Výpis všech autorů

Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

John Saul

John Saul se narodil 25. února 1942 v Pasadeně v Kalifornii. Vyrostl ve Whittieru, kde absolvoval v roce 1959 Whittierskou střední školu, poté navštěvoval různé univerzity, například: Antioch v Ohiu, Cerritis v NOrwalku, Montana State University nebo San Francisco State University, kde se věnoval studijním oborům antropologie, volná umění nebo divadlo, ale žádný titul nikdy neobdržel. Po opuštění univerzity začíná psát a během 15 let vystřídá mnohá zaměstnání. Nevydané rukopisy se hromadí, ale peníze nepřibývají. Situace se mění v roce 1977, kdy mu vychází v nakladatelství Dell první román Suffer the Children, kterého se prodalo přes milion kusů. Od té doby pravidelně vydává a stává se bestsellerovým autorem, kterému vyšlo již 32 románů. Angažuje se také v divadle - jeho díla hrají v Los Angeles, Seattlu a chystají je k uvedení divadla v New Yorku. Jeden z jeho románů byl zfilmován. Saul je zanícený čtenář, hráč bridže, golfu a milovník vaření. Střídavě žije v Seattlu a na ostrovech Sv. Juana a má také rezidenci na Havaji.

Jiřina Salačová

Czech vocalist.

Jaromír Šavrda

Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.

Georges Sadoul

"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.

Saki

Saki jsou lázeňské město poblíž Černého moře v rovinaté západní části Krymu, sporném území považovaném za část Ukrajiny, ale ovládaném od Krymské krize Ruskem. Leží asi 4 km od mořského pobřeží, na břehu přilehlého slaného Sackého jezera, na železniční trati spojující Simferopol a Jevpatorii . V roce 2006 zde žilo 26 400 obyvatel, z toho 66 % tvořili Rusové, 25 % Ukrajinci, 6,1 % Krymští Tataři. Z malé vesnice se po otevření prvních bahenních lázní v Rusku přeměnily v poklidné lázeňské město.

Riley Sager

Pseudonym amerického spisovatele, editora a grafika. Píše též pod jménem Todd Ritter.

Mihail Sadoveanu

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

María Isabel Sánchez Vegara

Spisovatelka a editorka, autorka naučné literatury pro děti.

Jiří Šalamoun

Narozen 17. 4. 1935 v Praze, zemřel 31. 3. 2022. Kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů a animovaných filmů, výtvarný pedagog, básník.

Gustav Salač

Zemřel v červenci 1996. Učitel a autor učebnic z oboru gastronomie a stolničení.

Gaius Crispus Sallustius

Římský historik a politik.

František Šamalík

František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....

František Erik Šaman

Narozen 13.2.1889 v Josefově, zemřel 18.1.1942 v Praze. Úředník, romanopisec, dramatik, autor knih pro mládež a rozhlasových her, reportér.

Satjá Saí Baba

Satja Sáí Bába byl indický guru. Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů.

Sára Saudková

Sára Saudková za svobodna Šárka Směšná je česká fotografka, spisovatelka a bývalá manažerka fotografa Jana Saudka. Fotografuje od roku 1999. Se synem Jana Saudka Samuelem má čtyři děti – Sáru, Samuela, Jana a Oskara. Žijí v Praze - Hlubočepích, Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Právě na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo, neboť považovala jeho styl za originální. Chtěla se s ním setkat a tak se rozhodla napsat mu dopis. K jejich setkání došlo v roce 1991. Tehdy jsem za ním přišla s přáním podat mu ruku a poděkovat. No a já přišla a už jsem zůstala, řekla Sára v rozhovoru pro Studentský list. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Po technické stránce se jedná hlavně o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její počáteční tvorba byla ovlivněna tvorbou Jana Saudka, u kterého – jak sama říká – se vyučila, neboť není lepší školy. Postupně si našla svůj vlastní, velmi výrazný styl. Věnuje se výhradně volné tvorbě – inscenovanými fotografiemi dokumentuje vztahy mezi muži a ženami – loučení a čekání a to mezi tím: lásky, touhy nebo osamění. Její fotografie jsou velmi hravé, s erotickým nábojem. Píše též knihy - pro děti Půlnoční pohádky , pro dospělé: autobiografická knížka Ta zrzavá , o krizi úspěšného muže středního věku Zpocená záda , temný kriminální román Déšť . Věnuje se v nich dramatickým vztahům, rafinovaným zápletkám a napínavým příběhům. Píše velmi živým a strhujícím jazykem.

