Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 14856 záznamů
Michail Aleksandrovič Šolochov
Michail Alexandrovič Šolochov byl sovětský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Více od autora
Felix Slováček
Felix Slováček je uznávaný český klarinetista, saxofonista, dirigent a skladatel, který se zasloužil o rozvoj klasické i populární hudby v České republice. Narodil se 23. května 1943 ve Zlíně a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Slováček studoval na konzervatoři v Ostravě a později na Akademii múzických umění v Praze. Díky svému hudebnímu nadání vystupoval s různými orchestry a soubory doma i v zahraničí.
Více od autora
Anna Sedlmayerová
Anna Sedlmayerová byla česká spisovatelka. Narodila se jako Anna Jungwirthová v rodině lesního ve schwarzenberských lesích Vojěcha Jungwirtha a jeho manželky Boženy , rozené Baltové. Budoucí spisovatelka vyrůstala nejprve v myslivně rodném Vraníně, odkud chodila do školy do Štěpánovic. V roce 1921 se rodina přestěhovala na samotu Holickovna Do školy a poté do gymnázia chodila v Třeboni, kde v roce 1930 maturovala. V roce 1932 se provdala a žila v Praze–Hostivaři, do Prahy se její rodiče přestěhovali v roce 1938. V roce 1946 se s manželem přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde se stala úspěšnou spisovatelkou. Pro nesouhlas se vpádem cizích vojsk do Československa v roce 1968 byla v roce 1970 vyloučena z KSČ a nemohla publikovat. Od roku 1991 žila v jihočeském Tourově, kde zemřela. Je pohřbena na starém hřbitově v Třeboni. Od sňatku v roce 1932 žila v Hostivaři, manžel Karel byl úředník. Odsud se v roce 1946 přestěhovala do Ústí nad Labem. Po roce 1945 publikovala v denících a časopisech Práce, Květy, Tvorba, Besedy venkovské ženy, Rudé právo, Vlasta, Literární noviny, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda . Romány Anny Sedlmayerové sloužily jako náměty rozhlasových her rozhlasového studia Ústí nad Labem , Každé jaro pampelišky , Neznámá z Labe podle románu Pomozte mi, Terezo! , Vražda bez paragrafů , Zelené pastely Román Dům na zeleném svahu zdramatizoval Vojtěch Cach a v roce 1947 hru uvedlo divadlo v Teplicích; následně byla uvedena i v Praze....
Více od autora
Rudolf Steiner
Rudolf Steiner – 30. března 1925, Dornach u Basileje, Švýcarsko) byl rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. Byl zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurytmie. Rudolf Steiner se narodil jako syn železničního úředníka, dostalo se mu římskokatolického křtu a jako chlapec ministroval v katolickém kostele v Neudörflu. Od 11 let studoval na vídeňském reálném gymnáziu ve Wiener Neustadtu, kde v roce 1879 maturoval. Zajímala ho hlavně matematika a deskriptivní geometrie, soukromě studoval latinu a řečtinu a četl Kanta. Roku 1879 se zapsal na Vysoké učení technické ve Vídni s úmyslem stát se inženýrem. Již v osmi letech se u něho, podle jeho slov, objevily jasnovidné schopnosti. Tím se mu prý otevřela možnost "žít od toho okamžiku s duchovními bytostmi přírody". Na cestách do Vídně se seznámil s Felixem Koguzkim, formálně nevzdělaným, ale duchovně založeným bylinkářem, který Steinerovi ukázal "instinktivní vědění pravěku". Také se tehdy setkal s osobou, jejíž jméno nikdy nezveřejnil, nazýval ji Mistr, a ten Steinera zasvěcoval do spirituálního obrazu světa. Zároveň ho tento Mistr přivedl na myšlenku prosadit tento způsob nazírání na svět v západním světě. Ve Vídni docházel mezi umělce a vzdělance a diskutoval zde s představiteli kultivovaného katolicismu o reinkarnaci a christologii. S argumentací katolických teologů byl nespokojen, nesouhlasil s jejich popíráním možnosti reinkarnace. Jeho učitel, literární historik Karl Julius Schröer ho seznámil s pracemi Johanna Wolfganga von Goetha a Steiner se podílel na vydávání jeho spisů. Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza. Vysvětloval tímto pojmem skutečnost, že v přírodě se vše živé vyvíjí, nic nezůstává tak jak to Bůh kdysi stvořil. Nevědomky na tuto ideu navazoval svou prací Charles Darwin. Profesor Schröer dopo...
Více od autora
Orchestra Ladislav Štaidl
Orchestra Ladislav Štaidl , vedený českým skladatelem, aranžérem a dirigentem Ladislavem Štaidlem, byl významným souborem české hudební scény. Sám Ladislav Štaidl byl významnou osobností československé populární hudby, zejména od 60. let 20. století. Spolupracoval s celou řadou známých českých umělců a během své kariéry se významně podílel na formování zvuku české populární hudby. Jeho orchestr doprovázel mnoho slavných zpěváků, včetně Karla Gotta, nejslavnějšího zpěváka české populární hudby. Všestrannost orchestru umožňovala provádět širokou škálu hudby, od popu až po úpravy vážné hudby, a byl známý také svou prací na filmové hudbě a televizních pořadech."," a "4" zde nejsou uvedeny, je zřejmé, že Orchestra Ladislav Štaidl měl plodnou tvorbu a zanechal trvalý vliv na kulturní krajinu české hudby.
Více od autora
Karel Šiktanc
Karel Šiktanc je český básník, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel. Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic - sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání . V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004. V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy. Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo nakladatelství Karolinum v letech 2001–2004: Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého
Více od autora
Jan Skácel
Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....
