Výpis všech autorů

Václav Ryneš

Václav Ryneš narozen 15.1.1939, původní povolání chemik . Profesní činnost: předák,administrativní pracovník, politický pracovník ČSL, dělník, vedoucí skladu, vedoucí odboru,ředitel obchodního závodu. Člen křesťanského a demokratického seskupení v období totality,poslanec ONV, NVP, předseda Sdružení mladých poslanců, člen vedení Sdružení Organizace dětí a mládeže, funkcionář ČSL. Publicistická samizdatová a spisovatelská činnost a řada studií v období 1964 - 2016. Publikace: Všední dny naděje a beznaděje v letech 1967 -1971 ve sborníku Centra pro studium demokracie a kultury 2011,Civilizace na prahu 21. století 2012, České politické stranictví 2013, Česká koruna v husitském a pohusitském období 2013,Český národ a katolicismus v 18. a 19. století 2014,O národní stát (politik a básník Viktor Dyk 2014, Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát 2015, Zápas o národní a středoevropskou federaci v 19. století, Labyrint totality a úsvit naděje 2016.

Teodor Rotrekl

Teodor Rotrekl byl český výtvarník a ilustrátor, věnující se především žánru sci-fi, ale i naučné literatuře pro děti. Theodor Rotrekl se narodil v Brně jako Teodor Rothröckel, ale v roce 1950 si nechal jméno počeštit. Už jako chlapec se zajímal o vědu, techniku a fantastiku. Studoval na gymnáziu a Škole uměleckých řemesel v Brně, v roce 1942 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou vlivem válečných událostí dokončil až v roce 1949. Nejprve začal v roce 1950 pracovat pro SNDK, kde ilustroval například knihu komunistických pohádek Pavla Kohouta O černém a bílém. V roce 1954 nastoupil do Mladé fronty. Ilustroval řadu vědeckofantastických románů od Stanislava Lema, Františka Běhounka a dalších autorů, pracoval i pro další nakladatelství a časopisy. V roce 1959 se zapojil do umělecké skupiny Radar, která se snažila vytvářet moderní umění proti tehdy upřednostňovanému socialistickému realismu. V roce 1970 byla skupina rozpuštěna. V 70. letech měl kvůli odmítnutí invaze sovětských vojsk zakázáno vystavovat své práce v pražských galériích. Po roce 1980 mohl znovu publikovat a věnoval se prakticky výhradně sci-fi až do své smrti. V roce 1991 žil se svou manželkou Tamarou v Horním Bezděkově. Vystavoval své práce v Divadle Semafor , Galerii Čs. spisovatelů , v Německu , Galerii bratří Čapků , DK Šumperk , DK Jihlava . Poprvé ilustroval v časopise Československý voják v roce 1955, dále byl autorem nástěnných maleb pro poštu v Přelouči. Ilustroval 50 knih, desítky různých publikací i učebnic, stovky čísel časopisů vč. ttl.stránky SF časopisu Ikarie. Zemřel v Horním Bezděkově u Kladna v r. 2004. Jeho obrazy vlastní m.j. i Národní galerie.

Steve Robinson

Britský spisovatel. Též zaměřený na genealogii.

Stanislava Reschová

Stanislava Reschová celý život pracuje ve virologické laboratoři. Psaní pohádek či pověstí se sice věnovala v dětství, pak si ale dala několikaletou pauzu a nyní se pokouší na literární činnost navázat.

Stanislav Rosypal

Stanislav Rosypal byl přední český odborník v oblasti mikrobiologie a buněčné a molekulární biologie. Jeho speciálním zaměřením byly stafylokoky a stafylokokové fágy. Od roku 2000 byl v důchodu, občas přednášel na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zemřel v roce 2012. Byl autorem, spoluautorem a editorem mnoha mimořádně úspěšných středoškolských a vysokoškolských učebnic týkajících se jeho oboru.

Stanislav Roškota

Publikace z oboru elektrotechniky.

