Výpis všech autorů

Daniela Reichstädterová

Dana Roučková

Narozena 1975. Mgr., právnička, zaměřuje se na pracovní právo, též se zabývá legislativou.

Dan Roberts

Kanadský spisovatel, dramatik a herec.

Barbora Robošová

Autorka dívčích románů.

Ava Reed

Sabrina Scherer je německá spisovatelka a blogerka, která začala psát své blogy v roce 2012. Od roku 2014 používá pseudonym Ava Reed, pod kterým vydává i své knihy. Po maturitě studovala dějiny a katolickou teologii. Po dokončení školy se začala plně věnovat psaní, fotografii, malování a samozřejmě čtení. Pod pseudonymem vede i svůj YouTube kanál. První knihu vydala v roce 2015. Z Frankfurtu nad Mohanem se přestěhovala na venkov do Hessenska, kde žije se svým snoubencem, který ji spolu s přáteli podporuje v její práci. Ve svém blogu se věnuje světu knih, sdílí s příznivci svou vášeň pro literaturu. Vydala už více než deset knih, většinou romantických. Na čtenáře se snaží přenášet svou lásku ke slovům a svými romány je pozitivně naladit. Knihy ji provází odjakživa a neopouští dům, aniž by s sebou měla něco ke čtení. Když právě divoce nebuší do kláves, tráví čas se svou rodinou a zvířaty.

Antonín Rezek

Antonín Rezek byl český historik, který se specializoval především na dějiny raného novověku a dějiny náboženských hnutí. V letech 1900–1903 působil též jako ministr rakouské vlády pro české záležitosti, v letech 1905–1906 jako poslanec Sněmu království Českého. Antonín Rezek se narodil 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci. Byl třetím dítětem vyučeného hodináře a uznávané kapacity ve svém oboru Martina Rezka a Kateřiny rozené Vacíkové. Roku 1859 nastoupil malý Antonín do místní školy a roku 1863 na gymnázium, kde byla jako vyučovací jazyk vedle němčiny povolena nedlouho předtím i čeština. Na gymnáziu studoval s půlletým přerušením studia, když se nepohodl se svým profesorem, do roku 1872. Již za svých gymnaziálních studií navázal kontakty s jindřichohradeckými zámeckými archiváři a pomáhal jim v opisování listin černínského archivu. Roku 1872 složil úspěšně maturitní zkoušku. Na doporučení archiváře Františka Tischera se Antonín Rezek vydal studovat na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Jindřichohradecký archivář Tischer zasáhl podstatně do života Antonína Rezka ještě jednou, když mu zajistil možnost působit po boku historika a archiváře Josefa Emlera, kterému Rezek pomáhal s opisováním listin do Emlerových Regest. Tím byl Antonín Rezek zbaven finančních problémů a bylo mu umožněno nabýt zkušenosti při práci s uznávaným historikem. Na univerzitě se Rezek zapojil do činnosti studentského Historického klubu, v němž se zasazoval o založení studentského historického časopisu – ale bezvýsledně. V době Rezkových studií působili na univerzitě Otto Hirschfeld, Josef Emler, Antonín Gindely a Václav Vladivoj Tomek, s nímž Rezek později navázal velmi blízký vztah. V roce 1873 krátce působil jako redaktor Národních listů, a roku 1875 nastoupil do Musea království Českého na pozici asistenta – sice bez nároku na plat, ale s vyhlídkou, že mu bude časem za jeho důkladnou práci v muzejním arch...

Albert Roussel

Albert Roussel byl významný francouzský skladatel, jehož dílo přešlo z období pozdního romantismu do složitějších a vyvíjejících se stylů počátku 20. století. Zpočátku sloužil u francouzského námořnictva, což ovlivnilo jeho rané skladby s exotickou a námořní tematikou. Po odchodu z námořnictva se věnoval hudbě a studoval na pařížské Schole Cantorum u Vincenta d'Indyho.

Vanda Rozenbergová

Autorka vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, žije v Prievidzi, pracuje ako bibliografka v Hornonitrianskej knižnici v Prievidzi a maľuje obrazy na sklo. Je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka . Knižne debutovala zbierkou poviedok Vedľajšie účinky chovu drobných hlodavcov , po ktorej nasledoval román Moje more . S knihou poviedok Slobodu bažantom sa dostala medzi finalistov prestížnej ceny Anasoft Litera 2016. Novým románom je Muž z jamy a deti z lásky .

