Výpis všech autorů

Saki

Saki jsou lázeňské město poblíž Černého moře v rovinaté západní části Krymu, sporném území považovaném za část Ukrajiny, ale ovládaném od Krymské krize Ruskem. Leží asi 4 km od mořského pobřeží, na břehu přilehlého slaného Sackého jezera, na železniční trati spojující Simferopol a Jevpatorii . V roce 2006 zde žilo 26 400 obyvatel, z toho 66 % tvořili Rusové, 25 % Ukrajinci, 6,1 % Krymští Tataři. Z malé vesnice se po otevření prvních bahenních lázní v Rusku přeměnily v poklidné lázeňské město.

Šafrán

Pavel Sula

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Olga Štruncová

Narozena 23.12.1926. Literatura pro mládež.

Miloslav Stibor

Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...

Miloš Škorpil

Miloš Škorpil je ultramaratonec, propagátor a trenér běhu, zakladatel běžecké školy. Škorpil je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny.

Miloš Schmiedberger

známý fotograf a producent

Milan Syrovátko

Inženýr. Práce v oboru elektrotechniky a elektroniky.

Michal Sýkora

Michal Sýkora je bývalý český hokejový obránce, který nastupoval v české extralize za mateřské Pardubice a za Spartu. Působil rovněž v NHL a je dvojnásobným mistrem světa. Urostlý obránce byl v roce 1991 nominován na mistrovství Evropy hráčů do 18 let, které se konalo v Československu a domácí mladíci vybojovali zlaté medaile. V seniorské reprezentaci se na velkém turnaji poprvé objevil v roce 1996, kdy byl opět součástí zlatého výběru na světovém šampionátu v Rakousku. V létě pak byl i u blamáže na Světovém poháru. V roce 2000 se stal podruhé mistrem světa na šampionátu v Rusku. Jeho posledními velkými mezinárodními akcemi byly v roce 2002 Olympijské hry v Salt Lake City, kam byl nominován jako jediný obránce z české extraligy, a na jaře mistrovství světa ve Švédsku. Reprezentace byla vyřazena na obou turnajích ve čtvrtfinále Ruskem. V letech 1996 a 2000 jej direktoriát turnaje umístil do All Star týmu mistrovství světa. V dresu národního celku se naposledy objevil 7.9.2003 na ČP Cupu v utkání proti Finsku. Celkově odehrál 69 utkání a nastřílel 9 branek. Sýkora debutoval v nejvyšší soutěži v sezoně 1990/91, kdy nastoupil ve dvou utkáních za Pardubice. V letech 1991-93 hrál kanadskou juniorskou Western Hockey League za Tacoma Rockets, v sezoně 1992/93 byl zvolen do All Star týmu soutěže. V roce 1993 vstoupil do organizace klubu NHL San Jose Sharks, který jej rok předtím draftoval. Za Sharks či jejich farmářské mužstvo v IHL Kansas City Blades nastupoval do sezony 1996/97, kdy byl vyměněn do Chicago Blackhawks. Sezonu 1998/99 začal v celku Tampa Bay Lightning, kde se neprosadil do sestavy a tak ještě v probíhajícím ročníku ohlásil návrat do české extraligy v dresu pražské Sparty. V sezoně 1999/2000 slavil se Spartou titul mistra republiky. Do NHL se vrátil ještě v sezoně 2000/01, ve které hájil barvy Philadelphia Flyers. Od sezony 2001/02 oblékal dres Pardubic, ve kterém na začátku sezony 2004/05 ukončil kariéru....

Matej Schwarzbacher

Slovenský spoluautor fotografických a kartografických publikací o Slovensku, fotograf, cestovatel a člen folklorního souboru.

Mark Schneider

Americký profesor politologie. Práce z oboru.

Marek Šindelka

Marek Šindelka je český spisovatel, držitel Ceny Jiřího Ortena a dvou cen Magnesia Litera za prózu. Studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně , kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014. Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců. Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host. Dvě povídky, které se později staly součástí sbírky Mapa Anny, vyšly napřed časopisecky. V literární příloze Respektu 17. prosince 2012 vyšla povídka Představení začíná, v Lidových novinách 10. srpna 2013 vyšla povídka Kopie.

