Výpis všech autorů

Romana Rybková

Kurátorka tropických rostlin. Vystudovala agronomickou fakultu ČZU v Praze, obor zahradnictví. V Botanické zahradě Praha pracuje od roku 1995 jako kurátorka tropických rostlin, ve skleníku Fata Morgana působí od začátku stavby i tvorby expozic. Posedlost tropickými rostlinami projevuje především ve sbírkách orchidejí, begónií, podpětovitých rostlin a tropických jehličnanů, ale zajímá se o vše, co má chlorofyl a roste mezi obratníky. Organizuje každoroční výstavu orchidejí, ale i další tématické výstavy exotických rostlin. Zúčastnila se patnácti expozic a cest do tropů a subtropů Asie, Afriky i Ameriky, nejčastěji do horských oblastí, podílela se na několika popisech nových druhů pro vědu. Je spoluautorkou sedmi knih a více než stovky naučně populárních článků o rostlinách a tropických zemích.

Richard Russo

Richard Russo je americký spisovatel, romanopisec, scenárista a pedagog. Russo se narodil v Johnstownu v New Yorku a vyrůstal v blízkém Gloversville. Získal bakalářský diplom, rovněž se později stal magistrem výtvarného umění a doktorem filosofie na Univerzitě v Arizoně, kterou navštěvoval od roku 1967 do roku 1979. Tématem jeho disertační práce bylo dílo amerického spisovatele, historika a editora Charlese Brockdena Browna. V době vydání jeho prvního románu Mohawk v roce 1986 vyučoval na fakultě anglického jazyka na Southern Illinois University Carbondale. Mnoho z jeho děl je částečně autobiografických, zaměřujících se na jeho život, kdy vyrůstal v severním New Yorku až do doby, než začal učit literaturu na Colby College . Jeho román z roku 2001 nazvaný Zánik Empire Falls vyhrál v následujícím roce Pulitzerovu cenu za fikci. Napsal pak sedm jiných románů, soubor krátkých povídek a memoár . Jeho krátký příběh „Horseman“ byl publikován mezi The Best American Short Stories 2007, kde edičně působil Stephen King a Heidi Pitlor. Russo také napsal film Twilight z roku 1998, režírovaný Robertem Bentonem. Benton adaptoval Russovu knihu Nobody's Fool do stejnojmenného filmu v roce 1994 a obsadil do hlavní role Paula Newmana. Russo také napsal scénář k televiznímu filmu Empire Falls od HBO, scénář k filmu Harvest a scénář k snímku Univerzální uklízečka , v hlavní roli s Rowanem Atkinsonem. Russo žije se svojí ženou v Maine v Portlandu a zimy tráví v Bostonu. Mají dvě dcery, Kate a Emily.

Richard Rokyta

Richard Rokyta je český fyziolog specializující se na neurofyziologii, emeritní proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a bývalý přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie. Narodil se v Užhorodu, kde jeho otec působil jako veterinární lékař. V roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, do roku 1982 pracoval jako odborný asistent Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni, a do 1990 jako vedoucí katedry fyziologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze . V období 1990-2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze . V roce 1991 získal titul profesora normální a patologické fyziologie a v letech 1990-1996 byl proděkanem 3. LF UK. Zabývá se centrálními talamokortikálními spojeními, bolestí a její projekcí do různých mozkových struktur a také možnostmi její diagnostiky prostřednictvím biochemických metod a ovlivňováním bolestivých stavů. Je členem redakčních rad několika mezinárodních časopisů a šéfredaktorem časopisu Bolest. Od francouzské vlády převzal rytířšký Řád akademických palem. Jeho manželkou je doc. MUDr. Věra Rokytová, CSc. . Má dva syny, prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D. je internista zabývající se intenzivní medicínou a kardiologií a MUDr. Pavel Rokyta je gynekolog.

Paul Rosenhayn

Paul Rosenhayn byl německý novinář, scenárista a spisovatel – autor detektivních románů klasické anglické školy i krimi nového typu s příměsí fantastična. Svými sci-fi romány a krimi povídkami předběhl dobu, ale jeho předčasná smrt jej uvrhla do zapomnění. Výraznější postavou v jeho kriminálních příbězích je detektiv Joe Jenkins: Elf Abenteuer des Joe Jenkins , Die weiße Orchidee .

Paul Roland

Anglický novinář, hudebník a spisovatel, meditační poradce.