Soltész Rezső

Scott Reintgen

Působil jako učitel angličtiny a tvůrčího psaní v různých městech Severní Karolíny. Léta zkušeností jej naučila, že inspirace se rovnoměrně nedostává všem. A proto se pokusil napsat román - Nyxia - pro ty, již prospávají v předních řadách, i ty, kteří jsou duchem nepřítomní v posledních lavicích jeho tříd.

Romana Rybková

Kurátorka tropických rostlin. Vystudovala agronomickou fakultu ČZU v Praze, obor zahradnictví. V Botanické zahradě Praha pracuje od roku 1995 jako kurátorka tropických rostlin, ve skleníku Fata Morgana působí od začátku stavby i tvorby expozic. Posedlost tropickými rostlinami projevuje především ve sbírkách orchidejí, begónií, podpětovitých rostlin a tropických jehličnanů, ale zajímá se o vše, co má chlorofyl a roste mezi obratníky. Organizuje každoroční výstavu orchidejí, ale i další tématické výstavy exotických rostlin. Zúčastnila se patnácti expozic a cest do tropů a subtropů Asie, Afriky i Ameriky, nejčastěji do horských oblastí, podílela se na několika popisech nových druhů pro vědu. Je spoluautorkou sedmi knih a více než stovky naučně populárních článků o rostlinách a tropických zemích.

Richard Rokyta

Richard Rokyta je český fyziolog specializující se na neurofyziologii, emeritní proděkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a bývalý přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie. Narodil se v Užhorodu, kde jeho otec působil jako veterinární lékař. V roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, do roku 1982 pracoval jako odborný asistent Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni, a do 1990 jako vedoucí katedry fyziologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze . V období 1990-2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze . V roce 1991 získal titul profesora normální a patologické fyziologie a v letech 1990-1996 byl proděkanem 3. LF UK. Zabývá se centrálními talamokortikálními spojeními, bolestí a její projekcí do různých mozkových struktur a také možnostmi její diagnostiky prostřednictvím biochemických metod a ovlivňováním bolestivých stavů. Je členem redakčních rad několika mezinárodních časopisů a šéfredaktorem časopisu Bolest. Od francouzské vlády převzal rytířšký Řád akademických palem. Jeho manželkou je doc. MUDr. Věra Rokytová, CSc. . Má dva syny, prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D. je internista zabývající se intenzivní medicínou a kardiologií a MUDr. Pavel Rokyta je gynekolog.

Pavel Renčín

Pavel Renčín je český spisovatel. Patří mezi nejvýznamnější představitele žánru městské fantasy, dále se pak autorsky věnuje hororu či thrilleru. Pokud nepíše, řídí marketingové oddělení velké mediální společnosti, nebo jezdí po lesích na trailovém kole. Pavel Renčín debutoval povídkou Stvořitel v roce 1999, poté několikrát zvítězil v literárních soutěžích. Od té doby se jeho jméno pravidelně objevovalo v antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy, magický realismus a horor. První román Nepohádka vyšel v roce 2004, Jméno korábu v roce 2007. V roce 2008 Renčín dokončil Labyrint, jeden z prvních internetových románů v ČR psaný spolu se čtenáři , a publikoval první díl trilogie Městské války Zlatý kříž, který byl nominován na cenu Akademie SFFH a v kategorii nejlepší česká kniha byl oceněn cenou Aeronautilus. Další dva díly trilogie, Runový meč a Věk nenávisti vyšly v letech 2009 a 2011. V roce 2009 vyšel výběr nejlepších Renčínových povídek ve sborníku Beton, kosti a sny. Zatím nejúspěšnější kniha Pavla Renčína - Vězněná, hororový román, odehrávající se šumavském pohraničí – vyšla v roce 2015 a byla oceněna Akademií SFFH jako nejlepší původní česká a slovenská kniha. V roce 2018 vyšel autorovi thriller Klub vrahů, který byl nominován mezi knihy podzimního Velkého knižního čtvrtku. Pro své fanoušky pořádá pravidelné každoroční setkání nazvané LabyrintCon, které se v roce 2015 odehrálo již podesáté. Na šestém LabyrintConu byla na místo, kde celá trilogie Městské války začala umístěna plaketa se znakem Hlavního města Prahy.

