Výpis všech autorů

Bohuš Schwarzbacher

Slovenský kartograf a neprofesionální fotograf, autor a spoluautor turistických map a leteckých fotoknih. Vydává publikace i v České republice.

Bohumil Schütz

Bohumil Schütz byl brněnský kaktusář, specialista na rod Gymnocalycium. O kaktusech publikoval jak odborné články např. v časopisech Fričiana nebo Živa , tak knižní publikace. Známá byla zejména kniha Pěstování kaktusů, na níž se spoluautorsky podílel se Zdeňkem Fleischerem a která byla vydána v desetitisícových nákladech. Mezi další spoluautorské publikace patří kniha Rod Astrophytum. Samostatně pak publikoval knihu Monografie rodu Gymnocalycium a autobiografii Můj život s kaktusy. V botanické databázi International Plant Names Index je přes 60 záznamů u jmen rostlin, jejichž je buď autorem nebo spoluautorem. Při popisu botanických jmen používal označení Schütz. Na jeho počest byl pojmenován on-line časopis Schütziana − Gymnocalycium Online Journal, který vychází od roku 2010, a to nepravidelně několikrát do roka. Jedná se o internetový, volně stažitelný, mezinárodní časopis v několika jazykových mutacích věnovaný zejména kaktusům rodu Gymnocalycium. Na jeho počest byl pojmenován též kaktus Gymnocalycium schuetzianum, jehož zařazení je však sporné a je spíše považován za synonymum kaktusu Gymnocalycium monvillei nebo jeho křížence, který nebyl pozorován na přírodním nalezišti a vznikl v zahradě.

Antonín Šrámek

Antonín Šrámek byl český básník, architekt a spisovatel Narodil se v Moravských Knínicích jako třinácté dítě. Absolvoval průmyslovou školu, zaměstnán jako architekt. Po svých cestách do jižních krajin začal psát, natolik úspěšně, že byl zvolen předsedou Moravského kola spisovatelů. Tuto funkci zastával v podstatě až do své smrti 13. února 1972. Antonín Šrámek, byl poslední předseda Moravského kola spisovatelů, kterému jsou v encyklopedii vydané A. Kuncem r. 1946 za jeho života věnovány dvě strany. Údaje nejsou úplné. Antonín Šrámek žil 78 let mezi 3. lednem 1894 a 13. únorem 1972. Architekt, básník, malíř, romanopisec, slavofil a hlavně milovník čisté české řeči vyšel z Moravských Knínic u Tišnova, ale většinu svého života strávil v Brně. Brněnsko bylo krajem jeho předků, z nichž se mnozí vyznamenali – nejznámějším je rytíř Gabriel Schramm, který byl starostou Brna za třicetileté války. V jeho díle se odráží poetismus, zrcadlí se i v exotických sklonech a dosvědčuje to i jeho pseudonym Frank A. Boston. Nádech expresionismu se odráží v jeho scénách ze života, vitalismus ve zřejmé radosti líčení lidského těla, např. v „Dubrovníku“. Antonín Šrámek začal lyrickými básněmi „Hořící ruce“ a „Křehká kořist“ . Pokračoval pěti dobrodružnými romány pod pseudonymem a povídkou „Vězněni“ . Upozornil na sebe teprve románem z venkovského života “Bukovští“ a exotickou arabeskou „Láska z východu“ . Exotika prolíná i román „Nahajka a klas“ . Rurální prostředí se pak znovu objevuje v románu ze studentského života „Hráči s mládím“ . „Píseň a pluh“ spojuje vesnické prostředí s exotikou. Věnoval svá díla i dětem a mládeži, např. „Chlapec Huška a ti druzí“ , Dědina v květu a „Skřivánci z Velké Nivy“ . Dále i pro všechny věkové kategorie „O nezbedném Hercegovci“ , . Je autorem mnoha historických knih a knih ...

Anna Świderkówna

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Alžběta Šerberová

Narodila se 23. 8. 1946 v Příbrami, od roku 1949 žila rodina v Mostě; otec byl typograf, matka v domácnosti. Protože nebyla z kádrových důvodů přijata na jedenáctiletou střední školu , nastoupila na střední odborné učiliště v Chomutově , kde se učila jemnou mechaničkou. Po roce přešla tamtéž na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou , kterou dokončila v Praze . Poté pracovala jako myčka vagonů, mechanička šicích strojů, pokojská, uklízečka, listonoška, provozářka Obvodního podniku bytového hospodářství, korektorka zvuku v Divadle hudby, knihovnice v Obvodní knihovně v Praze-Žižkově. Od roku 1967 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii . Od roku 1972 byla redaktorkou kulturní rubriky časopisu Sedmička pionýrů, poté si zvolila svobodné povolání. V letech 1984–88 pracovala jako vedoucí oddělení dopisů v redakci Svobodného slova, 1990–92 jako redaktorka Týdeníku Rozhlas, od února 1993 do zániku časopisu v roce 1997 byla redaktorkou týdeníku Ahoj na sobotu, poté opět ve svobodném povolání. 1998–2003 byla šéfredaktorkou interního periodika Kriminalistického ústavu Kriminalistický sborník.

