1741–1800 z 148257 Autoři
Diana Gabaldon (24)
Diana Gabaldon je americká autorka, známá především svou sérií Cizinka. Její knihy spojují několik žánrů od historické fikce, romance, mystery, adventur, až po science fiction a fantasy. V roce 2014 byl na základě jejích knih uveden seriál Cizinka. Gabaldon se narodila 11. ledna 1952 v Arizoně. Její otec Tony Gabaldon byl mexicko-amerického původu, matka Jacqueline Sykesová pak anglicko-amerického původu. Tony Gabaldon byl šestnáct let v Arizoně senátorem. Gabaldon vyrostla v arizonském Flagstaffu. V roce 1973 získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později získala magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 1978 získala doktorát v oboru behaviorální ekologie na Northernské arizonské univerzitě. Gabaldon byla v roce 1984 zakládajícím editorem Science Software Quarterly, zatímco byla zaměstnaná v Centru environmentálních studií pod Arizonskou státní univerzitou . V polovině 80. let psala recenze softwarů a technické články pro počítačové publikace, stejně jako populárně-vědecké články a komiksové knihy pro The Walt Disney. Na ASU také 12 let vyučovala environmentální vědu, než se začala na plný úvazek věnovat psaní. V roce 1988 se Gabaldon rozhodla napsat román, aby "cvičila, jak se to dělá", neměla v úmyslu ho někomu ukázat. Jako vědkyně a profesorka se rozhodla, že pro ni nejsnazším žánrem bude historický román, neměla ale vymyšlené žádné historické pozadí ani konkrétní časové období. Potom náhodou zhlédla epizodu sci-fi seriálu Doctor Who, nazvanou The War Games. Jeden z doktorových společníků byl Skot z roku 1745, mladý, asi sedmnáctiletý muž jménem Jamie McCrimmon, který poskytl primární inspiraci pro její hlavní mužskou postavu - Jamese Frasera, stejně jako pro její umístění románu do poloviny 18. století ve Skotsku. Gabaldon pak vymyslela postavu Angličanky, kte...
Více od autora
Danka Šárková (29)
Narozena 13. 2. 1969 v Praze. Psycholožka zaměřená na hlubinnou psychologii, pracuje v oblasti osobního rozvoje a alternativní medicíny, externí redaktorka a nakladatelka . Též autorka společenských románů, knih pro děti a kuchařské knihy. Vede kurzy automatického psaní.
Více od autora
Cliff Richard (15)
Cliff Richard je britský popový zpěvák, hudebník, performer a herec, jehož kariéra je od konce 50. let 20. století velmi bohatá a dlouhá. Narodil se jako Harry Rodger Webb 14. října 1940 v indickém městě Lucknow a v roce 1948 se s rodinou přestěhoval do Spojeného království. Richard se poprvé proslavil se svou doprovodnou skupinou The Shadows a rychle se stal stálicí britské popové scény. Mezi jeho rané hity patřila skladba "Move It", která je často uváděna jako jedna z prvních autentických britských rock'n'rollových písní.
Více od autora
Carlos Castaneda (21)
Carlos Castaneda, dříve Castañeda, byl autor kontroverzních knih, které popisují jeho učednictví u tradičního amerického čaroděje z tradice Toltéckých zřeců z kmene Yaqui. Castaneda tvrdí, že se v roce 1960, kdy byl studentem antropologie, seznámil s čarodějem kmene Yaqui, kterého nazýval Don Juan Matus. Castanedův původní zájem studia halucinogenních rostlin v oblasti Sonorské pouště se během setkávání s čarodějem změnil v jeho učednictví. Aniž to sám zprvu tušil, začal se učit čarodějnému popisu světa, aby posléze od dona Juana zdědil pozici naguala, tedy vůdce skupiny zřeců. Tento termín používá Castaneda pro šamana či čaroděje, který dokáže proměnit svůj tvar nebo se proměnit ve zvíře. Castanedova tvorba obsahuje mnoho popisů paranormálních a magických zážitků, psychologické techniky, toltécké magické rituály, experimenty s psychotropními rostlinami . Z jeho učení vychází také cvičení tzv. „magických gest“ – tensegrita. Prodalo se více než 8 milionů výtisků jeho díla v 17 jazycích včetně češtiny. Carlos Castaneda , se narodil 25. prosince 1925 v Cajamarca, Peru. Imigrační záznamy také ukazují, že příjmení převzal po matce Susana Castañeda Navoa, jeho otec se jmenoval Cesar Arana Burungaray. Odstěhoval do Spojených států na počátku roku 1950 a dostal občanství v roce 1957. V roce 1960 se oženil s Margaret Runyan. Žili spolu jen šest měsíců, ale jejich rozvod trval dlouho do roku 1973. Studoval na University of California, Los Angeles. Castaneda napsal dvanáct knih a několik odborných článků podrobně popisující jeho zážitky s šamanem z indiánského kmene Yaqui ze severního Mexika. Jeho první tři knihy, Učení dona Juana: cesta poznání Yaqui, Oddělená skutečnost a Cesta do Ixtlanu, Castaneda napsal během studií na Univerzitě. Castaneda psal knihy, kde psal o sobě a co zažíval, jak ho u...
Více od autora
Carlo Lorenzi Collodi (16)
Carlo Collodi, vlastním jménem Carlo Lorenzini, byl italský novinář a spisovatel. Pseudonym Collodi si zvolil roku 1856 podle vesnice Collodi, dnes části města Pescia, odkud pocházela jeho matka Angela Orzaliová.
Více od autora
Camilla Läckberg (24)
Camilla Läckberg je švédská spisovatelka detektivních románů. Jean Edith Camilla Läckbergová nebo jen Camilla Läckbergová se narodila ve městě Fjällbacka v Bohuslänu. Vystudovala Göteborskou univerzitu a získala titul z ekonomie. Přestěhovala se do Stockholmu, kde pracovala jako manažerka pro společnost Telia a Fortum. Po absolvování kurzu tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, se rozhodla věnovat literární tvorbě. Již měla rozepsán román „Ledová princezna“. Hlavními postavami série detektivních příběhů jsou spisovatelka Erica Falcková a detektiv Patrik Hedström. Děj se odehrává v přímořském městečku, autorčině rodné Fjällbacce. Desátá kniha série je Čarodějnice z roku 2018. Camilla Lackbergová se spisovatelkou Denise Rudbergovou uváděla také televizní pořad o literatuře s názvem Läckberg & Rudberg. V roce 2012 se zúčastnila švédské verze Dancing With the Stars . V roce 2011 napsala knihu pro děti, Super-Charlie - Příběhy neobyčejného miminka. Z miminka se stane s „pomocí hvězdného prachu“ superhrdina – neobyčejný Super-Charlie. Autorka napsala dalších deset pokračování. Super-Charlie se stal inspirací pro napsání dvou popových písní, Super-Charlie a Fly With Me, produkované švédskou hudební producentkou Pelle Nylén, se kterou Camilla spolupracuje. Společně s přítelem z mládí, známým kuchařem Christianem Hellbergem napsala dvě kuchařky. V roce 2019 Camilla Läckbergová vydala první knihu o podnikatelce Faye, Zlatá klec a v roce 2020 volné pokračování Stříbrné slzy. Camilla Läckbergová je spolumajitelkou klenotnické společnosti Sahara Silver a také partnerkou ve zdravotnické společnosti Hedda Care. Stojí v čele produkční společnosti Bad Flamingo Studios, spolu s bratry Alexanderem a Bakerem Karimem, která byla založena v roce 2021. Camilla Läckbergová pomáhá několika neziskovým organizacím, je ambasadorkou švédského fondu pro děti s rakovinou. Její knihy byly vydány ve více než 60 zemích a pro...
