Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1 - 60 z celkem 562 záznamů

Zdeněk Karel Slabý
Zdeněk Karel Slabý byl český spisovatel, publicista, kritik a překladatel. Věnoval se především literatuře pro děti a mládež a hudební publicistice. Vystudoval klasické gymnázium na Žižkově v Kubelíkově ulici, kde byli jeho profesory Vojtěch Jirát a Vladimír Kovářík. Během války se seznámil s Jaroslavem Foglarem a stal se v roce 1944 členem jeho oddílu Pražská Dvojka. Měl zde přezdívku Siki. Maturoval v roce 1949. Již jako oktaván navštěvoval přednášky Jana Mukařovského na FF UK. V letech 1949–1953 vystudoval český a ruský jazyk na Filosofické fakultě University Karlovy. Jeho vyučujícími byli: Bohumil Mathesius, Hugo Siebenschein, Karel Krejčí, Jaromír Malý a Václav Černý. Během studia spolupracoval s novinami Mladá fronta a s Československým rozhlasem, pro který připravoval spolu s dalšími autory pořad Rozhlasová čítanka. Absolvoval diplomovou prací o Konstantinu Bieblovi. Se spolužáky založil Divadlo poezie, kde působili Milan Kundera, Karel Šiktanc, Miroslav Florian, Jiří Šotola a další. Po absolutoriu byl asistentem na katedře české a slovenské literatury. V roce 1958 odešel do SNDK, kde byl redaktorem a později šéfredaktorem časopisu Zlatý máj. V době normalizace byl odvolán a působil jako dramaturg divadla a galerie Albatros. V roce 1990 se vrátil do čela časopisu Zlatý máj. V roce 1991 byl na půlroční stáži na Mezinárodním institutu dětské knihy v Ósace. Dcera Nina Jelínková, rozená Slabá vystudovala ČVUT obor pozemní stavitelství, je průvodkyní v Praze. Syn Petr Slabý je filmový scenárista, režisér a hudební publicista. Po válce psal do časopisu Junák, který tehdy vedl Jaroslav Foglar. Souběžně psal i do časopisu Vpřed pod pseudonymem Z. K. S. Jeho rané práce jsou dále otištěny v časopisu Středoškolák. Napsal třicet knih pro děti a mládež. Podle jeho knihy Děti s cedulkou, kterou napsal spolu s Eduardem Pergnerem, napsal scenárista Vladimír Körner scénář k filmu režiséra Antonína Moskalyka ...
Více od autora
Josef Václav Sládek
Josef Václav Sládek byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I. Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery. Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky. Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci. Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky , procestoval ji od Michiganu po Kalifornii a pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Byl orientován především na anglo-americkou literaturu. Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské p...
Více od autora
Felix Slováček
Felix Slováček je uznávaný český klarinetista, saxofonista, dirigent a skladatel, který se zasloužil o rozvoj klasické i populární hudby v České republice. Narodil se 23. května 1943 ve Zlíně a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Slováček studoval na konzervatoři v Ostravě a později na Akademii múzických umění v Praze. Díky svému hudebnímu nadání vystupoval s různými orchestry a soubory doma i v zahraničí.
Více od autora
Jiří Slíva
Jiří Slíva je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později také technice litografie. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes dvě desítky dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška a jedna kniha veršů mu vyšla v roce 1987. Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu – postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v jeho kapele Grafičanka hraje na kytaru.
