Všichni Autoři a témata

Alexis Tocqueville, (1)

Alexis Nolla (1)

Alexis Munier (1)

Americká jazyková lektorka, též operní pěvkyně. Žije ve Švýcarsku.

Alexis Menard, (1)

Alexis Korner (1)

Alexis Korner byl klíčovou postavou britského bluesového hnutí, často označován jako "otec britského blues". Narodil se v roce 1928 v Paříži rakouskému židovskému otci a řecké matce a v dětství se přestěhoval do Londýna. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, začala ve 40. letech a pokračovala až do jeho smrti v roce 1984. Kornerův vliv sahal daleko za hranice jeho vlastních vystoupení; sehrál významnou roli v rozvoji mnoha mladých hudebníků, kteří se později sami proslavili.

Alexis Henderson (1)

Autorka spekulativní literatury se zálibou v temné fantasy, čarodějnictví a kosmickém hororu. Vyrostla v Savanah v Georgii, nejstrašidelnějším městě Spojených států, což do ní zaselo celoživotní zájem o duchařské příběhy. Pokud nemá nos zabořený v knize, věnuje se malování nebo sledování hororů se svým kočičím souputníkem. Nyní žije ve sluncem zalitých mokřinách v Charlestonu v Jižní Karolíně. Rok čarodějnic je jejím románovým debutem.

Alexis Elaguin (1)

Alexis Curvers-Delcourt (1)

Alexis Averbuck (1)

Americká cestovatelka, autorka turistických průvodců a cestopisů, též malířka. Žije v Řecku.

Alexi Höbemägi (1)

Alexej Vojtášek (1)

Narozen 13. 12. 1952 v Roudnici nad Labem, zemřel 30. 5. 2023. Grafik, ilustrátor, věnoval se též malbě a komorní plastice.

Alexej Stěpanovič Suetin (1)

Alexej Stachanov (1)

Alexej Grigorjevič Stachanov byl sovětský horník a národní hrdina SSSR, který měl reprezentovat SSSR jako socialistickou průmyslově vyspělou zemi. Narodil se v Lugové blízko Orlu. V roce 1933 začal pracovat jako horník. Jako horník si chtěl vydělat na koně pro hospodářství. Šachta, na níž pracoval, byla hodnocena špatně a stranický vedoucí šachty, Petrov, by byl odvolán nebo potrestán, kdyby se šachta něčím nevyznamenala. Bylo proto třeba udělat rekord nebo se jinak vyznamenat. Jenže nikdo z horníků nechtěl dělat rekordy. Dnes rekord - zítra norma. Kdo by chtěl dělat rekordy, ten mohl být ostatními zabit. Po nátlaku a hledání byl vybrán právě mladý Stachanov a s ním byl na jediné "rekordní" směně i redaktor místních novin, který o tom napsal do místního tisku. Dne 31. srpna 1935 bylo prohlášeno, že vytěžil 102 tun uhlí za 5 hodin a 45 minut . Tento rekord z něj udělal hrdinu SSSR, a dokonce se objevil na titulní straně magazínu Time. Po rekordu Stachanov utíkal domů, protože ho lidé chtěli zabít. Protože "dnes rekord", znamená zítra normu. Jeho žena ho schovala před rozlíceným davem doma v bečce na zelí a lidem řekla, že kdo chce Alexeje zabít, toho ona podřeže. Až za dva dny po "rekordu" se zpráva o tomto skutku ocitla na poslední stránce stranického listu Pravda a tam z tohoto článečku pochopil Sergo Ordžonikidze, že je to právě ten hrdina, kterého potřebuje stalinská éra. Okamžitě po "rekordní" směně, na níž prý stranický funkcionář Petrov Stachanovi svítil při rubání se stranická organizace usnesla, že Stachanov dostal dům, poukaz na lázně a koně. Sovětský svaz v té době vymýšlel hrdiny a příklady a tento rekord je zcela vymyšlen a měl sloužit a také sloužil jako propaganda ke zvyšování pracovních výkonů. V letech 1936–1941 byl prominentním studentem Industriální akademie v Moskvě, ač sám s bídou četl a psal....

Alexej Silyč Novikov-Priboj (1)

Alexej Sevruk (1)

Ukrajinský slavista a ukrajinista. Archivář v Památníku národního písemnictví v Litoměřicích. Překladatel ze slovanských jazyků. Autor povídek, recenzí a literárních kritik. Šéfredaktor měsíčníku Plav. Aktivně působí v o. s. Svobodné Bělorusko. Žije a pracuje v Česku.