Více od autora
Cait London (25)
Cait Londonová, vlastním jménem Lois Kleinsasserová, napsala již více než 40 knih z oblasti současné románové literatury. Píše také historické romance pod pseudonymem Cait Loganová. Byla oceněna několika literárními cenami. Žije v Missouri v městečku Ozarks, ale každé léto miluje cestování po severozápadních starých cestách, které kdysi zažily období zlaté horečky. Ráda se setkává s různými lidmi a diskutuje s nimi o životě. Cait je dychtivá čtenářka, ale také ráda maluje, hraje počítačové hry a pěstuje bylinky. Jejím šťastným číslem je trojka: má tři dcery. "Moc ráda píšu," říká Cait Londonová. A jak získává náměty pro své romány? " Jediné, co dělám jsou dlouhé jízdy krajinou, dívám se na staré budovy a větrné mlýny bez ramen a náměty se samy objevují. Tyto dlouhé jízdy americkým Západem jsou pro mě velice podnětné." Dále se Cait vyznává: "Jednou z nejkrásnějších věcí na světě jsou reakce vzrušených čtenářů, jejich vděčnost a láska, která vyzařuje z dopisů, které dostávám."
Více od autora
Břetislav Hodek (18)
Břetislav Hodek byl český lexikograf, literární vědec, spisovatel a překladatel z angličtiny. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby. Podílel se na vzniku třísvazkového díla Alžbětinské divadlo . Přeložil celkem šestnáct Shakespearových divadelních her . Jeho překlady Shakespearových děl byly opakovaně uváděny na scéně Národního divadla v Praze v režii Miroslava Macháčka a dalších. Spolu s PhDr. Karlem Haisem v Československé akademii věd sestavil Velký anglicko-český slovník, v současné době nejrozsáhlejší dílo tohoto druhu v České republice. Za své rozsáhlé celoživotní dílo nedostal během svého života žádné ocenění, naopak se stal středem pomluv a výsměchu. Byl aktivním katolíkem. Neztotožňoval se s vývojem Československa po únoru 1948. Jeho lexikografické dílo Velký anglicko-český slovník je nakladatelstvím, které má autorská práva, posledních dvacet let uměle upozaďováno na úkor laicky kompilovaných a ve skutečnosti zcizených internetových zdrojů, jejichž autorem je Břetislav Hodek. Břetislav Hodek studoval v letech 1945 až 1950 angličtinu, hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia působil jako redaktor v nakladatelstvích Vyšehrad a Artia. V letech 1967 až 1985 pracoval v Československé akademii věd. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby, je spoluautorem třísvazkové publikace Alžbětinské divadlo , autorem odborné monografie William Shakespeare – Kronika hereckého života a beletrizovaného životopisu Příběh mladého Shakespeara . Druhý díl životopisu nebyl dosud publikován. Zájem o Shakespeara se odrazil již v rané studii Na okraj Hamleta a v monografii Laurence Olivier . Z tradic anglické detektivky vyšel v detektivních románech Kočka , Kocouři ...
Více od autora
Bohumil Havlasa (29)
Bohumil Havlasa byl český novinář, spisovatel a dobrodruh, účastník a oběť rusko-turecké války. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci a absolvoval pražskou obchodní akademii. Živnostenské podnikání ho ale nelákalo a místo toho se stal kočovným hercem. Brzy se ovšem ukázalo, že k herectví nemá talent a v divadle se muže uplatnit jen jako nápověda. Rozhodl se proto, že bude spisovatelem. Jeho první práci, humoresku Z potulného života, otiskl Světozor roku 1873. V Lumíru vydal povídku Na nádraží. Na radu Vítězslava Hálka pak přijal místo účetního v cukrovaru blízko Prahy, aby mohl být ve styku s předními literáty. Po vydání dalšího románu, Život v umírání, ale už roku 1874 odjel na Šumavu, která ho inspirovala k prózám V družině dobrodruha krále a Kněz Jan. Roku 1875 odjel do Bosny na bojiště slovansko-tureckých válek jako zpravodaj Národních listů. Tam nejen psal, ale i bojoval na srbské straně. Při tureckém přepadení jednoho z klášterů se dostal do ohrožení života, ale vyvázl. Po zkušenosti z Balkánu přijel do Prahy, kde v Ottově Salonní bibliotéce vydal román Tiché vody. Nakladatel mu nabízel i místo redaktora této edice, ale Havlasa odmítl. Napsal ještě jeden román , potom odjel do Paříže a Švýcarska a přes Bavorsko se vrátil do Prahy. Dlouho tam ale nevydržel. V roce 1876 se vypravil na Kavkaz, aby tam na straně Rusů bojoval proti Osmanské říši. Vstoupil jako dobrovolník do pluku nižněgorodských dragounů. Po velmi náročném výcviku v jízdě na koni se v květnu 1877 zúčastnil bojů o Zevin a v červenci u Baškadikaru. Z bojiště posílal dopisy do časopisu Světozor. Potom spadl z koně, zlomil si žebro a odvezli ho do nemocnice v Alexandropoli. Tam zemřel na tyfus. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....
Více od autora
Blanka Kovaříková (18)
PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.
Více od autora
Bing Crosby (5)
Bing Crosby byl americký zpěvák a herec, jehož kariéra trvala více než půl století. Narodil se jako Harry Lillis Crosby 3. května 1903 v Tacomě ve státě Washington, proslavil se na počátku 30. let 20. století a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších hudebních umělců 20. století. Crosbyho hladký barytonový hlas z něj udělal nejprodávanějšího nahrávacího umělce až hluboko do rockové éry, s více než půl miliardou desek v oběhu.
Více od autora
Zdenka Horecká (28)
Výborná kuchařka, která si své gastronomické umění nenechává jen pro sebe, ale díky svým knihám se snaží udělat z žen další aspoň dobré kuchařky.
Více od autora
Vojtěch Zelinka (16)
Narozen 8.9.1890 v Praze, zemřel 5.4.1963 v Dolních Počernicích. Středoškolský profesor, publikace z oboru literární historie, školní literární příručky.
Více od autora
Vasilij Ivanovič Nemirovič-Dančenko (29)
Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko byl ruský spisovatel a žurnalista. Jeho mladším bratrem byl režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko. Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu. Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války , rusko-japonské války a první světové války . Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze. Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor a svá díla často psal se snahou o vnější efekt. U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.
