Výpis všech autorů

Aleš Sigmund

Zecharia Sitchin

Zecharia Sitchin byl autor knih propagující myšlenku mimozemského původu lidstva. Sitchin tvrdil, že za vznikem starověké sumerské civilizace stáli „Anunnaki“, mimozemská rasa z ještě neobjevené planety našeho solárního systému – Nibiru. Tvrdil, že sumerská mytologie potvrzuje jeho teorie, přičemž tyto byly soustavně vyvracovány renomovanými vědci a historiky: Jeho kritici napadali hlavně Sitchinovy překlady sumerských textů a jeho fyzikální výklady. Zecharia Sitchin bezesporu patřil mezi nejvýznamnější záhadology 20. a počátku 21. století. Narodil se v Baku, Sovětský svaz , vyrůstal v Palestině. Zde se naučil moderní a starověkou hebrejštinu, jiné semitské a evropské jazyky, historii a archeologii Blízkého východu. Vystudoval obor dějiny ekonomie na Londýnské univerzitě. Pracoval mnoho let v Izraeli jako novinář a editor, poté žil a tvořil v New Yorku. Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech. Podle jeho výkladu sumerské kosmogonie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní Sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se podle Sitchina jmenuje Nibiru . Planeta Nibiru se srazila s Tiamatem, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, Pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí. Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku Sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila nynější Pás astero...

Tomáš Šimek

Narozen 1966. Autor publikací z oboru počítačových programů.

Přemysl Šil

Autor alternativní učebnice psychologie, středoškolský učitel.

Petr Šiřina

Narozen 1939. Sportovní publicista, též autor vzpomínkové knihy o J. Kobrovi.

Miroslav Sígl

Miroslav Sígl byl český publicista a spisovatel. Vystudoval měšťanskou školu T. G. Masaryka v Neratovicích a Jubilejní měšťanskou školu Svatopluka Čecha v Obříství, dále Obchodní akademii Praha-Karlín a Vysokou školu politickou v Praze. Stal se redaktorem Mladé fronty , Hospodářských novin , Televizních novin Československé televize, Mediažurnálu, Inovačního podnikání, Času a dalších periodik. Přispíval do mnoha dalších periodik. Jeho tématy byly hlavně ekonomika, žurnalistika a regionální historie. Jako pracovník redakce Televizních novin se v srpnu 1968 podílel na vzniku a provozu rozhlasového Svobodného vysílače, proto byl následně z ČST propuštěn. V době normalizace nemohl publikovat. Do roku 1988 pracoval jako rešeršér ve Strojírenském informačním ústavu, odkud musel odejít kvůli šíření samizdatových Lidových novin. Po sametové revoluci byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Byl dlouholetým kronikářem rodného Obříství. Spolupracoval s kronikáři několika obcí na Mělnicku a Prahy 10. Město Mělník ocenilo jeho dlouholetý přínos pro Mělník a celý region, starosta města mu při příležitosti jeho 85. narozenin předal Denár kněžny Emmy. Byl ženatý, měl tři děti, šest vnoučat, čtyři pravnučky. Napsal mnoho knih, například

Martin Sichinger

Martin Sichinger Narodil se ve Vimperku, kde navštěvoval gymnázium. V Plzni pak vystudoval pedagogickou fakultu. Pobýval v zahraničí, nyní žije s rodinou v Praze a živí se jako učitel angličtiny a češtiny. V 90. letech vydal v nakladatelství Velárium tři básnické sbírky. Jako prozaik debutoval knihou povídek Přes čáry a vlny . Cukrový klaun je jeho prvním publikovaným románem.

Josef Šíma

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Curt Siodmak

Americký scénárista a spisovatel německého původu.

Alan Sillitoe

Alan Sillitoe byl britský prozaik a přední představitel tzv. dělnického románu, tj. prozaického díla, jehož děj se odehrává v dělnickém prostředí a reflektuje problémy s tímto prostředím spojené. V 50. letech 20. století patřil do generace tzv. rozhněvaných mladých mužů.

