Výpis všech autorů

Jiří Šandera

Narodil jsem se 7. září 1961. Bydlím v malé obci Milonice, okres Blansko. Vychodil jsem základní školu v Lysicích, vystudoval Střední ekonomickou školu v Blansku a zdárně absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Šťastně jsem se oženil a mám dvě děti – syna Jiřího a dceru Kateřinu. Už od konce první třídy základní školy jsem četl pohádky a dětské knížky. Když jsem byl starší, zamiloval jsem se do knihy Hoši od Bobří řeky od Jaroslava Foglara a do tvorby Karla Maye. Na střední škole se mi líbila i některá povinná četba. Ani ve snu mě však nenapadlo, že bych zkusil nějaké dílko vytvořit sám.

Jiří Šamla

Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.

Jaromír Šavrda

Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.

Carl Sagan

Carl Edward Sagan byl americký astronom, spisovatel, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a dalších přírodních věd. Během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků a byl autorem, spoluautorem nebo editorem více než 20 knih. Byl zastáncem skeptického nadhledu a podporoval projekt hledání mimozemské inteligence s označením SETI. Proslul díky popularizačním knihám a oceněnou televizní sérii Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kde se angažoval jako scenárista a průvodce. K této sérii vyšla stejnojmenná kniha. Napsal také knihu Kontakt, na jejímž základě byl v roce 1997 natočen stejnojmenný film. Narodil se v newyorském Brooklynu do ruské židovské rodiny. Otec Sam Sagan, ruský imigrant, byl pracovníkem oděvního závodu a matka Rachel Molly Gruberová ženou v domácnosti. Byl pojmenován na počest Racheliny biologické matky, Chaiy Clary, slovy Sagana „matky, kterou nikdy nepoznala“. V roce 1951 dokončil Rahway High School v Rahway ve státě New Jersey. Poté studoval na Chicagské univerzitě, kde byl členem Ryersonova astronomického spolku a kde obdržel dva bakalářské a jeden magisterský diplom , posléze i doktorát v astronomii a astrofyzice. Během studií docházel do laboratoře genetika H. J. Mullera. V období 1960–1962 získal prestižní Millerovo stipendium na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V období 1962–1968 pracoval na observatoři Smithsonova institutu v Cambridge. Přednášel a věnoval se výzkumu na Harvardově univerzitě až do roku 1968, kdy přesídlil na Cornellovu univerzitu v New Yorku. Tam byl jmenován profesorem v roce 1971 a zde též řídil Laboratoř planetárního výzkumu a působil v období 1972–1981 jako hostující ředitel Centra vesmírného výzkumu a fyziky radiových vln. Již od počátku pracoval v americkém kosmickém programu. Od 50. let 20. století byl poradcem v NASA, jedním z jeho úkolů bylo instruovat astronauty programu Apollo př...

Šafrán

Sa-skya Paṇḍi-ta Kun-dga' Rgyal-mtshan

Tibetský teolog, diplomat, autor erudovaných teologických traktátů.

Mihail Sadoveanu

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

Michal Šanda

Michal Šanda je český básník, prozaik a dramatik. Narodil se u sv. Apolináře, dětství prožil na pražském Smíchově. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy vystřídal řadu zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu. Věnuje se i ediční práci a kulturní publicistice, byl šéfredaktorem časopisu Dobrá adresa. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Před vánočními svátky 2012 jako jeden z prvních na svých webových stránkách zveřejnil veškerou svou tvorbu k volnému stažení jak ve formátu PDF, tak jako Ebooky. V prosinci 2013 získal ocenění Zlaté pero Ondřeje Pavelky za divadelní hru Sorento. Povídková kniha Hemingwayův býk byla nominována na cenu Magnesia Litera 2019.

