Výpis všech autorů

Magdalena Dobromila Rettigová

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová , byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec byl Němec, matka Josefa Kubíková byla české národnosti. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna , purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let svého života v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím...

Laura Joh Rowland

Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.

František Raboch

Narozen: 9.4.1900 v Kozolupech, okres Plzeň-sever, zemřel: 23.3.1984. JUC. nedokončil právnickou fakultu Univerzity Karlovy Praha; městský tajemník v Berouně , pracovník ministerstva výživy, tajemník Společnosti pro racionální výživu, redaktor jejích publikací, pořadatel a spoluautor řady odborných kuchařských publikací. Držitel několika vyznamenání Společnosti pro racionální výživu. Nekrolog: Výživa lidu,39,1984,č.4,s.63.

Claude-Catherine Ragache

Redaktorka francouzského historického časopisu Clefs pour l’Histoire, autorka několika populárně naučných knih pro mládež ze série "Mýty a legendy." V roce 1991 vydala knihu o mytologii vlka ve Francii .

Roman Ráž

Roman Ráž je český spisovatel, dramatik, dramaturg a scenárista, jenž se prosadil v období normalizace. Autor 25 próz, 15 televizních her a řady rozhlasových her a seriálů. Čtyřikrát navržen na Státní cenu za literaturu, nositel Ceny Egona Ervina Kische a Chlumecké literární ceny Jaroslava Golla. Autor rozsáhlé historické ságy – trilogie: Lázeňské dobrodružství, Lázeňské naděje a Lázeňské ozvěny. Jeho román Prodavač humoru byl zfilmován režisérem Jiřím Krejčíkem. Roman Ráž se narodil v Praze – Novém Městě v nemocnici v Klimentské ulici, následně byl pokřtěn v kostele sv. Klimenta. Jeho otec Otto Ráž byl pražský podnikatel. Dědeček Rudolf Ráž vlastnil Hotel Belvedere v Praze na Letné , který Otto Ráž převzal v roce 1935. V roce 1948 byl zavřen do tábora nucených prací, kde také zemřel. Rodiče uzavřeli manželství v roce 1932 v Brně, v roce 1938 došlo k rozvodu. Jeho matka Božena Rážová, roz. Vepřeková , pocházela z Luhačovic. Psala povídky, ale nikdy je nepublikovala. Vystudovala obchodní akademii, později pracovala jako vedoucí účtárny pivovarů a lihovarů. Dědeček Emanuel Vepřek byl restauratérem a starostou v Luhačovicích. Zasloužil se o rozvoj místních lázní, podporoval všeobecnou živnostenskou školu, za jeho starostování byl postaven vodovod, zřízena měšťanská škola a založena obecní spořitelna. Hostem Vepřekovy restaurace býval často hudební skladatel Leoš Janáček. V roce 1941 se Roman Ráž s matkou přestěhoval z Prahy do Brna, kde začal chodit do obecné školy. V letech 1944–1946 pobýval v Luhačovicích, tady zažil osvobození rumunskou armádou v květnu 1945. V roce 1946 se vrátil zpátky do Brna. Z důvodu špatného kádrového profilu nemohl dokončit studium na gymnáziu, nastoupil na zdravotní školu , kde složil maturitu. Vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Na...

Carlos Ruiz Zafón

Carlos Ruiz Zafón byl španělský prozaik katalánského původu. Narodil se a vyrostl v Barceloně. Navštěvoval katolickou školu Sarrià, která měla své sídlo ve městě s gotickým zámkem z červených pálených cihel, s věžemi a tajemnými uličkami, které podnítily jeho fantazii a radost z vyprávění příběhů. Ze začátku byl činný v Barceloně v jedné reklamní agentuře, v roce 1994 odešel do Los Angeles a soustředil se plně na psaní. Vedle své práce na románech je známý také jako scenárista a novinář španělských deníků El País a La Vanguardia. Do roku 2020 žil Carlos Ruiz Zafón v Los Angeles a živil se jako filmový scenárista. Dne 19. června 2020 podlehl rakovině tlustého střeva. Hned jeho první román z roku 1993 El príncipe de la niebla vyšel ve více než 150 000 výtiscích a spisovatel získal cenu španělského nakladatelství Edebé. Poté vyšly ještě další jeho tři romány pro mladé. Jeho pátá kniha Stín větru byla vydána v roce 2001, ale neupoutala ve Španělsku velkou pozornost, se přesto stala v krátkém čase bestsellerem a mnoho týdnů se držela na španělském žebříčku nejčtenějších knih. Ruiz Zafón se stal ve své rodné zemi oslavován jako literární senzace. V roce 2004 byla prodána práva na publikaci tohoto románu do více než dvaceti zemí světa, mimo jiné do Francie, Finska, Norska, Dánska, Holandska, Švédska, Velké Británie, Itálie, Austrálie, Brazílie, Izraele, Portugalska, Řecka, Maďarska, USA, České republiky a Polska. V anketě velkého barcelonského deníku La Vangaurdia získal román Stín větru cenu za knihu roku 2002.

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Patrick Ryan

Patrick Ryan byl anglický prozaik. Narodil se na britském ostrově Wight rodičům irského původu. Během druhé světové války sloužil v britské armádě, zúčastnil se akcí v Severní Africe, Itálii a Řecku. Po válce se Ryan přestěhoval do Leedsu a během padesátých let pracoval jako manažer v továrně. Svoje zkušenosti z Yorkshirského života později popsal v humorných pamětech How I Became a Yorkshireman. Později se stal vrchním poštmistrem v Harrogate . V šedesátých letech začal Ryan psát pro humoristický a satirický časopis Punch, který byl v té době ve Velké Británii značně populární. Přispíval také do časopisů Playboy a Holiday. Nejvíce Ryana proslavila jeho první kniha, protiválečný humoristický román Jak jsem vyhrál válku . Důstojník Ernest Goodbody zde vypráví jako válečný hrdina svůj příběh, jak prožil válku. Ve skutečnosti byl ale typickým antihrdinou, který zcela nepochopil, jak to ve válce skutečně chodí, a stal se tak postrachem svým podřízeným. Tato kniha byla v roce 1967 zfilmována režisérem Richardem Lesterem s Johnem Lennonem ve vedlejší roli vojína Gripweeda .

