Výpis všech autorů

Michael Robotham

Michael Robotham je australský spisovatel a otec hudebnice Alex Hope. Dříve než se stal spisovatelem z povolání, živil se investigativní žurnalistikou. Pracoval ve spojených státech, v Austrálii i ve Velké Británii a pod pseudonymem vydal celkem deset knih o význačných osobnostech politiky, sportu, umění, vojenství či vědy. V současné době žije s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Michael D Resnick

Americký spisovatel, autor sciece fiction.

Mark Roberts

Mark Roberts sa narodil a vyrástol v Liverpoole, kde navštevoval Univerzitu sv. Františka Xaverského. Dvadsať rokov bol učiteľom, pričom posledných trinásť rokov pracoval s deťmi s ťažkým mentálnym postihnutím. Je autorom detektívneho románu What She Saw, ktorý bol nominovaný na cenu Gold Dagger udeľovanú britskou asociáciou autorov detektívok Crime Writers’ Association . V napínavom trileri s hororovými prvkami Krvavá hmla sa prvý raz objavuje postava detektívky Eve Clayovej.

Marcia Rose

Marcia Roseová je pseudonym dvou autorek, jejichž společná kariéra začala v 70.letech. MARCIA KAMIENOVÁ se narodila 6.2.1940 v Mechanicville ve státě New York. Samostatně začala psát už počátkem 60.let, současně pracovala v agentuře pro zprostředkování autorských práv. ROSE NOVAKOVÁ se narodila 18.9.1940 v Atlantě ve státě Georgia. Autorky se seznámily jako mladé matky - obě mají dvě dcery - a začaly společně psát. Kromě románů, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků , spolupracují také s řadou prestižních časopisů, jako je např. Cosmopolitan. Jejich literární tvorba sklízí úspěchy nejen u čtenářů na celém světě, ale rovněž uznání z řad odborné kritiky. Dokonalá znalost lékařského prostředí, kde se odehrávají jejich povídky i romány, vychází z vlastních zkušeností autorek: obě totiž léta pracovaly ve velké metropolitní nemocnici v New Yorku, kde vedly a vydávaly oblíbený časopis. Pod pseudonymem Marcia Roseová vydaly romány Sestřičky, Nemocnice, Přijetí, Vše pro tatínkovu lásku, Jako matka, jako dcera a další.

Ludwig Renn

Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau byl německý spisovatel. Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník. Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu. V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925-1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu. V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků , polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann. Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům Krieg a Nachkrieg a v letech 1928-1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů . Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu Válka. V letech 1929-1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu. Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu, vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936-1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád. Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a...

Lubomíra Rudolfová

Narozena 27.8.1924 v Praze. PhDr., CSc., ruštinářka, práce z oboru.

Louise Riotte

Ameriská publicistka, autorka knih o zahrádkaření.

Linda Ronstadt

Linda Ronstadt je americký zpěvák a skladatel, který významně přispěl k populární hudbě a jehož kariéra trvá již více než čtyři desetiletí. Ronstadtová se narodila 15. července 1946 v arizonském Tucsonu a stala se klíčovou postavou losangeleské hudební scény konce 60. a počátku 70. let. Proslavila se svým silným hlasem a všestranným repertoárem, který zahrnuje rock, country, lehkou operu a latinskoamerickou hudbu.

Leah Ruth Robinson

Leah Ruth Robinson Rousmaniere, autorka románů First Cutand Blood Run, je ve státě New York certifikovaná sanitářka. Sloužila na oddělení pohotovosti nemocnice St. Luke Hospital Center v New Yorku a učila několik let "základní sociální zabezpečení" v nemocnici Lenox Hill , také v New Yorku. V současné době slouží na národní představenstva Mystery Writers of America, a je členkou řídícího výboru New York / Tri-State kapitoly sester v oboru trestné činnosti. Vdaná za spisovatele Johna Rousmaniere , dělí svůj čas mezi Manhattan a Stamford, Connecticut.

Karsten Rinas

Narozen 1969 v Leverkusenu . PhDr., germanista, filozof a jazykovědec, zabývá se komparativní lingvistikou, syntaxem, sémantikou, pragmatikou, lingvistikou chyb a korpusovou lingvistiou, autor cvičebnic němčiny.

Josef Rodr

Josef Roder je publicista, učitel vlastivědných předmětů. Josef Rodr žil převážně v Hradci Králové. Po studiích na pedagogické fakultě v Praze vyučoval v severních Čechách vlastivědné předměty. V roce 1953 se Josef Rodr začal profesionálně věnovat kulturní publicistice a literatuře faktu. Věnoval se i rozhlasovým reportážím a fejetonům. Spolupracoval s kabaretem Vesele do žní, kde se jeho přáteli stali J. R. Picek, Ivan Klíma, M. Raichl a J. Valenta. Po vstupu Varšavských vojsk do Československa v roce 1968 byla veřejná publicistika Josefa Rodra přerušena. Jeho knihy začaly opět vycházet po roce 1989.

