Výpis všech autorů

Miloš Štraub

Narozen v roce 1936. Publicista, spisovatel, zabývá se podzemními, nevysvětlenými jevy a psychotronikou, též autor kriminálních příběhů.

Martina Špinková

Martina Špinková je česká ilustrátorka. Po gymnáziu studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru knižní kultury a písma. Od roku 1984 se věnuje volné a užité grafice, ilustraci a výtvarné redakci. Ilustrovala více než 50 knih, velkou část pro německá nakladatelství , ilustrace dále publikovala ve Francii, Anglii, Belgii, Rakousku, Maďarsku, Slovinsku a Polsku. Vydala tři básnické sbírky: Za plotem noc, V koni křídla a Před andělem strom. V České republice spolupracuje především s nakladatelstvím Doron, dále s nakladatelstvím Portál a s Karmelitánským nakladatelstvím. Od roku 2003 do září roku 2012 působila také jako ředitelka hospicového občanského sdružení Cesta domů.

Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Marie Svatošová

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Magda Szabó

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Lubomír Slavíček

Lubomír Slavíček je český historik umění, člen Semináře dějin umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, který se specializuje na umění raného novověku, především na nizozemské a středoevropské malířství 17. a 18. století. V letech 1967–1972 vystudoval dějiny umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studium ukončil úspěšnou obhajobou diplomové práce Felix Ivo Leicher . Příspěvek k jeho malířskému dílu na našem území. Po studiu v letech 1972–1975 pracoval jako odborný pracovník v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Jihomoravského kraje v Brně. Od roku 1975 byl zaměstnán v Národní galerii v Praze. Nejdříve jako odborný pracovník Sbírky starého umění , později jako vedoucí Sbírky starého evropského umění , náměstek ředitele pro odbornou činnost a ředitel galerie . Od 1994 působí v Semináři dějin umění FF MU v Brně .

Luba Skořepová

Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno. V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND . Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla. Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí. Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších. Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš . Skořepová však zůstala bezdětná. Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.

Lenka Šimánková

Cestovatelka. Rodným příjmením Jirásková, narozena 26. prosince 1961 v Pardubicích, manželka cestovatele Leoše Šimánka.

Lea Smrčková

Mgr. Lea Smrčková Absolventka Filosofické fakulty UK Záliby – psi, další domácí zvířata a jejich chov, divadlo Semafor a Jiří Suchý, rodina Dnes na volné noze, ještě nedávno pracovala mimo jiné jako redaktorka časopisů Pes přítel člověka a Světem zvířat Spolupracuje s řadou přírodovědných časopisů, kde publikuje především o psech, kočkách a dalších domácích zvířatech Z němčiny přeložila asi 20 knih, především o psech, ale i o dalších zvířatech Je autorkou či spoluautorkou dvou knih o psech a několika dalších publikací

Karel Šourek

Karel Šourek byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění. Karel Šourek studoval v letech 1925–30 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha. V letech 1927-1928 byl scénografem v divadle Dada , roku 1929 scénografem Moderního studia. Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál , Studentský časopis , Akce , Žijeme , Útok , Brázda Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politiku a uspořádal řadu výstav . Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění. Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku a Pražské baroko se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma . Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči. Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal s...