Kenneth Lewis Roberts

Americký romanopisec.

Karel Rataj

Botanik, pracoval v Botanickém ústavu v Praze, publikoval v odborných časopisech, zabýval se entomologií, rybami a vodními rostlinami. Na svých četných cestách sbíral tento „materiál“. V současnosti spolu se svým synem Karlem Ratajem ml. vlastní pěstírnu a prodejnu akvarijních rostlin a potřeb v Šumperku.

John Reed

John „Jack“ Silas Reed byl americký novinář, básník a komunistický aktivista. Proslul jako autor knižní reportáže o komunistickém převratu v Rusku Deset dnů, které otřásly světem . Během svého pobytu v Sovětském Rusku zemřel. Je jedním ze tří Američanů pohřbených v nekropoli u Kremelské zdi. John Reed pocházel z buržoazní rodiny z Portlandu. Otec Charles Reed byl obchodníkem a jeho matka Margaret byla dcerou bohatého portlandského průmyslníka. Jack spolu s mladším bratrem Harrym vyrůstal v blahobytu, studovali na soukromých školách. Reed byl vynikajícím studentem, už ve svých šestnácti letech uveřejnil v místních novinách článek. Stal se jedním z hlavních dopisovatelů školního časopisu v Morristownu, kde se připravoval na vysokou školu. Od roku 1906 studoval na Harvardu, jak si přál jeho otec. Aktivně se zapojil do studentských aktivit, sportoval, byl členem divadelní společnosti, přispíval do univerzitních časopisů Lampoon a The Harvard Monthly. V roce 1910 svá studia dokončil a odejel do Evropy. Přijal práci dělníka na dobytkářské lodi, aby si zaplatil cestu do Evropy, kde navštívil Anglii, Francii a Španělsko. Rok nato se John Reed usadil v New Yorku, kde patřil mezi příslušníky intelektuálních a uměleckých kruhů. Navázal krátký, ale bouřlivý vztah s Mabel Dodgeovou, bohatou mecenáškou umění. Rozhodl se, že bude novinářem. Získal místo redaktora v časopise American Magazine a současně pracoval jako obchodní manažer nového čtvrtletníku s názvem Landscape Architecture. Snažil se prosadit i jako novinář na volné noze. Psal eseje, básně i články o své cestě do Evropy a jeho práce přijal nejprve Saturday Evening Post a postupně byly zveřejňovány v dalších časopisech. Reed při toulkách městem pozoroval bídu a chudobu dělníků, chtěl poznat příčiny sociálních nerovností a zajímal se o sociální problematiku. Od roku 1913 publikoval v socialistickém časopise The Masses, redigovaném Maxem ...

Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

Petr Ritter

Petr Ritter je český právník, prozaik a scenárista. Petr Ritter se narodil v roce 1950 v Olomouci, kde žije celý dosavadní život. Oba jeho rodiče byli za druhé světové války vězněni v koncentračních táborech a následně byli šikanováni i komunistickým režimem. Petr Ritter přesto v období uvolnění vystudoval gymnázium v Olomouci a v roce 1968 se dostal i na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Zde se seznámil se svým budoucím spoluautorem a společníkem Zdeňkem Šťastným. Prožili spolu pět let studií, zapojili se do studentských protestů, účastnili se vysokoškolské stávky v roce 1969 i pohřbu Jana Palacha. Promovali v roce 1973 a společně nastoupili do advokátní poradny v Olomouci. V roce 1990 založili společnou Advokátní kancelář Ritter-Šťastný. Od počátku sedmdesátých let Petr Ritter hrál na kontrabas a psal písňové texty ve folkové skupině Severní hvězdy. Roku 1973 do ní přivedl i Zdeňka Šťastného jako hráče na bicí. Spolu psali komponované pořady a konferovali. Koncem sedmdesátých let byla skupina úspěšná na festivalech, natočila několik skladeb v Českém rozhlase. První svoji knížku Petr Ritter napsal společně se Zdeňkem Šťastným na počátku 80. let; byla o právnických studiích v Praze na přelomu 60. a 70. let, ovšem kvůli cenzuře v té době nemohla vyjít. V roce 1980 se Petr Ritter oženil s Dagmar roz. Škůrkovou. Jednalo se o dvoj-svatbu opět společně se Zdeňkem Šťastným. V roce 1993 se Petru Ritterovi narodili synové David a Matyáš. Oba dnes pracují v Advokátní kanceláři Ritter-Šťastný. V roce 1989 se Petr Ritter společně se Zdeňkem Šťastným angažovali v Občanském fóru a takzvanou „Olomouckou výzvou“ výrazně přispěli k privatizaci advokacie, když v prosinci 1989 písemně oslovili všechny tehdejší advokáty s apelem na urychlenou transformaci advokacie ze státní na privátní. Díky tlaku této iniciativy byl ve spojení s  aktivitami dalších kolegů za jejich účasti formulován a přijat nový zákon o...