Více od autora
Irving Stone
Irving Stone, vlastním jménem Irving Tennenbaum byl americký spisovatel, známý hlavně svými biografickými romány historických osobností. Založil několik literárních spolků, například Academy of American Poets v roce 1962. V roce 1953 bylo zfilmovány jeho dílo z roku 1950 The President 's Lady s Charltonem Hestonem v roli Andrewa Jacksona a Susan Haywardovou jako rachel Donelson Jacksonovou. O tři roky později, v roce 1956 vznikl film Žízeň po životě podle jeho stejnojmenné knihy z roku 1934, s Kirkem Douglasem jako Vincentem Van Goghem. Asi nejznámější je filmová adaptace Stoneovy knihy Agonie a extáze . Charlton Heston tentokrát hrál Michelangela, papeže Julia II. ztvárnil Rex Harrison. Některé vybrané biografické romány: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irving Stone na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Alois Vojtěch Šmilovský
Alois Vojtěch Šmilovský byl český spisovatel a gymnazijní učitel. Narodil se v rodině obchodníka v Mladé Boleslavi, kde získal základní vzdělání a začal navštěvovat místní piaristické gymnázium. Ve studiu pokračoval v Praze, kde pak vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po vystudování fakulty nastoupil v roce 1860 na gymnázium do Klatov jako suplující profesor, řádným profesorem se stal až po osmi letech po složení zkoušek profesorské způsobilosti v českém jazyce a přírodopise. Jeho žákem byl Jaroslav Vrchlický. V Klatovech založil pěvecký spolek Šumavan, pro který psal libreta, napsal i několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. V roce 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde od roku 1874 působil jako suplent i Alois Jirásek. Od roku 1877 působil jako školní inspektor na Litomyšlsku a Poličsku. Zemřel 20. června 1883 v Litomyšli. Alois Vojtěch Šmilovský byl také učitelem Karla Klostermanna.
Více od autora
Josef Svátek
Narozen 24.2.1835 v Praze, zemřel 9.12.1897 v Praze. Novinář, historické prózy a romány.
Více od autora
William Saroyan
William Saroyan byl americký prozaik, básník a dramatik arménského původu. Saroyan se narodil v Kalifornii emigrantům z Arménie. Po smrti otce byla jeho matka nucena kvůli špatné situaci dát své čtyři děti do sirotčince. Saroyan se domů vrátil až v roce 1916. Zde Saroyan absolvoval základní školu a dále již nestudoval. Své první literární pokusy začal mladý Saroyan posílat do anglické přílohy bostonského časopisu Arménů Hairenik . Podepisuje se tehdy jako Sirak Goryan – Sirak bylo tehdy častým jménem v jeho příbuzenstvu a Goryan je jméno arménského spisovatele. William Saroyan se, stejně jako jeho hrdinové, celý život potýkal s finančními problémy, které byly způsobeny jeho účastí v různých hazardních hrách, ale i dobročinných akcích. Roku 1940 odmítl Pulitzerovu cenu – údajně proto, že měl nedůvěru v umělecká ocenění. Saroyan byl dvakrát ženatý a měl dvě děti.
Více od autora
V. V Štech
Byl synem spisovatele a dramatika Václava Štecha. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1904–1910 dějiny umění , historii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910. Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu. V letech 1910–1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1918 byl členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916–1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství F. Topič. V letech 1924–1930 přednášel nauku o slohu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent. Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění AVU. V letech 1931–1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech. Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na AVU v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Českým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v Československé televizi .
Více od autora
Zdeněk Šmíd
Zdeněk Šmíd byl český spisovatel, známý zejména svými humoristickými knihami. Vystudoval gymnázium v Domažlicích , ruštinu na pedagogické škole v Plzni a dějepis a český jazyk na Univerzitě Karlově v Praze . Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v Karlových Varech, před úmrtím žil v Praze. Začátkem sedmdesátých let byl členem hudební skupiny Bochovští Plavci, se kterou se s úspěchem účastnili i sokolovské Porty. Na jejich vystoupeních byly čteny příběhy z lodního deníku, kde byla použita křestní jména členů kapely. Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách, v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na Slovensku, bylo přijato stejně vřele. Na konci 90. let se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování — beletrizovaných cestopisů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea. Napsal rovněž – zejména po roce 1989 – řadu románů inspirovaných česko-německými vztahy v českém pohraničí před a po druhé světové válce ; román Cejch byl příznivě hodnocen literární kritikou a v roce 2002 v ústeckém Činoherním studiu zdramatizován jako Les divokých sviní, o jedenáct let později pak také v Západočeském divadle v Chebu pod původním názvem Cejch. Zemřel na infarkt myokardu při tzv. šnorchlování na Seychelách....
Více od autora
František Sokol Tůma
František Sokol-Tůma , byl český spisovatel, novinář a dramatik. Narodil se v rodině Jakuba Tůmy a Josefy Tůmové-Wytejčkové. Měl šest sourozenců: Jána , Antonii , Josefa , Emanuela , Marii a Vojtěcha . 4. 3. 1879 se oženil s Barborou Novákovou . 11. 3. 1876 se mu ještě před svatbou narodila dcera Josefa. Začínal jako pekařský pomocník, potom se stal hercem kočovných společností pod pseudonymem Franta Tůma. Během své herecké kariéry ztvárnil celou řadu rolí, záhy začal psát také vlastní hry a režírovat. Po nezdařených pokusech o angažmá v kamenném divadle se rozhodl stát recitátorem a v této profesi byl velmi úspěšný. V roce 1893 přišel do Valašského Meziříčí, kde vydával časopis Radhošť. Po necelém roce město opustil a odešel do Ostravy, kde vydával postupně časopisy Radhošť , Ostravice, Ostravský obzor a Ostravan . Vzhledem k neúspěchu a postupnému zániku těchto periodik začal redigovat časopis Horník , což mu konečně poskytlo dostatečné finanční zajištění. Dne 24.března 1912 se na ustavující schůzi Moravského kola spisovatelů stal jeho členem. První předseda spolku V. K. Jeřábek tehdy napsal: „Vedeni ideálními snahami o povznesení citové kultury rázovitého lidu moravského, o rozkvět slovesného umění a písemnictví českého národa na Moravě, moravští spisovatelé – beletristé založili vlastní spolek. Vyšli z lidu, chtějíce mluviti k srdci lidu, podávati mu obraz jeho a zušlechťovati jej.“ Úspěšný a uznávaný jako dramatik a spisovatel začal však být až po 1. světové válce. Valašsko zůstalo jeho láskou, často se tam vracel a odehrálo se tam několik jeho prací románových i dramatických. Jiné se odehrávaly na Ostravsku, nejen na slezském venkově, ale zejména v hornickém prostředí, na které pohlížel nejen z hlediska sociálního, ale též z vypjatě českého nacionálního stanoviska, silně protiněmeckého, s varováním prot...
