Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Výpis všech autorů

      Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...

      Zobrazuji 1 - 60 z celkem 692 záznamů
      A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
      S S. S' Sa Sæ Sb Sc Sd Se Sə Sf Sg Sh Si Sj Sk Sl Sł Sm Sn So Sø Sp Sq Sr SS St Su Sv Sw Sy Sz
      Miloslav Švandrlík

      Miloslav Švandrlík

      Miloslav Švandrlík byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné. Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu . V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal. Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem. Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů. V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí. M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice. Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11. 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května. Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miro...

      Více od autora
      Zdeněk Svěrák

      Zdeněk Svěrák

      Zdeněk Svěrák je český dramatik, scenárista, herec, autor písňových textů a spisovatel. Po studiu na gymnáziu a Vysoké škole pedagogické, kterou dokončil roku 1958, odešel společně se svou budoucí manželkou učit do severozápadních Čech, nejprve do Měcholup a poté do Žatce. Po čtyřech letech ale pedagogickou dráhu opustil a začal pracovat v Československém rozhlase. Zde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava nedoceněného českého velikána Járy Cimrmana. V rozhlase také poznal hudebníka Jaroslava Uhlíře, s nímž od té doby spolupracuje. Roku 1967 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana zkoumající odkaz Járy Cimrmana. Pro toto divadlo připravil Svěrák první hru pojmenovanou Akt a na dalších třinácti se pak spoluautorsky podílel spolu s Ladislavem Smoljakem. Ve všech hrách divadla také Svěrák hraje. Se Smoljakem začali posléze psát i filmové scénáře a v natočených filmech se pak obvykle jako herci také objevovali. Některé scénáře, například pro filmy Vrchní, prchni! nebo Tři veteráni, pak psal Svěrák i sám. Během osmdesátých let 20. století spolupracoval Svěrák také s režisérem Vítem Olmerem, v jehož několika filmech rovněž hrál. Na začátku devadesátých let téhož století začal Zdeněk Svěrák psát scénáře, podle nichž filmy natáčel jeho syn Jan. Vznikly tak snímky Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět či Vratné lahve. Film Kolja získal krom jiného také Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 1996. Od roku 1994 spolupracuje s Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozík. Vedle dramat a filmových scénářů píše též písňové texty, které také zpívá, dále je pisatelem pohádek a povídek. Je tak autorem tří povídkových knih nazvaných Povídky, Nové povídky a Po strništi bos. Připravil též televizní večerníček Radovanovy radovánky. Za své dílo získal několik ocenění a to nejen v České republice, ale také v zahraničí. Svěrák se narodil do rodiny Františka Svěráka,[1...

      Více od autora
      Karolina Světlá

      Karolina Světlá

      Karolina Světlá, vlastním jménem Johanna Nepomucena Rottová, provdaná Mužáková , byla česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Karolina Světlá pocházela z jedné z větví zámožné rodiny Rottovy . Jejím otcem byl obchodník Eustach Rott , matka Anna, rozená Vogelová . O babičce Kateřině Vogelové napsala Karolina Světlá povídku Purkmistrovic Katynka.Jejím dědou byl Eustach Antonín Rott . Měla sestru Sofii a bratra Jindřicha . V mládí se jí dostalo vzdělání; kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou a s Boženou Němcovou, ze zahraničních literátů její tvorbu ovlivnila francouzská spisovatelka George Sandová. Mimo to však její dílo ovlivnila i smrt její jediné dcery . Dne 7. ledna 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka , který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, tříměsíční dcery Boženky . Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. Od roku 1875 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková. Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klu...

      Více od autora
      F. X Svoboda

      F. X Svoboda

      Narozen 25. 10. 1860 v Mníšku pod Brdy, zemřel 25. 5. 1943 v Praze. Básník, prozaik, dramatik.

      Více od autora
      Josef Svátek

      Josef Svátek

      Narozen 24.2.1835 v Praze, zemřel 9.12.1897 v Praze. Novinář, historické prózy a romány.

      Více od autora
      Max Švabinský

      Max Švabinský

      Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...