Více od autora
Karin Slaughter
Karin Slaughter je americká spisovatelka, jedna z nejúspěšnějších soudobých autorek v oblasti kriminálního thrilleru. Její knihy získaly řadu prestižních ocenění a byly přeloženy do 27 jazyků. Série Grant County Série Will Trent Ostatní knihy
Více od autora
Vladimír Šlechta
Vladimír Šlechta je český spisovatel žánru science-fiction a fantasy. Narodil se roku 1960 v Liberci, ale většinu života prožil na jihu Čech v Českých Budějovicích. Roku 1984 absolvoval Stavební fakultu ČVUT, obor vodní stavby, a poté byl zaměstnán v projekčních odděleních různých vodohospodářských institucí a také tři roky jako úředník u hasičů. Od poloviny roku 1999 samostatně podniká v oboru projektování vodohospodářských zařízení. Také nějaký čas externě vyučoval na stavební průmyslové škole. Debutoval v roce 1993 v časopise Ikarie krátkou povídkou Legendární zbraň. V roce 1999 vyšly první jeho dva romány: Projekt Bersekr a Ostří ozvěny. Do roku 2007 se jeho knih prodalo celkem kolem 15 tisíc kusů, je tak jedním z nejprodávanějších českých autorů fantasy a sci-fi. Je dvojnásobným držitelem ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu v kategorii nejlepší publikovaná povídka. V současnosti je autorem zatím devíti knih, ve kterých dovedně kombinuje prvky dobrodružné science-fiction a fantasy. Tři z nich patří do cyklu, odehrávajícím se v postkatastrofickém prostředí Evropy , další spadají do fantasy cyklu Krvavé pohraničí . Je ženatý a má dva syny - Jana a Pavla. Tento cyklus povídek a románů se odehrává v Evropě po druhé energetické válce vyvolané nedostatkem fosilních paliv, kdy se svět po vyčerpání téměř všech zdrojů energie vrátil do středověku a kde na troskách atlantické civilizace prosazuje své zákony germánské Císařství. Jde o cyklus fantasy příběhů odehrávajících se v hraničním území mezi teritorii lidí, elfů a skřetů, o které se vede neustálý boj. Jde o cyklus, sestávající zatím ze čtyř povídek, který se odehrává v blízké budoucnosti v Čechách, které jsou zdevastované...
Více od autora
Jiří Šlitr
Jiří Šlitr byl český hudební skladatel, instrumentalista , zpěvák, herec, knižní Ilustrátor a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén. Spolu s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založil roku 1959 divadlo Semafor. Zhudebnil přes 300 písní. Roku 1966 uvedl svůj vlastní recitál Ďábel z Vinohrad a roku 1968 uvedl muzikál Poslední štace. Napsal hudbu k deseti celovečerním filmům, v některých z nich i hrál , Zločin v šantánu ). V letech 1996–2001 vyšlo osm CD Písničky ze Semaforu. Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, hrající v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník , svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír . Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik. V letech 1949–1951 absolvoval povinnou vojenskou službu v Milovicích. Poslední rok vojenské služby pracoval jako výtvarník Ústředního domu armády. V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým. Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén. Jiří Šlitr se ale oficiálně nikdy členem divadla Semafor nestal. Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice . V roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým divadlo ...
Více od autora
Miroslav Slach
Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.
Více od autora
Alena Šloufová
Novinářka a spisovatelka, spolupracuje s časopisem Vlasta a Blesk magazin.
Více od autora
Rudolf Sloboda
Rudolf Sloboda , byl slovenský spisovatel-prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Život Rudy Slobody byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Jedná se o jednoho z nejzajímavějších a nejvýznamnějších mistrů slovenského psaného slova druhé poloviny 20. století. Publikovat začal v roce 1958 v časopisech Mladá tvo...
Více od autora
František Sláma
Více od autora
Ondrej Sliacky
Ondrej Sliacky je spisovateľ, literárny vedec, publicista. Študoval na Pedagogickej škole v Lučenci, 1959-1964 slovenčinu a históriu Na Filozofickej fak. UK v Bratislave. Pôsobil ako redaktor týždenníka Kultúrny život, od 1970 redaktor vo vydavateľstve Mladé letá , od 1990 šéfredaktor časopisu Slniečko, od 1993 aj šéfredaktor revue o umení pre deti a mládež Bibiana, je prof. na Pedagogickej fak. UK v Bratislave a na Univerzite s. Cyrila a Metoda v Trnave. V literárno-vednej oblasti sa postupne vyhraňoval ako historik literatúry pre deti a mládež. Knižne debutoval prácou Bibliografia slovenskej literatúry pre deti a mládež 1945-1964 . Literárnohistorický zreteľ uplatnil v antológiách poézie pre deti, je zostavovateľom Slovníka slovenských spisovateľov pre deti a mládež . V ďalších literárnohistorických monografiách preskúmal začiatky beletristickej tvorby pre deti na Slovensku. Autor poviedkových kníh pre mládež, zastavovateľ antológie povstaleckých básnikov, prerozprával viaceré texty ľudovej slovesnosti, biblické a antické príbehy. Napísal rozhlasové a televízne hry, životopisné hry o Ľ. Podjavorinskej, → J.G. Tajovskom, a → J. Murgašovi a rad literárnych adaptácií. S E. Gindlom napísal rozhlasovú hru, ktorú neskôr upravil na úspešný televízny film z horolezeckého prostredia Himalájí.V roku 1996 získal cenu Trojruža. Dielo Bibliografia pre deti a mládež 1918-1944 Bibliografia pre deti a mládež 1778-1917 Ako dočiahnuť slnko Dcérka a mať Literatúra pre deti a mládež v národnom obrodení Dejiny slovenskej literatúry pre deti a mládež do roku 1945 Altamíra Krásna modrá mušľa Papraďový kvet Šľachetný človek Odpusťte, mamička O zakliatej žabe Tri ohnivé kone Zlatá panna Biblia pre deti a mládež - Čítanie zo Starého zákona (199...
