Výpis všech autorů

Charles-Ferdinand Ramuz

Charles-Ferdinand Ramuz byl švýcarský spisovatel a básník. Je považován za nejvýznamnějšího zástupce francouzsky psané švýcarské literatury.

Antonín Rezek

Antonín Rezek byl český historik, který se specializoval především na dějiny raného novověku a dějiny náboženských hnutí. V letech 1900–1903 působil též jako ministr rakouské vlády pro české záležitosti, v letech 1905–1906 jako poslanec Sněmu království Českého. Antonín Rezek se narodil 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci. Byl třetím dítětem vyučeného hodináře a uznávané kapacity ve svém oboru Martina Rezka a Kateřiny rozené Vacíkové. Roku 1859 nastoupil malý Antonín do místní školy a roku 1863 na gymnázium, kde byla jako vyučovací jazyk vedle němčiny povolena nedlouho předtím i čeština. Na gymnáziu studoval s půlletým přerušením studia, když se nepohodl se svým profesorem, do roku 1872. Již za svých gymnaziálních studií navázal kontakty s jindřichohradeckými zámeckými archiváři a pomáhal jim v opisování listin černínského archivu. Roku 1872 složil úspěšně maturitní zkoušku. Na doporučení archiváře Františka Tischera se Antonín Rezek vydal studovat na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Jindřichohradecký archivář Tischer zasáhl podstatně do života Antonína Rezka ještě jednou, když mu zajistil možnost působit po boku historika a archiváře Josefa Emlera, kterému Rezek pomáhal s opisováním listin do Emlerových Regest. Tím byl Antonín Rezek zbaven finančních problémů a bylo mu umožněno nabýt zkušenosti při práci s uznávaným historikem. Na univerzitě se Rezek zapojil do činnosti studentského Historického klubu, v němž se zasazoval o založení studentského historického časopisu – ale bezvýsledně. V době Rezkových studií působili na univerzitě Otto Hirschfeld, Josef Emler, Antonín Gindely a Václav Vladivoj Tomek, s nímž Rezek později navázal velmi blízký vztah. V roce 1873 krátce působil jako redaktor Národních listů, a roku 1875 nastoupil do Musea království Českého na pozici asistenta – sice bez nároku na plat, ale s vyhlídkou, že mu bude časem za jeho důkladnou práci v muzejním arch...

Alain Robbe-Grillet

Alain Robbe-Grillet byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu. Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické zemědělství, po jejím absolvování pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře. Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA. Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman . Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků. Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad natočený v roce 1961. V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby. Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlín...

Zdeněk Rejdák

Zdeněk Rejdák byl český vědec, zakladatel psychotroniky, člen Řádu maltézských rytířů. V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. V roce 1973 zorganizoval první mezinárodní konferenci psychotroniků, kde psychotroniku definoval jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumá jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze , jejichž existenci považuje za prokázanou. Téhož roku založil Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a byl zvolen jejím prezidentem. Byl významně ovlivněn prací zakladatele české parapsychologie Břetislava Kafky. Jeho vědecká kariéra počala v roce 1967, kdy se stal členem „Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky“. Znal se s Františkem Kahudou, pod jehož vedením od roku 1973 pracoval v Psychoenergetické laboratoři na VŠCHT v Praze. Od téhož roku pracoval i v laboratoři psychotroniky při UK Praha na fakultě všeobecného lékařství u Jaroslava Stuchlíka. V roce 1980 se stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Činnost jeho pracoviště je ukončena v r. 1992, kdy zakládá občanské sdružení „Společnost pro psychotroniku a juvenologii“ a to pokračuje v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost dosud nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004. Rejdákovi byl v roce 1999 Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen historicky první zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců a to za „mimořádné zásluhy v oboru experimentální telepatie jogurtu a za celoživotní psychotronické dílo“. Rejdák se ceny vzdal ve prospěch Jiřího Grygara....