Zuzana Široká

Autorka je typický knihomoľ. Číta, kde sa len dá, a v jej žltom dome pod lesom nenájdete miestnosť bez kníh. Dve deti, sivá mačka a dokonca aj vlastné literárne postavy ju dennodenne presviedčajú o tom, že nezabudnuteľné príbehy sa odohrávajú aj v obyčajnej kuchyni. Autorka často medituje, niekedy dlhé hodiny telefonuje, rada chodí s rodinou na túry a bicyklové výlety. Chutí jej káva, červené víno, má rada škandinávskych spisovateľov, cestovanie vlakom a prírodu na Gemeri. Študovala na slovenských a zahraničných univerzitách marketing a manažment turizmu. Pracuje ako marketingová manažérka a prekladá z nemeckého jazyka.

Wacław Sieroszewski

Wacław Kajetan Sieroszewski byl polský spisovatel z okruhu Mladé Polsko . Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř. Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království . V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě. Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče a žil v Krakově a v Zakopaném. V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury . Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě. Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické. V tomto článku ...

Veronika Šikulová

Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.

Stáňa Síbrtová

Olga Šípková

Olga Šípková, za svobodna Svatoňová je česká sportovkyně a podnikatelka, dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobná mistryně České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryně světa z roku 1997. Od listopadu 2014 připravuje pro Dvojku Českého rozhlasu rubriku Minuta pro vaše zdraví. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, kde tančila s Markem Dědíkem.

Lubomír Pánek Singers

Český vokální soubor, založený v roce 1959, rozpuštěný v roce 1993. Vedl ho zpěvák a multiinstrumentalista Lubomír Pánek. Objevili se možná na více československých deskách než kdokoli jiný, vůbec.

Javier Sierra

Javier Sierra Albert je španělský novinář, spisovatel, výzkumník, romanopisec a hlasatel, který studoval žurnalistiku v Madridu. Spolupracuje se spoustou anglických spisovatelů zabývajících se historií a mystériemi. Jeho román Poslední Večeře, který vyšel roku 2006, byl v první desítce na seznamu New York Times Best Seller a byl publikován ve 42 zemích. Javier Sierra se narodil 11. srpna 1971 ve španělském městě Teruel. Po celá léta Sierra spolupracuje s národními a mezinárodními experty, jako jsou Graham Hancock a Robert Bauval , aby mohl studovat na existenci údajného zlatého věku lidstva, období v naší dávné minulosti, které zaniklo asi roku 10.500 před n.l, byla to doba kdy začaly vznikat všechny známé civilizace. V současné době je ředitelem vydavatelství časopisu Science Beyond a podílí se na různých rozhlasových a televizních programů . V posledních letech věnuje hodně úsilí na řízení a prozkoumávání tajemství z minulosti a historických záhad, která doposud nebyla objasněna. Jeho romány mají společný cíl, řešit historické záhady na základě dokumentace a terénního výzkumu, se zaměřením na záhady historie.

Jaromír Šíp

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Vladimír Sís

ŠIŠKA Vladimír – teoretik, ufolog, 4. 9. 1955 Praha, ženatý , m. Olga, roz. Ambrožová , děti: Petr , Jitka . ST SPŠ potravinářská chemie 74. ZÁJMY archeoastronautika, UFO, kosmonautika, letectví, Keltové. D spoluautor knihy UFO i nad Československem II, UFO - návraty bohů?; člen red. rady čas. Fantastická fakta. SF zájem o SF probudila Součkova trilogie, 87 V. Soukupem přiveden do klubu RUR, člen Čs. archeoastronautické asociace, ved. projektu Záře – akce zaměřené na sběr a vyhodnocování informací o UFO fenoménech. VÁŽÍ SI všech osobností v SF, které aktivně vyvíjejí tvořivou činnost. OBLIBA L. Souček, Clarke, Bradbury, F. Brown aj. DÍLO přáteli nazýván Systematik, někdy též šílený. SA Kociánova 1581/7, 155 00 Praha 5, tel. 02/6522810, http://torzo.mumu.net/zare.

Ray Conniff And The Singers

Petra Šimkovičová

Ladislav Šíp

Narozen 8. 10. 1922 v Praze, zemřel 10. 7. 1993 tamtéž. PhDr., dirigent, hudební spisovatel.