Josef Švarc

Josef Švarc byl český sklářský výtvarník. Švarcův otec byl brusičem skla ve Světlé nad Sázavou ve firmě ing. Karla Bačíka v Karlově. V této firmě se v letech 1942 až 1945 i Josef Švarc vyučil brusičem skla. Jako brusič byl zdatný, proto byl po ukončení druhé světové války v roce 1945 vybrán na střední uměleckoprůmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Navštěvoval ateliér pana Ratha a pracoval pod vedením prof. Havlase. Po studiích nastoupil v Borocrystalu jako domácí výtvarník. Jeho nejvýznamnější dílo z této doby je váza Potopa. Vytvořil jí v letech 1950 až 1951 podle návrhu akademického malíře Otakara Pursche. Po základní vojenské službě byl Švarc přijat jako rytec skla do n. p. Sklárny Bohemia Františkodol u Světlé nad Sázavou. Tam vytvořil pro Expo 1958 v Bruselu rytou vázu J. A. Komenského. Měl velký smysl pro detail a uměl to přenést do svých návrhů. U většiny návrhů vycházel z pozorování přírody živé i neživé. Na výstavu Expo 1967 v Montreálu připravil novinku. Jedná se o soubor silnostěnného olovnatého křišťálu. Čiré sklo je hranované a uvnitř je uspořádáno nad sebou několik vzduchových prstenců. Tvorba Josefa Švarce je v mnoha světových muzeích a vystavoval na mnoha světových výstavách. Například spolupracoval s Cornig muzeem v USA, zastoupení má ve firmě Meiwa v Osace a Tokiu, Qality Crystal v Torontu. Josef Švarc odešel v roce 1989 do důchodu, stále však studentům sklářských oborů pomáhal odbornou konzultací a přípravou na závěrečné zkoušky.

Josef Šmajs

Josef Šmajs je český filozof a spisovatel. V roce 1969 vystudoval strojní inženýství na Vojenské akademii v Brně a v roce 1972 filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul PhDr. a v roce 1978 titul CSc. V roce 1986 získal hodnost docenta filozofie , v roce 1997 byl jmenován profesorem filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1979 do roku 2009 působil na Katedře filosofie FF MU v Brně. V letech 1996-2000 vedl Katedru filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku1988 souvisle pracuje v redakční radě Filosofického časopisu, 10 let byl členem redakční rady časopisu Problemy ekologii . Je členem Obce spisovatelů, od roku 2008 do roku 2011 byl členem jejího vedení . Na Katedře filosofie FF MU přednášel ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztah přírody a kultury. Nyní přednáší filosofii a filosofii techniky na Ekonomicko-správní fakulty MU a na Fakultě sociálních studií MU. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi . V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 v...

Josef Schwarz

Josef Červinka byl český rozhlasový režisér, herec a překladatel. Narodil se v rodině podnikatele Viktora Schwarze v městečku Luže. Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, v Chrudimi a v Pardubicích, ale žádné nedokončil. Nakonec odešel do Prahy, kde studoval jednoroční obchodní školu. Poté pracoval jako úředník u firmy Philips. Za vlastní úspory ale začal studovat dramatické oddělení pražské konzervatoře, kde byl jeho spolužákem Jiří Orten. Jeho přáteli byli Pavel Tigrid a Jiří Orten. S Jiřím Ortenem a Bohuslavem Březovským bydleli společně v pronajatém bytě na Vinohradech. Jeho první rozhlasovou úlohou byla recitace veršů Vítězslava Nezvala v roce 1937. Dne 23. března 1939 uprchl spolu s Pavlem Tigridem do Velké Británie. Zde nejprve absolvoval kurs pro svářeče a pracoval v továrně. I během války pořádali spolu s Otou Ornestem a Josefem Ledererem divadelní představení. V roce 1941 byl spolu s Otou Ornestem a Pavlem Tigridem přijat na základě konkursu do BBC, kde pak působil v československé redakci. Spolu s Otou Ornestem vystupoval mj. ve vysílání pro mládež, uvaděném každou středu jako rozhovory dvou obyčejných mladých českých lidí, Pepíka a Vaška, kteří vyjadřovali své názory na aktuální situaci nebo např. v roli legionáře v Langerově pásmu o životě T. G. Masaryka . Spolu s Otou Ornestem dostali stipendium na stáž v Královské akademii dramatického umění , kde se účastnili práce v shakespearovské třídě. V roce 1944 onemocněl tuberkulózou. Léčil se v jižní Anglii a po skončení války ve švýcarském Davosu. Zde přeložil svou první knihu . V roce 1947 nastoupil do Československého rozhlasu. Aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným dalším zaměstnancem rozhlasu, zvolil si pseudonym s příjmením své matky za svobodna – Červinka. V roce 1952 byl pro svou bývalou spolupráci s BBC a další k...