Více od autora
L. J Smith
Lisa Jane Smithová známá jako L. J. Smith nebo Ljane je americká autorka žijící v Bay Area v Kalifornii. LJ Smith je pseudonym. Píše knihy převážně pro mládež. Její knihy jsou různých literárních žánrů, nejčastěji však píše fantasy s prvky romance. Říká, že nejšťastnější je ve svém srubu v blízkosti národního parku Point Reyes. Psala od roku 1987 do roku 1998, kdy s psaním přestala, a znovu začala až v roce 2008. Tuto pauzu si Ljane udělala z mnoha různých osobních důvodů . Její knihy jsou kombinací stylů pro mladé i dospělé čtenáře. Věnuje se velkému množství žánrů, které se nebojí kombinovat, včetně hororu, sci-fi/fantasy a romantiky. Jejím nejúspěšnějším dílem jsou série Night World a Vampire Diaries. Napsala tři trilogie, dvě série a dva společenské romány. Dohromady více než dvě desítky knihy pro mladé a dospělé. Její knihy jsou charakteristicky plné krásných postav, lidí a nadpřirozených bytostí, většina z nich jsou mladí lidé, nebo se alespoň mladí v knize objeví. V jejích knihách můžeme obvykle najít boj temnoty a světla, zla a dobra, který se točí kolem hlavních postav, snaží se svést hrdinu na stranu temna, nakonec se hrdina znovu vzchopí a vrátí se na tu správnou stranu a stane se dobrým. Někdy je scénář knihy převrácen naruby, nebo jinak zamotaný různými variacemi s příběhem a tématem. Renka dodává : Na základě střípků informací jsem rozběhla rozsáhlé pátrání. Zjistila jsem následující: Poslední díl série Upířích deníků, který autorka opravdu napsala, je Midnight . Všechny další díly série píše tzv. ghostwriter, tedy bezejmený spisovatel, najatý vlastníkem autorských práv k sérii Upíří deníky. A světe div se, L. J. Smith tím vlastníkem není. Lisa uvádí, že před 20 lety byla mladá a naivní a podepsala smlouvu, která ji o práva na její vlastní práci připravila. Tak se stalo, že když pak přinesla svoji verzi Phantoma (opět dvojdílně Druhá ša...
Více od autora
Jiří Švejda
Jiří Švejda je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Pochází z rodiny dělníka, oba jeho rodiče byli zaměstnáni v Chemických závodech ČSSP v Litvínově. Po absolutoriu na chemické průmyslovce studoval nejprve dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, toto studium však nedokončil. Pracoval v Chemických závodech Litvínov. V roce 1975 jako provozní mistr v litvínovské chemičce napsal první román Havárie. Po jeho úspěšném přijetí a vysokém honoráři se stal profesionálním spisovatelem. Jeho romány Koncert a Požáry a spáleniště zfilmovalo filmové studio Barrandov. Romány Havárie, Hořké dny, Pán na inzerát a Okamžiky ztráty natočila Československá televize. Podle knihy Druhý dech spisovatele Václava Duška napsal scénař k filmu Křehké vztahy režiséra Juraje Herze. Při zaměstnání v letech 1975 až 1981 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Oženil se, a s manželkou Zdeňkou mají tři děti. V letech 1981 až 1985 působil jako vedoucí dramaturg skupiny Tvůrčí mládí ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1985 až 1990 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. V roce 1990 se stal ředitelem soukromého nakladatelství Dialog v Litvínově. Ve věku 38 let vstoupil do KSČ. Politicky se angažoval i po sametové revoluci. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Pak už politicky aktivní nebyl. Jeho dílo lze označit za levicově orientovanou společenskou prózu, jež byla zejména v prvopočátcích ovlivněna tvorbou jiného severočeského spisovatele Vladimíra Párala....
Více od autora
Miroslav Smotlacha
Miroslav Smotlacha byl český potravinářský chemik a popularizátor mykologie a houbaření, čestný předseda České mykologické společnosti. Narodil se v Praze-Vinohradech. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského v Praze a absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze s konečným zaměřením na chemii potravinářskou a kvasnou. Pracoval jako technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny. Miroslav Smotlacha i jeho otec František Smotlacha jsou pohřbeni na hřbitově Olšany – konkrétně na VII. hřbitově, 23 oddělení, č. hrobu 3. Houbám se věnoval již od dětství, přestože nesplnil přání svého otce a nevystudoval přírodní vědy. Od svých čtrnácti let působil v redakci časopisu českých houbařů – Mykologickém sborníku. V roce 1956, po smrti svého otce, známého popularizátora houbaření a zakladatele vysokoškolského sportu Františka Smotlachy, byl zvolen jednatelem Československé mykologické společnosti , kde aktivně působil až do své smrti. Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec. Pracoval v redakci Mykologického sborníku, po smrti RNDr. Jiřího Hlaváčka byl jeho šéfredaktorem . Rozsáhlá je jeho práce v oboru dřevokazných hub a jiných škůdců. Laboratoř dřevokazných hub v ČMS, kterou vedl, vypracovala přes deset tisíc posudků. Smotlacha tak přispěl k záchraně a opravám mnoha českých památek. Ing. Miroslav Smotlacha byl za své celoživotní dílo v roce 2005 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně, v roce 2006 byl zvolen čestným předsedou České mykologické společnosti....
Více od autora
Josef Soukal
Vysoce renomovaný bohemista a středoškolský učitel češtiny s bohatou a úspěšnou pedagogickou praxí. Mezi nejrespektovanější jeho počiny patří autorství několika řad základoškolských a středoškolských učebnic literatury a čítanek. Jeho vrcholovým dílem je pravděpodobně čtyřdílná řada Literatury pro gymnázia a Čítanek pro gymnázia. Od roku 1995 působí na pražském Gymnáziu Ústavní. Spolupracuje s CERMATem, zejména jako autor a revizor pracovních listů. Píše články pro časopis Český jazyk a literatura, je členem jeho redakční rady.
Více od autora
Klára Smolíková
Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež. Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci . Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...