Petr Samšuk

Ing., manažer, elektroinženýr, bývalý spolumajitel firmy Computer Press, autor prací z oboru výpočetní techniky, též hudebník.

Marjane Satrapi

Marjane Satrapiová je v Íránu narozená francouzská komiksová kreslířka, ilustrátorka, režisérka animovaných filmů a autorka dětských knih. Marjane vyrůstala v Teheránu v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Rodiče ji v roce 1983, když jí bylo čtrnáct, poslali do Vídně, aby ji ochránili před íránským režimem. Ve Vídni žila během středoškolských studií. O čtyři roky později se vrátila do Teheránu, kde studovala visuální komunikaci, magisterský titul získala na Universitě v Teheránu. Roku 1994 emigrovala do Francie, v současné době žije v Paříži, kde pracuje jako ilustrátorka a autorka dětských knih. Ze strachu před násilným íránským režimem do Íránu doposud nejela. Její profesionální kariéra začala, když potkala Davida B., francouzského komiksového kreslíře. Hlavně ve svých raných dílech používala styl podobný jeho dílům. Celosvětovou popularitu jí přinesly její autobiografické komiksy Persepolis a Persepolis 2, které popisují její dětství v Íránu a dospívání v Evropě. Persepolis byl přepracovaný do stejnojmenného animovaného filmu, který byl uvedený na Filmovém festivalu v Cannes a s filmem Still Light od Carlose Reygadose se podělil o speciální cenu poroty. Film režírovala a psala spolu s Vincentem Paronnaudem, ve francouzské verzi jej namluvily např. Catherine Deneuve nebo Danielle Darrieu, v angličtině byl uveden s hlasy Seana Penna a Iggyho Popa.

Jean Sasson

Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.

Alexandra Salmela

Slovenská spisovatelka žijící ve Finsku. V Praze vystudovala finskou filologii, píše povídky, pohádky a dramata.

Alena Šafránková

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Vladimir Šadek

Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.

Svjatoslav Vladimirovič Sacharnov

Ruský prozaik, autor knih pro děti.

Pavel Satrapa

Pavel Satrapa je vysokoškolský pedagog, autor knih o IPv6, programování, webu a Linuxu. Přispívá články na Lupa.cz a Root.cz. V letech 1983 až 1988 vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí na Technické univerzitě v Liberci . Působil zde jako vedoucí katedry aplikované informatiky na Fakultě mechatroniky, nebo vedoucím týmu na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky. V únoru roku 2018 se stal prorektorem pro informatiku na TUL.

Karel Šašek

Hans Sachs

Hans Sachs byl německý meistersinger, básník, dramatik, původním povoláním obuvník. Hans Sachs se narodil 5. listopadu 1494 do rodiny krejčovského mistra Jörga Sachse. V rodném Norimberku nejdříve navštěvoval latinskou školu, roku 1509 pak vstoupil do učení k obuvnickému mistrovi. Po vyučení roku 1511 se na pět let „vydal do světa“, jak tomu tehdy bylo u tovaryšů zvykem . Během vandru se mj. dostal na dvůr císaře Maxmiliána I. v Innsbrucku, což patrně výrazně ovlivnilo jeho rozhodnutí stát se meistersingerem. V Mnichově kvůli tomu vstoupil do učení k Lienhardu Nunnenbeckovi, tkalci ložního prádla. V roce 1516 se definitivně usadil v Norimberku a zůstal ve městě až do konce života. 1. září 1519 se oženil s Kunigunde Creutzerovou . Po její smrti se 2. září 1561 oženil znovu s mladou vdovou Barbarou Harscherovou. Z prvního manželství měl pět dcer a dva syny, ale všichni zemřeli dříve než Sachs. S druhou manželkou přišlo do domu šest dětí. Velmi záhy po zveřejnění Lutherových tezí vyjádřil Sachs sympatie s kázáním a učením německého reformátora, jehož podpořil též v některých svých spisech, např. v básni Wittenberský slavík z roku 1523. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Sachs na anglické Wikipedii.

Gerti Samel

je spoluzakladatelkou časopisu Cosmopolitan a je vedoucí redaktorkou pro oblast medicíny, welness a fitness. Ve svých článcích se zabývá celostními léčebnými systémy a snaží se je propojit se západní medicínou. Tibetskými léčebnými metodami se zabývá již léta, texty překládá ze starých textů s pomocí svého učitele tobetské medicíny dr.Namgyala Quasara.