Naďa Reviláková

Narozena 1978 ve Zlíně. Rozhlasová a televizní dramaturgyně a scenáristka. Autorka pořadů stanice ČRo Leonardo se zaměřením na historii. Autorka scénáře k televiznímu seriálu Ulice. Autorka článků pro časopis 100+1 historie. Autorka dobrodružné knihy pro děti a mládež.

Miloslav Ransdorf

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...

Milan Rochla

Milan Rochla byl známý český stavební inženýr a akademický pracovník VUT v Brně. Proslul zejména svou publikací Stavební tabulky, přezdívané "Rochly", které byly půl století základní příručkou projektantů. V roce 1944 absolvoval Střední průmyslovou školu stavební Brno. Působil 30 let na Fakultě stavební VUT v Brně, v Ústavu pozemních staveb. Nejprve jako asistent u prof. Siřiště, v roce 1976 získal docenturu. Byl členem komise pro technické kreslení ÚNM Praha. Jeho hlavní dílo jsou "Stavební tabulky", stručný a přehledný katalog všech někdejších stavební výrobků s vyobrazeními, základními rozměry a vlastnostmi v rozsahu jednoho tisíce stran. Vyšly je nejprve jako vysokoškolská skripta v letech 1960-1979 celkem v 10 vydáních a nákladu 10 000 výtisků. Jako kniha byly tištěny v letech 1969-1989 v 6 vydáních o celkovém počtu 190 000 výtisků. Na jeho dílo po roce 1989 navázala Jolana Slavíčková pod názvem "Nové Rochlovy stavební tabulky" vydávané v letech 1999-2009.

Michelle Reid

Britská autorka milostných románů.

Mercedes Ron

Španělská spisovatelka původem z Argentiny.

Luise Rinser

Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...

Ludwig Renn

Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau byl německý spisovatel. Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník. Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu. V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925-1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu. V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků , polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann. Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům Krieg a Nachkrieg a v letech 1928-1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů . Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu Válka. V letech 1929-1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu. Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu, vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936-1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád. Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a...

Luděk Rejchrt

Luděk Rejchrt byl český evangelický farář, spisovatel a autor písní či her především s náboženskou tematikou. Ordinován na kazatele Českobratrské církve evangelické byl 20. prosince 1964. Během své kazatelské činnosti působil ve sborech v Křížlicích a v Praze-Braníku. Jeho písně pro děti vyšly ve zpěvnících Buď tobě sláva a v plně autorském Zpívejte s námi , dále pak ve zpěvníku Slunce svítí všem a na nahrávce Má město dvanáct bran . Souhrnně vyšly pod jménem Haleluja Amen . Ke zpěvníkům vyšly také nahrávky: LP Buď tobě sláva s několika písněmi ze stejnojmenného zpěvníku a úryvky z Bible kralické, které čte Radovan Lukavský, , MC Slunce svítí všem a CD Haleluja Amen . Několika písněmi je Luděk Rejchrt zastoupen také v Evangelickém zpěvníku . Kromě zcela vlastních písní se věnoval také přebásněním, mj. převedl do češtiny nejznámější báseň německé básnířky Luisy Henselové Müde bin ich, geh zur Ruh pod názvem Už mi oči tíží sen. Napsal také několik knih zaměřených na křesťanskou tematiku, jako Modlitby šeptem, Apokalypsa nebo Taková dlouhá cesta a jeho hry vyšly v souborných vydáních Hry a Hry 2 , knihy, vydané křesťanským nakladatelstvím Kalich. Angažoval se též spolu se Zdeňkem Svěrákem v Nadačním fondu Klíček. Má bratry Miloše a Pavla.

Kenneth A Russell

Pracuje v redakci britského časopisu Mensa, inteligenční a psychologické testy.