Marcel Safír

Marcel Safír, Narozen 3.7.1912 v Tarcalu , zemřel 20.10.1978 v Jablonci nad Nisou, pohřben v Kfar Saba, Izrael. Lesník, umělecký fotograf, publikace z oboru entomologie. Marcel Safír se narodil ve vesnici Tarcal v Maďarsku. Český lesnický odborník a fotograf, který působil v letech 1945-1978 na lesním závodě v Jablonci nad Nisou, byl vynikajícím přírodovědcem a pozorným fotografem přírody, zejména hmyzu a pavouků. Napsal mnoho článků do časopisů a poutavé knihy o přírodě. Přispíval do časopisu Květy, Živa a několika zahraničních titulů. V roce 1963 mu vyšla kniha Svět hmyzu, v roce 1967 se podílel na vydání knihy Lovy beze zbraní a v letech 1976 a 1986 vydal zajímavou knihu Hmyz je docela jiný. Zemřel 20. října 1978 v jablonecké nemocnici, ale pohřben je v Izraeli ve městě Kfar Saba. V nakladatelství Albatros vyšla posmrtně jeho knížka pro děti nazvaná Čertík a jeho svět.

Lenka Sakařová

Mgr., autorka pracovních sešitů pro výuku vlastivědy a přírodovědy na základní škole.

Jiří Šalamoun

Narozen 17. 4. 1935 v Praze, zemřel 31. 3. 2022. Kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů a animovaných filmů, výtvarný pedagog, básník.

Jan Šabršula

Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...

František Šamalík

František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....

František Ferdinand Šamberk

Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.

Charles Henri Sanson

Charles-Henri Sanson de Longval byl francouzský kat pocházející z rodiny, kde se toto povolání dědilo po několik generací. Sanson během svého působení v Paříži vykonal téměř 3000 poprav a to především v období Velké francouzské revoluce. Mezi významné osobnosti, které popravil, patřili např. král Ludvík XVI., Charlotta Cordayová, Georges Danton či Maximilien Robespierre. Pradědeček Charlese-Henri Sansona byl, podle publikovaných pamětí rodiny Sansonů, vojákem královské armády. Jedné noci byl při jízdě na koni zasažen bleskem. Pomoc našel v blízkém domě hlavního pařížského popravčího Pierra Jouanna, o jehož povolání neměl tušení až do chvíle, kdy se zasnoubil s jeho dcerou. Po Jouannově smrti byl, jako jediný mužský člen rodiny, jmenován oficiálním pařížským katem. Jelikož byla funkce popravčího dědičná, byli i jeho potomci povinováni vykonávat toto povolání. Charles-Henri byl čtvrtou generací Sansonů, kteří toto povolání vykonávali. Nejdříve se však k rodinnému podniku stavěl s odporem a raději se věnoval studiu medicíny na škole v Rouen, kde dosahoval dobrých výsledků. Bohužel, identita jeho rodiny byla vyzrazena a Sanson byl donucen studium ukončit. Následně byl vzděláván v soukromí. Sanson působil jako pomocník kata již od svých 15 let. 28. března 1757 asistoval při popravě Roberta-Francoise Damiense, který byl odsouzen k rozčtvrcení koňmi za to, že se neúspěšně pokusil zavraždit krále Ludvíka XV. Před samotným rozčtvrcením byla Damiensovi podle rozsudku popálena ruka sírou, žhavými kleštěmi odtrhnuty kusy masa a do ran mu byla vlita horká směs smůly, oleje, vosku a olova. K samotnému roztrhání byli vybráni armádní koně, kteří se nehodili k tahu a proto se jim nepodařilo odtrhnout Damiensovi končetiny a ten tak nepřiměřeně dlouho trpěl, což pobouřilo přihlížející dav. Charles-Henri Sanson si vyžádal svolení zmírnit trýznění odsouzeného naříznutím šlach, po kterém byl Damiens konečně roz...