Josef Rank

Josef Rank , byl český slovníkář, lexikograf a archivář. Josef Rank se narodil 22. října 1833 v obci Svatý Hubert. Jeho dětství i vzdělání ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský, se kterým vyrůstal do sedmi let. V roce 1843 navštěvoval Amerlingovu školu Budeč na Novém Městě pražském. V letech 1852–1853 absolvoval Pražskou varhanickou školu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století navštěvoval přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické univerzitě. Studoval jazyky a dějepis. Stýkal se s českými obrozenci a buditeli, s J. Jungmannem, Š. Hněvkovským, J. Kalinou, V. Hankou, P. J. Šafaříkem, B. Němcovou, K. Havlíčkem Borovským a K. J. Erbenem. V roce 1857 získal Erbenovou zásluhou místo písaře v pražském městském archivu. Postupně zastával další funkce a postupně se stal adjunktem-úředníkem , přednostou spisovny , registrátorem a nakonec v roce 1896 ředitelem spisovny. Na postu ředitele spisovny setrval do konce dubna 1902, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby. Kromě práce pro pražský městský archiv se věnoval tvorbě slovníků a psal odborné monografie. Jeho přičiněním se od roku 1871 úřadovalo ve spisovně pražského archivu česky. Byl spolupracovníkem a korektorem Riegrova slovníku naučného, Ottova slovníku naučného a byl autorem rejstříku ke třetímu dílu Palackého Dějin národa českého v Čechách a v Moravě. Za své zásluhy o česko-ruské přátelství byl roku 1889 poctěn briliantovým prstenem cara Alexandra. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím těla. Zemřel v Praze 12. ledna 1912. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Rank byl ženatý s Marií, roz. Klatovskou . Měl čtyři dcery: Marii , Markétu , Olgu a Alexandru .

Jitka Rubínová

Narozena 1. 4. 1974, žije ve Všetatech. Mgr., Ing., jednatelka a spolumajitelka společnosti Výukové programy s.r.o., která se věnuje vydávání školních učebnic. Autorka interaktivních učebnic pro základní školy.

Jiří Rulf

Jiří Rulf byl český básník, prozaik, literární kritik a publicista. Vystudoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě UK. Působil jako redaktor Zemědělských novin, po roce 1989 jako redaktor Reflexu. V 80. letech byl členem neoficiálního pražského okruhu intelektuálů, mezi něž patřil také historik Jan P. Kučera, básník Jaromír Zelenka nebo literární historik Vladimír Novotný. Pro Rulfovo básnické dílo je typická skepse, analytičnost a výstavba básnické myšlenky pomocí rotace či juxtapozice několika motivů. Po bibliofilských tiscích vydaných vlastním nákladem zaujal Rulf prvotinou Prospekt na rozhlednu , kterou v nakladatelství prosadila básnířka Sylva Fischerová. Doporučující anotaci na záložce napsal Miroslav Holub. Následovaly knihy básní Dech vítězů a Rádio Netopýr . Sbírka Nebezpečné dny nese podtitul „konverzační sešit“ a je věnována památce rodičů; objevuje se v ní také dobově aktuální téma války v Bosně. Maloměstské elegie představují patrně jeden z vrcholů Rulfovy tvorby a vedle několika samostatných básní obsahují cyklus devíti elegií; knihu věnoval Rulf památce svého bratra archeologa Jana Rulfa. Hořkost nad stavem světa a zhoršující se nemoc prostupují poslední sbírky Přebytečný rok a Navštěvovat želvu . Jiří Rulf od počátku svého básnického působení zdůrazňoval společenskou úlohu spisovatele, přičemž politická témata byla v české poezii 90. let spíše vzácná.

Jiří Řezníček

Narozen 1928. Ing., vysokoškolský profesor, publikace z oboru ekonomiky a řízení.

Jiří Rak

Jiří Rak je český historik, specializující se na období 19. století, zejména na období pozdní habsburské monarchie a fenomén českého národního obrození. Absolvoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval mj. v Národním muzeu nebo v Československém filmovém ústavu. Oženil se s historičkou Ivanou. V letech 1991 až 2017 přednášel v Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V rámci své práce se soustavně věnuje popisování mýtů, které panují v souvislosti s českými dějinami 19. století, obzvlášť v období národního uvědomění. Zabývá se historickou reflexí, interpretací dějin v proměnách času, myšlením a chováním lidí v kontextu nové doby. Na tato témata publikoval několik knih, řadu článků a konferenčních příspěvků. Je jedním z autorů stálé expozice "Za císaře pána..." Habsburkové v českých zemích, 1791–1914 na zámku ve Ctěnicích. Výstava obsahuje na 300 exponátů, mezi nimi i dvě pohyblivá dioramata. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .

Jindřich Rohlík

Vystudoval fakultu elektrotechniky na ČVUT. Už během studií psal pro časopisy Excalibur, Score, Level, VTM a Ikarie a psal scénáře k TV pořad Game Page, který také moderoval. Designoval a produkoval počítačové hry Brány Skeldalu, Brány Skeldalu: Pátý učedník a Brány Skeldalu: 7 mágů, dále Dreamkiller, Fish Odyssey, Mutant a nyní pracuje na projektu pro virtuální realitu, kde se každý může stát hercem: Theatre VR. Kromě toho na pokračování vydává čtřdílný román Brány Skeldalu a věnuje se i psaní další nefantastické literatury.

Jeanne Ray

Jeanne Ray žije v Nashvillu v americkém státě Tennessee. Přes 40 let pracovala jako zdravotní sestra. V roce 200, v jednašedesáti letech, vydala román Julie a Romeo a ze spisovatelského koníčka se rázem stala profesionální kariéra. Nevšedním humorem s jakým příběh vypráví, si získala oblibu čtenářůa filmová práva k této prvotině zakoupila Barbara Streisandová.

Jean-Christophe Rufin

Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.

Jaroslava Reitmannová

Jaroslava Reitmannová, příp. Reitmannová-Scheinpflugová, roz. Cibulková , redaktorka, autorka knih pro děti a mládež; v Čáslavi prožila dětství, později se sem vrátila. Absolventka učitelského ústavu v Praze. Krátce učitelka československého náboženství na obecné škole v Praze. Po provdání se v roce 1930 vrátila do Čáslavi. Po roce 1945 pracovala jako redaktorka Kulturní politiky. V letech 1952-1958 byla redaktorkou Státního nakladatelství dětské literatury. Autorka rozhlasové hry, překladatelka literatury faktu a řady biografické literatury z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V psychologickém románu Ponorná řeka ztvárnila skutečné postavy čáslavské společnosti. Jejím druhým manželem byl právník Karel Scheinpflug, švagr Karla Čapka.

Jaroslav Rybka

Jaroslav Rybka byl český lékař – internista a diabetolog, spoluautor československého Diabetologického programu. Jaroslav Rybka se narodil ve slovenských Bojnicích, v rodině českého úředníka. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Zlína, kde později navštěvoval gymnázium a strávil většinu svého života. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, studium ukončil v roce 1957. Na doporučení akademika Josefa Charváta se stal aspirantem profesora Jiřího Syllaby. V letech 1961 a 1966 získal atestace z oboru vnitřního lékařství, v roce 1970 se stal přednostou interního oddělení ve Zlíně, kde v této funkci působil až do konce roku 2001. Mezitím bylo pracoviště ustaveno školicím pracovištěm ILF Spolupracujícím centrem pro studium diabetu. V roce 1979 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a v roce 1992 profesorem v tomto oboru. Je hlavním autorem československého Diabetologického programu. Je autorem řady 14 monografií, stovek přednášek a odborných statí o diabetu. Byl členem Americké diabetologické asociace , Evropské asociace pro studium diabetu , Mezinárodní diabetologické federace a řady dalších organizací. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Jaromír Říha

Narozen 23.7.1961 v Hodoníně. Inženýr vodohospodářských staveb a vodního hospodářství.

Jana Rohová

Pedagožka, spoluautorka pracovního sešitu vyučujícího čtení hláskovou metodou.

Jan Rys

Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač , byl český fašistický politik a novinář, funkcionář mládežnického hnutí Vlajka. Josef Rozsévač studoval na lékařské fakultě, ale studia ani po osmi letech nedokončil. Ve Vlajce působil od roku 1936 a z konspirativních důvodů začal používat pseudonym Jan Rys. Po Mnichovském diktátu byla činnost organizace Vlajka 11. listopadu 1938 zastavena a působila ilegálně pod novým jménem „Maffie nového Československa – Vlajka“ , a Rys-Rozsévač byl uvězněn. Před začátkem okupace v březnu 1939 ho české úřady propustily. V době druhé světové války se Rys-Rozsévač stal vůdcem obnovené Vlajky, podporovatelem nacistů a jejich protižidovské politiky. V letech 1939 - 1940 uspořádala Vlajka masová shromáždění proti představitelům první republiky Masarykovi a Benešovi. Zároveň měl ale dlouhodobé osobní spory s jinými českými kolaboranty, zejména s Emanuelem Moravcem, kterému rád připomínal jeho někdejší spojenectví s prezidentem Benešem. Tento osobní spor byl nejspíš příčinou i toho, že nacisté Ryse-Rozsévače v roce 1942 zatkli a ten skončil v koncentračním táboře Dachau. Po válce se Jan Rys-Rozsévač vrátil do Čech, byl však opět souzen a v červnu 1946 v Praze na Pankráci popraven, spolu s dalšími dvěma vlajkaři: svým zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou a velitelem paramilitantních Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem.

Jan Rous

Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.