Paul Robeson

Paul Robeson byl americký basbarytonista, herec a bojovník za občanská práva, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 20. do 60. let 20. století. Byl známý svým hlubokým, zvučným hlasem a vystupováním v koncertních sálech i na broadwayských scénách. Robesonův repertoár zahrnoval celou řadu stylů od tradičních spirituálů až po klasickou hudbu a proslul zejména silným podáním písní jako "Ol' Man River" z muzikálu "Show Boat".

Miki Ryvola

Miki Ryvola, vlastním jménem Mirko Ryvola je český trampský písničkář, zpěvák a kytarista. Narodil se 7 let po svém bratrovi Wabim, se kterým hrál dlouho v trampské skupině Hoboes. Během společného působení složil a nazpíval mnoho písní, které jsou dnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky, Bál v lapáku, Pane bože vod tý lásky zachraň nás, Mrtvej vlak a mnoho dalších. V současné době vystupuje buď sám nebo s členy skupiny Nezmaři. Dne 18. září 2012 obdržel Cenu města Kladna.

Maryna Radoměrská

Maryna Radoměrská, vlastním jménem Marie Hůrková byla česká spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, řazených do žánru tzv. červené knihovny. Pocházela z rodiny vydavatele odborných časopisů Jana Hůrky příslušného do Psár a Emilie Hůrkové-Homolkové ze Smíchova, svatbu měli 15. 9. 1903. Byla vychována jako tehdejší dívky z lepších rodin . V osmnácti letech odmítla již dále studovat a provdala se. Sklony k psaní projevovala již od mládí. Psala zábavným a jednoduchým jazykem a publikovala hlavně v časopise Hvězda československých paní a dívek. Roku 1934 se její román Světlo jeho očí stal skutečným bestsellerem. Především díky němu je často považována za první dámu českého románu pro ženy. Své úspěšné prózy také dramatizovala a několik z nich bylo zfilmováno. Kromě prvoplánových milostných románů se snažila psát i psychologická díla se sociální problematikou, která však nebyla čtenáři přijata tak, jak očekávala. Její spisovatelská kariéra byla násilně ukončena po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byla postižena zákazem publikování. Její poslední dílo, Maminka z papíru tak zůstalo nevydáno. Ještě před svou smrtí se dočkala toho, že její knihy začaly být po pádu komunistického režimu roku 1989 opět vydávány. V roce 1925, v Praze na Vinohradech, si vzala redaktora Ladislava Radoměřského, který však, jako jeho pozdější manželka, užíval jméno Radoměrský. Maryna Radoměrská, měla sestru herečku Drahomíru Hůrkovou , která shodou náhod hrála ve zfilmovaném románu své Maryny Krb bez ohně . U následujících děl se nepodařilo zjistit případný rok prvního vydání před rokem 1948, ale pouze rok vydání po roce 1989:

Mark Roberts

Mark Roberts sa narodil a vyrástol v Liverpoole, kde navštevoval Univerzitu sv. Františka Xaverského. Dvadsať rokov bol učiteľom, pričom posledných trinásť rokov pracoval s deťmi s ťažkým mentálnym postihnutím. Je autorom detektívneho románu What She Saw, ktorý bol nominovaný na cenu Gold Dagger udeľovanú britskou asociáciou autorov detektívok Crime Writers’ Association . V napínavom trileri s hororovými prvkami Krvavá hmla sa prvý raz objavuje postava detektívky Eve Clayovej.

Mario Reading

Mario Reading se narodil v Dorsetu. Vyrůstal ale v Anglii, Německu a jižní Francii. Později začal studovat literaturu pod Malcolmem Bradburym a Angusem Wilsonem na University of East Anglia, kde se specializoval na francouzkou a německou literaturu a překlad. V současnosti píše do časopisů typu Sunday Times Magazine. Jeho kniha Nostradamova proroctví se stala bestsellerem a byla vydána ve 35 zemích.

