Výpis všech autorů

Jiří Soukup

Jiří Soukup je český lékař a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. Promoval v roce 1978. Od té doby pracoval se svou ženou, která je rovněž lékařka, jako pediatr na dětském oddělení nemocnice Jilemnice. V roce 1991 byl náměstkem ředitele OÚNZ v Semilech. Od roku 1992 oba působí ve zdravotním středisku v Harrachově, Rokytnici nad Jizerou a Kořenově jako praktičtí lékaři pro děti a dorost . Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. K roku 2010 se uvádí jako člen rady Konta Bariéry.

Jiří Sommer

Český historik. Narozen 28. 11. 1937 v Golčově Jeníkově. PhDr., CSc., historik, zabývá se regionální historií, regionální geografií, uměleckými památkami a dějinami umění, autor pověstí, píše pro různé časopisy i deníky.

Jaroslav Studený

Jaroslav Studený byl český katolický kněz, teolog, profesor křesťanského umění a archeologie, politický vězeň komunistického režimu. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1942 maturoval. Ke kněžství studoval na arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci, které zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947. Se studiem dále pokračoval na Lateránské univerzitě v Římě , kde po předložení disertační práce s názvem Christi Domini repraesentatio in arte palaeochristiana. Divinas Christi iuxta testimonia iconographiae palaeochristianae, byl v roce 1949 promován doktorem teologie. Poté začal působit v pastoraci. Od akademického roku 1969-1970 začal externě učit na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci církevní umění. Dne 23. září 1970 zde byl oficiálně jmenován lektorem pro obor církevní umění a křesťanská archeologie pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971. V roce 1972 mu byl odňat státní souhlas a v listopadu téhož roku byl odsouzen za šíření náboženské literatury na 4 a půl roku vězení. Na svobodu byl propuštěn v roce 1975 a začal působit opět v pastoraci. Po obnovení Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1990 působil na katedře liturgiky a pastorální teologie. Dosáhl hodnosti docenta. Po roce 1990 se zasloužil o vybudování, renovaci a úpravu nesčetného množství kostelů, kaplí, kapliček a křížů. Začátkem srpna v roce 2006 odešel do důchodu, který prožíval v Cholině. Zaopatřen svátostmi církve pak ve čtvrtek 5. června 2008 v nemocnici ve Šternberku zemřel. Je autorem mnoha knih věnovaných víře a bližním....

Jaroslav Smolák

Jaroslav Smolák , prof. PhDr., DrSc. , byl přední český zemědělský vědec, spoluzakladatel české fytopatologie, pedagog a vědecký organizátor. Byl členem zakladatelského sboru Československé akademie zemědělské, čestným členem a předsedou zahradnického a ovocnicko-vinařského odboru. Pocházel z Červeného Hrádku na Kolínsku, v letech 1909-22 byl profesorem na Vyšší hospodářské škole v Roudnici, kde založil výzkumnou stanici fytopatologickou a organizoval fytopatologickou zpravodajskou službu. V r. 1921 se habilitoval z oboru fytopatologie a 1922-31 byl ředitelem Vyšší ovocnicko-vinařské a zahradnické školy v Mělníce, kde též založil stanici ochrany rostlin. V r. 1924 popsal jako první na světě žloutenku révy vinné. V r. 1931 se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Tróji. V r. 1939 byl předčasně penzionován. Působil v komisi pro ochranu rostlin Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Spoluzakladatel časopisu Ochrana rostlin. Od r. 1945 byl profesorem Vysoké školy zemědělské a později lesního inženýrství ČVUT v Praze . Zabýval se hlavně virologií, houbovými chorobami kulturních rostlin, mykologií, rostlinnými škůdci, cytologií, fyziologií i praktickou ochranou rostlin. Vydal první českou učebnici fytopatologie pro vyšší zemědělské školy. Je autorem mnoha vědeckých prací a knih. Záslužnou činnost vykonal v zemědělském poradenství. Vynikal jazykovými znalostmi a vztahem k hudbě. Sblížil výzkum a školu s praxí různých oborů, včetně vinařství.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých byl český malíř, grafik a ilustrátor pohybující se na české i mezinárodní umělecké scéně od 50. let 20. století. V letech 1946 až 1950 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou a Střední výtvarné škole v Turnově. Poté pokračoval v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vlastimila Rady a prof. Vladimíra Pukla, poté následovala aspirantura u prof. Vladimíra Silovského. Doménou jeho díla byla monumentální malba, které se věnoval a kterou vystavoval od samého počátku své tvorby. Stejnou měrou se ale věnoval i grafice, zprvu převážně mědirytům suchou jehlou a leptům, později spíše litografii dokonale vyhovující jeho kreslířským schopnostem. Ilustroval řadu literárních textů českého i světového písemnictví určených jak dospělým, tak i dětem, a to jak v běžných, tak i v bibliofilských vydáních. Od roku 1976 do konce 80. let 20. století vytvářel také plastické měděné desky často doplněné barevnými smalty. Od roku 1957 byl členem SČUG Hollar, od roku 1958 členem umělecké skupiny M 57 a od roku 2004 člen Umělecké besedy. Od roku 1957 se též účastnil více než sta kolektivních výstav v Československu / České republice. Dále se účastnil kolem sta kolektivních výstav po celém světě.