Václav Řezníček

Václav Řezníček , často psán i jako Vácslav Řezníček, byl český spisovatel, novinář, historik, knihovník a ředitel knihovny Národního muzea. Rod Václava Řezníčka pocházel z Krkonošského podhůří. Jeho otec Jan se oženil s Emilií, rozenou Exnerovou z Třebešova, a 7. března 1859 se stal hospodářem na zemědělské usedlosti ve Skaličce. 9. září 1861 se jim narodil syn Václav. První třídu gymnázia vystudoval v roce 1873 na Akademickém gymnáziu v Praze, na konci letních prázdnin roku 1874 pak odjel na studia do Hradce Králové, kde také maturoval. Spolu se svými přáteli Aloisem Jansou, Ladislavem Klumparem, Františkem Puchmajerem, Václavem Šolcem a dalšími založil Řezníček časopis Z jarních luhů jako reakci na zabrání Bosny a Hercegoviny roku 1878 rakousko-uherským vojskem. Sám zde publikoval několik svých povídek a časových fejetonů. Vydávání časopisu bylo však záhy zrušeno, jelikož se jednalo o tištěný a úředně neschválený tajný studentský časopis. Po ukončení gymnázia byl přijat na pražskou univerzitu, kde roku 1881 nastoupil na právnickou fakultu. Později přešel na filozofickou fakultu. Pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a roku 1887 byl členem spisovatelského spolku Máj. Dále byl v roce 1885 jmenován starostou studentského Akademického čtenářského spolku. Studia na pražské univerzitě ukončil v roce 1889 doktorátem z historie . V roce 1889 přijel do Ronova nad Sázavou navštívit rodinu Peškových, jejichž dceru Vlastimilu si později vzal za ženu. Tam ho upozornili na staré purkrechtní knihy, uložené u okresního soudu města Přibyslavě. Řezníček si dva svazky vypůjčil a odvezl je do archivu města Prahy, kde v nich pak archiváři Josef Emler a Jaromír Čelakovský nalezli rukopisný text, známý nyní jako Paměti přibyslavské. Přepis textu zveřejnil Řezníč...

Třeštíková Radka

Tiffany Reisz

Americká spisovatelka.

Steve Robinson

Britský spisovatel. Též zaměřený na genealogii.

Paul Radley

Jazykové učebnice.

Milan Rajský

Slovenský publicista. Reportáže, knihy o přírodě a lovectví.

Martin Rychlík

Martin Rychlík je český etnolog, historik kultury a vědecký novinář. Autor knih o dějinách tetování či vlasů. Vystudoval etnologii a dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze s magisterskou a rigorózní prací na téma tetování a magisterskou prací o industriální elektronické hudbě – EBM . V roce 2011 dokončil doktorské studium v Ústavu etnologie FF UK . Na tomto Ústavu také do roku 2015 částečně působil jako odborný asistent. Disertaci o „domorodém umění“ obhájil na Katedře teorie kultury FF UK , kde přednášel i etnologii kulturních areálů . V roce 2009 absolvoval stipendijní stáž na University of Tokyo zaměřenou na komunikaci vědy u profesora Osamy Sakury v rámci vládního stipendia The Japan Foundation. V letech 2000 až 2006 pracoval jako redaktor v České tiskové kanceláři , posléze v ekonomickém týdeníku Euro coby editor a reportér . Od roku 2010 působil ve zpravodajském portále Česká pozice jako jeden ze zakládajících redaktorů, přičemž obsáhle referoval o dění na MŠMT za ministra Josefa Dobeše . Od roku 2013 psal pro tištěné Lidové noviny , kde vydal dle údajů v databázi Newton přes 1500 článků. Od října 2019 působí v médiích UK. ( Pravidelně přispívá články na odborný server Vědavýzkum.cz. Napsal několik studií o vlasech, například v časopisech Vesmír, Anthropologia Integra či Culturologia. Uspořádal také několik výstav k dějinám tetování: v Praze, Zlíně, Jihlavě či Boskovicích. Od roku 2009 je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF. Do roku 2019 byl členem vědecké rady Nadačního fondu Neuron pro oblast společenských věd....

Marie Rozsypalová

Narozena 15. 1. 1928 v Praze, zemřela 21. 3. 2021. PhDr., zdravotní sestra, pedagožka, autorka učebnic pro obor ošetřovatelství.