Více od autora
Lenka Slezáková
Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D. působí na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Emanuela Pöttinga v Olomouci, kde vyučuje ošetřování nemocných, ošetřovatelství, klinickou propedeutiku, psychologii a komunikaci, etiopatogenezi a první pomoc. Též působí jako vedoucí předmětového týmu somatologie. Je vedoucí autorského kolektivu několika učebnic pro střední školy a vyšší odborné školy zdravotnické. Spoluvytvářela e-learningové materiály pro výuku somatologie. V rámci volnočasových aktivit studentů realizuje preventivní programy ochrany zdraví určené dětem předškolního věku. Spoluúčastní se předlékařské první pomoci pro veřejnost jako školitel. Pravidelně metodicky vede pedagogickou praxi studentů UP Olomouc. V roce 2013 byla mezi 15 oceněnými pedagogy Olomouckého kraje.
Více od autora
Karel Sládek
Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.
Více od autora
Jana Slezáková-Kratochvílová
Narozena 15. 9. 1970. Matematička a pedagožka. Asistentka na katedře matematiky a didaktiky matematiky, se specializací na problematiku matematického vzdělávání 6-11 -letých žáků.
Více od autora
Jiří Suchý & Jiří Šlitr
Jiří Suchý a Jiří Šlitr byli významnou československou uměleckou dvojicí, která se významně podílela na kulturním dění, zejména v oblasti divadla a hudby. V roce 1959 spoluzaložili pražské divadlo Semafor, které se stalo vlivnou platformou pro jejich tvorbu. Suchý, především dramatik, textař a herec, a Šlitr, skladatel, klavírista a malíř, spolupracovali na mnoha divadelních inscenacích a písních, v nichž se mísil humor, satira a hudebnost.
Více od autora
Lubomír Slavíček
Lubomír Slavíček je český historik umění, člen Semináře dějin umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, který se specializuje na umění raného novověku, především na nizozemské a středoevropské malířství 17. a 18. století. V letech 1967–1972 vystudoval dějiny umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studium ukončil úspěšnou obhajobou diplomové práce Felix Ivo Leicher . Příspěvek k jeho malířskému dílu na našem území. Po studiu v letech 1972–1975 pracoval jako odborný pracovník v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Jihomoravského kraje v Brně. Od roku 1975 byl zaměstnán v Národní galerii v Praze. Nejdříve jako odborný pracovník Sbírky starého umění , později jako vedoucí Sbírky starého evropského umění , náměstek ředitele pro odbornou činnost a ředitel galerie . Od 1994 působí v Semináři dějin umění FF MU v Brně .
Více od autora
Jiří Sláma
Jiří Sláma byl český archeolog a historik, který se specializoval na archeologii raného středověku, počátky českého státu a propojení archeologických a písemných pramenů. V letech 1953–1958 studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze . Krátkodobě pracoval jako vedoucí pravěkého oddělení Muzea hl. města Prahy a v mostecké expozituře Archeologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1960 působil na Ústavu pro archeologii FF UK v Praze nejdříve jako asistent , poté jako odborný asistent , titul CSc. získal v roce 1987, v roce 1990 se stal docentem a roku 1998 pak profesorem. V letech 1999–2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Provedl též řadu terénních výzkumů .
Více od autora
Hubert Slouka
Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie. Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska . Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka Slouka.