Václav Ryneš

Václav Ryneš narozen 15.1.1939, původní povolání chemik . Profesní činnost: předák,administrativní pracovník, politický pracovník ČSL, dělník, vedoucí skladu, vedoucí odboru,ředitel obchodního závodu. Člen křesťanského a demokratického seskupení v období totality,poslanec ONV, NVP, předseda Sdružení mladých poslanců, člen vedení Sdružení Organizace dětí a mládeže, funkcionář ČSL. Publicistická samizdatová a spisovatelská činnost a řada studií v období 1964 - 2016. Publikace: Všední dny naděje a beznaděje v letech 1967 -1971 ve sborníku Centra pro studium demokracie a kultury 2011,Civilizace na prahu 21. století 2012, České politické stranictví 2013, Česká koruna v husitském a pohusitském období 2013,Český národ a katolicismus v 18. a 19. století 2014,O národní stát (politik a básník Viktor Dyk 2014, Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát 2015, Zápas o národní a středoevropskou federaci v 19. století, Labyrint totality a úsvit naděje 2016.

Václav Richter

Narozen 26. 8. 1940 v Babicích nad Svitavou, zemřel 29. 1. 1999. Mgr., učitel, básník, prozaik, redaktor, sběratel žákovských i kantorských perliček a lidových pověstí.

Václav Richter

Václav Richter byl český historik a teoretik umění zaměřený na raně středověkou a barokní architekturu, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě na gymnáziu v Pelhřimově studoval v letech 1921–1925 dějiny umění a prehistorickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval jako volontér v Národním muzeu a jako odborný asistent u Vojtěcha Birnbauma . Roku 1928 se stal pracovníkem Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně. V letech 1938–1940 a 1945–1948 byl ředitelem, během války pracoval jako knihovník. Od roku 1946 vedl semináře dějin umění, 1948 jmenován profesorem na nově založené Univerzitě Palackého v Olomouci a v letech 1955–1970 profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně. Ve svém uměleckohistorickém výzkumu se věnoval především předrománské, románské a barokní architektuře Čech a Moravy. Je považován za zakladatele moderních kritických dějin architektury na Moravě. Jeho práce se dotýká například středověkého urbanismu . Důležitým tématem byly pro Richtera české a moravské rotundy. Nejstarší dějiny moravských sídel nově rozčlenil na fázi velkomoravských hradišť, fázi románských trhových tvrzí a fázi plánovitě zakládaných gotických měst. Významně se podílel na pokusech o lokalizaci prvního moravského biskupství, předvídal objevy některých kamenných svatyň z 9. století na Moravě. Z barokních architektů se zabýval dílem Jana Blažeje Santiniho, J. B. Fischera z Erlachu či Domenica Martinelliho. Nejvýznamnější prací Václava Richtera se dnes jeví rozsáhlá práce o raně středověké Olomouci z roku 1959. Jeho teoretické dílo spojuje dějiny umění s filozofií, pokouší se často o filozofickou interpretaci dějin umění. Jeho blízkým přítelem byl filozof Jan Patočka. Počátkem 60. let byl spoluautorem knihy V. Volavky O moderním umění. a roku 1966 knihy o architektu Bohuslavu ...

Tish Rabe

Teodor Rotrekl

Teodor Rotrekl byl český výtvarník a ilustrátor, věnující se především žánru sci-fi, ale i naučné literatuře pro děti. Theodor Rotrekl se narodil v Brně jako Teodor Rothröckel, ale v roce 1950 si nechal jméno počeštit. Už jako chlapec se zajímal o vědu, techniku a fantastiku. Studoval na gymnáziu a Škole uměleckých řemesel v Brně, v roce 1942 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou vlivem válečných událostí dokončil až v roce 1949. Nejprve začal v roce 1950 pracovat pro SNDK, kde ilustroval například knihu komunistických pohádek Pavla Kohouta O černém a bílém. V roce 1954 nastoupil do Mladé fronty. Ilustroval řadu vědeckofantastických románů od Stanislava Lema, Františka Běhounka a dalších autorů, pracoval i pro další nakladatelství a časopisy. V roce 1959 se zapojil do umělecké skupiny Radar, která se snažila vytvářet moderní umění proti tehdy upřednostňovanému socialistickému realismu. V roce 1970 byla skupina rozpuštěna. V 70. letech měl kvůli odmítnutí invaze sovětských vojsk zakázáno vystavovat své práce v pražských galériích. Po roce 1980 mohl znovu publikovat a věnoval se prakticky výhradně sci-fi až do své smrti. V roce 1991 žil se svou manželkou Tamarou v Horním Bezděkově. Vystavoval své práce v Divadle Semafor , Galerii Čs. spisovatelů , v Německu , Galerii bratří Čapků , DK Šumperk , DK Jihlava . Poprvé ilustroval v časopise Československý voják v roce 1955, dále byl autorem nástěnných maleb pro poštu v Přelouči. Ilustroval 50 knih, desítky různých publikací i učebnic, stovky čísel časopisů vč. ttl.stránky SF časopisu Ikarie. Zemřel v Horním Bezděkově u Kladna v r. 2004. Jeho obrazy vlastní m.j. i Národní galerie.

Rudolf Rousek

Východočeský malíř, filosof a frontman experimentální královéhradecké skupiny PIANO.