Margot Ruis

Margot Ruis pochází z Vídně, nyní žije ve Waldviertelu . Pravidelně se zdržuje v Indii, kde od roku 2003 podporuje projekt sociální pomoci. V roce 1994 vyšla její první kniha Přírodní bytosti – setkání s přáteli člověka , v listopadu 2011 kniha Bytosti přírody a léčení Země – život s jiným světem . Studovala historii a naučila se několika jazykům. Odjakživa byla nadšenou cestovatelkou, poté, co se seznámila se šamanským cestováním, se jí otevřel vnitřní zrak a tedy i přístup k „neviditelným“ světům, které nás obklopují. Jejich průzkumu se již po čtvrtstoletí intenzívně věnuje. Nejprve působila jako překladatelka a astroložka s psychologickým zaměřením, stavícím do popředí lidské nitro a jeho vývoj, v roce 1990 své aktivity přesunula do sféry vzdělávání. Následovala bohatá přednášková činnost a četné semináře, vše pod souborným názvem „Příroda a spiritualita“. Tématy byla energie drahých kamenů, šamanismus, bytosti přírody, jemnohmotný člověk, léčení Země, cesty pro více než pět smyslů, východní filosofie, meditace… Těžištěm její činnosti byly semináře o přírodních bytostech, které spolu s ní vedl její muž Gerhard Kogoj. V roce 2003 dává svou práci do služeb chudých Indů; veškeré příjmy z přednášek a seminářů plynou přímo na konto sdružení DANA MUDRA – Dávající ruka – a odtud na financování sociálních projektů v Indii. Stejně tak i výnos obou jejích CD „Lieder aus der Anderswelt“ a „Das Licht in allen Dingen – Neue Lieder aus der Anderswelt“ . Rozšířila tak paletu svého působení o cestu písničkářky a zpěvačky. www.danamudra.org, ddkk

Marcia Rose

Marcia Roseová je pseudonym dvou autorek, jejichž společná kariéra začala v 70.letech. MARCIA KAMIENOVÁ se narodila 6.2.1940 v Mechanicville ve státě New York. Samostatně začala psát už počátkem 60.let, současně pracovala v agentuře pro zprostředkování autorských práv. ROSE NOVAKOVÁ se narodila 18.9.1940 v Atlantě ve státě Georgia. Autorky se seznámily jako mladé matky - obě mají dvě dcery - a začaly společně psát. Kromě románů, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků , spolupracují také s řadou prestižních časopisů, jako je např. Cosmopolitan. Jejich literární tvorba sklízí úspěchy nejen u čtenářů na celém světě, ale rovněž uznání z řad odborné kritiky. Dokonalá znalost lékařského prostředí, kde se odehrávají jejich povídky i romány, vychází z vlastních zkušeností autorek: obě totiž léta pracovaly ve velké metropolitní nemocnici v New Yorku, kde vedly a vydávaly oblíbený časopis. Pod pseudonymem Marcia Roseová vydaly romány Sestřičky, Nemocnice, Přijetí, Vše pro tatínkovu lásku, Jako matka, jako dcera a další.

Luboš Rafaj

Narozen 12.5.1964 v Pelhřimově. Básník, autor písňových textů, též práce o kuriozitách a rekordech, nakladatelský redaktor a editor.

Lída Rakušanová

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská , je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii. Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou. V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hla...

Kristína Royová

Kristína Royová byla slovenská evangelická myslitelka, náboženská spisovatelka, básnířka a zakladatelka charitativních ústavů ve Staré Turé. Její dílo bylo přeloženo do více než třiceti jazyků. Narodila se v rodině faráře Augusta Roye a Františky Roy-Holuby . Měla tři sestry: Máriu , Ľudovítu Čulíkovou a Boženu Chorvátovou . Rodiče Kristíny Royové byli potomky dvou významných luteránských rodin. Otec August Roy, blízký přítel Jozefa Miloslava Hurbana, byl členem slovanské společnosti, spoluzakladatelem Matice slovenské a slovenských gymnázií. Matčin bratr Jozef Ľudovít Holuby byl významný slovenský botanik, etnograf, církevní historik a archeolog a její další bratr Karol Holuby byl v revolučním roce 1848 popraven poblíž dnešní vesnice Šulekovo. Dětství Kristíny Royové bylo spojeno s luteránskou farností ve Staré Turé, kde byli místní kaplani současně jejími učiteli. Kristína byla spolu se svou sestrou Marií zakladatelkou abstinenčního spolku Modrý kříž ; její diakonickou činnost zaštiťoval spolek Vieroslava. Napsala řadu písní, z nichž 95 vyšlo ve zpěvníku Piesne siónské , od roku 1925 vydávala časopis Večernica. Z jejich próz patří k nejznámějším její prvotina Bez Boha na svete , dále Bludári, literární díla pro děti Ako Kvapôčka putovala, V slnečnej krajine, Ako přišli lastovičky domov aj. Svou autobiografii zpracovala pod názvem Za svetlom a so svetlom. Za vlády komunistické strany v bývalém Československu byla křesťanská literatura, kterou napsala, mezi tou, která byla často zabavována státní bezpečnostní službou StB a zároveň byla na černé listině školních osnov socialistické éry. Nyní je považována za slovenskou autorku s nejčastěji překládanými literárními díly a někteří literární kritici ji považují za „slovenskou Kierkegaard “. V tomto článku byl použit překlad textu z č...