Kelly Rimmer

Kelly Rimmerová je čoraz úspešnejšia a populárnejšia austrálska spisovateľka, ktorá sa venuje najmä tvorbe pre ženy. Prirovnávajú ju k Jojo Moyesovej, Davidovi Nichollsovi či Nicholasovi Sparksovi. Jej knihy boli publikované v 16 svetových jazykoch. Autorka už niekoľko rokov žije s manželom Danielom a dvomi malými deťmi na austrálskom vidieku, a keď práve nepíše alebo nečíta, alebo nesníva o čítaní a písaní, pracuje ako IT expertka, alebo sedí v kaviarňach a zbiera námety na svoje ďalšie romány odpočúvaním rozhovorov cudzích osôb. Ale ide o vážny výskum, nie o klebety!

Karel Rektorys

Karel Rektorys byl český matematik, který většinu svého života působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Na památku jeho pedagogické činnosti uděluje stavební fakulta Medaili prof. Rektoryse, která je udělována jako nejvyšší ocenění jednotlivcům za pedagogickou činnost na této fakultě. Navíc na fakultě existuje i posluchárna prof. Karla Rektoryse. Narodil se 4. února 1923 v Písku, kde také maturoval a poté pracoval na poště. Po II. světové válce zahájil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil v roce 1949. Poté pracoval nějaký čas ve Škodových závodech v Plzni a od roku 1954 působil na ČVUT v Praze na fakultě inženýrského stavitelství. V roce 1957 byl jmenován docentem a v roce 1964 se stal profesorem. Jeho vědecká práce byla úzce spojena s řešením praktických problémů. Účastnil se ve skupině vedené prof. Ivem Babuškou např. projektu stavby Orlické přehrady. Na počátku 70. let byl postižen působením normalizačních sil. Zemřel 10. prosince 2004. V roce 1979 obdržel Národní cenu, Zlatou Bolzanovu medaili za rozvoj matematických věd v roce 1983, Zlatou Felberovou medailí ČVUT v Praze v roce 1983. V roce 1987 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Od 1989 byl členem korespondentem ČSAV. V roce 1997 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Jeho jméno nese planetka číslo 40 459-1999 RK 43. Byl vedoucím autorského kolektivu známé knihy Přehled užité matematiky. Je autorem publikací Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky, Metoda časové diskretizace a parciální diferenciální rovnice a Co je a k čemu je vyšší matematika.

Jovanka Rybová

Mgr. Spoluautorka příručky českého jazyka pro základní školy.

Johnson Rebecca

Joanne Kathleen Rowling

Jiří Růžička

Jan Řehounek

Ema Řezáčová

Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.

Dana Roučková

Narozena 1975. Mgr., právnička, zaměřuje se na pracovní právo, též se zabývá legislativou.

Brigitte Riebe

Vystudovala historii, pracovala jako nakladatelská redaktorka a na svém kontě má již několik vydaných historických románů. Debutovala v roce 1992 románem Nic Dolci. Pod pseudonymem Lara Stern se etablovala jako autorka detektivek.

Božena Rotterová

Prozaička, autorka psychologických povídek, novel a románů věnovaných problematice soudobé mládeže. Narodila se 28. února 1921 ve Zbraslavi. Její dívčí jméno bylo Svobodová. Studovala na měšťanské škole a poté pracovala jako dělnice, kancelářská praktikantka a zároveň studovala na večerním gymnáziu v Praze, kde roku 1940 odmaturovala. Pro její ilegální práce na počátku okupace byla roku 1941 zatčena a vězněna v Praze, v Norimberku a v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po návratu do vlasti byla kulturní referentkou a redaktorkou ve Svazu národní revoluce a to mezi léty 1945-49. V téže době studovala na filozofické fakultě UK, kde absolvovala obor psychologie a sociologie. Doktorát získala roku 1949. V letech 1953-59 pracovala jako středoškolská profesorka na střední ekonomické škole a jako ředitelka na střední škole v Praze. Od roku 1959 působila na katedře pedagogiky filozofické fakulty UK a od roku 1968 jako docentka. Zemřela 12. listopadu 1980 v Praze. Literárně začala tvořit již před válkou. Pravidelně publikovala od 50. let v časopisech a novinách: Učitelské noviny, Pedagogika, Vychovatel, Socialistická škola, Vlasta, Host do domu, Literární měsíčník a mnoho dalších.