Více od autora
Václav Deyl (19)
Václav Deyl byl český spisovatel knih pro děti a mládež, publicista, voják z povolání. Václav Deyl se narodil v Třesovicích u Hradce Králové v učitelské rodině. Učitelem byl jeho otec Václav Deyl st. i děd. Václav Deyl byl pokřtěn, ale z římskokatolické církve vystoupil v roce 1920. Maturoval na reálce v Hradci Králové v roce 1922 a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích, kde patřil mezi nejlepší studenty. V roce 1924 byl vyřazen jako poručík a stal se vojákem z povolání; dále studoval na Vysoké škole válečné v Praze . Oženil se v říjnu 1932 s Augustinou Chundelákovou, úřednicí pocházející z Lysé nad Labem, tč. pracující v Pardubicích. V tom samém roce dosáhl hodnosti kapitána. Do roku 1938 pracoval Václav Deyl na Generálním štábu československé armády. Za okupace působil v civilním sektoru . Po osvobození byl zaměstnán ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky a od roku 1950 do roku 1960 v různých vojenských útvarech; v roce 1960 odešel do výslužby. V roce 1965 připomněly Literární noviny spisovatelovy šedesátiny. O soukromém životě Václava Deyla se nepodařilo dohledat spolehlivé informace . Zemřel 19. února 1982 v Praze. Václav Deyl přispíval do řady časopisů a deníků: Do roku 1943, kdy vydal první dětskou knihu, vydával Václav Deyl knihy naučného nebo učebnicového charakteru. Z doby jeho působení v Ústavu hydrologickém a hydrotechnickém pochází odborná publikace o činnosti tohoto ústavu v roce 1942. Knihy pro děti a cestopisné a životopisné romány pro mládež vydával Václav Deyl od roku 1943, např.: Příběhy z Medové stráně jsou nejúspěšnější pohádkovou knihou Václava Deyla. K popularitě knihy přispěly i půvabné ilustrace Vojtěcha Kubašty. S nimi vy...
Více od autora
Traditional Jazz Studio (16)
Traditional Jazz Studio je česká jazzová skupina, která vznikla v roce 1959 v Praze. Kapela, která se zaměřuje na tradiční neworleanský styl jazzu, je již mnoho desetiletí významnou součástí české jazzové scény. Během své kariéry TJS spolupracovala s řadou českých i zahraničních umělců a přispěla tak k popularizaci a zachování klasických jazzových stylů v České republice. Repertoár kapely zahrnuje širokou škálu jazzových standardů i původních skladeb. V průběhu let TJS vystupovala na různých jazzových festivalech a koncertech doma i v zahraničí a vybudovala si pověst díky svému autentickému zvuku a dynamickým vystoupením.
Více od autora
Stanislav Češka (25)
Narodil jsem se roku 1955 v Brně. Po maturitě na brněnském Gymnáziu Křenová jsem vystudoval technickou kybernetiku na elektrofakultě Vysokého učení technického v Brně. Od ukončení studií pracuji jako softwarový specialista. Více jak dvacet pět let je mým bydlištěm podobně jako u mého literárního hrdiny Stanislava Berky brněnská čtvrť Bystrc. Po obvyklých literárních pokusech na škole jsem napsal dvě série pohádek, z nichž část byla opakovaně odvysílána jako rozhlasové a televizní večerníčky. Mám rád americkou drsnou detektivní školu a její autory, jako jsou například Raymond Chandler, Ross Macdonald nebo Robert B. Parker. Podobný žánr mi v domácí detektivce chyběl. Po určitém váhání, jestli jsem schopen napsat detektivku, jsem nakonec přivedl na svět svého soukromého brněnského detektiva Stanislava Berku. Na sérii jeho příběhů nyní pracuji a doufám, že snad ještě nějakou dobu pracovat budu. Berka je bývalý kriminalista, který policii opustil v 90. letech. Používá při svém pátrání často velmi neortodoxní metody a má jediný cíl, pomoci svým klientům a spravedlnosti. K mým velkým koníčkům patří také historie. Proto jsem rozpracoval sérii historických detektivek, ve kterých se zvědavý čtenář bude moci podívat do období raného středověku v naší zemi. První z těchto románů by měla MOBA vydat v 1. pololetí roku 2012.
Více od autora
Spencer Johnson (18)
Spencer Johnson byl americký lékař a spisovatel, známý především svou sérií dětských příběhů ValueTales a svým bestsellerem Who Moved My Cheese? . Byl ředitelem společnosti Spencer Johnson Partners. Johnson také napsal knihu "Yes" or "No": The Guide to Better Decisions a je spoluautorem knihy The One Minute Manager . Jeho poslední knihou je Out of the Maze, sequel ke knize Kam se poděl můj sýr, která byla vydána až posmrtně v roce 2018. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, kniha Who Moved My Chesse? do 47. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johnson Spencer na anglické Wikipedii.
Více od autora
Sláva Václav Jelínek (25)
Sláva Václav Jelínek byl spisovatel, novinář, překladatel z němčiny, angličtiny a srbochorvatštiny. Publikoval své prózy z velké části v časopisech a novinách, např. České slovo, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Večer, Reforma, Expres, Letem světem, Nová Praha, Rozkvět aj. Byl jedním z nejrychleji píšících spisovatelů v české literatuře, čemuž ostatně odpovídala úroveň jeho děl. Podle prohlášení v deníku Expres z r. 1930 měl ve svých 25 letech na kontě již 50 románů. Z jeho nefantastické tvorby jmenujme romány Záhadný mandarin , Muž s kocouřím čelem , Oko orientu , Lordův zločin , Láska cikánky , Proti proudu , několik knih vydal za okupace pod jménem Wilibald Yöring, např. Smrt před očima či Aljaška . V letech 1931–32 vydal 28 sešitů série detektivek „Detektiv Bangs“. Po válce byl podle pamětníků odsouzen v rámci tzv. „velkého dekretu“ , ve vězení strávil přibližně šest let. Po rozsudku se ho zřekla celá rodina. Navzdory vězení se pokusil o spisovatelský comeback, v 60. letech těsně před smrtí údajně požádal svého synovce, aby se zaštítěn svým jménem pokusil prorazit v Československé televizi. To se vzhledem k nekvalitě Jelínkova díla nepodařilo a spisovatel posléze zemřel v zapomnění.
Více od autora
Radka Srněnská (25)
Narozena 1974 ve Slopném. Nakladatelská redaktorka a autorka publikací z oblasti regionální turistiky. Dříve pracovala v kartografickém vydavatelství.
Více od autora
Pavol Dobšinský (28)
Pavol Dobšinský byl slovenský evangelický kněz, folklorista, básník, spisovatel, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, který je řazen do období romantismu a je jedním ze spisovatelů tzv. štúrovské generace. Narodil se v rodině evangelického faráře. Vzdělání získal na gymnáziu v Rožňavě a Miškovci. Od roku 1840 studoval na evangelickém lyceu v Levoči. V roce 1850 úspěšně dostudoval a složil kněžskou zkoušku. V letech 1848–1849 se přidal k revoluční armádě a později se stal vojákem císařského vojska. V letech 1850–1852 působil v Levoči jako asistent u evangelického faráře a etnografa. Díky svému zaměstnavatelovi se začal věnovat sbírání a vydávání slovenské lidové slovesnosti. Od roku 1852 pracoval jako pomocný redaktor v časopisu Slovenské pohľady, později působil jako kaplan, v letech 1858–1861 jako profesor slovenského jazyka a literatury v Banské Štiavnici, a později se usadil v Drienčanech, kde od roku 1861 působil jako farář. Oženil se celkem dvakrát – poprvé si vzal Paulinu Schmidtovou, jeho druhou družkou se stala vdova po Jánovi Čajakovi a sestra Terezie Vansové Adela Medvecká-Čajaková. Začátky jeho literární tvorby se datují ještě do dob jeho studií na evangelickém lyceu. Už v té době psal básně v intencích štúrovské poezie. Byly to zejména variace na lidové písně, vlastenecké a alegorické básně. Soustavně též překládal ze světové poezie. V různých časopisech mu postupně vyšly překlady G. G. Byrona, A. L. Lamartina, A. M. Mickiewicza. Vydával rukopisný časopis Holubica, vydával časopis Sokol, recenzoval almanachy Concordia a Lipa. Jako editor se zasloužil o vydání literárních prací Jána Čajaka, Jána Botty či Ľudovíta Kubániho. Těžiště jeho činnosti spočívá ve folkloristice. Už jako student se zaobíral problematikou lidové slovesnosti. Časopisecky publikoval folkloristické studie a shrnul je do knihy Úvahy o slovenských pověstech . Soustavně sbíral a zapisoval p...