Ray Rigby

Ray Rigby se narodil roku 1917 v Anglii. Byl spisovatelem, scénáristou a také autorem divadelních her. Získal řadu prestižních ocenění. Jako voják se účastnil bojů za druhé světové války a dvakrát se ocitl ve vězeňském internačním táboře. Zážitky a zkušenosti zde získané využil v knihách Pahorek a Pahorek z písku.

Pavol Rankov

Pavol Rankov je slovenský spisovatel. Studoval na Filozofické fakultě UK v Bratislavě, kde také pracuje na Katedře knihovnické a informační vědy. Je laureátem Ceny Evropské unie za literaturu. Debutoval sbírkou povídek S odstupom času , která navazuje na tradice světového i domácího fantastického realismu , časovou a prostorovou neukotveností, resp. využitím exotických prostředí, redukovaným syžetem, dramatickým dějem, prací s prvky tajemna, mystifikace, iracionality a důrazem na překvapující pointu. V roku 1995 se stal laureátem Ceny Ivana Kraska a v roku 1997 mu italské ministerstvo kultury udělilo mezinárodní literární cenu Premio Letterario Internazionale „Jean Monnet“. V literární soutěži Poviedka 2001 získal Cenu denníka SME. V létě 2001 vydal druhou sbírku povídek s názvem My a oni/Oni a my. Povídky Pavla Rankova byly uveřejněny v časopisech Dotyky, Infoknihy, Kalligram , Kankán, Knižná revue, Kultúrny život, Maternica, Nové slovo, Orol tatranský, Pulz, RAK – Revue aktuálnej kultúry, Romboid, Slovak Literary Review , Slovenské pohľady, SME, Studium a Tvorba T. Prózy uveřejnil také ve sbornících Den slovakiska novellen , Dúšok jedu, Pontes ’96 , Poviedka 2001 a Úpätím času. Na jaře roku 2003 mu v Bulharsku vyšel knižní výběr z povídek v překladu Nikolaje Fenerského. Věnuje sa i publikování odborných textů a vydal v roku 2002 knihu Masová komunikácia, masmédiá a informačná spoločnosť. Analytický a přitom čtenářský poutavý pohled na souvislosti mezi informacemi a vývojem společnosti poskytuje v roce 2006 vydaná kniha Informačná spoločnosť - perspektívy, paradoxy, problémy. V roku 2014 se stal laureátem ve Vratislavi udělené literární ceny „Angelus” za román Stalo sa prvého septembra (v polském překladu Zdarzyło s...

Pavel Řezníček

Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .

Pavel Rejchrt

Pavel Rejchrt je český básník, prozaik a malíř. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze , byl přijat za kandidáta Svazu čs. výtvarných umělců a v roce 1969 působil jako neordinovaný seniorátní vikář Českobratrské církve evangelické. V letech 1972–1991 se živil restaurováním nástěnné malby. Maluje obrazy, věnuje se kresbě a grafice, od roku 1970 píše poezii, lyrickou prózu apod., ale až do roku 1995 nikde nepublikuje – kromě drobných příspěvků do evangelických časopisů, později také např. do revui Souvislosti. V roce 1986 mu vychází v londýnských Rozmluvách esej „Umění jakožto konflikt teologický“. Žije v Praze a ve Velichovkách u Jaroměře. Většinu z dvaadvaceti knih, jež mu doposud vyšly v letech 1995–2017, si sám ilustroval. Od roku 1975 až do současnosti uspořádal desítky autorských recitací, po roce 1989 několikrát přednesl své básně v rozhlase, byly o něm natočeny dva televizní medailonky. Je uvedený v Antologii české poezie II . Soubor literárně kritických esejů o dosud vydaných knihách Pavla Rejchrta, doplněnou několika souhrnnými studiemi, napsal a roku 2017 v nakladatelství Stefanos vydal pod názvem Vírou k tvorbě, tvorbou k víře Vladimír Novotný.

Milan Rajský

Slovenský publicista. Reportáže, knihy o přírodě a lovectví.

Marie Rejfová

Narozena roku 1976 v Praze. Učitelka v mateřské školce, spisovatelka.

Magdaléna Rejková

Luise Rinser

Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...

Luboš Rafaj

Narozen 12.5.1964 v Pelhřimově. Básník, autor písňových textů, též práce o kuriozitách a rekordech, nakladatelský redaktor a editor.

Lin Rina

Už jako malá psala příběhy a její fantasie ji často unášela do jiných světů. Její repertoár je široký od romancí přes historické romány a sci-fi. Její osobní moto: Buď sama sebou a nestyď se to ukázat. Ráda taktéž ilustruje a píše krasopisem / handlettering. S manželem a dvěma dcerami žije na zasněném místě blízko u lesa.

Kateřina Rudčenková

Narozena 12. 4. 1976 v Praze. Básnířka, dramatička, textařka, prozaička, publicistka, fotografka a redaktorka.