Král Robin

Knud Rasmussen

Knud Rasmussen byl grónský polární badatel a antropolog. Byl nazýván „otcem eskymáků“ a byl první, kdo překonal severozápadní cestu se psím spřežením. Zůstává známý v Grónsku, v Dánsku a mezi kanadskými Inuity. Nejslavnějším Rasmussenovým podnikem byla 5. thulská výprava Grónsko-Tichý oceán . Největším dílem je Myter og Sagn fra Grønland, I-III, které vycházelo v letech 1921 - 1925 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Knud Johan Victor Rasmussen na anglické Wikipedii.

Klementina Rektorisová

Narozena 12.1.1906 v Praze, zemřela 21.11.1973 v Praze. PhDr., profesorka Akademie múzických umění v Praze, docentka českého jazyka a literatury na Dramatické akademii múzických umění. Práce v oboru české literatury, příručky o jevištní řeči.

Karol Rosmány

Slovenský architekt, ilustrátor, typograf a knižní grafik.

Justin Roiland

Americký filmový a video producent, animátor, herní vývojář a hlasový herec.

Juraj Romaňuk

Autor učebnic pro kuchaře a číšníky.

Josef Rumler

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Jiřina Rákosníková

MgA. Jiřina Rákosníková – absolvovala taneční konzervatoř a vystudovala taneční pedagogiku na AMU v Praze. Dlouhodobě pedagogicky pracuje s dětmi i studenty a podílí se na odborných seminářích pro pedagogy. Choreografická spolupráce s televizí, filmem a profesionálními divadly. Od r. 1992 pořádá pravidelná setkání s rodiči a dětmi pod názvem „Hrajeme si u maminky“.

Jiří Roth

Narozen 11. 9. 1963 v Chomutově. Publicista, pracuje ve vydavatelství Stratosféra. Spoluautor cestopisu.

Jiří Řezníček

Narozen 1928. Ing., vysokoškolský profesor, publikace z oboru ekonomiky a řízení.

Jiri Raboch

Jiří Raboch je český psychiatr a sexuolog, emeritní přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a dlouholetý předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Jako první v zemích bývalého Východního bloku zorganizoval Evropskou a Světovou psychiatrickou konferenci v Československu. Maturoval v roce 1969 na gymnáziu v Korunní ulici v Praze 2. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy absolvoval sub auspiciis v roce 1975. Během studií pracoval jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu Karlovy univerzity u svého otce prof. MUDr. Jana Rabocha, DrSc. Absolvoval prázdninové praxe v Institutu experimentální endokrinologie prof. Gustava Dörnera v berlínské nemocnici Charité, na Andrologické univerzitní klinice profesora Richarda Willeho v Kielu. V roce 1975 nastoupil na Psychiatrickou kliniku profesora Jana Dobiáše na Karlově jako sekundární lékař, později se stal asistentem a docentem. V roce 1990 byl ustanoven do funkce zástupce přednosty, v roce 1992 byl jmenován profesorem v oboru psychiatrie. Od roku 1999 je přednostou kliniky. Je vedoucím Centra psychiatrických a behaviorálních věd 1. LF UK a VFN. Absolvoval četné zahraniční krátkodobé pobyty na univerzitních pracovištích v Německu a USA. Postupně složil atestace z psychiatrie a sexuologie . Obhájil titul kandidáta věd a doktora věd . Pod vedením anglických lektorů získal vzdělání v oblasti kognitivně behaviorální terapie , absolvoval výcvik v repetitivní transkraniální magnetické stimulaci mozku na Ludwig-Maxmiliánově Univerzitě v Mnichově a výcvik v chronobioterapii v Chronobiologickém centru Univerzity v Bazileji . Od roku 1983 působí jako soudní znalec v oboru psychiatrie a sexuologie. Jako první v České republice komputerizoval originální českou falografickou metodu. Za...