Více od autora
Otakar Brůna (27)
Otakar Brůna byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.. Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta. Po absolvování základní vojenské služby začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách . Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue. a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ. V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy . Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo a Boj o perlu . Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci . V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.
Více od autora
Oliver Pötzsch (22)
Pracuje pro Bayerische Rundfunk.Je potomkem rodiny Kuislů,kteří od 16. do 19. století byli nejslavnější katovskou dynastií v Bavorsku.Autor žije se svou rodinou v Mnichově.
Více od autora
Miloš Zeman (13)
Miloš Zeman je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny. V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018, ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na dalších pět let. Druhý a poslední prezidentský mandát Zemanovi skončí 8. března 2023. Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová , byla učitelka, otec Josef Zeman byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let. V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo m...
Více od autora
Miloš Kovářík (12)
Miloš Kovářík pocházel z Dobročovic, okres Praha-východ. Po svém vyučení tiskařem se stal automobilovým novinářem hned po skončení 2. světové války. Dokázal vyprávět příběhy o našich skvělých automobilových závodnících tak poutavě, že s ním byla vždycky parádní zábava. Znal se s mnohými osobně, nejvíce sledoval životaběh slavné Elišky Junkové, nazýval ji „královnou volantu“, rád povídal o Jožovi Vermiřovském z kopřivnické Tatrovky , Jirkovi Knappovi z pražské Waltrovky, Bohumilu Turkovi, který jezdil na voze Aero, o Zdeňku Pohlovi z přitažlivého závodu do vrchu u Litoměřic , který se dobře znal s Jiřím Lobkowiczem a také jako on závodil s vozem Bugatti. A následovat by mohly příběhy hrdinů velkých cen automobilových závodů snad na celém světě. Miloš Kovařík měl bohatý archiv, o každém závodníkovi se snažil získat vždy co nejvíce informací, dokumentů a snímků.
Více od autora
Mantak Chia (29)
Mantak Chia je thajský taoistický mistr, léčitel, autor mnoha knih a videí o taoistických léčebných metodách a zakladatel lázeňského komplexu The Tao Garden Health Spa & Resort nedaleko Thajského Chiangmai. Mantak Chia byl Mezinárodním kongresem čínské medicíny a čchi-kungu jako jediný dvakrát zvolen Mistrem čchi-kungu - v letech 1990 a 2012. Mantak Chia se narodil čínským rodičům v Thajsku v dubnu roku 1944. O taoismus se začal zajímat již od útlého dětství. V šesti nebo sedmi letech se o letních prázdninách naučil od buddhistických mnichů sedět a zklidnit mysl. Taoismus však nebyl jeho jediným zájmem, během svých studií na gymnáziu v Hongkongu vynikal například v lehkoatletických disciplínách a naučil se tradiční thajský box. Mantak Chia se učil u několika mistrů. V Hongkongu se seznámil s mistrem Lu, který ho naučil tajči, aikido a józe. Starší spolužák Cheng Sue-Sue představil Mantaka Chiu mistru Yi Engovi, který ho naučil taoistickou esoterickou praxi. Mistr Yi Eng ho poté pověřil využívat učení tao k léčbě a dále ho šířit. Mistr Meugi v Singapuru naučil Mantaka Chiu kundalíní jógu a buddhistickou dlaň. Dr. Mui Yimwattana z Thajska mu předal znalosti Chi Nei Tsang . Studoval také u mistra Pan Jü a mistra Cheng Yao-Luna, mistr Pan Jü vytvořil syntézu z taoismu, buddhismu a učení Zen a naučil Mantaka Chiu výměně energie jin a jang mezi mužem a ženou a techniku ocelového těla, mistr Cheng Yao-Lun vytvořil nový systém kombinací thajského boxu s kung-fu a naučil Mantaka Chiu tajemství orgánů, žláz a kostní dřeně, metodu Nej-kung kostní dřeně a cvičení k posílení a obnově šlach. Aby lépe pochopil mechanismům skrytým za léčivou silou, studoval Mantak Chia dva roky západní lékařství a anatomii. Během let v USA taktéž studoval s Edwardem Lee systém Wu a tajči v New Yorku. V roce 1994 se Mantak Chia vrátil zpět do Thajska, kde začal s výstavbou léčebného a vzdělávacího centra The Tao Garden Health Spa & Resort, které nabízí různé druhy léčby a relaxace....
Více od autora
Ludmila Kybalová (24)
Ludmila Kybalová byla česká textilní výtvarnice, návrhářka tapisérií a bytového textilu, spolupracovnice svého manžela Antonína Kybala. V letech 1920–1926 vystudovala dekorativní malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Jaroslava Bendy. Od roku 1926 spolupracovala se svým starším spolužákem z ateliéru sochařství a zároveň manželem Antonínem Kybalem. Jejich dcera Ludmila Kybalová je historička umění, publicistka a bývalá ředitelka Židovského muzea v Praze, autorka několika knih o dějinách odívání. Po celý profesní život byla nejbližší spolupracovnicí svého manžela. Všechny jeho návrhy vlastnoručně tkala. Společně od roku 1928 vystavovali svá díla. O jejím vlastním výjimečném výtvarném talentu svědčí tapisérie Piková dáma, za kterou obdržela Velkou cenu na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu roku 1958.
Více od autora
Lucius Annaeus Seneca (18)
Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...
Více od autora
Ladislav Stroupežnický (26)
Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...
Více od autora
Karel Vágner (16)
Karel Vágner je významný český hudebník, skladatel, aranžér a kapelník. Narodil se 8. června 1942 v Praze a výrazně ovlivnil českou hudební scénu. Vágner je známý svou tvorbou v oblasti populární hudby a spoluprací s mnoha známými českými zpěváky a hudebníky. Během své kariéry vydal řadu alb a podílel se na různých hudebních projektech. Jeho všestrannost jako hudebníka se projevuje ve schopnosti hrát na více nástrojů a pracovat napříč různými žánry.
