Výpis všech autorů

Ladislav Řezníček

Ladislav Řezníček byl český novinář a knihovník. Byl ředitelem Mahenovy knihovny v Brně. V roce 1915 odmaturoval na Gymnáziu v Třebíči, následně absolvoval knihovnický kurz v Bratislavě a filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, studia ukončil v roce 1933. Během první světové války působil na bojové frontě a následně nastoupil do okresní zprostředkovatelny práce. Později nastupil do deníku Jiskra, který byl pod jeho vedením přejmenován na titul Jižní Morava. V roce 1923 se stal knihovníkem v Městské knihovně ve Znojmě a později ji i vedl. V roce 1939 byl Jiřím Mahenem přiveden do tehdejší Městské knihovny v Brně a tam následně nastoupil a později ji do roku 1958 vedl. Působil jako zakladatel evidence knižních fondů, zjednodušení evidence čtenářů a aktivizaci pobočkové činnosti. Přispíval do Moravskoslezské osvěty a České osvěty. Uspořádal sborník o Jiřím Mahenovi.

Klementina Rektorisová

Narozena 12.1.1906 v Praze, zemřela 21.11.1973 v Praze. PhDr., profesorka Akademie múzických umění v Praze, docentka českého jazyka a literatury na Dramatické akademii múzických umění. Práce v oboru české literatury, příručky o jevištní řeči.

Kendall Ryan

Kendall Ryan, jež jednou z nejprodávanějších amerických autorek, má na svém kontě více než tucet titulů a přes 1,5 milionu prodaných knih. Zaměřuje se na romány pro ženy s erotickou tematikou. Narodila se 15. srpna 1981. Žije v Texasu se svým mužem a dvěma syny. Debutovala v roce 2012 knižní sérií Unravel Me. Do češtiny byla přeložena zatím trojdílná série Love by Design.

Karsten Rinas

Narozen 1969 v Leverkusenu . PhDr., germanista, filozof a jazykovědec, zabývá se komparativní lingvistikou, syntaxem, sémantikou, pragmatikou, lingvistikou chyb a korpusovou lingvistiou, autor cvičebnic němčiny.

Juraj Romaňuk

Autor učebnic pro kuchaře a číšníky.

Josef Rumler

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Josef Raban

Narozen 28.11.1912 v Praze, zemřel 4.11.1986. Ing., divadelní výtvarník, scénické výpravy, redaktor, stati z oboru.

Jiřina Rákosníková

MgA. Jiřina Rákosníková – absolvovala taneční konzervatoř a vystudovala taneční pedagogiku na AMU v Praze. Dlouhodobě pedagogicky pracuje s dětmi i studenty a podílí se na odborných seminářích pro pedagogy. Choreografická spolupráce s televizí, filmem a profesionálními divadly. Od r. 1992 pořádá pravidelná setkání s rodiči a dětmi pod názvem „Hrajeme si u maminky“.

Jindřich Rohlík

Vystudoval fakultu elektrotechniky na ČVUT. Už během studií psal pro časopisy Excalibur, Score, Level, VTM a Ikarie a psal scénáře k TV pořad Game Page, který také moderoval. Designoval a produkoval počítačové hry Brány Skeldalu, Brány Skeldalu: Pátý učedník a Brány Skeldalu: 7 mágů, dále Dreamkiller, Fish Odyssey, Mutant a nyní pracuje na projektu pro virtuální realitu, kde se každý může stát hercem: Theatre VR. Kromě toho na pokračování vydává čtřdílný román Brány Skeldalu a věnuje se i psaní další nefantastické literatury.

Jean-Christophe Rufin

Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.

Jean Richepin

Byl francouzský básník, romanopisec a dramatik.

Jean Renoir

Jean Renoir byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father . Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel. Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" . Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi. V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat. V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira...

Jaroslav Řasa

Spisy z oboru nástrojářství a strojírenské technologie.

Jana Rovenská

Básnířka, překladatelka z angličtiny a latiny, autorka reportáží.

Jan Rosák

Ivan Rotman

Narozen 7.4.1946 v Praze. Lékař, prezident Společnosti horské medicíny, sportovně se věnuje horolezectví.

