Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 721 - 780 z celkem 14263 záznamů

Lenka Šimánková
Cestovatelka. Rodným příjmením Jirásková, narozena 26. prosince 1961 v Pardubicích, manželka cestovatele Leoše Šimánka.
Více od autora
Kateřina Šardická
Narodila se v roce 1991 a v současnosti žije a tvoří v Brně. Vystudovala teorie a dějiny filmu na Masarykově univerzitě. V minulosti pracovala jako příležitostná editorka, má za sebou tvorbu několika menších scénářů a nyní naplno a bez pudu sebezáchovy pracuje jako televizní dramaturg. Psaní se věnuje od svých patnácti let, Jejím prvním publikovaným románem je Zmizení Sáry Lindertové. Má slabost pro filmy na 35 mm páse, vyprávění všeho druhu a hnidopišské opravy cizích textů .
Více od autora
Karel Štěpánek
Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.
Více od autora
Karel Štech
Karel Štěch byl český malíř, ilustrátor a grafik, známý díky svým dřevorytům. Studoval na Umělecko-průmyslové škole u Zdeňka Kratochvíla a na Akademii výtvarných umění v Praze u T. F. Šimona. Věnoval se krajinomalbě a tvořil díla se silným sociálním vyzněním. Byl členem uskupení SČUG Hollar , Sdružení jihočeských výtvarníků , Svaz československých výtvarných umělců , Svaz českých výtvarných umělců . Za své dílo byl oceněn několikrát, mj. Řádem práce a čestným titulem národní umělec . Je pohřben na hřbitově v Mladém.
Více od autora
Karel Šejna
Karel Šejna byl významný český dirigent a kontrabasista, který se narodil 22. března 1896 v Přibyslavi a zemřel 17. února 1982. Byl významnou osobností české klasické hudební scény, známou zejména díky svému působení v České filharmonii. Šejnova kariéra v orchestru trvala několik desetiletí; v roce 1921 nastoupil jako kontrabasista a později se stal jeho dirigentem.
Více od autora
Josef Švejcar
Josef Švejcar byl český pediatr. V roce 1915 zahájil v Praze studium medicíny, dokončil ho však v roce 1921 v Bratislavě, jelikož se zde účastnil osvobození Slovenska čs. armádou. Začal působit jako asistent na dětské klinice UK v Bratislavě jako žák Jiřího Brdlíka. V roce 1931 přešel na dětskou kliniku do Prahy. V letech 1945–1966 byl již jako řádný profesor přednostou I. dětské kliniky, poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Roku 1992 získal čestný doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Je pohřben na roztockém hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenovaná 30. června 2011 škola v Plzni, která nesla název Střední odborná škola profesora Švejcara a nabízela humanitní studijní obory. Dne 1. července 2011 byla sloučena se Střední průmyslovou školou strojnickou v Plzni.
Více od autora
Josef Stivín
Josef Stivín , byl československý sociálně demokratický politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl rovněž literárně činný — přispíval do socialistického tisku, psal básně a knihy pro děti. Vystupoval i pod pseudonymem Foltýn. Ve Vídni se vyučil typografem a začal se tam angažovat v řadách vídeňské sociální demokracie. Pak se přesunul do českých zemí. Od roku 1911 působil jako šéfredaktor sociálnědemokratického listu Právo lidu. Patřil k vlivným členům strany. Ve 20. letech 20. století byl jedním z tajemníků představenstva sociální demokracie. Roku 1927 vedl komisi pro vypracování nového programu. Na sjezdu strany v roce 1930 pak vystupoval v debatě okolo podoby programu. Ve vedení strany zasedal i po sjezdu v roce 1937. V letech 1918–1920 zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Byl po deset let místopředsedou poslanecké sněmovny. Podle údajů z roku 1935 byl novinářem. Bydlel v Praze. Stivín byl rovněž literárně činný jako básník, spisovatel a novinář. Některé práce podepisoval pseudonymem Foltýn. Knižně vyšly např.: Na přelomu 20. a 21. století vyšly jeho verše např. ve výborech:
Více od autora
Josef Seget
Narozen 29. 7. 1887, zemřel 1982. MVDr., odborník v chovu teplokrevného koně.