Ava Reed

Sabrina Scherer je německá spisovatelka a blogerka, která začala psát své blogy v roce 2012. Od roku 2014 používá pseudonym Ava Reed, pod kterým vydává i své knihy. Po maturitě studovala dějiny a katolickou teologii. Po dokončení školy se začala plně věnovat psaní, fotografii, malování a samozřejmě čtení. Pod pseudonymem vede i svůj YouTube kanál. První knihu vydala v roce 2015. Z Frankfurtu nad Mohanem se přestěhovala na venkov do Hessenska, kde žije se svým snoubencem, který ji spolu s přáteli podporuje v její práci. Ve svém blogu se věnuje světu knih, sdílí s příznivci svou vášeň pro literaturu. Vydala už více než deset knih, většinou romantických. Na čtenáře se snaží přenášet svou lásku ke slovům a svými romány je pozitivně naladit. Knihy ji provází odjakživa a neopouští dům, aniž by s sebou měla něco ke čtení. Když právě divoce nebuší do kláves, tráví čas se svou rodinou a zvířaty.

Arlen Řeháčková

Narozena 1964. Mgr., pedagožka, autorka učebnic, pracovních sešitů, metodických a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

Anthony Riches

Anthony Riches je britský autor historické románové série. Léta podrobně studoval fascinující válečná tažení, zvyky a vnitřní předpisy římské armády, takže dokáže čtenáře seznámit s životem prostých vojáků i vojevůdců, kteří je vedli do bojů s nemilosrdnými protivníky. Žije v Hertfordshire, GB, 3 děti.

Andrej Romaňák

Slovenský historik, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Dlouhodobě pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky. Specializuje se na dějiny vojenství v 16. - 18. století.

Zdeněk Ron

Zdeněk Rón byl vodohospodářský inženýr v Zemském úřadě, prozaik, dramatik, kulturní publicista a básník Podkrkonoší.

Vladimír Remeš

Vladimír Remeš je absolventem oboru filmová a televizní věda na FAMU a postgraduálního studia na FFUK se zaměřením na estetiku a uměleckou kritiku. Jeho prvotní zájem o film, literaturu a výtvarné umění se do značné míry soustředil na fotografii. Od roku 1952 pracoval střídavě v tisku a Čs. rozhlase jako redaktor, dramaturg a scénárista.

Valentin Gennad'jevič Rubcov

Ruský autor publikací o léčivých rostlinách.

Václav Karel Řehořovský

Václav Karel Řehořovský byl český matematik. Václav Karel Řehořovský absolvoval reálku v Plzni a poté studoval v letech 1867–72 na technice v Praze. V následujících letech působil v inženýrské praxi, ale pak se vrátil zpět na akademickou půdu. V roce 1875 se stal asistentem matematiky na české technice v Praze u Eduarda Weyra a toto místo zastával do roku 1881. V této době navštěvoval přednášky na univerzitě a v roce 1878 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro reálky. Ve školním roce 1878–79 vykonal zkušební rok na české reálce v Praze 2. V roce 1892 se oženil s Annou Boženou Ropkovou z Českého Brodu a do roku 1900 učil na pražské průmyslové škole. V roce 1900 se stal profesorem obecné mechaniky a hydromechaniky na nově zřízené české technice v Brně. Na tomto místě působil až do své smrti. Již v roce 1901–02 byl rektorem této školy, v letech 1909–1910 byl děkanem jejího odboru strojního a elektrotechnického inženýrství. V roce 1907 byl jmenován členem zemské školské rady pro markrabství moravské a v roce 1908 ho císař jmenoval dvorním radou. V letech 1901–03 a po roce 1906 byl předsedou matematicko-přírodovědné třídy českého vědeckého odboru při zemském muzeu v Brně. Zemřel roku 1911 na Královských Vinohradech, byl pohřben v Berouně. Od roku 1880 pracoval ve výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, která ho později jmenovala čestným členem. V letech 1889–1900 zastával úřad vládního komisaře pro pokračovací průmyslové školy. V letech 1889–92 byl členem městského zastupitelstva v Praze. Z pověření ministerstva kultury a vyučování přeložil do češtiny Močnikovy učebnice matematiky pro obecné školy a později i další rakouské učebnice pro tento typ škol. Tento článek obsahuje text ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma....