      Více od autora
      Jiří Švejda

      Jiří Švejda

      Jiří Švejda je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Pochází z rodiny dělníka, oba jeho rodiče byli zaměstnáni v Chemických závodech ČSSP v Litvínově. Po absolutoriu na chemické průmyslovce studoval nejprve dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, toto studium však nedokončil. Pracoval v Chemických závodech Litvínov. V roce 1975 jako provozní mistr v litvínovské chemičce napsal první román Havárie. Po jeho úspěšném přijetí a vysokém honoráři se stal profesionálním spisovatelem. Jeho romány Koncert a Požáry a spáleniště zfilmovalo filmové studio Barrandov. Romány Havárie, Hořké dny, Pán na inzerát a Okamžiky ztráty natočila Československá televize. Podle knihy Druhý dech spisovatele Václava Duška napsal scénař k filmu Křehké vztahy režiséra Juraje Herze. Při zaměstnání v letech 1975 až 1981 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Oženil se, a s manželkou Zdeňkou mají tři děti. V letech 1981 až 1985 působil jako vedoucí dramaturg skupiny Tvůrčí mládí ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1985 až 1990 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. V roce 1990 se stal ředitelem soukromého nakladatelství Dialog v Litvínově. Ve věku 38 let vstoupil do KSČ. Politicky se angažoval i po sametové revoluci. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Pak už politicky aktivní nebyl. Jeho dílo lze označit za levicově orientovanou společenskou prózu, jež byla zejména v prvopočátcích ovlivněna tvorbou jiného severočeského spisovatele Vladimíra Párala....

      Více od autora
      Růžena Svobodová

      Růžena Svobodová

      Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová byla česká spisovatelka. Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala. Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou. V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi. V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do s...

      Více od autora
      Karel Svolinský

      Karel Svolinský

      Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...

      Více od autora
      Vlasta Svobodová

      Vlasta Svobodová

      Vlasta Svobodová je česká politička, bývalá senátorka za obvod č. 55 – Brno-město a členka ODS, dcera majora Vladimíra Šoffra. Před vstupem do Senátu pracovala jako konzultantka geologie. Ve volbách 1996 se stala členkou horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazila komunistu Pavla Pavlíka. V senátu se angažovala ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 1998 odmítla kandidovat. V letech 2002–2006 zastávala funkci místostarostky městské části Brno-střed. Ve volbách 2006 svůj mandát neobhájila, neboť kandidovala na nevolitelném 20. místě.

      Více od autora
      Libor Sváček

      Libor Sváček

      Narozen 1967 v Českém Krumlově. Fotograf. V roce 1992 založil vlastní studio EXPHO a od té doby se profesionálně věnuje fotografii. Lákají ho především extrémní podmínky a technicky náročné úkoly, a tak si oblíbil i leteckou fotografii, která od počátku provází jeho tvorbu.

      Více od autora
      Josef Svátek

      Josef Svátek

      Josef Svátek byl český novinář, kulturní historik a spisovatel, zejména historických románů. Svátek sice vystudoval reálné gymnázium v Ječné a následně roku 1858 České vysoké učení technické v Praze, ale pak se věnoval žurnalistice a historii. Byl vrstevníkem májovců a v mládí se přátelil s Adolfem Heydukem. Působil v redakci Pražských novin a Pražského deníku, psal také pro Prager Zeitung. Ve svých dílech zpracovával výsledky svého bádání v málo známých, nebo těžko přístupných archivech. Jeho prózy, týkající se zejména mocenské sítě jezuitů v Evropě a v Čechách, stavovského povstání a pobělohorských represí i revoluce v roce 1848, sympatizují s nekatolíky, vynikají množstvím historických a kulturních detailů a bohatým i fantastickým dějem. Ve srovnání s nejvýznamnějšími českými autory historických próz, Václavem Benešem Třebízským, Aloisem Jiráskem a Zikmundem Wintrem, náleží Josefu Svátkovi v tomto žánru druhořadé místo. Byl ovšem schopen též autorství odborných historických prací, některých dodnes využívaných, kdy navázal i na dílo zaneprázdněného profesora Antonína Rezka . Josef Svátek zemřel 9. prosince roku 1897 v Praze. Byl ženat s Antonií, rozenou Pechawetzovou pocházející z Prahy, se kterou se oženil 6. září 1860 a měl osm dětí, narozených v letech 1859–1870. Manželka Antonie Svátková, roz. Pechawetzová, zemřela 21. prosince 1871. Podruhé se Josef Svátek oženil s Antonií Pohlovou z Rychnova nad Kněžnou 21. října 1873. Měli jedinou dceru Klementinu, narozenou 23. listopadu 1877, která zemřela 26. listopadu 1877. Josef Svátek napsal několik svazků do pokračování Zapovy Česko-moravské kroniky:

      Více od autora
      Emanuel Svoboda

      Emanuel Svoboda

      Narozen 24. 6. 1940 v Pelhřimově, zemřel 18. 4. 2020. Prof. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog didaktiky fyziky, molekulové fyziky a termodynamiky. Autor učebnic a dalších publikací z oboru.