Jules Roy

Jules Roy se narodil ve francouzské rodině v Alžírsku. V roce 1935 se stal letcem, když hitlerovské Německo přepadlo Francii, velel letecké průzkumné jednotce. Po porážce francouzské armády pokračoval v boji — mimo jiné ve Velké Británii jako příslušník francouzské bombardovací skupiny začleněné do RAF. Nějaký čas po válce sloužil ve štábu letectva, pak odešel jako dobrovolník do Indočíny. Své úvahy o smyslu vojenského povolání a odpovědnosti vojáka uložil v knize esejů Vojenské povolání , jejíž překlad vyšel v Našem vojsku. Jmenujme některá další díla: Za soubor povídek o letcích Šťastné údolí byl v roce 1947 vyznamenán Renaudotovou cenou. Svému příteli, letci a vynikajícímu francouzskému spisovateli, věnoval esej Vášeň Saint-Exupéryho . Letecká tematika má ve francouzské literatuře zvláštní místo a není určitě náhoda, že se jí věnovali takoví autoři jako Saint-Exupéry, Roy, Clostermann. Letci se považují za kavalíry, dědice rytířských ctností, za duchovní elitu nejen vojenskou, ale vůbec společenskou. Měli bychom se s touto literaturou lépe seznámit... Spojení letce a umělce u Roye vysvětluje filosofický podtext a vysoké mravní nároky, které prostupují i jeho publicistiku. Z ní před Bitvou u Dien Bien Pnu měla největší ohlas Alžírská válka , z hlediska čestného a pokrokového člověka, který ovšem nepatří mezi bojovnou francouzskou levi...

Jaroslav Řešátko

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jaroslav Radimský

Narozen 31.1.1889 v Třebíči, zemřel 2.5.1946 v Brně. JUDr., soudní úředník, básník, beletrista, překladatel z polštiny a němčiny.

Jana Rovenská

Básnířka, překladatelka z angličtiny a latiny, autorka reportáží.

James Redfield

James Redfield je americký spisovatel, lektor, scenárista a filmový producent. Proslavil se především svým prvním románem Celestinské proroctví. V roce 1993 sám publikoval svůj první román Celestinské proroctví, díky brzkému zájmu bylo dílo jednou z nejúspěšnějších knih vydaných svépomocí . Následně v roce 1994 publikovalo knihu vydavatelství Warner Books a podle „Publishing Trends“ byla knížka na prvním místě v kategorii mezinárodní bestseller a na druhém místě o rok předtím. Tři roky po vydání prvního dílu vydal druhý díl s názvem Desáté proroctví: Vize pokračuje. Narodil se a vyrůstal na venkově nedaleko Birminghamu v Alabamě. Vychován v metodistické církvi byl orientován na komunity a skupiny lidí a byl frustrovaný nedostatkem odpovědí na otázky ohledně přírody a spirituality či duchovna. Na škole studoval východní filozofie včetně taoismu a zenu. Po absolvování univerzity v Auburnu se 15 let věnoval práci s mladistvými. Během této doby ho velmi zaujal lidský potenciál, intuice a paranormální jevy, které by pomohly s jeho psychicky narušenými dorostenci. Po celou tuto dobu Redfield formuloval a přemýšlel o myšlenkách a idejích, které později publikoval v Celestinském proroctví. V roce 1989 opustil práci terapeuta a začal se věnovat psaní. Série Celestinské proroctví pokračovala v roce 1999 vydáním Tajemství Shambhaly: Hledání jedenáctého proroctví. V roce 2002 Redfield společně se spisovatelem Michaelem Murphym a Sylvií Timbersovou vytvořili knihu Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka. V roce 2006 měl premiéru film Celestinské proroctví. V neposlední řadě James Redfield vydal několik dalších průvodců, které však nebyly vydány v češtině. Zde je uveden seznam knih, které vyšly v češtině: Série Celestinské proroctví GUIDEBOOKS Film V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Redfield na anglické Wikipedii....

Ivona Řezanková

Narozena 1952. Politoložka.

Ivan Reis

Brazilský komiksový autor.

Ivan Rada

Historik, dlouholetý pracovník v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

Gennadi Rozhdestvensky

Gennadi Rozhdestvensky byl uznávaným ruským dirigentem, který se vyznačoval širokým repertoárem a zejména znalostmi ruské hudby. Narodil se 4. května 1931 v Moskvě a po celou druhou polovinu 20. století a v 21. století byl významnou osobností světa klasické hudby. Rožděstvenskij pocházel z hudební rodiny; jeho otec byl dirigent a matka zpěvačka. Studoval na moskevské konzervatoři, kde se zdokonaloval v dirigování a kompozici.

