

Dušan Slobodník

Dušan Slobodník byl slovenský spisovatel, literární vědec, překladatel a politik HZDS. Navštěvoval lidovou školu a později gymnázium ve Zvolenu. V květnu 1944 vstoupil do organizace Hlinkova mládež, jako důvod později uváděl svůj tehdejší zájem zúčastnit se turnaje ve stolním tenisu organizovaného touto organizací. Od 28. února do 10. března 1945 těsně před koncem 2. světové války se účastnil kurzu pro diverzanty vedeného německou tajnou službou v Sekuliach. Sám později uvedl, že do tohoto tábora byl povolán rozkazem a že při první vhodné příležitosti tábor opustil. Těsně před maturitou byl zatčen sovětskou vojenskou kontrarozvědkou, 19. května 1945 ho sovětský vojenský soud v Novém Městě na Moravě odsoudil podle § 58 odst. 6 sovětského trestního zákona na 15 let nucených prací. Z nich téměř 9 let strávil v několika sovětských pracovních a nemocničních táborech Gulagu. Po Stalinově smrti byl na základě amnestie propuštěn a v prosinci 1953 byl vrácen na Slovensko. Maturoval v roce 1954, ve studiu pokračoval v letech 1954 až 1958 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . V roce 1958 v době Bacílkovské prověrkové kampaně byl kvůli své minulosti vyloučen ze studií. Dopisem požádal Nejvyšší soud SSSR o rehabilitaci a 1. října 1960 ho Vojenské kolegium NS SSSR plně rehabilitovalo. Studia pak dokončil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svoje vzpomínky z vězení posléze uveřejnil v knize Paragraf: Polární kruh. V letech 1962-1965 pracoval v dokumentačním oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů v Bratislavě. Pak v letech 1965-1969 v Ústřední knihovně Slovenské akademie věd a v období let 1969-1973 působil v Ústavu světové literatury a jazyků SAV, kde získal doktorát z filozofie a obhájil titul kandidát věd. Od roku 1973 až do roku 1990 pracoval v Literárněvědném ústavu SAV. Překládal prozaická, dramatická i literá...

Matica Slovenská

Stanislav Šlenc

Autor prací o duchovní cestě.

Mojmír Šlachta

Geograf, autor prací z oboru.

Z.K. Slabý

Elena Slobodová

Mykolas Sluckis

Litevský spisovatel.

Henry Slesar

Henry Slesar je autor, o kterém se toho kupodivu příliš mnoho neví. Přestože napsal víc než sto povídek z oblasti science-fiction a fantasy a možná desetkrát víc povídek detektivních, nehledě na nesčetné televizní scénáře, nestal se předmětem žádné závažné kritické studie, nikde s ním nevyšel nějaký do hloubky jdoucí rozhovor a údaje v encyklopediích jsou víc než stručné.

Milan Slavický

Milan Slavický je český hudební skladatel narozený 7. března 1947 v Praze. Pochází z významného hudebního rodu, neboť jeho otec Klement Slavický byl rovněž uznávaným skladatelem. Milan Slavický Jeho skladatelský styl se vyznačuje moderním přístupem, často využívá soudobé techniky a zkoumá nové výrazové formy svých děl.

Eva Šlaufová

Narozena 26.2.1954 v Praze. PhDr., rusistka, práce z ruské lexikografie, též redaktorka periodika Slávia.

Debby Sly

Autorka publikací o koních.

Naděžda Slabihoudková

Jan Slezák

Narozen 13.12.1885 v Chrudimi, zemřel 1.11.1964 v Kralupech n. Vltavou. PhDr., středoškolský profesor, práce přírodovědecké a historické, též beletristické, muzejní pracovník.

Jaroslav Slavický

Narozen 11.2.1909 v Zelinkovicích, zemřel 26.1.1990 v Praze. PhDr., středoškolský profesor hudby, práce z oboru a o P. Bezručovi.

František Slabý

Narozen 29.4.1887 v Jamném, zemřel 12.8.1937 v Praze. Profesor obchodní akademie, těsnopisec, práce z oboru.

Pavel Slavík

Narozen 15.4.1946. Publikace v oborech Pedagogika a školství, Znečištění a kontrola vzduchu, Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Počítačový hardware a software, Využití počítačů, robotika a její aplikace, Nejaderná.