Ivan Rada

Historik, dlouholetý pracovník v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

Hooker Richard

Honzák Radkin

Herbert Edward Read

Anglický historik a teoretik umění.

Hans Reichardt

Autor dětské naučné literatury o historii.

Gaston Rébuffat

Gaston Rébuffat byl francouzský horolezec a horský vůdce, ale také režisér, fotograf a spisovatel. Protože pocházel z Marseille, lézt začínal nejprve na skalách v Calanques, na první „pořádný kopec“ se dostal v roce 1938 – Barre des Ecrins . V roce 1941 nastoupil u „Jeunesse et Montagne“ , absolvoval velké množství alpských výstupů . Následující rok se stal horským vůdcem a roku 1944 instruktorem horolezectví. Ve stejném roce byla založena „École Nationale d’Alpinisme“, kde byl Rébuffat přijat jako učitel. Po přestávce zaviněné válkou opět školil ve znovuotevřené „École Militaire de Haute Montagne“. V roce 1945 společně s Eduardem Frendo jako druzí přelézlií Walkerův pilíř na Grandes Jorasses , o dva roky později se skupinou frekventantů přelezli Centrální pilíř. Později se přestal živit jako instruktor a stal se samostatným horským vůdcem. O horách a výstupech na ně psal články, knihy a natáčel filmy. V roce 1947 se oženil s Francoise Darde, měl s ní dvě dcery a syna. V roce 1950 se zúčastnil expedice na Annapúrnu. Maurice Herzog a Louis Lachenal tehdy jako první lidé stáli na vrcholu osmitisícovky. Během sestupu udělali chybu a silně omrzli, Rébuffat a Lionel Terray jim pomáhali z posledního tábora zpět do údolí. Okolo roku 1975 se u něj objevila rakovina, bojoval s ní, stále lezl, dělal i prvovýstupy, publikoval a v roce 1984 dostal Řád čestné legie. Následujícího roku zemřel. Ve fotografii i filmu ukazuje lidem krásu horolezectví, kdy horolezec v horách přestává být pouze měřítkem k velikosti horských scenérií. Touto jeho nejznámější inscenací je fotografie, ve které stojí s lanem v ruce na skalní jehle, ta patří také mezi několik předmětů, které NASA vyslala do vesmíru uvnitř sondy, jako poselství lidstva. Nejen v České republice je nejznámější jeho kniha Hvězdy a bouře (Etoiles et tempêtes...

Friederun; Reichenstetterová,

František Ruth

František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

František Roubík

František Roubík byl český historik a archivář. Studoval v letech 1911–1919 historii a PVH na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a poté v letech 1919–1921 na Státní archivní škole. V době studií začal pracovat v archivu v Jindřichově Hradci , poté v Archivu hl. m. Prahy a do roku 1939 pracoval v archivu ministerstva vnitra. Vedle toho učil na Státní archivní škole, roku 1934 byl jmenován docentem na FF UK , na filosofické fakultě také učil do roku 1967 paleografii novověku. V letech 1952–1959 vedl oddělení historické geografie Historického ústavu ČSAV . Jeho práce má velmi široký záběr, důležitými tématy byly zejména historická geografie, či historická vlastivěda, zde zejména dějiny kartografie, dále to byly sociální dějiny, dějiny správy, novověká diplomatika a paleografie.

Eva Rémišová

Narozena 3.2.1983. Knižní ilustrátorka.

Eva Reitharová

Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.