František Roubík

František Roubík byl český historik a archivář. Studoval v letech 1911–1919 historii a PVH na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a poté v letech 1919–1921 na Státní archivní škole. V době studií začal pracovat v archivu v Jindřichově Hradci , poté v Archivu hl. m. Prahy a do roku 1939 pracoval v archivu ministerstva vnitra. Vedle toho učil na Státní archivní škole, roku 1934 byl jmenován docentem na FF UK , na filosofické fakultě také učil do roku 1967 paleografii novověku. V letech 1952–1959 vedl oddělení historické geografie Historického ústavu ČSAV . Jeho práce má velmi široký záběr, důležitými tématy byly zejména historická geografie, či historická vlastivěda, zde zejména dějiny kartografie, dále to byly sociální dějiny, dějiny správy, novověká diplomatika a paleografie.

František Ladislav Rieger

František Ladislav svobodný pán Rieger byl český politik a spoluzakladatel Národní strany. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého, kterého později vystřídal na pozici předsedy staročeské strany. V 60. a 70. letech 19. století zastánce politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit státoprávních ústupků od vídeňské vlády. Od roku 1879 po obratu v české politice směrem k aktivní provládní politice poslanec vídeňské Říšské rady a předseda parlamentního Českého klubu, později člen Panské sněmovny. Od konce 80. let 19. století jeho vliv slábl společně s oslabením pozic staročeské strany v důsledku takzvaných punktací. Pocházel z rodiny mlynáře. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Kmotrem mu byl Josef Michal Kramář, vikář a děkan z Vysokého nad Jizerou. Vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Tam si také poranil ruku, což ho poznamenalo na celý život. Jeho prvním učitelem byl semilský kaplan Karel Hušek, který jej začal učit čtení, psaní a počtům. Mladý Rieger byl velmi inteligentní a bystrý. Roku 1824 byl zapsán na školu do Vysokého nad Jizerou. Díky znalostem ho v osmi letech učitel doporučil na školu do města. Byl tedy zapsán do Šumburku, kde ho vyučoval Jan Karásek, u kterého se naučil hrát na klavír, housle a kytaru. Na konci roku složil zkoušku, která jej opravňovala ke vstupu na gymnázium. Roku 1829 nastoupil na gymnázium v Jičíně. Po druhém ročníku se měl podle přání otce vrátit domů a učit se mlynářem, ale pro chlapcovo nadání byl otec přemluven, aby ponechal syna na studiích. Ve třetím ročníku bydlel u prefekta Kudrny, který mu přidělil byt přímo v ústavní kniho...

Dušan Rovenský

Dušan Rovenský . Novinář, zpravodaj ČTK v Londýně, diplomat a velvyslanec, historik, spisovatel, překladatel.

Charles-Ferdinand Ramuz

Charles-Ferdinand Ramuz byl švýcarský spisovatel a básník. Je považován za nejvýznamnějšího zástupce francouzsky psané švýcarské literatury.

Carmen Reid

Carmen Reidová se narodila ve Skotsku . To může vysvětlit její celoživotní fóbii z krav a trvalý zájem o města, obchodní domy, knihy, kino a noviny. Čtyři dospívající roky strávila v internátní dívčí škole v Edinburghu . Po škole šla studovat anglickou literaturu v Londýně, byla fantastická studentka. Poté pracovala jako novinářka pro různá periodika. Lásku k literatuře v sobě živila od dětství a taky už od svých osmi let psala. Vážně se psaním začala zabývat až v osmadvaceti letech, kdy nechala práce, neboť se rozhodla mít dítě. A tehdy taky začala psát svůj první román, který po čtyřech letech, kdy byla „nevyspalá a švorc“ , konečně vyšel. V současnosti žije s manželem a dvěma dětmi ve skotském Glasgow.

Bohumír Rosický

Narozen 18.4.1922 v Brně, zemřel 2002. RNDr., DrSc., parazitolog, publikace z oboru.