Jaroslav Rybka

Jaroslav Rybka byl český lékař – internista a diabetolog, spoluautor československého Diabetologického programu. Jaroslav Rybka se narodil ve slovenských Bojnicích, v rodině českého úředníka. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Zlína, kde později navštěvoval gymnázium a strávil většinu svého života. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, studium ukončil v roce 1957. Na doporučení akademika Josefa Charváta se stal aspirantem profesora Jiřího Syllaby. V letech 1961 a 1966 získal atestace z oboru vnitřního lékařství, v roce 1970 se stal přednostou interního oddělení ve Zlíně, kde v této funkci působil až do konce roku 2001. Mezitím bylo pracoviště ustaveno školicím pracovištěm ILF Spolupracujícím centrem pro studium diabetu. V roce 1979 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a v roce 1992 profesorem v tomto oboru. Je hlavním autorem československého Diabetologického programu. Je autorem řady 14 monografií, stovek přednášek a odborných statí o diabetu. Byl členem Americké diabetologické asociace , Evropské asociace pro studium diabetu , Mezinárodní diabetologické federace a řady dalších organizací. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Jaroslav Reznik

Narodil sa 6.4.1942 Pseudonym Branislav Ostrochovský, Štefan Križen Prekladá z jazykov Ruský jazyk, Český jazyk V Liskovej prežil detstvo aj mladosť, tu vychodil základnú osemročnú školu. Po maturite na ružomberskom gymnáziu študoval slovenčinu a ruštinu na Pedagogickom inštitúte v Martine a neskôr muzeológiu na Univerzite T.G.Masaryka v Brne. Od roku 1966 pracoval v Matici slovenskej v Martine. Pre svoje občianske postoje k udalostiam v roku 1968 musel z Matice odísť a 4 roky bol nezamestnaný. V roku 1975 odišiel do Bratislavy a stal sa pracovníkom Slovenskej literárnej agentúry. V januári 1990 bol zvolený za predsedu Spolku slovenských spisovateľov a od apríla 1993 bol riaditeľom Vydavateľstva Spolku slovenských spisovateľov. V rokoch 1997 – 1999 bol šéfredaktorom denníka Slovenská republika a od mája 2000 je redaktorom dvojtýždenníka Tele plus. Je ženatý, s manželkou Máriou, rodenou Ostrochovskou z Veľkého Rovného má tri deti, synov Jaroslava a Branislava a dcéru Máriu. Syn Jaroslav je ústredným riaditeľom Slovenského rozhlasu a syn Branislav je riaditeľom Odboru umenia na Ministerstve kultúry SR, dcéra Mária je stredoškolskou profesorkou slovenčiny, estetiky a hudobnej výchovy na Gymnáziu v Nitre. Má 2 vnučky a 2 vnukov. V Liskovej mu žije otcov brat, strýko Jozef Rezník a niekoľko bratrancov a sesterníc s rodinami. Vydal básnické zbierky Váhavosť /1966/, Prijímanie /1968/, S vodou na jazyku /1970/, Horúčava /1993/, básnické zbierky pre deti: Zvieratká píšu deťom /1994/, Len z črpáka s pekným uškom /1995/, umelecko - náučnú knihu pre mládež Po literárnych stopách Slovenska /1989/ a jej českú verziu Literární toulky Slovenskem /1989/. Súborné básnické dielo mu vyšlo pod názvom Dôstojnosť a iné básne /1997/. Je tiež autorom literárnych scenárov k televíznemu filmu Chlapci /1974/ a televíznym hrám Blízko odpovede /1980/, Nech sa niekto opováži alebo Ako Ďurko Konôpka o fujaru prišiel /1982/, Ján Literát /1985/, Živé svetlo /1989/ a Megalé syntaxis čiže Veľká skl...

Jan Rous

Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.

Jan Rosák

Jan Rejžek

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Jan Reich

Jan Reich byl český výtvarný fotograf, představitel krajinářské a městské fotografie. Byl jeden z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj, a spoluzakladatel skupiny Český dřevák. O fotografii se zajímal již od dětských let, kdy sledoval život svých prarodičů na fotografiích zasílaných ze zámoří. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole a po maturitě pracoval jako stavební dělník v Armabetonu. Koncem padesátých let vznikly první fotografie Prahy, které předznamenaly autorův budoucí zájem o historii a architekturu města . Po komunistickém převratu přišla rodina o majetek, otec byl vystěhován do Sudet, kde Reich po čase fotografoval zbytky opuštěné civilizace . V roce 1961 pracoval jako rekvizitář ve filmových studiích Barrandov a v témže roce nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po jejím absolvování pracoval v jako fotograf v družstvu Fotografia v Praze, kde si osvojil práci s velkoformátovou kamerou. Střídal dělnické profese a ve volném čase fotografoval na kinofilm. Na jaře 1964 jednu sezónu pracoval jako dělník v cirkuse Evropa, se kterým procestoval Slovensko. V následujícím roce absolvoval s Cirkusem Kludský turné po Moravě. Během těchto cirkusových angažmá vznikly cykly Slovensko a Cirkus, které obsahují důvěrné portréty artistů a krotitelů v jejich prostředí. V letech 1965 až 1970 studoval FAMU v Praze, obor výtvarné fotografie. Během studia vznikly především fotografické soubory motivované vzpomínkami na mládí v Sudetech, zátiší a portréty. Žil život bohéma a často pobýval s generací narozenou kolem roku 1940 v ateliéru pod Vyšehradem – například s Borisem Hybnerem nebo Pavlem Sedláčkem. V roce 1968, po ruské invazi, skončilo svobodné fotografování pro časopisy. Ve zhoršující se situaci se Reich rozhodl odjet koncem roku 1969 ze země; devět měsíců zkusil žít v Paříži, intenzivně fot...