      Více od autora
      T Svatopluk

      T Svatopluk

      Vlastním jménem Svatopluk Turek. Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě na reálce v Kroměříži začal studovat malbu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského. 1922 ze školy odešel a studia již neukončil. Živil se výtvarnou prací. 1924 spoluzakládal v rodné obci organizaci KSČ. Od 1926 byl reklamním malířem u firmy Baťa ve Zlíně. Próza Botostroj, vyjadřující jeho postoj k této firmě, však vyvolala soudní proces, v němž byl rodinou Tomáše Bati žalován za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938, kdy bylo vydání knihy soudně zakázáno. Po nuceném odchodu ze Zlína Svatopluk několik měsíců pracoval u prostějovské oděvní firmy Nehera a pak se stal výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Krátce redigoval časopis Nový obzor , od prosince 1938 do okupace kryl svým jménem jako majitel a vydavatel časopis Svět v obrazech . Žil postupně v Krásně nad Bečvou u Valašského Meziříčí, v Radošovicích u Prahy a v Praze. Během války se účastnil komunistického odboje, podílel se mj. na tisku ilegálního Rudého práva. Po 1945 pracoval nejprve v redakci Rudého práva a od 1947 opět ve Zlíně jako redaktor závodního listu Tep nového Zlína. Od 1950 se věnoval literatuře. Debutoval 1925 povídkou v časopise Pramen. Dále postupně přispíval do novin a časopisů: Lidová kultura, Tvorba, Kultura doby, Čteme, Praha–Moskva, Literární noviny, Rudé právo, Český dělník, po 1945 : Nový život , Literární noviny, Host do domu, Květy , Plamen, Tvorba, Film a doba. Režisér K. M. Walló natočil filmy podle románů Botostroj a Bez šéfa . Novela Švédský mramor byla Jaroslavem Kubátem zdramatizována pro divadlo s titulem Skandál v Březůvce ....

      Více od autora
      Milan Svoboda

      Milan Svoboda

      Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

      Více od autora
      Karel Svoboda

      Karel Svoboda

      Karel Svoboda byl významný český hudební skladatel, který se významně zapsal do světa hudby, zejména ve své vlasti. Narodil se 19. prosince 1938 v Praze a nejprve se věnoval zubařství, než se díky své vášni pro hudbu stal jedním z nejplodnějších a nejoblíbenějších skladatelů v Československu. Svoboda je znám především díky své práci na filmové a televizní hudbě a také díky psaní písní pro mnoho populárních zpěváků. Jeho skladby se často objevovaly v dětských pořadech, včetně znělky pro kultovní dětský seriál "Večerníček".

      Více od autora
      Ivan Sviták

      Ivan Sviták

      Ivan Sviták byl český filozof, kritik, básník a politik. Hlásil se k marxistickému humanismu a k tradicím reformního československého socialismu. Vyrůstal v Hukvaldech, kde žil jeho děd, Leopold Sviták, konstruktér automobilů. Rodiče se roku 1938 přistěhovali do Prahy . Ivan Sviták vystudoval gymnázium v Dejvicích a v letech 1943-1944 prodělal totální nasazení v ČKD. Zajímala ho filozofie. V letech 1945–1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd . V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mlá­deže při Československé sociální demokracii, přičemž v rámci strany reprezentoval radikálně levicové křídlo. V roce 1948 po únorovém převratu přešel do KSČ. V roce 1949 získal titul doktor filozofie a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954–1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl titulu kandidát věd. Orientoval se na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později na vztah umění a moci. Od roku 1956 se profiloval jako kritik dogmatického pojetí marxismu. V roce 1964 byl jako „revizionista“ propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ, když byly v časopise Tvář uveřejněny výňatky z jeho Nevědecké antropologie. V letech 1964–1968 byl spolupracovníkem Filmového ústavu. Zde roku 1968 publikoval spis Lidský smysl kultury, v němž se zabýval rolí kultury v moderní společnosti. Koncem 60. let 20. století načas spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS . Přispěl i do sborníku tohoto okruhu Surrealistické východisko. V této době se rovněž zapojil do reformního hnutí pražského jara. Patřil k radikálním intelektuálům, působil jako ideolog Klubu angažovaných nestraníků . V této době navázal kontakty s přípravným výbo...

      Více od autora
      Herma Svozilová-Johnová

      Herma Svozilová-Johnová

      Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

      Více od autora
      Štěpán Svačina

      Štěpán Svačina

      Štěpán Svačina je český lékař, internista-obezitolog, který se zaměřuje také na lékařskou informatiku. V letech 1999–2005 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od ledna 2015 působí ve funkci předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, když nahradil profesora Jaroslava Blahoše. Po ukončení Akademického gymnázia Štěpánská studoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1978. Následně se zúčastnil postgraduálního studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru matematická informatika a konstrukce programových systémů . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci Počítačová podpora metabolické péče , doktorát získal v roce 2001 obhajobou práce Kvantifikace vztahů u obezity diabetu a metabolického syndromu Habilitační řízení podstoupil na téma Matematické modelování ve vnitřním lékařství a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK pro obor vnitřní lékařství. V letech 2001–2003 vykonal kurs MBA na Prague International Business School. Od roku 2007 je členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, v lednu 2015 zvolen jejím předsedou. Začínal na Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK , poté přešel na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, kde byl v letech 2001 - 2019 přednostou. V letech 1999–2005 působil ve funkci děkana a předsedy vědecké rady 1. lékařské fakulty UK. Roku 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým však byl zvolen profesor Václav Hampl.