Alberto Siliotti

Alberto Sillioti se narodil v roce 1950 ve Veroně. Je autorem literatury faktu a specializuje se na na velké civilizace minulosti. Starověký Egypt studoval po mnoho let a napsal o něm několik knih a mnoho článků, vytvořil řadu dokumentárních filmů a pořádal výstavy.

A.  J Šťastný

Zdeněk Spilka

Narozen 1.1.1903 ve Slatiňanech u Chrudimi, zemřel 16.1.1987 v Brně. Básník, prozaik, rozhlasový dramatik, literární kritik, redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny.

Zdeněk Šaroch

Narozen 22.2.1934 v Roštíně. Dr., novinář, prozaik.

Žalman & Spol.

Věra Soukupová

Svatopluk Štampach

Autor publikace o ovoci a zelenině a jejich zpracování v potravinářství, též fotografie.

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Renata Štulcová

Narodila se 23. října 1969 v Rakovníku, když Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Roku 1976 se přestěhovala do Litoměřic. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu. Během studia angličtiny se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1993 učí na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Radek Štěrba

Narozen 1975. Pilot kluzáků a motorových kluzáků.

Prague Madrigal Singers

Prague Madrigal Singers , známý také jako Pražští madrigalisté, je renomovaný český vokální soubor, který se specializuje na interpretaci staré hudby, včetně renesančních a barokních skladeb. Soubor byl založen v roce 1956 významným českým dirigentem a muzikologem Miroslavem Venhodou a rychle si získal mezinárodní uznání pro svou autentickou interpretaci a vědecký přístup k hudbě 14. až 17. století. Repertoár souboru zahrnuje širokou škálu vokální hudby od gregoriánského chorálu po světské madrigaly a moteta, často v provedení a cappella nebo s dobovými nástroji.

Petr Sýkora

Narozen 26. 10. 1960. Softwarový analytik, programátor. Autor odborných publikací z oboru. Autor historického románu z oblasti severní Moravy z konce 17. století.

Pavel Sula

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Oliver W Sacks

Olga Sommerová

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Miloš Štraub

Narozen v roce 1936. Publicista, spisovatel, zabývá se podzemními, nevysvětlenými jevy a psychotronikou, též autor kriminálních příběhů.

Miloš Smetana

Narozen 1. 3. 1932 v Kroměříži, zemřel v noci na neděli 20. 9. 2009. Redaktor Divadelních novin, divadelní kritik, dramatik, dramaturg, scenárista a spisovatel.

Milan Svoboda

Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

Michael A Stackpole

Michael A. Stackpole se narodil jsem se ve Wausau, Wisconsin 27.11. 1957, rodiče Jim a Janet Stackpole. Otec je pediatr a matka byla učitelkou, než se stala komunální političkou. Má mladší sourozence, bratra Patrika, který absolvoval West Point a dělá vojenskou kariéru a sestru Kerin, která je právnička. Po přestěhování vyrůstal M. A. Stackpole ve Vermontu, v roce 1975 absolvoval Rice Memorial High School a roku 1979 promoval jako BA historie na University of Vermont. Svůj první herní RPG projekt Flying Buffalo vydal v roce 1977. Napsal mnoho různých článků do časopisů. Od roku 1980 projektoval počítačové hry pro Coleco a Interplay Productions, nejúspěšnější byla hra Bard's Tale III, psal také scénáře RPG her – Mercenaries, Spies and Private Eyes a Wasteland. V roce 1986 napsal svůj první fantasy román – Talion: Revenant, který se podařilo vydat až v roce 1997 v nakl. Bantam Books. 1997 začíná s prací na serii BattleTech pro FASA, která se stala zdrojem pro televizní animovaný seriál. Na základě úspěchů serie BattleTech byl M. A. Stackpole vybrán jako autor několika dílů Star Wars pro nakl. Bantam Books. Napsal několik dobře hodnocených románů a povídek, ve kterých rozbijí mnoho obecných zásad fantasy. Nejznámější je jeho DragonCrown War Cycle. První díl z jeho další řady The Age of Discovery Trilogy vyšla v březnu 2005, se odehrává v novém fantasy světě s nekonvenčním přístupem k magii, druhá část trilogie má vyjít v únoru 2006. Michael A. Stackpole žije s Liz Danforth, ilustátorkou SF&F v Arizoně, pracuje jako externí konzultant pro Coleco. Ve čase, kterého tam není moc, slouží jako výkonný ředitel Phoenix Skeptics, zkoumající paranormální jevy a hledající pro ně prozaická vysvětlení . Hraje indoor fotbal a v garáži neustále něco vyřezává ze dřeva. Věnuje se také obhajování herního průmyslu proti nařčením o vlivu her na násilí, vraždy a satanismus....