Bohumil Samek

Bohumil Samek je český historik a historik umění zabývající se především uměleckými památkami na Moravě a ve Slezsku. Maturoval na znojemském gymnáziu. V letech 1951–1956 vystudoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně . Na škole jej ovlivnily především přednášky Václava Richtra, Alberta Kutala a Antonína Friedla. Po absolutoriu pracoval jako historik umění v Muzeu města Brna, od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1992–1993 byl ředitelem Památkového ústavu v Brně. Je autorem stovky odborných studií a několika knih. Jeho jedinou dcerou je česká právnička Klára Samková.

Bjork Samuel

Pod pseudonymem Samuel Bjørk se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Øien . Svou první divadelní hru napsal v jednadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány Fantastiske Pepsi Love a Speed till frokost , natočil šest hudebních alb , věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl , kterou vydal pod pseudonymem Samuel Bjørk, se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii.

Zdeněk Šaroch

Narozen 22.2.1934 v Roštíně. Dr., novinář, prozaik.

Vladimir Šadek

Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.

Satjá Saí Baba

Satja Sáí Bába byl indický guru. Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů.

Riley Sager

Pseudonym amerického spisovatele, editora a grafika. Píše též pod jménem Todd Ritter.

Petr Šámal

Petr Šámal je český literární historik a kritik. Petr Šámal vystudoval nejprve v letech 1990–1996 obor čeština-občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, mezi lety 1998–2006 pak absolvoval doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy na Filozofické fakultě UK. Krátce vyučoval na Gymnáziu Jaroslava Seiferta v Praze . Od roku 1999 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 2003 zde jako šéfredaktor vedl časopis Česká literatura. V roce 2020 byl jmenován ředitelem ústavu. Odborně se zaměřuje na poválečnou literární kulturu, její myšlení a na sociologii literatury.

María Isabel Sánchez Vegara

Spisovatelka a editorka, autorka naučné literatury pro děti.

Lasica + Satinský

Milan Lasica a Július Satinský byli známou slovenskou uměleckou dvojicí, která se proslavila divadlem, komedií a hudbou. Oba byli výraznými osobnostmi kulturní scény bývalého Československa a později Slovenska. Jejich spolupráce trvala několik desetiletí, začala v 60. letech a pokračovala až do Satinského smrti v roce 2002. Společně vytvořili jedinečnou směs humoru, satiry a hudebních vystoupení, která rezonovala u diváků napříč generacemi.

Klára Samková

Narozena 23. 3. 1963 v Brně. JUDr., Ph.D., advokátka, občanská aktivistka, politička, redaktorka a publicistka, též autorka cestopisné literatury.

Jiřina Salačová

Czech vocalist.

Jaroslav Šalda

Narozen 12.8.1912 v Praze, zemřel 19.7.1989 tamtéž. Ředitel Polygrafického průmyslu v Praze. Práce v oboru polygrafie.

Eva Šamánková

Narozena 19.5.1923 v Praze, zemřela 26.5.1996 v Bruselu . PhDr., práce v oboru dějin české architektury, turistické příručky.

Bowen Sarina

Václav Šašek z Bířkova

Václav Šašek z Bířkova byl český spisovatel a šlechtic. Původem byl zeman, později byl povýšen na rytíře. Bývá často považován za člena rodiny Šašků z Mezihoří, kterým však nebyl. Účastník poselstva krále Jiřího z Poděbrad . S tímto poselstvem dojel do Anglie, Nizozemí, Francie, Španělska a Portugalska, dostal se až na mys Finisterre ; zpět se vyslanci vraceli přes severní Itálii a rakouské země. Výpravu popsal v cestopisu. Cestopis nese titul Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa v letech 1465-67. Byl napsán česky, ale originál se nezachoval, pouze latinský překlad, který roku 1577 pořídil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Zpět do češtiny knížku přeložil nejdříve Josef Augustin Slavík, naposledy Bohumil Mathesius. Autorství cestopisu bylo dlouho nejisté, Václava Šaška z Bířkova jako autora identifikoval až August Sedláček na začátku 20. století. Josef Dobrovský se před ním domníval, že jméno Šašek bylo označením povolání, tedy dvorního šaška , k čemuž poukazovalo i to, že v textu bylo slovo "šašek" s malým počátečním písmenem. František Palacký se domníval, že autorem je rytíře Šašek z Mezihoří. Cestovní deník realisticky popisuje diplomatickou cestu čtyřiceti poslů krále Jiřího z Poděbrad. Autor se zajímal o zvyky, život a zeměpis navštívených zemí. Zaujala ho často architektura, města jako Milán, Benátky, Padova či Cordóba. Dosti nelichotivě se vyjadřuje o Angličanech. Z cesty byl pořízen ještě jeden cestopis, německy psaný, z pera Gabriela Tetzela z Gräfenbergu, německého kupce a bankéře, který se k poselstvu přidal v Norimberku. Šaškův cestopis inspiroval Aloise Jiráska k napsání knihy Z Čech až na konec světa....

