Všichni Autoři a témata

František Petřík (1)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.

Thierry Maitre-Allain (1)

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (4)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Emanuel Petlan (3)

Práce v oboru dějin knihtisku.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.

Dominik Karel Čermák (1)

Narozen 2.2.1835 v Praze, zemřel 6.12.1890 tamtéž. Katolický kněz, knihovník, náboženská literatura.

Josef Němeček (1)

Narozen 2.3.1824 v Rožďalovicích, zemřel 23.8.1912 v Turnově. Katolický kněz, náboženské práce.

Zdeněk Farkaš (1)

Slovenský historik, archeolog a muzejní pracovník.

Július Alberty (1)

Slovenský pedagog a historik, zaměřený na regionální historii středoslovenského kraje a didaktiku dějepisu.

Gerhard Fuchs (1)

Rakouský filolog, literární vědec.

Raimund Menschik (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar byl důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführer. Od konce vojenské správy Protektorátu Čechy a Morava do října 1943 byl vedoucím „skupiny Tisk“ , která byla podřízena kulturně-politickému oddělení Úřadu říšského protektora. V říjnu 1943 byl jmenován vládním radou a na pozici vedoucího „skupiny Tisk“ jej nahradil Arthur Söhnel. Patřil k mimořádně vlivným okupačním úředníkům, který prostřednictvím cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik dokázal potlačit všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. Jeho oddělení denně zasílalo vydavatelům novin a časopisů instrukce o tom, jakých událostí si všímat a které ignorovat. Na základě jeho návrhu mj. český tisk radikálně omezil zpravodajství ze zahraničí. Navíc tyto informace směly pocházet pouze od německé agentury DNB . Wolfram von Wolmar byl kromě své politické práce poměrně dobrým fotografem, jehož práce se objevovaly v řadě časopisů a knih. Velmi častým motivem jeho fotografií byli obyvatelé na východním bojišti poté, co tato území byla „osvobozena německou armádou od bolševismu“. Své snímky i texty většinou podepisoval šifrou WvW. Ačkoli Československo později žádalo Německo o jeho vydání, aby ho mohlo soudit za válečné zločiny, nikdy nebyl před československý soud postaven.

Fritz Kienert (1)

Německý autor knih o letectví.

Josef Beran (1)

Josef Jaroslav Beran byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu. Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha. Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová. Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě . Po vysvěcení na kněze pokračoval ve studiu teologie . V letech 1912–1917 působil jako kaplan , dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny . Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře . V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s páterem Richardem Henkesem . V koncentračním táboře Dachau byl prvně zařazen mezi metaře. S ostat...

Jan Maťátko (1)

Narozen 7.9.1938. Elektroinženýr, učební texty o elektronice.

Pavla Pečinková (3)

PhDr. Pavla Pečinková, CSc., Pracoviště Katedra dějin umění a estetiky, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Vzdělání a akademická kvalifikace 1965-1970 Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně 1970-1975 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1977 doktorát z dějin a teorie výtvarného umění, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1978-80 postgraduální studium Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, obor estetika 1980-85 interní aspirantura v Národní galerii v Praze 1988 titul kandidát věd Přehled zaměstnání 1975-80 redaktorka v nakladatelství Mladá fronta 1980-85 aspirantura v Národní galerii 1985-90 odpovědná redaktorka v nakladatelství Odeon od 1990 odborná asistentka Katedry dějin umění a estetiky VŠUP v Praze

Lucas Cranach (4)

Německý malíř.

Tomáš Bujna (1)

Slovenský architekt.

David Riesman (1)

David Riesman byl americký právník a sociolog. Celosvětovou proslulost získal díky své knize Osamělý dav z roku 1950. V knize Osamělý dav se Riesman pokusil analyzovat moderní společnost. Kriticky nahlíží především společnost konzumní. Riesman v knize rozlišuje tři typy osobnosti, které jsou charakteristické pro různé epochy dějin: Koncept má blízko k teoriím Ferdinanda Tönniese či Émila Durkheima , Riesman však přidává kritiku nejaktuálnější fáze moderní společnosti, čímž předjímá kritiku Marcuseho či Baudrillardovu.