František Šamberger

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Emília Šándorová

Slovenská autorka praktických příruček pro ženy.

Charlene Sands

Spisovatelka romancí. Vyprávění příběhů bylo vždy nedomyslitelnou součástí života Charlene Sandsové. Vzpomíná si na magické podvečerní okamžiky, kdy jako ještě malá dívenka sedávala vedle otce a prosila ho, aby jí vyprávěl své příběhy. Jeho představivost a smysl pro gradaci příběhu ji nesmírně bavily a také se k nim později vracela. Když pak byla větší, otcovy příběhy a poezii si už četla sama. Otcova tvorba ji inspirovala k tomu, že se sama pustila do psaní. Charlene vždycky milovala dobrodružné romány, ve kterých hrdinové a hrdinky cestují po v nejrůznějších koutech země, překonávají nesčetné překážky, aby nakonec našli cestu k pravé lásce. Takových knih sama přečetla nespočet a seznam jejích oblíbených autorů stále roste. Když konečně sebrala odvahu čelit počítačové technice, pustila se sama do psaní knih. O žánru ani na chvíli nezapochybovala. Už to, že se zamilovala a vdala za svou středoškolskou lásku, jasně ukazuje, že je romantickou autorkou, která věří ve šťastné konce a píše milostné příběhy, které potěší. Charlena začala psát v roce 1995 a první knihu jí publikovali v roce 1998. K dnešnímu dni vydala v nakladatelství Harlequin přes třicet titulů, především v edicích Desire a Historická romance.

Catherine Salembier

Francouzská autorka knih pro děti.

Alfonso Santamarina

Aleš Šatánek

Narozen 1930. Doc., MUDr., CSc., lékař, odborník v pedagogice a didaktice, vědeckovýzkumný pracovník .

Alena Šarounová

PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, působí na katedře didaktiky matematiky MFUK, práce z oboru.

Wolfgang Sawallisch

Wolfgang Sawallisch byl uznávaný německý dirigent a klavírista, který se proslavil interpretací romantického hudebního repertoáru, zejména děl Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta. Během své slavné kariéry působil Sawallisch jako hudební ředitel několika prestižních institucí, mimo jiné v letech 1971-1992 v Bavorské státní opeře v Mnichově. V letech 1960 až 1970 byl také hlavním dirigentem Vídeňských symfoniků a později se v letech 1993 až 2003 ujal role hudebního ředitele Filadelfského orchestru.

Volodymyr Ìvanovyč Savčenko

Ukrajinský inženýr mikroelektroniky, spisovatel scifi.

Václav Šašek

PhDr. Václav Šašek je český dramaturg a filmový scenárista. Jeho práce je spojena především s československým filmem tzv. české nové vlny 60. let 20. století. Do Filmových studií Barrandov nastoupil roku 1960, do tvůrčí skupiny Šebor – Bor. Jeho první realizovaný film jakožto dramaturga byl Černý Petr režiséra Miloše Formana. Poté začal psát i scénáře. Mezi nejdůležitější filmy, ke kterým napsal scénář patří Intimní osvětlení, na kterém spolupracoval s Jaroslavem Papouškem. Za scénář k filmu Helimadoe, který vychází ze stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka, obdržel v roce 1994 Českého lva.

Tim Saunders

Britský vojenský historik.

Sally Salminen

Narodila sa na Alandských ostrovoch, pracovala ako slúžka vo Švédsku. Neskôr sa presťahovala do USA, kde napísala svoj najslávnejší román Katrina, ktorý bol preložený do viac ako 20 jazykov. Zomrela v Kodani.

Sakyong Mipham

Buddhista, vůdce Shambhaly - celosvětové sítě meditačních center, syn Chögyam Trungpy.

Sa-skya Paṇḍi-ta Kun-dga' Rgyal-mtshan

Tibetský teolog, diplomat, autor erudovaných teologických traktátů.

Romain Sardou

Romain Sardou je francouzský spisovatel, žije ve Švýcarsku v Neuchâtelu. Jeho babička Gertruda Finková je narozena v Příšovicích. Pochází z umělecké rodiny, jeho otcem je zpěvák Michel Sardou a dědečkem herec Fernand Sardou.