Více od autora
John Sandford
Vlastním jménem John Roswell Camp, vystudoval žurnalistiku a v letech 1971 až 1978 pracoval jako nespecializovaný reportér v Miami Herald, kde se mimo jiné zabýval kriminální a drogovou problematikou, spolu se svou kolegyní a též držitelkou Pulitzerovy ceny Ednou Buchananovou. Patnáct měsíců strávil jako válečný korespondent v Koreji. Než se stal úspěšným napsal pouze dvě detektivní povídky a jednu duchařskou, která ani nebyla doposud vydána.
Více od autora
Leoš Šimánek
Leoš Šimánek je český cestovatel a spisovatel. Narodil se v Chocni a po dokončení studia stavebního inženýrství krátce pracoval v oboru, ale brzy odešel do Německa. Přes hranice se dostal díky okopírovanému razítku. Zde získal státní občanství, stejně jako v Kanadě, kde později také žil. Zpět do Československa se vrátil až v roce 1990. Zpočátku své expedice podnikal sám, později se svou manželkou a dětmi. O svých cestách napsal řadu knih, například o cestování v Austrálii, Rusku, Aljašce, Novém Zélandu a nejčastěji Kanadě. Rovněž je autorem dobrodružného románu V zajetí polární zimy. Dále také dělal turné po Česku se svými diashow. Rovněž se věnoval horolezectví, provedl například prvovýstup na třítisícovku Mount Queen Bess. Se svými dvěma přáteli rovněž provedl prvovýstup na tehdy bezejmennou dvoutisícovku, kterou pojmenovali jako Friendship Mountain.
Více od autora
Ludvík Středa
Ludvík Středa byl spisovatel, autor knížek pro děti a básník. Je autorem básnických sbírek, pohádek a příběhů pro děti, mládež i dospělé. Napsal také několik příspěvků do učebnic a divadelních her pro děti. Ludvík Středa se narodil a vyrůstal v Úpici. Jeho otec, tovární dělník, zemřel, když bylo Ludvíkovi sedm let. Matka, ochotnická herečka, se po smrti otce znovu vdala, zařídila si obchod a modistickou dílnu. Ludvík vystudoval textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí. Nastoupil jako dělník v Texlen Úpice. Při vojenské službě se dostal do Liberce, kde se později oženil a od roku 1952 žil a pracoval. Nejprve byl tkalcovským mistrem, od rok 1966 nastoupil do redakce libereckých novin Vpřed. V letech 1967–1971 studoval žurnalistiku na Střední knihovnické škole v Praze. V roce 1971 byl pro neschvalování okupace vojsky Varšavské smlouvy z redakce propuštěn a vrátil se do textilní výroby. V roce 1973 dostal infarkt myokardu a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Od roku 1984 byl kvůli srdeční chorobě v plném invalidním důchodu. Po sametové revoluci byly jeho knihy opakovaně vydávány. Zapojil se aktivně do činnosti Literárního klubu a spolupracoval s mladými autory. V roce 1992 zemřela jeho manželka. V roce 2006 spáchal sebevraždu, ke které ho dovedly zdravotní problémy i osamělý život bez jeho milované manželky a dvou synů, které přežil.
Více od autora
Karel Schulz
Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...
Více od autora
Daniel Silva
Daniel Silva je americký novinář a spisovatel špionážních románů . Hlavní hrdina Michael Osbourne: Hlavní hrdina Gabriel Allon: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Silva na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Sidney Sheldon
Sidney Sheldon, vlastním jménem Sidney Schechtel, byl americký spisovatel, dramatik a scenárista. V roce 1937 se odstěhoval do Hollywoodu, kde započal kariéru scenáristy. Na základě jeho scénářů bylo vytvořeno 23 celovečerních filmů. Zabýval se též muzikálovou tvorbou. Muzikál Římské svíce se dostal i na Broadway Theatre, což mu zaručilo úspěch. Byl třikrát ženatý, poprvé s Jane Kaufman Hardingovou , pak s herečkou a designérkou Jorjou Curtrightovou, s níž strávil přes 30 let. Po její smrti se oženil s Alexandrou Kostoffskou. Zemřel v roce 2007 na zápal plic. Za svá díla získal divadelní cenu Tony, později též ocenění Emmy za práci na seriálu Já sním o Jeannie. V roce 1947 se stal držitelem Oscara za původní scénář k filmu The Bachelor and the Bobbysoxer. Napsal celkem 18 románů. Často psal o lidech v nebezpečných situacích. Jeho hlavními hrdinkami jsou mnohdy odvážné a schopné ženy, které i přesto však mají dostatek ženskosti.
Více od autora
Petra Soukupová
Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. K povídce „Na krátko“ vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Tímto scénářem absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Scénář plánovala pod stejným názvem natočit Karin Babinská, k realizaci však nedošlo. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Litera výrazně zvýšila poptávku po knize, zatímco před jejím oceněním se prodalo kolem 2500 výtisků knihy, do konce srpna 2010 už to bylo 9776 výtisků a na začátku roku 2011 12 000 výtisků. V roce 2012 vyšla kniha Zmizet v polštině. Román Věci, na které nastal čas byl vydán v roce 2020 z již publikovaných povídek, které autorka upravila, rozšířila o zcela nové texty a vše propojila do románového příběhu. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice. Její knihy vyšly v Bosně a Hercegovině, Albánii, Bulharsku, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Makedonii, Srbsku, Polsku, Slovinsku a ve Vietnamu. Kromě toho postupně vycházejí v audiální formě ve vydavatelství OneHot BOOk. V lednu 2013 se jí a Tomáši Baldýnskému narodila dcera Marla.