Lucinda Riley

L. Riley se narodila v Irsku, často pobývala v zahraničí se svým otcem, zejména na Dálném východě. Ve 24 letech napsala svůj první román "Lovers and Players". Dobu, kdy se jí narodily děti, využila k vybudování domu v Thajsku. Tato zkušenost spojená s vášní pro historii ji inspirovala, aby znovu vzala pero do ruky. Román "Hothouse Flower" vyšel poprvé v Anglii v listopadu 2010. Dosud vyšel ve více než 26 zemích a byl třetí nejprodávanější knihou v Německu v roce 2011. L. Riley žije v současné době v Norfolku a ve Francii s manželem a čtyřmi dětmi.

Władysław Stanisław Reymont

Władysław Stanisław Reymont byl polský prozaik, člen hnutí Mladé Polsko, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924. Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Władysław Stanisław Rejment, se narodil roku 1867 . Pocházel ze skrovných poměrů, byl jedním ze sedmi dětí venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnosti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívit Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko . Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni . Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA. Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě s...

Václav Rabas

Václav Rabas byl český malíř, který mezi prvními získal titul národního umělce. Byl členem Umělecké besedy, Spolku Mánes, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a patřil mezi tzv. pátečníky. Rabas se narodil v Krušovicích jako syn podruhé oženěného mlynáře. Jeho otec ovšem zemřel, když bylo Václavovi pouhých sedm let. Díky houževnaté matce Františce se mu přesto dostalo dostatek prostoru ke vzdělání. Maturoval na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku v roce 1904. Po vojenské službě byl o dva roky později přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval sice všeobecnou část, ale ve speciální příliš dlouho nevydržel a studium přerušil. V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se pod vlivem ostatních členů zdokonaloval a zároveň hledal nový obsah tvorby. Svá studia dokončil u Maxe Švabinského, pod jehož vedením pracoval od roku 1911. Vyjel do severní Itálie a do Paříže, ovšem domek si postavil v rodných Krušovicích, v nichž se též oženil. Mezi prvními byl povolán na frontu do první světové války, kde byl již v září 1914 na východní frontě zraněn tak, že se přes lazarety vrátil domů a na bojišti se už neobjevil. Po válce se v nově vzniklém Československu střídavě podílel redakčně na tvorbě sborníku a časopisu Život a satirického časopisu Nebojsa. Zdokumentoval také stopy války na Slovensku. Dva roky byl v té době členem Spolku Mánes. Patřil též mezi pátečníky, čili se velmi blízce poznal s Karlem Čapkem i jeho bratrem a svým kolegou Josefem a dále např. s budoucím prezidentem Benešem. Znovu se vydal do Itálie a po návratu si zařídil obytný ateliér v Praze. Od roku 1923 byl předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Posléze se stal dokonce starostou Umělecké besedy. Jeho obrazy v té době úspěšně reprezentovaly české malířství v zahraničí , Rabas však projížděl především svůj rodný kraj. V něm také přečkal druhou světovou ...

Petr Rezek

Petr Rezek je český zpěvák a skladatel, známý svým přínosem pro českou popovou scénu. Svou hudební kariéru zahájil v 70. letech 20. století a popularitu si získal svými soft rockovými a popovými baladami. Rezkova hudba často obsahuje melodické melodie a procítěné texty, které našly odezvu u širokého publika. V průběhu let vydal několik alb a singlů a stal se výraznou osobností českého hudebního průmyslu. Jeho tvorba byla oceněna různými cenami a uznáními, což odráží jeho vliv na českou popkulturu.

Joseph Roth

Joseph Roth – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta. Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů Der Neue Tag a Vorwärts . V roce 1925 byl korespondentem Frankfurter Zeitung v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román Útěk bez konce. Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic ...

Jean-Jacques Rousseau

Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel švýcarského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikáns...

Francine Rivers

Francine Riversová se věnuje psaní skoro 30 let. Už v letech 1976-1985 úspěšně působila na knižním trhu a dostala vícero ocenění. Po svém obrácení v roce 1986 napsala román Vykupující láska jako své vyznání víry. Od té doby vydala řadu knih, které se dočkaly přízně čtenářů i oficiálního ocenění . Žije se svou rodinou v Kalifornii.

Anthony Ryan

Anthony Ryan je skotský spisovatel fantasy a sci-Fi, nejznámější svými knihami o Vélinovi Al Sorna, z nichž první byla vydaná v roce 2013. Než se začal naplno věnovat psaní, pracoval jako výzkumník. V současné době žije v Londýně v Anglii. Má titul v oboru středověké historie. Pochází ze Skotska, vystudoval historii a většinu svého dospělého života žil a pracoval v Londýně. Po dlouhé kariéře v britské státní správě začal po úspěchu svého prvního románu Píseň krve psát na plný úvazek. V současnosti dokončuje druhý díl plánované trilogie Tower Lord a pokračuje v psaní sci-fi série Slab City Blues, která vychází v elektronické podobě. Románu Píseň krve se už prodalo přes sto tisíc výtisků.

Anders Roslund

Anders Roslund je švédský spisovatel a novinář. On je zakladatel a bývalý šéf Kulturnyheterna na SVT, Švédsko je národní televizní vysílání. Po mnoho let působil jako novinář - se specializací na trestní a sociální problémy - a jako editor-in-šéf na vztah a Aktuellt, dvě hlavní zpravodajských pořadů, a SVT. Roslund pravidelně spolupracuje s Borge Hellström , a spolu oni tvoří psaní duo Roslund a Hellströmem.