Maryša Šárecká-Radoňová

Jméno Maryši Šárecké , vlastním jménem Marie Radoňová-Bosáčková, české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou. Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Lytton Strachey

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Lucie Šilhová

Lucie Šilhová, vedoucí přílohy Ona Dnes deníku MF Dnes, se od profesních začátků věnuje ženám z nejrůznějších úhlů pohledu. Psala pro lifestylové magazíny Elle, Marianne a Cosmopolitan, vedla časopis Puls. Spolupracovala na několika reklamních kampaních pro módní firmy. Roku 2006 jí vyšla kniha Matkou ve vyšším věku, kterou napsala s gynekoložkou Janou Stejskalovou, a o dvanáct let později vyšla její beletristická prvotina Beru to sebe.

Lucie Seifertová

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Lisa Scottoline

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Ladislav Štoll

Ladislav Štoll byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla a jeho ženy Anny, rozené Škopánové . Vystudoval reálku v Turnově a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně , vojenskou službu absolvoval u letectva . V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise. Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice. Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice , podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem. V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury. Po roce 1948 vystřídal mnoh...

Kateřina Surmanová

Editorka publikace z oblasti animovaného filmu.

Karel Stejskal

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Karel Scheinpflug

Možná hledáte Karel Scheinpflug , syn Karla Scheinpfluga. Karel Scheinpflug, křtěný Karel Tomáš byl český novinář, kritik a spisovatel. Jeho otec, Karel Scheinpflug starší , byl původně řemeslník-mědikovec a roku 1864 založil ve Slaném mědikoveckou dílnu, která byla v roce 1882 přeměněna na strojní továrnu. Po ukončeném studiu na gymnáziu nastoupil syn Karel Scheinpflug do otcova rodinného závodu „mědikovského“; v letech 1904–1919 byl společníkem svého otce. 20. června 1897 se Karel Scheinpflug oženil s Boženou Fričovou z Kladna. Jeho manželka ale v roce 1911 zemřela a on musel sám vychovávat společné děti. Později se znovu oženil s Miladou Krinerovou . Nejznámější z dětí manželů Scheinpflugových byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová , od roku 1935 manželka Karla Čapka. Syn Karel se stal advokátem a jako JUDr. Karel Scheinpflug byl literárním agentem a pozdějším strážcem autorských práv pro dědice svého švagra Karla Čapka. Dcera Božena se provdala za spisovatele Edmonda Konráda. Po první světové válce a vzniku Československa se Karel Scheinpflug věnoval plně jen žurnalistice, psaní básní, povídek, románů a hlavně literárních recenzí. Uplatnil se jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách. Byl činný v Syndikátu českých spisovatelů, ve kterém byl v letech 1921–1927 místopředsedou, 1927–1945 předsedou. Podle vzpomínek A. C. Nora „Život nebyl sen“ se Karel Scheinpflug vzdal funkce předsedy Syndikátu českých spisovatelů již v roce 1939, ale zůstal členem výboru. Ve svých vzpomínkách podal spisovatel A. C. Nor také svědectví o charakteru Karla Scheinpfluga a jeho působení v Syndikátu spisovatelů. V nich popsal schůzi výboru syndikátu v květnu 1945, na které se skupina komunistických spisovatelů – tehdy nečlenů syndikátu – vedených Janem Drdou a Václavem Řezáčem prohlásila za revoluční výbor a ...

Kamome Shirahama

Japonská ilustrátorka a autorka manga komiksů.

Jurij Aleksandrovič Senkevič

Ruský spisovatel, autor cestopisů.