Více od autora
Pavel Štohl
Pavel Štohl je český politik, ekonom a podnikatel, v letech 2014 až 2020 senátor za obvod č. 54 – Znojmo, v letech 2002 až 2011 zastupitel města Znojma, prorektor Soukromé vysoké školy ekonomické Znojmo. V letech 1981 až 1986 vystudoval obor učitelství ekonomických předmětů na Vysoké škole ekonomické v Praze a získal tak titul Ing. V roce 1993 pak získal osvědčení "daňový poradce". V letech 1986 až 1997 byl zaměstnán na Střední ekonomické škole Znojmo, později Obchodní akademii Znojmo. Od roku 1993 soukromě podniká v oblasti daňového poradenství. Od roku 1994 pak působí ve Vzdělávacím středisku Ing. Pavel Štohl. V roce 2005 spoluzakládal Soukromou vysokou školu ekonomickou Znojmo, na níž od té doby pracuje, v současnosti jako prorektor pro studijní činnost a rozvoj školy. Je autorem řady středoškolských učebnic z účetnictví a daní. Pavel Štohl je rozvedený. Do politiky se pokoušel vstoupit, když v komunálních volbách v roce 1994 a v roce 1998 kandidoval jako nestraník za ODA do Zastupitelstva města Znojma, ale ani jednou neuspěl. Zastupitelem města se stal až po komunálních volbách v roce 2002, kdy uspěl jako nestraník na kandidátce ODS. Mandát zastupitele města obhájil jak v komunálních volbách v roce 2006 , tak ve volbách v roce 2010 . V listopadu 2010 byl zvolen radním města. V červnu 2011 však rezignoval na funkci zastupitele i radního města z důvodu pracovního vytížení. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 54 – Znojmo. Se ziskem 24,72 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm porazil v poměru hlasů 53,87 % : 46,12 % lidovce Jiřího Němce a stal se senátorem. Funkci vykonával jedno období do roku 2020, ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 již nekandidoval....
Více od autora
Ondřej Suchý
Ondřej Suchý je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého. Učil se uměleckým truhlářem a začínal jako aranžér a reklamní výtvarník. V šedesátých letech pracoval v Čs. televizi Praha, ve Vysílání pro děti a mládež, zprvu jako asistent scény, též jako asistent režie, na pevný úvazek pak jako asistent produkce .V roce 1962 spoluzakládal skupinu Crazy Boys společně s Láďou Štaidlem,Miki Volkem nebo Miroslavem Berkou, kde hrál na kontrabas. V letech 1968–1970 byl redaktorem časopisu Sedmička , od roku 1971 volným novinářem. V letech 1978–1991 redigoval sobotní humoristickou přílohu deníku Svobodné Slovo, KVÍTKO. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. S časopisem Kino spolupracoval už od roku 1962 . Byl též autorem mnoha televizních pořadů – například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky, kluci, komici aj. Je autorem přes 600 textů písní . V roce 1998 obdržel Zlatou desku Supraphonu za výběr a sestavu MC/CD filmových písniček Rozvíjej se poupátko. Miluje klauny a komiky – filmové, kabaretní, cirkusové – a v současné době se intenzivně zabývá dokumentováním historie českého populárního umění v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých. Nejvíce si považuje toho, že se mohl seznámit a spřátelit s arménským klaunem a mimem Leonidem Jengibarovem, švýcarským klaunem a mimem Dimitrim a s velikány české filmové a divadelní komedie Janem Werichem a Oldřichem Novým. S Československým rozhlasem začal spolupracovat v Plzni v roce 1962. V letech 1992 až 2008 uváděl zábavný rozhlasový týdeník Pro padesátníky, plus minus padesát, později pod názvem Padesátník za korunu, který se skládal ze starších písniček, scének, monologů, anekdot a estrádních výstupů po roce 1940. V letech 1997 až 2019...
Více od autora
Franz Schubert
Franz Schubert byl rakouský hudební skladatel, který významně ovlivnil raně romantickou hudební éru. Narodil se 31. ledna 1797 ve Vídni a navzdory krátkému životu byl plodný - zemřel 19. listopadu 1828 ve věku 31 let. Schubertovo dílo zahrnuje více než 600 světských vokálních skladeb , sedm kompletních symfonií, duchovní hudbu, opery, příležitostnou hudbu a velké množství komorní a klavírní hudby. Jeho Symfonie č. 8 h moll, známá jako "Nedokončená symfonie", je jednou z jeho nejslavnějších skladeb, ačkoli ji zanechal dokončenou pouze ve dvou větách.
Více od autora
Jonathan Swift
Jonathan Swift byl anglický spisovatel, satirik, pamfletista, básník a anglikánský kněz, autor fantastického cestopisu Gulliverovy cesty. Narodil se v Dublinu anglickým rodičům. Záhy přišel o oba rodiče a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682–1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 odjel do Londýna a stal se tajemníkem anglického státníka, whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, na jehož doporučení se dal vysvětit na kněze. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu osobností a sám začal psát. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako farář v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Kolem roku 1710 se rozešel s whigy, nedokázal u nich vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejichž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner, který nějaký čas vedl. Ale ani jejich podpora mu nepomohla získat stálé místo v Anglii, ani se nestal biskupem, jak očekával. Byl jen roku 1713 jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života. Od roku 1701 měl poměr s Ester Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a žila s ním v Irsku až do své smrti roku 1728 . Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou , jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet . I Vanessa šla za ní...
Více od autora
J. D Salinger
Jerome David Salinger patří mezi americké povídkáře a romanopisce. Narodil se v rodině obchodníka a málem v rodinném obchodním podnikání sám rovněž uvízl. Zato vzdělání měl rozmanité. Studoval na vojenské akademii a tři vysoké školy bez dokončení studia. Za 2. světové války bojoval na evropské západní frontě, průběžně psal povídky. Směr mu dala vojenská služba v linii i zázemí v letech 1942–46. Po válce se věnoval literární činnosti, psal povídky, které uveřejňoval v časopisech tak různých, jako jsou kýčová Saturday Evening Post a snobský New Yorker. Poslední léta se odmlčel.
Více od autora
Václav Šolc
Václav Šolc byl český herec a básník. Pocházel z dobře situované rolnické rodiny. Gymnázium studoval v Jičíně, po jeho absolvování se neúspěšně pokoušel vystudovat historii na filozofické fakultě univerzity v Praze. Po dvou letech studia zanechal i kvůli nedostatku peněz a oddal se životu bohémskému. V letech 1864–1867 se živil jako kočovný herec na cestách po Čechách a také jako básník. Jen občas se vracel k matce do Sobotky. Pak získal nějaké peníze, vydal svou knihu básní a vrátil se ke studiu. Toho fyzicky vyčerpán brzy zanechal a nemocen odjel naposledy domů. Zemřel na tuberkulózu v 32 letech. V Sobotce má pomník a hrob. Svými básněmi přispíval do několika novin a časopisů – např. Lumíru, Světozoru, Květů, Obrazů života. Jeho básně se zabývají sociální a národní tematikou. Jako první začal v české literatuře používat formu gazel. Jeho tvorba je označována jako významný předěl od májovců k ruchovcům.