Jana Šimulčíková

Spisovatelka, novinářka a prekladatelka JANA ŠIMULČÍKOVÁ, absolventka Vysoké školy pedagogické odbor slovenština - němčina, po svých redaktorských začátcích ve Vydavatelství Mladé letá pracovala v Slovenke a Nedeľnej Pravde. Žije v Bratislavě a v současnosti se věnuje překladatelská i vlastní literární tvorbě.

Jana Šimková

Autorka komiksu a knih pro děti, PhDr.

Graeme C Simsion

Australský spisovatel, scenárista a dramatik.

Dagmar Šimková

Dagmar Šimková byla politickou vězeňkyní československého komunistického režimu. Roku 1952 byla zatčena v souvislosti s ukrýváním dvou vojenských zběhů a v politickém procesu odsouzena na 15 let. Vězněna byla až do roku 1966. Mimo jiné v Pardubicích, Želiezovcích a v Opavě. Roku 1968 se podílela na založení organizace K-231 a po okupaci Československa emigrovala do Austrálie. V exilu byla zapojena do činnosti organizace Amnesty International, vystudovala dvě vysoké školy, mimo jiné se věnovala umění a terapeutické práci ve věznici. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v autobiografické publikaci Byly jsme tam taky. Otec Dagmar byl bankéř Jaroslav Šimek. Pro svou rodinu nechal postavit vilu v Písku. Jako mladá dívka si oblíbila jazz, tanec a step, tančit chodila zejm. do písecké kavárny Bílá růže, studovala na píseckém gymnáziu. V roce 1945 jí otec tragicky zemřel. V roce 1948 se Dagmar Šimková chtěla nechat zapsat na pražskou filozofickou fakultu, kvůli „buržoaznímu původu“ ale nemohla studovat. V roce 1950 navíc emigrovala do Austrálie její o šest let starší sestra Marta. Do rodinné vily jim úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou mohly využívat jedinou místnost. Dagmar byla zatčena v říjnu 1952, když jí bylo 23 let. Roznášela totiž letáky, které zesměšňovaly Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Ukryla také dva vojenské zběhy, kteří směřovali na Západ, a podle soudu navíc ovlivňovala druhé lidi. V říjnu 1954 byla odsouzena k osmi letům vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let. Během věznění se stala její velkou bolestí skutečnost, že brzy byla na 11 let odsouzena i její matka . Majetek rodiny propadl státu. Ve vězení kvůli své víře odmítala v neděli pracovat, za což se mnohokrát ocitla v tzv. korekci, na samotce, kde vězňové dostávali jídlo jen každý třetí den. Když byla vězněna v Želiezovcích, podařilo se jí...

Curtis Sittenfeld

Narodila sa 23.augusta 1975 v Cincinnati, Ohio. Má troch súrodencov a matka je učiteľka historie umenia a otec je investičný poradce.Vyštudovala Standfort Univerzitu.

William L Simon

Vladimír Šiška

Vladimír Šiška je bývalý první náměstek ministra ministra práce a sociální věcí. Vystudoval obor ekonomika a management na Vysoké škole podnikání v Ostravě a management na A&W Business School, Mc Artur & Mc Wide, s. r. o., v Praze. Působil v oblasti telekomunikačních a informačních systémů např. jako náměstek ministra na Ministerstvu informatiky ČR, poradce pro kritickou infrastrukturu na Ministerstvu vnitra ČR nebo poradce pro informatiku na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. V letech 2004 až 2008 byl tajemníkem úřadu Hospodářské komory ČR. V roce 2008 se stal ředitelem národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR. V roce 2009 patřil s darem 400 000 korun mezi významné sponzory TOP 09. Po volbách v roce 2010 si ho za svého prvního náměstka vybral ministr Jaromír Drábek taktéž z TOP 09. Když byl ve funkci náměstka ministra devět týdnů, odeslal ředitelům úřadů práce e-mailem výzvu, aby s okamžitou platností zastavili všechny zakázky na dodávky hardwaru, softwarových licencí, služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií či zakázky na projekty školení včetně e-learningu. Za svoji činnost na ministerstvu bral kromě platu i vysoké odměny. V roce 2009 to bylo 460 000 korun a v roce 2011 obdržel 1 000 000 korun. 1. října 2012 protikorupční policie Šišku obvinila společně s ředitelem odboru informatiky ministerstva práce a sociálních Milana Hojera z podplácení. Podle deníku Mladá fronta DNES policie Šišku několik měsíců sledovala, pravděpodobně nahrála uplácení a má dost důkazů, aby na něj byla uvalena vazba. Podle deníku Právo měl Šiška spolu s Milanem Hojerem, šéfem IT oddělení MPSV, nabízet firmě OKsystem umělé nadhodnocení veřejné zakázky o 20 miliónů korun za to, že firma stáhne svou stížnost k antimonopolnímu úřadu na nezákonný postup ministerstva při vypisování jiných tendrů. 2. října 2012 jej ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek odvolal z funkce. Podle analytika Nadačního f...