      Více od autora
      Jiří Svoboda

      Jiří Svoboda

      Ing. Jiří Svoboda pracoval jako matematik ve výpočetním středisku Elektromontážních závodů v Praze. O problematiku klimatu se zajímá od 70. let. Je autorem několika publikací o kolísání klimatu v historii lidstva a o vlivu podnebí na vývoj společnosti. Odmítá názor o antropogenní příčině klimatických změn. Připouští sice, že emise skleníkových plynů světové klima ovlivňují, mnohem větší váhu však přisuzuje přírodním faktorům, nyní hlavně změnám sluneční aktivity, která je v posledních letech nízká. Neobává se proto oteplování, naopak, očeká pokles průměrných globálních teplot o 1 až 1,5 stupně Celsia. Chladná fáze prý potrvá do roku 2030 až 2040. Kvůli svým názorům bývá příležitostně terčem kritiky ze strany vystudovaných klimatologů. Jiří Svoboda je autorem těchto knih: Jak to bylo s Atlantidou , Velká kniha o klimatu Zemí koruny české , Utajené dějiny podnebí , Amerika - záhada dvou tisíciletí , Utajené dějiny podnebí .

      Více od autora
      Mirko Svrček

      Mirko Svrček

      Mirko Svrček byl český botanik a mykolog. Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „Svrček“. Po studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze byl jeho vědecký život spjat s Národním muzeem v Praze. Zde pracoval z počátku v botanickém oddělení, od roku 1965 působil v mykologickém oddělení. Mykologické oddělení pravidelně navštěvoval po svém odchodu do důchodu v roce 2014. Desítky tisíc herbárřových exemplářů, které shromáždil v Československu a několika dalších evropských zemích jsou uloženy v mykologickém herbáři Národního muzea , včétně typových sbírek taxonů, které popsal. V letech 1974 až 1992 byl vedoucím redaktorem mezinárodního vědeckeho časopisu Česká Mykologie, obecně Czech Mycology. Byl dlouholetým členem České vědecké společnosti pro mykologii . Na jeho počest byly popsány rody Svrcekia a Svrcekomyces . Pét druhů hub Ascomycetes má své epitety odvozené z jeho příjmení: Amicodisca svrcekii , Octospora svrcekii , Rhodophyllus svrcekii , Solenia svrcekii a Capronia svrcekiana . Byl autorem popisů novych druhů, na příklad:

      Více od autora
      Jevgenij L'vovič Švarc

      Jevgenij L'vovič Švarc

      Ruský spisovatel, básník, dramatik, filmový scenárista a novinář.

      Více od autora
      Milan Svoboda

      Milan Svoboda

      Učitel jógy, zabývá se alternativními terapiemi a duchovním poznáváním. Práce z oboru.

      Více od autora
      Jiří Švestka

      Jiří Švestka

      Jiří Švestka byl český právník a odborník na občanské právo. V roce 1953 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na které po roce justiční praxe začal vědecky působit. Roku 1964 se zde habilitoval, roku 1982 se stal doktorem věd a profesuru občanského práva získal v roce 1985. Odborně se věnoval celému občanskému právu, nejvýznamněji ale zasáhl do oblastí práva na ochranu osobnosti a odpovědnosti za škodu. Také působil v právní praxi, a to jako advokát nebo jako člen Legislativní rady vlády.

      Více od autora
      Jiří Václav Svoboda

      Jiří Václav Svoboda

      Jiří Václav Svoboda, často uváděn jako Jiří V. Svoboda, přezdívky JVS a JéVé byl český překladatel a básník. Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, slovenštiny, litevštiny a ukrajinštiny; psal také poezii, především pro děti. V letech 1946–1951 byl redaktorem Mladé fronty, 1951–1962 šéfredaktorem Mateřídoušky, od roku 1969 byl zaměstnán jako překladatel ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Nejvíce překladů provedl z ruštiny, především Samuila Jakovleviče Maršaka. Podle vzpomínek Ivana Wernische a jiných, uveřejněných v časopise Babylon, měl dlouholeté problémy s alkoholem. Michal Matzenauer uvádí: „On měl takový týdenní cyklus, ve dvě, ve tři dorazil domů, vzbudil svou ženu Alenku s tím, že si ji vzal, aby mu dělala teplý večeře a v půl pátý ráno už zase vyrážel k Tatrovce, kde otevírali v pět ráno .“ Karel Oujezdský na něj vzpomíná mj. takto: „ ... vstával třeba už o půl pátý ráno a než šel do práce, v hospodě U Váhy na Smíchově si dal tři, čtyři i pět piv. Nevím, jestli byl alkoholik, ale každopádně to byl hrdina, kterej si raději přivstal, aby tu hladinku v krvi udržel.“ Prostřední jméno Václav si údajně přidal v 50. letech, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, později se k tomu ale nehlásil a tvrdil, že to bylo podle jeho oblíbeného básníka J. V. Sládka.