Dušan Roll

JUDr. Dušan Roll je slovenský spisovatel, ilustrátor, režisér a přední osobnost slovenského kulturního života. Je spoluzakladatelem několika významných institucí a akcí, jako například Bienále ilustrací Bratislava či mezinárodní filmový festival AGROFILM v Nitře. Jistý čas pracoval i jako redakční tajemník ve vydavatelství Osvěta a Mladé letá a čtyři roky působil jako ředitel Slovenské filmové tvorby. Za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky mu prezident Ivan Gašparovič udělil Pribinův kříž II. třídy. Narodil se v Martině v roce 1928, kde také vystudoval tamní gymnázium. Jeho otec byl ředitelem Tatrabanky. V letech 1947 až 1953 studoval na Právnické fakultě a Vysoké škole stavební v Bratislavě. Od roku 1953 působil na různých pozicích jako redakční tajemník, vedoucí výroby a šéfredaktor Nakladatelství Osvěta v Martině a v Bratislavě . Kromě redakční práce měl na starosti i tvorbu pro nejmenší děti, tzn. leporela, omalovánky či vystřihovánky. Po zrušení osvěty se v roce 1959 přesunul do vydavatelství Mladé letá, kde působil jako zástupce šéfredaktora a dostal na starost předškolní a výtvarnou redakci . Mladé letá vydávaly knížky pro děti, vyhledávali a podněcovaly spisovatelů píšících dětskou literaturu a velkou pozornost věnovali i ilustracím a ilustrátorem. Během svého působení ve vydavatelství Mladé letá vytvořil pod pseudonymem Juraj Háj řadu leporel a omalovánek, které vyšly i ve více cizojazyčných vydáních. Právě na půdě Mladé lét vznikl nápad prezentovat díla českých a slovenský výtvarníků před světem a zároveň přinést do Bratislavy díla ilustrátorů ze zahraničí. U zrodu myšlenky stáli kromě Dušana Rolla i tehdejší výtvarný redaktor Mladé lét Jan Švec, Miroslav Cipár, Albín Brunovský a další. Za pomoci profesora Bamberger se mu následně v roce 1967 podařilo vytvořit mezinárodní akci Bienále ilustrací Bratislava. To následně, jak jeho generální sekretář, přivedl ke vysokému mez...

Darina Rolincová

Darina Rolincová , známá také jako Darinka, je slovenská zpěvačka, která se proslavila jako dětská hvězda a později se prosadila jako úspěšná popová umělkyně v Československu a následně na Slovensku. Narodila se 7. července 1972 v Bratislavě a svou hudební kariéru zahájila již v útlém věku, své první album vydala ve 13 letech. V průběhu 80. a 90. let se těšila značné popularitě a vydala několik alb a singlů, které měly ohlas u posluchačů v její vlasti i mimo ni.

Clémence Roux de Luze

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Catherine Rider

Společný pseudonym Stephánie Eliotové a Jamese Nobla.

Carmen Reid

Carmen Reidová se narodila ve Skotsku . To může vysvětlit její celoživotní fóbii z krav a trvalý zájem o města, obchodní domy, knihy, kino a noviny. Čtyři dospívající roky strávila v internátní dívčí škole v Edinburghu . Po škole šla studovat anglickou literaturu v Londýně, byla fantastická studentka. Poté pracovala jako novinářka pro různá periodika. Lásku k literatuře v sobě živila od dětství a taky už od svých osmi let psala. Vážně se psaním začala zabývat až v osmadvaceti letech, kdy nechala práce, neboť se rozhodla mít dítě. A tehdy taky začala psát svůj první román, který po čtyřech letech, kdy byla „nevyspalá a švorc“ , konečně vyšel. V současnosti žije s manželem a dvěma dětmi ve skotském Glasgow.

Bogomil Rajnov

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Barbora Robošová

Autorka dívčích románů.

Anthony Riches

Anthony Riches je britský autor historické románové série. Léta podrobně studoval fascinující válečná tažení, zvyky a vnitřní předpisy římské armády, takže dokáže čtenáře seznámit s životem prostých vojáků i vojevůdců, kteří je vedli do bojů s nemilosrdnými protivníky. Žije v Hertfordshire, GB, 3 děti.

Vladimír Ruda

Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.

Vladimír Rocman

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Roček

Vladimír Roček, autor publikací o obrábění.

Veronika Rubínková

Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.

Václav Rošický

Narozen 1857 v Sušici. Učitel, učebnice a příručky z oboru fyziky, různých řemesel, též z oboru fotografie a výtvarného umění.

Václav Rathouský

Narozen 12. 8. 1965. Autor a editor prací o přírodních potravinových doplňcích a moderním síťovém marketingu, autor knihy esejů.