Saki

Saki jsou lázeňské město poblíž Černého moře v rovinaté západní části Krymu, sporném území považovaném za část Ukrajiny, ale ovládaném od Krymské krize Ruskem. Leží asi 4 km od mořského pobřeží, na břehu přilehlého slaného Sackého jezera, na železniční trati spojující Simferopol a Jevpatorii . V roce 2006 zde žilo 26 400 obyvatel, z toho 66 % tvořili Rusové, 25 % Ukrajinci, 6,1 % Krymští Tataři. Z malé vesnice se po otevření prvních bahenních lázní v Rusku přeměnily v poklidné lázeňské město.

Petr Samšuk

Ing., manažer, elektroinženýr, bývalý spolumajitel firmy Computer Press, autor prací z oboru výpočetní techniky, též hudebník.

Miloš Sádlo

Miloš Sádlo byl významný český violoncellista, uznávaný pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 13. listopadu 1912 v Praze, o hudbu se začal zajímat již v raném věku a své vášni se věnoval s velkým nasazením. Sádlo studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole Pražské konzervatoře pod vedením svého otce Karla Pravoslava Sádla, který byl rovněž významným violoncellistou.

Marjane Satrapi

Marjane Satrapiová je v Íránu narozená francouzská komiksová kreslířka, ilustrátorka, režisérka animovaných filmů a autorka dětských knih. Marjane vyrůstala v Teheránu v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Rodiče ji v roce 1983, když jí bylo čtrnáct, poslali do Vídně, aby ji ochránili před íránským režimem. Ve Vídni žila během středoškolských studií. O čtyři roky později se vrátila do Teheránu, kde studovala visuální komunikaci, magisterský titul získala na Universitě v Teheránu. Roku 1994 emigrovala do Francie, v současné době žije v Paříži, kde pracuje jako ilustrátorka a autorka dětských knih. Ze strachu před násilným íránským režimem do Íránu doposud nejela. Její profesionální kariéra začala, když potkala Davida B., francouzského komiksového kreslíře. Hlavně ve svých raných dílech používala styl podobný jeho dílům. Celosvětovou popularitu jí přinesly její autobiografické komiksy Persepolis a Persepolis 2, které popisují její dětství v Íránu a dospívání v Evropě. Persepolis byl přepracovaný do stejnojmenného animovaného filmu, který byl uvedený na Filmovém festivalu v Cannes a s filmem Still Light od Carlose Reygadose se podělil o speciální cenu poroty. Film režírovala a psala spolu s Vincentem Paronnaudem, ve francouzské verzi jej namluvily např. Catherine Deneuve nebo Danielle Darrieu, v angličtině byl uveden s hlasy Seana Penna a Iggyho Popa.

Jiří Savinec

Ing., interiérový architekt, redaktor časopisu o bydlení, spoluautor "Receptáře prima nápdů".

Jerzy Sawicki

prof. dr. - vystudoval práva ve Lvově a v Paříži, před válkou působil jako advokát, po válce pak jako prokurátor Nejvyššího národního tribunálu pro stíhání válečných zločinců, vedl řadu procesů s nacistickými vrahy z Osvětimi a Majdanku. Působil také jako polský prokurátor v Norimberském procesu. Sepsal řadu významných děl z oblasti mezinárodního práva a navíxc se snažil právo i polularizovat

Gaius Crispus Sallustius

Římský historik a politik.