Marek Sekyra

MAREK SEKYRA, nar. 1974 v Ústí nad Labem. Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně obor český jazyk – dějepis, od roku 2002 v Liberci, zaměstnán krátce v Severočeském muzeu, nyní zaměstnancem Krajské vědecké knihovny, vedoucí Všeobecné půjčovny. V létě 2007 vydal Kruh autorů Liberecka jeho básnickou prvotinu s názvem Modré hodiny. S Otokarem Simmem připravil knihu Ještědské květy , která mapuje německy píšící předválečné autory narozené v Liberci. V r. 2010 vydal studii Máchovské mýty a omyly, v r. 2011 básnickou sbírku Úvozy a opět s O. Simmem antologii německy píšících předválečných autorů z Jablonecka a Semilska Jizerské květy.

Marcel Safír

Marcel Safír, Narozen 3.7.1912 v Tarcalu , zemřel 20.10.1978 v Jablonci nad Nisou, pohřben v Kfar Saba, Izrael. Lesník, umělecký fotograf, publikace z oboru entomologie. Marcel Safír se narodil ve vesnici Tarcal v Maďarsku. Český lesnický odborník a fotograf, který působil v letech 1945-1978 na lesním závodě v Jablonci nad Nisou, byl vynikajícím přírodovědcem a pozorným fotografem přírody, zejména hmyzu a pavouků. Napsal mnoho článků do časopisů a poutavé knihy o přírodě. Přispíval do časopisu Květy, Živa a několika zahraničních titulů. V roce 1963 mu vyšla kniha Svět hmyzu, v roce 1967 se podílel na vydání knihy Lovy beze zbraní a v letech 1976 a 1986 vydal zajímavou knihu Hmyz je docela jiný. Zemřel 20. října 1978 v jablonecké nemocnici, ale pohřben je v Izraeli ve městě Kfar Saba. V nakladatelství Albatros vyšla posmrtně jeho knížka pro děti nazvaná Čertík a jeho svět.

Lyndon Stacey

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.

Ludmila Šnajderová

Narozena 12.5.1935. Grafička a ilustrátorka, autorka publikace pro děti. Malířka a ilustrátorka Ludmila Šnajderová absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara, registrována byla v Českém fondu výtvarných umění. Zabývala se grafikou, malbou a knižními ilustracemi. Od 80. let se věnuje především malbě. Její obrazy lze najít v soukromých sbírkách po celém světě. Nejvíce vystavovala v Čechách, ve Francii a v Nizozemsku. Samostatnou kapitolou jsou knižní ilustrace pro děti. V současnosti pracovala na své prvotině, pohádce pro děti „Dobrodružství malého zajíčka“, nejen jako ilustrátorka, ale i autorka textu. Dlouhá léta pracovala v Městských divadlech pražských, kde byla autorkou kostýmů několika divadelních her. Žije a tvoří v Praze. Laskavé obrazy současné expozice v galerii pod názvem „Místa snů a romantiky“ jsou zpovědí výtvarnice, která má Prahu vtištěnou do duše už napořád. Její druhou láskou jsou Benátky. Motto: Josef Kemr mi říkával: „Maluješ krásně, ale není to tvá zásluha, je to dar od Boha.“

Ludmila Schönová

Narozena 29.8.1915 v Břežanech. Publikace z oboru němčiny.

Linda Sonntag

Autorka knih o sexu a milostných technikách.