Více od autora
Martina Slezáková
Více od autora
Ivan Slavík
Ivan Slavík byl český básník, spisovatel, překladatel a editor. Narodil se do rodiny dělníka, po maturitě v Praze roku 1939 se zapsal na Filozofickou fakultu UK, ta byla však vzápětí zavřena a Slavík totálně nasazen. Po roce 1945 studoval češtinu, francouzštinu a filosofii na Filozofické fakultě UK, roku 1946 konvertoval ke katolictví a redigoval časopis Vyšehrad. Roku 1948 promoval prací o Karlu Tomanovi a působil jako profesor na gymnáziu v Praze a v Domažlicích, od roku 1952 na průmyslové škole a od roku 1972 na gymnáziu v Hořovicích, kde pak žil od roku 1980 v důchodu a věnoval se literatuře. Napsal řadu básnických sbírek, například Snímání , Deník Arnošta Jenče , S očima otevřenýma , Suspiria , Dvacet pozdních básní , které vycházely s nesnázemi jako bibliofilie nebo v samizdatu a přispíval do mnoha časopisů a samizdatových sborníků. Překládal z francouzštiny , z angličtiny , z němčiny , z ruštiny a španělštiny . Soustavně se věnoval kultuře předkolumbovské Ameriky a vydal o ní několik knih a překladů z původních jazyků: Sláva a pád Tenočtitlanu , Popol Vuh . Jeho deníkové záznamy vyšly pod titulem Hory roků, souborné Básnické dílo a výbor pod názvem Moje Velikonoce . Významná je rovněž i jeho editorská činnost, jejímž prostřednictvím vřadil do kontextu české literatury pozapomenuté autory , ale také i Richarda Weinera .
Více od autora
Andrej Sládkovič
Andrej Sládkovič, vlastním jménem Andrej Braxatoris , byl slovenský evangelický farář, básník, literární kritik, publicista a překladatel. Ve starší české literatuře je uváděn jako Ondřej Sládkovič. Pocházel z rodiny učitele Ondřeje Braxatorise a Terezie, rozené Bartolomeidesové. Vzdělání získal v letech 1826 – 1830 v Krupině, v letech 1830 – 1831 se zdokonaloval v maďarštině v Perőcsény, v letech 1831 – 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Krupině, v letech 1832 – 1840 pokračoval ve studiu na Evangelickém lyceu v Banské Štiavnici, v letech 1840 – 1842 navštěvoval Evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec v letech 1843 – 1844 studoval teologii na univerzitě v Halle. V roce 1847 byl vysvěcený na kněze a začal působit jako evangelický farář v Hrochoti. Od roku 1856 až do smrti působil jako farář v Radvani nad Hronom. Na Slovenském národním shromáždění, které se konalo ve dnech 6.–7. června 1861 v Turčianském Svätém Martině a na kterém bylo přijato Memorandum národa slovenského, byl zapisovatelem. Byl zakládajícím členem Matice slovenské. Jeho syn, Martin Miloš Braxatoris také evangelický farář, byl známý básník, redaktor a překladatel. Jeho vnukem byl libretista a textař Pavol Braxatoris, spoluzakladatel slovenské operety a známý spoluautor operet s Gejzou Dusíkem jako např. Modrá ruža, Pod cudzou vlajkou a jiných. z francouzsštiny z ruštiny z němčiny
Více od autora
Tomáš Sláma
born 16. April 1940 in Rychnov nad Kněžnou – died 15. June 2004 in Prague Czech actor, writer, entertainer, editor, playwright, radio journalist and television presenter.
Více od autora
Oldřich Sládek
Narozen 14. 12. 1937 v Horažďovicích, zemřel 5. 3. 2018 ve Strakonicích. PhDr. CSc., archivář, historik, v letech 1960-1964 vedoucí Sdruženého podnikového archivu při Českých závodech motocyklových Strakonice, od r. 1964 pracovník archivní správy ministerstva vnitra, ředitel archivní správy ministerstva vnitra . Autor prací z oboru archivnictví a z českých dějin období 1938-1945.