D. Sabrina

Alena Šafránková

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Wolfgang Sawallisch

Wolfgang Sawallisch byl uznávaný německý dirigent a klavírista, který se proslavil interpretací romantického hudebního repertoáru, zejména děl Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta. Během své slavné kariéry působil Sawallisch jako hudební ředitel několika prestižních institucí, mimo jiné v letech 1971-1992 v Bavorské státní opeře v Mnichově. V letech 1960 až 1970 byl také hlavním dirigentem Vídeňských symfoniků a později se v letech 1993 až 2003 ujal role hudebního ředitele Filadelfského orchestru.

Vilém Sacher

Vilém Sacher byl generálporučík, spisovatel a signatář Charty 77. Účastník druhého odboje ve Francii a ve Velké Británii. Autor memoárů Krvavé velikonoce a Pod rozstříleným praporem, kde zachycuje boje na Slovensku v roce 1945. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Trefně popsal následující události v životě Viléma Sachra Ludvík Vaculík: „... ocitl se v palbě erárních sračkometů“. A skutečně, msta režimu přišla okamžitě. Sacher byl degradován na vojína, zbaven všech československých vyznamenání a bylo mu zakázáno nosit vyznamenání zahraniční. Poté pracoval v Tatrovce Česká Lípa, v JZD Skalice, v mnoha pohostinstvích po Čechách. Za svoji válečnou činnost byl vyznamenán Hvězdou II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva za vítězství, pětkrát Československým válečným křížem 1939, Řádem SNP I. třídy, dvakrát Československou medailí Za chrabrost, dále mu byly uděleny sovětský Orděn velikoj otěčestvěnnoj vojny I. stěpeni, rumunský Ordinul Coroana Romaniei en spade in gradul de Comandor, polský Krzyž Grunwaldu III. kl. a další československá a spojenecká vyznamenání. Rehabilitován 15. ledna 1990, žádost o rehabilitaci podal čs. presidentovi Václavu Havlovi plk. RSDr. Václav Pejřil, přítel V. Sachera, který po historické stránce redigoval jeho vzpomínkové knihy. V listopadu 2013 se konala ve Skalici u České Lípy vzpomínková slavnost ke Dni veteránů. Zemřel roku 1987 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.

Samo Šaling

Slovenský lexikolog, novinář, redaktor.

Miroslav Šáda

Práce z oboru dějin vojenské techniky.

Milan Šamánek

Milan Šamánek byl český lékař, pediatr specializující se v oboru kardiologie, v období 1977–1993 přednosta Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM a v letech 1969–1971 proděkan Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy. V roce 2010 mu prezident republiky udělil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy I. stupně. Je laureátem Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2016 - medicína. Před nastoupením na fakultu navštěvoval Gymnázium Kroměříž, kde v roce 1949 maturoval. V roce 1955 absolvoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Atestaci v oboru dětské lékařství získal o dva roky později a v roce 1991 mu byla přiznána specializační atestace z dětské kardiologie. Od počátku své lékařské praxe pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole. První čtyři roky po promoci současně působil v nemocnici v Uherském Hradišti. V Motole byl členem II. dětské kliniky. V letech 1964–1965 absolvoval stipendijní pobyt na University of Pennsylvania School of Medicine. Od roku 1968 na klinice vedl nově vzniklou Kardiopulmonální laboratoř a v období 1977–1993 byl přednostou Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM, které také spoluzakládal. V době vzniku kardiocentra se jednalo o jediné takové pracoviště na světě, kde byli soustředěni odborníci všech potřebných pediatrických specializací. Ve své lékařské praxi se věnoval především vrozeným srdečním vadám u dětí. V roce 1962 obhájil kandidátskou práci , o sedm let později pak doktorskou práci a současně se také habilitoval . V roce 1987 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru dětské lékařství. V roce 1997 inicioval založení Vědecké rady Lázní Poděbrady a následně se stal jejím předsedou. Byl vdovec, měl dceru a syna. Patřil mezi evropské kardiology, kteří obdrželi čestný titul „Founding Fellow of the European Society of Cardiology“ ....