Václav Širl

Narozen 1944. Mistr sportu, horolezec, metodik horolezectví, publicista.

Skupina Aleše Sigmunda

Česká popová a folkrocková skupina. Vede ji Aleš Sigmund, vznikla v roce 1970 jako nástupce skupiny Vulkán s bývalými členy The Progress Organization.

Sibyla Kumana

Biblická královna ze Sáby, věštkyně.

Petra Šimonová

Autorka prací o životním prostředí, autorka vzdělávacích ekologických programů.

Paul Simons

Vědecký pracovník a popularizátor vědy, zaměřený na botaniku, zemědělství, chemii a klimatologii, též producent BBC TV.

Ota Šik

Ota Šik, též Otto Schick byl český ekonom a politik pražského jara, člen ÚV KSČ. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta. V roce 1940 vstoupil jako nezaměstnaný do ilegální KSČ. O rok později až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, v 50. letech propagoval totalitní direktivní plánování podle vzoru Sovětského svazu. Od roku 1961 působil jako ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Roku 1962 byl zvolen do ústředního výboru KSČ, od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl na základě návrhu Alexandra Dubčeka jmenován zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem . Po ztroskotání pražského jara emigroval do Švýcarska. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku. Po listopadu 1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o ekonomických reformách. Šik byl zastáncem tzv. třetí cesty, která byla pro okamžitou liberalizaci cen, ale zároveň pro pomalejší liberalizaci zahraničního obchodu. K jeho zálibám patřilo malování obrazů. V r. 1933 začal v Praze studovat malířství, školu však již v následujícím roce opustil a dále se vzdělával ve večerních kurzech. V důchodu po r. 1992 se pak už věnoval pouze malování, zejména krajinomalbě a ateliérové figurativní malbě. Převážnou část své tvorby se věnoval olejovým technikám, jimiž ztvárňoval romantická přírodní zákoutí a výhledy. V devadesátých letech se v Praze uskutečnily jeho dvě retrospektivní výstavy. Vystavoval i ve Švýcarsku, mj. v Curychu. Mezi jeho syny je divadelník, filmař a výtvarník Jiří Polák, ...

Milan Silný

Narozen 27. 2. 1970 ve Slaném. Cestovatel a sportovec - hráč futsalu, autor netradičního cykloturistického průvodce po kopcích České republiky.

Ladislav Šíp

Dlouholetý hudební režisér Supraphonu, dramaturg a bývalý šéf opery Národního divadla.