Kateřina Rudčenková

Narozena 12. 4. 1976 v Praze. Básnířka, dramatička, textařka, prozaička, publicistka, fotografka a redaktorka.

Karel Rektorys

Karel Rektorys byl český matematik, který většinu svého života působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Na památku jeho pedagogické činnosti uděluje stavební fakulta Medaili prof. Rektoryse, která je udělována jako nejvyšší ocenění jednotlivcům za pedagogickou činnost na této fakultě. Navíc na fakultě existuje i posluchárna prof. Karla Rektoryse. Narodil se 4. února 1923 v Písku, kde také maturoval a poté pracoval na poště. Po II. světové válce zahájil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil v roce 1949. Poté pracoval nějaký čas ve Škodových závodech v Plzni a od roku 1954 působil na ČVUT v Praze na fakultě inženýrského stavitelství. V roce 1957 byl jmenován docentem a v roce 1964 se stal profesorem. Jeho vědecká práce byla úzce spojena s řešením praktických problémů. Účastnil se ve skupině vedené prof. Ivem Babuškou např. projektu stavby Orlické přehrady. Na počátku 70. let byl postižen působením normalizačních sil. Zemřel 10. prosince 2004. V roce 1979 obdržel Národní cenu, Zlatou Bolzanovu medaili za rozvoj matematických věd v roce 1983, Zlatou Felberovou medailí ČVUT v Praze v roce 1983. V roce 1987 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Od 1989 byl členem korespondentem ČSAV. V roce 1997 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Jeho jméno nese planetka číslo 40 459-1999 RK 43. Byl vedoucím autorského kolektivu známé knihy Přehled užité matematiky. Je autorem publikací Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky, Metoda časové diskretizace a parciální diferenciální rovnice a Co je a k čemu je vyšší matematika.

Josef Rumler

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Josef Rank

Josef Rank , byl český slovníkář, lexikograf a archivář. Josef Rank se narodil 22. října 1833 v obci Svatý Hubert. Jeho dětství i vzdělání ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský, se kterým vyrůstal do sedmi let. V roce 1843 navštěvoval Amerlingovu školu Budeč na Novém Městě pražském. V letech 1852–1853 absolvoval Pražskou varhanickou školu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století navštěvoval přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické univerzitě. Studoval jazyky a dějepis. Stýkal se s českými obrozenci a buditeli, s J. Jungmannem, Š. Hněvkovským, J. Kalinou, V. Hankou, P. J. Šafaříkem, B. Němcovou, K. Havlíčkem Borovským a K. J. Erbenem. V roce 1857 získal Erbenovou zásluhou místo písaře v pražském městském archivu. Postupně zastával další funkce a postupně se stal adjunktem-úředníkem , přednostou spisovny , registrátorem a nakonec v roce 1896 ředitelem spisovny. Na postu ředitele spisovny setrval do konce dubna 1902, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby. Kromě práce pro pražský městský archiv se věnoval tvorbě slovníků a psal odborné monografie. Jeho přičiněním se od roku 1871 úřadovalo ve spisovně pražského archivu česky. Byl spolupracovníkem a korektorem Riegrova slovníku naučného, Ottova slovníku naučného a byl autorem rejstříku ke třetímu dílu Palackého Dějin národa českého v Čechách a v Moravě. Za své zásluhy o česko-ruské přátelství byl roku 1889 poctěn briliantovým prstenem cara Alexandra. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím těla. Zemřel v Praze 12. ledna 1912. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Rank byl ženatý s Marií, roz. Klatovskou . Měl čtyři dcery: Marii , Markétu , Olgu a Alexandru .

John Romita

John V. Romita starší se narodil 24. ledna 1930. Je to americký malíř komiksů, nejvíce známý svoji prací na Marvelovských komiksech. "The Amazing Spider-Man." V roce 2002 byl uveden do síně slávy Will Eisner Comic Book. Je otcem Johna Romita mladšího, též malíře komiksů.

Jiří Řezníček

Narozen 1928. Ing., vysokoškolský profesor, publikace z oboru ekonomiky a řízení.