Jiří Soukup

Jiří Soukup je český lékař a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. Promoval v roce 1978. Od té doby pracoval se svou ženou, která je rovněž lékařka, jako pediatr na dětském oddělení nemocnice Jilemnice. V roce 1991 byl náměstkem ředitele OÚNZ v Semilech. Od roku 1992 oba působí ve zdravotním středisku v Harrachově, Rokytnici nad Jizerou a Kořenově jako praktičtí lékaři pro děti a dorost . Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. K roku 2010 se uvádí jako člen rady Konta Bariéry.

Jiří Solar

ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.

Jiří Šádek

Učebnice angličtiny.

Jindřich Štyrský

Jindřich Štyrský byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu. Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrealismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou , která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus . Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně. „Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet. Zemřel v roce 1942 v Praze. Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Zajímavé a ceněné jsou jeho fotografické cykly z Prahy a Paříže: Výběr z těchto fotografií vyšel p...

Jean-Jacques Sempé

Jean-Jacques Sempé, známý jako Sempé je francouzský karikaturista. Některé karikatury jsou docela úderné, ale většina je roztomilá a dojímavá a z nějakých důvodů dokáže být jemná i v případě obtížných témat. V 50. letech začal ilustrovat sérii Malý Mikuláš, ale nejvíce ho proslavily plakátové ilustrace. Jeho kariéra začala ve Francii v kontextu francouzsko-belgického komiksu. Jeho „němé“ akvarelové nebo jednoduché kresby, kde postavy mluví v obrazech nebo vůbec pozvolna získávaly mezinárodní pozornost. Jeho práce se mnohokrát objevily na obálce časopisu The New Yorker.

Jaromír Sopouch

Autor turistických průvodců.

Jarmila Svatá

Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

Jan Štěpánek

Narozen 1948. Ilustrátor, autor komiksů.

Jan Smolík

Jan Smolík je bývalý český cyklista. Vítěz Závodu míru v roce 1964; vyhrál tři etapy a v cíli měl na druhého v pořadí Güntera Hoffmanna z NDR náskok sedm a tři čtvrtě minuty. V jednadvaceti letech byl historicky nejmladším vítězem závodu. Startoval i na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu v silničním závodě jednotlivců, kde dojel na 71. místě, a na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde byl dvacátý třetí.. Vyhrál závod Praha - Karlovy Vary - Praha 1963, mistrovství ČSSR v silničním závodě jednotlivců 1965, Velkou cenu L'Humanité 1966, na závodě Okolo Rakouska 1967 byl čtvrtý, na Tour Bohemia byl druhý v roce 1970 a vyhrál v roce 1971. Jeho sportovní kariéra je spojena s armádním sportovním oddílem Dukla Brno, kde později působil také jako trenér. Po odchodu do důchodu působí jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.

Frauke Scheunemann

Německá právnička, novinářka, tisková mluvčí a spisovatelka. Se svojí sestrou Wiebke Lorenz též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz.

František Skála

František Skála je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné skupiny B. K. S. , komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles . Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého . Gejzír tvořivosti, k sochařské tvorbě používá nalezených předmětů i přírodnin. „Do roku 63 jsem vyrůstal v Karlíně. Nejstarší vzpomínka: objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje a nacházím předměty.“ Ze šmelcu dává dohromady mj. roztodivné kytary, z mořských řas kelp vymodeloval sérii hlav, vytvořil interér pražského Paláce Akropolis, knižně vydal své ručně ilustrované deníky z cest. Akcentuje ekologickou zodpovědnost, a proto se dobrovolně vzdává civilizačních výdobytků – nemá mobil, auto, televizi ani nepracuje s počítači. Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , pak televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze . Svým způsobem se proslavil na MFF v Karlových Varech jako člen skupiny Tros Sketos ve festivalových znělkách. František Skála je také autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce 1987, nazvaného Velké putování Vlase a Brady. Z komiksu také vznikla loutková inscenace v divadle Minor .