Leoš Šatava

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

Karel Šašek

Kája Saudek

Kája Saudek, vlastním jménem Karel Saudek byl český malíř a komiksový kreslíř. Jeho specifické výtvarné dílo doplnilo také několik filmů a populárně naučný televizní seriál Okna vesmíru dokořán, ilustroval též řadu knih a časopisů, mezi nimi i několik z pera Jaroslava Foglara. Byl bratrem fotografa Jana Saudka. Od dubna 2006 ležel ve vegetativním stavu v motolské nemocnici, po devíti letech zemřel. Kája Saudek se narodil v Praze, ale jeho rodina z matčiny strany pochází z jižních Čech. Otec se narodil v Děčíně. Na konci druhé světové války se kvůli svému polovičnímu židovskému původu dostal spolu se svým dvojčetem Janem do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. S americkými komiksy se seznámil už v dětství. V padesátých letech nemohl z politických důvodů studovat, stal se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?. Tím se dostal do širšího povědomí a jeho kresby začaly být publikovány šířeji. Patrně největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka Muriel a andělé. V roce 1969 z něj však vyšla časopisecky jen ukázka několika stran, kniha samotná už vyjít nemohla . Zajímavostí je, že si jako předobraz ústředních postav vybral skutečné osoby – pro generála-seržanta Xerona svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro Muriel herečku Olgu Schoberovou – tehdejší československý sexsymbol. K tomuto komiksu stejná dvojice autorů vytvořila i druhý díl , který vyšel až v roce 2009 . V roce 1971 spolupracoval ještě na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Počátkem 70. let se několik let živil kreslením seriálů pro časopis Mladý svět. Dva roky vycházel...

Jitka Sani

Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jerome David Salinger

Jerome David Salinger byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek , román a krátký příběh Franny a Zooey , a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod . Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. ...

Jan Šach

Narozen 10.12.1970 v Čáslavi. Mgr., historik. Práce z oboru.

Hans Sachs

Hans Sachs byl německý meistersinger, básník, dramatik, původním povoláním obuvník. Hans Sachs se narodil 5. listopadu 1494 do rodiny krejčovského mistra Jörga Sachse. V rodném Norimberku nejdříve navštěvoval latinskou školu, roku 1509 pak vstoupil do učení k obuvnickému mistrovi. Po vyučení roku 1511 se na pět let „vydal do světa“, jak tomu tehdy bylo u tovaryšů zvykem . Během vandru se mj. dostal na dvůr císaře Maxmiliána I. v Innsbrucku, což patrně výrazně ovlivnilo jeho rozhodnutí stát se meistersingerem. V Mnichově kvůli tomu vstoupil do učení k Lienhardu Nunnenbeckovi, tkalci ložního prádla. V roce 1516 se definitivně usadil v Norimberku a zůstal ve městě až do konce života. 1. září 1519 se oženil s Kunigunde Creutzerovou . Po její smrti se 2. září 1561 oženil znovu s mladou vdovou Barbarou Harscherovou. Z prvního manželství měl pět dcer a dva syny, ale všichni zemřeli dříve než Sachs. S druhou manželkou přišlo do domu šest dětí. Velmi záhy po zveřejnění Lutherových tezí vyjádřil Sachs sympatie s kázáním a učením německého reformátora, jehož podpořil též v některých svých spisech, např. v básni Wittenberský slavík z roku 1523. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Sachs na anglické Wikipedii.