Jozef Simko

Jozef Šimko je slovenský regionální politik, poslanec zastupitelstva Banskobystrického kraje, od roku 2010 primátor města Rimavská Sobota a neúspěšný kandidát na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014. Před rokem 1989 byl členem KSČ a důstojníkem Sboru národní bezpečnosti. Jozef Šimko se narodil v roce 1951 v Rimavské Sobotě v tehdejším Československu. Studoval na Důstojnické škole Veřejné bezpečnosti a poté na Fakultě vyšetřování Sboru národní bezpečnosti v Bratislavě, kde roku 1984 získal titul JUDr. Mezi lety 1977 až 1979 pracoval jako náčelník oddělení všeobecné kriminality Okresní správy Sboru národní bezpečnosti v Rimavské Sobotě. Od roku 1985 byl náčelníkem oddělení vyšetřování Okresního velitelství Policejního sboru v Rimavské Sobotě, a to až do roku 1991. Od roku 1977 byl členem Komunistické strany Československa , v roce 1989 zakládal hnutí Verejnosť proti násiliu v Rimavské Sobotě. Poté byl ředitelem Okresního ředitelství policejního sboru v Rimavské Sobotě. V roce 1994 vstoupil do Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko , aby nebyl z tohoto postu odvolán. Později se stal přednostou Okresního úřadu v Rimavské Sobotě. Po odchodu z HZDS působil jako místopředseda Hnutí za demokracii budoucího prezidenta Ivana Gašparoviče, pro jehož tým pracoval v prezidentských volbách 2004, kdy byl Ivan Gašparovič zvolen prezidentem SR. V letech 2005 až 2009 byl Jozef Šimko místopředsedou Banskobystrického kraje. V komunálních volbách 2010 a 2014 byl přímou volbou zvolen primátorem města Rimavská Sobota. V krajských volbách 2013 byl jako nezávislý kandidát zvolen zastupitelem Banskobystrického samosprávného kraje. Ve volbách 2017 byl opětovně zvolen, původně chtěl kandidovat i na post předsedy kraje, ale nakonec od kandidatury ustoupil. Dne 19. listopadu 2013 oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014, a to za podpory Strany moderního Sloven...

Jean Sibelius

Jean Sibelius byl finský skladatel pozdního romantismu a rané moderny, všeobecně uznávaný jako největší skladatel své země. Sibelius se narodil 8. prosince 1865 ve finském městě Hämeenlinna, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a svou hudbou se významně podílel na formování finské národní identity. Jeho dílo je často prodchnuto duchem finského folklóru a přírodními scenériemi jeho vlasti.

Jana Šimkovičová

Jan Šimša

Jan Šimsa byl teolog, evangelický farář, autor kulturně historických úvah, redaktor a disident . Koncem druhé světové války v souvislosti s Ligou lesní moudrosti se tehdy mladičký Jan Šimsa seznámil s českým protestantsky orientovaným křesťanským kazatelem, spisovatelem, publicistou, sociálním pracovníkem a radikálním pacifistou Přemyslem Pittrem. Rovněž se v té době seznámil s lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti. Po skončení druhé světové války se zapojil do aktivit, které Přemysl Pitter organizoval . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval Jan Šimsa v letech 1948-1952 teologii na Komenského Evangelické teologické fakultě v Praze. Poprvé byl zatčen v roce 1952, kdy se jej StB pokusila získat ke spolupráci. Po studiích dostal povolávací rozkaz k povinné vojenské prezenční službě . Z vojenské služby byl předčasně propuštěn . Dne 23. června 1956 se Jan Šimsa oženil s čerstvě dostudovanou Milenou Procházkovou, která mu ve výkonu jeho poslání v dalších letech účinně pomáhala. Jako manželka evangelického faráře jej Milena Šimsová následovala do míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích , v Praze na Vinohradech , v Klášteře nad Dědinou , v Prosetíně . Jako evangelický duchovní vykonával farářskou službu až do února roku 1973, kdy mu byl odňat normalizačním režimem státní souhlas. Po odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti pracoval nějakou dobu jako archi...

Irena Šindlářová

Narodila se 8. 7. 1951 v Olomouci. Po letech zaměstnání, kdy pracovala jako obchodní cestující, terapeut v Psychiatrické léčebně a odborný referent v Českém fondu výtvarných umění, přestěhovala na lesní samotu v Jeseníkách, kde se začala věnovat literární tvorbě. Přispívala do novin a časopisů články s historickými, etnografickými a mytologickými tématy. Zpracovala regionální moravské pohádky, báje a pověsti s podtitulem "tajemné příběhy" v knihách Soví král, Bludný kámen, Spící rytíř, Kamenné oči a Průvodce po tajemných místech Nízkého Jeseníku. Vydala sedm historických publikací Paměti obcí . Z oblasti esoterických nauk, které jsou také předmětem autorčina zájmu, publikovala knihu autentických příběhů pod názvem Blázni a šarlatáni aneb odvrácená tvář duchovního světa. Dále napsala Báje a mýty starých Slovanů a literární zpracování knihy Leopolda Procházky Buddha a Kristus. V současné době, kromě vlastní literární činnosti, spolupracuje s Českým rozhlasem na cyklických pořadech Legendy studánek a pramenů a Tajemná místa hor. Nyní žije na vesnici nedaleko Olomouce.