Více od autora
Václav Smetáček
Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.
Více od autora
Karel Svolinský
Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...
Více od autora
F. X Svoboda
Narozen 25. 10. 1860 v Mníšku pod Brdy, zemřel 25. 5. 1943 v Praze. Básník, prozaik, dramatik.
Více od autora
Barbra Streisand
Barbra Streisand je kultovní americká zpěvačka, herečka a režisérka, jejíž kariéra trvá již více než šest desetiletí. Dosáhla obrovských úspěchů v mnoha oblastech zábavy a jako jedna z mála umělců získala ceny Emmy, Grammy, Oscar a Tony . Hudební kariéra Streisandové se vyznačuje pozoruhodným hlasovým rozsahem a emotivním projevem, který má ohlas u posluchačů po celém světě. V šedesátých letech debutovala na Broadwayi a rychle se proměnila v nahrávací umělkyni, která v roce 1963 vydala své první album "The Barbra Streisand Album", jež získalo dvě ceny Grammy.
Více od autora
Vlastimil Styblík
Styblík, Vlastimil , český jazykovědec, pedagog, učitel českého jazyka, dlouholetý redaktor časopisu ČJL; metodik a autor řady učebnic, cvičebnic a metodických příruček pro základní školy, účastník řady kolektivních děl; kmenový autor SPN, od r.1954 výzkumný pracovník, později vedoucí oddělení českého jazyka Výzkumného ústavu pedagogického. Bibl.: Přehledná mluvnice češtiny pro ZŠ . Fortuna, Praha 1992; Komplexní jazykové rozbory . SPN, Praha 1992; Přijímací zkoušky na střední školy-český jazyk a literatura . SPN, Praha 2002.
Více od autora
Walter Scott
Sir Walter Scott, 1. baronet byl skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu. Je považován za zakladatele historického románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární. Pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806–1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu. Začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda se stala bestselerem . Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky. V roce 1814 vydal anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety , v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering , Starožitník , Rob Roy , Ivanhoe a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího . První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Puritáni , druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi a Nevěsta z Lammermooru . Ke konci života se tvorba Walter Scotta vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman nebo K...
Více od autora
The Rolling Stones
The Rolling Stones je legendární britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1962. Je to jedna z nejtrvalejších a nejvlivnějších kapel v historii rocku, známá svou rockovou hudbou založenou na blues, osobitým zvukem a charismatickým vystupováním na pódiu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák Mick Jagger, kytaristé Keith Richards a Brian Jones, baskytarista Bill Wyman, bubeník Charlie Watts a klávesista Ian Stewart. V průběhu let prošli Stones několika změnami v sestavě, ale Jagger a Richards zůstali jádrem kapely.
Více od autora
Oldřich Sirovátka
Oldřich Sirovátka byl český slovesný folklorista a etnograf. Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v podkarpatoruské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval však již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala. Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě. Mezi lety 1936 – 1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích; po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945 – 1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací "Rým folklorního verše". Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce "Písně a vyprávění horníků na Rosicku – Oslavansku". V roce 1966 se habilitoval prací "Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost", docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací "Srovnávací studie o české lidové slovesnosti" a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na filozofické fakultě MU v Brně. Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl nadále zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí ani se zcela věnovat s...
Více od autora
Frank Sinatra
Frank Sinatra byl americký zpěvák, herec a producent, který je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob a prodal více než 150 milionů desek po celém světě. Sinatra se narodil 12. prosince 1915 v Hobokenu ve státě New Jersey a proslavil se ve 40. letech 20. století poté, co v roce 1943 podepsal smlouvu s nahrávací společností Columbia Records. Jeho kariéra se vyznačovala hladkým, charismatickým hlasem a schopností předávat emoce prostřednictvím své hudby. Poté, co se zpočátku proslavil jako člen orchestrů Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho, se stal úspěšným sólovým umělcem.
Více od autora
Jiří Šotola
Jiří Šotola byl český básník, prozaik, dramatik, herec a divadelní režisér, kterého proslavily především jeho historické romány Kuře na rožni a Tovaryšstvo Ježíšovo. Po maturitě byl nuceně nasazen jako pomocný dělník ve slévárně v Plotišti nad Labem a začal studovat dramatické oddělení Státní konzervatoře, studia mohl dokončit – vzhledem k uzavření škol, jež se týkalo i konzervatoře – až v roce 1947. Po válce vystudoval herectví na DAMU ; souběžně byl zapsán na FF UK . Spolu s mj. Miroslavem Florianem a Karlem Šiktancem patřil mezi tzv. básníky všedního dne kolem časopisu Květen, kteří se snažili změnit tehdejší patosu plnou poezii a vrátit do ní realitu jako hlavní téma. Byl i šéfredaktorem Května, a to od roku 1958 do jeho zrušení, po němž pracoval v časopise Kultura a v Literárních novinách. V letech 1964 až 1967 byl také tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Od roku 1970 měl zakázáno publikovat; v r. 1975 provedl „sebekritiku“ a jeho díla mohla opět vycházet. Jako herec a režisér působil v divadle v Hradci Králové. Šotolovu báseň Dezertér ze sbírky Za život zhudebnil v roce 1982 Jaromír Nohavica ). Přeložil několik básní B. Pasternaka, B. Sluckého.
Více od autora
Jiří Slíva
Jiří Slíva je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později také technice litografie. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes dvě desítky dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška a jedna kniha veršů mu vyšla v roce 1987. Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu – postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v jeho kapele Grafičanka hraje na kytaru.
Více od autora
Eduard Škoda
Narozen 1933. Publicista, rozhlasový autor a moderátor, věnuje se uměleckým památkám Prahy, knihy a učebnice pro děti, dětské encyklopedie.