Auguste Rodin

Auguste Rodin, celým jménem François Auguste René Rodin , byl jedním z největších sochařů 19. století, ústředním představitelem směru Beaux-arts. Vycházel ze studia antiky, gotiky, renesance a orientálního umění. Za základ své umělecké činnosti pokládal přírodu, z níž vycházel a zůstal jí věrný až do smrti. Lidské tělo bylo pro něj nejvhodnějším prostředkem, kterým je možné vyjádřit každý duševní stav. Rodinem začíná éra moderního sochařství. Pocházel z konzervativní úřednické rodiny. Jeho otec Jean-Baptiste byl policejní úředník. Rodiče nebyli bohatí, ale svému synovi se snažili poskytnout nejlepší vzdělání. Jako desetiletý začal brát hodiny kreslení, které mu šlo lépe než ostatní předměty. Navzdory talentu nikdy nebyl přijat na pařížskou École des Beaux-Arts, která poskytovala nejlepší akademické umělecké vzdělání. Ve věku 13 let se stal žákem École Spéciale de Dessin et de Mathématiques. V následujícím roce přechází do École des Arts décoratifs – takzvané „petite école“, tedy malé škole. Na ní se na rozdíl od akademické École des Beaux-Arts učilo spíš umělecké řemeslo a užité umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. Rodinné poměry jej záhy přinutily, aby si sám vydělával na živobytí. Paříž byla v té době dynamicky se rozvíjejícím městem, velkolepé přestavby, opravy domů a výstavba nových bulvárů žádaly velké množství řemeslníků. Jedním z nich byl i dekoratér Auguste Rodin. Na „velké“ umění mu zůstával čas jen po celodenní náročné práci. Rok 1862 byl pro něj zlomový. Smutek ze smrti milované sestry jej přivedl do řádu „Pères du Très Saint-Sacrement“. Tam potkal otce Pietra Juliena Eymarda, který pochopil, že z Rodina sice může být mnich, ale štěstí mu to nepřinese. Povzbuzoval jej, aby pokračoval v umělecké tvorbě. O rok později se už mladý Rodin připravoval na svůj debut na pařížském Salonu. Jeho modelem se stal dělník Bibi. Bibi byl škaredý a měl zlomený nos. Rodina však zaujal výraz jeho tváře, a tak vzn...

Vladimír Rýpar

Vladimír Rýpar byl český novinář a redaktor. Byl redaktorem časopisu Pestrý týden, který byl v roce 1945 přeměněn v časopis Svět v obrazech. V roce 1955 se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a tuto funkci vykonával až do roku 1968. Úzce spolupracoval například s fotografem Karlem Hájkem. Redigoval obrazové publikace pro nakladatelství Orbis. V padesátých letech otiskl také své teoretické práce o novinářské fotografii. Sám rovněž fotografoval, pořídil například fotoreportáž o stavbě Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Otištěny byly i jeho fotografie ze zahraničních cest.

Vladimír Rocman

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Remeš

Vladimír Remeš je absolventem oboru filmová a televizní věda na FAMU a postgraduálního studia na FFUK se zaměřením na estetiku a uměleckou kritiku. Jeho prvotní zájem o film, literaturu a výtvarné umění se do značné míry soustředil na fotografii. Od roku 1952 pracoval střídavě v tisku a Čs. rozhlase jako redaktor, dramaturg a scénárista.

Vladimír Remek

Vladimír Remek je bývalý vojenský pilot a jediný československý kosmonaut ve vesmíru, Hrdina Československé socialistické republiky a Hrdina Sovětského svazu. Je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA, což bylo úspěchem československé kosmonautiky. Evropská kosmická agentura se k němu hlásí jako k „prvnímu evropskému kosmonautovi“. Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut. Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu, naposledy jako ředitel Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a v letech 2004 až 2013 poslancem Evropského parlamentu za KSČM. V letech 2014 až 2018 vykonával funkci velvyslance České republiky v Rusku. Otec Jozef Remek byl Slovák, vojenský pilot, později v hodnosti generálporučíka dlouholetý velitel letectva Československé lidové armády. Matka byla Češka. Vladimír Remek dětství prožil v Českých Budějovicích, kde vychodil základní devítiletou školu a kam se kvůli babičce často vracel. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde chodil na střední školu a dva roky také do Klubu mladých astronomů při hvězdárně na Kraví hoře. Vojenské povolání otce rodinu přivedlo do dalšího bydliště, Čáslavi, kde byla letecká základna. Na dvanáctiletce v Čáslavi začal studovat v roce 1963, a její studium zakončil maturitou v roce 1966. Má sestry Jitku a Danu. Je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. Hovoří plynule rusky a anglicky. Remek s vyznamenáním absolvoval čtyřleté studium na Vyšším leteckém uči...

Vladimír Reisel

Vladimír Reisel byl slovenský básník, překladatel a československý diplomat, představitel nadrealismu. Narodil se v řemeslnické rodině a vzdělání získal ve Veľkých Bielicích, Prievidzi, v letech 1937 - 1939 studoval obor slovenština - francouzština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1939 - 1941 pokračoval v tomto studiu v Bratislavě. Od roku 1941 pracoval jako středoškolský profesor v Bratislavě, v roce 1945 se stal redaktorem deníku Pravda, v letech 1945 - 1952 pracoval na československém Ministerstvu zahraničních věcí v Praze a zároveň byl v letech 1945 - 1949 také atašé na československém velvyslanectví v Paříži. V letech 1952 - 1959 byl redaktorem v časopise Život, v letech 1960 - 1973 zástupcem šéfredaktora ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1973 - 1987 byl šéfredaktorem časopisu Slovenské pohľady. Svá první díla uveřejňoval od roku 1935 v časopisech Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a jiných; knižně debutoval v roce 1939 sbírkou Vidím všetky dni a noci. Jeho nadrealistická tvorba byla výrazně ovlivněna českou básnickou avantgardou a francouzským surrealismem. Převládají v ní motivy erotiky, dětství, smrti, snů, exotiky a kosmu, nostalgie a lásky, později se jeho tvorba přizpůsobila politickým poměrům ve společnosti a sklouzla do schematismu. Kromě básnické tvorby se věnoval nejen literárněkritické a publicistické činnosti, ale také překládal zejména z francouzské literatury . Je autorem 19 sbírek původní poezie, 17 knih překladů poezie zejména z francouzštiny a ruštiny, ale i ze španělštiny a řečtiny, a 4 knih poezie pro děti a mládež. Spolupracoval také s rozhlasem, televizí, divadlem i filmem. Jeho báseň Oheň ze sbírky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudební skladatel Ján Cikker jako scénář ke skladbě Cantus filiorum. V tomto článku byl použit překlad...