Jan Rejžek

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Jacques Rupnik

Jacques Rupnik je francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou. Narodil se francouzské matce a slovinskému otci v Praze, kde žil až do svých 15 let. Vystudoval historii a politologii na Sorboně v Paříži a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1974–1975 výzkumný pracovník Ruského výzkumného centra na Harvardově univerzitě a v letech 1977–1982 pracoval jako odborník na východní Evropu pro BBC World Service. Po roce 1977 začal také spolupracovat s Pavlem Tigridem a časopisem Svědectví. Od roku 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. V době 1995–1996 zastával funkci výkonného ředitele Mezinárodní komise pro Balkán při Carnegie Endowment for International Peace. V letech 1999–2000 byl členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo. V současnosti je profesorem na College of Europe v Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříži. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

František Remta

Narozen 31.3.1914. Dr. ing., DrSc., profesor na katedře ekonomiky dopravy a spojů Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.

Eva Rychlíková

Doc. MUDr. Eva Rychlíková, CSc. je vůdčí a průkopnickou osobností oboru manuální mediciny u nás i v mezinárodním měřítku. Na začátku své praxe se věnovala nejdříve internímu lékařství, z kterého má atestaci I. a II. stupně. V kombinaci s interním lékařstvím se začala věnovat manuální medicině jak klinicky, tak i vědecky a výzkumně, a dosáhla významných vědeckých prioritních úspěchů ve výzkumu vertebroviscerálních a viscerovertebrálních vztahů. Tím se rozumí vztahů mezi orgány a páteří z pohledu klinických projevů, diagnostiky a možnosti jejich léčení. Habitovala se v oboru rehabilitačního lékařství. Napsala celou řadu odborných článků uveřejňovaných v odborných lékařských časopisech, zúčastnila se mnoha, především zahraničních, lékařských kongresů. Vydala 5 samostatných knižních publikací. Je spoluzakladatelkou oboru manuální medicíny u nás. Celou svou prací, jak klinickou, vědeckou, tak i pedagogickou se zasloužila o rozvoj manuální mediciny a jejího uznání jako vyvíjejícího se klinického oboru. Od r. 1966 přednáší manuální medicinu v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. V ČR vychovala mnoho lékařů nejrůznějších oborů v manuální medicíně. Od r. 1967 pedagogicky působila působila v mnoha zemích Evropy, kde přednášela manuální medicinu v nejrůznějších kursech. Od roku 1990 pracuje ve své soukromé odborné ordinaci rehabilitačního a vnitřního lékařství a manuální mediciny.

Eva Rheinwaldová

PhDr. Eva Rheinwaldová je klinická psycholožka, která vystudovala v Kalifornii, USA a působila na psychiatrických klinikách v Los Angeles, San Diegu a v Las Vegas. Dále měla svou privátní praxi, Center for Hypnoanalysis, přednášela, učila, psala a byla hostem v řadě televizních a rozhlasových pořadů. V těchto činnostech pokračuje i po svém návratu do Prahy.

Enzo Russo

Původem ze Sicilie, nyní žije v Monze a věnuje se literatuře a novinařině. Debutoval detektivními příběhy pro děti a posléze přešel k tvorbě úspěšných společenských románů s detektivní zápletkou.

Emlyn Rees

Britský spisovatel.

Daniela Řezníčková

Editorka, autorka úprav textů knih pro děti, překladatelka.

Clémence Roux de Luze

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Christiane Rochefort

Francouzská spisovatelka.

Charlotte Roche

Charlotte Elisabeth Grace Roche je německá moderátorka, producentka, zpěvačka, herečka a spisovatelka britského původu. Narodila se ve Velké Británii, vyrůstala v Německu, kde je dnes velmi známou mediální osobností. Čeští diváci si ji mohou pamatovat jako moderátorku hudebního pořadu o alternativní scéně „Fast Forward“, který běžel od roku 1998 na Viva 2, resp. mezi lety 2002 až 2004 na kanálu Viva. Za své výkony v tomto pořadu obdržela v roce 2002 Bavorskou televizní cenu, dva roky nato pak Cenu Adolfa Grimmeho. Krátce působila u televizí Pro7 a Arte. V roce 2005 účinkovala na turné se známými německými baviči s veřejným čtením textu disertace jistého Michaela Alšibaje Theimurase na téma Zranění penisu při masturbaci s vysavači. V roce 2006 ztvárnila svou první hlavní roli v německé celovečerní komedii Eden. V roce 2007 moderovala zahájení Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně. Charlotte Roche žije v Kolíně nad Rýnem, je vdaná a má malou dcerku.