Ransom Riggs

Ransom Riggs je americký spisovatel, známý především díky knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Riggs se narodil v Marylandu v roce 1979 na 200 let staré farmě, a vyrůstal na Floridě, kde navštěvoval Pine View School for the Gifted. Studoval anglickou literaturu na Kenyon College a film na Univerzitě Jižní Kalifornie. Jeho práce na krátkých filmech, které zveřejňoval na internetu, a také blogování pro Mental Floss mu přinesly práci na The Sherlock Holmes Handbook, příručce která byla vydána v návaznosti na film Sherlock Holmes v roce 2009. Riggs shromáždil sbírku kuriózních starých fotografií, kterou přinesl do vydavatelství Quirk Books s nápadem, využít je v obrázkové knize. Na návrh šéfredaktora, Riggs použil fotografie jako východisko pro sepsání příbehu. Výsledkem byla kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti , která se umístila na seznamu bestsellerů, zveřejněném v deníku The New York Times. Další knihy inspirované starými fotografiemi byly Talking Pictures publikované nakladatelstvím Harper Collins v říjnu 2012. Pokračování série Sirotčinec slečny Peregrinové pod názvem Podivné město  byl vydán 14. ledna 2014. Třetí díl série s názvem Knihovna Duší, byl vyhlášen na začátku roku 2015 a oficiálně vydaný byl dne 22. září 2015. Riggs v současné době žije v Santa Monice v Kalifornii a v roce 2013 se oženil se spisovatelkou Tahereh Mafi. S autorem Johnem Greenem jsou dobří přátelé. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ransom Riggs na anglické Wikipedii.

Pavel Roubal

Pavel Roubal byl český disident. Vystudoval na strojní fakultě ČVUT. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od roku 1977 do 1978 vázal na půdě rodinného domu v Praze Strašnicích samizdatové knihy rozepisované v rámci brněnské edice Jiřího Müllera. Začátkem července 1978, v souvislosti s návštěvou Leonida Iljiče Brežněva, byla v domě Pavla Roubala provedena domovní prohlídka a zabaveno větší množství knih připravených ke svázání. Pavel Roubal byl vzat do vazby a vyšetřován pro rozšiřování románu Dotazník Jiřího Gruši, který byl rovněž zadržen. Oba disidenti byli po necelých třech měsících z vazby propuštěni. 19. 6. 1979 se Pavel Roubal stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných , monitoroval soudní přelíčení s politickými vězni a podával zprávy pro „Sdělení VONS“. V lednu a v únoru roku 1980 se v bytě manželů Roubalových v Častrově ukrývala Drahuše Šinóglová, celostátně hledaná osoba, odsouzená pro rozmnožování samizdatů. Během domovní prohlídky v tomto bytě se ukryla v nefunkčních akumulačních kamnech a policie ji neodhalila. Pavel Roubal se také věnoval otázce životního prostředí. Během sametové revoluce 1989 Pavel Roubal organizoval protestní akce na Pelhřimovsku. S manželkou Věrou Roubalovou , rovněž signatářkou Charty 77, měl čtyři děti Jana Roubala, Pavla Roubala, Petra Roubala a Martu Kolskou . V roce 2009 Václav Havel zařadil ve svém projevu k výročí 17. listopadu Pavla Roubala do seznamu těch, kteří se zasloužili o svobodu.

John Maddox Roberts

John Maddox Roberts, narozen 25. 6. 1947 Ohio, USA. Po opuštění vysoké školy v r. 1967 nastoupil vojenskou službu, jako zelený baret se účastnil války ve Vietnamu. Po návratu se rozhodl stát spisovatelem. První román Doubleday prodal v r. 1975 , další The Strayed Sheep of Charun byl vydán r. 1977. Je autorem desítek knih, např. úspěšné serie SPQR ze starověkého Říma, fantasy serie Stormlands a detektivky s detektivem Gabe Treloarem.

Hans Rosenfeldt

Hans Rosenfeldt pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. V roce 1992 začal psát scénáře pro televizi. Napsal scénář pro 20 televizních seriálů a účastnil se radiových i televizních pořadů. Temná tajemství jsou jejich první knihou. Po vydání se udržela ve Švédsku 8 měsíců na žebříčku bestsellerů.

Antonín Rašek

Absolvent vysoké vojenské školy Jana Žižky, posléze Filozofická fakulta UK. Stal se vojákem z povolání, pak novinářem. Protože nesouhlasil z okupací v srpnu 1968, byl z armády propuštěn, pracoval jako výzkumný pracivník, po "sametové" revoluci byl 4 roky náměstkem ministra obrany.Publikoval během svého života několik povídek v časopisech, a protože v 70 a 80 letech nemohl publikovat, řada jeho povídek vyšla až po roce 1989. Získal několik cen. V roce 95 napsal Do smrti mám chlapů dost, a román pro děti Handyho dlouhé dobrodružství

Andreas von Rétyi

Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Naděžda Rozehnalová

Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc. je právnička a vysokoškolská učitelka. Maturovala na Střední ekonomické škole, obor zahraniční obchod, v Brně v roce 1975. Roku 1979 absolvovala právnickou fakultu v Brně, kde v roce 1980 složila rigorózní zkoušku a získala titul JUDr. Již v roce 1979 nastoupila jako asistentka na Katedru mezinárodního práva a postupně se stala kandidátkou věd v roce 1986, docentkou 1994 a profesorkou v roce 2005. V letech 1994–2007 byla proděkankou, v letech 2007-2015 pak děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2015-2019 působila jako prorektorka univerzity pro záležitosti studentů. V současné době kromě Katedry mezinárodního a evropského práva působí v akademickém senátu univerzity, ve vědecké radě a v etické komisi. V roce 2019 byla oceněna Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity.