Více od autora
Jaromír Slušný
Doc. PhDr. Jaromír Slušný, CSc. se narodil 24. srpna 1949 v Bratislavě. V roce 1972 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity J. A. Komenského, obor archivnictví . Po absolvování učil na vysokých školách v Bratislavě a v Praze. Je předsedou redakční rady časopisu Korene a dlouho spolupracoval s několika periodiky. Základem jeho publikační činnosti jsou dějiny boje společnosti proti různým projevům trestné činnosti. Z jeho děl zaměřených na tuto tematiku jmenujme například: Štěchovická past , Čekání na vraždu , nebo Vražedná staletí aneb Kriminální příběhy od dávných časů . V časopise Korene a denících Expres, Zemské noviny a dalších publikoval více než dvě stě padesát kriminálních povídek, napsaných podle skutečných událostí. Jeho stěžejní prací se staly Světové dějiny policie vydané v roce 2002 a Světové dějiny policie , které vyšly v roce 2006). Je spoluautorem Stručných dějin policie v Evropě, vydaných v Bratislavě v roce 1995. Záběr jeho zájmu je ale mnohem širší. Počíná dějinami Slovenska od 8. po 21. století , pokračuje dějinami atentátů, přírodních a technických katastrof, společenských skandálů, významných mezníků nebo událostí států celého světa.
Více od autora
Margit Slimáková
Margit Slimáková je česká dietoložka, bloggerka, propagátorka zdravé výživy a autorka knihy „Velmi osobní kniha o zdraví“ . Margit Slimáková vystudovala Střední zdravotnickou školu v Brně a v roce 1993 promovala z farmacie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy s diplomovou prací o stravování dětí. Rigorózní zkoušku z Klinické farmakologie, Lékárenství a sociální farmacie složila na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 2015 získala titul PharmDr. Mezi roky 2005 a 2010 absolvovala postgraduální studium dietologie na americké univerzitě Clayton College of Natural Health. Pětileté studium zakončila obhajobou dizertační práce na téma „Jak učit děti zdravé výživě“. Studie probíhala na deseti základních školách a účastnili se jí učitelé, žáci i rodiče. V roce 2010 byla univerzita kvůli ekonomické krizi uzavřena . Titul Ph.D. z americké neakreditované univerzity používala několik let v souladu s českými zákony , nyní používá titul Pharm.Dr. Pracovně pobývala v USA, Číně, v Německu nebo ve Francii a absolvovala zahraniční certifikované kurzy zaměřené na výživové poradenství. Po 10 letech v zahraničí se vrátila zpět do České republiky, kde se věnuje především osvětě v oblasti výživy a veřejného zdraví. Margit Slimáková píše články na svém webu i blogu , natáčí videa na Margit.TV. Účastní se řady projektů a veřejných debat. Publikuje v tisku a v televizi. Zaměřuje se na propagaci zdravého stravování ve školách, na problematiku zdravého stravování, na problematiku biopotravin, GMO a aktuální poznatky vědy z oblasti stravování a zdravého životního stylu. Je zakladatelkou Globopolu, prvního českého think tanku, který se zabývá otázkami výživy a zdravotní prevence. Podle „Mapy sociálních inovátorů, expertů a pod...
Více od autora
Josef Karel Šlejhar
Josef Karel Šlejhar byl český naturalistický spisovatel. Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová. Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy. 9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká , dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého. Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt. Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři. Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..." Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu a Šlejharově odchodu ze statku. Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění. Od roku 1901 až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učit...
Více od autora
Jindřich Maria Slavík
Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....
Více od autora
Otakar Slanař
Narozen 1979. Mgr., pedagog, metodické materiály a učebnice českého jazyka pro SŠ.
Více od autora
Zespół Pieśni I Tańca Śląsk
Zespół Pieśni i Tańca "Śląsk" je jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších folklorních souborů v Polsku. Soubor, který založil v roce 1953 Stanisław Hadyna, nese název podle regionu Slezsko , z něhož pochází. Posláním souboru je uchovávat a propagovat polskou lidovou kulturu, včetně tradiční hudby, tanců a krojů z různých regionů Polska.
Více od autora
Vladimír Sládeček
Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také o rok později složil rigorózní zkoušku. Mezi roky 1979–1983 pracoval na Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Ústavu státní správy, kde se zabýval především legislativním procesem a otázkami souvisejícími s tvorbou práva. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. Po roce 1991 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1993–2002 byl také asistentem ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2013 prezident Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Senát se jmenováním souhlas vyslovil a prezident jej 4. června ústavním soudcem jmenoval.