      Více od autora
      Alois Svoboda

      Alois Svoboda

      Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.

      Více od autora
      Marie Svatošová

      Marie Svatošová

      Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

      Více od autora
      Ludvík Svoboda

      Ludvík Svoboda

      Ludvík Svoboda, KCB byl československý účastník 1. a 2. odboje, politik a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana a Františky, roz. Chalupové . Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok , podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého . Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistr...

      Více od autora
      Jindřiška Svobodová

      Jindřiška Svobodová

      Narozena 24.12.1957 v Ostravě. Fyzička a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, učebnice.

      Více od autora
      Jan Svěrák

      Jan Svěrák

      Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...

      Více od autora
      Jaroslav Svoboda

      Jaroslav Svoboda

      Autor vyznávající permakulturu a ekologický zahradnický styl, s poměrně bohatými osobními zkušenostmi s pěstováním rostlin, s experimentováním a uplatňováním přírodních metod v praxi , s celoživotním zájmem o veškeré květiny, stromy, keře, jejich požadavky a funkce v přírodě, založeném na pozorování přírody, ekosystémů, fungujících i nefungujících zahrad nejen v ČR, ale i osobní zkušenosti a pozorováních při mnohaletém cestování a pobytech v dalších částech světa . Žádnou vysokou školu na toto téma neabsolvoval, protože žádná taková neexistuje, a s minulým a současným odborným školstvím se názorově značně rozchází. Své vzdělávání také rozhodně nepovažuje za ukončené a ani nedoufá, že by mu příroda někdy udělila diplom za ukončené studium :-) Příroda nám skýtá možnosti sebevzdělávání na více než několik životů. Svou první ekozahradu vytvářel od mala pokusy o přetváření klasické okrasné atriové zahrady, nyní žije se svou ženou Zuzanou na rodovém statku a společně tvoří svůj jedlý ráj na několika hektarech bývalých polí.

      Více od autora
      Rostislav Švácha

      Rostislav Švácha

      Rostislav Švácha je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog . Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století. Narodil se 16. ledna 1952. V letech 1971–1976 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studia ukončil obhajobou rigorózní práce K periodizaci díla Jana Aichela Santiniho . V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Své znalosti moderní architektury a odbornou autoritu využívá pro podporu a prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století. Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu.

      Více od autora
      Vlasta Švejdová

      Vlasta Švejdová

      Vlasta Švejdová, také Švejdová Novotná nebo Švejdová-Lorenzová je česká ilustrátorka, grafička, malířka a karikaturistka. Věnovala se také animovanému filmu. Vlasta Švejdová vystudovala v letech 1960–1964 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Začínala jako ilustrátorka v novinách a byla kmenovou autorkou humoristického kresleného časopisu Dikobraz. V osmdesátých letech vytvořila sedm kreslených filmů pro Filmové studio Barrandov. Ilustruje pohádky, učebnice, obaly na CD. Věnuje se také olejomalbě, perokresbě a litografii. Její dílo bylo součástí domácích i zahraničních výstav a je rovněž zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách.

      Více od autora
      Pavel Švanda

      Pavel Švanda

      Spisovatel Pavel Švanda, básník, prozaik a esejista, se narodil 6. června 1936 ve Znojmě. Od roku 1938 žije v Brně. V roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, a tak ukončil studium dějin umění na Filosofické fakultě brněnské university bez diplomu. V 60. letech pravidelně publikoval filmové recenze v deníku Rovnost a působil jako redaktor v časopisech Tvář a Host do domu. Po roce 1969 ztratil možnost oficiálního publikování. Během normalizace vystřídal řadu dělnických zaměstnání. Po roce 1989 opět působil jako redaktor. Od roku 1990 vyučuje v Brně na Divadelní fakultě JAMU. Přispívá do rozličných periodik . Za své literární dílo i pevný občanský postoj obdržel Cenu města Brna.