Více od autora
Karel Kálal (27)
Karel Kálal byl učitel a ředitel na školách, spisovatel. V Soběslavi vystudoval učitelský ústav a pak učil na řadě škol v Čechách , byl ředitelem průmyslové a obchodní školy dívčí v Písku. Po roce 1918 pomáhal organizovat odbory školství na Slovensku a pak byl ředitelem obchodní akademie v Banské Bystrici. Z Moravy dojížděl často na Slovensko a začal se angažovat v česko-slovenských hlavně kulturních vztazích svým dílem, články v tisku, psaním odborných prací. Byl spoluvydavatelem slovenského časopisu Dom a škola. Rodný dům spisovatele Karla Kálala v Rakově je čp.1. Na domě byla ještě za jeho života 25. května 1930 odhalena bronzová pamětní deska. Na desce je tento nápis: Zde se narodil Karel Kálal, spisovatel, 9. 1. 1860. Zemřel roku 1930 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Judith Krantz (17)
Judith Krantz se narodila 9. ledna 1928 v New York City. Po ukončení školy se přestěhovala do Paříže, kde pracovala v módě. Později se vrátila znovu do New Yorku, kde psala články pro časopisy. Má 2 syny a nyní i vnoučata. Její manžel zemřel roku 2007.
Více od autora
Jozef Banas (24)
Ing. Jozef Banáš je slovenský prozaik, dramatik, diplomat a politik. Podle podkladů slovenského Ústavu pamäti národa byl agentem StB v letech 1974–1989 pod krycím jménem „Lotos“. Banáš tvrdí, že žádnou spolupráci nepodepsal a jeho podpis ve svazcích StB je zfalšovaný. Přes tříleté úsilí o vydání údajného podpisu na písmoznalecké zkoumání, Ústav paměti národa toto odmítl. Banáš proto podal v listopadu 2005 trestní oznámení Generální prokuratuře SK na neznámého pachatele za falšování úřední listiny. Jozef Banáš je ženatý a má dvě dcery, jednou z nich je moderátorka Adela Vinczeová. Kromě literární tvorby se věnuje i politické publicistice a esejistice. Jeho eseje a úvahy o politice vycházejí i v zahraničních médiích. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Banáš na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Josef Švejcar (16)
Josef Švejcar byl český pediatr. V roce 1915 zahájil v Praze studium medicíny, dokončil ho však v roce 1921 v Bratislavě, jelikož se zde účastnil osvobození Slovenska čs. armádou. Začal působit jako asistent na dětské klinice UK v Bratislavě jako žák Jiřího Brdlíka. V roce 1931 přešel na dětskou kliniku do Prahy. V letech 1945–1966 byl již jako řádný profesor přednostou I. dětské kliniky, poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze. Roku 1992 získal čestný doktorát lékařských věd Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně. Je pohřben na roztockém hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenovaná 30. června 2011 škola v Plzni, která nesla název Střední odborná škola profesora Švejcara a nabízela humanitní studijní obory. Dne 1. července 2011 byla sloučena se Střední průmyslovou školou strojnickou v Plzni.
Více od autora
Josef Hrubeš (22)
Josef Hrubeš je český malíř. Josef Hrubeš se narodil roku 1946 v Třebíči, v tzv. Židech, narodil se v domě, který zakoupil jeho dědeček v roce 1895. Zde žije celý život a tomuto místu se věnuje i ve své tvorbě. Od mládí se věnoval malířství, kdy jeho učitelem byl malíř Zdeněk Novotný. Ke konci 60. let se začal věnovat realistické malbě městských motivů, následně se věnoval imaginativní malbě a od roku 1990 pak opět maluje primárně realistické obrazy z rodné čtvrti. Od roku 2004 působí jako výtvarník na plný úvazek. V roce 1974 se poprvé zúčastnil okresní přehlídky umělecké činnosti, po roce 1990 jeho obrazy byly vystaveny na několika kolektivních výstavách, později pak každoročně vystavoval v Třebíči. Je zastoupen v soukromých i galerijních sbírkách v Česku i zahraničí .
Více od autora
Jiří Sovák (15)
Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer , byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem. Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci. Jiří měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu. Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře , v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru. Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru , kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34. Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Go...
Více od autora
Jiří Křenek (22)
Jiří Křenek je současný český fotograf, který se zaměřuje na oblast motoristického sportu. Jako jediný občan České republiky má akreditaci k fotografování závodů Formule 1. Vedle motoristických snímků zpracovává také sociologicky laděné dokumentární soubory - mj. o hypermarketech, satelitních vesničkách a fenoménu mobilního telefonu. Jeho aktuální volnou tvorbou jsou dokumenty z prostředí in-line bruslařů a hráčů počítačových her. Křenek absolvoval Střední odborné fotografické učiliště v Praze a Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ještě během studií na učilišti začal pracovat pro vydavatelství časopisů Axel Springer, konkrétně pro jím vydávané motoristické časopisy. Za své fotografie získal několik cen – mimo jiné dvě 1. místa v soutěži Czech Press Photo , grant pražského primátora , hlavní cenu Talentinum , 1. cenu za nejlepší výtvarnou fotografii motoristického sportu v Paříži nebo Cenu Jaromíra Funkeho za druhé místo v soutěži o nejlepšího českého fotografa do 35 let .
Více od autora
Jiří Hlušička (21)
Jiří Hlušička je český historik umění a výtvarný kritik se zaměřením na české umění 20. století, muzejní a galerijní pracovník. Po vyučení typografem v tiskárně v Liberci absolvoval vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně . Na brněnské Filozofické fakultě vystudoval v letech 1952-1957 dějiny umění a estetiku u prof. Alberta Kutala a Václava Richtera. Od roku 1957 pracoval jako asistent na Katedře dějin architektury a ornamentálního kreslení FAPS VUT Brno. Po nástupu na místo přednosty obrazárny Moravského muzea roku 1959 se zasloužil o vznik Moravské galerie v Brně. V letech 1961 až 1989 zde vykonával funkci ředitele. Koncipoval program galerie a připravil četné výstavy českého a československého moderního umění. Je spoluzakladatelem Mezinárodního bienále užité grafiky a až do roku 1989 byl jeho generálním komisařem.Za vedení Jiřího Hlušičky vždy doplňovaly sbírkotvornou, výstavní a publikační práci Moravské galerie různé formy kulturně výchovné činnosti. Jiří Hlušička podnítil organizování kulturních pořadů, které zvýšily popularitu galerie, jednalo se např. o cyklus večerů, kde společné působení slova, obrazu a hudby mělo přiblížit vybrané kapitoly z dějin světového i českého umění. Dále byl iniciátorem kulturně výchovných pořadů pro mládež. V roce 1971 působil jako externí učitel dějin umění na JAMU, v letech 1977-1989 jako externí přednášející Semináře dějin umění FF MU v Brně. Byl členem umělecké rady Ministerstva kultury , vědeckých rad NG v Praze a SNG v Bratislavě, a vykonával funkce ve SČVU . Publikuje v odborných časopisech i knižně. Věnuje se znalecké činnosti v oboru českého umění dvacátého století. Ve svých publikacích Jiří Hlušička uplatňuje uměleckohistorickou metodu, jež věcný a přesný rozbor tvorby jednotlivých osobností nebo vývojových období začleňuje do širších historických souvislostí. Podrobně - viz Hlušička: vlastní bibliogra...