Více od autora
Josef Karel Šlejhar
Josef Karel Šlejhar byl český naturalistický spisovatel. Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová. Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy. 9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká , dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého. Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt. Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři. Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..." Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu a Šlejharově odchodu ze statku. Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění. Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učit...
Více od autora
Jiří Šourek
Jiří Šourek je bývalý československý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil jako fotbalový funkcionář. Hrál za TJ Sklo Union Teplice, TJ Vítkovice a kyperský AEL Limassol. Získal ligový titul v roce 1986 s Vítkovicemi. V československé lize odehrál 217 utkání a dal 57 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 3 góly, v Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání a v Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních.
Více od autora
Jiří Šalamoun
Narozen 17. 4. 1935 v Praze, zemřel 31. 3. 2022. Kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů a animovaných filmů, výtvarný pedagog, básník.
Více od autora
Jindřich Špinar
Narozen 1960 na jižní Moravě. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., internista, kardiolog. Studia na LF MU ukončil v r.1985. Od r.2004 je přednosta Interní kardiologické kliniky FN Brno. Zabývá se akutním i chronickým srdečním selháním a hypertenzí a klinickou farmakologií. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří zavedení čtyřstupňové klasifikace známek plicního městnání na RTG snímku a jako první na světě s kolektivem popsali z klinického hlediska ovlivnění remodelace levé komory po infarktu myokardu pomocí AII antagonisty losartanu ve srovnání s captoprilem. Publikuje v oboru. Manželka je rovněž kardioložka MUDr. Lenka Špinarová .
Více od autora
Javier Sierra
Javier Sierra Albert je španělský novinář, spisovatel, výzkumník, romanopisec a hlasatel, který studoval žurnalistiku v Madridu. Spolupracuje se spoustou anglických spisovatelů zabývajících se historií a mystériemi. Jeho román Poslední Večeře, který vyšel roku 2006, byl v první desítce na seznamu New York Times Best Seller a byl publikován ve 42 zemích. Javier Sierra se narodil 11. srpna 1971 ve španělském městě Teruel. Po celá léta Sierra spolupracuje s národními a mezinárodními experty, jako jsou Graham Hancock a Robert Bauval , aby mohl studovat na existenci údajného zlatého věku lidstva, období v naší dávné minulosti, které zaniklo asi roku 10.500 před n.l, byla to doba kdy začaly vznikat všechny známé civilizace. V současné době je ředitelem vydavatelství časopisu Science Beyond a podílí se na různých rozhlasových a televizních programů . V posledních letech věnuje hodně úsilí na řízení a prozkoumávání tajemství z minulosti a historických záhad, která doposud nebyla objasněna. Jeho romány mají společný cíl, řešit historické záhady na základě dokumentace a terénního výzkumu, se zaměřením na záhady historie.
Více od autora
Jaroslav Stoklasa
Narozen 1926 v Hradci Králové, zemřel 12. 1. 2007. Ing., CSc., ekonom, ekolog, spoluautor příruček pro zařízení bytu, autor prací o ochraně životního prostředí, překladatel z angličtiny.
Více od autora
Jaromír Šavrda
Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.
Více od autora
Jarmila Svatá
Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...
Více od autora
Jana Štěpánková
Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou
Více od autora
Jan Svěrák
Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...