Více od autora
Marián Slušný
Více od autora
Ladislav Slovák
Ladislav Slovák byl slovenský dirigent, známý mimo jiné interpretací děl Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. Narodil se 11. listopadu 1919 na Slovensku a významně ovlivnil dění na scéně klasické hudby, zejména ve východní Evropě. Slovákova kariéra byla úzce spjata se Slovenskou filharmonií, kde v letech 1961-1981 působil jako její šéfdirigent. Jeho působení v orchestru vedlo k četným nahrávkám a mezinárodnímu uznání.
Více od autora
Jan Slavík
Doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. se narodil v Písku v r. 1953. Gymnázium Arabská vystudoval v Praze. Studium na Pedagogické fakultě UK ukončil v roce 1980 s aprobací ruský jazyk - výtvarná výchova, v letech 1980-81 absolvoval studijní pobyt na katedře pedagogiky a psychologie Ped F UK. V letech 1981-88 učil na ZŠ Čapajevovo náměstí v Praze 3. V roce 1982 získal titul PaedDr., v letech 1983-88 absolvoval odbornou vědeckou přípravu, zakončenou obhájením kandidátské disertační práce , v roce 1996 byl habilitován docentem pro obor teorie výtvarné výchovy. Od roku 1983 dosud působí v pedagogické školní praxi a vede odborné semináře dalšího vzdělávání pro učitele i arteterapeutické výcviky. Je zakládajícím členem Asociace výtvarných pedagogů a České arteterapeutické asociace , je členem mezinárodní Sémiologické společnosti. V letech 1997-2002 se společně s H. Novákovou podílel na vedení arteterapeutického výcviku pořádaného ČAA. Na katedře výtvarné výchovy se specializuje na teorii výtvarné výchovy. V letech 2003 - 2006 byl členem Vědecké rady UK v Praze, je členem Vědecké rady UK - Ped F v Praze, Vědecké rady MU - Ped F v Brně. Byl předsedou, nyní je členem oborové rady doktorských studií teorie výtvarné výchovy, společné pro UK Ped F v Praze, MU Ped F v Brně a UJEP Ped F v Ústí n.L. Je členem oborové rady doktorských studií pedagogiky UK FF v Praze. Publikoval více než 120 odborných statí a výzkumných sdělení v našich i zahraničních časopisech nebo sbornících. Podílel se na tvorbě učebních osnov výtvarné výchovy pro čtyřletá gymnázia vydaných v roce 1993. V roce 1997 publikoval monografii Artefiletika - od výrazu k dialogu ve výchově, společně s J. Novákem knížku Počítač jako pomocník učitele, společně s J. Bláhou Průvodce výtvarným uměním V a v kolektivu autorů pod vedením M. Fulkové učebnici Výtvarná výchova pro 8. a 9. ročník základní školy a víceletá gymnázia. V roce 1998 byl editorem s...
Více od autora
Jan Emil Šlechta
Narozen 6. 12. 1859 v Kouřimi, zemřel 3. 1. 1911 v Praze. Prozaik, dramatik, překladatel, redaktor.
Více od autora
František Slavík
František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.
Více od autora
Věra Sládková
Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.
Více od autora
Svatopluk Šlechta
Narozen 28. 7. 1950 v České Lípě. Ing., autor prací z historie železniřní dopravy a myslivosti, též autor cestopisů.
Více od autora
Mark Slouka
Mark Slouka je americký romanopisec a esejista, kterému bylo v roce 2005 uděleno Guggenheimovo stipendium. Od roku 2001 přispívá do Harper's Magazine. Narodil se v rodině československých imigrantů . V roce 1987 promoval na Kolumbijské univerzitě a stal se učitelem. V letech 1985 až 1989 působil jako pedagog na Harvardově univerzitě, kde přednášel americkou literaturu. Na dalších amerických univerzitách poté vyučoval kreativní psaní. V současnosti žije v České republice. Důležitým tématem ve Sloukových prózách je vyrovnání se s minulostí svých rodičů, jejich integrací do středostavovské americké společnosti a konfrontace s reáliemi střední Evropy 20. století. V roce 2011 získal cenu PEN/Diamonstein-Spielvogel Award for the Art of the Essay za sbírku esejů Essays from the Nick of Time. Ta o rok později získala také cenu O. Henry Award. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mark Slouka na anglické Wikipedii.
Více od autora
Josef Slowík
Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.