Jiri Raboch

Jiří Raboch je český psychiatr a sexuolog, emeritní přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a dlouholetý předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Jako první v zemích bývalého Východního bloku zorganizoval Evropskou a Světovou psychiatrickou konferenci v Československu. Maturoval v roce 1969 na gymnáziu v Korunní ulici v Praze 2. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy absolvoval sub auspiciis v roce 1975. Během studií pracoval jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu Karlovy univerzity u svého otce prof. MUDr. Jana Rabocha, DrSc. Absolvoval prázdninové praxe v Institutu experimentální endokrinologie prof. Gustava Dörnera v berlínské nemocnici Charité, na Andrologické univerzitní klinice profesora Richarda Willeho v Kielu. V roce 1975 nastoupil na Psychiatrickou kliniku profesora Jana Dobiáše na Karlově jako sekundární lékař, později se stal asistentem a docentem. V roce 1990 byl ustanoven do funkce zástupce přednosty, v roce 1992 byl jmenován profesorem v oboru psychiatrie. Od roku 1999 je přednostou kliniky. Je vedoucím Centra psychiatrických a behaviorálních věd 1. LF UK a VFN. Absolvoval četné zahraniční krátkodobé pobyty na univerzitních pracovištích v Německu a USA. Postupně složil atestace z psychiatrie a sexuologie . Obhájil titul kandidáta věd a doktora věd . Pod vedením anglických lektorů získal vzdělání v oblasti kognitivně behaviorální terapie , absolvoval výcvik v repetitivní transkraniální magnetické stimulaci mozku na Ludwig-Maxmiliánově Univerzitě v Mnichově a výcvik v chronobioterapii v Chronobiologickém centru Univerzity v Bazileji . Od roku 1983 působí jako soudní znalec v oboru psychiatrie a sexuologie. Jako první v České republice komputerizoval originální českou falografickou metodu. Za...

Jean Richepin

Byl francouzský básník, romanopisec a dramatik.

Jaroslav Řešátko

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jana Rovenská

Básnířka, překladatelka z angličtiny a latiny, autorka reportáží.

Jan Rous

Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.

Jan Rokyta

Jan Rokyta byl český hudebník-multiinstrumentalista a rozhlasový redaktor. Od roku 1955 působil jako externí pracovník Československého rozhlasu Ostrava, kde se se svými zkušenými kolegy Věrou Šejvlovou, Jaromírem Dadákem a Dr. Ivo Stolaříkem se věnoval terénním záznamům autentických lidových projevů v etnografických oblastech Valašska a Horných Kysuc. Při studiu hornické průmyslové školy působil příležitostně jako cimbalista v kapele Vsacká Pětka, během pozdějšího studia na Vysoké škole báňské působil v Cimbálové muzice VŠB. v roce 1958 patřil mezi zakládající členy Cimbálové muziky Technik, jíž byl po celou dobu její existence také uměleckým vedoucím, cimbalistou a kontrabasistou. V letech 1970 až 1980 působil multiinstrumentalista a hudební upravovatel v souboru Pražských madrigalistů, se kterým koncertoval ve většině zemí Evropy, Kanadě a USA. V letech 1980-1998 byl hudebním redaktorem Československého a později Českého rozhlasu v Ostravě, kde se spolu se svým kolegou Dr. Jaromírem Gelnarem podílel na systematickém mapování folklorních těles a sólistů z tehdejšího Severomoravského kraje. V období let 1970-1996 upravoval lidové písně rozhlasové natáčení Cimbálové muziky Technik, která v této etapě působila jako dvorní folklorní těleso Československého rozhlasu Ostrava. K nejvýznamnějším počinům rozhlasové prvovýroby patří nahrávky s valašskými zpěváky Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou. Jan Rokyta a jeho CM Technik ovšem spolupracovali s celou řadou dalších lidových zpěváků, k těm nejvýznamnějším patří Naděžda Vahalíková, sestry Žabkovy, Martin Hrbáč, Luboš Holý, Dušan Holý, Pavel Jurkovič, Václav Harnoš, Martin Zálešák nebo Pavel Ptáček. Jan Rokyta se podílel na přípravě několika hudebních festivalů: byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice , připravoval pořady pro Rožnovské slavnosti, Hudecké dny Slávka Volavého a Fest...