Třeštíková Radka

Toňa Revajová

Toňa Revajová Žije a tvorí v Bratislave Štúdium: Stredná všeobecnovzdelávacia škola v Žiline Práca: Pracovala ako učiteľka, odborná referentka, redaktorka vo viacerých periodikách. Pred odchodom na dôchodok v slobodnom povolaní prekladala z nemčiny a češtiny seriály pre dabingové štúdio. V súčasnosti rediguje detské knihy a beletriu pre vydavateľstvo Slovart Bratislava a sporadicky i pre EDIS - vydavateľstvo Žilinskej univerzity Žilina.

Taylor Reid,

Struan Reid

Spisovatelka a archeoložka.

Steven Raichlen

Autor kuchařských knih.

Soltész Rezső

Šárka Řeřichová

Překladatelka z angličtiny.

Sara Raasch

Narozena 26. srpna 1989 v Ohio, USA. Autorka trilogie YA fantasy: Snow like Ashes.

RuNyx

Ruggero Raimondi

Ruggero Raimondi je italský operní pěvec, basbarytonista, který má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. Narodil se 3. října 1941 v italské Bologni a je známý svým hlubokým, zvučným hlasem a schopností interpretovat širokou škálu operních rolí. Raimondi debutoval v roce 1964 na festivalu ve Spoletu jako Colline v Pucciniho Bohémě. Rychle se prosadil a od té doby vystupoval v mnoha předních světových operních domech, včetně milánské La Scaly, Metropolitní opery v New Yorku a Královské opery v Londýně.

Richard Rokyta

Richard Rokyta je český fyziolog specializující se na neurofyziologii, emeritní proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a bývalý přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie. Narodil se v Užhorodu, kde jeho otec působil jako veterinární lékař. V roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, do roku 1982 pracoval jako odborný asistent Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni, a do 1990 jako vedoucí katedry fyziologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze . V období 1990-2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze . V roce 1991 získal titul profesora normální a patologické fyziologie a v letech 1990-1996 byl proděkanem 3. LF UK. Zabývá se centrálními talamokortikálními spojeními, bolestí a její projekcí do různých mozkových struktur a také možnostmi její diagnostiky prostřednictvím biochemických metod a ovlivňováním bolestivých stavů. Je členem redakčních rad několika mezinárodních časopisů a šéfredaktorem časopisu Bolest. Od francouzské vlády převzal rytířšký Řád akademických palem. Jeho manželkou je doc. MUDr. Věra Rokytová, CSc. . Má dva syny, prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D. je internista zabývající se intenzivní medicínou a kardiologií a MUDr. Pavel Rokyta je gynekolog.

Ragnar Jónasson

Ragnar Jonasson je islandský autor bestselerů žánru krimi. Je autorm úspěšné série Dark Iceland s detektivem Ari Thorem.

Pravoslav Rada

Pravoslav Rada byl český sochař, keramik a pedagog. Během druhé světové války, v letech 1939 až 1943 na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. Pak mezi roky 1943 a 1949 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze , kde ho odborně vedli Jan Lauda, Bedřich Stefan a Otto Eckert. V té době vycestoval díky stipendiu dánské vlády na uměleckoprůmyslovou školu v Kodani a pracoval pod vedením keramičky Nathalie Krabsové. Posléze ještě v letech 1958 a 1960 dělal u profesora Eckerta na VŠUP aspiranturu . V letech 1968 a 1969 pobýval ve Spojených státech amerických, kde vyučoval na Southern Connecticut State College v New Havenu. Pro svá díla využívá především majoliku pokrytou barevnými glazurami, někdy i s využitím tištěných dekorů. Typickým prvkem jeho tvorby jsou dekorativní plastiky a figurální skupiny s filozofickým či humorným obsahem. Zabývá se keramickým designem, technickým experimentům a monumentálním skulpturám určeným do exteriéru. Při tom spolupracuje se svou manželkou Jindřiškou. Organizoval prezentace keramických děl a sepsal i několik publikací. Patřil mezi zakladatele skupiny užitého umění Bilance i ke spoluzakladatelům keramických setkání v Bechyni .