Více od autora
Anna Seghers
Anna Seghersová, vlastním jménem Netty Radványi, rozená Reiling, byla německá socialistická spisovatelka a esejistka. Narodila se v roce 1900 v německé Mohuči v rodině židovského obchodníka se starožitnostmi a znalce umění Isidora Reilinga a Hedwigy Reilingové . Vystudovala historii, dějiny umění a sinologii v Kolíně nad Rýnem a Heidelbergu; v roce 1924 získala doktorát za dizertaci o Rembrandtovi. V roce 1925 se provdala za maďarského sociologa Lászla Radványiho, se kterým měla dvě děti – syn Peter se narodil v roce 1926 a dcera Ruth v roce 1928 – a se kterým se rok nato přestěhovala do Berlína. V roce 1927 uveřejnila svou první povídku Grubetsch pod pseudonymem Seghers – ten byl odvozen od jména jejího oblíbeného nizozemského malíře Hercula Segerse. V roce 1928 vstoupila do Komunistické strany Německa a o rok později do Svazu proletářsko-revolučních spisovatelů Německa. V roce 1933 byla po nástupu nacismu k moci zadržena gestapem, ale podařilo se jí přes Švýcarsko utéct do Paříže. V nacistickém Německu byly její knihy posléze zakázány a páleny. V Paříži spolupracovala při vydávání časopisu Neue Deutsche Blätter, po dobytí Francie byl její muž zatčen a internován v táboře La Vernet v jižní Francii. Seghersová se přestěhovala do Marseille, kde bojovala o jeho propuštění a hledala cestu k emigraci. V březnu roku 1941 se jí s celou rodinou podařilo přes Martinik a New York emigrovat do Mexika, usazuje se v Mexico City a v roce 1942 zde píše svůj nejslavnější román Sedmý kříž, který byl v roce 1944 Fredem Zinnemannem zfilmován. V roce 1947 se vrací zpět do Německa. Usazuje se v Západním Berlíně, je členkou Jednotné socialistické strany Německa. V roce 1950 se přestěhovala do Východního Berlína, účastní se 1. světového mírového kongresu a spoluzakládá Německou akademii umění. Od roku 1952 byla předsedkyní Svazu spisovatelů Východního Německa, kterou zůstala až do roku 1978, poté zůstala jeho ...
Více od autora
Irwin Shaw
Irwin Shaw byl americký spisovatel, scenárista a dramatik, jehož romány a povídkové sbírky ze života americké společnosti došly v Československu 60.–80. let značné popularity. Narodil se jako Irwin Gilbert Shamforoff v Bronxu židovským imigrantům z Ruska. Krátce poté si rodina změnila jméno na Shaw a přestěhovala se do Brooklynu, kde strávil většinu svého dětství. Studoval na Brooklyn College, kde psal pro školní noviny; v roce 1934 absolvoval s titulem bakaláře umění. V následujícím roce začal psát scénáře, mj. pro rozhlasové seriály včetně Dicka Tracyho. Úspěchu dosáhl už v roce 1936 se svou první divadelní hrou Bury the Dead , kterou napsal do soutěže v předchozím roce; i když nevyhrála, byla uvedena na Broadwayi. Tato jednoaktovka zachycuje ovzduší nadcházející 2. světové války ; pojednává o skupině padlých vojáků, kteří se odmítají nechat pohřbít. Od konce 30. let rovněž publikoval povídky, které byly u kritiky úspěšné. V roce 1944 získal cenu O. Henryho pro nejlepší povídku. Ve 40. letech napsal scénáře pro řadu filmů, poté vstoupil do americké armády, kde se stal praporčíkem. Shawův první román Mladí lvi , založený na jeho zkušenostech z 2. světové války v Evropě, vyšel roce 1948 a zaznamenal velký úspěch. V roce 1958 byl zfilmován, ale film s knihou neměl příliš společného, což jej rozhořčilo. Další román The Troubled Air pojednávající o nástupu mccarthyismu vyšel roce 1951. Téhož roku se přestěhoval do Evropy, kde žil dalších pětadvacet let, převážně v Paříži, na Riviéře a ve Švýcarsku; roce 1976 začal žít střídavě na Long Islandu a ve Švýcarsku. V 50. letech napsal několik dalších scénářů. V Evropě vytvořil další knihy, které se staly bestsellery a často byly zfilmovány nebo upraveny pro televizi....
Více od autora
Miriam Stoppard
Miriam Stoppard rozená Stern a následně Miriam Moore -Robinson,narozená 12.května 1937,je anglická lékařka,autor,televizní moderátorka a psychologický poradce. Napsala několik knih o zdraví,včetně slavné příručky pro děti ale především na téma zdraví žen. Píše o zdravotních problémech a působí jako psychologický poradce pro Daily Mirror novin,který dříve odpovídal na dopisy čtenářů. V současnosti píše knihu o zdravém životním stylu pro děti. Stoppardová byla v roce 2010 jmenována Officer pořadí britské Říše studijní specializaci pro služby zdravotnictví a charitu. V roce 1962 se provdala za Peter Moore-Robinson v Hampsted s kterým se rozvedla. V roce 1972 si vzala dramatika Toma Stoppard v Maidenhead a manželství skončilo v roce 1992.Z tohoto manželství má dva syny. V roce 1997 si vzala sira Christopera Anthony Hogga ,žijí v Londýně.
Více od autora
Cat Stevens
Cat Stevens , narozený jako Steven Demetre Georgiou a později známý jako Yusuf Islam, je britský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Poprvé se proslavil v 60. a 70. letech 20. století řadou hitových alb a singlů. Jeho tvorba v tomto období se vyznačovala introspektivními texty a směsí folku, rocku a popu. Mezi pozoruhodná alba z počátků jeho kariéry patří "Tea for the Tillerman" a "Teaser and the Firecat" , která obsahovala trvalé hity jako "Wild World", "Morning Has Broken" a "Peace Train".