Více od autora
Jiří Brdečka (17)
Jiří Brdečka byl český novinář, publicista, spisovatel, scenárista, výtvarník, kreslíř, ilustrátor a filmový režisér hraných i animovaných filmů. Největší úspěch zaznamenal svým volným uměleckým triptychem Limonádový Joe. Jeho dcera Tereza Brdečková je novinářkou, spisovatelkou, filmovou kritičkou a redaktorkou. V rodném městě absolvoval reálné gymnázium zakončené maturitní zkouškou v roce 1936. Pak nastoupil ke studiu Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Vybral si obory češtinu, filozofii, pak dějiny umění a estetiku. Studium musel předčasně ukončit, když nacisté uzavřeli vysoké školy. Stal se úředníkem v Městském muzeu Prahy a také pracoval v různých filmových společnostech. Od roku 1941 byl tiskovým referentem Lucerna filmu. Pracoval také v kresleném filmu a tiskl své kreslené vtipy a recesní povídky, inspirované anglickým humorem . Zajímal se o problematiku Divokého západu a pro časopis Ahoj na neděli sepsal v letech 1939–1940 seriál povídek o ideálním westmanovi – Limonádovém Joeovi. Herec divadla Větrník Zdeněk Stránský jej seznámil na podzim roku 1943 s režisérem Josefem Šmídou a tento pak uvedl v premiéře dne 20. března 1944 Brdečkovu hru Limonádový Joe na divadelní pódia. Ve Větrníku měla hra 99 repríz, v titulní roli vystupoval herec Zdeněk Řehoř. Po válce se v roce 1945 stal redaktorem Lidových novin. V roce 1949 změnil místo, stal se v Čs. státním filmu scenáristou, dramaturgem a filmovým režisérem. Byl blízký spolupracovník Jiřího Trnky a Jana Wericha ve studiu Bratři v triku, dlouholetý spolupracovník filmového režiséra Oldřicha Lipského. Mezi jeho nejlepší filmové scénáře bezesporu patří dodnes divácky úspěšné parodické filmy Limonádový Joe aneb Koňská opera, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech. Jako scenárista se podílel i na dalších českých filmech jako byla filmová po...
Více od autora
Jaroslav Pacovský (14)
Narozen 4. 10. 1932 v Českém Brodě, zemřel 3. 8. 1994 ve Švédsku. Redaktor , autor literatury faktu, autor serálů, dramatizací a populárně naučných knih pro děti a mládež.
Více od autora
Jaroslav Novák (20)
Nadšený vodák, junák a spisovatel celý svůj život zasvětil svým milovaným chlapcům.
Více od autora
Jan Vyčítal (11)
Jan Vyčítal byl český country zpěvák, skladatel a karikaturista, známý svým humorným přístupem k hudbě i výtvarnému umění. Narodil se 6. března 1942 v Brně v Československu a stal se významnou osobností české country a folkové scény. Vyčítalova kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a hojně koncertoval. Jeho tvorba často odrážela každodenní život obyčejných lidí, ale také politickou satiru, která byla obzvláště palčivá v době komunistické éry v Československu. Vyčítalovy písně se vyznačovaly vtipnými texty a chytlavými melodiemi, díky nimž se stal oblíbeným umělcem mezi fanoušky country hudby ve své vlasti. Byl také členem slavné české country skupiny Greenhorns . Jan Vyčítal zemřel 23. února 2020 a zanechal po sobě odkaz jednoho z průkopníků žánru české country.
Více od autora
Jan Kostrhun (20)
Jan Kostrhun je český spisovatel, scenárista a politik ČSSD, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Zemědělskou stranu, respektive za LSU, od poloviny 90. let poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD. Je ženatý, má tři děti. Jeho otec Jan Kostrhun byl novinářem a redaktorem Zemědělských novin. Absolvoval jedenáctiletou střední školu v Břeclavi, kde maturoval roku 1959. Roku 1964 vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V letech 1965–1984 pracoval jako zootechnik. Nejprve na Státním statku Drnholec, po základní vojenské službě v Okresním plemenářském středisku v Hustopečích u Brna, zpočátku na postu plemenářského zootechnika, později odborného poradce a šlechtitele. V období let 1985–1990 pracoval coby scenárista. Ovšem již od roku 1965 byl aktivní jako literát, scenárista a publicista. Je autorem či spoluautorem 25 knih, pěti celovečerních filmů, pěti dokumentárních filmů, dvou televizních inscenací a pěti rozhlasových her. Je nositelem několika cen za literaturu a scénář a členem PEN klubu. Své prvotiny publikoval v Rovnosti a Práci, od roku 1965 pak uveřejňoval své texty v Zemědělských novinách, Rovnosti, Literárních novinách, Československém vojáku, Hostu do domu a Kurýru, později v časopisech Květy, Tvorba, Universitas, Literární měsíčník, Kmen, Mladý svět, Dikobraz, Vlasta, Malovaný kraj, Sedmička pionýrů, Rudé právo a rovněž v listu Smena na Slovensku a v sovětském časopisu Chudožestvennaja literatura. V roce 1970 vydal coby knižní prvotinu povídku Štika ve sborníku O rybářích pro rybáře. Pak se v 70. letech profiloval jako autor románů se soudobou tematikou , nichž se zabýval tematikou socializace venkova a emigrace. Dodatečně po přepracování vydal také prozy Svatba ve vypůjčených šatech a Strakatá kajda. Stylisticky využíval nadsázku, ironii. Od přelomu 70. a 80. l...
Více od autora
Jan Jeník (15)
Jan Jeník je český botanik zabývající se strukturou kořenových systémů lesních stromů. V roce 1952 vystudoval lesní inženýrství na ČVUT v Praze. Později se na Karlově univerzitě stal kandidátem biologických věd, docentem geobotaniky a v roce 1990 profesorem botaniky. V průběhu svého života působil na několika zahraničních univerzitách a projektech koordinovaných UNESCO. Publikoval řadu odborných článků a publikací. V současné době pracuje na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v Botanickém ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích. V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí „za celoživotní práci v oblasti ochrany životního prostředí“.
Více od autora
Jan Caha (22)
Jan Caha byl český překladatel z angličtiny a ruštiny, autor učebnic a slovníků. Po ukončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal středoškolským profesorem, např. na obchodní akademii v Karlíně , vyšší hospodářské škole na Praze 2 . Na Katedře jazyků Československé akademie věd v Praze pracoval od roku 1954.
Více od autora
Ivan Klicpera (27)
Ivan Klicpera byl syn Václava Klimenta Klicpery z jeho druhého manželství, český spisovatel. Narodil se v Hradci Králové, jako nejmladší syn dramatika Václava Klimenta Klicpery. Ten se po předčasném úmrtí první manželky Anny v roce 1838 oženil s Annou Trnkovou, pozdější matkou Ivana Klicpery. Roku 1846 získal Václav Kliment Klicpera profesorské místo v Praze a rodina se do hlavního města přestěhovala. Z prvního manželství přivedl Václav Kliment Klicpera do nové rodiny pět dětí, o které se Anna Klicperová-Trnková starala. Další děti se narodily v novém manželství, vyššího věku se však dožil pouze Ivan Klicpera. Ten vystudoval Akademické gymnázium a v letech 1865-1869 studoval právnickou fakultu. Od roku 1867 pracoval při studiu jako advokátní koncipient. Doktorské zkoušky z důvodu těžké choroby nevykonal. Posledních dvanáct let svého života trpěl Ivan Klicpera plicní chorobou. Téměř nevycházel z domu a ošetřovala ho jeho matka Anna Klicperová . Byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Nejúspěšnější román Ivana Klicpery Jindra vyšel více než třicetkrát v letech 1876-1947, novodobé upravené vydání pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová ještě v roce 1992; román byl třikrát zfilmován a uváděn v divadelních adaptacích. Jednalo se o předchůdce tzv. dívčích románů. Práce Ivana Klicpery vycházely též časopisecky. V pracích s historickými náměty nedosáhl úrovně současníka Václava Beneše Třebízského. Na námět románu Jindra byly natočeny tři filmy: Román Jindra byl pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová též zdramatizován, od roku 1917 uváděn pražským Švandovým divadlem. Pražské Divadlo komedie uvádělo adapatci jako dvoudílnou s tituly Jindra a Jindra, hraběnka Ostrovínová a v roce 1934 dostal román podobu operety s hudbou Rudolfa Piskáčka. Mimo svou volnou literární činnost byl Ivan Klicpera též propagátorem díla svého otce. S Emilem Semrádem sepsal Klicper...