Karel Sellner

Karel Sellner byl český učitel, archeolog, okresní školní inspektor a spisovatel, zejména historických románů a povídek. Karel Sellner se narodil 23. října v Daliměřicích u Turnova, jako druhorozený syn v početné rodině telegrafisty na turnovském nádraží Karla Sillnera a jeho manželky Barbory, rozené Ctiborové. O domácnost se staraly matka a babička. Otec Karla Sellnera pracoval v různých funkcích na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Několik let byl také přednostou stanice v Bezdězi.  V roce 1879 až 1888 chodil do obecné školy. Ve třídě byl nejmladší, přesto ale vynikal a měl výborné výsledky. Nejvíce měl zájem o kreslení, vlastivědu a literaturu. Do této doby spadají jeho první literární a dramatické pokusy. Volný čas věnoval hlavně hře na housle, na klavír, čtení a také samozřejmě každodenním dětským radovánkám. Po absolvování školy nastoupil Karel Sellner na učitelský ústav v Hradci Králové. Zde na něho měli vliv profesoři Adolf Černý, Jan Duchoslav Panýrek, Raimund Vychodil a další. Maturoval s výbornými výsledky v roce 1892. Po maturitě učil na několika obecných a měšťanských školách Loukovec a  Násedlnice na Mnichovohradišťsku. Sem Karel Sellner umístil děj jedné ze svých knih Bohdar, která vypráví o pohanské době. Absolvoval kurzy hry na housle, kreslení, chemie, ale také polního hospodářství. Nejoblíbenější obcí se Sellnerovi staly Březovice v Podbezdězí. Karel Sellner zde učinil mnohé archeologické objevy na ostrohu mezi Žákovým dolem a Nosálovskou roklí. Objevil také mohutné hradiště, které později Eduard Štorch na jeho počest pojmenoval Sellnerovým hradištěm. Krajina v okolí Březovic a všechny pověsti sebrané Sellnerem hrají hlavní roli v řadě jeho knih, jako jsou Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína, nebo Rychtář Ješek. V Březovicích se Karel Sellner seznámil se svou budoucí ženou Zdeňkou, rozenou Hankovou, s níž se 29. listopadu 1902 oženil. Celý pobyt v...

Kaiu Shirai

Japonský autor komiksů manga.

Julian Symons

Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .

Josef Suchopár

Narozen 26. 6. 1958. PharmDr., člen vědecké rady farmaceutické fakulty UK, šéfredaktor farmaceutického časopisu Remedia, práce z oboru.

Josef Strnadel

Narozen 23.2.1912 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 4.3.1986 v Praze. PhDr., knihovník, národopisný pracovník, beletrista, literární historik, referent a kritik, pořadatel literárních sborníků, překladatel z ruštiny, němčiny.

Josef Sedláček

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

Josef Schránil

Josef Schránil byl český archeolog, přednosta prehistorického oddělení Národního muzea a profesor prehistorické archeologie na Karlově univerzitě. V roce 1928 vydal syntézu pravěkých dějin Čech a Moravy Vorgeschichte Böhmens und Mährens.

Jiří Strnad

Narozen 1950. Novínář, redaktor, pracovník divadelního ústavu.

Jiří Stivín

Jiří Stivín je uznávaný český flétnista, skladatel a dirigent, který je známý svou všestranností v oblasti klasické hudby, jazzu a dalších žánrů. Narodil se 23. listopadu 1942 v Praze a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Stivín je uznáván pro svůj výjimečný flétnistický talent a významně přispěl k rozvoji české i mezinárodní hudební scény. Vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze a později se dále vzdělával na Královské hudební akademii v Londýně.

Jiří Šourek

Jiří Šourek je bývalý československý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil jako fotbalový funkcionář. Hrál za TJ Sklo Union Teplice, TJ Vítkovice a kyperský AEL Limassol. Získal ligový titul v roce 1986 s Vítkovicemi. V československé lize odehrál 217 utkání a dal 57 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 3 góly, v Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání a v Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních.

Jiří Šonka

Narozen 28.12.1920 v Praze, zemřel 9.3.2005. MUDr., DrSc., docent interní kliniky, práce z oboru dietetiky.

Jiří Šamla

Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.

Jindřiška Svobodová

Narozena 24.12.1957 v Ostravě. Fyzička a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, učebnice.

Jindřich Maria Slavík

Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....

Jeremy Strong

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jena Švarcová

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jean Sibelius

Jean Sibelius byl finský skladatel pozdního romantismu a rané moderny, všeobecně uznávaný jako největší skladatel své země. Sibelius se narodil 8. prosince 1865 ve finském městě Hämeenlinna, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a svou hudbou se významně podílel na formování finské národní identity. Jeho dílo je často prodchnuto duchem finského folklóru a přírodními scenériemi jeho vlasti.

Jaroslav Sekera

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.

Jaromír Šavrda

Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.