Jan Rejžek

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Hooker Richard

Honzák Radkin

Hans Reichardt

Autor dětské naučné literatury o historii.

Guy Rachet

Francouzský spisovatel, archeolog a egyptolog. Autor odborných a populárně-naučných prací z oboru. Také autor historických románů.

Gioacchino Rossini

Gioachino Rossini byl plodný italský skladatel, který hrál klíčovou roli ve vývoji italské opery na počátku 19. století. Rossini se narodil 29. února 1792 v italském Pesaru a složil některé z nejpopulárnějších oper své doby. Jeho kariéra trvala od jeho dvaceti let až do jeho odchodu z operní tvorby ve věku 37 let. Mezi jeho nejtrvalejší díla patří Lazebník sevillský, který měl premiéru v roce 1816 a pro svou živelnou energii a nezapomenutelné melodie zůstává základem operního repertoáru.

František Ruth

František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

František Rojček

Narozen v Trutnově v Čechách, žije v Bratislavě. Autor epigramů.

Eva Rychlíková

Doc. MUDr. Eva Rychlíková, CSc. je vůdčí a průkopnickou osobností oboru manuální mediciny u nás i v mezinárodním měřítku. Na začátku své praxe se věnovala nejdříve internímu lékařství, z kterého má atestaci I. a II. stupně. V kombinaci s interním lékařstvím se začala věnovat manuální medicině jak klinicky, tak i vědecky a výzkumně, a dosáhla významných vědeckých prioritních úspěchů ve výzkumu vertebroviscerálních a viscerovertebrálních vztahů. Tím se rozumí vztahů mezi orgány a páteří z pohledu klinických projevů, diagnostiky a možnosti jejich léčení. Habitovala se v oboru rehabilitačního lékařství. Napsala celou řadu odborných článků uveřejňovaných v odborných lékařských časopisech, zúčastnila se mnoha, především zahraničních, lékařských kongresů. Vydala 5 samostatných knižních publikací. Je spoluzakladatelkou oboru manuální medicíny u nás. Celou svou prací, jak klinickou, vědeckou, tak i pedagogickou se zasloužila o rozvoj manuální mediciny a jejího uznání jako vyvíjejícího se klinického oboru. Od r. 1966 přednáší manuální medicinu v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. V ČR vychovala mnoho lékařů nejrůznějších oborů v manuální medicíně. Od r. 1967 pedagogicky působila působila v mnoha zemích Evropy, kde přednášela manuální medicinu v nejrůznějších kursech. Od roku 1990 pracuje ve své soukromé odborné ordinaci rehabilitačního a vnitřního lékařství a manuální mediciny.

Eva Reitharová

Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.

Emma Richmond

Dolores Redondo

Dolores Redondo vystudovala práva a gastronomii s hotelnictvím. Je majitelkou restaurace. Začínala psaním povídek a pohádek pro děti. V roce 2009 vydala svůj první román "Los privilegios del ángel". V lednu 2013 vydala knihu Neviditelný strážce, první díl trilogie "Trilogía del Baztán". V současnosti žije v Ribera v Navarře.

Craig P. Russell

Clémence Roux de Luze

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Christopher Rowley

Christopher Rowley se narodil roku 1948 v Lynn, Massachusetts. Jeho otec byl Angličan a tak se Chrisovi dostalo vzdělání na prestižní Brentwood School, Essex v Anglii. V sedmdesátých letech působil v Londýně jako novinář. V roce 1977 se přestěhoval do New Yorku a začal pracovat na svém prvním sci-fi románu "The War For Eternity" . Napsal ještě řadu sci-fi románů . V devadesátých letech přešel k žánru fantasy a s velkým úspěchem vydal u nakl. ROC Penguin román "Bazil Broketail", první díl stejnojmenné série . Zatím posledním jeho dílem je trilogie "Arna". Christopher Rowley žije v Ellenville, New York, USA.