      Více od autora
      Milan Švihálek

      Milan Švihálek

      Milan Švihálek je český dramaturg, scenárista, žurnalista, moderátor, redaktor a spisovatel. Svůj život spojil s ostravským studiem České televize. Je autorem reportážních a dokumentárních pořadů. Studoval FAMU , studia však nedokončil. Později absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Zpočátku pracoval jako jevištní dělník v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a spolupracoval s amatérským divadlem SKUMAKA. Krátce působil jako metodik Okresního domu osvěty v Olomouci. Od roku 1968 pracoval jako redaktor a dramaturg České televize Ostrava. V první polovině 90 let byl vedoucím jedné z tvůrčích skupin publicistiky ostravského studia České televize. Od roku 1994 působil jako volný scenárista, publicista a novinář. Žije v Šenově. Psal scénáře k publicistickým, soutěžním, dokumentárním, zábavným a vzdělávacím pořadům a seriálům. Spolupracoval s kameramanem a režisérem Jiřím Vrožinou . V letech 1979–1984 se ve spolupráci s režisérem Zdeňkem Havlíčkem věnoval soutěžním pořadům . S režisérem Jaroslavem Večeřou připravil 42dílný dokumentární seriál, věnovaný zajímavostem z historie techniky a řemesel Za svědky minulosti. V roce 1990 spolupracoval s J. Vrožinou na seriálu Australská setkání. Byly však natočeny pouze 4 díly ze zamýšlených třinácti. Spolupracoval také s Miroslavem Zikmundem, Františkem Mudrou, Vítězslavem Dostálem, Miroslavem Kačorem aj. Autorsky se podílel na dokumentárních seriálech Zapomenuté výpravy, Osudové okamžiky aj. Za seriál Za svědky minulosti obdržel výroční cenu Československé televize a Cenu Českého literárního fondu.

      Více od autora
      Josef Svoboda

      Josef Svoboda

      Ing. Josef Svoboda, Ph.D. se narodil 24. listopadu 1956. Po odborném polygrafickém učilišti v Praze studoval tři roky v Lipsku Ingeneurschule für Polygrafie, v roce 1980 odmaturoval na střední průmyslové škole grafické. Ve studiích pokračoval na výrobně ekonomické fakultě VŠE a zakončil je doktorandským studiem mezinárodních vztahů. To už vyučoval polygrafické a ekonomické předměty ve středním odborném učilišti a na grafické průmyslovce. Rovněž psal odborné učební texty. V roce 1991 byl přijat na rektorát Univerzity Karlovy a stal se ředitelem vydavatelství Karolinum. V roce 1993 si jej zvolil ministr kultury Pavel Tigrid jako svého náměstka pro kulturní dědictví, divadla a galerie. Z této funkce přešel o tři roky později na Nejvyšší kontrolní úřad, kde se jako poradce předsedy Lubora Voleníka věnoval aplikaci nezávislé kontroly v ČR a vzdělávání pracovníků NKÚ pro součinnost s kontrolními orgány Evropské unie. Od roku 2002 devět let byl pracovníkem ministerstva financí jako ředitel odboru, z toho strávil téměř tři roky v Mezinárodní bance hospodářské spolupráce v Moskvě. Finančním otázkám se věnoval i poté, ať už ve spolupráci se společností Partners a.s. či jako tajemník katedry ČVUT. V roce 2013 byl jmenován kancléřem Českého vysokého učení technického a tuto funkci zastává dosud.

      Více od autora
      Josef Švejcar

      Josef Švejcar

      Josef Švejcar byl český pediatr. V roce 1915 zahájil v Praze studium medicíny, dokončil ho však v roce 1921 v Bratislavě, jelikož se zde účastnil osvobození Slovenska čs. armádou. Začal působit jako asistent na dětské klinice UK v Bratislavě jako žák Jiřího Brdlíka. V roce 1931 přešel na dětskou kliniku do Prahy. V letech 1945–1966 byl již jako řádný profesor přednostou I. dětské kliniky, poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Roku 1992 získal čestný doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Je pohřben na roztockém hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenovaná 30. června 2011 škola v Plzni, která nesla název Střední odborná škola profesora Švejcara a nabízela humanitní studijní obory. Dne 1. července 2011 byla sloučena se Střední průmyslovou školou strojnickou v Plzni.