Josef Šimon

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Josef Schwarz

Josef Červinka byl český rozhlasový režisér, herec a překladatel. Narodil se v rodině podnikatele Viktora Schwarze v městečku Luže. Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, v Chrudimi a v Pardubicích, ale žádné nedokončil. Nakonec odešel do Prahy, kde studoval jednoroční obchodní školu. Poté pracoval jako úředník u firmy Philips. Za vlastní úspory ale začal studovat dramatické oddělení pražské konzervatoře, kde byl jeho spolužákem Jiří Orten. Jeho přáteli byli Pavel Tigrid a Jiří Orten. S Jiřím Ortenem a Bohuslavem Březovským bydleli společně v pronajatém bytě na Vinohradech. Jeho první rozhlasovou úlohou byla recitace veršů Vítězslava Nezvala v roce 1937. Dne 23. března 1939 uprchl spolu s Pavlem Tigridem do Velké Británie. Zde nejprve absolvoval kurs pro svářeče a pracoval v továrně. I během války pořádali spolu s Otou Ornestem a Josefem Ledererem divadelní představení. V roce 1941 byl spolu s Otou Ornestem a Pavlem Tigridem přijat na základě konkursu do BBC, kde pak působil v československé redakci. Spolu s Otou Ornestem vystupoval mj. ve vysílání pro mládež, uvaděném každou středu jako rozhovory dvou obyčejných mladých českých lidí, Pepíka a Vaška, kteří vyjadřovali své názory na aktuální situaci nebo např. v roli legionáře v Langerově pásmu o životě T. G. Masaryka . Spolu s Otou Ornestem dostali stipendium na stáž v Královské akademii dramatického umění , kde se účastnili práce v shakespearovské třídě. V roce 1944 onemocněl tuberkulózou. Léčil se v jižní Anglii a po skončení války ve švýcarském Davosu. Zde přeložil svou první knihu . V roce 1947 nastoupil do Československého rozhlasu. Aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným dalším zaměstnancem rozhlasu, zvolil si pseudonym s příjmením své matky za svobodna – Červinka. V roce 1952 byl pro svou bývalou spolupráci s BBC a další k...

Jiří Štědroň

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jiří Šonka

Narozen 28.12.1920 v Praze, zemřel 9.3.2005. MUDr., DrSc., docent interní kliniky, práce z oboru dietetiky.

Jean-Jacques Sempé

Jean-Jacques Sempé, známý jako Sempé je francouzský karikaturista. Některé karikatury jsou docela úderné, ale většina je roztomilá a dojímavá a z nějakých důvodů dokáže být jemná i v případě obtížných témat. V 50. letech začal ilustrovat sérii Malý Mikuláš, ale nejvíce ho proslavily plakátové ilustrace. Jeho kariéra začala ve Francii v kontextu francouzsko-belgického komiksu. Jeho „němé“ akvarelové nebo jednoduché kresby, kde postavy mluví v obrazech nebo vůbec pozvolna získávaly mezinárodní pozornost. Jeho práce se mnohokrát objevily na obálce časopisu The New Yorker.

Jaroslava Štochlová

Nutriční terapeutka. Publikace v oboru zdravá výživa. .

Jaroslav Sekera

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.

Jarmila Svatá

Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

Jan Spálený

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

J. Sarah

Ivana Svobodová

Ivana Svobodová je česká bohemistka, která se věnuje jazykovému poradenství a současné češtině. Působí v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR. Známá je především tím, že odpovídá na e-mailové dotazy v jazykové poradně ústavu, takže její názory na jazykové jevy v češtině bývají často vnímány jako oficiální kodifikace jazyka. Je také řešitelem projektu internetové příručky českého jazyka v rámci jazykové poradny a autorkou nebo spoluautorkou několika publikací zabývajících se jazykovou pedagogikou a osvětou. Napsala mnoho popularizačních a poradenských článků a podílela se na několika popularizačních příručkách čerpajících ze zkušeností v jazykové poradně: Ze zkušeností jazykové poradny , Čeština jak ji znáte i neznáte . Píše knihy o češtině pro malé děti , působila jako editorka sborníků a v 90. letech se jako spoluautorka podílela na metodických návodech Miloslava Synka, jak psát odborné práce . Je jedním z téměř 20 členů redakční rady odborného časopisu Český jazyk a literatura, který vydává SPN, a členkou patnáctičlenné odborné rady časopisu Naše řeč. Na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK externě vede semináře Současný český jazyk.

Irena Snížková

Středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Hubert Slouka

Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie. Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska . Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka Slouka.

Hana Seifertová

Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...