R. A Salvatore

Robert Anthony Salvatore je spisovatel sci-fi a fantasy literatury. Je známý svými romány Forgotten Realms a Star Wars. Robert Salvatore se narodil ve městě Leominster ve státě Massachusetts. Během studia na Fitchburg State College se začal zajímat o literaturu. Během studia na vysoké škole mu kamarád dal knihu Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena, který ho částečně ovlivnil. Dokončil Bachelor of Science Degree in Communications a vrátil se ke studiu Bachelor of Arts in English. Roku 1982 napsal rukopis nazvaný Ozvěny čtvrté magie . Proslavil se několika sériemi knih o světě Forgotten Realms a později také díky sáze Demon Wars a dvěma knihám Star Wars. Jedním z jeho oblíbených hrdinů je temný elf Drizzt Do'Urden, který bojuje za to, čemu věří že je správné, což je v protikladu ke stereotypům temných elfů. Kromě novel napsal příběhy pro video hry Forgotten Realms: Demon Stone na PS2, Xbox a PC. Spolupracoval s designovým týmem ve Stormfront Studios. Hra byla uvedena na Atari a byla nominována na ceny Academy of Interactive Arts & Sciences a BAFTA. Salvatore je také na seznamu bestselerů New York Times Best Seller list.

Pavel Šamšula

Narozen 19.1.1943 v Příbrami. PaeDr., CSc., vysokoškolský pedagog na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty UK, věnuje se didaktice výtvarné výchovy, práce z oboru.

Paul Anthony Samuelson

Paul Anthony Samuelson byl americký ekonom. Jako první Američan získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii, neboť podle Švédské královské akademie „udělal více, než kterýkoli jiný současný ekonom, aby zvýšil úroveň vědecké analýzy v ekonomické teorii“. Ekonomický historik Randall E. Parker ho nazval „otcem moderní ekonomiky“ a The New York Times ho považoval za „nejvýznamnějšího akademického ekonoma 20. století“. Samuelson byl pravděpodobně nejvlivnějším ekonomem druhé poloviny 20. století. V roce 1996, když mu byla udělena Národní medaile za vědu, která je považovaná za nejvyšší americké vědecké vyznamenání, ocenil Samuelsena prezident Bill Clinton za jeho „stěžejní příspěvky do ekonomické vědy“ za 60 let. Samuelson považoval matematiku za „přirozený jazyk“ pro ekonomy a výrazně přispěl k matematickým základům ekonomiky svou knihou Základy ekonomické analýzy. Byl autorem nejprodávanější učebnice ekonomie všech dob: Economics: An Introductory Analysis, poprvé publikované v roce 1948. Byla to druhá americká učebnice, která se pokusila vysvětlit principy keynesiánské ekonomiky. Nyní má své devatenácté vydání s prodanými téměř 4 miliony kusy ve 40 jazycích, včetně ruštiny, francouzštiny, čínštiny, slovenštiny, češtiny, hebrejštiny nebo arabštiny. James Poterba, bývalý vedoucí ministerstva hospodářství MIT, poznamenal, že Samuelson ve své knize „zanechává obrovské dědictví jako vědec a učitel, jako jeden z gigantů, na jejichž bedrech stojí současní ekonomové“. V 16 letech nastoupil na Chicagskou univerzitu a v době Velké hospodářské krize získal doktorát z ekonomie na Harvardu. Po dokončení studia ve 25 letech se stal asistentem profesora ekonomie na Massachusetts Institue of Technology a řádným profesorem ve věku 32 let. V roce 1966 byl jmenován profesorem institutu . Svou kariéru strávil na MIT, kde se podí...

Miloš Sádlo

Miloš Sádlo byl významný český violoncellista, uznávaný pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 13. listopadu 1912 v Praze, o hudbu se začal zajímat již v raném věku a své vášni se věnoval s velkým nasazením. Sádlo studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole Pražské konzervatoře pod vedením svého otce Karla Pravoslava Sádla, který byl rovněž významným violoncellistou.