Harry Sidebottom

Harry Sidebottom je profesorem antické historie na Merton College v Oxfordu a přednáší i na Univerzitě ve Warwicku. Přispívá též do mnoha historických časopisů včetně Classical Review, Journal of Roman Studies, a War and Society in The Roman World. Zabývá se zejména řeckou kulturou v období Říše římské . Zajímá se též o antické válečné umění . V obou těchto oblastech je považován za mezinárodně uznávaného odborníka . Od roku 2006 pracuje na sérii historických románů Římský válečník, v nichž jako hlavní hrdina vystupuje anglosaský šlechtic a důstojník římské armády Balista. Děj série autor zařadil do období nazývaného „velkou krizí třetího století“, kdy se Římská říše dostala do těžkých, vojenských i hospodářských problémů. Ve svém volném čase rád cestuje, sportuje a je vášnivým fanouškem kriketu, ragby a v poslední době též tenisu.

František Šilar

František Šindelář, používal také pseudonym František Šilar , byl český pedagog a malíř. František Šindelář se narodil v roce 1887 v Čimelicích u Písku, jeho rodiče byli zemědělci. V dětství se s rodiči přestěhoval do Písku, kde nastoupil na obecnou školu, kde však jeho učitel Alois Kodl zjistil, že František má malířské nadání a o tom zpravil i okresního školního inspektora. Inspektor požádal Aloise Kodla o to, aby se snažil rozvíjet Šindelářovo nadání a postaral se o to, aby navštěvoval střední školu. František Šindelář tak v roce 1898 nastoupil na gymnázium v Písku, na kterém pak v roce 1905 odmaturoval. Chtěl pokračovat ve studiu malířství, ale jeho rodiče si přáli, aby studoval cizí jazyky a tak nastoupil na studium filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Současně se však mezi lety 1905 a 1908 soukromě vzdělával v malířské škole Jaroslava Kubína. Po ukončení studií nastoupil jako pedagog řečtiny a latiny na Gymnázium v Třebíči a od roku 1911 až do své smrti vyučoval v na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Krátce také roku 1919 učil v Trnavě na Slovensku. Věnoval se primárně figurální malbě , okrajově se věnoval také krajinářské malbě, malbě květin nebo malbě zátiší. Tematicky se věnoval primárně malbě ze zahraničních cest, které absolvoval, ale také ze svého okolí. Maloval také díla z oblasti Písku a okolí. Za svůj život namaloval asi 2000 maleb. O zahraniční cestě na Sicílii napsal v roce 1927 knihu Putování po Sicílii, navštívil ale také jiná místa v Itálii, Turecko, Bulharsko, Francii nebo Německo. V roce 2011 bylo 40 jeho obrazů vystaveno v Muzeu řemesel v Moravských Budějovicích. Soubor jeho maleb a kreseb byl po smrti Františka Šindeláře jeho manželkou darován Muzeu řemesel....