Více od autora
Jiří Slavíček
Narozen 30. 7. 1942 v Praze. Spisovatel, autor detektivek a dětské literatury.
Více od autora
Jan Slavík
Narozen 25.3.1885 v Šlapanicích u Kladna, zemřel 9.5.1978 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, historické práce.
Více od autora
Jan Sláma
Narozen 1906 v Hrbově u Velkého Meziříčí, zemřel 31. 12. 1999. Vychovatel a učitel češtiny vnuků T. G. Masaryka, evangelický farář, vzpomínky.
Více od autora
Herbert Slavík
Herbert Slavík je český fotograf, držitel řady tuzemských i zahraničních ocenění, autor a spoluautor řady fotografických publikací. V letech 1986 až 1990 působil jako fotoreportér pro Mladou frontu a od roku 1990 do roku 2002 působil jako vedoucí fotografického oddělení ve zmíněném deníku. Od roku 2001 se věnuje převážně fotografování portrétů, od roku 2003 je fotografem na volné noze. S manželkou Terezou Brodskou mají syna Samuela, který se narodil v roce 1996. Počátkem února 2013 fotografoval oficiální portréty prezidenta Miloše Zemana. Výstava Plzeňské ikony je volně spojena s jeho úspěšnou sérií Tváře/Faces, která byla poprvé představena nejen české veřejnosti v roce 2003 a byla doprovázena stejnojmennou fotografickou publikací. V roce 2008 vyšla publikace Tváře/Faces : CZ , která byla vydána při příležitosti českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009; soubor portrétů byl vystaven v Bruselu. V roce 2010 byla vydána publikace Hrdost a odvaha : tváře české armády – H. Slavík je autorem projektu a fotografií, autory textů jsou Barbora Potůčková a Eduard Stehlík.
Více od autora
Dušan Šlosar
Dušan Šlosar byl český lingvista, pedagog, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně, spisovatel. Dušan Šlosar se narodil 18. listopadu ve Staříči. Po maturitě na gymnáziu ve Frýdku-Místku vystudoval v roce 1953 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, poté nastoupil jako odborný pracovník do dialektologického oddělení brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV. Autorsky spolupracoval na antologii České nářeční texty , jako recenzent se podílel na vydávání Českého jazykového atlasu. V roce 1959 pracoval na filozofické fakultě jako odborný asistent, od roku 1982 jako docent a od roku 1990 jako profesor, od roku 2001 je emeritním profesorem. V letech 1963–1964 působil na slavistickém institutu v Greifswaldu, v roce 1989 na univerzitě v Münsteru, v letech 1991–1992 na univerzitě v Regensburgu. Zemřel 18. srpna 2020 v Brně. Mezi hlavní předměty jeho zkoumání patřila historická mluvnice češtiny, vývoj spisovného jazyka a české dialektologie. Napsal řadu odborných statí věnovaných historii morfologie, slovotvorby, staročeské grafémice a vývoji spisovné češtiny. K jeho stěžejním monografiím patří Slovotvorný vývoj českého slovesa , Česká kompozita diachronně a Spisovný jazyk v dějinách české společnosti , podílel se na tvorbě Příruční mluvnice češtiny a Encyklopedickém slovníku češtiny . Pro potřeby posluchačů zpracoval s Jiřím Bauerem a Arnoštem Lamprechtem skriptum Vývoj mluvnického systému českého jazyka , učebnici Spisovný jazyk v dějinách české společnosti a druhé vydání s názvem Historická mluvnice češtiny , učební text Stará čeština pro archiváře a spolu s Radoslavem Večerkou učební text Spisovný jazyk v dějinách české společnosti . Pro zahraniční zájemce o současnou češtinu sestavil se Zdenkou Rusínovou Základní kurs češtiny pro cizince . S Mirkem Čejkou připravil k tisku kritickou edici Blaho...