      Více od autora
      Josef Švarc

      Josef Švarc

      Josef Švarc byl český sklářský výtvarník. Švarcův otec byl brusičem skla ve Světlé nad Sázavou ve firmě ing. Karla Bačíka v Karlově. V této firmě se v letech 1942 až 1945 i Josef Švarc vyučil brusičem skla. Jako brusič byl zdatný, proto byl po ukončení druhé světové války v roce 1945 vybrán na střední uměleckoprůmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Navštěvoval ateliér pana Ratha a pracoval pod vedením prof. Havlase. Po studiích nastoupil v Borocrystalu jako domácí výtvarník. Jeho nejvýznamnější dílo z této doby je váza Potopa. Vytvořil jí v letech 1950 až 1951 podle návrhu akademického malíře Otakara Pursche. Po základní vojenské službě byl Švarc přijat jako rytec skla do n. p. Sklárny Bohemia Františkodol u Světlé nad Sázavou. Tam vytvořil pro Expo 1958 v Bruselu rytou vázu J. A. Komenského. Měl velký smysl pro detail a uměl to přenést do svých návrhů. U většiny návrhů vycházel z pozorování přírody živé i neživé. Na výstavu Expo 1967 v Montreálu připravil novinku. Jedná se o soubor silnostěnného olovnatého křišťálu. Čiré sklo je hranované a uvnitř je uspořádáno nad sebou několik vzduchových prstenců. Tvorba Josefa Švarce je v mnoha světových muzeích a vystavoval na mnoha světových výstavách. Například spolupracoval s Cornig muzeem v USA, zastoupení má ve firmě Meiwa v Osace a Tokiu, Qality Crystal v Torontu. Josef Švarc odešel v roce 1989 do důchodu, stále však studentům sklářských oborů pomáhal odbornou konzultací a přípravou na závěrečné zkoušky.

      Více od autora
      Jena Švarcová

      Jena Švarcová

      Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

      Více od autora
      Emanuel Svoboda

      Emanuel Svoboda

      Narozen 2.3.1883 v Nové Dědině u Konice, zemřel 26.10.1967 v Praze. JUDr., rada magistrátu, právnický publicista, historik umění, články a monografie o M. Alšovi.

      Více od autora
      Josef Zdenko Svoboda

      Josef Zdenko Svoboda

      Autor polsko-českého slovníku.

      Více od autora
      Josef Švercl

      Josef Švercl

      Publikace o zobrazovacích metodách a technickém kreslení.

      Více od autora
      Jelena Svitko

      Jelena Svitko

      Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.

      Více od autora
      Jarmila Svatá

      Jarmila Svatá

      Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

      Více od autora
      Iva Svobodová

      Iva Svobodová

      Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.

      Více od autora
      Frantisek Svoboda

      Frantisek Svoboda

      Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik Převážnou většinu knih /cca 130 publikací/ a časopisů vydal autor a distribuoval a kolportoval vlastním nákladem.

      Více od autora
      Eva Svobodová

      Eva Svobodová

      Narozena 1955. Autorka učebnic odborné angličtiny pro gastronomii a cestovní ruch.

      Více od autora
      Emil Svoboda

      Emil Svoboda

      Emil Svoboda byl český fotbalový útočník, reprezentant Československa a trenér. Vystudoval strojní inženýrství na ČVUT. Začínal v SK Písek. V československé lize hrál za Škodu/ZVIL Plzeň , po sestupu Plzně z ligy hrál za vysokoškolský tým Slávia Bratislava VŠ . V roce 1954 přestoupil do Sparty Praha , s níž získal jeden titul mistra republiky . V I. lize odehrál 225 utkání a dal 92 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1955–1957 pět zápasů a dvakrát startoval v reprezentačním B-mužstvu. V sedmdesátých letech vedl na Kypru jako trenér Apoel Nicosia a Olympiakos Nicosia.

      Více od autora
      Zuzana Švihlová

      Zuzana Švihlová

      Mgr., autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky a vlastivědy na základní škole.

      Více od autora
      Tone Svetina

      Tone Svetina

      , Tone, *15.11.1925 – †1988, slovinský prozaik. Autor třídílné románové fresky z období 2. světové války , zachycující prostřednictvím napínavé špionážní fabule boj slovinských partyzánů s hitlerovskou armádou a především s německou výzvědnou službou.

      Více od autora
      Otakar Svoboda

      Otakar Svoboda

      Narozen 9.4.1872 v Orlu u Chrudimi, zemřel 23.12.1926 v Pardubicích. Odborný učitel, pedagohický publicista, prozaik a dramatik pro mládež, redaktor časopisů a editor literárních výborů a cestopisů pro mládež.

      Více od autora
      Milan Švankmajer

      Milan Švankmajer

      Milan Švankmajer byl český historik, který se specializoval na ruské novověké dějiny. Publikoval i pod pseudonymem Anežka Svobodová.