Sviatoslav Richter

Sviatoslav Richter byl sovětský a ruský klavírista, který je považován za jednoho z největších klavíristů 20. století. Narodil se 20. března 1915 v Žytomyru, který byl tehdy součástí Ruského impéria, a vyrůstal v Oděse. V prvních letech byl Richter převážně samoukem, později studoval na moskevské konzervatoři u Heinricha Neuhause.

Scott Reintgen

Působil jako učitel angličtiny a tvůrčího psaní v různých městech Severní Karolíny. Léta zkušeností jej naučila, že inspirace se rovnoměrně nedostává všem. A proto se pokusil napsat román - Nyxia - pro ty, již prospávají v předních řadách, i ty, kteří jsou duchem nepřítomní v posledních lavicích jeho tříd.

Richard Rohr

Richard Rohr je františkánský kazatel a spisovatel. Richard Rohr se narodil 20. března 1943 ve městě Topeca, ve státě Kansas v USA jako syn německých rodičů . V roce 1961 vstoupil do františkánského řádu. Vystudoval teologii ve františkánském semináři a v roce 1970 byl vysvěcen na kněze. V roce 1971 založil rodinnou komunitu New Jerusalem v Cincinnati, ve státě Ohio. Je jedním ze zakladatelů charizmatické obnovy v USA, byť v současnosti se již tímto směrem neangažuje. Dnes je Richard Rohr mezinárodně známý kazatel a vedoucí exercicií. V roce 1986 založil Centrum pro akci a kontemplaci v Albuquerque ve státě Nové Mexiko, USA. V současné době žije poblíž františkánské komunity v Albuquerque a dělí svůj čas mezi místní službu a kázání a vyučování na všech kontinentech. Znám je zejména díky svým početným audio kazetám, které vydává již od sedmdesátých let. Za své prvotní povolání považuje šíření evangelia a k tomuto cíli používá mnoha prostředků: integraci akce a kontemplace, tvorbu komunit, záležitosti míru a spravedlnosti, mužskou spiritualitu, enneagram , ekologickou spiritualitu a další. Richard Rohr je jedním z mála teologů, kteří se soustředí na to, jak oslovit muže, aby naplno žili své křesťanství. Je to člověk s velkým osobním charismatem, který dokáže zaujmout i hledající a ty, které oficiální církev neoslovuje. Několikrát navštívil ČR a Slovensko.

Radomír Růžička

MUDr. Radomír Růžička, CSc. Přední český odborník v oblasti tradiční čínské medicíny. U nás ji prosazoval již od konce 50. let , a výrazně se tak zasloužil o její etablování v československé klinické i experimentální medicíně. Je autorem řady knih s touto tematikou: Akupunktura v teorii a praxi, Tradiční čínská medicína v denním životě, Čchi kung, Mikrosystémy akupunktury, Su-jok, Učení o pěti prvcích, dále vyšel soubor barevných nástěnných map Topografie akupunkturních bodů, mapa Aurikuloterapie, Sujok.

Píro Radka

Paul Rival

Francouz. Autor historických děl.

Patrik Rozehnal

Narodil se 27.11.1974 v Praze. Vystudoval ČVUT obor pozemní stavitelství a architektura a Vysokou školu ekonomickou. Stal se odhadcem nemovitostí, pracuje jako rozhlasový a televizní moderátor.