Ján Štiavnický

R. 1952 – 55 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Spišskej Novej Vsi, po maturite sa zapísal na lekársku fakultu v Košiciach . R. 1961 – 66 vedúci laboratória v kúpeľoch Vyšné Ružbachy, od 1966 vedúci literárno-dramatického vysielania v Čs. televízii v Košiciach. Debutoval knihou poviedok a rozprávok Šaty malej Dominiky , ďalej napísal knihy rozprávok, povestí a historických noviel Kamenný kráľ, Lipenka , Studničky , Rozprávky na každý deň , Richtársky tanec, Horííí , Strážca pokladu , Farbiar a krásna Zuzana , Dobrý zmok a iné rozprávky, Povesti z dávnych vekov , O krásnej zlatníkovej dcére a Povesti zo Spišského hradu ; pre mládež romány Chlapci z Maše , Modrí diabli, Martin, vydrž!, Januš z Braniska , Cena priateľstva ; pre dospelých poviedky Zo všedných dní , román Šampión , knihy Do búrky , Vo víchrici, Akcia „Kláštor“, Partizánsky chirurg , Nevystrelený náboj , Posratí Spišiaci . Pre deti napísal bábkové hry Obor a kamenár a Kamenný kráľ , rozhlasové hry Odchod , Kľúč , Mŕtve včely a i., pre televíziu Pieseň pre teba , Hodina života , Učiteľ , Rekord . Je autorom scenára celovečerného filmu Blízke diaľavy . Na jeho počesť sa uskutočnilo 11. ročníkov literárnej súťaže pre mladých autorov Literárne Košice Jána Štiavnického.

Jan Spálený

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

Jan Schmid

Jan Schmid je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové. Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím . V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění , od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.

Jakob Streit

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Ivana Šelešovská

Narozena 6. 3. 1979. PhDr. Slavistka, překladatelka z makedonštiny, redaktorka.

Ivan Sokol

Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.

Hubert Slouka

Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie. Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska . Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka Slouka.

Henri Seroka

Henri Seroka je belgický skladatel, textař a producent, který se narodil 9. května 1949. Jeho kariéra v hudebním průmyslu trvá již několik desetiletí. Seroka je známý svou tvorbou napříč různými žánry, včetně popu, vážné a filmové hudby. Skládal hudbu k filmům a televizním seriálům, což mu vyneslo uznání i mimo oblast tradičních alb. Jeho talent sahá až k psaní znělek pro reklamy a vytváření hudebních motivů pro mezinárodní akce. Podílí se také na produkci hudby pro jiné umělce, což přispívá k jeho pověsti všestranného hudebníka.

Hana Štorková

Dietetické publikace.

Georges Sadoul

"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.

Gard Sveen

Norský autor detektivního románu. Vystudoval politologii a pracuje jako odborný poradce na norském ministerstvu obrany.

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling byl německý filozof, představitel idealismu. Ve scholae monasticae v Bebenhausenu, do kterého nastoupil již v patnácti letech, uzavřel přátelství se svými krajany Hölderlinem a Hegelem. Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ a ve spise „O světové duši“ se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně. V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ a „Systém transcendentálního idealismu“ , později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ a „Přednášky o metodě akademického studia“ . Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ a fragment „Věky světa“ . Nakonec vyučoval v Mnichově . Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“. Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