Alexej Sergejevič Bogomolov (1)

Alexej Semjonovič Žadov (1)

Alexej Sato (1)

Narodil se 2.1.1952. Vysokoškolský pedagog, specializuje se na problematiku obchodních operací v zahraničním obchodě, mezinárodního platebního styku a financování podnikatelské činnosti v obchodě se zahraničím. Publikace o mezinárodním obchodu.

Alexej Remisow (1)

Alexej R Fitzsimmons (1)

Alexej Maleinov (1)

Alexej Losev, (1)

Alexej Letenay (1)

Slovenský výzkumný pracovník v oboru stavebnictví.

Alexej Kohout (2)

Narozen 1921, zemřel 2002. JUDr., publikoval zejména Živnostenský zákon a předpisy související.

Alexej Jurčak (1)

Alexej Fedjarov (1)

Alexej Dragomirecký (1)

Alexej Byčichin (1)

Alexej Bálek (1)

Narozen 1921. Pracovník Ekonomického ústavu Československé akademie věd, práce z oboru.

Alexej Anin (1)

Alexei Panshin (1)

Americký spisovatel, literární kritik. Píše SF.

Alexandru Vlahuţă (1)

Rumunský básník, prozaik a publicista.

Alexandru Vianu (1)

Alexandru T Popescu (1)

Alexandru Singer (1)

Alexandru Popescu, (1)

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.

Alexandru Andrieș (1)

Rumunský hudebník, narozen 13. října 1954 v Brașově.

Alexandros Psychogios (1)

Alexandria Warwick (1)

Alexandre-Toussaint Limojon de Saint-Didier (1)

Francouzský filozof.

Alexandre Wajnberg (1)

Belgický novinář a publicista v oboru vědy píšící francouzsky, dokumentarista, scenárista, houdebník.

Alexandre Nikolajevič Benois (1)

Alexandre Lenoir (1)

Francouzský novinář, hudebník a textař, zpěvák a kytarista hudební skupiny Les Blaireaux. Také autor turistických průvodců.

Alexandre Koyré (1)

Alexandre Koyré byl historik a filosof vědy ruského původu, který po většinu života působil v Paříži. V Rostově na Donu a v Tbilisi získal humanitní vzdělání a znalost klasických jazyků. Roku 1908 odešel do Göttingenu, kde na tamější univerzitě studoval filosofii u Edmunda Husserla a matematiku u Davida Hilberta. Roku 1911 přešel na pařížskou Sorbonnu, za války bojoval v ruské armádě. Po I. světové válce se oženil a usadil v Paříži, kde spolupracoval mj. s Gastonem Bachelardem a Alexandrem Kojèvem, který po něm převzal přednášky o Hegelovi. Opakovaně pobýval a přednášel také v USA. Koyré se sice věnoval hlavně počátkům novověké vědy, začal však jako historik náboženství a odtud čerpal hlubší porozumění pro myšlenky a vývoj věd od 16. století, jak o tom svědčí například jeho kniha Mystikové, spiritualisté, alchymisté 16. století v Německu. Byl totiž přesvědčen, že i spisy vědců je třeba chápat na pozadí jejich doby. Zabýval se zejména Galileim, Descartesem, Platónem a Newtonem a ve své nejslavnější knize Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru popsal proměny pohledu na svět od Mikuláše Kusánského a Giordana Bruna k Newtonovi. Koyré odmítal „positivistickou“ představu, že by ke změnám v pohledu na svět vedla experimentální fakta. Podle něho jde především o změnu teoretického pohledu, který pak vede i výběr a uspořádání experimentů. Ukázal také, že lidé jako Galileo experimentovali podstatně méně, než se obvykle soudí, a že jejich experimenty byly často jen myšlenkové. Například slavný pokus s pádem koulí z věže v Pise sice Galileův životopisec stručně zmiňuje, Koyré však doložil, že se patrně nikdy nekonal. Galilei totiž věděl, že pokus už před ním dělal Benedetti a že hliněná koule dopadla později než kovová. Podobně jako Husserl a Patočka, zabýval se i Koyré problé...

Alexandre Kojève (1)

Francouzský filosof a politik ruského původu. Zabýval se hlavně novoplatonismem, filosofií dějin a G. W. F. Hegelem.

Alexandre Keller (1)

Kompilátor výborů z antických děl.

Alexandre Jardin (1)

Francouzský režisér, scenárista a spisovatel.