Howard Roughan

Howard Roughan se původně živil jako kreativní ředitel v jedné manhattanské reklamní agentuře.Po deseti letech v New Yorku se ale s manželkou rozhodli založit rodinu a odstěhovali se proto do Connecticutu, aby jejich děti vyrůstaly v klidnějším prostředí.Při dojíždění do práce začal Howard Roughan spřádat své první napínavé příběhy a dnes už se psaní věnuje naplno.Inspiraci k jeho druhému románu Příslib lži mu byl rozhovor se ženou, která navštěvovala psychologa.Říkala mi, jak velice je při terapii důležitá důvěra mezi pacientem a terapeutem, vysvětluje Roughan,a já se zamyslel nad tím, jak by se to dalo využít v zápletce románu.Co kdyby se dalo důvěřovat lékaři, ale pacient měl v úmyslu jejich vztah zneužít?Dal by se psycholog zmanipulovat někým, kdo se vydává za jinou osobu?

Honzák Radkin

Henri de Régnier

Henri de Régnier, plným jménem Henri-François-Joseph de Régnier, byl francouzský symbolistický básník, spisovatel a kritik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval práva v Paříži. Jeho přáteli byli Stéphane Mallarmé a Francis Vielé-Griffin. V roce 1895 se oženil s dcerou básníka José-Maria de Heredii. V roce 1911 byl zvolen do Francouzské akademie. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho první básně jsou ještě ovlivněny parnasismem. Zásadní vliv na něho mají romantici, Charles Baudelaire a José-Maria de Heredia. Jeho verše do češtiny překládali mimo jiné Jaroslav Vrchlický, Arnošt Procházka, Karel Čapek, Hanuš Jelínek.

Helena Rytířová

Manželka textaře Zdeňka Rytíře Helena je skvělá fotografka a kuchařka. Dokonce jedna z mála, kdo vaří dvě teplá jídla denně. Nikoho tedy nepřekvalilo, když napsala kuchařku a všechny obrázky si sama nafotila.

Gordon Ramsay

Gordon Ramsay je britský šéfkuchař a televizní osobnost. Získal celkem 16 Michelinských hvězd a v roce 2001 se stal jedním ze tří šéfkuchařů ve Spojeném království, který držel 3 hvězdy u tří restauraci najednou. Je známý především moderováním televizních reality show o vaření, jako je Ramsay’s Kitchen Nightmares nebo Pekelná kuchyně. Měl komplikované dětství, jeho otec Gordon byl alkoholik s tendencemi k násilí, matka Helen byla kuchařka a po nocích pracovala jako zdravotní sestra. Jeho bratr Ronnie je závislý na kokainu, sám Ramsay ale řekl, že on drogy nikdy nebral. Ramsay měří 189 cm, je levák. Ačkoli se narodil ve Skotsku, rodina se často stěhovala a spolu se sourozenci vystřídal více než desítku škol, později vyrůstal hlavně ve Stratfordu nad Avonou. Ramsay sám mluvil o tom, že netuší, proč jeho matka od otce neodešla, a sám tvrdí, že se snaží být lepším otcem pro své vlastní děti, než byl on pro něj. V 16 letech se přestěhoval z rodinného domu do bytu v Banbury v Anglii. Vystudoval hotelový management na North Oxon technical catering college v roce 1987. V roce 1996 si vzal Cayetan Elizabeth Hutchesonovou známou jako Tana Ramsayová. Pár má 5 dětí: dceru Megan Jane , dvojčata Jacka Scotta a Holly Annu , dceru Matildu Elizabeth a syna Oscara Jamese . O svých dětech říká, že je nikdy nevedl k vaření a ani nechce, aby převzaly jeho restaurace. Všechny jeho starší děti ale umí vařit a jeho dcera Matilda má i vlastní pořad o vaření "Matilda and The Ramsay Bunch". Ramsay je známý především pro svůj ostrý a vulgární slovník a četné urážky, které věnuje soutěžícím ve svých pořadech. Sám se ale nevyjadřuje o těchto svých postojích pozitivně, bere je ale jako vyjádření své upřímnosti a součást tvrdé práce v odvětví. Na druhou stranu hluboce respektuje talentované kuchaře a svůj pracovní tým a má pozitivní vztah k dětem v rámci svých show. Pravi...