František Smejkal

František Šmejkal byl výtvarný kritik, historik a teoretik umění, zaměřený na umění přelomu 19. a 20. století, meziválečnou avantgardu a současné umění. V letech 1957-1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde obhájil diplomovou práci František Muzika a později doktorskou a kandidátskou dizertaci Devětsil - vývojové proměny devětsilského modelu umění a jeho výtvarné realizace . Roku 1968 byl na stáži v Centre national d´art contemporain v Paříži a jako kurátor tam připravil výstavy Josefa Šímy v Musée national d'art moderne a Horsta Egona Kalinowského v Centre National d’Art Contemporain. Roku 1970 se mu prostřednictvím Adolfa Hoffmeistera podařilo získat šestiměsíční stipendium UNESCO ke studiu zahraničních sbírek umění. Od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Když se v rámci své vědecké práce pokoušel prosadit jako téma archetypální symboliku v umění, byl roku 1979 z ÚTDU propuštěn a v letech 1979-1984 byl zaměstnán jako odborný pracovník Grafické sbírky Národní galerie v Praze. Roku 1984 se mohl vrátit ke své původní profesi a v letech 1984-1985 byl vědeckým pracovníkem, 1986-1988 samostatným vědeckým pracovníkem ÚTDU ČSAV. V době normalizace organizoval výstavy v malých a nezávislých galeriích , často mimo Prahu . Od roku 1961 byl členem teoretické sekce Svazu československých výtvarných umělců, od roku 1967 členem československé sekce AICA. V letech 1970-1971 působil jako člen výstavní komise Galerie na Karlově náměstí. Byl členem nákupních komisí a zasloužil se o budování sbírek moderního umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a Galerii moderního umění v Hradci Králové. František Šmejkal zemřel předčasně 18. prosince 1988 ve věku 51 let. Zabýval se meziválečnou avantgardou a již od své di...

Fran Směja

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.

Dire Straits

Dire Straits je britská rocková skupina, kterou v roce 1977 v Londýně založili Mark Knopfler , jeho bratr David Knopfler , John Illsley a Pick Withers . Zpočátku si získali popularitu debutovým singlem "Sultans of Swing" z debutového alba vydaného v roce 1978. Zvuk kapely se vyznačoval charakteristickým stylem kytary vybrnkávané prsty Marka Knopflera a jeho popisnými vypravěčskými texty.

Daniel Šmíd

Narozen 10. 11. 1970. Lektor, mentor, manažer, přednáší o společenské a obchodní etiketě, firemní kultuře, osobním stylu a odívání .

Charles Sealsfield

Charles Sealsfield vlastním jménem Karl Anton Postl či Carl Anton Postl byl rakouský a americký spisovatel, původem z Moravy. Byl nejstarším z jedenácti dětí rychtáře a sedláka Antonína Postla a matky Juliany, rozené Raablové. Po obecné škole v Popicích vystudoval znojemské gymnázium . Na naléhání matky strávil deset let v Řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. V Praze studoval filosofii a teologii na univerzitě v Praze, zde byl též žákem Bernarda Bolzana. Po absolutoriu teologie byl vysvěcen r. 1814 na kněze a stal se sekretářem řádu. Ve své funkci se stýkal se šlechtou, ale i s prostým lidem. Pozorování sociální nespravedlnosti vyústilo později ve spis Rakousko, jaké je, který vyšel v Londýně až za jeho pobytu v zahraničí v roce 1828, pod pseudonymem. Stav sedláků přirovnával k otroctví a Čechy k porobenému národu. Též kritizoval vládu císaře Františka I. O spisovatelském stavu v tomto spisu napsal: Po konfliktu s velmistrem řádu odjel koncem dubna 1823 na zdravotní dovolenou do Karlových Varů, odkud už se nevrátil. Pokoušel se najít místo ve Vídni, ale po neúspěšných jednáních odešel téhož roku do Švýcarska, odkud pod nepravým jménem odcestoval do Ameriky. Jeho Kajutní kniha... byla tímto útěkem inspirována. Ve Spojených státech, se živil jako obchodník, farmář a novinář, přijal americké občanství a jméno Charles Sielsfield . V roce 1826 odcestoval do Evropy, kde byl prostředníkem mezi Spojenými státy a Francií, jakož i mezi Rakouskem a Německem. V letech 1826-1827 pracoval jako novinář v Londýně, kde také vydal svou první knihu pod pseudonymem C. Sidons. Jako korespondent newyorského listu The Morning Courier and Enquirer pobýval v roce 1830 v Londýně a Paříži. V Paříži pracoval pro někdejšího neapolského a španělského krále Josefa Bonaparta, který b...

Charles Monroe Schulz

Byl americký karikaturista, tvůrce slavných komiksových příběhů.