Eva Brabcová (1)

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Barbara Frischmuth (1)

Barbara Frischmuthová je rakouská spisovatelka a překladatelka. Něco psát, či vyprávět bylo jejím přáním již odmalička, stejně jako býti zvěrolékařkou, nakonec avšak byla touha věnovat se literatuře silnější. Vyrůstala s matkou, neboť její otec padl za časů druhé světové války v Rusku. Po maturitě vystudovala angličtinu, turečtinu a také maďarštinu na univerzitě v Grazu. Její první literární prvotinou, vydanou v roce 1968, byl román Die Klosterschule. Je autorkou více než 50 knih. Vedle psaní prózy , divadelních a rozhlasových her, scénářů se věnuje také překládání z maďarštiny. Jejím prvním překladem z maďarštiny bylo dílo rumunské spisovatelky židovského původu Any Novac, vydané roku 1967 v nakladatelství Suhrkamp Verlag. Má jednoho syna Floriana Anastasia Grüna .

Dumitru Radu Popescu (1)

Dumitru Radu Popescu se narodil roku 1935 ve městě Păuşa v župě Bihor na hranicích Rumunska a Maďarska. V Sedmihradsku také studoval, jednak na klužské univerzitě farmacie a medicíny, kterou nedokončil, jednak, úspěšně, na filozofické fakultě tamtéž, již absolvoval roku 1961. První povídku vydal v místním časopise Steaua . Byl pak jeho redaktorem, následně šéfredaktorem časopisu Tribuna tamtéž a mezi lety 1982–1989 byl v Bukurešti šéfredaktorem týdeníku Contemporanul . V letech 1981–1990 byl předsedou rumunského svazu spisovatelů. Od roku 1969 do revoluce 1989 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska. Od roku 2006 působí jako generální ředitel vydavatelství Rumunské akademie a viceprezident vydavatelství vědeckého konzilia. Od roku 1997 je členem Rumunské akademie.

Laonikos Chalkokondyles (1)

Laonikos Chalkokondyles byl byzantský historik původem z Athén, který sepsal ve svém díle Výklad dějin historický vývoj v letech 1298–1463. Narodil se do jedné z předních athénských rodin, aby se poté v mládí stal žákem Georgia Plethona. Působil v peloponéské Mystře. Historický vývoj popisuje na rozdíl od mnoha jiných byzantských historiků již ne z pohledu Byzance, ale osmanských Turků. Při své historické práci se opíral i o turecké prameny. V díle se stylisticky snažil připodobnit Hérodotovi a Thúkýdidovi. Charakteristickým znakem jeho tvorby je silný vliv renesance a humanismu, stejně tak znalost některých, ačkoliv zkreslených, reálií západní Evropy. Náboženskou problematiku a spory podává již s odstupem, až s lhostejností, čímž se také v mnohém liší od předchozích byzantských autorů. V jeho pojetí již nejsou obyvatelé Byzance Římany, ale opět jsou jím nazýváni Řeky, Helény.

Yasushi Inoue (1)

Japonský spisovatel.

Rádžéndra Avasthí (1)

Narodil se 25. ledna 1929 v Džabalpuru ve státě Madhjapradéš. Jeho romány a povídky těží z prostředí velkoměsta, zejména Bombaje, a z horské oblasti rodného státu, obývané "lesními lidmi". Získal značnou oblibu mezi indickými čtenáři.

Barbara Ježková (1)

* 04.12.1948 † 15.07.2004 Lékařská rodina ji předurčila ke studiím na lékařské fakultě. Tam však došlo k nešťastnému citovému vzplanutí s tragickým řešením, které jí přivodilo doživotní zdravotní následky. Studovala pak psychologii, jazyky a marketing, absolvovala střední knihovnickou školu. Dlouhá léta byla zaměstnána v Pražské výstřižkové službě v době, kdy se tam ještě pracovalo s nůžkami a xeroxem. Vystřídala pak řadu míst, např. jako obchodní asistentka reklamní agentury Juven-Bohemia, dále v oddělení propagace divadla Labyrint, pracovala i jako redaktorka a korektorka. Večerně vystudovala Konzervatoř J. Ježka ve třídě Jiřího Suchého, jejími učiteli byli i Ivan Vyskočil, Ladislav Kantor či Jiří Svěrák. Mezi její zájmy patřily parapsychologie, léčitelství, hermetické vědy, chov koček, poezie, tvorba písňových textů, scifi, francouzština, latina. Psala poezii, především písňové texty, v roce 1988 vyhrála v soutěži Písnička pro všední den. Několik jejích písňových textů vyšlo na cédéčkách Jana Spáleného, Ireny Budweiserové a CaK Vocalu. Psala do scifi fanzinů, byla aktivní v SFK Desítka a její nejznámější scifi povídkou je Stručný úvod do teorie čudu. Mezi její oblíbence patřili O. Neff, Z. Rampas, P. Kosatík, I. Kmínek, K. Vonnegut. Její zdraví se postupně zhoršovalo. Přesto jí ještě v roce 2002 vyšla detektivka Pes a boží mlýny a v roce jejího úmrtí pak sbírka detektivních povídek Zrcadlo s vílou a laněmi. Na vydání čekají básnické sbírky Průsečík posloupnosti, Věnec sonetů, Ples na zámku Postmortem a Polodialogy.