Václav Ryska

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Ryneš

Narozen v lednu 1939 v Praze. Publicista specializující se na moderní historii katolicismu a křesťansko-demokratickou politiku.

Tessa Radley

Americká spisovatelka.

Stanislav Reiniš

Absolvent učitelského ústavu v Praze. Po studiích učil na několika místech v okolí Prahy, např. v Holubicích, Tursku, Řevnicích a posléze v Praze. Ve svých prozách zobrazoval vesměs přírodu Povltaví a brdských lesů. - Autor loveckých příhod Lovcův svět, Z lovů na Slovensku, Na lov a příběhů jednotlivých zvířat, např. osudů jezevčice v knize Poustevnice z Humenské, próz situovaných do minulého století, např. Poslední výstřely ad.

Scott Reintgen

Působil jako učitel angličtiny a tvůrčího psaní v různých městech Severní Karolíny. Léta zkušeností jej naučila, že inspirace se rovnoměrně nedostává všem. A proto se pokusil napsat román - Nyxia - pro ty, již prospávají v předních řadách, i ty, kteří jsou duchem nepřítomní v posledních lavicích jeho tříd.

Sally Rooney

Sally Rooneyová je irská spisovatelka a scenáristka. Je známá především jako autorka románů, píše i krátká prozaická díla, recenze, eseje. Kromě prózy uveřejňuje i poezii. Vystudovala angličtinu na Trinity College Dublin, začala zde studovat také politiku, ale studium nedokončila. V roce 2013 získala magisterský titul v oboru americká literatura. Během studií se věnovala debatním soutěžím, v roce 2013 zvítězila na Mistrovství Evropy univerzit v debatování. Než se stala spisovatelkou, pracovala v restauraci na administrativní pozici, krátce působila jako redaktorka v literárním časopisu The Stinging Fly. Označuje se za marxistku, žije v Dublinu. Svůj první román napsala ve svých 15 letech. Od 2014 začala psát systematicky. V roce 2015 vyšel její esej Even If You Beat Me o soutěží v debatování, díky němu navázala kontakt s agentkou Tracy Bohanovou z Wylie Agency. Debutový román Rozhovory s přáteli dokončila během magisterského studia americké literatury. Román vyšel v roce 2017 a v roce 2018 byl nominován na Mezinárodní cenu Dylana Thomase Swansea University. a na Folio Prize za rok 2018. Román se stal knihou roku Sunday Times, Observeru a Telegraphu, dostal se do užšího výběru na cenu Sunday Times EFG Short Story Award a získal cenu Sunday Times/PFD Young Writer of the Year Award. Podle románu vznikl v roce 2022 televizní seriál. V roce 2018 vyšel její druhý román Normální lidi , který byl nominován na prestižní Man Bookerovu cenu, v roce 2018 získal titul Irský román roku v rámci Irish Book Awards a stal se knihou roku 2018 nakladatelství Waterstones. V roce 2018 získal knižní cenu Costa Book Award a v roce 2019 cenu British Book Awards, v témže roce byl zařazen do nominace na Dylan Thomas Prize a Women's Prize for Fiction. Román byl v roce 2020 adaptován do podoby televizního seriálu. V roce 2...

Ruggero Raimondi

Ruggero Raimondi je italský operní pěvec, basbarytonista, který má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. Narodil se 3. října 1941 v italské Bologni a je známý svým hlubokým, zvučným hlasem a schopností interpretovat širokou škálu operních rolí. Raimondi debutoval v roce 1964 na festivalu ve Spoletu jako Colline v Pucciniho Bohémě. Rychle se prosadil a od té doby vystupoval v mnoha předních světových operních domech, včetně milánské La Scaly, Metropolitní opery v New Yorku a Královské opery v Londýně.