Petr Rákos

Petr Rákos byl český lékař a psychiatr. Jeho otcem byl hungarista, literární vědec a překladatel Petr Rákos. Gymnázium v Praze-Břevnově absolvoval roku 1975 a poté vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK . Byl zaměstnán v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích jako lékař-psychiatr, naposled jako primář oddělení. Byl spoluzakladatelem a jako lékař vedl bohnické Centrum krizové intervence. Zemřel dobrovolně. V Československé psychiatrii, Lidových novinách, Reportéru, Úspěchu a jiných publikoval odborné a vědeckopopularizační příspěvky, spolupracoval s Českou televizí a Českým rozhlasem. Překládal odborné práce z angličtiny. Petr Rákos byl, společně se svým spolužákem Martinem Učíkem, iniciátorem založení experimentálního souboru Bohnická divadelní společnost, složeného z pacientů, přátel divadla a divadelních profesionálů. Poprvé oslovil spolužáka Martina Učíka, absolventa Pražské konzervatoře, oboru hudebně – dramatického, v roce 1982. Tato idea čekala ještě dlouhých 8 let na svou realizaci. Teprve v době popřevratové bylo možné tak zásadní věc v léčebně prosadit. Díky novému řediteli, MUDr Zdeňku Bašnému, sympatizantům a rovněž spolužákům z gymnázia J. Keplera, MUDr Martinu Petrovskému a hl. ošetřovateli Janu Křičkovi, bylo možné tento ojedinělý a ve východním bloku dosud zcela nemyslitelný experiment provést. Dodnes je tento projekt v Evropě zcela ojedinělý. Velice rychle dohnal zahraniční partnery v západní Evropě a v té východní, zejména v Rusku, je stále v této podobě a rozsahu nemyslitelný. Petr Rákos byl nositelem myšlenky, jejím ideovým guru a teoretikem, leč sama realizace vzniku divadelního souboru, otevřeného všem v léčebně, vycházející z premis divadelnictví a jeho archetypální funkce ve společnosti a u jednotlivce, jeho implikovaná léčebná funkce /katharsis/, potřebovala praktického divadelního principála. Tím byl Martin Učík. O Rákosově ideovém vkladu a koncepční podpoře projektu nejlépe sv...

Patricia Reilly

Patricia Reilly Giff se narodila roku 1935 v Brooklynu v New Yorku. Je autorkou knih a učitelka. Poté, co strávila dvacet let jako učitelka na plný úvazek,začala psát. Specializující se na dětskou literatury. Nyní sídlí v Weston, Connecticut, spolu se svým manželem Jamesem a jejich třemi dětmi. "Chci vidět děti, stočené do klubíčka s knihami, zjištění povědomí o sebe jak oni objeví myšlenky jiných lidí. Chci, aby se spojení, které knihy jsou příběhy lidí, že psaní je mluvení na papíře, a chci jim psát jejich vlastní příběhy. Ráda bych své knihy stanovila, jako spojení pro ně. "

Ottorino Respighi

Ottorino Respighi byl italský skladatel, muzikolog a dirigent, proslulý svými symfonickými básněmi a schopností začlenit vlivy staré hudby do moderního orchestrálního idiomu. Respighi se narodil 9. července 1879 v italské Bologni, studoval hudbu na Liceo Musicale v Bologni a v kompozici se dále vzdělával pod vedením Nikolaje Rimského-Korsakova v Rusku. Jeho kariéra vzkvétala na počátku 20. století a jeho pověst se upevnila díky dílům evokujícím bohaté kulturní dědictví Itálie.