Gustav A. E Bogeng (1)

Německý autor publikace o bibliofiliích.

Jan Kotěra (8)

Jan Karel Zdenko Kotěra byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Narodil se 18. prosince 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho ženy Marie, rozené Vogl . Při křtu u Sv. Tomáše dostal tři jména: Jan Karel Zdenko. Vychováván byl v německých školách nejprve v Dolních Zálezlech a v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni se mladý Kotěra seznámil s Jože Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, ale i s Adolfem Loosem. Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Palazzo Venezia v Římě. Tento pobyt spojený s cestami po celé Itálii, který Kotěra uskutečnil od února do června 1898, završil jeho učednická léta. Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár. V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídil si byt v Praze. Téhož roku začal pracovat na své první významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze. Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, kde učil i Bohuslava Fuchse a Františka L. Gahuru. Jan Kotěra působil ve Spolku výtvarných umělců Mánes a jako redaktor časopisu Volné směry. Organizoval množství výstav (Augus...

Karel Paul (1)

Narozen 21.2.1891 v Praze, zemřel roku 1960. Ing., dr. techn., práce v oboru kafilérie.

Gregg Smith (1)

Americký řečník, autor, který se zaměřuje na pivovarnictví.

Carrie Getty (1)

Americká pivní porotkyně a znalkyně, publikace z oboru.

Miloš Kačírek (3)

Miloš Kačírek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za TJ SU Teplice. Nastoupil v 6 ligových utkáních. Z Teplic odešel do Roudnice nad Labem.

Mark Lambert (1)

Chris Jarmey (1)

MCSP, SRP, MRSS. Zakladatel a ředitel European Shiatsu School of Natural Therapy. Publikuje v oboru.

Florence Vérilhac (1)

Francouzská autorka knih o přírodě.

Herma Pilbauerová (1)

Narozena 15.2.1867 v Horním Stupně, zemřela 31.10.1902 v Praze. Učitelka, básnířka, prozaička, zejména pro mládež, dramatička, časopisecké články.

Rudolf Wolf (1)

Johann Rudolf Wolf byl švýcarský astronom a matematik světoznámý pro svůj výzkum slunečních skvrn. Wolf se narodil ve Fällandenu poblíž Zurichu. Studoval na universitách v Zurichu, Vídni a Berlíně. Encke byl jedním z jeho učitelů. Wolf se stal profesorem astronomie na universitě v Bernu roku 1844 a v roce 1847 ředitelem Bernské hvězdárny. Roku 1855 přijal křeslo vedoucího astronomie obou univerzit v Zurichu. Na University of Zurich a ve Federal Institute of Technology v Zurichu. Wolf byl ohromen objevem cyklu slunečních skvrn Heinrichem Schwabem, nevydal pouze data ze svých pozorování, ale sbíral všechna dostupná data o slunečních skvrnách zpět až do roku 1610 a vypočítal periodu cyklu na 11,1 roku. V roce 1848 vymyslel cestu ke kvantifikaci aktivity slunečních skvrn. Wolfovo číslo slunečních skvrn, jak bylo nazváno, zůstává v používání dodnes. Roku 1852 byl Wolf jedním z prvních čtyř lidí, kteří objevili spojitost mezi cyklem a geomagnetickým polem Země.

Václav Mentberger (1)

Spisovatel, publicista, kronikář a sběratel. Působil v Městském archivu v Kasejovicích , v Archivu města Plzně a jako dopravní úředník Československých státních drah. Kasejovický kronikář . Zabýval se sběratelstvím a regionálními dějinami.

František Norbert Hrachovský (1)

Narozen 11.9.1879 v Kněždubu u Strážnice, zemřel 18.1.1943 v koncentračním táboře Osvětim. ThDr., katolický kněz, homiletik, teologické a filosofické práce, publicista a redaktor.