Carolyne Swann

Carolyne Swann píše okouzlující romantická historická díla. Má k tomu vynikající předpoklady díky svým rozsáhlým studiím evropských dějin. V současné době žije autorka osaměle na starobylém pairském sídle v romantické jihozápadní Anglii a věnuje se kromě studií psaní dalšího románu.

C. P Snow

Anglický fyzik a spisovatel, činný v politice. Autor prací z oblasti fyziky, také autor beletrie.

Bohuš Schwarzbacher

Slovenský kartograf a neprofesionální fotograf, autor a spoluautor turistických map a leteckých fotoknih. Vydává publikace i v České republice.

Bohumila Spisarová

Arkadij Strugackij

Arkadij Natanovič Strugackij byl ruský spisovatel, který se stal s bratrem Borisem známý řadou sci-fi románů. Narodil se roku 1925. Otec byl historik umění a matka učitelka. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v fašisty obleženém Leningradě. Roku 1942 doprovázel přes Ladožské jezero svého nemocného otce, který však cestou zemřel a syn byl dán do dětského domova. Matka v Leningradě zůstala. V roce 1943, ve věku osmnácti let, narukoval do Rudé armády, vystudoval pěchotní učiliště v kazachstánském Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. Sloužil i na Kamčatce, odkud byl v roce 1955 převelen do Chabarovsku a krátce nato armádu opustil. Usadil se v Moskvě, kde nastoupil do Institutu vědecké informatiky, stal se redaktorem časopisu a členem Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini. Byl dvakrát ženatý. Poprvé v letech 1948 až 1954 s Irinou Šeršovou. Manželství skončilo rozvodem. S druhou ženou Elenou Ilinužnou měli dceru Marii. Když zemřel, byl jeho popel podle jeho přání rozprášen. V letech 1957 až 1990 napsal s bratrem společně více než 25 románů a novel a jednu divadelní hru. Po jeho smrti v roce 1991 bratr pokračoval v psaní, ale pod pseudonymem S. Vitickij, protože se již dříve dohodli, že jméno Bratři Strugačtí nebudou dále používat.

Antonín Srkala

Učebnice pro číšníky, kuchařské knihy.

Alžběta Šerberová

Narodila se 23. 8. 1946 v Příbrami, od roku 1949 žila rodina v Mostě; otec byl typograf, matka v domácnosti. Protože nebyla z kádrových důvodů přijata na jedenáctiletou střední školu , nastoupila na střední odborné učiliště v Chomutově , kde se učila jemnou mechaničkou. Po roce přešla tamtéž na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou , kterou dokončila v Praze . Poté pracovala jako myčka vagonů, mechanička šicích strojů, pokojská, uklízečka, listonoška, provozářka Obvodního podniku bytového hospodářství, korektorka zvuku v Divadle hudby, knihovnice v Obvodní knihovně v Praze-Žižkově. Od roku 1967 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii . Od roku 1972 byla redaktorkou kulturní rubriky časopisu Sedmička pionýrů, poté si zvolila svobodné povolání. V letech 1984–88 pracovala jako vedoucí oddělení dopisů v redakci Svobodného slova, 1990–92 jako redaktorka Týdeníku Rozhlas, od února 1993 do zániku časopisu v roce 1997 byla redaktorkou týdeníku Ahoj na sobotu, poté opět ve svobodném povolání. 1998–2003 byla šéfredaktorkou interního periodika Kriminalistického ústavu Kriminalistický sborník.

Aleksandr Serafimovič Serafimovič

Ruský spisovatel.

Adam Silvera

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

Zdeňka Sobolová

Středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Zdeněk Sovák

Narozen 14.5.1950 v Praze. JUDr., trestní soudce, práce z oboru trestního práva.

Zdeněk Šmíra

Autor anglického slovníku a gramatiky.

Wolfgang Schreyer

Wolfgang Schreyer byl německý spisovatel. Zdroj: a) německá wikipedie

Vjačeslav Jakovlevič Šiškov

Ruský spisovatel.