Milan Salajka

Milan Salajka byl český teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, publicista, překladatel z němčiny, novinář, redaktor, editor a ekumenický pracovník. Dětství prožil ve slezském Bohumíně , po polské okupaci Těšínska se rodina přestěhovala do Moravské Nové Vsi . Středoškolské vzdělání získal na Reálném gymnáziu v Hodoníně , po skončení války v letech 1945–1947 studium dokončil a maturitní zkouškou uzavřel na Reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studoval filozofii a český jazyk, v roce 1949 přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, kde roku 1952 absolvoval a nato byl svou církví v témže roce vysvěcen na kněze patriarchou Dr. Františkem Kovářem. Po následném vypovězení z asistentského místa na fakultě odešel do duchovní správy. Do roku 1968 působil jako farář v diasporních náboženských obcích se sídlem v Třešti, Hrušovanech u Brna a na Starém Brně, poté byl ustanoven do Prahy-Žižkova a nakonec jako duchovní do Prahy-Holešovic. V roce 1953 se oženil s Evou roz. Hlaváčkovou; děti Martin , Karel , Milena . Zimní semestr roku 1968 strávil studiem v Ženevě pro svou doktorskou a pozdější habilitační práci o ekumenismu. V letech 1968–1990 byl na HČBF postupně odborným asistentem , docentem , profesorem praktické teologie a ekumenismu , současně suplentem pro obor církevního práva. Voleným děkanem Husovy československé bohoslovecké fakulty byl v letech 1976–1989; následně působil do roku 1999 jako profesor na Husitské teologické fakultě, inkorporované do svazku Univerzity Karlovy. Po odchodu do důchodu od roku 2002 až do své smrti v lednu 2012 přednášel na Vyšší odborné škole Husův institut teologickýc...

Michal Šanda

Michal Šanda je český básník, prozaik a dramatik. Narodil se u sv. Apolináře, dětství prožil na pražském Smíchově. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy vystřídal řadu zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu. Věnuje se i ediční práci a kulturní publicistice, byl šéfredaktorem časopisu Dobrá adresa. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Před vánočními svátky 2012 jako jeden z prvních na svých webových stránkách zveřejnil veškerou svou tvorbu k volnému stažení jak ve formátu PDF, tak jako Ebooky. V prosinci 2013 získal ocenění Zlaté pero Ondřeje Pavelky za divadelní hru Sorento. Povídková kniha Hemingwayův býk byla nominována na cenu Magnesia Litera 2019.

Marie-Jean Sauret

Francouzský psycholog a psychoanalytik.

Margit Sandemo

Margit Sandemo se narodila 23. dubna 1924 na farmě ve městě Lena v Norsku. Jejím otcem byl básník Anders Underdal - nemanželský syn slavného norského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Bjørnstjerneho Bjørnsona. Margitina matka byla švédská hraběnka Elsa Reuterskiöld jejímž rodem prošlo na 800 králů a 112 císařů a její rod sahá až do roku 350 před kristem. O svůj titul ovšem přišla, když si vzala "neurozeného" Anderse Underdala. Underdal koupil farmu, kam se přestěhovali a měli 5 dětí, Margit jako druhou nejstarší. Manželství se v roce 1930 rozpadlo, matka se vrátila zpět do Švédska a spolu s ní i děti. Margit nikdy neměla se svým otcem dobré vztahy. Během německé okupace Norska za II. světové války Underdall otevřeně podpořil nacisty a to mu nikdy neodpustila. Jak malá navštěvovala 9-ti letou školu pro dívky, později navštěvovala různé noční školy. Měla nadání na umění - malování, zpěv, hraní. Ale neměla v plánu stát se autorkou románů. Do věku osmi let žila spokojené dětství, než se stala čtyřikrát obětí znásilnění. O tom však promluvila až ve věku 60-ti let. V roce 1946 se vdala a porodila tři syny. Svůj první román Tři ctitelé napsala ve svých čtyřiceti. Slavnou ságu prokletých začala psát v roce 1981 a první díl ze 47 - Morová rána vyšel v roce 1982. Dále napsala 15-ti dílný román Häxmästaren a 20-ti dílný fantasy román Legenden om Ljusets rike . Na začátku roku 2010 dokončila autobiografii Livsglede. Autorka zemřela 1. září 2018

Marcel Safír

Marcel Safír, Narozen 3.7.1912 v Tarcalu , zemřel 20.10.1978 v Jablonci nad Nisou, pohřben v Kfar Saba, Izrael. Lesník, umělecký fotograf, publikace z oboru entomologie. Marcel Safír se narodil ve vesnici Tarcal v Maďarsku. Český lesnický odborník a fotograf, který působil v letech 1945-1978 na lesním závodě v Jablonci nad Nisou, byl vynikajícím přírodovědcem a pozorným fotografem přírody, zejména hmyzu a pavouků. Napsal mnoho článků do časopisů a poutavé knihy o přírodě. Přispíval do časopisu Květy, Živa a několika zahraničních titulů. V roce 1963 mu vyšla kniha Svět hmyzu, v roce 1967 se podílel na vydání knihy Lovy beze zbraní a v letech 1976 a 1986 vydal zajímavou knihu Hmyz je docela jiný. Zemřel 20. října 1978 v jablonecké nemocnici, ale pohřben je v Izraeli ve městě Kfar Saba. V nakladatelství Albatros vyšla posmrtně jeho knížka pro děti nazvaná Čertík a jeho svět.