Více od autora
Jan Souček
Jan Souček byl český malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1955–1957 se vyučil sklářem v Novém Boru. V letech 1957–1961 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Soustředil se na malířství a volnou i užitou grafiku. Stěžejním bodem jeho zájmu byly historické, fantastické a utopické krajiny, ztvárňované staromistrovskou technikou olejovými barvami s vrstvou lazur na rozměrných plátnech. Obdivoval jinotaje malby rudolfinského manýrismu a romantismus období rokoka . Z ilustrací vytvořil například samostatnou monografii Apokalypsa na biblické motivy. Z grafických technik vyhledával barevný lept, suchou jehlu a akvatintu. Spolupracoval také na filmové scénografii. Jeho staroměstský ateliér ve starobylém domě v Karlově ulici 25 byl sám o sobě uměleckým dílem. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Byl členem SČUG Hollar. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Památníku národního písemnictví v Praze, Ministerstva kultury ČR, Galerie hl. m. Prahy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Ministerstva zahraničí ČR, v budovách německého a brazilského velvyslanectví, a dalších. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/26145-turris-babel/
Více od autora
Jan Slavík
Narozen 25.3.1885 v Šlapanicích u Kladna, zemřel 9.5.1978 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, historické práce.
Více od autora
Jan Slavík
Doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. se narodil v Písku v r. 1953. Gymnázium Arabská vystudoval v Praze. Studium na Pedagogické fakultě UK ukončil v roce 1980 s aprobací ruský jazyk - výtvarná výchova, v letech 1980-81 absolvoval studijní pobyt na katedře pedagogiky a psychologie Ped F UK. V letech 1981-88 učil na ZŠ Čapajevovo náměstí v Praze 3. V roce 1982 získal titul PaedDr., v letech 1983-88 absolvoval odbornou vědeckou přípravu, zakončenou obhájením kandidátské disertační práce , v roce 1996 byl habilitován docentem pro obor teorie výtvarné výchovy. Od roku 1983 dosud působí v pedagogické školní praxi a vede odborné semináře dalšího vzdělávání pro učitele i arteterapeutické výcviky. Je zakládajícím členem Asociace výtvarných pedagogů a České arteterapeutické asociace , je členem mezinárodní Sémiologické společnosti. V letech 1997-2002 se společně s H. Novákovou podílel na vedení arteterapeutického výcviku pořádaného ČAA. Na katedře výtvarné výchovy se specializuje na teorii výtvarné výchovy. V letech 2003 - 2006 byl členem Vědecké rady UK v Praze, je členem Vědecké rady UK - Ped F v Praze, Vědecké rady MU - Ped F v Brně. Byl předsedou, nyní je členem oborové rady doktorských studií teorie výtvarné výchovy, společné pro UK Ped F v Praze, MU Ped F v Brně a UJEP Ped F v Ústí n.L. Je členem oborové rady doktorských studií pedagogiky UK FF v Praze. Publikoval více než 120 odborných statí a výzkumných sdělení v našich i zahraničních časopisech nebo sbornících. Podílel se na tvorbě učebních osnov výtvarné výchovy pro čtyřletá gymnázia vydaných v roce 1993. V roce 1997 publikoval monografii Artefiletika - od výrazu k dialogu ve výchově, společně s J. Novákem knížku Počítač jako pomocník učitele, společně s J. Bláhou Průvodce výtvarným uměním V a v kolektivu autorů pod vedením M. Fulkové učebnici Výtvarná výchova pro 8. a 9. ročník základní školy a víceletá gymnázia. V roce 1998 byl editorem s...