Lydie Romanská

Lydie Romanská je česká básnířka, prozaička a sbormistryně; členka Obce spisovatelů ; předsedkyně ostravského střediska Obce spisovatelů ; členka Rady Obce spisovatelů ČR , od r. 2012 první místopředsedkyní Rady OSČR a členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu . Od roku 2017 je mimořádnou členkou Spolku slovenských spisovatel'ov. Vystudovala učitelství a obor hudební výchova na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, kde také obhájila rigorózní práci z hudební teorie . Vyučovala na ostravských základních školách . Roku 1987 se provdala po dlouholetém vztahu za hudebního skladatele Dobroslava Lidmilu a poskytla mnohé své verše jako texty k jeho vokálním skladbám: kantátám, malým dětským operám, cyklům písní pro děti aj. V letech 1992 až 2012 byla ředitelkou Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. Jako sbormistryně a dirigentka vedla řadu sborových těles, organizovala koncerty vokální hudby, s dětským pěveckým sborem Cantabo Svinov CZ koncertovala spolu s manželem téměř ve všech zemích střední Evropy. V místě bydliště pořádala literární besedy a autorská čtení. Jejími hosty byli spisovatelé Blanka Kubešová, Eva Kotarbová, Helena Lisická, Petr Musílek, Oldřich Šuleř, Bohumil Pavlok, Karel Vysloužil, Karla Erbová a další. S básníky Vladimírem Křivánkem a Zeno Kaprálem účinkovala v literárním pořadu hudebního festivalu Janáčkův máj . V r. 2014 uvedla svou poezii na mezinárodním hudebním festivalu Colours of Ostrava. V letech 1998-2009 vedla kurzy tvůrčího psaní na Slezské univerzitě v Opavě; je členkou několika literárních porot, a v letech 2008 až 2014 byla členkou redakční rady časopisu Obce spisovatelů v Ostravě Průhledy. Libreta ke dvěma hudebně dramatickým dílům pro děti Dobroslava Lidmily: Její verše zhudebnili také hudební skladatelé: Vladimír Svatoš, Milan Báchorek, František Hába, Věroslav Neuman...

Ludwig Renn

Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau byl německý spisovatel. Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník. Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu. V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925-1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu. V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků , polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann. Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům Krieg a Nachkrieg a v letech 1928-1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů . Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu Válka. V letech 1929-1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu. Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu, vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936-1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád. Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a...

Louise Riotte

Ameriská publicistka, autorka knih o zahrádkaření.

Louise Rennison

Louise Rennison byla britskou novinářkou, scénáristkou a spisovatelkou. V létě 1999 poprvé vyšly její tajné zápisky Georgie Nicolsonové, které se dočkaly čtyř pokračování. Jejich základ je autobiografický a Georgin příběh je popsán mimořádně vtipně. vypráví o lásce, o problémech s rodiči, o příhodách s potrhlými kamarádkami i o školních trablech. Sama spisovatelka žila pořád v Brightonu, ve volném čase se učila mluvit italsky a tancovat salsu bez šatů. Zemřela 29. února 2016.

Lisa Regan

Americká spisovatelka, autorka krimi a thrillerů. Bývalá instruktorka bojových umění, ošetřovatelka, manažerka knihkupectví.

Květoslava Růžičková

Autorka učebnic chemie.

Karel Rélink

Karel Rélink, psán též Röhling byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty. Narodil se v rodině pražského kupeckého Gustava Röhlinga a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové . Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku. Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou . Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel. V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá. O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling. Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling. Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků. Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále ro...

Jiří Rulf

Jiří Rulf byl český básník, prozaik, literární kritik a publicista. Vystudoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě UK. Působil jako redaktor Zemědělských novin, po roce 1989 jako redaktor Reflexu. V 80. letech byl členem neoficiálního pražského okruhu intelektuálů, mezi něž patřil také historik Jan P. Kučera, básník Jaromír Zelenka nebo literární historik Vladimír Novotný. Pro Rulfovo básnické dílo je typická skepse, analytičnost a výstavba básnické myšlenky pomocí rotace či juxtapozice několika motivů. Po bibliofilských tiscích vydaných vlastním nákladem zaujal Rulf prvotinou Prospekt na rozhlednu , kterou v nakladatelství prosadila básnířka Sylva Fischerová. Doporučující anotaci na záložce napsal Miroslav Holub. Následovaly knihy básní Dech vítězů a Rádio Netopýr . Sbírka Nebezpečné dny nese podtitul „konverzační sešit“ a je věnována památce rodičů; objevuje se v ní také dobově aktuální téma války v Bosně. Maloměstské elegie představují patrně jeden z vrcholů Rulfovy tvorby a vedle několika samostatných básní obsahují cyklus devíti elegií; knihu věnoval Rulf památce svého bratra archeologa Jana Rulfa. Hořkost nad stavem světa a zhoršující se nemoc prostupují poslední sbírky Přebytečný rok a Navštěvovat želvu . Jiří Rulf od počátku svého básnického působení zdůrazňoval společenskou úlohu spisovatele, přičemž politická témata byla v české poezii 90. let spíše vzácná.