Eduard Šittler

Eduard Šittler byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pedagog, zakladatel církevní památkové péče a historik chrámového umění. Pocházel z chudé textilácké rodiny v Jistebnici, měl tři sestry a jednoho bratra. Vystudoval gymnasium v Táboře a arcibiskupský seminář v Praze. 19. září 1886 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Sangerbergu na Mariánskolázeňsku, odkud byl po roce přeložen do Petrovic u Sedlčan. Tam kromě kněžského působení vedl opravu kostela svatého Petra a Pavla a sám restauroval hlavní oltář. Účastnil se také obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích. Pedagogickou dráhu začal v Praze roku 1898 jako katecheta na malostranském a akademickém gymnasiu, a jako provisor Arcibiskupského semináře, na němž později přednášel dějiny umění. Jako farář a funkcionář spolku Dědictví sv. Prokopa zajišťoval stavbu novogotického kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově . Za toto dílo byl vyznamenán zlatým papežským řádem. Umělecko-historické zájmy ho dovedly k práci v Komisi pro soupis uměleckých památek Království českého, v Památkovém sboru hl. m. Prahy, kde zastával po léta funkci místopředsedy, do Královské české akademie věd a umění, roku 1887 nastoupil do církevního odboru Křesťanské akademie, kde byl zprvu jednatelem, později ředitelem, a v 90.letech se stal členem redakce časopisu Památky archeologické a místopisné. Těžiště jeho práce leží mezi lety 1898–1927. Roku 1903 byl na přímluvu kanovníka Josefa Buriana zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly, jíž sloužil také jako archivář a strážce kapitulního muzea. Z venkovských kostelů stahoval nejcennější paramenta a preciosa výměnou za nová, zhotovená dílnami Paramentního ústavu či uměleckořemeslných spolupracovníků Křesťanské akademie. Vlastní sbírku starého církevního umění a pohlednic předal do Národního muzea v Praze, dnes je v oddělení s...

Edita Sipeky

Slovenská trenérka, autorka publikací o hubnutí.

Anna Sikorzyńska

Autorka učebnic angličtiny.

Adam Silvera

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

Zuzana Sílová

Česká divadelní historička a kritička. Narozena 25. 6. 1960.

Zdeněk Šimek

Zdeněk Šimek byl český sochař a malíř. Zdeněk Šimek se během studia na měšťanské škole učil hře na housle, zpíval ve sboru a zajímal se o výtvarné umění a poezii. Silnou a trvalou inspirací pro něj byla příroda a hudba. Po celý život budoval sbírku nerostů, hornin a fosilií, používal optický mikroskop i vlastní hvězdářský dalekohled, zabýval se astronomií, botanikou, morfologií bezobratlých, budoval fonotéku vážné hudby a jazzu. V letech 1941–1946 studoval na učitelském ústavu v Soběslavi, kde jeho třídním učitelem byl spisovatel Jiří Marek a spolužáky pozdější historik umění Jiří Padrta a Jiří Hronek . Roku 1946 byl přijat ke studiu na VŠUP, nejprve do ateliéru Karla Dvořáka. Po jeho smrti dokončil studia v ateliéru Josefa Wagnera, kde se seznámil i se svou budoucí ženou, Dagmar Vinklerovou a navázal přátelství s výtvarníky, kteří roku 1954 zakládali tvůrčí skupinu Trasa . V letech 1952–1967 podnikl řadu zahraničních cest . Ze sňatku s Dagmar Vinklerovou se narodili synové Ondřej a Lukáš . V 50. letech pracoval na veřejných zakázkách – sochách pro kašny v Mariánských Lázních a Třeboni a kromě toho se věnoval i vlastní volné tvorbě. V roce 1964 vystavoval se skupinou Trasa a měl první samostatnou výstavu ve Špálově galerii. Od roku 1965 žila rodina střídavě v Praze a letním domě v Šestajovicích, který Šimek sám postavil a později používal i jako sochařský ateliér. Zdeněk Šimek se zúčastnil prvního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší a sympozií v Krastalu a Neukirchen . Roku 1968 vážně onemocněl plicní chorobou a několik měsíců strávil v sanatoriu. Přesto dál pracoval na veřejných zakázkách v Praze, Třeboni a Prachaticích a roku 1969 se zúčastnil sochařského symposia v Oggelshausenu. V roce 1970 podlehl nemoci a zem...

Zdeněk Šimanovský

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.

Walter Simonson

Americký scenárista, výtvarník, autor comicsu.

Vladimíra Šimková

Autorka učebnic němčiny pro základní a střední školy.

Václav Šimáček

Narozen 29. 2. 1932 v Bílenicích. Ing., absolvent vysoké školy zemědělské. Věnuje se ochraně přírody, myslivosti.