Miroslav Žižka (1)

Narozen 1972. Vysokoškolský pedagog, ing. ekonomie.

Jaroslav Herden (1)

Narozen 21. 1. 1931 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 1. 2. 2010 v Praze. Hudební pedagog, literatura z oboru.

Eugène Aisberg (1)

Francouzský fyzik, spisovatel a propagátor rádia a televize.

Otto L Bettmann (1)

Jarmila Černíková (3)

Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Vystudovala farmacii na brněnské Masarykově Univerzitě. Její knihy začaly vycházet na začátku 60.let. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti, podle níž v příštím roce napsala námět k filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala i řadu knih pro dospělé, například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou či Blázni a Pythagoras. V 70.letech kvůli zákazu publikace pracovala ve svém původním oboru v lékárně, v té době také vydala několik knih pod cizími jmény. Od začátku 80.let se snažila vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se k čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy. Od 90.let se znovu může naplno věnovat psaní; podílela se například na scénáři projektu Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Hermína Franková miluje jižní Čechy. Hold jim vzdala například v knihách Kluk od vody či Jupí, jdeme do světa . Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách. Nejvíc času tráví s rodinou, má dvě dcery a tři vnučky.

Eva Menzelová (1)

Spoluautorka matematické příručky pro základní školy.

lois Lošťák (1)

riedmar Krautwurst (1)

Růžena Buchtelová (1)

Václav Slavík (1)

Václav Slavík, , byl český římskokatolický kněz a sídelní kanovník litoměřické kapituly. Narodil se  7. září 1886 v Liblicích, okr. Mělník, jako syn mistra kolářského a domkáře Jana Slavíka a matky Anny roz. Borecké z Přívor. Po absolvování Obecné školy v Liblicích absolvoval jeden rok Měšťanské školy v Libochovicích. V letech 1900-1908 studoval vyšší stát. Gymnasium v Mladé Boleslavi, kde také úspěšně maturoval. V letech 1908-1912 studoval Bohoslovecký seminář v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 14. 7. 1912. Dne 1. září 1912 byl ustanoven kaplanem v  Jenišovicích u Turnova a od 1. prosince 1912 kaplanem v Železném Brodě. V roce 1919 se dobrovolně zúčastnil jako kurát I. třídy, v době maďarské invaze, válečného tažení na Slovensko. Dne 10. června 1919 byl jmenován duchovním správcem u velitelství 17. pěší brigády. 5. října téhož roku byl povýšen do hodnosti „Kapitán duchovní“ a obdržel pochvalné uznání MInisterstva národní obrany. V roce 1920 zapsán na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval v roce 1925. Dne 1. dubna 1920 byl jmenován farářem  na Pšovce u Mělníka. Tam zúčastnil se také veřejné činnosti a byl po sloučení Pšovky s Mělníkem po dvě období členem Městské rady v Mělníku za Lidovou stranu. Od 1. listopadu 1929 byl farářem v Klapém a administrátorem excurrendo v Křesíně. 7. února 1931 získal  právo domovské v obci Klapý, okres Roudnice nad Labem. V Klapém vedle činnosti v duchovní správě a ve škole, se zúčastnil také veřejného života. Za svou činnost byl postupně oceňován čestnými tituly – v roce 1938 se stal osobní děkanem av roce 1941 biskupským notářem. V roce 1930 založil v Klapém Družstvo pro rozvod elektrické energie . V obecních věcech působil jako předseda finanční komise obecní a krátkou dobu jako člen Okresního národního výboru v Roudnici nad Labem.  Vedle jiného se přičinil o postavení s...

Pavel Strnad (1)

Narozen 10. 3. 1946 v Brně. Doc. MUDr., CSc. Neurolog. Publikace z oboru.

Karel Zink (1)

Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Gary Shteyngart (1)

narodil se v Leningradu a od svých sedmi let žije ve Spojených státech. Vystudoval politilogii a tvůrčí psaní na Oberlin College a na počátku devadesátých let strávil jeden semestr na Karlově univerzitě v Praze. Za svou prvotinu "Příručka ruského debutanta"získal v roce 20002 několik významných ocenění. Žije v New Yorku a v roce 2006 vydal druhý román s názvem " Absurdistán"

Sáva Suchevič (1)

Narozen 27. 11. 1920 v Třebovli, zemřel 22. 2. 2007. PhDr., historik umění, pořadatel katalogu výstavy a sborníku vlastivědných prací, odborník v oblasti památkové péče.

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".