Více od autora
Jan Simonides
Ján Simonides byl slovenský spisovatel memoárové a cestopisné prózy. Pocházel z rodiny evangelického kněze, vzdělání získal v Prešově a ve Wittenbergu a po studiích působil v Brezně jako rektor školy. Po odhalení Vesselényiho spiknutí ho věznili v Leopoldově a byl odsouzen na neapolské galeje. Cestou na galeje ujel spolu s Tobiášem Masníkem, ale po pěti dnech je opět chytili a uvěznili. Na svobodu se dostal díky tomu, že je vykoupil jistý německý kupec. Procestoval mnoho zemí , než se usadil v Německu, kde žil do roku 1683. Po návratu do vlasti působil jako evangelický kněz v Banské Bystrici-Radvani , Kráľovej , Hronseku , Banské Bystrici , tam se stal superintendantem . Je znám zejména jako autor cestopisných a memoárové děl, ve kterých se věnoval svým zážitkům od odsouzení v Bratislavě až po návrat domů. Vycházel přitom ze svých deníků, které si cestou psal. Ve svých dílech však nepopisoval jen své zážitky, ale věnoval se i popisem krajů, které navštívil, jejich regionálních zvyklostí, etnografických poměrů a architektury . Používal jednoduchý, bezprostřední jazyk, přičemž nevkládal do textu téměř žádné náboženské detaily , takže jeho dílo je považováno za víceméně světskou prózu, která v té době byla vzácná. Byl též autorem latinské příležitostné poezie, náboženských polemik a náboženských výchovných spisů. Obhajoval význam mateřské řeči, slovakizoval biblickou češtinu, dokladem toho je jeho úvod ke katechismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Simonides na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Henri Seroka
Henri Seroka je belgický skladatel, textař a producent, který se narodil 9. května 1949. Jeho kariéra v hudebním průmyslu trvá již několik desetiletí. Seroka je známý svou tvorbou napříč různými žánry, včetně popu, vážné a filmové hudby. Skládal hudbu k filmům a televizním seriálům, což mu vyneslo uznání i mimo oblast tradičních alb. Jeho talent sahá až k psaní znělek pro reklamy a vytváření hudebních motivů pro mezinárodní akce. Podílí se také na produkci hudby pro jiné umělce, což přispívá k jeho pověsti všestranného hudebníka.
Více od autora
Gilbert Schlogel
Působil třicet pět let jako chirurg, byl primářem fakultní nemocnice v Paříži. Od roku 1993 se věnuje výhradně psaní knih. Kromě řady odborných publikací je autorem devíti románů. Některá jeho díla byla zfilmována nebo posloužila jako předloha televizních inscenací. Nyní je jeho domovem slunná Provence.
Více od autora
Gerti Samel
je spoluzakladatelkou časopisu Cosmopolitan a je vedoucí redaktorkou pro oblast medicíny, welness a fitness. Ve svých článcích se zabývá celostními léčebnými systémy a snaží se je propojit se západní medicínou. Tibetskými léčebnými metodami se zabývá již léta, texty překládá ze starých textů s pomocí svého učitele tobetské medicíny dr.Namgyala Quasara.
Více od autora
Frauke Scheunemann
Německá právnička, novinářka, tisková mluvčí a spisovatelka. Se svojí sestrou Wiebke Lorenz též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz.
Více od autora
Frantisek Svoboda
Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik Převážnou většinu knih /cca 130 publikací/ a časopisů vydal autor a distribuoval a kolportoval vlastním nákladem.
Více od autora
František Suchán
Spoluzakladatel a hlavní editor portálu Bez frází , autor textů ze sportovního prostředí.
Více od autora
František Starý
Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.
Více od autora
František Soukup
Odborný asistent na katedře německého jazyka Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
František Ferdinand Šamberk
Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.
Více od autora
František Erik Šaman
Narozen 13.2.1889 v Josefově, zemřel 18.1.1942 v Praze. Úředník, romanopisec, dramatik, autor knih pro mládež a rozhlasových her, reportér.
Více od autora
Eva Svobodová
Narozena 1955. Autorka učebnic odborné angličtiny pro gastronomii a cestovní ruch.
Více od autora
Dmitri Shostakovich
Dmitri Shostakovich byl významný sovětský skladatel a klavírista, proslulý svými symfoniemi, komorní hudbou a koncerty. Narodil se 25. září 1906 v Petrohradě v Rusku a jako klavírista i skladatel byl zázračným dítětem. Šostakovičovu kariéru hluboce ovlivnilo politické klima Sovětského svazu a jeho složité vztahy s vládou ovlivnily jeho tvorbu. Přestože čelil značnému tlaku ze strany státu, aby se přizpůsobil socialistickému realismu, vyvinul si osobitý styl, který zahrnoval širokou škálu emocí, od satirických a rozmarných až po tragické.