Více od autora
Inna Rottová (23)
Inna Rottová Mirovská, rozená Želeněcová, pseudonymy Joan Kerr, Inna Rott byla česká spisovatelka, tlumočnice a překladatelka, členka Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu a AIEP. Narodila se v Leningradě do židovské rodiny. Otec Samuil pocházel z Prahy, matka Galina z Varšavy, kde se ve dvacátých letech poznali. Otec se narodil v roce 1900 v židovské rodině v Libni, kam Marie Terezie po prusko-rakouské válce nechala vystěhovat Židy z pražského ghetta. V roce 1906 odešla jeho rodina před antisemitismem, na jih Francie, povzbuzena rehabilitací Alfreda Dreyfuse. Po první světové válce se chtěli vrátit do Československa, ale v prosinci 1918 proběhl pogrom v Holešově. Odjeli tedy do Polska a usadili se v městečku Jadów. Matka Galina pocházela z Varšavy z rodiny rabína. Když se se svobodně smýšlejícím Samuilem seznámili, tak ji ortodoxní rodina, jako nezdárnou, vyhnala. Její otec rabín za ni odsloužil rituální obřad za zemřelou, a „definitivně ji vymazal z paměti rodiny“. V roce 1926 odešli dále do Sovětského svazu, „moderního ráje dělníků a rolníků“, kde je ale okamžitě zatkli jako „narušitele hranic“. Z vězení je dostal maminčin bratr, který pracoval v Moskevské komunistické internacionále. Před dalším pronásledováním se uchýlili do Leningradu, kde jim pomohl maminčin dobře situovaný strýc. Koupil pro ně malý pokoj o dvanácti metrech čtverečních v osmipokojovém komunálním bytě. V roce 1941 rodinu v Leningradu zastihla válka. Matka s Innou a její o devět let starší sestrou Tamarou zůstaly v obleženém Leningradu, zatímco otec odešel bojovat, zraněn se vrátil aby v roce 1942 zemřel. Matka a dcery přežily obléhání Leningradu , přestály krutou zimu a hlad a několikrát je před smrtí zachránila šťastná náhoda. Po krátké známosti se Inna v roce 1960 provdala za českého studenta Jaromíra Mirovského a odstěhovala se s ním do Československa, z manželství pocházejí dvě dcery. V ob...
Více od autora
Helena Mandelová (26)
PaedDr. Helena Mandelová se věnovala metodické činnosti a byla fakultní učitelkou PedF UK a FF UK. Je autorkou řady učebnic . Účastnila se řady mezinárodních aktivit a projektů v rámci evropské dějepisné asociace Euroclio. V letech 1990-94 byla předsedkyní učitelského odboru Historického klubu, v letech 1995-2009 Asociace učitelů dějepisu ČR.
Více od autora
Heinrich Harrer (13)
Heinrich Harrer byl členem nacistických oddílů SS rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel. Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938. Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto po válce sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl. V létě roku 1939 odjel s německou expedicí do Tibetu. Jel s horolezeckým oddílem do Himálaje, kde cílem byl průzkum pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek druhé světové války a několik poválečných let. Roku 1952 se vrátil do Evropy, odkud podnikal řadu etnografických a horolezeckých expedicí. Tou dobou byl již poměrně známou osobností a v letech 1965–1983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“ . Přátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem. Napsal více než 20 knih. Jeho nejznámějšími knihami jsou Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Sedm let v Tibetu je bestseller popisující, jak společně s Peterem Aufschnaiterem utekli z britského internačního tábora v Indii, následné roky strávené v Tibetu i své přátelství se současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angl...
Více od autora
Hadžime Isajama (30)
Hajime Isayama se narodil 29. srpna 1986. Je japonský manga umělec, který se proslavil díky jeho první a zatím jediné sérii Útok titánů . Jeho manga se stala jednou z nejprodávanějších s 86 miliony kopiemi v oběhu v říjnu 2018. Isayama se narodil v Ojama v Japonsku. Na střední škole, Hita Rinko Senior High School, se zúčastnil soutěžích s mangami. Poté, co odmaturoval, se odstěhoval do Tokia, kde začal pracovat na svých manga pracích. V roce 2006 se přihlásil do časopisu Grand Prix, známého také jako MGP, který propaguje společnost Kodansha Ltd., a za svou práci Attack on Titan získal ocenění Fine Work. Původně nabízel svou práci oddělení Týdenní Shōnen Jump v Shueisha, kde mu bylo doporučeno upravit svůj styl a příběh tak, aby byl vhodnější. Odmítl a rozhodl se vzít nabízené místo v oddělení Weekly Shōnen Magazine v Kodansha Ltd. V roce 2008 se přihlásil do 80. týdne časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award, kde za svou práci Heart Break One získal cenu Special Encouragement Award. Jeho další dílo, orz, bylo vybráno jako vybrané dílo v 81. týdenním časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award. V roce 2009 se jeho první sériové dílo Attack on Titan objevilo v měsíčníku Bessatsu Shōnen Magazine. V roce 2011 získal Attack on Titan 35. cenu Kodansha Manga v kategorii Shōnen. Manga získala velkou popularitu zejména poté, co se začala od dubna do září 2013 vysílat její stejnojmenná 25-ti dílná anime adaptace z dílny studií Production I.G a Wit Studio. 31. prosince 2018 Isayama ve svém blogu odhalil, že se toho roku oženil. Potvrdil, že zvěsti o tom, že Yamamoto Arisa je jeho manželkou, byly nepravdivé, a také prohlásil, že v roce 2019 bude i nadále kreslit mangu.