Chajda Radek

Catherine Rider

Společný pseudonym Stephánie Eliotové a Jamese Nobla.

Antonín Rýgl

Narozen 24. 12. 1925 v Praze, zemřel 2009. Prozaik, publicista, scénárista.

Ann Ward Radcliffe

Anglická spisovatelka, představitelka gotického románu.

Alastair Reynolds

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Zuzana Renčová

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Vladimír Rocman

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Rimbala

Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .

Třeštíková Radka

Tomáš Repka

Tomáš Řepka je bývalý profesionální český fotbalový obránce a reprezentant. Typ důrazného nekompromisního obránce, známý i disciplinárními prohřešky. V zahraničí působil v italském klubu ACF Fiorentina a anglickém West Hamu United. Pochází z malého městečka Brumov-Bylnice, kde také začal svou fotbalovou dráhu v TJ Spartak MEZ Brumov. Jeho otcem je bývalý ligový fotbalista Petr Vokáč. V patnácti letech odešel do Zlína, odkud poté přestoupil do Baníku Ostrava. Z Ostravy přestoupil do pražské Sparty. Ve Spartě hrál dvakrát, nejprve v letech 1995–1998 a poté po návratu z ciziny v letech 2006–2011. V sezoně 2006/07 získal se Spartou svůj další titul v Gambrinus lize. V následujícím ročníku 2007/08 naopak přispěl svým pověstným „blikancem“ k tomu, že Spartě ligové prvenství uniklo. Ve 28. kole byl již ve 2. minutě utkání vyloučen poté, co hodil míč do obličeje útočníkovi Brna Aleši Bestovi. Pražský klub ztratil po prohře 0:2 důležité body a i další dvě kola prohrál. 15. května 2010 rozhodl Tomáš Řepka svým gólem v posledním ligovém kole proti Teplicím o titulu pro Spartu. Ve 47. minutě po centru Igora Žofčáka hlavičkoval přesně za záda teplického brankáře Slavíka, který si na míč sáhl, ale nedokázal jej vyrazit. Sparta Praha zvítězila 1:0 a stala se šampionem. 8. července 2010 nastoupil v dresu Sparty k historicky prvnímu zápasu Českého Superpoháru, který sehrávají mistr ligy a vítěz národního poháru uplynulého ročníku. Ve 28. minutě zápasu byl za faul na plzeňského Milana Petrželu vyloučen, pražský klub i přesto dokázal oslaben o jednoho hráče zvítězit 1:0. Koncem roku 2011 ztratila Sparta zájem o jeho služby a Tomáš Řepka přestoupil v lednu 2012 do Dynama České Budějovice. Odnesl si s sebou na přilepšenou týmovou pokladnu, do níž hráči platili např. pokuty, zápisné, peníze za první starty nebo za vstřelené branky nebo i za narození dětí. V únoru 2014 v pořadu Show Jana Krause uvedl, že pokladnu dostal „na cestu“, ...

Svatopluk Řehák

Svatopluk Řehák se narodil 20. ledna 1926 v Českém Brodě. Doktor lékařských věd, profesor Karlovy univerzity, člen-korespondent ČSAV, přednosta oční kliniky v Hradci Králové.

Struan Reid

Spisovatelka a archeoložka.

Stanislav Reiniš

Absolvent učitelského ústavu v Praze. Po studiích učil na několika místech v okolí Prahy, např. v Holubicích, Tursku, Řevnicích a posléze v Praze. Ve svých prozách zobrazoval vesměs přírodu Povltaví a brdských lesů. - Autor loveckých příhod Lovcův svět, Z lovů na Slovensku, Na lov a příběhů jednotlivých zvířat, např. osudů jezevčice v knize Poustevnice z Humenské, próz situovaných do minulého století, např. Poslední výstřely ad.