Jana Svobodová

Narozena 9. 2. 1951 v Levoči , zemřela 25. 3. 2011. Historička, práce z oboru českých moderních dějin, dějin středověké Evropy a literatury. Překlady z angličtiny a italštiny.

Jana Strýčková

Televizní a rozhlasová publicistka, scenáristka, dramaturgyně, práce o zdravé stravě, televizní pořad o bydlení.

Jana Štefánková

Narozena 11.6.1921 v Praze. Redaktorka, překladatelka z ruštiny.

Jana Smetanová

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jana Šimulčíková

Spisovatelka, novinářka a prekladatelka JANA ŠIMULČÍKOVÁ, absolventka Vysoké školy pedagogické odbor slovenština - němčina, po svých redaktorských začátcích ve Vydavatelství Mladé letá pracovala v Slovenke a Nedeľnej Pravde. Žije v Bratislavě a v současnosti se věnuje překladatelská i vlastní literární tvorbě.

Jana Šimková

Autorka komiksu a knih pro děti, PhDr.

Ján Štiavnický

R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.

Jan Schmid

Jan Schmid je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové. Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím . V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění , od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.

Jakub Šmrha

Spoluautor historických biografií.

J Šebánek

Ivana Štětkářová

Narozena 11. 3. 1963 v Praze. MUDr., docentka neurologie, neurofyzioložka, zabývá se elektromyografií a evokovanými potenciály, periferním nervovým systémem, míšními funkcemi, spasticitou a vertebrogenní problematikou. Věnuje se též literární, výtvarné a hudební činnosti.

Iva Svobodová

Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.

Iva Švarcová-Slabinová

Narozena 13.2.1941 v Hronově. PhDr., CSc., pracovnice pedagogického ústavu, speciální pedagožka, práce a učebnice z oboru.

Ian Stewart

Ian Andrew Robert Stewart byl skotský klávesista a člen skupiny The Rolling Stones. Spolupracoval také se skupinou Led Zeppelin nebo kytaristou George Thorogoodem.

Heinrich Schütz

Heinrich Schütz byl německý skladatel a varhaník, všeobecně považovaný za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů před Johannem Sebastianem Bachem a často za jednu z nejvýznamnějších postav vývoje německé hudby. Narodil se v Köstritzu, vzdělání získal na nově založené univerzitě v Marburgu a poté odešel studovat do Benátek k Giovannimu Gabrielimu. Schütz se stal nejvýznamnějším německým skladatelem své doby a jeho kariéra zahrnovala období pozdní renesance a raného baroka.

Gustav Salač

Zemřel v červenci 1996. Učitel a autor učebnic z oboru gastronomie a stolničení.

Gudrun Schmitt

Gudrun Schmitt se narodila v roce 1963 ve Fuldě a má čtyři děti. Už od dětství ráda malovala a vyráběla. Své vzory měla ve svých rodičích, kteří s velkou dávkou fantazie vymýšleli nové a originální věci. Po narození prvního syna vedla mnoho let různé kreativní kurzy a kurzy malování na hedvábí. V roce 1998 vydala společně se svou sestrou první kreativní knížku.

George Steiner

Americký filozof kultury, literární kritik, spisovatel, esejista a pedagog francouzského původu.