Leoš Šatava

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

José Saramago

José de Sousa Saramago byl portugalský spisovatel, dramatik a novinář; dosud je jediným portugalským nositelem Nobelovy ceny za literaturu . Slávy se dočkal až ve zralém věku. Po karafiátové revoluci, která v roce 1974 po 50 letech svrhla Salazarovu diktaturu, pracoval jako novinář, ale kvůli nespokojenosti s politickým vývojem v zemi se rozhodl plně se věnovat literární dráze. V roce 1980 publikoval román Levantado do Chão, který jej v Portugalsku proslavil. Pozornost mezinárodního publika na sebe upoutal v roce 1982, když vyšla kniha Memorial do Convento, která mu vynesla ocenění portugalského PEN klubu. Saramago se narodil chudým rolníkům Josému de Sousovi a Marii de Piedade v Azinhaze, malé vesnici v portugalské provincii Ribatejo několik stovek kilometrů na severovýchod od Lisabonu. Saramago, portugalské slovo pro divokou ředkvovitou rostlinu , byla přezdívka otcovy rodiny a nedopatřením bylo připsáno do matriky. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Lisabonu, kde otec začal pracovat jako policista. Po několika letech zemřel Josého o dva roky starší bratr Francisco. Ačkoli byl José vynikající žák, nemohla si rodina dovolit vydržovat jej na studiích. Ve 12 letech se tedy šel vyučit automechanikem. Součástí dělnické přípravy byly kupodivu i kurzy francouzštiny a literatury. Učebnice probudily v mladíkovi, který brzy začal trávit volný čas v knihovně, velkou vášeň pro literaturu. Zpočátku pracoval jako automechanik, později se stal úředníkem a v 50. letech zužitkoval znalost francouzštiny a začal se živit jako překladatel francouzské literatury. V té době se začal přátelit s předními spisovateli své země. V 60. letech působil rovněž jako literární kritik. Na vlastních knihách však nepracoval, protože neměl chuť vypořádávat se s režimní cenzurou. V roce 1944 se oženil s písařkou Ildou Reis. O tři roky později se narodilo jejich jediné dítě, dcera Violante, a Saramago vydal svou prvn...

Jiří Šavlík

MUDr. Jiří Šavlík, CSc. je lékařem psychosomatické poradny Fakultní polikliniky v Praze. Psychosomatikou se zabývá od r.1970.

Jiří Šalamoun

Jiří Šalamoun je český výtvarník, ilustrátor, autor kreslených filmů a plakátů. Jeho známým dílem je kreslený Maxipes Fík. Kromě knihy se podílel i na animovaném seriálu, uváděném zejména v televizní sérii večerníčků. Otec Jiřího Šalamouna byl pedagogem na zemědělské akademii. Rodina bydlela v Kouřimské ulici na Vinohradech. Za války zažil deportace svých židovských přátel a bombardování Prahy. Roku 1990, 1991 a 1997 vedl letní třídu kreslení a ilustrace na Internationale Sommerakademie, Salzburg, roku 1992 vyučoval na Miami University, Oxford. V letech 1990-2003 vedl ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1992 byl jmenován profesorem. Od roku 1990 je členem SČUG Hollar. Spolu se Zdeňkem Mézlem měl v době normalizace možnost navštívit jinak nepřístupné sbírky Schwarzenbergů na Zámku v Českém Krumlově a studovat autentické kostýmy a zbraně z 18. století i středověké ilustrace v tamní knihovně.

David Safier

Německý spisovatel.

Dagmar Šafránková

Narozena 1963 v Klatovech. Vysokoškolská učitelka pedagogiky a didaktiky, práce z oboru.