Alexandre Dumas ml. (1)

Alexandre Dumas mladší se narodil 27. července roku 1824 jako nemanželský syn slavného francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího. Jeho dětství bylo touto skutečností dosti poznamenáno, neboť byl vychováván po penzionátech. Jako mladý muž žil bohémským životem a na živobytí si vydělával literární tvorbou. Po neúspěšném básnickém debutu Hříchy mládí šel nejpve ve stopách svého otce. Zejména romány Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška a Jindřich Navarský nezapřou otcův vliv. Současně však začal psát realistické romány, kriticky zobrazující sociální poměry společnosti, z nichž nejznámější je Dáma s kaméliemi . K napsání románu inspiroval Dumase život mladé kurtizány Marie Duplessis, se kterou se seznámil v Saint-Germain-en-Laye, kde od roku 1844 žil po určitou dobu společně se svým otcem. V tomto románu zaujal na svou dobu tak revoluční postoj k sociálnímu postavení padlé ženy, že následná dramatizace z roku 1852 byla cenzurou dlouho zadržována. Její uvedení se však stalo Dumasovým skutečným triumfem a Dumas se obrátil k divadlu. Ve svých hrách, které vyvolaly mnohé polemiky v tehdejším společenském životě, kriticky zobrazoval mravy druhého císařství, řešil problémy nemanželských dětí, rozvodů, cizoložství, kuplířství atp., zabýval se právy žen, napadal předsudky společnosti a bojoval tak za uzdravení národa oslabeného zhýralstvím a falešnou morálkou. Dumas svým dílem posílil realismus na francouzských divadelních scénách. Roku 1874 byl zvolen členem Francouzské akademie, byl několikrát předsedou Společnosti dramatických autorů a roku 1894 obdržel Řád čestné legie. Zemřel 27. listopadu roku 1895....

Alexandre de Tilly (1)

Celým jménem Jacques Pierre Alexandre de Tilly se narodil v Le Mans. Pocházel ze starodávného rodu normandské šlechty. V patnácti byl přijat do armády s hodností podporučíka u dragounů, ale brzy vojenskou službu opustil. Jako přísně loajální monarchista byl za francouzské revoluce vykázán z Francie pod pohrůžkou smrtí, pokud by se někdy vrátil. Azyl nalezl nakrátko v Anglii. Asi po roce odcestoval do "Nového světa", kde pobyl několik let a dokonce se zde i oženil. Další jeho cesty vedly zpět do Anglie, Hamburku, Lipska, Drážďan a Berlína. Zde začal se sepisováním svých pamětí. Na krátkou dobu se mohl vrátit i do Francie s návratem Bourbonů. Nemělo to však dlouhého trvání a po dalších politických změnách musel uprchnout do Belgie, kde spáchal 23. prosince 1816 v Bruselu sebevraždu.

Alexandre Arnoux (1)

Paul-Alexandre Arnoux byl francouzský básník, prozaik, dramatik, scenárista a a překladatel, od roku 1947 člen Goncourtovy akademie. Narodil se v rodině učitele a školního inspektora. Během studií práv v Lyonu se roku 1904 se seznámil s hercem, režisérem a později učitelem na Pařížské konzervatoři Charlesem Dullinem, který se stal jeho celoživotním přítelem i spolupracovníkem. Od roku 1906 pracoval na seinské prefektuře. Roku 1913 se oženil se Španělkou Amálií Isabelou Enetovou, která zemřela roku 1938. Debutoval roku 1906 sbírkou básní L'allée des mortes , známější se stal sbírkou povídek Le Cabaret a románem Indice 33 inspirovaných první světovou válkou. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté, inspirované romantismem, mýty, středověkými pověstmi a legendami a také moderní fantastikou. Vyznačuje se vybroušeným stylem a autor v něm spojuje sen se skutečností. Od roku 1922 pracoval jako filmový scenárista, byl šéfredaktorem filmového magazínu Pour vous. Za druhé světové války působil jako válečný korespondent. Od roku 1946 spolupracoval s rozhlasem. Roku 1947 se stal členem Goncourtovy akademie a roku 1956 obdržel za své dílo cenu Grand prix national des Lettres. Jako překladatel přeložil z němčiny druhý díl Goethova Fausta a ze španělštiny Calderónovu hru Život je sen. Zemřel roku 1973 na krvácení do mozku.

Alexandra; Witzeová, (1)

Alexandra; Föderlová-Schmidová, (1)

Alexandra-Maria Klein (1)

Alexandra Zymová (1)

Autorka lexikonu bojových umění.

Alexandra Witze (1)

Alexandra Walshová, (1)

Alexandra Vysloužilová (1)

Narozena 19. 1. 1981. Překladatelka a tlumočnice angličtiny, kulturní manažerka.

Alexandra Voščininová (1)

Alexandra Vokurková (1)

Narozena 20. 10. 1966 v Praze. RNDr., bioložka, novinářka, publicistka, též autorka pohádkových knih pro děti.