Jaroslav Řešátko

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jan Rys

Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač , byl český fašistický politik a novinář, funkcionář mládežnického hnutí Vlajka. Josef Rozsévač studoval na lékařské fakultě, ale studia ani po osmi letech nedokončil. Ve Vlajce působil od roku 1936 a z konspirativních důvodů začal používat pseudonym Jan Rys. Po Mnichovském diktátu byla činnost organizace Vlajka 11. listopadu 1938 zastavena a působila ilegálně pod novým jménem „Maffie nového Československa – Vlajka“ , a Rys-Rozsévač byl uvězněn. Před začátkem okupace v březnu 1939 ho české úřady propustily. V době druhé světové války se Rys-Rozsévač stal vůdcem obnovené Vlajky, podporovatelem nacistů a jejich protižidovské politiky. V letech 1939 - 1940 uspořádala Vlajka masová shromáždění proti představitelům první republiky Masarykovi a Benešovi. Zároveň měl ale dlouhodobé osobní spory s jinými českými kolaboranty, zejména s Emanuelem Moravcem, kterému rád připomínal jeho někdejší spojenectví s prezidentem Benešem. Tento osobní spor byl nejspíš příčinou i toho, že nacisté Ryse-Rozsévače v roce 1942 zatkli a ten skončil v koncentračním táboře Dachau. Po válce se Jan Rys-Rozsévač vrátil do Čech, byl však opět souzen a v červnu 1946 v Praze na Pankráci popraven, spolu s dalšími dvěma vlajkaři: svým zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou a velitelem paramilitantních Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem.

Ida Rystonová

Autorka publikací o léčení bylinami.

Helena Remediosová

Autorka učebnic češtiny pro cizince.

Greg Rucka

Americký spisovatel, autor komiksů, scénárista.

Diana Ross

Diana Ross je kultovní americká zpěvačka, herečka a hudební producentka, která zásadně ovlivnila hudební průmysl. Proslavila se v 60. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Supremes, jedné z nejúspěšnějších skupin Motownu a jedné z nejprodávanějších dívčích skupin všech dob. Po odchodu ze Supremes v roce 1970 se Rossová vydala na velmi úspěšnou sólovou kariéru, která trvala několik desetiletí. V roce 1970 vydala své debutové sólové album s názvem " Diana Ross ", které obsahovalo hity jako "Ain't No Mountain High Enough" a "Reach Out and Touch ". Během své kariéry vytvořila rozsáhlý katalog hitů a získala řadu ocenění, včetně ceny Grammy za celoživotní dílo. Její vliv na hudební průmysl byl značný a její styl a vystupování vydláždily cestu dalším generacím umělců. Diana Ross je známá také díky své práci ve filmu, za ztvárnění Billie Holiday ve filmu "Lady Sings the Blues" získala nominaci na Oscara. Její album "The #1's", vydané v roce 2006, je kompilací obsahující mnoho jejích největších hitů, které se dostaly na první místa různých mezinárodních hitparád. V roce 2021 vydala album "Thank You", které znamenalo její návrat k hudbě po patnáctileté pauze a ukázalo její neutuchající talent a trvalou aktuálnost v současné hudbě.

Chris Riddell

Chris Riddell je ilustrátor a příležitostný spisovatel dětské literatury, u kterého se už od dětství začal projevovat jeho výtvarný talent. Dvakrát získal Kate Greenaway Medal a Nestlé Smarties Book Prize dokonce sedmkrát. Jeho nejznámější prací jsou knihy ze série Kroniky Světakraje, které nejen ilustroval, ale také se na nich podílel jako spoluautor. Mezi další významnou část jeho díla patří práce v novinách. Dříve to byly ilustrace a někdy i obálky pro The Economist a nyní politické komiksy, které píše pro britský týdeník The Observer.