Gard Sveen

Norský autor detektivního románu. Vystudoval politologii a pracuje jako odborný poradce na norském ministerstvu obrany.

Gaius Crispus Sallustius

Římský historik a politik.

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

František Smejkal

František Šmejkal byl výtvarný kritik, historik a teoretik umění, zaměřený na umění přelomu 19. a 20. století, meziválečnou avantgardu a současné umění. V letech 1957-1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde obhájil diplomovou práci František Muzika a později doktorskou a kandidátskou dizertaci Devětsil - vývojové proměny devětsilského modelu umění a jeho výtvarné realizace . Roku 1968 byl na stáži v Centre national d´art contemporain v Paříži a jako kurátor tam připravil výstavy Josefa Šímy v Musée national d'art moderne a Horsta Egona Kalinowského v Centre National d’Art Contemporain. Roku 1970 se mu prostřednictvím Adolfa Hoffmeistera podařilo získat šestiměsíční stipendium UNESCO ke studiu zahraničních sbírek umění. Od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Když se v rámci své vědecké práce pokoušel prosadit jako téma archetypální symboliku v umění, byl roku 1979 z ÚTDU propuštěn a v letech 1979-1984 byl zaměstnán jako odborný pracovník Grafické sbírky Národní galerie v Praze. Roku 1984 se mohl vrátit ke své původní profesi a v letech 1984-1985 byl vědeckým pracovníkem, 1986-1988 samostatným vědeckým pracovníkem ÚTDU ČSAV. V době normalizace organizoval výstavy v malých a nezávislých galeriích , často mimo Prahu . Od roku 1961 byl členem teoretické sekce Svazu československých výtvarných umělců, od roku 1967 členem československé sekce AICA. V letech 1970-1971 působil jako člen výstavní komise Galerie na Karlově náměstí. Byl členem nákupních komisí a zasloužil se o budování sbírek moderního umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a Galerii moderního umění v Hradci Králové. František Šmejkal zemřel předčasně 18. prosince 1988 ve věku 51 let. Zabýval se meziválečnou avantgardou a již od své di...

František Slavík

František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.

František Sekanina

František Sekanina byl český básník, spisovatel a literární kritik. Vystudoval techniku, působil jako učitel na reálném gymnáziu. Vydal dvě, dnes už zapomenuté básnické sbírky: Za nocí chmurných i světlých a Lyrické intermezzo , mnoho časopiseckých povídek a literárních kritik a literárně historických a životopisných spisů , předmluv k různým knihám, překládal také z francouzštiny . Od roku 1912 psal do listu Národní politika literární kritiky, v nichž proslul vždy pochvalným, pozitivním, nikdy odsuzujícím přístupem k recenzovanému autorovi. Jaroslav Hašek o této Sekaninově vlastnosti podrobně píše v Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona. Byl také literárním poradcem rozhlasové stanice Radiojournal, kde měl často pořady o literatuře. Působil také jako nakladatelský redaktor, jako takový připravil k vydání např. úplné dílo J. K. Tyla. Používal pseudonymy: Vilém Krejsa, Vilém Krejza, František Žárovský. František Sekanina měl tři děti. Nejznámějším z nich se stal právník Ivan Sekanina.

František Šamalík

František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....

František Adolf Šubert

František Adolf Schubert, nebo také František Adolf Šubert , byl český dramatik, prozaik a divadelní historik. Vystudoval gymnázium v Praze , poté nastoupil na Filozofickou fakultu, kterou dokončil v r. 1872 Pracoval v několika časopisech . V letech 1883–1900 byl prvním ředitelem Národního divadla po jeho otevření. V letech 1883–1884 k návštěvám divadla organizoval vypravení tzv. divadelních vlaků, kterých se zúčastnili Češi až z Vídně, Budapešti nebo z Chorvatska. V letech 1907–1908 byl prvním ředitelem Divadla na Vinohradech . Je pochován v Praze na Olšanských hřbitovech.

Fran Směja

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.

Filip Šebesta

Analytik Institutu Václava Klause, spoluautor publikace.