Více od autora
H. Rider Haggard (28)
Sir Henry Rider Haggard byl anglický spisovatel dobrodružných románů. Je považován za zakladatele subžánru fantastické literatury odehrávajícího se v tzv. ztracených říších. Sir Henry Rider Haggard se jako osmé dítě anglického venkovského šlechtice. Protože si jeho otec přál, aby se stal diplomatem, odešel po vykonání vojenské služby roku 1875 do jižní Afriky jako osobní sekretář otcova přítele Henryho Bulwera-Lyttona , který zde byl guvernérem v Natalu. Roku 1878 byl jmenován tajemníkem Nejvyšší soudu v Transvaalu, roku 1879 se při návštěvě Anglie oženil a roku 1881 se do Anglie definitně navrátil, aby se stal právníkem. Zkoušky úspěšně složil roku 1884, praxi však prakticky nevykonával, protože se začal zcela věnovat literatuře. V letech 1896 až 1898 byl předsedou Society of Authors, v letech 1901 až 1902 cestoval po Anglií za účelem zemědělských studií. a roku 1905 byl komisařem britské vlády při armádě spásy v USA. Roku 1912 byl za zásluhy povýšen do rytířského stavu. Kromě knih o afrických dějinách a zemědělství je Haggard autorem více než třiceti dobrodružných knih, odehrávajících se převážně v Africe, ale i v Mexiku a v jiných exotických zemích, ale i na Islandu, a často v tzv. ztracených říších, tj. v územích úplně oddělených od civilizace, kde žijí tajemné dávno zapomenuté národy. Vynikají napínavým příběhem a dokonalým vylíčením přírodního prostředí i života domorodců. Nejslavnější z nich je román King Solomon's Mines , první díl autorovy série o lovci slonů Allanovi Quatermainovi, který byl několikrát zfilmován, a román She o bílé africké královně jménem Ajša . Haggardovi se přičítá vliv na vznik fantasy literatury. Podle Ivo Fencla ovlivnil například C. S. Lewise nebo J. R. R. Tolkiena. Je považován za zakladatele fantasy subžánrů Ztracené říše a Meč a magie. Jeho hrdi...
Více od autora
Gustav Meyrink (20)
Gustav Meyrink, vlastním jménem Meyer byl německy píšící spisovatel silně ovlivněný atmosférou staré Prahy, především pak pražského ghetta. Zpočátku psal zejména krátké satirické prózy zesměšňující autority vilémovského Německa, později texty inspirované východními filozofiemi, mystikou a studiem okultních jevů. Kromě toho přeložil, respektive převyprávěl do němčiny mj. některá díla Charlese Dickense a Rudyarda Kiplinga. Společně s Rodou Rodou též v letech 1912–1914 napsal čtveřici divadelních her, jež však neměly výraznější odezvu. Jeho největším literárním úspěchem je tak fantaskní román Golem odehrávající se v ulicích pražského ghetta před asanací a po ní, který knižně poprvé vyšel roku 1915. Narodil se ve Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra Friedricha Karla Gottloba von Varnbüler a bavorské dvorní herečky Marie Wilhelmine Adelheid Meyerové . Jeho rodiče se pravděpodobně seznámili během matčina angažmá v Královském dvorním divadle ve Stuttgartu, kde Marie Meyerová působila v letech 1865 až 1867. Aby utajila své těhotenství, resp. aféru s významným politickým činitelem před veřejností, musela Meyrinkova matka Marie ihned po ukončení divadelní sezóny 1866/1867 z města odejít. Kde přesně se zdržovala během podzimu 1867 známo není, dítě se však rozhodla přivést na svět ve Vídni, kde v tu dobu v místní opeře působila její starší sestra, oceňovaná operní pěvkyně Louise Dunstmann-Meyerová , která jí snad mohla poskytnout potřebné finance i podporu. Dítě se narodilo 19. ledna 1868 v hotelu „U Modrého kozla“ , který se nacházel na Mariahilfestrasse č.p. 81. Od roku 1884 žil v Praze. Po absolvování gymnázia navštěvoval obchodní akademii, jejíž studium zakončil absolventskou zkouškou v roce 1888. Pak pracoval v exportním obchodě a z peněz odkázaných otcem otevřel společně s přítelem (synovcem básníka Christiana Morge...
Více od autora
Fredrik Backman (20)
Fredrik Backman je švédský sloupkař, blogger a spisovatel. Je autorem knih Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove. Obě knihy byly bestsellery v jeho rodném Švédsku a byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Fredrik Backman vyrostl v Helsingborgu. Píše pro Helsingborgs Dagblad a Moore Magazine. V roce 2012 debutoval s knihou Muž jménem Ove, která byla zfilmována a měla premiéru 25. prosince 2015. Backman je ženatý s Nedou Shafti Backmanovou.
Více od autora
Eva Hrubešová (21)
Narozena 2.4.1947 v Praze. Spisovatelka a publicistka, práce z oboru pragensií.
Více od autora
Emilio Salgari (17)
Emilio Salgari byl populární italský spisovatel dobrodružných románů, označovaný někdy jako italský Jules Verne. Po neúspěšném pokusu stát se námořním důstojníkem, obrátil Emilio Salgari svou pozornost k literární činnosti. Napsal více než dvěstě dobrodružných příběhů odehrávajících se v nejrůznějších exotických končinách s hrdiny z různých lidských ras a kultur. Stal se brzy tak slavný, že byl někdy nazýván italským Julesem Vernem, ačkoliv jeho knihy jsou dobrodružné a nezabývají se vědeckou fikcí. Nejúspěšnější Salgariho dílo, série románů o Sandokanovi, který vede boj proti utlačovatelům malajských domorodců, se zdá být založena na skutečném životě jednoho malajského náčelníka, který vedl boj proti guvernérovi a rádžovi Sarawaku Jamesovi Brookeovi ze svého úkrytu na Mount Sandok. Přestože měl Salgari milióny čtenářů po celém světě, nikdy nedosáhl takového finančního zajištění, jaké by si zasloužil. Vydavatelé, využívající Salgariho špatných obchodních schopností, nechávali spisovatele téměř v chudobě. Pronásledovaný věřiteli a rodinnou krizí, spáchal Salgari dne 25. dubna roku 1911 sebevraždu. Sandokan, známý jako Malajský tygr, vede v jedenácti Salgariho románech ozbrojený boj proti holandským a britským koloniálním představitelům, zosobněným v rádžovi Jamesovi Brookeovi, guvernérovi a rádžovi Sarawaku. Ten je známý svými nemilosrdnými a krutými činy při upevňování své moci. Když byl Sandokan ještě chlapec, nechal Brooke vyvraždit jeho rodinu a zbavil jej trůnu. V dospělosti Sandokan shromáždil skupinu pirátů a z malého ostrůvku Mompracem na západ od Bornea vede se svým přítelem Portugalcem Yanezem de Gomerou proti Brookovi ozbrojený boj, nejen pro svou osobní pomstu, ale také na obranu malých domorodých království. Jde o tyto romány: Série se dočkala dalších pokračování od různých italských spisovatelů. Nejznámějším z nich je Luigi Motta, který napsal o Sandokanovi dalších pět románů, např. Malajský ...
Více od autora
Elán (13)
Elán je slovenská poprocková skupina, která vznikla koncem 60. let v Bratislavě, tehdy součásti Československa. V čele skupiny stojí od počátku Jožo Ráž, který je baskytaristou a zpěvákem, spolu s kytaristou Jano Balážem a klávesistou Vašo Patejdlem. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších kapel v Československu a později na Slovensku. Jejich hudba oslovila několik generací, mísí se v ní rock, pop a v pozdějších letech i současný materiál pro dospělé a balady.
Více od autora
Dominik Pecka (32)
Dominik Pecka byl český římskokatolický kněz , od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem . Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově , poté v kněžském semináři v Brně . Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích. Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli a v Brně-Husovicích . V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera. V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.
Více od autora