Gioacchino Rossini

Gioachino Rossini byl plodný italský skladatel, který hrál klíčovou roli ve vývoji italské opery na počátku 19. století. Rossini se narodil 29. února 1792 v italském Pesaru a složil některé z nejpopulárnějších oper své doby. Jeho kariéra trvala od jeho dvaceti let až do jeho odchodu z operní tvorby ve věku 37 let. Mezi jeho nejtrvalejší díla patří Lazebník sevillský, který měl premiéru v roce 1816 a pro svou živelnou energii a nezapomenutelné melodie zůstává základem operního repertoáru.

Gennadi Rozhdestvensky

Gennadi Rozhdestvensky byl uznávaným ruským dirigentem, který se vyznačoval širokým repertoárem a zejména znalostmi ruské hudby. Narodil se 4. května 1931 v Moskvě a po celou druhou polovinu 20. století a v 21. století byl významnou osobností světa klasické hudby. Rožděstvenskij pocházel z hudební rodiny; jeho otec byl dirigent a matka zpěvačka. Studoval na moskevské konzervatoři, kde se zdokonaloval v dirigování a kompozici.

Gaston Rébuffat

Gaston Rébuffat byl francouzský horolezec a horský vůdce, ale také režisér, fotograf a spisovatel. Protože pocházel z Marseille, lézt začínal nejprve na skalách v Calanques, na první „pořádný kopec“ se dostal v roce 1938 – Barre des Ecrins . V roce 1941 nastoupil u „Jeunesse et Montagne“ , absolvoval velké množství alpských výstupů . Následující rok se stal horským vůdcem a roku 1944 instruktorem horolezectví. Ve stejném roce byla založena „École Nationale d’Alpinisme“, kde byl Rébuffat přijat jako učitel. Po přestávce zaviněné válkou opět školil ve znovuotevřené „École Militaire de Haute Montagne“. V roce 1945 společně s Eduardem Frendo jako druzí přelézlií Walkerův pilíř na Grandes Jorasses , o dva roky později se skupinou frekventantů přelezli Centrální pilíř. Později se přestal živit jako instruktor a stal se samostatným horským vůdcem. O horách a výstupech na ně psal články, knihy a natáčel filmy. V roce 1947 se oženil s Francoise Darde, měl s ní dvě dcery a syna. V roce 1950 se zúčastnil expedice na Annapúrnu. Maurice Herzog a Louis Lachenal tehdy jako první lidé stáli na vrcholu osmitisícovky. Během sestupu udělali chybu a silně omrzli, Rébuffat a Lionel Terray jim pomáhali z posledního tábora zpět do údolí. Okolo roku 1975 se u něj objevila rakovina, bojoval s ní, stále lezl, dělal i prvovýstupy, publikoval a v roce 1984 dostal Řád čestné legie. Následujícího roku zemřel. Ve fotografii i filmu ukazuje lidem krásu horolezectví, kdy horolezec v horách přestává být pouze měřítkem k velikosti horských scenérií. Touto jeho nejznámější inscenací je fotografie, ve které stojí s lanem v ruce na skalní jehle, ta patří také mezi několik předmětů, které NASA vyslala do vesmíru uvnitř sondy, jako poselství lidstva. Nejen v České republice je nejznámější jeho kniha Hvězdy a bouře (Etoiles et tempêtes...

František Roubík

František Roubík byl český historik a archivář. Studoval v letech 1911–1919 historii a PVH na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a poté v letech 1919–1921 na Státní archivní škole. V době studií začal pracovat v archivu v Jindřichově Hradci , poté v Archivu hl. m. Prahy a do roku 1939 pracoval v archivu ministerstva vnitra. Vedle toho učil na Státní archivní škole, roku 1934 byl jmenován docentem na FF UK , na filosofické fakultě také učil do roku 1967 paleografii novověku. V letech 1952–1959 vedl oddělení historické geografie Historického ústavu ČSAV . Jeho práce má velmi široký záběr, důležitými tématy byly zejména historická geografie, či historická vlastivěda, zde zejména dějiny kartografie, dále to byly sociální dějiny, dějiny správy, novověká diplomatika a paleografie.