Milan Rúfus

Milan Rúfus byl slovenský básník, literární historik, překladatel a esejista. Narodil se v rodině zedníka a vzdělání získal v lidové škole ve svém rodišti, na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde v roce 1948 úspěšně maturoval. V letech 1948-1952 studoval slovenštinu a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po ukončení vysokoškolských studií zůstal na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jako pedagog. Přednášel zde dějiny slovenské a české literatury. V školním roce 1971-1972 působil na univerzitě Instituto Universitario v Neapoli, kde přednášel slovenský jazyk a literaturu. První básně publikoval v časopisech Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou sbírkou Až dozrieme, která znamenala výrazný posun dobového chápání poezie. Jeho tvorbu ovlivnil symbolismus, měl silné sociální cítění a nechal se inspirovat i dílem fotografa M. Martinčeka. Inspiroval se slovenskou lidovou slovesností a díly vícero slovenských malířů. Kromě tvorby pro dospělé se věnoval také psaní knih pro děti a mládež. Svojí tvorbou patří k nejvýraznějším básnickým zjevům. Představil se jako básník s autonomním pohledem na životní a morální hodnoty lidského jednání, na lásku, pravdu, krásu, utrpení i tragiku člověka i světa druhé poloviny 20. století. Velmi vnímavě a citlivě hledá smysl a podstatu lidského života. Hluboko nazřel do jeho starostí, bolestí, nejistot, radosti, štěstí i vzdoru. Je to poezie vysokých ideových, morálních a estetických hodnot zakotvená v mnohorozměrném prostoru lidského světa. Kromě vlastní tvorby též přebásnil Dobšinského prostonárodní pověsti a věnoval se překladům z norštiny, španělštiny, ruštiny a češtiny. Jeho díla vyšla v angličtině, bulharštině, češtině, francouzštině, maďarštině, němčině, norštině, polštině, ruštině, italštině a dalších jazycích. Od roku 2002 vychází ve vydavatelství MilaniuM Souborné dílo Milana Rúfuse (do...

Maurice Ravel

Maurice Ravel byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent, často spojovaný s impresionismem spolu se svým současníkem Claudem Debussym, ačkoli sám Ravel si toto označení nepřál. Narodil se 7. března 1875 ve francouzském Ciboure a proslul bohatě strukturovanými skladbami, v nichž se snoubí modernismus a citlivost s francouzskými tradicemi konce 19. století. Ravelova hudba se vyznačuje pečlivým přístupem k orchestraci a novátorským harmonickým jazykem.

Karel Rauner

Dr. Ing. Karel Rauner vysokoškolský učitel na Katedře matematiky, fyziky a technické výchovy Západočeské univerzity v Plzni; též spoluautor učebnic.

Joanne Rowlingová

Jennifer Rush

Jennifer Rush je americká zpěvačka a skladatelka, která dosáhla úspěchu v polovině 80. let a stala se jednou z nejpopulárnějších umělkyň té doby v Evropě. Nejvíce ji proslavil její hit "The Power of Love", který se stal velmi úspěšným a v několika zemích se dostal na první příčku hitparád a nahrávali ho různí další umělci, včetně Celine Dion. Jennifer Rush Její kariéru definoval silný hlas a emotivní balady, v nichž se mísí vlivy popu a rocku. Její stejnojmenné album, které obsahovalo i píseň "The Power of Love", pomohlo upevnit její mezinárodní slávu. Během své kariéry vydala několik alb a udržela si pozici na evropské hudební scéně, přičemž obzvláště silnou fanouškovskou základnu měla v Německu. Ačkoli dnes již není v očích veřejnosti tak výrazná jako na vrcholu své kariéry, její přínos hudebnímu průmyslu, zejména v oblasti power balad, je stále uznáván a oceňován fanoušky po celém světě. Jennifer Rush .

Jan Řezáč

Jan Řezáč byl český redaktor, básník, prozaik, teoretik a překladatel. Jan Řezáč se narodil na pražském předměstí Žižkově. Studoval na obecné škole v Cimburkově mezi 1927 a 1930, pak v Lupáčově ulici v letech 1930 až 1932 a dokončil své studia v roce 1940 na reálném gymnáziu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během války pracoval jako pomocný dělník a skladník. Po válce byl zaměstnán v nakladatelství Svoboda jako tajemník, administrátor, redaktor a zástupce šéfredaktora pro beletrii. V roce 1951 byl šéfredaktorem nakladatelství Rovnost. Mezi 1951 a 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Mír – Družstevní práce. Během 1953 až 1968 pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění . V roce 1954 založil časopis Světová literatura a byl šéfredaktorem. Mezi 1969 a 1970 byl ředitelem nakladatelství Odeon. V té same době byl předsedou Svazu českých nakladatelských a knihkupeckých podniků. V roce 1971 musel odejít z Odeonu. Od roku 1972 byl redaktorem, poté šéfredaktorem nakladatelství ČTK–Pressfoto, kde zůstal až do 1982. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Společnosti Karla Teiga a do roku 1993 byl tam předsedou. Mezi 1995 a 1996 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. V roce 2005 získal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře.

Goscinny René

Antonín Rükl

Antonín Rükl byl český popularizátor astronomie a selenograf. Byl znám zejména díky svým kvalitně zpracovaným atlasům astronomie. Ilustroval většinu svých knih, včetně vysoce hodnoceného atlasu Měsíce. Pro své ilustrace využíval snímky z kosmických sond. Astronomii se věnoval od svých 17 let. Od února 1960 pracoval v Planetáriu Praha, posléze se stal jeho ředitelem. Ve funkci působil až do roku 1999. Byl to známý popularizátor astronomie a autor několika pořadů. Po Antonínu Rüklovi je také pojmenovaná planetka 15395 Rükl.