Václav Sivko

Václav Sivko byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. V letech 1942–1943 studoval u profesora Jaroslava Vodrážky na Státní grafické škole v Praze. V roce 1943 studoval rovněž u jevištního výtvarníka, profesora Františka Tröstera na Vysoké škole uměleckoprůmyslová v Praze. V letech 1944–1945 pracoval jako asistent v ateliéru Josefa Sudka. Po válce pracoval jako redaktor v řadě časopisů. V letech 1956–1965 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, v letech 1967–1968 v nakladatelství Albatros. Věnoval se grafice , ilustraci a grafické úpravě knih. Upravil více nez 500 knih. Známé jsou jeho portréty Josefa Sudka či Jana Zrzavého. V roce 1943 se stal členem Umělecké besedy, v roce 1945 pak SČUG Hollar a Skupiny 29. augusta v Bratislavě.

T. L Swan

Australská spisovatelka. Pracovala v nadaci pro pomoc lidem se schizofrenií.

Sunzi

Sun-c’ působil jako vojenský poradce či vojevůdce ve státě Wu na území dnešní Číny. Je autorem legendárního traktátu Umění války, který je považován za jednu z nejstarších knih o strategii a taktice vůbec. Ve svém díle klade velký důraz nejen na kvalitní analýzu, plánování a přípravu celého tažení, ale také na použití lsti, umění manipulace s protivníkem, popřípadě využití překvapivého prvku. V češtině existují dvě hlavní verze překladu tohoto textu. První je pořízena kolektivem překladatelů z angličtiny a vyšla těsně po druhé světové válce , je psána málo srozumitelným archaizujícím jazykem a odborníci ji často kritizují pro nepřesnost. Druhou pořídil Oldřich Král přímo z čínského originálu.

Soňa Štroblová

Novinářka, scenáristka, spisovatelka, dramaturgyně České televize. Překladatelka z angličtiny. Soňa Štroblová vystudovala obor televize na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Řadu let pracovala v ČsT v redakci zábavy, kde v její dramaturgii vznikl například pořad Možná přijde i kouzelník, Zajíc v pytli, Pět přání a řada dalších. Pro ČT napsala mj. scénáře o životě Franze Kafky a Alfonse Muchy. Pravidelně přispívá do novin a časopisů svými cestopisy a rozhovory se známými osobnostmi. Knižně vydala spolu s MUDr. Karlem Fahounem knihu o plastické chirurgii Tvář. V roce 2000 jí nakladatelství Eroika společně s Knižním klubem uvedlo na trh debut Hra o muže, v němž prokázala beletristické nadání. Hra o peníze je volným pokračováním autorčina prvního románu, ve kterém se věnuje v lehkém, ale čtivém stylu aktuálním otázkám dnešní doby, v níž jsou peníze „až na prvním místě“.

Rudolf Štechmiler

Narozen 1917, zemřel 20.9.1958 v Praze. Redaktor, technické práce.

Rudolf Šmahel

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Rudolf Skarnitzl

PhMr. Rudolfa Skarnitzl, * 11.11.1925 ve Stuttgartu, žije v ČR, se přes 60 let svého života zabývá teoretickou i praktickou stránkou tradiční jógové filozofie. Jeho tvorba i praxe byla v pozdější době - a dodnes stále je - inspirována životem a učením Šrí Ramany Maháršiho - indického mudrce, který žil v letech 1879 - 1950, a také několika osobními setkáními s Annamalai svámím - plně realizovaným žákem Šrí Ramany Maháršiho. Rudolf Skarnitzl přednášel jak pro širokou veřejnost, tak i pro posluchače Jógové terapie - dvouletého studia FTVS UK, kteří na jeho stránkách mohou najít doplnění nebo rozšíření přednáškových témat. Pravidelná přednášková činnost pro veřejnost začala v roce 1998 a skončila počátkem roku 2011. Přednášky se konaly v Kulturním domě Vltavská, v Kulturním centru Zahrada, nejčastěji pak v Galerii Cesty ke Světlu a příležitostně i ve Škole jógy v Bašti u Prahy. Základním tématem přednášek je spirituální odkaz Šrí Ramany Maháršiho a tradiční jógová filozofie. Z většiny přednášek byl pořízen hlasový záznam, který je k dispozici.