Oldřich Rajsigl

Rajsigl Oldřich, se narodil v Liberci, prožil dětství v Mikulově na Moravě, aktivně žije a tvoří na severní Moravě, v Havířově. Kromě nedokončené SŠ elektrotechnické, a v pozdějších letech dokončené Konzervatoře, pracoval i v takových profesích jako např.:...horník, řidič všeho možného, pracovník BA, bankovní kurýr, podnikatel, dealer, nakladatel, aj. Kromě toho také působil jako:..trenér atletiky, amatérský herec, zpěvák, skladatel, textař, folkový zpěvák, komparsista ve 13 filmech, měl také vlastní divadelní soubor, než mu ho bývalý režim v roce 1985 zakázal. K esoterice ho v prvé řadě přivedla hvězdná konstelace, ale později hlavně setkání s paní kartářkou, která měla neuvěřitelné schopnosti předvídat budoucnost, a měla za totalitního režimu kartářské řemeslo povoleno jako živnost. Tato skvělá kartářka byla i jeho první učitelkou, která ho naučila nazírat na karty i z jiných hledisek, než jen z výdělečných. V pozdějších letech dal autor jiný, upravený, svůj náhled na řeč karet, jinou kartářskou metodu, techniku, věštění z 38 karet. Je to světová novinka. Celkově napsal na téma věštění z karet 6 knih. V bibliografii autora figurují i jiné světové knižní novinky jako:..První číselný snář na světě, nebo Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě. Posledně jmenovaná kniha má 4 certifikáty za světový rekord, 4 certifikáty za český rekord, a jeden certifikát za návrh na kuriozitu roku 2007. Kniha je pro svoji objemnost a výrobní náklady téměř nevyrobitelná a je k vidění v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Rovněž i dvě knihy na téma práce se siderickým kyvadlem se staly předmětem zájmu čtenářů. Autor napsal celkem 12 knih, se zaměřením na esoterické téma, některé dokonce laděné i jako učebnice v daném oboru. Poslední knihou z roku 2010, "Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012" zakončil autor svou literární činnost, a rovněž se přestal zajímat o esoterickou tématiku jak v teorii, tak v praxi. Jeho knihy se stávají často předmětem různých...

Oldřich Rafaj

Oldřich Rafaj – 29. dubna 2010, Praha) byl český literární historik, kritik, básník a překladatel, bratr prozaika Miroslava Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně češtinu a polštinu . Po základní vojenské službě byl od roku 1960 redaktorem Krajského nakladatelství v Ostravě, od roku 1965 redaktorem pražského nakladatelství Československý spisovatel a na přelomu let 1967–1968 Literárních novin. Pak krátce pracoval v Úřadu pro tisk a informace, od roku 1969 byl redaktorem časopisu Květy a od roku 1970 šéfredaktorem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu. Postupně se stal jednou z ústředních postav normalizačního Svazu českých spisovatelů, a proto se roku 1974 stal šéfredaktorem Literárního měsíčníku, který aktivně prosazoval normalizační kulturní politku. Od ledna roku 1989 do ledna roku 1990 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Panorama. Je autorem marxisticky orientovaných literárních studií a od 80. let i básnických knih. Jeho verše jsou politicky proklamativní, jsou založené na černobíle prezentované polaritě světa a zpracovávají témata jako je láska k socialistické vlasti, nacistická zvěrstva z doby okupace, osvobození Československa rudou armádou atp. Rozhlasová hra Soudruhům, kteří přijdou po nás zpracovává téma posledních dnů Julia Fučíka. Své literárněkritické práce, které publikoval od 70. let v Literárním měsíčníku, v Tvorbě a v Rudém právu, knižně je postupně vydal ve čtyřech svazcích. Od poloviny devadesátých let publikoval především přírodní lyriku. Překladatelsky se zaměřoval zejména na současnou polskou a slovenskou literaturu....

Milan Rýzl

RNDr. Milan Rýzl vystudoval na Karlově Universite v Praze. V roce 1963 byl jmenován Corresponding Research Associate parapsychologické laboratoře při Duke University v Durhanu , kterou založil pionýr americké parapsychologie J.B.Rhine. V roce 1963 také obdržel cenu William Mc Dougall Award for the Distinguished Work in Parapsychology. V roce 1967 emigroval do USA a rok pracoval v parapsychologickém ústavu v Durhamu v Severní Karolíně. V roce 1968 se přestěhoval do San Jose v Kalifornii, kde žije dosud. Během svého pobytu v USA přednášel na více než padesáti universitách a colleges, v posledních letech např. na University of California , San Diego State university, San Jose State University, John F. Kennedy University . Je autorem osmi knih o parapsychologii, které byly vydány v deseti jazycích. Kompletní sbírku jeho knih v německé řeči vydalo nakladatelství Ariston v Ženevě.