Francesca Rossi

Italská ilustrátorka.

Eva Reitharová

Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.

Enzo Russo

Původem ze Sicilie, nyní žije v Monze a věnuje se literatuře a novinařině. Debutoval detektivními příběhy pro děti a posléze přešel k tvorbě úspěšných společenských románů s detektivní zápletkou.

Emlyn Rees

Britský spisovatel.

Emil Rusznák

Ing. Překladatel a autor jazykových slovníků.

Christiane Rochefort

Francouzská spisovatelka.

Carlo Rovelli

Italský teoretický fyzik a spisovatel, spolutvůrce teorie smyčkové kvantové gravitace, specializuje se na Einsteinovu teorii gravitace, kvantovou teorii a statistickou fyziku, publikuje v oboru.

Bogomil Rajnov

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Antonín Rýgl

Narozen 24. 12. 1925 v Praze, zemřel 2009. Prozaik, publicista, scénárista.

Antonín Robek

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Ann Ward Radcliffe

Anglická spisovatelka, představitelka gotického románu.

Andy Riley

Autor komiksových bestsellerů o Králíčkových sebevraždách, pravidelného týdenního komiksu pro časopis The Observer Magazine. Scénárista. Spolu s Kevinem Cecilem jsou autory scénáře k britskému sitcomu Black Books. Dále k seriálům The Great Outdoors a Hyperdrive na BBC a Slacker Cats pro ABC Family Channel.

Andrea Rausch

Autorka publikací o rostlinách.

Adolf Růžička

Adolf Růžička byl český praktický lékař, fotoamatér, člen samosprávy města a předseda Literárního kruhu v Rožmitále pod Třemšínem. Adolf Růžička se narodil 19. června 1851 ve Stráži nad Nežárkou v okrese Jindřichův Hradec. Byl ženatý, jeho choť pocházela také ze Stráže nad Nežárkou. Není jasné kdy a jak přišel do Rožmitálu pod Třemšínem. Začal zde pracovat jako panský lékař na arcibiskupském statku, později působil jako železniční lékař a poté jako státní obvodní lékař. Nemocné léčil bez rozdílu na jejich společenské postavení a bedlivě sledoval lékařský pokrok i pokrok jiných vědních oborů. Záhy se zapojil do veřejného života. Působil v samosprávě města, jehož byl i po jedno volební období starostou a byl též předsedou místní školní rady. Založil spolu s Františkem Stupkou ze Starého Rožmitálu spolek Literární kruh, jenž si vzal za cíl seznamovat své členy s dobrou českou literaturou jak časopiseckou, tak knižní. Spolek odebíral zejména beletristické časopisy jako byla Zlatá Praha, Světozor, Osvěta, ale i naučné – Vesmír, Říše vědy. Literární kruh pořádal přednášky i koncerty. V rámci spolku působil i pěvecký kroužek a „tamburášský“ sbor, pro který spolek opatřil nástroje a řadu hudebnin. Byly pořádány i výlety, ale veškerá činnost spolku ustala vypuknutím první světové války a po ní už nebyla obnovena. Dalším Růžičkovým přínosem bylo zasazení pamětní desky na budovu tehdejší obecné školy v roce 1888 ke stému výročí příchodu Jakuba Jana Ryby do Rožmitálu a úprava Rybova hrobu s postavením pomníku na hřbitově ve Starém Rožmitále. Růžička byl ve styku i s významnými osobnostmi, byl např. přítelem Františka Augustina Slavíka manžela vnučky Jakuba Jana Ryby Gabriely Rybové. Slavík právě na popud Adolfa Růžičky vydal roku 1888 cenný spis o životě a působení Jakuba Jana Ryby a v roce 1890 také spis Rožmitál a jeho okolí, ke kterému Růžička přidal některé příspěvk...

Adolf Rudnicki

Polský prozaik a esejista, před válkou se proslavil expresionistickou novelou Nemilovaná a po válce novelami o utrpení polských židů za okupace .

Zuzana Renčová

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Yvonne Reidelbach

Německá módní designérka, spoluautorka knihy o šítí.

Vladimír Ruml

RNDr., CSc., fyzikální chemik. Publikace v oboru likvidace toxických odpadů a galvanické pokovování.

Veronika Rubínková

Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.