Bogomil Rajnov

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Antonín Robek

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Anne Rice

Anne Riceová, nepřechýleně Anne Rice je americká spisovatelka hororové, fantasy, erotické literatury. Později konvertovala a začala psát knihy s křesťanskou tematikou. Má širokou základnu fanoušků a její knihy patří v USA mezi nejprodávanější. Svými knihami ovlivnila gotické hnutí. Publikovala také několik knih s tematikou sadismu a masochismu. Narodila se jako druhá dcera katolické irsko-americké rodině. Její rodné jméno bylo Howard Allen O'Brienová. Od prvního dne ve škole si jej změnila na Anne. Její sestra Alice Borchardtová je také horor/fantasy spisovatelka. Anne byla 41 let vdaná za básníka Stana Rice až do jeho smrti v roce 2002. Jejich syn Christopher Rice je romanopisec, dcera Michelle se narodila 21. září 1966 a zemřela na leukémii 5. srpna 1972. Upíří kroniky: Nové příběhy o upírech: Další příběhy o upírech nejsou pokračováním, ale odehrávají se ve stejném fiktivním světě Trilogie čarodějnic rodiny Mayfair – ISBN 80-7185-037-3 Kroniky Vlčího daru: Samostatné romány: Romány o Ježíši Kristu: Krátké fantasy romány: Pod pseudonymem Anne Rampling: Sleeping Beauty Series - erotická literatura, dříve pod pseudonymem A. N. Roquelaure:

Anna Rusticano

Adolf Růžička

Adolf Růžička byl český praktický lékař, fotoamatér, člen samosprávy města a předseda Literárního kruhu v Rožmitále pod Třemšínem. Adolf Růžička se narodil 19. června 1851 ve Stráži nad Nežárkou v okrese Jindřichův Hradec. Byl ženatý, jeho choť pocházela také ze Stráže nad Nežárkou. Není jasné kdy a jak přišel do Rožmitálu pod Třemšínem. Začal zde pracovat jako panský lékař na arcibiskupském statku, později působil jako železniční lékař a poté jako státní obvodní lékař. Nemocné léčil bez rozdílu na jejich společenské postavení a bedlivě sledoval lékařský pokrok i pokrok jiných vědních oborů. Záhy se zapojil do veřejného života. Působil v samosprávě města, jehož byl i po jedno volební období starostou a byl též předsedou místní školní rady. Založil spolu s Františkem Stupkou ze Starého Rožmitálu spolek Literární kruh, jenž si vzal za cíl seznamovat své členy s dobrou českou literaturou jak časopiseckou, tak knižní. Spolek odebíral zejména beletristické časopisy jako byla Zlatá Praha, Světozor, Osvěta, ale i naučné – Vesmír, Říše vědy. Literární kruh pořádal přednášky i koncerty. V rámci spolku působil i pěvecký kroužek a „tamburášský“ sbor, pro který spolek opatřil nástroje a řadu hudebnin. Byly pořádány i výlety, ale veškerá činnost spolku ustala vypuknutím první světové války a po ní už nebyla obnovena. Dalším Růžičkovým přínosem bylo zasazení pamětní desky na budovu tehdejší obecné školy v roce 1888 ke stému výročí příchodu Jakuba Jana Ryby do Rožmitálu a úprava Rybova hrobu s postavením pomníku na hřbitově ve Starém Rožmitále. Růžička byl ve styku i s významnými osobnostmi, byl např. přítelem Františka Augustina Slavíka manžela vnučky Jakuba Jana Ryby Gabriely Rybové. Slavík právě na popud Adolfa Růžičky vydal roku 1888 cenný spis o životě a působení Jakuba Jana Ryby a v roce 1890 také spis Rožmitál a jeho okolí, ke kterému Růžička přidal některé příspěvk...

Adolf Rulíšek

Narozen 3. 8. 1920 Ruda , zemřel 26. 11. 1989 Šumperk. Skladatel, harmonikář.

Yvonne Reidelbach

Německá módní designérka, spoluautorka knihy o šítí.

Weather Report

Weather Report byla vlivná americká jazzová fusion skupina, kterou v roce 1970 založili klávesista Joe Zawinul, saxofonista Wayne Shorter a basista Miroslav Vitouš. Hudba skupiny se vyznačovala komplexní směsí jazzových, rockových a world music prvků. Během své kariéry byla skupina Weather Report známá svým inovativním a sofistikovaným zvukem, který posouval hranice jazzu a ovlivnil mnoho budoucích hudebníků.