Dugald A. Steer

Diana Stainforth

Diana Stainforthová pochází z Northamptonshiru, řadu let však žila v Itálii, Španělsku a Jižní Africe. Po návratu do Anglie pracovala jako bytová architektka a pak se stala asistentkou známé spisovatelky Rebeccy Westové. Tato práce ji inspirovala natolik, že začala sama psát. Hned její první román Rajka byl velmi úspěšný a vynesl ji na špičku žebříčků nejprodávanějších knih. Dnes žije v Londýně a je autorkou řady románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků.

Dana Šmajstrlová

Autorka publikací se zaměřením na dějiny výuky dějepisu a občanské nauky, historické učebnice, dějiny československého školství.

Dan Slott

Americký tvůrce komiksů a spisovatel.

Curt Siodmak

Americký scénárista a spisovatel německého původu.

Charles Sealsfield

Charles Sealsfield vlastním jménem Karl Anton Postl či Carl Anton Postl byl rakouský a americký spisovatel, původem z Moravy. Byl nejstarším z jedenácti dětí rychtáře a sedláka Antonína Postla a matky Juliany, rozené Raablové. Po obecné škole v Popicích vystudoval znojemské gymnázium . Na naléhání matky strávil deset let v Řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. V Praze studoval filosofii a teologii na univerzitě v Praze, zde byl též žákem Bernarda Bolzana. Po absolutoriu teologie byl vysvěcen r. 1814 na kněze a stal se sekretářem řádu. Ve své funkci se stýkal se šlechtou, ale i s prostým lidem. Pozorování sociální nespravedlnosti vyústilo později ve spis Rakousko, jaké je, který vyšel v Londýně až za jeho pobytu v zahraničí v roce 1828, pod pseudonymem. Stav sedláků přirovnával k otroctví a Čechy k porobenému národu. Též kritizoval vládu císaře Františka I. O spisovatelském stavu v tomto spisu napsal: Po konfliktu s velmistrem řádu odjel koncem dubna 1823 na zdravotní dovolenou do Karlových Varů, odkud už se nevrátil. Pokoušel se najít místo ve Vídni, ale po neúspěšných jednáních odešel téhož roku do Švýcarska, odkud pod nepravým jménem odcestoval do Ameriky. Jeho Kajutní kniha... byla tímto útěkem inspirována. Ve Spojených státech, se živil jako obchodník, farmář a novinář, přijal americké občanství a jméno Charles Sielsfield . V roce 1826 odcestoval do Evropy, kde byl prostředníkem mezi Spojenými státy a Francií, jakož i mezi Rakouskem a Německem. V letech 1826-1827 pracoval jako novinář v Londýně, kde také vydal svou první knihu pod pseudonymem C. Sidons. Jako korespondent newyorského listu The Morning Courier and Enquirer pobýval v roce 1830 v Londýně a Paříži. V Paříži pracoval pro někdejšího neapolského a španělského krále Josefa Bonaparta, který b...

Catherine Shepherd

Německá spisovatelka, autorka kriminálních románů. Bankovní úřednice.

Carl Stamitz

Carl Stamitz , narozený 7. května 1745 v německém Mannheimu, byl vlivným skladatelem klasicistní éry a významným členem druhé generace Mannheimské školy. Byl nejstarším synem Johanna Stamitze, významného houslisty a skladatele, který působil jako vedoucí mannheimského orchestru. Carl Stamitz šel v otcových stopách a stal se zkušeným violistou a houslistou. Působil na mannheimském dvoře, než se v roce 1770 přestěhoval do Paříže, kde sklízel značné úspěchy.

Břetislav Štilec

Práce o automobilech.

Blanka Svobodová

Blanka Svobodová žije v Lednici na Moravě. Vystudovala vysokou ekonomickou školu, pracuje v soukromé sféře. Napsala prvotinu tajnůstkář. Zájem čtenářek autorku motivoval k dalšímu psaní. Světlo světa tak spatřila kniha Mr. Dokonalý, v české verzi Můj miláček cizopasník.