Rudolf Rokl

Rudolf Rokl byl český klavírista a skladatel, známý svým přínosem pro jazzovou a popovou scénu v Československu. Narodil se 15. července 1941 v Praze a od 60. let 20. století až do své smrti 6. června 2001 byl významnou osobností české hudební scény. Roklův hudební talent se projevoval již od mládí, formální vzdělání získal na pražské konzervatoři. Během své kariéry spolupracoval s mnoha významnými českými zpěváky a hudebníky, často vystupoval jako doprovodný hráč nebo aranžér.

Rob Reger

Americký autor komiksů.

Renee Roszel

Renee Roszelová píše pro nakladatelství Harlequin již od roku 1983. Do roku 2001 již měla na kontě více než třicet titulů. Renee patří se svými příběhy k vůbec nejoceňovanějším autorkám Harlequinu, mnohokrát se umístila na předních místech nejrůznějších literárních soutěží. Americký list USA Today dokonce jeden její příběh zařadil na seznam sta nejúspěšnějších amerických bestsellerů.

Pierre de Ronsard

Pierre de Ronsard byl francouzský básník. Pierre de Ronsard je považován za jednoho z největších francouzských básníků, svou generací byl nazýván princem básníků. Nejznámější básník renesanční skupiny Plejáda, potomek staré šlechtické rodiny. Částečná hluchota mu znemožnila vojenskou kariéru. Autor formálně dokonalé milostné poezie. Psal pro dvůr epigramy, ódy, hymny a elegie. Od mládí pracoval v královských službách, ale jeho slibná kariéra diplomata byla přerušena nevyléčitelnou částečnou ztrátou sluchu. Proto se rozhodl dále studovat a psát verše. Jeho tvorba byla velmi oblíbená, dokonce ho značně oceňoval i král Karel IX., který mu poskytl místnost ve svém paláci a propůjčil opatství. Vše se ovšem změnilo s nástupem Jindřicha III:, který mu již tolik nakloněný nebyl. Po ztrátě literárních přátel i obecenstva se unavený a nemocný Ronsard začal stranit společnosti a svůj čas věnoval přípravě soukromého vydání svých děl. Zemřel roku 1585 v převorství Saint-Cosme u Torsu. Dílo Lásky – Jedná se sbírku básní. Obsahuje 400 sonetů, ód poem, elegií, a rozprav o lásce. Dílo je věnováno Kasandře Salvialiové a Marii Dupinové a Heleně de Surgeres. Poslední část obsahující melancholické verše stárnoucího básníka, představuje vrchol jeho milostné poezie.

Pavel Renčín

Pavel Renčín je český spisovatel. Patří mezi nejvýznamnější představitele žánru městské fantasy, dále se pak autorsky věnuje hororu či thrilleru. Pokud nepíše, řídí marketingové oddělení velké mediální společnosti, nebo jezdí po lesích na trailovém kole. Pavel Renčín debutoval povídkou Stvořitel v roce 1999, poté několikrát zvítězil v literárních soutěžích. Od té doby se jeho jméno pravidelně objevovalo v antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy, magický realismus a horor. První román Nepohádka vyšel v roce 2004, Jméno korábu v roce 2007. V roce 2008 Renčín dokončil Labyrint, jeden z prvních internetových románů v ČR psaný spolu se čtenáři , a publikoval první díl trilogie Městské války Zlatý kříž, který byl nominován na cenu Akademie SFFH a v kategorii nejlepší česká kniha byl oceněn cenou Aeronautilus. Další dva díly trilogie, Runový meč a Věk nenávisti vyšly v letech 2009 a 2011. V roce 2009 vyšel výběr nejlepších Renčínových povídek ve sborníku Beton, kosti a sny. Zatím nejúspěšnější kniha Pavla Renčína - Vězněná, hororový román, odehrávající se šumavském pohraničí – vyšla v roce 2015 a byla oceněna Akademií SFFH jako nejlepší původní česká a slovenská kniha. V roce 2018 vyšel autorovi thriller Klub vrahů, který byl nominován mezi knihy podzimního Velkého knižního čtvrtku. Pro své fanoušky pořádá pravidelné každoroční setkání nazvané LabyrintCon, které se v roce 2015 odehrálo již podesáté. Na šestém LabyrintConu byla na místo, kde celá trilogie Městské války začala umístěna plaketa se znakem Hlavního města Prahy.

Patrick Robinson

Patrick Robinson je známý britský novinář a romanopisec. Po prvních odborných publikacích se začal věnovat thrillerům z námořního prostředí, v nichž líčí krizové momenty světové politiky z počátku 21. století, a získal jimi světovou proslulost.

Miloš Rýc

MUDr. Miloš RÝC , zakladatel a president lékařské Homeopatické společnosti a České homeopatické komory, přednáší homeopatii na Farmaceutických fakultách v Brně a v Hradci Králové a je zodpovědný za postgraduální výuku homeopatie pro lékaře v České republice. Působí jako šéfredaktor odborného časopisu Folia Homeopatica Bohemica a je autorem pravidelné strany Novinky ze světa homeopatie v měsíčníku Regenerace.