Vladimír Reis

19. január 1919, Brodzany – † 1. september 2007; bol slovenský básnik a prekladateľ. Narodil sa v remeselníckej rodine a vzdelanie získaval vo Veľkých Bieliciach, Prievidzi, v rokoch 1937 - 1939 študoval odbor slovenčina - francúzština na filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe, v rokoch 1939 - 1941 pokračoval v tomto štúdiu v Bratislave. Od roku 1941 pracoval ako stredoškolský profesor v Bratislave, v roku 1945 sa stal redaktorom denníka Pravda, v rokoch 1945 - 1952 pracoval na Ministerstve zahraničných vecí v Prahe a zároveň bol v rokoch 1945 - 1949 tiež atašé na československom veľvyslanectve v Paríži. V rokoch 1952 - 1959 bol redaktorom v časopise Život, v rokoch 1960 - 1973 zástupcom šéfredaktora vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ a v rokoch 1973 - 1987 bol šéfredaktorom časopisu Slovenské pohľady. V posledných rokoch žil v Bratislave. Svoje prvé diela uverejňoval od roku 1935 v časopisoch Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a iné; knižne debutoval v roku 1939 zbierkou Vidím všetky dni a noci. Jeho tvorba bola výrazné ovplyvnená českou básnickou avantgardou a francúzskym surrealizmom. Prevládajú v nej motívy erotiky, detstva, smrti, sna, exotiky a kozmu, nostalgie a lásky. Neskôr sa jeho tvorba prispôsobila politickým pomerom v spoločnosti a skĺzla do schematizmu. Okrem básnickej tvorby sa venoval tiež literárnokritickej a publicistickej činnosti, no taktiež prekladal najmä z francúzskej literatúry . Je autorom 19 zbierok pôvodnej poézie, 17 kníh prekladov poézie najmä z francúzštiny a ruštiny, ale aj zo španielčiny a gréčtiny a 4 kníh poézie pre deti a mládež. Spolupracoval tiež s rozhlasom, televíziou, divadlom i filmom. Jeho báseň Oheň zo zbierky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudobný skladateľ Ján Cikker ako scenár k skladbe Cantus filiorum....

Vavřinec Řehoř

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Struan Reid

Spisovatelka a archeoložka.

Stanislav Rakús

Narozen 20.1.1940 v Šúrovcích u Trnavy. Slovenský literární vědec.

Richard Russo

Richard Russo je americký spisovatel, romanopisec, scenárista a pedagog. Russo se narodil v Johnstownu v New Yorku a vyrůstal v blízkém Gloversville. Získal bakalářský diplom, rovněž se později stal magistrem výtvarného umění a doktorem filosofie na Univerzitě v Arizoně, kterou navštěvoval od roku 1967 do roku 1979. Tématem jeho disertační práce bylo dílo amerického spisovatele, historika a editora Charlese Brockdena Browna. V době vydání jeho prvního románu Mohawk v roce 1986 vyučoval na fakultě anglického jazyka na Southern Illinois University Carbondale. Mnoho z jeho děl je částečně autobiografických, zaměřujících se na jeho život, kdy vyrůstal v severním New Yorku až do doby, než začal učit literaturu na Colby College . Jeho román z roku 2001 nazvaný Zánik Empire Falls vyhrál v následujícím roce Pulitzerovu cenu za fikci. Napsal pak sedm jiných románů, soubor krátkých povídek a memoár . Jeho krátký příběh „Horseman“ byl publikován mezi The Best American Short Stories 2007, kde edičně působil Stephen King a Heidi Pitlor. Russo také napsal film Twilight z roku 1998, režírovaný Robertem Bentonem. Benton adaptoval Russovu knihu Nobody's Fool do stejnojmenného filmu v roce 1994 a obsadil do hlavní role Paula Newmana. Russo také napsal scénář k televiznímu filmu Empire Falls od HBO, scénář k filmu Harvest a scénář k snímku Univerzální uklízečka , v hlavní roli s Rowanem Atkinsonem. Russo žije se svojí ženou v Maine v Portlandu a zimy tráví v Bostonu. Mají dvě dcery, Kate a Emily.

Raymond Radiguet

Raymond Radiguet byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském městě Saint-Maur-des-Fossés nedaleko Paříže. Studoval na Lycée Charlemagne, odkud ale v patnácti letech odešel, aby se mohl živit jako novinář a věnoval se též literatuře. Vydal dva romány: Ďábel v těle a Ples u hraběte d´Orgel . Především Ďábel v těle, příběh vdané ženy, která má poměr s šestnáctiletým chlapcem, zatímco její manžel bojuje na frontě první světové války, vzbudil velký ohlas. Za tři měsíce od vydání se prodalo 100 000 výtisků. Román byl patrně částečně autobiografický. Druhý román vyšel až posmrtně. Napsal též dvě divadelní hry a čtyři básnické sbírky . Jeho patronem v literárních kruzích, nakladatelem a blízký přítelem byl Jean Cocteau, s nímž se seznámil roku 1918. Radiguet zemřel na břišní tyfus jako dvacetiletý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Raymond Radiguet na anglické Wikipedii.

Radomír Růžička

MUDr. Radomír Růžička, CSc. Přední český odborník v oblasti tradiční čínské medicíny. U nás ji prosazoval již od konce 50. let , a výrazně se tak zasloužil o její etablování v československé klinické i experimentální medicíně. Je autorem řady knih s touto tematikou: Akupunktura v teorii a praxi, Tradiční čínská medicína v denním životě, Čchi kung, Mikrosystémy akupunktury, Su-jok, Učení o pěti prvcích, dále vyšel soubor barevných nástěnných map Topografie akupunkturních bodů, mapa Aurikuloterapie, Sujok.