Bedřich Šindelář

Bedřich Šindelář byl český marxistický historik, který působil na Masarykově Univerzitě v Brně. Zabýval se především dějinami Evropy a Českých zemí v raném novověku. Od roku 1953 byl docentem Filozofické fakulty MU, profesorem v letech 1963-1988. V období 1976-1980 byl děkanem Filozofické fakulty MU. Po únoru 1948 a v době normalizace se aktivně podílel na čistkách v řadách zaměstnanců Filozofické fakulty. Hlavním polem jeho působnosti byly čarodějnické procesy, třicetiletá válka a dějiny Nizozemí. Jeho interpretace čarodějnických procesů je považována za značně tendenční. Šindelář napadá západní křesťanství a vyzdvihuje přednosti východního na základě toho, že v ortodoxních oblastech bylo daleko méně procesů s čarodějnicemi. V letech 1952–1986 byl šéfredaktorem Časopisu Matice moravské. Československá akademie věd mu v roce 1977 udělila stříbrnou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.

Antonín Šrámek

Antonín Šrámek byl český básník, architekt a spisovatel Narodil se v Moravských Knínicích jako třinácté dítě. Absolvoval průmyslovou školu, zaměstnán jako architekt. Po svých cestách do jižních krajin začal psát, natolik úspěšně, že byl zvolen předsedou Moravského kola spisovatelů. Tuto funkci zastával v podstatě až do své smrti 13. února 1972. Antonín Šrámek, byl poslední předseda Moravského kola spisovatelů, kterému jsou v encyklopedii vydané A. Kuncem r. 1946 za jeho života věnovány dvě strany. Údaje nejsou úplné. Antonín Šrámek žil 78 let mezi 3. lednem 1894 a 13. únorem 1972. Architekt, básník, malíř, romanopisec, slavofil a hlavně milovník čisté české řeči vyšel z Moravských Knínic u Tišnova, ale většinu svého života strávil v Brně. Brněnsko bylo krajem jeho předků, z nichž se mnozí vyznamenali – nejznámějším je rytíř Gabriel Schramm, který byl starostou Brna za třicetileté války. V jeho díle se odráží poetismus, zrcadlí se i v exotických sklonech a dosvědčuje to i jeho pseudonym Frank A. Boston. Nádech expresionismu se odráží v jeho scénách ze života, vitalismus ve zřejmé radosti líčení lidského těla, např. v „Dubrovníku“. Antonín Šrámek začal lyrickými básněmi „Hořící ruce“ a „Křehká kořist“ . Pokračoval pěti dobrodružnými romány pod pseudonymem a povídkou „Vězněni“ . Upozornil na sebe teprve románem z venkovského života “Bukovští“ a exotickou arabeskou „Láska z východu“ . Exotika prolíná i román „Nahajka a klas“ . Rurální prostředí se pak znovu objevuje v románu ze studentského života „Hráči s mládím“ . „Píseň a pluh“ spojuje vesnické prostředí s exotikou. Věnoval svá díla i dětem a mládeži, např. „Chlapec Huška a ti druzí“ , Dědina v květu a „Skřivánci z Velké Nivy“ . Dále i pro všechny věkové kategorie „O nezbedném Hercegovci“ , . Je autorem mnoha historických knih a knih ...

Anthony Summers

Anthony Summers, spisovatel a televizní novinář, se narodil v roce 1942, v Anglii vystudoval Sherborne School a moderní jazyky na Oxford University, kde v roce 1964 promoval. Ještě jako student začal pracovat pro TV Granada v pořadu Svět v akci a po studiích nastoupil do redakce zpravodajství BBC. V následující dekádě se stal hlavním producentem nejdůležitějších britských zpravodajských pořadů 24 hodin a Panorama o hlavních politických událostech té doby ve Spojených státech, o válce ve Vietnamu a o událostech na Středním východě. Ve zvláštních televizních dokumentech se věnoval problémům Palestiny, obchodování s drogami, zavraždění Kennedyho a osudu poslední carské rodiny v Rusku. Propašoval kamery do Sovětského svazu, aby natočil jediný rozhovor s fyzikem-disidentem Andrejem Sacharovem, když v roce 1975 dostal Nobelovu cenu. Působí jako poradce četných televizních dokumentárních pořadů a píše do časopisů Vanity Fair a Talk. Anthony Summers žije se svou manželkou Robbyn Swan Summersovou upraveném převoznickém domku na břehu řeky Blackwater, nejbohatší lososí řeky v Irsku, se dvěma syny Colmem a Fionnem a dcerou Laurou. Z předchozího manželství má dva syny, Ronana a Sama Finna.