Více od autora
Bohuš Schwarzbacher
Slovenský kartograf a neprofesionální fotograf, autor a spoluautor turistických map a leteckých fotoknih. Vydává publikace i v České republice.
Více od autora
Bob Shaw
Narodil se v Belfastu, vlastním jménem Robert Shaw. Spolu s manželkou a dětmi opustili Severní Irsko na protest proti politice Anglie v 70. letech. Shaw byl stavební inženýr, ale také pracoval jako novinář a letecký konstruktér, posléze se věnoval spisovatelské dráze – největší úspěch mu přinesl příběh Light of Other Days . Shaw bývá ve srovnání s jinými autory SF poněkud přehlížen, ačkoliv jeho dílo vyniká pozoruhodnými nápady, dobře propracovanými postavami a střízlivým stylem.
Více od autora
Anna Świderkówna
Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.
Více od autora
Alexander Šíma
JUDr. Alexander Šíma po absolvování právnické fakulty UK v Praze byl soudcem Okresního soudu v Klatovech a Nejvyššího soudu v Praze, nyní je předsedou občanskoprávního senátu Krajského soudu v Plzni. V roce 1992 absolvoval studijní pobyt u justičních orgánů v USA. Od roku 1993 je externím akademickým pracovníkem katedry občanského práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Publikuje v odborných časopisech, je rovněž autorem publikací se speciální právní tematikou .
Více od autora
Zdeněk Sládek
V r. 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK. Zabýval se hospodářskými vztahy Československa k Rusku, dějinami českých politických stran, hospodářskými dějinami Československa, jakož i států střední a jihovýchodní Evropy. V letech 1990-93 pracoval v Ústavu dějin střední a východní Evropy, později jako externí spolupracovník FF UK. Věnoval se historii bývalého SSSR a dále hospodářským dějinám středoevropských států v meziválečném období. Napsal mnoho odborných monografií, monografických studií i vědeckopopulárních článků. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií.
Více od autora
Wacław Sieroszewski
Wacław Kajetan Sieroszewski byl polský spisovatel z okruhu Mladé Polsko . Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř. Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království . V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě. Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče a žil v Krakově a v Zakopaném. V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury . Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě. Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické. V tomto článku ...
Více od autora
Vladimír Stuchl
Vladimír Stuchl byl český redaktor, básník, prozaik a překladatel, autor přírodní a společenské lyriky a literatury pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Strakonicích roku 1941 byl totálně nasazen v tamní zbrojovce. Roku 1945 se přestěhoval do Prahy a vystudoval filozofii, sociologii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně studoval v letech 1950–1951 na Ústřední politické škole KSČ. Od roku 1947 vystřídal několik redaktorských míst a pracoval také v tiskovém oddělení Ústřední rady odborů. V letech 1955–1960 byl zpravodajem ČTK v USA a v letech 1961–1969 redaktorem a šéfredaktorem časopisu Květy. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, od roku 1972 redaktorem agentury DILIA. Debutoval roku 1943 sbírkou melodických a impresionisticky laděných básní s pocity smutku a melancholie. V padesátých letech publikoval prorežimní poezii, oslavující cestu ke komunismu. Později se v jeho básních objevuje lyrizace všedního života. Z pobytu v USA vytěžil knihu reportáží Dobrý večer, Ameriko!, jejichž základem je tendenční kontrast mezi kapitalismem a socialismem, a také náměty pro knihy pro děti a mládež. Uspořádal také několik básnických pásem z tvorby jiných autorů . Jeho dílo doplňují překlady z angličtiny.
Více od autora
Vladimír Sládeček
Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také o rok později složil rigorózní zkoušku. Mezi roky 1979–1983 pracoval na Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Ústavu státní správy, kde se zabýval především legislativním procesem a otázkami souvisejícími s tvorbou práva. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. Po roce 1991 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1993–2002 byl také asistentem ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2013 prezident Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Senát se jmenováním souhlas vyslovil a prezident jej 4. června ústavním soudcem jmenoval.