Vlastimil Rada

Vlastimil Rada byl český grafik, malíř , ilustrátor a spisovatel. Narodil se v rodině c. k. středoškolského profesora Petra Rady a jeho manželky Oldřišky Addeové . Rodina se brzy přestěhovala do Prahy, kde Vlastimil navštěvoval školy. V letech 1912–1919 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Švabinského, Jana Preislera a sochařství u Jana Štursy. Jako student roku 1913 podnikl studijní cestu do Francie, zejména aby se seznámil s dílem Paula Cézanna. Byl členem a teoretikem výtvarného odboru Umělecké besedy a hlavním představitelem jejího reformního venkovského křídla kolem Jarešovy skupiny. V letech 1920–1925 žil v Železném Brodě, potom již stále v Praze. Navazoval na tradici české krajinomalby, kterou obohatil zejména o poesii zimy na Železnobrodsku. Vesnické domky v zachmuřené zimní krajině, motivy s prostými příběhy lidí navazující na alšovskou tradici jsou hlavními znaky jeho tvorby. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a J. Kojanem je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou. Krajina v sytém zeleno -bílo-hnědém barevném akordu zůstala v olejomalbě jeho výtvarnou doménou až do smrti. Již roku 1917 projevil tyto tendence v kresbě, která se vyznačovala po celý život charakteristickou nervní "roztřesenou" obrysovou linkou a bledým barevným laděním akvarelu. Proslavil se také jako autor knižních obálek a ilustrátor, především děl ruské klasiky , Charlese Dickense, ale také hojně knih české klasiky, například Alois Vojtěch Šmilovský: Za ranních červánků, Alois Jirásek, Eduard Bass, Jan Neruda nebo studentské romány Jaroslava Žáka. V nich osvědčoval svůj smysl pro humor. V letech 1918–1920 byl krátce členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1920 pravidelně vy...

Radovan Ryska

Autor učebnic z oboru práva.

Mária Rázusová-Martáková

Mária Rázusová-Martáková byla slovenská básnířka, dramatička a překladatelka. Jejím bratrem byl slovenský spisovatel Martin Rázus. Narodila se v rodině rolníka a koželuha. Vzdělání získala ve Vrbice, Liptovském Mikuláši a v učitelském ústavu v Prešově. Pracovala jako učitelka v Dolním Srní, Bratislavě a Martině. V roce 1939 musela učitelské povolání zanechat pro přetrvávající revmatismus a omezenou pohyblivost. Tehdy začala redigovat Dobré slovo a po válce i časopis pro děti Sluníčko. Po roce 1948 odešla do invalidního důchodu a věnovala se literární, překladatelské a redaktorských práci. V roce 1961 se s manželem přestěhovala do Bratislavy. O tři roky později získala titul zasloužilá umělkyně. V témže roce ale v Bratislavě zemřela. Pohřbena však je v Liptovském Mikuláši. Literární se začala projevovat již během studia v učitelském ústavu. Svá první díla zveřejňovala zejména časopisecky. Věnovala se tvorbě pro děti a mládež, ale zejména poezii. Kromě vlastní poezie a prózy pro děti i dospělé se věnovala také překladům z francouzštiny a ruštiny, přičemž její překlady sehrály významnou roli v dějinách slovenského překladu. Věnovala se také publicistice – příležitostně zveřejňovala v časopisech nejenom portréty spisovatelů , ale také články o jazyku. Její vyjadřování je velmi prosté, upřímné a ve svých dílech vyjadřuje svůj vlastní postoj k životu, přičemž své vidění světa dokázala popsat velmi sugestivně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Rázusová-Martáková na slovenské Wikipedii.

Jules Romains

Jules Romains, rodným jménem Louis Henri Jean Farigoule byl francouzský spisovatel a básník, představitel tzv. unanimismu. V mládí měl blízko k umělecké komuně Abbaye de Créteil. Za druhé světové války působil v USA, kde pracoval pro Hlas Ameriky, a posléze v Mexiku, kde spoluzakládal Institut Français d'Amérique Latine. V letech 1936-1941 byl prezidentem mezinárodního PEN klubu. Z jeho díla vyniká 28dílný cyklus románů Les Hommes de bonne volonté. Je pochován spolu se svojí manželkou, Lise Dreyfus-Romains , na hřbitově 'Cimetière du Père-Lachaise' v Paříži.

Josef Rakoncaj

Josef Rakoncaj, přezdívaný Rak je jeden z nejúspěšnějších českých horolezců, trenér horolezectví, autor knih o horolezectví a podnikatel v oblasti speciálního oblečení a vybavení pro trekking a horolezecké výpravy. Je ženatý a mezi jeho koníčky patří létání s ultralehkými letouny. Reprezentantem ČSSR byl od roku 1975. Na pískovcích Českého ráje udělal více prvovýstupů od roku 1976. V evidenci horolezeckých cest v České republice má evidováno 54 prvovýstupů. V roce 1983 a znovu o tři roky později vystoupil na vrchol druhé nejvyšší hory světa K2; to z něj udělalo vůbec prvního člověka na světě, který tuto horu zdolal dvakrát. V roce 1986 jako první horolezec na světě vystoupil podruhé na vrchol K2. Společně s Radkem Jarošem patří mezi nejúspěšnější české horolezce v počtu úspěšných výstupů na osmitisícové vrcholy. Josef Rakoncaj je zakladatelem a majitelem rodinné firmy Sir Joseph. V r. 1971 si začal šít vlastní horolezecké oblečení, nejdříve pro sebe, později pro své spolulezce a kamarády. Využíval svých bohatých zkušeností z expedic, upravoval střihy a vymýšlel praktické detaily usnadňující pohyb v náročných lezeckých terénech a při pobytu ve vysokých nadmořských výškách hledal nové funkční materiály. Bezprostředně po sametové revoluci zahájil svou podnikatelskou činnost. Vyrábět začal v malých výrobních prostorách a s doma pracujícími švadlenami. Jeho výrobky se rychle staly žádanými nejen v České republice, ale i v zahraničí. A tak se výroba mohla rozvíjet a Josef Rakoncaj vybudoval výrobní dílnu. V r. 1994 nastoupil do firmy syn Josefa Rakoncaje, Lukáš a v r. 2001 jeho dcera Lucie.