Vanda Rozenbergová

Autorka vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, žije v Prievidzi, pracuje ako bibliografka v Hornonitrianskej knižnici v Prievidzi a maľuje obrazy na sklo. Je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka . Knižne debutovala zbierkou poviedok Vedľajšie účinky chovu drobných hlodavcov , po ktorej nasledoval román Moje more . S knihou poviedok Slobodu bažantom sa dostala medzi finalistov prestížnej ceny Anasoft Litera 2016. Novým románom je Muž z jamy a deti z lásky .

Tadeusz Róžewicz

Tadeusz Różewicz byl polský básník a dramatik. Narodil se v úřednické rodině, jako prostřední ze tří bratrů. Během války absolvoval důstojnický výcvik a pracoval s partyzánskou skupinou, kde se také seznámil se svojí budoucí ženou Wiesławou. Po válce začal studovat umění na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1947 vydal první básnickou sbírku Niepokój. Socialistický režim jej označil za ideologa imperialismu. Je pochován na hřbitově při Kostele Wang v městě Karpacz. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tadeusz Różewicz na slovenské Wikipedii.

Stanislava Ramešová

Stanislava Ramešová je publicistka, která se zaměřuje na problematiku života ve vesmíru a ufologie. Původně pracovala jako vědecká asistentka v Ekonomickém ústavu ČSAV, poté přes dva roky působila jako dopisovatelka ČTK v barmském Rangúnu a víc než dvanáct let pracovala jako redaktorka článkové redakce ČTK a poté Tiskové agentury Orbis. V průběhu moskevského pobytu na začátku devadesátých let měla možnost blíže se seznámit s ruskou ufologií . Spolu s RNDr. Jiřím Grygarem a ing. Marcelem Grünem napsala knihy Trialog o životě ve vesmíru a Trialog o mimozemšťanech.

Stanislav Roškota

Publikace z oboru elektrotechniky.

Simply Red

Simply Red je britská soulová a popová skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1985. O úspěch skupiny se po celou dobu její kariéry zasloužil její zpěvák Mick Hucknall, který je její oporou a výrazným pěveckým talentem. Simply Red Hudební styl skupiny lze popsat jako fúzi soulu, popu, reggae a jazzových vlivů. Koncem osmdesátých a v devadesátých letech dosáhli významného komerčního úspěchu s hity jako "Holding Back the Years" a "If You Don't Know Me by Now", které se oba dostaly na první místo v žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se kapela stala nejúspěšnější skupinou na světě.

Ray Rigby

Ray Rigby se narodil roku 1917 v Anglii. Byl spisovatelem, scénáristou a také autorem divadelních her. Získal řadu prestižních ocenění. Jako voják se účastnil bojů za druhé světové války a dvakrát se ocitl ve vězeňském internačním táboře. Zážitky a zkušenosti zde získané využil v knihách Pahorek a Pahorek z písku.

Peter Robinson

Peter Robinson, rodák z britského Leedsu, absolvent anglistiky na místní univerzitě, se roku 1974 natrvalo přestěhoval do Kanady. Zde pokračoval ve studiu, magisterský titul v oboru anglistika a tvůrčí psaní získal pod vedením Joyce Carol Oatesové na University of Windsor, doktorandský pak na York University. Žije s manželkou v Torontu, kde příležitostně vyučuje psaní kriminálních románů. Od roku 1987 publikuje - zejména v angloamerickém knižním světě velmi populární - detektivní sérii s londýnským vyšetřovatelem Alanem Banksem , jednotlivé díly byly nominovány na řadu žánrových ocenění . Robinsonovy knihy se překládají do 19 jazyků, seriál Banksových případů natáčí a vysílá od roku 2010 britská ITV. Titul Až mě uloží do země získal v roce 2012 Arthur Ellis Award za nejlepší kanadskou detektivku roku.