Richard Scarry

Richard McClure Scarry byl populární autor a ilustrátor knih pro děti. Publikoval více než 300 knih.

Renée Shaki

Autorka učebnic němčiny a perské konverzace.

Patricia Scanlan

Patricia Scanlan se narodila v Dublinu, kde stále bydlí. Je autorkou knih Veselý večírek, Město dívek, Město žen, Město života. Pracuje jako redaktorka seriálů a autorsky přispívá do seriálu Open Door. Vyučuje také tvůrčí psaní na střední škole a je činná v Adult Literacy zabývající se vzděláváním dospělých.

Otakar Štěrba

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Oliver W Sacks

Olga Šípková

Olga Šípková, za svobodna Svatoňová je česká sportovkyně a podnikatelka, dvojnásobná mistryně Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobná mistryně České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryně světa z roku 1997. Od listopadu 2014 připravuje pro Dvojku Českého rozhlasu rubriku Minuta pro vaše zdraví. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže StarDance, kde tančila s Markem Dědíkem.

Oldřich Štefan

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Miloš Smetana

Narozen 1. 3. 1932 v Kroměříži, zemřel v noci na neděli 20. 9. 2009. Redaktor Divadelních novin, divadelní kritik, dramatik, dramaturg, scenárista a spisovatel.

Milan Šustr

Autor fotografií publikace Polnička na starých pohlednicích.

Michal Schonberg

Michal Schonberg se narodil v Anglii v roce 1945 v anglicko-slovenské rodině. Rodiče však záhy přesídlili do Čech, a tak vyrůstal postupně v Mostě, v Ústí nad Labem a nakonec v Praze. Odtud v roce 1966, už jako student anglistiky na Filizofické fakultě Karlovy univerzity, odjel do Kanady a v Montrealu již zůstal a pokračoval ve studiu. Získal bakalariát na McGill University. Poté se přestěhoval do Toronta, kde se stal doktorem divadelních věd a doktorem filozofie. Roku 1972 založil na Scarborough College Torontské university program v oboru divadelních věd a dodnes tu přednáší . V letech 1980-1985 působil jako dramaturg v kanadském Stratfordu, zároveň byl i hlavním editorem série Shakespearovských her, vydávaných zde v rámci shakespearovských festivalů ve spolupráci s CBC Corporation.

Mats Strandberg

Mats Strandberg je švédský autor. Strandberg pracoval jako publicista v Aftonbladetu. Jeho debutovým románem byl Jaktsäsong, publikovaný v roce 2006.

Maryša Šárecká-Radoňová

Jméno Maryši Šárecké , vlastním jménem Marie Radoňová-Bosáčková, české básnířky a prozaičky, by nebylo třeba v první polovině dvacátého století české kulturní veřejnosti představovat. Její knihy byly hojně vydávány a v lidových vrstvách čteny. Autorka, kterou lze v mnohém přirovnat k Vlastě Javořické, by neměla být zapomenuta ani dnes. K tomu nejlepšímu, co napsala, lze jistě počítat i román Pod Svatou Horou. Líčí v něm život v Příbrami a částečně v Praze ke konci 19. století. Kromě rázovitých postav a postaviček, stvořených ve spisovatelčině fantazii, se čtenář setkává i s epizodickými postavami Jaroslava Vrchlického, Václava Beneše Třebízského či Karla Raise. Román zaujme nejen všechny příznivce Svaté Hory, ale i milovníky historie, kteří vědí, že minulost není jen velká politika, ale zejména běžný život "obyčejných" lidí. Na první pohled nám připadají jejich osudy idylické, ale ve skutečnosti jsou těm našim současným tak podobné.

Martina Slezáková

Mária Štefánková

Slovenská spisovatelka pro děti, překladatelka z italštiny a angličtiny. Mgr., redaktorka beletrie v nakladatelství Slovart.

Marcela Šefcová

Mgr., spoluautorka učebnice matematiky pro základní školy.