Václav Šikl

Václav Šikl se narodil v Praze 1915, absolvoval leteckou akademii. Za války v zahraniční armádě jako stíhací pilot, operační kontrolor, důstojník štábu. Od r. 1945 profesor na Vysoké škole vojenské, po únoru ve vojenském koncentračním táboře na Mírově do r. 1951, potom pět let v jáchymovských dolech. Po propuštění umývač oken, řidič, posunovač vlaků, překladatel. R. 1968 člen předsednictva Sdružení zahraničních vojáků a zástupce šéfredaktora celostátního deníku čs. odboje. Od r. 1969 v exilu, kde vydal knížky „Nač jaru nezbyl čas“ a „Praha v kleštích“.

Tavík František Šimon

Tavík František Šimon, narozený jako František Šimon , byl český malíř, grafik – dřevorytec, mistr leptu a mezzotinty, pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, zakladatel a předseda SČUG Hollar. Narodil se v rodině krupaře v Železnici Antonína Šimona a jeho manželky Anny, rozené Tavíkové . Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera . Jako stipendista Josefa Hlávky cestoval roku 1902 do Itálie a roku 1903 s Hugo Boettingerem do Paříže. V Paříži pobýval v letech 1904–1914 a od roku 1906 byl členem Société de la gravure en couleurs. Od roku 1910 byl členem Royal Society of Painters v Lonýně. Roku 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců grafiků Hollar a členem předsednictva. V letech 1898–1942 byl členem SVU Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou. Během pobytu v Paříži podnikl cesty do Španělska, Anglie a Maroka a v letech 1926–1927 vykonal cestu kolem světa. Roku 1928 se stal profesorem nově vytvořené grafické speciálky na Akademii výtvarných umění v Praze. Publikoval články zejména o grafickém umění v časopisu Hollar a vydal několik odborných příruček pro grafiky. S manželkou Vilemínou, rozenou Kracíkovou měl dceru Evu, syna Pavla, Ivana a Kamila, který jako dítě zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo tvoří z velké části pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a japonskými grafickými technikami.

Stefan Silbernagl

Narozen 7.2.1939. Prof.dr.med. Publikace Atlas fyziologie člověka.

Sivananda

Svámí Šivánanda Sarasvatí byl indický hinduistický duchovní učitel a představitel jógy a védánty. Narodil se ve vesnici Pattamadai v okrese Tirunelvéli ve státě Tamilnádu. Vystudoval medicínu a několik let sloužil jako lékař v Britském Malajsku, než se stal mnichem. Většinu života pak prožil poblíž Rišikéše. Šivánanda založil organizace Divine Life Society v roce 1936 a Yoga-Vedanta Forest Academy v roce 1948, byl autorem více než 200 knih o józe, védántě a dalších tématech. Svůj ášram Sivananda Ashram, sídlo DLS, umístil u břehu Gangy asi 3 km od Rišikéše. V roce 1957 odešel jeho žák Višnudévánanda na Západ, kde založil organizaci International Sivananda Yoga Vedanta Centres. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sivananda Saraswati na anglické Wikipedii.

Šárka Šišková

Narozena 2. 2. 1966 ve Zlíně. Oděvní návrhářka, designérka, akademická malířka.

Petr Sikula

Petr Šikula je český římskokatolický kněz, od roku 2020 farář ve farnosti Brno-Líšeň a od roku 2021 rovněž administrátor farnosti Brno-Nová Líšeň. V letech 2013–2018 byl rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě a po ukončení studia působil ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, a to postupně jako pastorační asistent , jáhen , farní vikář , administrátor farnosti a farář . V brněnské katedrále také přijal obě svěcení . Od 7. prosince 2011 je také kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně . Na návrh České biskupské konference byl k 1. srpnu 2013 jmenován rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Tuto funkci vykonával do roku 2018. Od 15. června 2018 byl farářem ve farnosti Klobouky u Brna. K 1. září 2020 byl jmenován farářem ve farnosti Brno-Líšeň a k 1. lednu 2021 se stal také administrátorem nově zřízené farnosti Brno-Nová Líšeň.