Rabea Rauer

Německá módní designérka, autorka knihy o šítí.

Pravoslav Rada

Pravoslav Rada byl český sochař, keramik a pedagog. Během druhé světové války, v letech 1939 až 1943 na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. Pak mezi roky 1943 a 1949 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze , kde ho odborně vedli Jan Lauda, Bedřich Stefan a Otto Eckert. V té době vycestoval díky stipendiu dánské vlády na uměleckoprůmyslovou školu v Kodani a pracoval pod vedením keramičky Nathalie Krabsové. Posléze ještě v letech 1958 a 1960 dělal u profesora Eckerta na VŠUP aspiranturu . V letech 1968 a 1969 pobýval ve Spojených státech amerických, kde vyučoval na Southern Connecticut State College v New Havenu. Pro svá díla využívá především majoliku pokrytou barevnými glazurami, někdy i s využitím tištěných dekorů. Typickým prvkem jeho tvorby jsou dekorativní plastiky a figurální skupiny s filozofickým či humorným obsahem. Zabývá se keramickým designem, technickým experimentům a monumentálním skulpturám určeným do exteriéru. Při tom spolupracuje se svou manželkou Jindřiškou. Organizoval prezentace keramických děl a sepsal i několik publikací. Patřil mezi zakladatele skupiny užitého umění Bilance i ke spoluzakladatelům keramických setkání v Bechyni .

Petra Růčková

Narozena 18.6. 1971 v Ostravě. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z firemního finančnictví a pojišťovnictví.

Pavel Reiman

Pavel Reiman, německy také Paul Reimann , byl česko-německý germanista, novinář, literární historik, spisovatel a komunistický politik. Jeho synem je historik Michal Reiman. Paul Reimann byl židovského původu, jeho matka se jmenovala Ernestina, rozená Rischawá, otec Josef Reimann byl spoluvlastníkem cementárny v Brně a zemřel po operaci v roce 1910 ve Vídni. Pavel v roce 1920 absolvoval brněnské první státní gymnázium a poté v letech 1921 až 1923 studoval germanistiku a filosofii na Lipské univerzitě. Reimann byl už od roku 1921 členem německé komunistické strany a Komunistické studentské frakce , jako zástupce Lipska patřil v těchto letech k říšskému vedení strany. V roce 1923 se vrátil ke své matce do Prahy, protože mu bylo řečeno, že umírá. Po Ernestině smrti se o něj starala jeho bezdětná teta Julia Krause. Reiman původně plánoval pokračovat ve studiu na univerzitě v Praze, nicméně zůstal politicky aktivním a svá studia přerušil. V Praze vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1924 až 1926 působil jako redaktor Československé komunistické korespondence, následně byl šéfredaktorem stranického časopisu Vorwärts v Liberci a členem tamního okresního vedení strany. V roce 1928 se jako hlavní německý představitel levé frakce KSČ zúčastnil VI. světového kongresu Kominterny, roku 1929 byl zvolen kandidátem politbyra a byl delegován do Moskvy jako zástupce československých komunistů. Zde byl až do roku 1931 kandidátem výkonného výboru Kominterny a současně členem redakční rady Komunistické internacionály. Téhož roku vyšly jeho oficiální Dějiny Komunistické strany Československa. Kvůli obvinění z „pravicově oportunistického chování“ vůči politice KPD byl Reiman v roce 1931 z výkonného výboru Kominterny odvolán. V důsledku toho byl poté do roku 1932 šéfredaktorem teoretického orgánu KSČ Komunistická revue a vedoucím Agitpropu, propagačního oddělení ÚV KSČ. Ovšem v tomto roce byl kvů...

Paul Rosenhayn

Paul Rosenhayn byl německý novinář, scenárista a spisovatel – autor detektivních románů klasické anglické školy i krimi nového typu s příměsí fantastična. Svými sci-fi romány a krimi povídkami předběhl dobu, ale jeho předčasná smrt jej uvrhla do zapomnění. Výraznější postavou v jeho kriminálních příbězích je detektiv Joe Jenkins: Elf Abenteuer des Joe Jenkins , Die weiße Orchidee .

Patrick Roth

Patrick Rothfuss žije ve svém rodném Wisconsinu, kde vyučuje na univerzitě. Sám byl věčným studentem, který si nevěděl rady s tím, jakým směrem se má vydat. Řadu let studoval chemické inženýrství, klinickou psychologii, filosofii, středověkou historii, orientální drama, antropologii, sociologii... po devíti letech strávených na vysokých školách byl profesory donucen studium ukončit a absolvovat v oboru anglického jazyka. Mezitím zjistil, že umí psát. Psal poezii, satirické sloupky pro noviny, humorné scénáře do rádia. Dva měsíce před tím, než absolvoval, dokončil projekt, na němž strávil dlouhých sedm let tvrdé práce, rozsáhlý příběh o životě muže jménem Kvothe. Vrátil se na univerzitu, kde se naučil tolik milovat studium, aby na ní sám vyučoval, a dlouho čelil dopisům odmítajícím Kvothův příběh. Přesto se Jméno větru stalo jedním z nejlépe přijatých fantasy románů současnosti. Jde o první svazek Kroniky Královraha, další budou následovat pod předběžnými názvy Strach moudrého muže a Dveře z kamene.