Více od autora
Bedřich Slavík
Po absolvování gymnázia ve Znojmě studoval střídavě na FF v Praze a Brně češtinu a němčinu . Od 1933 působil jako středoškolský učitel v Praze , od 1948 byl redaktorem deníku Lidová demokracie. 1953–1957 pracoval jako tiskový tajemník ministerstva místního hospodářství a poté jako pomocný dělník v národním podniku Stavby silnic a železnic. 1960 se stal knihovníkem Státního muzea čs. tělesné výchovy a od 1962 deset let působil jako lektor v divadelní a literární agentuře Dilia. Po odchodu do důchodu se cele věnoval literární historii. V druhé polovině 30. let se angažoval v činnosti literární skupiny Aktivisté. Od konce 20. let přispíval do periodik: Studentský časopis , Středisko, Akord, Archa, Lumír, Elán, Rozhledy, Rozpravy Aventina, Tak, Zvon, Lidové noviny, Literární noviny, Venkov, Živá tvorba, Čteme a Osvěta. Po válce zejména do Lidové demokracie a Nových knih , příležitostně i do Nové Prahy a Naší rodiny . Redigoval knižnice: Lidová četba , Z domova a světa a Zralé klasy . Užíval pseudonymu Mirko Rudiš a šifer b. s., B. S., bs, s. Slavík byl velmi výrazně ovlivněn svým univerzitním učitelem Miloslavem Hýskem, na jehož práci Literární Morava v letech 1849–1885 chtěl vědomě navazovat. Proto se od počátku zaměřil na objevování a literárněhistorické zkoumání písemnictví na Moravě a ve Slezsku, kde se soustředil zejména na regionální literaturu Hané, moravského Valašska, Slovácka a Slezska. Svůj zájem o regionální literaturu se pokoušel zdůvodnit teoreticky i shromažďováním rozsáhlého biograficko-bibliografického materiálu z dané oblasti . V teoretických úvahách Slaví...
Více od autora
Zdeněk Sládek
V r. 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK. Zabýval se hospodářskými vztahy Československa k Rusku, dějinami českých politických stran, hospodářskými dějinami Československa, jakož i států střední a jihovýchodní Evropy. V letech 1990-93 pracoval v Ústavu dějin střední a východní Evropy, později jako externí spolupracovník FF UK. Věnoval se historii bývalého SSSR a dále hospodářským dějinám středoevropských států v meziválečném období. Napsal mnoho odborných monografií, monografických studií i vědeckopopulárních článků. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií.
Více od autora
Robert Šlachta
Robert Šlachta je bývalý český policista a celník, od ledna 2008 do června 2016 ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu , od srpna 2016 do listopadu 2019 zástupce generálního ředitele Celní správy České republiky a vedoucí sekce pátrání Celní správy ČR. V roce 2021 založil hnutí Přísaha. Narodil se v Boskovicích, kde vystudoval střední zemědělskou školu. Později ještě postupně absolvoval bakalářský a navazující magisterský obor sociální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity . Robert Šlachta je svobodný. V roce 2020 s ním vyšel knižní rozhovor nazvaný Třicet let pod přísahou. Po střední škole se živil nejdříve jako traktorista, inspirován bratrem později nastoupil k policii, u níž sloužil dva roky do roku 1992 jako řadový policista na služebně v jihomoravských Pohořelicích. V roce 1992 pak přešel k Zásahové jednotce Policie ČR Správy Jihomoravského kraje. O tři roky později začal působit jako řadový policista v jednotce brněnské expozitury ÚOOZ. V roce 1998 povýšil na vedoucího oddělení zpracovávajícího drogovou trestnou činnost a v roce 2002 se stal vedoucím brněnské expozitury Národní protidrogové centrály. Další povýšení následovalo v roce 2004, kdy odešel do Prahy jako zástupce ředitele pro výkon a trestní řízení Národní protidrogové centrály. Později se přesunul na místo zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování. V roce 2007 se stal velitelem roku Policie ČR. Od ledna 2008 nahradil Jana Kubice na postu ředitele ÚOOZ. V této pozici čelil několika pokusům o odvolání. V roce 2009 se ho snažil neúspěšně sesadit úřednický ministr vnitra Martin Pecina. V roce 2011 zase čelil podezření, že varoval známého před zatčením. Šlachta obvinění jednoznačně odmítl a celou věc označil za snahu o diskreditaci jeho osoby i ÚOOZ. Patrně nejkontroverznější akcí, kterou ÚOOZ pod jeho velením uskutečnil, byl v červnu 2013 zásah na Úřadu...
Více od autora
Pavel Šlampa
Narozen 1960. Doc.,MUDr.,CSc., onkolog, práce z oboru, publikace a radioterapii.
Více od autora