Jaromír Říha

Narozen 8.11.1912. Ing., hydrobiolog, publikace z oboru rybářství.

J. M Roberts

Heinz-Peter Röhr

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Původně vystudoval sociální práci a pedagogiku. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy.

Ctibor Rybár

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Winter Renshaw

Americká spisovatelka.

Stephen Rabley

Britský autor průvodců po Británii. Populárně-naučné příručky pro výuku angličtiny.

Stanislav Richter

Narozen 12. 11. 1924 v Příbrami, zemřel 27. 4. 1997 v Praze. Teoretik umění, výtvarný a divadelní kritik, publicista a redaktor. Historické publikace, turistické průvodce.

Rainbow Rowell

Rainbow Rowell napsala velmi úspěšné knihy. Někdy píše o dospělých. Někdy o teenagerech . Ale vždy píše o lidech, kteří až moc mluví. O lidech, kteří se cítí, jako že něco zpackali. Nebo o lidech, kteří jsou zamilovaní. Žije v Nebrasce se svým manželem a dvěma syny.

Michael Ridpath

Michael Ridpath – anglický spisovaqtel thrillerů – se narodil v r.1961 v Devonu a dětství prožil v Yorkshire. Navštěvoval Millfield v Somersetu, později studoval moderní dějiny na Merton College v Oxfordu . Po ukončen studia pracoval osm let v různých mezinárodních bankách v londýnské City jako úvěrový analytik. Z tohoto prostředí také čerpal náměty svých prvních knih – thrilllerů z finančního prostředí. Svůj první román Free to Trade napsal během jediného roku po večerech a o víkendech. V okamžiku její publikace opustil zaměstnání a stal se spisovatelem na plný úvazek. Je členem Společnosti autorů detektivek. Jeho posledním dílem je první kniha nové serie s islandským detektivem Magnusem Jonsonem. Žije s manželkou Barbarou a třemi dětmi v severním Londýně.

Luanne Rice

Luanne se narodila v roce 1995 ve státě Connecticut. K literatuře tíhla už od malička a její matka, učitelka angličtiny, dceřinu zálibu ochotně podporovala. V jedenácti letech vydala svou první báseň. O čtyři roky později publikovala první povídku a první román jí vyšel v roce 1986

Leonard Q Ross

JoAnn Ross

Americká spisovatelka.

Filip Rožek

Filip Rožek je český spisovatel, scenárista a autor knihy Gump – pes, který naučil lidi žít, která získala v roce 2020 Cenu čtenářů ve výročních knižních cenách Magnesia Litera. Už na střední škole se zajímal o kreativní tvorbu, a proto roku 1994 nastoupil do oddělení produkce TV Nova. Brzy se stal dramaturgem redakce zábavy, posléze pracoval v redakci vývoje nových formátů. Na Nově nakonec pracoval 8 let a spolupracoval i s dalšími televizními stanicemi. Pro TV Prima a Českou televizi připravoval mimo jiné pořady o zvířatech. Od svých 18 let aktivně spolupracuje s Ligou na ochranu zvířat. V roce 2016 spoluzaložil organizaci Se psem mě baví svět, která pomáhá týraným a opuštěným psům najít svoje štěstí na Zemi. Má dceru Natálku, která se o pomoc zvířatům zajímá již od útlého dětství. A taková je i její postava Naty Jahody v knížce Gump – pes, který naučil lidi žít.

Emily Rodda

Emily Rodda, vlastním jménem Jennifer June Rowe je proslulá australská spisovatelka. Pracovala dlouho jako knižní redaktorka a vydavatelka. Od roku 1994 se plně věnuje psaní. Vydala zatím pět desítek knih pro děti různého věku a píše také detektivky pro dospělé - pod svým pravým jménem Jennifer Roweová.. Její příběhy jsou plné nejen dobrodružství a vtipu, ale i smutku, bolesti a těžkého rozhodování. Její prvotina Něco zvláštního se stala v Austrálii nejlepší dětskou knihou roku. Později získala toto ocenění ještě čtyřikrát. \"Žádná postava z mých knih přesně nepopisuje nikoho, koho znám, ale vychází z jeho zkušeností. Pozoruji lidi, poznávám je a naslouchám jim, a když přemýšlím o nové postavě, vybavují se mi zpětně tyto poznatky,\" prozradila autorka. Emily Roddaová vyrůstala v Sydney se svými dvěma bratry a v roce 1973 promovala na University of Sydney. Je vdaná a má čtyři děti, pro které vymýšlela své první příběhy..