Patricia Reilly

Patricia Reilly Giff se narodila roku 1935 v Brooklynu v New Yorku. Je autorkou knih a učitelka. Poté, co strávila dvacet let jako učitelka na plný úvazek,začala psát. Specializující se na dětskou literatury. Nyní sídlí v Weston, Connecticut, spolu se svým manželem Jamesem a jejich třemi dětmi. "Chci vidět děti, stočené do klubíčka s knihami, zjištění povědomí o sebe jak oni objeví myšlenky jiných lidí. Chci, aby se spojení, které knihy jsou příběhy lidí, že psaní je mluvení na papíře, a chci jim psát jejich vlastní příběhy. Ráda bych své knihy stanovila, jako spojení pro ně. "

Ota Rambousek

Ota Rambousek byl americký spisovatel českého původu, účastník odboje proti komunistické diktatuře, zakladatel Klubu 231. Ve svých 22 letech se zúčastnil boje o rozhlas při Pražském povstání. Po roce 1948 odešel do exilu, kde přistoupil na spolupráci se zahraničním protikomunistickým odbojem. Jako agent chodec se čtrnáctkrát vrátil do Československa se zpravodajskými úkoly. Při jedné akci v říjnu 1949 byl však zrazen a zatčen Státní bezpečnosti. Při soudním procesu dostal doživotí, i když mu hrozil trest smrti. Propuštěn byl v roce 1964, ale po srpnové okupaci odešel podruhé do emigrace. Ve Škvoreckého vydavatelství 68 Publishers vydal knihu svých vzpomínek nazvanou Krochnu s sebou. Později se se Škvoreckým dostal do sporu, když Škvorecký odmítl vydat jeho knihu o bratrech Mašínech – údajně kvůli tomu, že Václav Havel byl proti tomu. Kniha vyšla později, v roce 1990, v Praze v Nezávislém tiskovém středisku pod názvem Jenom ne strach. V roce 1999 vyšly jeho memoáry Paměti lichoběžníka. Rambouskův vnuk Lukáš Rambousek zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku. Pracoval v jedné z věží newyorského World Trade Center. V roce 1999 prezident Václav Havel udělil Otakaru Rambouskovi Medaili Za zásluhy a v roce 2008 ho ministryně obrany Vlasta Parkanová ocenila Záslužným křížem ministra obrany ČR. Zemřel 3. června 2010.

Oldřich Rajsigl

Rajsigl Oldřich, se narodil v Liberci, prožil dětství v Mikulově na Moravě, aktivně žije a tvoří na severní Moravě, v Havířově. Kromě nedokončené SŠ elektrotechnické, a v pozdějších letech dokončené Konzervatoře, pracoval i v takových profesích jako např.:...horník, řidič všeho možného, pracovník BA, bankovní kurýr, podnikatel, dealer, nakladatel, aj. Kromě toho také působil jako:..trenér atletiky, amatérský herec, zpěvák, skladatel, textař, folkový zpěvák, komparsista ve 13 filmech, měl také vlastní divadelní soubor, než mu ho bývalý režim v roce 1985 zakázal. K esoterice ho v prvé řadě přivedla hvězdná konstelace, ale později hlavně setkání s paní kartářkou, která měla neuvěřitelné schopnosti předvídat budoucnost, a měla za totalitního režimu kartářské řemeslo povoleno jako živnost. Tato skvělá kartářka byla i jeho první učitelkou, která ho naučila nazírat na karty i z jiných hledisek, než jen z výdělečných. V pozdějších letech dal autor jiný, upravený, svůj náhled na řeč karet, jinou kartářskou metodu, techniku, věštění z 38 karet. Je to světová novinka. Celkově napsal na téma věštění z karet 6 knih. V bibliografii autora figurují i jiné světové knižní novinky jako:..První číselný snář na světě, nebo Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě. Posledně jmenovaná kniha má 4 certifikáty za světový rekord, 4 certifikáty za český rekord, a jeden certifikát za návrh na kuriozitu roku 2007. Kniha je pro svoji objemnost a výrobní náklady téměř nevyrobitelná a je k vidění v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Rovněž i dvě knihy na téma práce se siderickým kyvadlem se staly předmětem zájmu čtenářů. Autor napsal celkem 12 knih, se zaměřením na esoterické téma, některé dokonce laděné i jako učebnice v daném oboru. Poslední knihou z roku 2010, "Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012" zakončil autor svou literární činnost, a rovněž se přestal zajímat o esoterickou tématiku jak v teorii, tak v praxi. Jeho knihy se stávají často předmětem různých...