Graham Swift

Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika. Narodil se v Londýně a studoval na několika významných britských univerzitách. Několik jeho románů bylo zfilmováno, jako např. Poslední přání nebo Země vod.

Gerti Samel

je spoluzakladatelkou časopisu Cosmopolitan a je vedoucí redaktorkou pro oblast medicíny, welness a fitness. Ve svých článcích se zabývá celostními léčebnými systémy a snaží se je propojit se západní medicínou. Tibetskými léčebnými metodami se zabývá již léta, texty překládá ze starých textů s pomocí svého učitele tobetské medicíny dr.Namgyala Quasara.

Georges Sadoul

"Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci," říkal slavný francouzský filmový historik Georges Sadoul. Sadoul měl od dětství slabost pro pohyblivé obrázky, ale netušil, že jednoho dne bude jeho jméno pevně spojeno s filmovou historií. Vystudoval práva a zúčastnil se hnutí surrealistů. A pak, v roce 1936, začal pracovat jako filmový kritik a historik v časopisu Regards a podílel se na utváření Francouzské filmotéky. Koncem čtyřocítých let už o filmu přednášel na pařížské Sorbonně. Byl jedním ze zakladatelů a prvním generálním tajemníkem Francouzské federace filmových klubů a Francouzského filmového institutu. Spolupracoval s filmovými časopisy asi padesáti zemí. A psal o filmu knihy, které byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Georges Sadoul, muž beznadějně propadlý filmu, zemřel 13. října 1967.

Emilijan Stanev

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Dita Skálová

Česká publicistka. Rozená Edita Picková, vlastním jménem Edita Steinová. Narozena 14. 5. 1920 v Červeném Kosteleci, zemřela 18. 1. 1999 v Příbrami.

Dechová Hudba Supraphon

Dechová Hudba Supraphon je tradiční česká dechovka spojená s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které je od svého založení ve 30. letech 20. století jedním z nejvýznamnějších českých hudebních vydavatelství. Termín "dechová hudba" znamená v překladu "dechovka" a jedná se o žánr hluboce zakořeněný v české kultuře, v němž se často mísí lidové melodie, polky a valčíky. Zmíněná alba, jako například "50 let české lidovky", naznačují připomínku 50 let českých lidových melodií, což poukazuje na roli kapely v uctívání a udržování tradiční hudby v čase.

Chainani Soman

Carl Sagan

Carl Edward Sagan byl americký astronom, spisovatel, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a dalších přírodních věd. Během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků a byl autorem, spoluautorem nebo editorem více než 20 knih. Byl zastáncem skeptického nadhledu a podporoval projekt hledání mimozemské inteligence s označením SETI. Proslul díky popularizačním knihám a oceněnou televizní sérii Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kde se angažoval jako scenárista a průvodce. K této sérii vyšla stejnojmenná kniha. Napsal také knihu Kontakt, na jejímž základě byl v roce 1997 natočen stejnojmenný film. Narodil se v newyorském Brooklynu do ruské židovské rodiny. Otec Sam Sagan, ruský imigrant, byl pracovníkem oděvního závodu a matka Rachel Molly Gruberová ženou v domácnosti. Byl pojmenován na počest Racheliny biologické matky, Chaiy Clary, slovy Sagana „matky, kterou nikdy nepoznala“. V roce 1951 dokončil Rahway High School v Rahway ve státě New Jersey. Poté studoval na Chicagské univerzitě, kde byl členem Ryersonova astronomického spolku a kde obdržel dva bakalářské a jeden magisterský diplom , posléze i doktorát v astronomii a astrofyzice. Během studií docházel do laboratoře genetika H. J. Mullera. V období 1960–1962 získal prestižní Millerovo stipendium na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V období 1962–1968 pracoval na observatoři Smithsonova institutu v Cambridge. Přednášel a věnoval se výzkumu na Harvardově univerzitě až do roku 1968, kdy přesídlil na Cornellovu univerzitu v New Yorku. Tam byl jmenován profesorem v roce 1971 a zde též řídil Laboratoř planetárního výzkumu a působil v období 1972–1981 jako hostující ředitel Centra vesmírného výzkumu a fyziky radiových vln. Již od počátku pracoval v americkém kosmickém programu. Od 50. let 20. století byl poradcem v NASA, jedním z jeho úkolů bylo instruovat astronauty programu Apollo př...

C. P Snow

Anglický fyzik a spisovatel, činný v politice. Autor prací z oblasti fyziky, také autor beletrie.

Ana Serna Vara

Španělská spisovatelka dětské literatury.

Alfons Bohumil Šťastný

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.