Bruce Sterling

Michael Bruce Sterling je americký spisovatel science fiction, jeden ze zakladatelů kyberpunku. Je proslulý svými romány a důležitou prací na sbírce Mirrorshades , která definovala kyberpunk jako samostatný žánr. Spolu s Williamem Gibsonem, Rudy Ruckerem, Johnem Shirleym, Lewisem Shinerem a Pat Cadiganovou je považován za zakladatele pesimistického a zahořklého směru sci-fi jménem kyberpunk, který se poprvé objevil na počátku 80. let. Společně s W. Gibsonem napsal později román The Difference Engine , v němž proslavili steampunk. Jeho prvotina Involution Ocean pojednává o světě jménem Nulakva, na němž se veškerá atmosféra drží v jediném, několik kilometrů hlubokém kráteru. Příběh popisuje loď plavící se po oceánu prachu na jeho dně, jejíž posádka loví stvoření, označovaná jako prašné velryby, která žijí pod hladinou. Od konce 70. let psal Sterling sérii povídek, odehrávajících se ve vesmíru Tvárných/Mechanistů: Sluneční soustava je kolonizovaná, dvě největší frakce spolu vedou válku. Mechanisté hojně využívají technologie založené na výpočetní technice, Tvární ve velkém měřítku praktikují genetické inženýrství. Situace se komplikuje následným kontaktem s cizími civilizacemi. Lidstvo se nakonec rozdělí na mnoho poddruhů, z mnoha náznaků se můžeme domnívat, že velké množství z nich patrně Galaxii úplně opustí. Z tohoto světa taktéž pochází jeho patrně nejslavnější román Schismatrix, popisující životní dráhu Abelarda Lindsaye. Tento diplomat Tvárných je přinucen opustit svůj domov a stát se vyvržencem. Sledujeme vítězství a prohry tohoto zdatného manipulátora, konfrontovaného se Sterlingovým složitým světem. Povídky o Tvárných/Mechanistech lze nalézt ve sbírce Crystal Express a společně s románem Schismatrix jako součást knihy Schismatrix Plus . Působí jako ...

Bohumil Schütz

Bohumil Schütz byl brněnský kaktusář, specialista na rod Gymnocalycium. O kaktusech publikoval jak odborné články např. v časopisech Fričiana nebo Živa , tak knižní publikace. Známá byla zejména kniha Pěstování kaktusů, na níž se spoluautorsky podílel se Zdeňkem Fleischerem a která byla vydána v desetitisícových nákladech. Mezi další spoluautorské publikace patří kniha Rod Astrophytum. Samostatně pak publikoval knihu Monografie rodu Gymnocalycium a autobiografii Můj život s kaktusy. V botanické databázi International Plant Names Index je přes 60 záznamů u jmen rostlin, jejichž je buď autorem nebo spoluautorem. Při popisu botanických jmen používal označení Schütz. Na jeho počest byl pojmenován on-line časopis Schütziana − Gymnocalycium Online Journal, který vychází od roku 2010, a to nepravidelně několikrát do roka. Jedná se o internetový, volně stažitelný, mezinárodní časopis v několika jazykových mutacích věnovaný zejména kaktusům rodu Gymnocalycium. Na jeho počest byl pojmenován též kaktus Gymnocalycium schuetzianum, jehož zařazení je však sporné a je spíše považován za synonymum kaktusu Gymnocalycium monvillei nebo jeho křížence, který nebyl pozorován na přírodním nalezišti a vznikl v zahradě.

Bedřich Šindelář

Bedřich Šindelář byl český marxistický historik, který působil na Masarykově Univerzitě v Brně. Zabýval se především dějinami Evropy a Českých zemí v raném novověku. Od roku 1953 byl docentem Filozofické fakulty MU, profesorem v letech 1963-1988. V období 1976-1980 byl děkanem Filozofické fakulty MU. Po únoru 1948 a v době normalizace se aktivně podílel na čistkách v řadách zaměstnanců Filozofické fakulty. Hlavním polem jeho působnosti byly čarodějnické procesy, třicetiletá válka a dějiny Nizozemí. Jeho interpretace čarodějnických procesů je považována za značně tendenční. Šindelář napadá západní křesťanství a vyzdvihuje přednosti východního na základě toho, že v ortodoxních oblastech bylo daleko méně procesů s čarodějnicemi. V letech 1952–1986 byl šéfredaktorem Časopisu Matice moravské. Československá akademie věd mu v roce 1977 udělila stříbrnou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.

Baudet Stephanie