Ánna Swiderková

Anna Świderkówna - v českém jazykovém prostředí uváděna jako Anna Świderková byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Během 70. let publikovala pod jménem Anna Świderek. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Překládala z latiny a řečtiny .

Anna Šourková

Narozena 3.11.1909 v Moskvě . Středoškolská profesorka, práce z oboru ruštiny.

Alena Šarounová

PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, působí na katedře didaktiky matematiky MFUK, práce z oboru.

Alena Šafránková

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Zuzana Stirská

Zuzana Široká

Autorka je typický knihomoľ. Číta, kde sa len dá, a v jej žltom dome pod lesom nenájdete miestnosť bez kníh. Dve deti, sivá mačka a dokonca aj vlastné literárne postavy ju dennodenne presviedčajú o tom, že nezabudnuteľné príbehy sa odohrávajú aj v obyčajnej kuchyni. Autorka často medituje, niekedy dlhé hodiny telefonuje, rada chodí s rodinou na túry a bicyklové výlety. Chutí jej káva, červené víno, má rada škandinávskych spisovateľov, cestovanie vlakom a prírodu na Gemeri. Študovala na slovenských a zahraničných univerzitách marketing a manažment turizmu. Pracuje ako marketingová manažérka a prekladá z nemeckého jazyka.

Zikmund Skyba

Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně . 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku . Od 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. 1945 se vrátil do Práva lidu, 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. 1948–52 pracoval v Lidových novinách, 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů. Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži , Píšťalka , Radost z lásky , Krev a cyklu pásem Chléb náš vezdejší . Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran a Jihočeská lidová knihovna . Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa. Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života . – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítaj...

Zespół Pieśni I Tańca Śląsk

Zespół Pieśni i Tańca "Śląsk" je jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších folklorních souborů v Polsku. Soubor, který založil v roce 1953 Stanisław Hadyna, nese název podle regionu Slezsko , z něhož pochází. Posláním souboru je uchovávat a propagovat polskou lidovou kulturu, včetně tradiční hudby, tanců a krojů z různých regionů Polska.

Zdeňka Študlarová

Narozena 1972. Ilustrátorka, výtvarnice, ilustruje dětskou literaturu, učebnice, komiksy, kalendáře a ekologickou literaturu pro děti.

Zdeněk Susa

Zdeněk Susa je český lékař, evangelický kazatel, nakladatel a poutník. Maturoval v roce 1960, poté vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil jako lékař, měl pestrou praxi na různých pracovištích, vzhledem k angažmá k církvi byl opakovaně donucen ke změně místa . Proto CSc. až v roce 1991, habilitace v roce 1993. Habilitoval prací Elektrokardiografická diagnóza chronického cor pulmonale. Do roku 2009 učil vnitřní lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se zvláště dýchacími funkcemi, plicními nemocemi a vztahy mezi plícemi a srdcem. Zároveň působí také na Jaboku – Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické v Praze a jako externí učitel v bakalářském studiu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1990 byl také členem Centrální etické komise Ministerstva zdravotnictví České republiky. Byl a je různě činný v Českobratrské církvi evangelické, od roku 1970 jako redaktor církevních tiskovin , pak ve vedení mládeže, od roku 1983 ordinovaný presbyter . Od roku 1990 seniorátní kurátor pražského seniorátu ČCE, v letech 1991–1997 synodní kurátor. V letech 1992–2002 byl členem Rady Českého rozhlasu , v letech 1998–2002 členem koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. V letech 2005–2006 předseda správní rady Hospice Štrasburk v Praze. Ve svém nakladatelství vydal od roku 1995 zatím na 70 titulů. V letech 1991–1996 putoval po etapách z Prahy do Santiaga de Compostela a vydal o tom knihu Ultreia. V letech 2005–2009 opět po etapách došel do Assisi a Říma. Po listopadu 1989 zakládal Křesťanskodemokratickou stranu, jejímž byl zvolen prvním místopředsedou. Záhy však poli...

Zdeněk Šťáva

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Sova

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Zdeněk Slapnička

Narozen 1935. Malíř.

Zbyněk Stárek

Zbyněk Stárek . Původním povoláním důlní technik, potom novinář, nakladatel. Práce z oboru hobby a volnočasové aktivity.