Günther Sator

Gunther Sator, strojný inžinier, lektor komunkácie a manžmentu a poradca pre životné prostredie, životný štýl a sociálne podmienky, sa po ťažkej chorobe začal venovať metódam celkového utvárania života a dlhší čas žil v zahraničí. S feng šuej sa po prvý raz zoznámil v roku 1983 a odvtedy študoval toto učenie u odborníka orientálneho i západného pôvodu. Je prvým európskym poradcom pre feng šuej, ktorý od začiatku aplikoval túto metódu na potreby západnej kultúry a pretvoril ju na moderný a aj v našich zemepisných šírkach uplatniteľný nástroj svojpomoci. Dnes je jedným z popredných západných poradcov pre súkromných zákazníkov, hotely, banky a firmy. Je uznávaným vedúcim seminárov a zakladateľom Feng Shui Academy. Je autorom viacerých úspešných kníh o feng šuej a ejho praktickom využítí v byte, záhrade, na pracovisku.

Fred Saberhagen

Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.

František Šamberger

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Artúr Sandany

Autor učebnic literární výchovy, čítanek, jazykových učebnic a slovníků.

Zdenek Šálek

Zdeněk Šálek je český novinář, sportovní reportér, autor několika knížek o sportu. Pochází z dvojčat, jeho bratrem je Jaroslav Šálek. Vystudoval v Praze na libeňském gymnáziu. V roce 1964 nastoupil jako redaktor do Pionýrských novin a má zásluhu na založení časopisu Sedmička pionýrů. O čtyři roky později nastoupil do redakce časopisu Mladý svět jako sportovní redaktor. Později se stal redaktorem novin Československý sport – . V roce 2001 obdržel od Českého olympijského výboru Diplom ČKFP .

Volodymyr Ìvanovyč Savčenko

Ukrajinský inženýr mikroelektroniky, spisovatel scifi.

Vladimír Šaur

Vladimír Šaur byl významný český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog. Jeho vědecká činnost byla z velké části orientována balkanisticky, věnoval se především sémantické morfologii a historické fonologii, později slovanské etymologii, onomastice a dějinám slavistiky. Jako pedagog působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Slezské univerzitě v Opavě a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Významně se podílel na činnosti brněnské pobočky Výboru národní kultury v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1956 vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu, ruštinu a bulharštinu a nástavbovou indoevropeistiku. V letech 1961–1962 studoval postgraduálně na Univerzitě v Sofii bulharistiku, kde také v letech 1965–1966 působil jako lektor češtiny. Externě vyučoval bulharský jazyk v kabinetu balkanistiky brněnské filozofické fakulty, s nímž spolupracoval také určitou dobu na zpracování tří svazků bibliografie československé balkanistiky. Po návratu ze Sofie pracoval do roku 1969 ve Státní vědecké knihovně v Brně . V letech 1970–1992 působil v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1993 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prací České náslovné j. Vyučoval externě gramatiku a lexikologii bulharštiny na FF MU v Brně, v letech 1990 - 2002 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě . V roce 1993 se stal vedoucím oddělení lingvistiky tohoto pracoviště, jeho zásluhou byla v Opavě založena pobočka Jazykovědného sdružení. Od roku 2003 působil jako externí vyučující na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . Vědecky se zabýval českým jazykem a jazyky jihoslovanskými, především bulharštinou, makedonštinou, staro...

Vladimir Markovič Sanin

Ruský spisovatel.

Václav Šašek

PhDr. Václav Šašek je český dramaturg a filmový scenárista. Jeho práce je spojena především s československým filmem tzv. české nové vlny 60. let 20. století. Do Filmových studií Barrandov nastoupil roku 1960, do tvůrčí skupiny Šebor – Bor. Jeho první realizovaný film jakožto dramaturga byl Černý Petr režiséra Miloše Formana. Poté začal psát i scénáře. Mezi nejdůležitější filmy, ke kterým napsal scénář patří Intimní osvětlení, na kterém spolupracoval s Jaroslavem Papouškem. Za scénář k filmu Helimadoe, který vychází ze stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka, obdržel v roce 1994 Českého lva.