Consuelo de Saint-Exupéry

Consuelo de Saint-Exupéry byla salvadorsko-francouzská spisovatelka a umělkyně. Byla provdaná za francouzského spisovatele a aristokrata Antoine de Saint-Exupéry, pro kterého byla jeho velkou múzou. V jeho nejslavnější knize Malý princ je zobrazena postavou Růže. Narodila se 10. dubna roku 1901 v městečku Armenia v Salvadoru. Její otec byl bohatý obchodník s kávou. Vyrostla tedy v bohatství a luxusu. Kvůli jejímu astmatu byla otcem poslána studovat do Ameriky, do San Franciska. Později studovala také v Mexiko City a Francii. Její první manželství bylo s mexickým armádním kapitánem Ricardem Cárdenasem, kterého potkala v USA. Jejich manželství skončilo oficiálně rozvodem, byť Consuelo často lhala, že Ricardo padl v bojích mexické revoluce. Rozvedené ženy byly v minulosti stigmatizovány společností, takže bylo výhodnější být vnímána jako vdova než rozvedená žena. Ve Francii poté potkala, a poté si vzala Enrique Gómez Carrillo, guatemalského spisovatele, diplomata a žurnalistu. V roce 1927 se po jeho smrti usídlila v residenci v Buenos Aires. V roce 1931 potkala francouzského aristokrata, umělce, spisovatele a průkopnického pilota Antoine de Saint-Exupéry, který z ní udělal hraběnku. V té době byla jednou rozvedená, jednou ovdovělá salvadorská spisovatelka a umělkyně, která byla známá jako šibal posednutý bohémským duchem. Saint-Exupéry byl očarován touto maličkou ženou. Hodně od ní odcházel, a poté se zase vrátil. Byla také jeho múzou, ale i zdrojem jeho úzkosti. Jejich manželství ale nebylo úplně ideální. Saint-Exupéry hodně cestoval, a podle jeho biografií měl hodně mimomanželských afér. Hlavně s Francouzkou Hélène de Vogüé , známá jako Nelly, nebo Madame B. Consuelo měla také hodně afér. Po zmizení manžela v roce 1944 se rozhodla napsat memoár svého života, který poté uložila do zamčeného kufru ve svém domě. Dvě dekády po její smrti v roce 1979 naš...

Charles Henri Sanson

Charles-Henri Sanson de Longval byl francouzský kat pocházející z rodiny, kde se toto povolání dědilo po několik generací. Sanson během svého působení v Paříži vykonal téměř 3000 poprav a to především v období Velké francouzské revoluce. Mezi významné osobnosti, které popravil, patřili např. král Ludvík XVI., Charlotta Cordayová, Georges Danton či Maximilien Robespierre. Pradědeček Charlese-Henri Sansona byl, podle publikovaných pamětí rodiny Sansonů, vojákem královské armády. Jedné noci byl při jízdě na koni zasažen bleskem. Pomoc našel v blízkém domě hlavního pařížského popravčího Pierra Jouanna, o jehož povolání neměl tušení až do chvíle, kdy se zasnoubil s jeho dcerou. Po Jouannově smrti byl, jako jediný mužský člen rodiny, jmenován oficiálním pařížským katem. Jelikož byla funkce popravčího dědičná, byli i jeho potomci povinováni vykonávat toto povolání. Charles-Henri byl čtvrtou generací Sansonů, kteří toto povolání vykonávali. Nejdříve se však k rodinnému podniku stavěl s odporem a raději se věnoval studiu medicíny na škole v Rouen, kde dosahoval dobrých výsledků. Bohužel, identita jeho rodiny byla vyzrazena a Sanson byl donucen studium ukončit. Následně byl vzděláván v soukromí. Sanson působil jako pomocník kata již od svých 15 let. 28. března 1757 asistoval při popravě Roberta-Francoise Damiense, který byl odsouzen k rozčtvrcení koňmi za to, že se neúspěšně pokusil zavraždit krále Ludvíka XV. Před samotným rozčtvrcením byla Damiensovi podle rozsudku popálena ruka sírou, žhavými kleštěmi odtrhnuty kusy masa a do ran mu byla vlita horká směs smůly, oleje, vosku a olova. K samotnému roztrhání byli vybráni armádní koně, kteří se nehodili k tahu a proto se jim nepodařilo odtrhnout Damiensovi končetiny a ten tak nepřiměřeně dlouho trpěl, což pobouřilo přihlížející dav. Charles-Henri Sanson si vyžádal svolení zmírnit trýznění odsouzeného naříznutím šlach, po kterém byl Damiens konečně roz...

Catherine Saunders

Autorka dětské literatury, též knihy o jízdě na koni.