Více od autora
August Strindberg
Johan August Strindberg byl švédský spisovatel, umělec a novinář. Dnes je považován za nejvýznamnějšího moderního švédského spisovatele, ve své době však nebyl příliš doceněn. Přestože se v některých zemích těšil jisté přízni již koncem 19. století , skutečně doceněným se stal až po druhé světové válce, především díky svým dramatům. Strindbergově próze i poezii mimo Švédsko tolik pozornosti věnováno nebylo, avšak nové impulzy vnesl bezpochyby do všech literárních žánrů. Přestože za jeho života Švédsko nemělo spisovatele většího formátu, nikdy nezískal Nobelovu cenu. Dodnes ovšem představuje jednu z nejkontroverznějších ikon švédské literární historie. Ve veřejném i soukromém životě byl v mnoha ohledech jen obtížně snesitelná osobnost. Jako nemilosrdný kritik soudobé švédské společnosti nikoho nešetřil. Byl psychicky labilní, v několika životních obdobích trpěl paranoiou a silnou úzkostí. Lze nicméně říci, že právě některé chorobné rysy Strindbergovy osobnosti způsobily, že jeho dílo bylo ve své době tak novátorské, především po stránce ztvárnění lidské psychiky. V autorově tvorbě hraje klíčovou roli autopsie – puzení vypsat se ze všech osobních problémů. Mnoho jeho děl má ráz hluboce intimní, krutě otevřené výpovědi, ať už jde o sexuální problémy, či třeba nenávist k partnerce. Mimo to, že psal ve všech literárních žánrech, usiloval Strindberg o úspěch i v jiných oblastech umění a také na poli humanitních i nehumanitních věd. Zajímal se o alchymii, okultismus, buddhismus a mnohé další oblasti lidského poznání, z nichž čerpal nové podněty. Byl univerzální osobností, jež do sebe chtěla vstřebat vše a snažila se také na vše reagovat. August Strindberg se narodil 22. ledna 1849 ve Stockholmu. Otec Carl Oscar Strindberg byl komisionářem, matka Ulrika Eleonora Norlingová pracovala jako pokojská. Tato skutečnost v synovi vyvolávala po celý život pocity méněcennosti, které po...
Více od autora
Andrzej Sapkowski
Andrzej Sapkowski je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a navazující sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována a byly vytvořeny hry. Od filmu a starého seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval. Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč Mezi jeho novější díla patří „sága o Reinmarovi z Bělavy“, známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií , v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail. Pozn.: Knihy byly vydány znovu jako: Tyto povídky byly vydané ve sborníku Magické střípky
Více od autora
William Styron
William Clark Styron, Jr. byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj "Byrdland", "absolutní srdce zmrtvělé kultury", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1944 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu v Severní Karolíně; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, přímé akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Po vypuknutí korejské války byl v roce 1950 povolán k námořní pěchotě. Rukopis románu Ulehni v temnotách měl už dokončený, a tak ho mohl ponechat u nakladatele. Úspěch tohoto díla mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z n...
Více od autora
Růžena Svobodová
Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová byla česká spisovatelka. Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala. Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou. V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi. V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do s...
Více od autora
Friedrich Schiller
Johann Christoph Friedrich von Schiller byl německý spisovatel, básník, dramatik, estetik a historik. Byl vedoucím představitelem německé klasiky a stal se čestným občanem První Francouzské republiky. Jeho dramatické dílo patetickým způsobem hájí svobodu a práva člověka a lidské bratrství. Jeho názory se utvářely pod vlivem Rousseaua, Lessinga a hnutí Sturm und Drang. V estetice vychází z Immanuela Kanta. Umění považoval za prostředek formování harmonické osobnosti, která svobodně tvoří dobro. Podle něj pouze umění pomáhá člověku získat skutečnou svobodu. Friedrich Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbachu ve Württembersku. Jeho otec se jmenoval Johann Kaspar Schiller a byl lékařem a důstojníkem ve službě vévody Karla Evžena Württemberského, který patřil k nejhorším tyranům své doby. Roku 1772 složil Friedrich Schiller zemské zkoušky a otevřel si tak cestu ke studiu. Ačkoliv chtěl studovat teologii, musel na rozkaz vévody nastoupit do vojenské akademie Karlsschule, aby se stal lékařem . Tam prožil celé mládí – žil zde od svých třinácti do jednadvaceti let. Za celou tu dobu neměl jedinou dovolenou, své sourozence neviděl ani jednou a své rodiče jen krátce při jejich návštěvách na akademii, u kterých ale byli přítomni i dozorci. Vojenský pořádek akademie zastupoval rodinu. Schillerův vývoj byl poměry na vojenské škole velmi ovlivněn, vzpíral se vojenskému drilu a jeho školní výsledky byly čím dál horší. Teprve poté, co se začal soustředit na medicínu , nabyl Schiller sebevědomí a začal na sobě usilovně pracovat. Nadšeně poslouchal přednášky profesora Abela, který vyučoval filozofii. Abel pobízel své žáky, aby sami mysleli, a pokoušel se z nich vychovat osvícenské a „dobré“ lidi. Popisoval jim ideu génia, který poslouchá jen své city a veškerá pravidla se mu protiví. Šestnáctiletý Schiller, který už léta psal básně a cítil, že býti básníkem je jeho životní povolání, poc...
Více od autora
Dan Simmons
Dan Simmons je americký spisovatel science fiction a hororu známý zejména svým románem Hyperion a jeho pokračováními Pád Hyperionu, Endymion a Vzestup Endymionu. Od konce 90. let napsal také několik mainstreamových a detektivních románů. Roku 1971 dostudoval angličtinu na univerzitě v St. Louis, poté 18 let vyučoval na základních školách, poslední čtyři roky se věnoval zvláště nadaným dětem. Spisovatelem na plný úvazek je od roku 1987, první práce mu byla otištěna 15. února 1982 – v den, kdy se mu narodila dcera Jane. S ní a svou ženou Kathryn žije v Longmontu ve státě Colorado. Neúplný seznam
Více od autora
Antal Stašek
Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, byl český spisovatel a právník. Narodil se jako první z deseti dětí v rodině písmáka Antonína Zemana st. Vystudoval gymnázium v Jičíně a Krakově, kde byl u svého strýce. Po získání maturity studoval práva v Praze a v Krakově. Během studia ještě učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis. Pracoval též krátce v redakcích novin, přispíval např. do Národních listů, Květů. V roce 1866 univerzitu v Krakově dokončil a získal titul doktora práv. Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně a v Praze . V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech a začal se angažovat také politicky. Zde se mu narodil syn Kamil Zeman později známý pod pseudonymem Ivan Olbracht, V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Do sněmu byl zvolen v zemských volbách roku 1889 za městskou kurii, obvod Lomnice, Nová Paka, Sobotka. Od r. 1913 žil v Praze-Krči v ulici U Kola čp. 173 a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandát nabyl v prosinci 1919 místo Josefa Svatopluka Machara. V Praze nakonec i zemřel ve vysokém věku 88 let. Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem. Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena . A. Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito m...
Více od autora