Philip Reeve

Philip Reeve je anglický spisovatel a ilustrátor knih pro děti. Je znám předěvším díky knižní sérii Smrtelné stroje . Narodil v Brightonu. Ilustrátorství vystudoval na Cambridgeshire college of Arts and technology a na Brightonské polytenice. Než se stal ilustrátorem pracoval několik let v knihkupectví. Během studií a několik let i po studiích psal a účinkoval v komediálních vystoupeních s různými herci v několika souborech . Společně s Brianem Mitchellem, napsal v roce 1998 dystopický muzikál The Ministry of Biscuits. Ilustroval mnoho populárně naučných knížek, často pro větší série jako Vražedná matematika , Děsivé dějiny a Drazí zesnulí . Napsal také knižní sérii pro děti Béďa Bouchač zasahuje . První knihou pro starší byla publikace Smrtelné stroje za niž získal cenu Nestlé Smarties Book Prize. Kniha Smrtelné stroje jsou první v sérii o dvou mladých dobrodruzích Tomovi a Hester, kteří žíjí ve světě pohyblivých měst kde neplatí žádné zákony. Za poslední knihu A Darkling Plain získal cenu denníku The Guardian za dětskou fantastiku. Knižní série byla v roce 2018 zfilmována ve snímku Smrtelné stroje. V roce 2007 dostal Carnegie Medal za alternativní verzi legendy o Artušovi zpracovanou v knize Here Lies Arthur. Dále je autorem vesmírné steampunkové trilogie Artur Mumby. V roce 2013 společně s britsko-americkou spisovatelkou a ilustrátorkou Sarah McIntyre vytvořil knihu Olive and the Seawigs, která vyhrála cenu Literární asociace Spojeného království. V současnosti žije v Dartmooru se svou manželkou Sarah a synem Samem. Překlady Philipa Reevse v České republice vydalo několik nakladatelů. U několika sérií nebyly všechny díly přeloženy. Dílo je proto organizováno podle anglického originálu, český překlad je uveden jako druhý v pořadí. V originále Mortal Engines Quartet, u nás známé jako Kroniky hladového města. v originále ...

Petr Rybář

Ing. Petr Rybář je zakladatel Plzeňské banky, politik a starosta plzeňské jednoty Orla. V 60. letech se stal známým díky svému angažmá v organizaci Svazu vysokoškolského studentstva, když se stal v květnu 1968 jeho prvním předsedou. Po listopadu 1989 vystřídal řadu funkcí v rámci KDU-ČSL a působil i jako její generální sekretář. Od listopadu 1990 až do prosince 1992 byl náměstkem primátora města Plzeň pro ekonomiku. V roce 2014 se uchází o senátorské křeslo v obvodu Plzeň - město. Je ženatý s operní pěvkyní a hudební pedagožkou Lilkou Ročákovou, s níž má dvě dospělé děti. Vyrůstal pouze s matkou, která pracovala jako prodavačka. Vedla opravnu plnicích per a panenek, později oddělení v obchodním domě Prior. V letech 1960 – 63 absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu a po maturitě začal studovat Výrobně-ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou dokončil v roce 1968. V roce 1968 se jako student zúčastnil zasedání Vysokoškolské rady ÚV ČSM. Navrhl její zrušení a založení přípravného výboru nové organizace vysokoškoláků a stal se jeho předsedou. Po založení Svazu vysokoškolského studentstva, který byl založen v květnu 1968 v Olomouci, byl Petr Rybář zvolen jeho prvním předsedou. V červenci 1968, po přijetí ústavního zákona o vzniku československé federace, byl jako zástupce studentstva zvolen poslancem nově vzniklé České národní rady a stal se členem jejího předsednictva, které se stalo hlavním orgánem obnoveného českého sněmu. Mandát poslance zastával do podzimu následujícího roku, kdy byl z důvodu své angažovanosti v demokratizačním procesu v roce 1968 zbaven mandátu. V roce 1969 se oženil se zpěvačkou Lilkou Ročákovou a v květnu následujícího roku se jim narodilo první dítě. V té době vystřídal několik zaměstnání, aby zajistil existenci své vlastní rodiny. Pracoval na Finanční správě, kterou však musel po roce opustit, poté byl nočním hlídačem a nakonec skončil jako dělník na stavbě elektrárny ...

Pavel Radosta

Absolvoval lesnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, nedokončil Institut výtvarné fotografie. V minulosti redaktor, noční hlídač – psovod, vědecký pracovník, vedoucí výzkumné stanice, vládní konzultant, stážista francouzského ministerstva školství, vědy a výzkumu, PR poradce a marketingový ředitel, kurátor, vedoucí kartografického nakladatelství. V současnosti fotografuje a píše převážně pro časopis Moje země.

Lenka Reinerová

Lenka Reinerová byla česká německy píšící spisovatelka, překladatelka, novinářka. Byla poslední žijící představitelkou pražské německé literární scény. Narodila se 17. května 1916 v Karlíně do česko-německo-židovské rodiny. Navštěvovala Stephans-Gymnasium, tj. Německé státní reálné gymnázium ve Štěpánské ulici. V necelých šestnácti letech musela vinou špatné finanční situace rodiny ukončit studium a nastoupit do zaměstnání, a tak i přestože měla talent a zájem pokračovat později ve studiu, nemohla tak učinit. Tato i další sociální nespravedlnosti, ji přiměly ke vstupu do Komunistické strany. Tehdy pracovala tři roky jako úřednice v evidenci v kanceláři papírenské firmy Oskar Stein . Ve stejné budově sídlilo exilové nakladatelství Malik, jeho šéfredaktorem byl Wieland Herzfelde. V roce 1935 nechal židovský básník Rudolf Fuchs uveřejnit její první báseň v deníku Prager Tagblatt. V letech 1936–38 pracovala jako novinářka v pražské redakci emigrantského časopisu Arbeiter Illustrierte Zeitung . Pro svůj židovský původ a politickou orientaci se nevrátila po obsazení 14. března 1939 do ČSR z návštěvy u přátel v Bukurešti a podařilo se jí uprchnout do Paříže, kde nejprve bydlela ve Versailles ve stejném hotelu jako Egon Erwin Kisch a jeho manželka Gisl. Dne 18. září 1939 byla spolu s dalšími více než 20 českými emigranty zatčena u snídaně policií převlečenou do civilu a internována nejdříve v pařížském ženském vězení Petite Roquette, kde strávila 6 měsíců v samovazbě a posléze v ženském internačním táboře Rieucros v jižní Francii. Po nejprve nezdařeném pokusu přeplavit se do Mexika byla opět vězněna v uprchlických táborech francouzského kolaborantského režimu ...