Více od autora
Vladimír Šerý
Narozen 5.4.1923. MUDr., CSc., docent, publikace z oboru tropického lékařství. Zemřel 4.7.2003.
Více od autora
Vladimir Šadek
Vladimír Sadek byl český judaista a hebraista, znalec židovské mystiky. Studoval u PhDr. Otto Munelese, jehož odkazu si velmi vážil a také o něm psal; pod jeho vedením také pracoval v pražském Státním židovském muzeu. Od roku 1974 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent. Od devadesátých let vyučoval na FF UK, posléze HTF UK. Věnoval se především kabale a obecně mystice v rámci judaismu, dále též chasidismu, židovské filosofii a dějinám židovské kultury v Čechách. Těmto tématům se věnují dvě jeho populárně-naučné knihy. Profesor Sadek byl dvakrát ženat; odchod jeho první ženy Evy Štolbové jej hluboce poznamenal. Tehdy začal zaznamenávat sny, v nichž se setkával s dušemi své první ženy a své matky. Tento „snový deník“ je hluboce intimní a autor s jeho uveřejněním dlouho váhal; nakonec svolil, aby byl vydán posmrtně.
Více od autora
Viktor Borisovič Šklovskij
Viktor Borisovič Šklovskij byl sovětský spisovatel, filmový scenárista a literární a filmový teoretik, představitel ruského formalismu. Narodil se v Petrohradě. Jeho otec byl Žid, jeho matka měla z části německý, z části ruský původ. Roku 1916 patřil k zakladatelům petrohradské Společnosti pro studium básnického jazyka známé pod zkratkou OPOJAZ. Spolu s Moskevským lingvistickým kroužkem se OPOJAZ stal jedním ze dvou základních pilířů ruského formalismu. Šklovskij se podílel na Únorové revoluci roku 1917. Ruská Prozatímní vláda ho vyslala jako pomocníka komisaře na jihozápadní frontu, kde byl raněn a dostal vyznamenání za statečnost. Poté byl pomocníkem komisaře ruského expedičního sboru v Persii. Do Petrohradu se vrátil na počátku roku 1918, již po Říjnové revoluci. Bolševický převrat nepřijal a zúčastnil se i protibolševického spiknutí organizovaného členy Socialistické revoluční strany. Spiknutí však bylo odhaleno tajnou policií Čeka. Šklovskému se podařilo uniknout zatčení, skrýval se, cestoval v utajení po Rusku a Ukrajině. Nakonec však byl omilostněn, v čemž sehrálo klíčovou úlohu jeho přátelství s Maximem Gorkým. Šklovskij pak uzavřel jakýsi kompromis s novým režimem a vstoupil načas i do Rudé armády. Roku 1922 však bylo obnoveno vyšetřování jeho minulé politické činnosti, načež se začal znovu skrývat a v roce 1923 uprchl přes Finsko do Německa. V Berlíně pak vydal knihu Сентиментальное путешествие , kde popisuje své zkušenosti z let 1917-1922. Toto dílo dnes patří k jeho nejoceňovanějším. Název knihy odkazoval na dílo Laurence Sternea, jehož Šklovskij velmi obdivoval a jehož styl v mnohém napodobil. Ve stejném roce vydal i další knihu Zoo, или Письма не о любви (Zoo: dopisy nikoli o l...
Více od autora
Veronika Šikulová
Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.
Více od autora
Věra Sládková
Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.
Více od autora
Václav Šmíd
Narozen 25. 8. 1942 v Praze. Číšník a kuchař, pedagog , odborník na gastronomii a dějiny gastronomie, sběratel jídelních lístků, zakladatel gastronomického muzea. Autor publikací z oboru, také spoluautor ročenek .
Více od autora