      Více od autora
      Marie Svobodová

      Marie Svobodová

      Marie Svobodová, rozená Paulová byla česká herečka. Narodila se v rodině strojvůdce, jako desáté dítě. Matce bylo v tu dobu 49 let, otec zemřel v roce 1875. Matka musela pracovat, takže Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Matka měla později obchod na Malé Straně v Praze a Marii si vzala zpět k sobě. Bydlely v Křemencové ulici na Novém Městě. Otec byl po svém otci německé národnosti, byl však českým vlastencem. Marie si po příchodu k divadlu počeštila jméno na Pavlová. Již v mládí milovala divadlo a chodila často do divadla Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala např. Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou . Později ráda navštěvovala Národní divadlo, když bylo po požáru z roku 1881 opraveno. Hodiny herectví brala u Jana Kubíka, ředitele Švandova divadla U Libuše, člena Švandova souboru. Poprvé vystoupila na jevišti na podzim roku 1891 ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. V roce 1894, po třech letech u ředitele Kubíka, odešla na venkov ke společnosti ředitele Faltyse, kde tehdy hostoval i Jindřich Mošna. V roce 1895 získala nové angažmá u společnosti ředitele Antoše Frýdy. U této společnosti působil také Václav Vydra a Oldřich Svoboda, herec a později režisér, její budoucí manžel. Na konci roku 1896 přešla i s manželem ke společnosti Antonína Chlumského a následně ke společnosti ředitele Choděry na Moravu. Další angažmá absolvovala u divadelní společnosti ředitele Hanuše a ředitele Postla, kde hrála celých 6 let. V roce 1908 se Svobodovi odstěhovali do Prahy, kde získala Marie angažmá u ředitelky Grossové-Kučerové v Libni a její manžel byl angažován v kabaretu „U Rozvařilů“, kde recitoval básně. Po krachu společnosti Grossové hrála v souboru ředitele J. E. Sedláčka, kde byli angažováni mj. také Zdenka Gräfová a Bedřich Karen. Následovalo angažmá u ředitelky Procházkové-Malé a znov...

      Více od autora
      Jaroslav Švehla

      Jaroslav Švehla

      PhDr Jaroslav Švehla, divadelní historik,kritik a bibliograf se narodil v Českých Budějovicich, kde také vystudoval v roce 1919 českou státní reálku. Po doktorátu na filozofické fakultě KU začal pracovat jako bibliotekář Národního muzea v Praze a od roku 1950 byl odborným pracovníkem divadelního oddělení NM. Byl autorem, nebo spoluautorem mnoha literárních a divadelních výstav. Spoluorganizátorem divadelní bibliografie a spoluautorem asi 50 velkých i menších expozic v Muzeu, v Národním divadle a spoluautorem stálé expozice J.K.Deburaua v regionálním muzeu v Kolíně. Učil několik let na bývalé Lidové konzervatoři dějiny,estetiku a etiku pantomimy. Jeho povoláním bylo v podstatě získávání památek pro NM a jejich zpracování, služba badatelům a veřejnosti. Z akvizit byly nejvýznamnější například dar archivu Ottova nakladatelství z let 1871 - 1916, nebo dokumenty ze života skladatele Oskara Nedbala. Knižní díla: Regenerece dnešního divadla Česká karikatura v 19.století Bomby kolem Pantheonu Dějiny pantomimy v datech Deburau, nesmrtelný Pierot Starý komediant Thespidova kára Jana Pivce -spoluaut. Tisícileté umění pantomimy Jan Otto - Kus historie české knihy

      Více od autora
      Jana Svobodová

      Jana Svobodová

      Narozena 9. 2. 1951 v Levoči , zemřela 25. 3. 2011. Historička, práce z oboru českých moderních dějin, dějin středověké Evropy a literatury. Překlady z angličtiny a italštiny.

      Více od autora
      J Svoboda

      J Svoboda

      Narozen 12.6.1840 v Praze, zemřel 8.4.1914 v Praze. Novinář, politik, prózy, dramata, politicko-historické práce, překlady.

      Více od autora
      Iva Švarcová-Slabinová

      Iva Švarcová-Slabinová

      Narozena 13.2.1941 v Hronově. PhDr., CSc., pracovnice pedagogického ústavu, speciální pedagožka, práce a učebnice z oboru.

      Více od autora
      Gard Sveen

      Gard Sveen

      Norský autor detektivního románu. Vystudoval politologii a pracuje jako odborný poradce na norském ministerstvu obrany.

      Více od autora
      Blanka Svobodová

      Blanka Svobodová

      Blanka Svobodová žije v Lednici na Moravě. Vystudovala vysokou ekonomickou školu, pracuje v soukromé sféře. Napsala prvotinu tajnůstkář. Zájem čtenářek autorku motivoval k dalšímu psaní. Světlo světa tak spatřila kniha Mr. Dokonalý, v české verzi Můj miláček cizopasník.

      Více od autora
      Přemysl Svora

      Přemysl Svora

      Narozen 1966. Autor je novinář, publicista a spisovatel. Do roku 1994 působil v prestižním slovenském deníku SME. Po parlamentních volbách se přestěhoval do Prahy, kde nejdříve pracoval jako politický zpravodaj a komentátor Lidových novin. Posléze působil v řídících funkcích ve zpravodajství televize Nova. V roce 1998 pracoval krátce v Hlavní kanceláři Občanské demokratické strany jako koordinátor volební kampaně. V témže roce vydává svůj bestseller Sedm týdnů, které otřásly Hradem. Nyní je vydavatelem vlastních knih.

      Více od autora